Souhlasím s názorem své kolegyně Novákové, která následující řádky uvedla ve své bakalářské práci. Mělo by být samozřejmé, že většina zaměstnanců vstupuje do sociálních služeb s představou, pomoci někomu, kdo jeho péči potřebuje. Vize každého takového člověka jistě je, že jeho práce bude mít smysl a tím najde ve své práci naplnění. Na zaměstnance sociálních služeb jsou obecně vzato, kladeny vysoké nároky, které zahrnují požadavky profesionality, stálé zvyšování kvalifikace, vnímání potřeb uživatelů, týmovou spolupráci a náhled na své slabé i silné stránky v profesi. Je patrné, že pokud se zaměstnancům nedostane podpory a ocenění ze strany vedení, vede to k jejich demotivaci, nezájmu o svou práci a posléze až k profesnímu vyhoření.
Velkou pomocí podporou zaměstnanců jsou supervize a konzultace s nezávislými kvalifikovanými odborníky. Případové supervize mohou být pro zaměstnance podporou v tom, že pomoc nezávislého odborníka přináší nové pohledy a řešení pro situace, ve kterých si zaměstnanci neví rady nebo jsou v přístupu k těmto situacím nejednotní. Výsledkem případových supervizí je tak jednotný přístup všech zaměstnanců a posílení jejich profesních dovedností.
Supervize týmové zase mohou pomoci zmapovat rezervy v předávání informací, ve způsobech vedení a v komunikaci mezi zaměstnanci navzájem.
Jako v každém jiném zařízení, je i v tom našem, nutné jisté minimální vzdělání na daných profesních pozicích.
• Ředitelka – úplné střední odborné vzdělání s maturitou + vysokoškolské vzdělání magisterské v oboru Sociální péče či Speciální pedagogiky
• Vedoucí zdravotního úseku – úplné střední odborné vzdělání s maturitou v oboru zdravotnictví
45
• Ekonomka – úplné střední odborné vzdělání s maturitou ekonomického zaměření
• Instruktorka v sociálních službách – úplné střední odborné vzdělání s maturitou v oboru sociálním či pedagogickém nebo vysokoškolské vzdělání bakalářské v oboru Sociální péče či Speciální pedagogiky
• Zdravotní sestra - úplné střední odborné vzdělání s maturitou v oboru zdravotnictví; je nutný titul Diplomovaná zdravotní sestra
• Pracovník v sociálních službách – úplné střední vyučení + povinný akreditovaný kurz ,,Pracovník v sociálních službách“ v délce 180 hodin
• Ostatní pomocný personál - úplné střední vyučení
7. 2. 1 Možnost seberealizace
Jednou ze základních lidských potřeb je právě seberealizace, kterou do své hiearchické pyramidy zahrnul i Abraham Harold Maslow. Seberealizaci lze obecně chápat jako uplatnění, které přenáší vnitřní uspokojení a rozvoj osobnosti.
Personál zařízení v České Skalici má bohaté možnosti seberealizace nad rámec svého vzdělání. Jedná se o tematicky zaměřená školení, kurzy, exkurze do jiných zařízení, apod.
Každý zaměstnanec, který nemá dostatečnou kvalifikaci pro výkon své pracovní činnosti, musí projít vzdělávacím kurzem ,,Pracovník v sociálních službách“, který je akreditován MPSV dle zákona č. 108/2006 sb. o sociálních službách v rozsahu 180 hodin. Takový kurz obsahuje výuku teorie s tématy pečovatelství, legislativa, hygiena, psychologie, první pomoc. V rámci kurzu musí být splněna i odborná stáž v některém ze sociálních zařízení. Kurz je ukončen odevzdáním závěrečné práce a složením zkoušky + získáním osvědčení.
V průběhu roku je pak zaměstnanci doporučeno, zvolit si nějaký další kurz či školení, o jehož tematiku by měl zájem a tento kurz absolvovat. V převážné většině jsou takové kurzy též akreditovány a započítávají se tak do hodnocení pracovníka.
46
Tyto možnosti jsou považovány za souvislý proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností, a to i nad rámec počátečního vzdělávání, jenž je formou celoživotního vzdělávání.
Definice celoživotního vzdělávání mezinárodní organizace OECD z roku 2000 ve Wikipedii uvádí: „Jedná se o systémový přístup: zaměřuje se na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny děti od nejútlejšího věku k učení po celý život a koordinovat snahy o zajištění příslušných možností pro všechny dospělé, bez ohledu na zaměstnané usilující o postoupení na vyšší kvalifikační stupeň či nezaměstnané, kteří se potřebují rekvalifikovat.“62
V neposlední řadě, je zde soubor jiných možností vzdělávání, mezi něž patří možné studium na některé z vysokých škol, samostudium odborné literatury (vybavená knihovna v prostorách zařízení), přístup k odborné periodice jako je například časopis Sociální služby, internet a media.
62 Celoživotní vzdělávání. In WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie.
47 nemusí být ani u jiných pracovních výkonů. Pokud se u nějaké profese schyluje k vyhoření, je to velmi alarmující. Syndrom vyhoření u takové osobnosti může mít hrozivé následky a dopad na osoby, jenž jsou v péči takového ,,vyhořelého“ že syndrom vyhoření představuje celý soubor příznaků projevujících se zpravidla u tzv. angažovaných ,,pomahačů“ ztrátou elánu, radosti ze života a především energie a nadšení potřebných při výkonu profese. Dochází tak postupně k celkové stagnaci až rezignaci. Člověk je frustrován, reaguje předrážděností, nedůvěřivostí, depresivitou, apatií, cynismem a celkovým vyčerpáním.64
Každý člověk možná věří, že ho syndrom vyhoření nemůže nikdy potkat.
Vidíme dnes a denně, že spousta osob kolem nás tento syndrom bere jen jako další fenomén dnešní doby, ale nemělo by tomu tak být. Syndrom vyhoření se může dřív nebo později týkat každého a je celkem přirozené, že ohroženější skupinou jsou právě ti, kteří svůj život zasvěcují pomáhajícím profesím, neboť je
63 MYRON, D., R. Syndrom vyhoření, s. 7.
64 JANKOVSKÝ, J. Etika v pomáhajících profesích, s. 158.