V tomto sloupcovém grafu jsem zjišťovala další aspekty efektivity IVP, které rodiče hodnotí. Modrá barva udává počet hodnocení, zda zažívá dítě s IVP ve škole úspěch, zda chodí rádo do školy. Fialová barva zobrazuje údaje, zda dítě hovoří s rodiči o dění ve škole a žlutá, zda se děti mohou s důvěrou obrátit na některého z učitelů. Na ose x jsou uvedeny možnosti výběru, na ose y počty odpovědí rodičů.
Na otázku, zda dítě zažívá ve škole úspěch, tedy zda chodí rádo do školy, odpověděli čtyři rodiče (50 %) spíše ano. Ano se objevilo u tří rodičů (37,5 %), jeden z tázaných uvedl ne.
Pět rodičů (62,5 %) odpovědělo, že s nimi jejich děti hovoří o dění ve škole.
Zbylí čtyři dotazovaní rodiče (37,5 %) se přiklonili k odpovědi spíše ano.
O tom, že se jejich dítě může s důvěrou obrátit na některého z učitelů, je přesvědčeno pět rodičů (62,5 %). Odpověď spíše ano se objevila jen jednou (12,5 %), stejně jako odpovědi nevím a ne.
Z odpovědí na poslední otázku lze vyčíst velkou důvěru dětí k učitelům.
Pedagogové představují autoritu ve škole, která nahrazuje rodiče, jež ‚vládnou‘ doma.
0
62 Graf 10:Efektivita IVP 3
Ve sloupcovém grafu na ose y uvádím počet odpovědí rodičů, na ose x je uvedena hodnotící škála, ze které rodiče vybírali. Modrou barvou je zhodnoceno, zda má dítě dostatek času na vypracování úkolů, případně dostává kratší úkoly, fialová zhodnocuje, zda učitelé užívají kompenzační pomůcky u dětí s IVP. Žlutá barva ukazuje hodnoty, zda učitelé preferují ústní zkoušení před písemným a zelená barva, jestli učitelé poskytují žákovi s IVP přehledy či zápisy tak, aby si je mohl vlepit do sešitu.
Pět rodičů (62,5 %) věří, že jejich dítě má dostatek času na vypracování úkolů.
Dva (25 %) uvedli odpověď spíše ano a jeden rodič (12,5 %) nevím.
O užívání kompenzačních pomůcek učiteli neví tři rodiče (37,5 %), stejný počet odpověděl spíše ano. Odpovědi ano a spíše ne se objevili po jednom (12,5 %)
Dva rodiče (25 %) uvádějí, že učitelé jejich dětí preferují ústní zkoušení.
Odpověď spíše ano zvolil stejný počet rodičů jako odpověď spíše ne, tedy tři rodiče (37,5 %).
Na otázku, zda učitelé poskytují žákovi s IVP přehledy či zápisy tak, aby si je mohl vlepit do sešitu, odpověděli čtyři rodiče (50 %) ano, dva (25 %) ne a po jednom (12,5 %) spíše ano a spíše ne. přehledy či zápisy tak, aby si je mohl vlepit do sešitu?
Odpovídalo 8 rodičů počet odpovědí rodičů
63
Otázka číslo 10, dotazník č. 1: Jak si myslíte, že by se dala vylepšit kvalita vzdělávání Vašeho dítěte?
Většina rodičů (6, 75 %) je spokojena se situací takovou, jaká je. Někteří (dva rodiče, 25 %) připouští, že by pomohla větší domácí příprava dítěte. Také je pro rodiče (50 %) důležitá dostatečná kvalita vzdělávání a pedagogové, kteří rozumí dané problematice. Objevila se i poznámka o větší trpělivosti ze strany učitelů ( jeden rodič, 12,5 %).
3.3.8 Shrnutí výzkumné otázky č. 4 a diskuze
Rodiče mohou vidět efektivitu IVP převážně ve zlepšování známek dítěte a jeho vypravování o škole. Svou roli zde hrají i učitelé, kteří by měli rodiče průběžně informovat o postupech dítěte s individuálním vzdělávacím plánem v jednotlivých předmětech. Jako pozitivní hodnotím, že všechny děti (možnost ano uvedlo 5 rodičů, 62,5 %, možnost spíše ano zvolili 3 rodiče 37,5 %) se svými rodiči o škole skutečně hovoří a informují je o tom, co je bavilo, co se jim povedlo, na čem zajímavém pracovaly, co jim dělá problémy. Převážně děti na prvním stupni dokáží své zážitky vylíčit velice věrohodně.
To, že většina učitelů (6 rodičů, 75 %) zohledňuje žáka s IVP při hodnocení, hodnotí rodiče velice kladně. Také slovní hodnocení je u dětí s SPU vysoce ceněné, ale musím poukázat na to, že kladně hodnotí především slovní hodnocení v hodinách, nikoli na vysvědčení (zmínili dva rodiče, 25 %), jelikož rodiče mají zažito hodnocení známkou a to je pro ně stále nejdůležitější. Slovní hodnocení v hodině dítě povzbuzuje, pokud mu cokoli dělá problémy, má okamžitou zpětnou vazbu a svou chybu může hned napravit. Toto by nemělo vzbuzovat u dítěte pocit strachu a stres, naopak by mělo vzbuzovat pocity bezpečí, jistoty a tím zvyšovat sebedůvěru dítěte a podporovat zdravou chuť k učení. Potom můžeme říci, že i dítě s SPU může zažít ve škole úspěch a chodit rádo do školy, což uvádí sedm rodičů (87,5 %).
Kladným a pozitivním přístupem pedagogů vzniká důvěra dítěte k učiteli. Pokud dítě svému učiteli věří, nemá problém ani s tím, aby mu svěřilo své obavy ohledně vyučování, chování spolužáků a jiných učitelů. Ve škole učitel mnoha dětem zastupuje
64
roli rodiče, je to jediná dospělá osoba, na kterou se mohou obracet.
Menší účinnost IVP vidí rodiče při užívání kompenzačních pomůcek, jednou se objevila možnost spíše ne (12,5 %) a třikrát možnost nevím (37,5 %). Poskytování předpřipravených zápisů užívají čtyři učitelé (50 %) a vůbec ne dva učitelé (25 %).
Může to být tím, že rodiče nevědí, co všechno a jak mohou učitelé ve škole využívat.
Někdy ani děti nepostřehnou, že daná pomůcka je něco navíc a slouží k nápravě SPU.
Rodiče (5 rodičů, 62,5 %) většinou uvádějí, že děti mají dostatek času na práci a nejsou zatíženy stresem z ubývajícího času při vypracování úkolů.
Vyjádřit se rodiče mohli i k vylepšení nebo zkvalitnění vzdělávání dle IVP.
Většina (6 rodičů, 75%) jich je spokojena se situací takovou, jaká je. Někteří by uvítali větší trpělivost pedagogů při naplňování IVP a také by si přáli zkvalitnit domácí přípravu, která závisí pouze na nich samých. Čtyři rodiče (50 %) uvedli, že s dětmi doma téměř nepracují, pouze vypracovávají domácí úkoly a čtou. Dva rodiče (25 %) uvedli, že zajistili dětem doučování pedagogy v důchodu.
Za důležité rodiče považují kvalitní profesní přípravu pedagogů, měli by být proto dostatečně kvalifikovaní pro práci s dětmi se specifickými poruchami učení.
3.3.9 Výzkumná otázka č. 5: Jak jsou spokojeni učitelé a rodiče se vzájemnou spoluprací při vzdělávání dítěte s IVP?
Tuto výzkumnou otázku jsem zjišťovala prostřednictvím otázky číslo dva, tři, pět a sedm z dotazníku č. 1 a otázek číslo jedenáct, dvanáct a třináct z dotazníku č. 2.
Otázka číslo 2, dotazník č. 1: Jaký je Váš vztah ke škole, kterou navštěvuje Vaše dítě?
65 Graf 11: Vztah rodičů ke škole
Ve sloupcovém grafu je vyjádřen vztah rodičů ke škole. Osa x udává hodnotící škálu, ze které mohli rodiče vybírat, osa y zobrazuje volby rodičů.
Tyto výsledky považuji za velice pozitivní. Většina rodičů (75 %) označila svůj vztah ke škole jako velmi dobrý. Jeden rodič (12,5 %) uvedl odpověď dobrý. Možnost neutrální byla též označena jen jedním z účastníků. Odpovědi špatný a velmi špatný neuvedl nikdo.
Otázka č. 3, dotazník č. 1: Máte připomínky k výchovně vzdělávací práci ve škole?
Graf 12: Máte připomínky k výchovně vzdělávací práci ve škole?
0
66
Tímto sloupcovým grafem jsem zjišťovala, zda mají rodiče připomínky k výchovně vzdělávacímu procesu ve škole. U odpovědi ano měli rodiče možnost vyjádřit jaké. Osa y udává počty opovědí, osa x možnosti odpovědí.
Pět rodičů (62,5 %) uvedlo odpověď ne, tedy že k výchovně vzdělávací práci ve škole žádné připomínky nemají. Jedna z matek přidala komentář, kde oceňuje trpělivost paní učitelky, pravděpodobně třídní učitelky. K odpovědi nevím se přihlásili tři rodiče (37,5 %). Nikdo neuvedl odpověď ano s možností vyjádření se k situaci.
Otázka číslo 5, dotazník č. 1: Ohodnoťte známkou jako ve škole, jak hodnotíte spolupráci s třídním učitelem, výchovným poradcem.
Graf 13: Spolupráce s třídním učitelem, výchovným poradcem
V tomto sloupcovém grafu jsou zobrazeny odpovědi, kde rodiče hodnotili spolupráci s třídním učitelem a výchovným poradcem. Osa y udává počty odpovědí rodičů, osa x možnosti hodnocení. Rodiče označovali spolupráci známkou 1 – 5.
Modrou barvou jsou uvedena hodnocení pro třídní učitele, fialovou barvou hodnocení pro výchovné poradce.
Z grafu vyčteme, že osm, tedy 100 % rodičů, hodnotí spolupráci s třídním učitelem známkou 1, což je velmi pozitivní. Známku 1 u výchovného poradce označilo pět rodičů (62,5 %) a dva rodiče (25 %) se přiklonili spíše ke známce 2. Jeden z rodičů (12,5 %) neodpověděl, ale na okraj připsal poznámku, že s výchovným poradcem není v kontaktu.
67
Otázka číslo 7, dotazník č. 1: Uveďte, koho byste požádali o pomoc, nevíte-li si rady, když se u dítěte objeví problémy s učením:
Nejčastější byla rodiči uvedena odpověď třídní učitel, objevila se u sedmi z nich (87,5 %). Další velmi častá odpověď byla PPP (pedagogicko-psychologická poradna), což uvedli čtyři odpovídající rodiče (50 %). Jeden z rodičů (12,5 %) odpověděl, že by požádal o pomoc učitele předmětu, v němž se problémy s učením objevují. Jednou (12,5
%) se objevila odpověď škola, tedy učitelé, ředitel, výchovná poradkyně.
Otázka číslo 11, dotazník č. 2: Jak často podáváte informace rodičům o dítěti s poruchami učení?
Otázka číslo 12, dotazník č. 2: Jak často se sami rodiče informují na dítě s poruchami učení?
Graf 14: Informovanost o dětech s IVP
Sloupcový graf zobrazuje odpovědi učitelů, jak často podávají informace rodičům (modré sloupcové grafy) a jak často se rodiče sami informují na své děti, které jsou vzdělávány dle IVP (fialové sloupcové grafy). Na ose y jsou zaznamenány počty odpovědí, na ose x možnosti četnosti, které mohli učitelé označit.
Z grafu vyplývá, že převážná informovanost o vzdělávání žáků s IVP je dle
68
zájmu rodičů, v obou případech tuto možnost označila více než polovina učitelů.
V prvním případě, kdy podává informace učitel, 15 pedagogů (75 %), v druhém případě, kdy se informují rodiče sami, 12 pedagogů (60 %). Tři učitelé (15 %) označili možnost každý týden, jeden z učitelů uvádí poznámku, že je třeba se pravidelně domlouvat na postupech učení, přípravě žáka, či s rodiči konzultovat případné nedostatky. U informujících se rodičů tuto možnost nikdo neuvedl. Možnost každý měsíc u otázky č. 11 označena nebyla, u otázky dvanáct byla označena třemi učiteli.
V otázce č. 11 označili odpověď jiné dva pedagogové (10 %), jeden z učitelů dodává, že je občas třeba podávat informace častěji než jednou týdně, druhý uvádí, že rodiče kontaktuje dle potřeby, popřípadě na třídních schůzkách. Čtyři učitelé (20 %) uvedli v možnosti jiné, v otázce č. 12, že se někteří z rodičů informují pouze na třídních schůzkách, někteří pravidelně, jiní docházejí do školy dle výsledků žáka a jeden z pedagogů také doplnil, že se rodiče na dítě neinformují vůbec.
Otázka číslo 13, dotazník č. 2: Oznámkujte jako ve škole, jak hodnotíte u dětí s IVP spolupráci s: třídním učitelem, výchovným poradcem, rodiči.
Graf 15: Spolupráce s třídním učitelem, výchovným poradcem, rodiči
V tomto sloupcovém grafu hodnotili učitelé spolupráci s třídním učitelem (modrý sloupec v grafu), s výchovným poradcem (fialový sloupec v grafu), s rodiči (žlutý sloupec v grafu). Na ose y jsou uvedeny volby učitelů, na ose x možnosti výběru.
Učitelé hodnotili známkou jako ve škole stupni 1 – 5.
Spolupráce s třídním učitelem je hodnocena převážně kladně. Známku jedna a
69
dva označilo v obou případech osm učitelů (40 % ). Známky tři a čtyři se neobjevily, jeden učitel (5 %) ohodnotil spolupráci známkou pět.
Důležitou pozicí na základních školách je postavení výchovného poradce, který by měl u žáků s IVP na školách fungovat jako mediátor, jehož funkce je vlastně jedinou možnou formou poradenství na škole. V grafu vidíme, že na některé škole člověk na této pozici nenaplňuje dostatečně svou profesi, což ukazuje dvakrát (10 %) označená známka čtyři. Známku jedna uvedlo osm učitelů (40 %), známku dva šest učitelů (30
%). Čtyři dotazovaní učitelé dopsali, že na škole výchovného poradce nemají.
Většina učitelů v hodnocení spolupráce s rodiči, tedy 9 (45 %), hodnotila spolupráci známkou tři. Šest (30 %) označilo známku dva, dva (10 %) známku jedna.
Známka čtyři i pět byla zvolena jednou (5%). Z toho vyplývá, že spolupráce s rodiči je spíše průměrná.
3.3.10 Shrnutí výzkumné otázky č. 5 a diskuze
Jak jsem již několikrát zmínila, pro efektivní vzdělávání dítěte s IVP je velice důležitá spolupráce rodičů a učitelů. Učitelé by zde měli vystupovat jako odborníci ve své profesi a naopak rodiče mohou podat učitelům neocenitelné informace o svých dětech, protože je znají již od narození a učitelé nejsou schopni se některé informace sami o dětech dozvědět.
Pokud by spolupráce s učiteli nefungovala a nebyla na dobré úrovni, rodiče by nehodnotili vztah ke škole kladně (6 rodičů, 75 %). To vyjadřují i názory rodičů, jako například nepřítomnost připomínek (5 rodičů, 62,5 %) a kladné hodnocení výchovně vzdělávací práce pedagogů. Velice pozitivně hodnotí rodiče spolupráci jak s třídním učitelem (100 %), tak s výchovným poradcem (62,5 %). Většina problémů je řešena převážně s třídním učitelem, výchovný poradce se zapojuje pouze tehdy, jedná-li se o nějaký závažnější problém, nebo pokud si třídní učitel neví rady a neumí konkrétní problematiku vhodně vyřešit. Někteří rodiče sami vyžadují kontakt s výchovným poradcem a při některých setkáních je účast výchovného poradce nezbytná.
Aby spolupráce ze strany rodičů fungovala dostatečně efektivně, je třeba, aby byl ve škole někdo, komu věří, a na koho se mohou obrátit. Nejčastěji je tou osobou třídní učitel (7 rodičů, 87,5 %). Nejvíce by měl dítě znát a měl by vědět, co je pro dítě nejlepší z hlediska vzdělávání. Měl by znát jeho silné i slabé stránky. Nemohou-li se
70
rodiče obrátit na třídního učitele a řeší nějaký problém, většinou vyhledají pomoc PPP (4 rodiče, 50 %), popřípadě učitele, který učí předmět, v němž má dané dítě problémy (jeden rodič, 12,5 %).
Učitelé jsou též spokojeni se vzájemnou spoluprací při vzdělávání dítěte s IVP, převážná informovanost vychází ze strany rodičů. Ti projevují zájem o to, jak dítě ve škole prospívá, a pokud se vyskytnou nějaké překážky či nedostatky při vzdělávání, učitelé sami informují rodiče dle potřeby (15 pedagogů, 75 %). Je třeba se pravidelně domlouvat na postupech učení, přípravě žáka, či s rodiči konzultovat případné nedostatky. Samozřejmě jsou i tací rodiče, kteří se nezajímají o to (odpověď jednoho učitele, 5 %), jak jejich dítě ve škole prospívá a veškeré nápravy nechají pouze na učitelích.
Domnívám se, že spolupráce by měla převážně probíhat osobním kontaktem, telefonické konzultace nedávají tolik prostoru pro vyjádření a zúčastnění nereagují tak spontánně, jako při osobním kontaktu.
Pro dobrou spolupráci učitelů a rodičů je klíčová i vzájemná spolupráce mezi pedagogy. Většinou je hodnocena kladně. Důležité je jednotné působení na děti, což může zajistit dostatečná komunikace mezi kolegy, kteří vyučují dané dítě s IVP.
71
4 ZÁVĚR
Ve své diplomové práci jsem zjišťovala názor na efektivitu individuálního vzdělávacího programu pro děti se specifickými poruchami učení z pohledu učitelů a rodičů. Zaměřila jsem se na děti s těmito poruchami, protože se s nimi ve své pedagogické praxi setkávám nejčastěji.
Pro svou práci jsem oslovila dvacet osm učitelů na pěti malotřídních vesnických školách. Na každé škole byl vždy ochotný pedagog, který předal dotazníky rodičům, jejichž dítě je vzděláváno dle IVP. Návratnost dotazníků byla velice úspěšná, z rozdaných dotazníků pro rodiče jsem jich získala zpět 67 % a od učitelů jich bylo 71
%.
Z výsledků dotazníkového šetření vyplynulo, že podle učitelů je vzdělávání žáků s SPU podle individuálního vzdělávacího plánu efektivní. Učitelé převážně jako první rozpoznávají u dětí poruchy učení. Záleží jim na tom, aby u dítěte byla provedena pedagogicko-psychologická diagnostika, díky které je jim rodiči předána z pedagogicko-psychologické poradny zpráva o jejich diagnostice. Na jejím základě mohou dítěti pomoci a zvolí vhodný způsob reedukace, který je jim poradnou doporučen.
Pokud rodiče požádají školu o vytvoření IVP, učitel na základě zprávy z PPP plán vytváří. Nejčastěji jsou plány tvořeny učiteli na hlavní vyučovací předměty (14 pedagogů, 70 %), mezi které se řadí český jazyk, anglický jazyk a matematika. Někteří učitelé vytvářejí plány na výukové předměty jako je prvouka, vlastivěda, přírodověda.
Pokud si při tvorbě IVP pedagog neví rady, vždy má možnost se na někoho obrátit.
Nejčastěji se v dotazníku objevila odpověď pomoc kolegyň a to u sedmi učitelů (35 %), dále pomoc výchovného poradce, jak uvedlo pět pedagogů (25 %). Další odpovědi byly:
speciální pedagog, PPP, specializovaný pracovník PPP, učitel předmětu, o který se jedná.
Učitelé jsou v případě potřeby ve spojení s pracovníky PPP a ti jim mohou poskytnout odbornou radu, když si nejsou jisti, jak v daném případě postupovat.
Konzultace jsou převážně telefonické (12 pedagogů, 60 %). Omezeny byly náslechy pracovníků PPP ve školách, kdy měli učitelé možnost okamžitě dítě s IVP s pracovníky konzultovat a tím i zjistit, zda daný plán vyhovuje, popřípadě jej upravit.
Jako efektivní metody při vzdělávání dětí s SPU uvádějí učitelé užití slovního
72
hodnocení (13 pedagogů, 65 %), povzbuzení, poskytnutí dítěti dostatek času na vypracovávání zadaných úkolů, ve značné míře uplatňovat individuální přístup. Každé dítě je osobnost sama a každý učitel by měl znát jeho možnosti a podle nich k němu přistupovat. Jestliže bude u dítěte správně nastaven individuální plán, zvolena vhodná reedukace a učitel se tím bude společně s rodiči řídit, měla by být náprava efektivní.
Každému dítěti by měla být poskytována zpětná vazby, aby ono samo vědělo, jak je úspěšné.
Aby vzdělávání dětí s SPU mělo správnou účinnost, je velice důležitá spolupráce mezi rodiči a školou, ale také mezi rodiči, školou a poradnou. Za velice důležité považuji dodržovat domluvená pravidla (rodiče uvádějí 100 %) a na dítě jednotně působit. Pro učitele je důležité s rodiči konzultovat pokroky i nedostatky dítěte, protože jedině tak může docházet k celkovému zlepšení jeho stavu. Každé dítě potřebuje zažívat úspěch (17 pedagogů, 85 %), aby si zvyšovalo svoji sebedůvěru a získalo tak kladný vztah ke vzdělávání. To je také relativně omezené, protože některé děti mají problém zvládnout základní učivo. Pak záleží na učitelích, zdali zvolí vhodné metody a způsoby práce s dítětem a i přesto dokáže správnou motivací dítě povzbudit a vytvořit u něj pozitivní vztah ke škole.
Rodiče považují IVP za efektivní převážně v tom, když vidí zlepšování známek dítěte a je znatelné, že chodí s menšími obavami do školy. Známky jsou pro rodiče ve škole to nejdůležitější. Často je nezajímá, co dítě ve škole zažilo, ale zajímají je pouze jeho výsledky. Za špatné považuji, když rodiče porovnávají dítě s ostatními dětmi a ptají se i na to, jak dopadli ostatní. To může dítěti velice uškodit. Rodiče by měli podporovat slovní hodnocení, které je pro ně samotné často méně srozumitelné, ale pro děti více prospěšné. Známka je pouze číslo, slovní hodnocení je výstižný komentář, který hodnotí to, co dítě zvládlo a kde by se naopak mohlo zlepšit. V dotazníku rodiče uváděli (6 rodičů, 75 %), že učitelé ve velké míře slovní hodnocení využívají.
Rodiče oceňují také to, že učitelé dětem poskytují dostatek času na vypracování zadaných úkolů (5 rodičů, 62,5 %) a tím u dětí odbourávají pocit strachu z jejich nezvládnutí. Za vhodné považují zkrácené úkoly, ale také zpracované přehledy a zápisy z výuky, které si dítě jednoduše vlepí do sešitu a tím odbourává stres z toho, že bude muset všechno zapisovat.
Spolupráci s učiteli hodnotí rodiče velice pozitivně. Z dotazníků vyplývá, že 100% rodičů výborně spolupracuje s třídním učitelem a v případě potřeby se rodiče mohou obrátit i na výchovného poradce. Rodiče se na své děti informují většinou dle
73
potřeby (12 rodičů, 60 %), najdou se i tací, kterým stačí informace na třídních schůzkách nebo se neinformují vůbec.
Pedagogicko-psychologická poradna je poradenské centrum, kde se rodiče poprvé dozvědí, jaká je u dítěte stanovena diagnóza a jak mají s dítětem pracovat a jaké by měly být dítěti nastaveny způsoby nápravy jak ve škole, tak i doma. Rodiče všichni považují za důležité, individuální přístup, pochvalu, povzbuzení, vstřícné prostředí.
Vzájemnou spolupráci hodnotí rodiče i učitelé pozitivně. Dávají přednost osobnímu kontaktu při konzultaci, kde se obě strany mohou vyjádřit k dané situaci a spontánně navrhnout možnosti řešení. Zmíněny jsou pouze problémové situace, ale učitelé chtějí často i dítě pochválit, aby rodiče viděli i mírné postupy dítěte anebo jen to, co se dítěti podařilo. Tímto učitelé povzbuzují i samotné rodiče.
V dotaznících se objevilo velice málo odpovědí, které negativně hodnotily dané otázky týkající se zlepšení domácí přípravy ze strany rodičů (2 rodiče, 25 %). Učitelé projevili nespokojenost při spolupráci s PPP, požadovali by přesnější diagnózu (2 učitelé, 10 %) a více návštěv pracovníků PPP ve školách (1 učitel, 5 %). Může to být tím, že na málotřídních vesnických školách se většinou učitelé s rodiči více znají, každý učitel zná všechny děti ve škole a vzájemné vazby jsou užší. Zkreslené mohly být i výsledky rodičů, kteří nechtějí poukázat na nedostatky plynoucí z rodiny, protože veškerou pomoc a nápravu u dítěte převádějí na školu a učitele.
Považuji za velice úspěšné, že přístup rodičů i učitelů k dětem s SPU se neustále
Považuji za velice úspěšné, že přístup rodičů i učitelů k dětem s SPU se neustále