Přesné vymezení pojmu mentální retardace není snadné, neboť dle odborné literatury není vždy jednotné. Jednou z nejčastěji citovaných a používaných definic mentální retardace je v současné době definice, kterou ve své knize uvádí Černá, že pod heslem mentální retardace se rozumí celkové snížení intelektuálních
schopností osobnosti postiženého, která vzniká v průběhu vývoje a je obvykle provázeno nižší schopností orientovat se v životě. Nedostatek adaptivního chování se projevuje ve zpomaleném, zaostávajícím vývoji, v ohraničených možnostech vzdělávání a nedostatečné sociální přizpůsobivosti, přičemž se uvedené příznaky mohou projevovat samostatně nebo v různých kombinacích.26
Obdobnou definici uvádí i Vágnerová, která píše o tom, že mentální retardace je souhrnné označení vrozeného postižení rozumových schopností, které se projeví neschopností porozumět svému okolí a v požadované míře se mu přizpůsobit.27
Naproti tomu Pipeková definuje, že mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí, postihující jedince ve všech složkách jeho osobnosti
24 ČERNÁ, M. Kapitoly z psychopedie, s. 13.
25 VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie, s. 11-13.
26 ČERNÁ, M. a kol. Česká psychopedie, s. 79.
27 VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie v pomáhajících profesích, s. 289.
25
– duševní, tělesné i sociální. Nejvýraznějším rysem je trvale porušená poznávací schopnost, která se projevuje nejnápadněji především v procesu učení.28
V neposlední řadě je tu ještě definice Valenty a Müllera, kteří mentální retardaci vyjadřují jako vývojovou duševní poruchu se sníženou inteligencí, demonstrující se především snížením kognitivních, řečových, pohybových a sociálních schopností s prenatální, perinatální i postnatální etiologií.29
Existují různá pojetí pro klasifikaci úrovně rozumových schopností. Švarcová skrze Švancaru uvádí klasifikaci IQ podle Wechslera, jež patří mezi neznámější a stále uznávané, vycházející z rozložení inteligence v americké populaci v první polovině 20. století.
IQ KLASIFIKACE INTELIGENCE30 130 a výše značně nadprůměrná 120-129 nadprůměrná
110-119 mírně nadprůměrná 90-109 průměrná
80-89 podprůměrná 70-79 hraniční inferiorita
69 a níže slabomyslnost (mentální retardace)
3. 1. 1 Členění
V literatuře je nejčastěji uváděna klasifikace podle etiologie, což mohou být příčiny endogenní (genetické, dědičné) a příčiny exogenní (vlivy prostředí). Jako příčiny vzniku retardace uvádí Zvolský ve své publikaci dědičnost, sociální faktory, další enviromentální faktory, specifické genetické příčiny a nespecificky
28 PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky, s. 269.
29 VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie, s. 12.
30 ŠVANCARA in ŠVARCOVÁ, I., Mentální retardace, s. 33.
26
podmíněné poruchy.31 Z časového faktoru se dělí příčiny vzniku mentální retardace na prenatální, perinatální a postnatální. Odborná literatura dále uvádí dělení retardace na vrozenou, získanou a sociálně podmíněnou. Další členění je dle druhu chování. Užívá přívlastky neklidný, netečný a nevyhraněný typ.
Klasifikace dle symptomu se zabývá typickými příklady vzhledu, somatických zvláštností, osobnostních rysů, psychického a motorického vybavení. V literatuře můžeme také najít klasifikaci podle vývojových období.
V současnosti se používá členění podle 10. mezinárodní revize Světové zdravotnické organizace (WHO). Mentální retardace spadá do oboru psychiatrie, z toho důvodu má jako první označení písmeno F. Mentální retardaci patří kódové označení F 70 – F 79. Hlavním hlediskem je zde stanovení inteligenčního kvocientu.
„Stupeň mentální retardace se obvykle měří standardizovanými testy inteligence. Může to být ovšem nahrazeno škálami, které určují stupeň mentální retardace. Diagnóza bude též záviset na všeobecných intelektových funkcích, jak je určí školený diagnostik. Intelektuální schopnosti a sociální přizpůsobivost se mohou měnit v průběhu času a i snížené hodnoty se mohou zlepšovat cvičením a rehabilitací. Diagnóza má odpovídat současnému stavu duševních funkcí.“32
Jak víme, v naší literatuře se mentální retardace dle této klasifikace dělí do šesti základních kategorií.
F 70 – Lehká mentální retardace – IQ 50 – 69
V charakteristice této úrovně mentálního postižení Švarcová uvádí, že lehce mentálně retardovaní většinou dosáhnou schopnosti užívat řeč účelně v každodenním životě, udržovat konverzaci a podrobit se klinickému rozhovoru, i když si mluvu osvojují opožděně. Většina z nich také dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči a praktických dovednostech, i když je vývoj proti normě mnohem pomalejší. Hlavní potíže se u nich obvykle projevují při teoretické práci ve škole.
31 ZVOLSKÝ, P. a kol. Speciální psychiatrie, s. 157.
32 SPECIALNIPEDAGOGIKA.CZ, MKN-10.
27
Mnozí postižení mají specifické problémy se čtením a psaním. Podle Švarcové se u osob s lehkou mentální retardací mohou v individuálně různé míře projevit i přidružené chorobné stavy, jako je autismus a další vývojové poruchy. Tato diagnóza zahrnuje slabomyslnost, lehkou mentální subnormalitu, lehkou oligofrenii.33 U dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 – 12 let a tvoří cca 80%
mentálně retardovaných.
33 ŠVARCOVÁ, I., Mentální retardace, s. 33-34.
28
F 71 - Středně těžká mentální retardace – IQ 35 – 49
U dospělých odpovídá mentálnímu věku kolem 6 – 9 let. Valenta a Müller popisují, že myšlení a řeč jsou výrazně omezené, stejně jako schopnosti sebeobsluhy, klienti vyžadují v tomto směru chráněné prostředí po celý život.
Možnosti edukace se omezují na trivium, řeč je jednoduchá a obsahově chudá i v dospělosti, někdy dokonce zůstává na nonverbální úrovni. Retardace psychického vývoje je často kombinována epilepsií, neurologickými, tělesnými a dalšími duševními poruchami. Etiologie tohoto stupně retardace je již většinou organická.34 Tato diagnóza dle Švarcové zahrnuje středně těžkou mentální subnormalitu a středně těžkou oligofrenii35. Skupinu tvoří cca 12% mentálně retardovaných.
F 72 – Těžká mentální retardace – IQ 20 – 34
Třetí kategorie se v mnohém připodobňuje středně těžké mentální retardaci alespoň co se klinického obrazu, přítomnosti organické etiologie a přidružených stavů týká. Výraznější je však snížená úroveň schopností. Jak popisuje Švarcová dále, většina jedinců z této kategorie trpí značným stupněm poruchy motoriky nebo jinými přidruženými vadami, které prokazují přítomnost klinicky signifikantního poškození či vadného vývoje ústředního nervového systému.
Možnosti výchovy a vzdělávání těchto osob jsou značně omezené. Tato diagnóza zahrnuje těžkou mentální subnormalitu, těžkou oligofrenii.36 Výskyt v populaci mentálně retardovaných je cca 7% a mentální věk u dospělých se pohybuje kolem 3 – 6 let.
34 VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie, s. 39.
35 ŠVARCOVÁ, I., Mentální retardace, s. 35.
36 ŠVARCOVÁ, I., Mentální retardace, s. 35-36.
29 F 73 – Hluboká mentální retardace – IQ pod 20
Osoby takto postižené nejsou schopné, dbát o své potřeby a vyžadují celoživotní péči ve všech základních životních úkonech. Jak popisuje Vágnerová, ve většině případů jde o kombinované postižení. Poznávací schopnosti se téměř nerozvíjejí, lidé s hlubokou mentální retardací jsou maximálně schopni diferencovat známé a neznámé podněty a reagovat na ně libostí či nelibostí.
Nevytvoří se ani základy řeči. Jsou komplexně závislí na péči jiných lidí, obvykle bývají umisťování do ústavu sociální péče.37 To odpovídá u dospělých mentálnímu věku pod 3 roky. Tvoří 1% z populace mentálně retardovaných.
F 78 – Jiná mentální retardace
Tato kategorie by měla být použita pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemožné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození.
F 79 – Nespecifikovaná mentální retardace
Užívá se v případech, kdy je prokázána mentální retardace, avšak není dostatek podkladů, aby bylo možné zařadit osobu do některé z výše uvedených kategorií.