V tomto sloupcovém grafu hodnotili učitelé spolupráci s třídním učitelem (modrý sloupec v grafu), s výchovným poradcem (fialový sloupec v grafu), s rodiči (žlutý sloupec v grafu). Na ose y jsou uvedeny volby učitelů, na ose x možnosti výběru.
Učitelé hodnotili známkou jako ve škole stupni 1 – 5.
Spolupráce s třídním učitelem je hodnocena převážně kladně. Známku jedna a
69
dva označilo v obou případech osm učitelů (40 % ). Známky tři a čtyři se neobjevily, jeden učitel (5 %) ohodnotil spolupráci známkou pět.
Důležitou pozicí na základních školách je postavení výchovného poradce, který by měl u žáků s IVP na školách fungovat jako mediátor, jehož funkce je vlastně jedinou možnou formou poradenství na škole. V grafu vidíme, že na některé škole člověk na této pozici nenaplňuje dostatečně svou profesi, což ukazuje dvakrát (10 %) označená známka čtyři. Známku jedna uvedlo osm učitelů (40 %), známku dva šest učitelů (30
%). Čtyři dotazovaní učitelé dopsali, že na škole výchovného poradce nemají.
Většina učitelů v hodnocení spolupráce s rodiči, tedy 9 (45 %), hodnotila spolupráci známkou tři. Šest (30 %) označilo známku dva, dva (10 %) známku jedna.
Známka čtyři i pět byla zvolena jednou (5%). Z toho vyplývá, že spolupráce s rodiči je spíše průměrná.
3.3.10 Shrnutí výzkumné otázky č. 5 a diskuze
Jak jsem již několikrát zmínila, pro efektivní vzdělávání dítěte s IVP je velice důležitá spolupráce rodičů a učitelů. Učitelé by zde měli vystupovat jako odborníci ve své profesi a naopak rodiče mohou podat učitelům neocenitelné informace o svých dětech, protože je znají již od narození a učitelé nejsou schopni se některé informace sami o dětech dozvědět.
Pokud by spolupráce s učiteli nefungovala a nebyla na dobré úrovni, rodiče by nehodnotili vztah ke škole kladně (6 rodičů, 75 %). To vyjadřují i názory rodičů, jako například nepřítomnost připomínek (5 rodičů, 62,5 %) a kladné hodnocení výchovně vzdělávací práce pedagogů. Velice pozitivně hodnotí rodiče spolupráci jak s třídním učitelem (100 %), tak s výchovným poradcem (62,5 %). Většina problémů je řešena převážně s třídním učitelem, výchovný poradce se zapojuje pouze tehdy, jedná-li se o nějaký závažnější problém, nebo pokud si třídní učitel neví rady a neumí konkrétní problematiku vhodně vyřešit. Někteří rodiče sami vyžadují kontakt s výchovným poradcem a při některých setkáních je účast výchovného poradce nezbytná.
Aby spolupráce ze strany rodičů fungovala dostatečně efektivně, je třeba, aby byl ve škole někdo, komu věří, a na koho se mohou obrátit. Nejčastěji je tou osobou třídní učitel (7 rodičů, 87,5 %). Nejvíce by měl dítě znát a měl by vědět, co je pro dítě nejlepší z hlediska vzdělávání. Měl by znát jeho silné i slabé stránky. Nemohou-li se
70
rodiče obrátit na třídního učitele a řeší nějaký problém, většinou vyhledají pomoc PPP (4 rodiče, 50 %), popřípadě učitele, který učí předmět, v němž má dané dítě problémy (jeden rodič, 12,5 %).
Učitelé jsou též spokojeni se vzájemnou spoluprací při vzdělávání dítěte s IVP, převážná informovanost vychází ze strany rodičů. Ti projevují zájem o to, jak dítě ve škole prospívá, a pokud se vyskytnou nějaké překážky či nedostatky při vzdělávání, učitelé sami informují rodiče dle potřeby (15 pedagogů, 75 %). Je třeba se pravidelně domlouvat na postupech učení, přípravě žáka, či s rodiči konzultovat případné nedostatky. Samozřejmě jsou i tací rodiče, kteří se nezajímají o to (odpověď jednoho učitele, 5 %), jak jejich dítě ve škole prospívá a veškeré nápravy nechají pouze na učitelích.
Domnívám se, že spolupráce by měla převážně probíhat osobním kontaktem, telefonické konzultace nedávají tolik prostoru pro vyjádření a zúčastnění nereagují tak spontánně, jako při osobním kontaktu.
Pro dobrou spolupráci učitelů a rodičů je klíčová i vzájemná spolupráce mezi pedagogy. Většinou je hodnocena kladně. Důležité je jednotné působení na děti, což může zajistit dostatečná komunikace mezi kolegy, kteří vyučují dané dítě s IVP.
71
4 ZÁVĚR
Ve své diplomové práci jsem zjišťovala názor na efektivitu individuálního vzdělávacího programu pro děti se specifickými poruchami učení z pohledu učitelů a rodičů. Zaměřila jsem se na děti s těmito poruchami, protože se s nimi ve své pedagogické praxi setkávám nejčastěji.
Pro svou práci jsem oslovila dvacet osm učitelů na pěti malotřídních vesnických školách. Na každé škole byl vždy ochotný pedagog, který předal dotazníky rodičům, jejichž dítě je vzděláváno dle IVP. Návratnost dotazníků byla velice úspěšná, z rozdaných dotazníků pro rodiče jsem jich získala zpět 67 % a od učitelů jich bylo 71
%.
Z výsledků dotazníkového šetření vyplynulo, že podle učitelů je vzdělávání žáků s SPU podle individuálního vzdělávacího plánu efektivní. Učitelé převážně jako první rozpoznávají u dětí poruchy učení. Záleží jim na tom, aby u dítěte byla provedena pedagogicko-psychologická diagnostika, díky které je jim rodiči předána z pedagogicko-psychologické poradny zpráva o jejich diagnostice. Na jejím základě mohou dítěti pomoci a zvolí vhodný způsob reedukace, který je jim poradnou doporučen.
Pokud rodiče požádají školu o vytvoření IVP, učitel na základě zprávy z PPP plán vytváří. Nejčastěji jsou plány tvořeny učiteli na hlavní vyučovací předměty (14 pedagogů, 70 %), mezi které se řadí český jazyk, anglický jazyk a matematika. Někteří učitelé vytvářejí plány na výukové předměty jako je prvouka, vlastivěda, přírodověda.
Pokud si při tvorbě IVP pedagog neví rady, vždy má možnost se na někoho obrátit.
Nejčastěji se v dotazníku objevila odpověď pomoc kolegyň a to u sedmi učitelů (35 %), dále pomoc výchovného poradce, jak uvedlo pět pedagogů (25 %). Další odpovědi byly:
speciální pedagog, PPP, specializovaný pracovník PPP, učitel předmětu, o který se jedná.
Učitelé jsou v případě potřeby ve spojení s pracovníky PPP a ti jim mohou poskytnout odbornou radu, když si nejsou jisti, jak v daném případě postupovat.
Konzultace jsou převážně telefonické (12 pedagogů, 60 %). Omezeny byly náslechy pracovníků PPP ve školách, kdy měli učitelé možnost okamžitě dítě s IVP s pracovníky konzultovat a tím i zjistit, zda daný plán vyhovuje, popřípadě jej upravit.
Jako efektivní metody při vzdělávání dětí s SPU uvádějí učitelé užití slovního
72
hodnocení (13 pedagogů, 65 %), povzbuzení, poskytnutí dítěti dostatek času na vypracovávání zadaných úkolů, ve značné míře uplatňovat individuální přístup. Každé dítě je osobnost sama a každý učitel by měl znát jeho možnosti a podle nich k němu přistupovat. Jestliže bude u dítěte správně nastaven individuální plán, zvolena vhodná reedukace a učitel se tím bude společně s rodiči řídit, měla by být náprava efektivní.
Každému dítěti by měla být poskytována zpětná vazby, aby ono samo vědělo, jak je úspěšné.
Aby vzdělávání dětí s SPU mělo správnou účinnost, je velice důležitá spolupráce mezi rodiči a školou, ale také mezi rodiči, školou a poradnou. Za velice důležité považuji dodržovat domluvená pravidla (rodiče uvádějí 100 %) a na dítě jednotně působit. Pro učitele je důležité s rodiči konzultovat pokroky i nedostatky dítěte, protože jedině tak může docházet k celkovému zlepšení jeho stavu. Každé dítě potřebuje zažívat úspěch (17 pedagogů, 85 %), aby si zvyšovalo svoji sebedůvěru a získalo tak kladný vztah ke vzdělávání. To je také relativně omezené, protože některé děti mají problém zvládnout základní učivo. Pak záleží na učitelích, zdali zvolí vhodné metody a způsoby práce s dítětem a i přesto dokáže správnou motivací dítě povzbudit a vytvořit u něj pozitivní vztah ke škole.
Rodiče považují IVP za efektivní převážně v tom, když vidí zlepšování známek dítěte a je znatelné, že chodí s menšími obavami do školy. Známky jsou pro rodiče ve škole to nejdůležitější. Často je nezajímá, co dítě ve škole zažilo, ale zajímají je pouze jeho výsledky. Za špatné považuji, když rodiče porovnávají dítě s ostatními dětmi a ptají se i na to, jak dopadli ostatní. To může dítěti velice uškodit. Rodiče by měli podporovat slovní hodnocení, které je pro ně samotné často méně srozumitelné, ale pro děti více prospěšné. Známka je pouze číslo, slovní hodnocení je výstižný komentář, který hodnotí to, co dítě zvládlo a kde by se naopak mohlo zlepšit. V dotazníku rodiče uváděli (6 rodičů, 75 %), že učitelé ve velké míře slovní hodnocení využívají.
Rodiče oceňují také to, že učitelé dětem poskytují dostatek času na vypracování zadaných úkolů (5 rodičů, 62,5 %) a tím u dětí odbourávají pocit strachu z jejich nezvládnutí. Za vhodné považují zkrácené úkoly, ale také zpracované přehledy a zápisy z výuky, které si dítě jednoduše vlepí do sešitu a tím odbourává stres z toho, že bude muset všechno zapisovat.
Spolupráci s učiteli hodnotí rodiče velice pozitivně. Z dotazníků vyplývá, že 100% rodičů výborně spolupracuje s třídním učitelem a v případě potřeby se rodiče mohou obrátit i na výchovného poradce. Rodiče se na své děti informují většinou dle
73
potřeby (12 rodičů, 60 %), najdou se i tací, kterým stačí informace na třídních schůzkách nebo se neinformují vůbec.
Pedagogicko-psychologická poradna je poradenské centrum, kde se rodiče poprvé dozvědí, jaká je u dítěte stanovena diagnóza a jak mají s dítětem pracovat a jaké by měly být dítěti nastaveny způsoby nápravy jak ve škole, tak i doma. Rodiče všichni považují za důležité, individuální přístup, pochvalu, povzbuzení, vstřícné prostředí.
Vzájemnou spolupráci hodnotí rodiče i učitelé pozitivně. Dávají přednost osobnímu kontaktu při konzultaci, kde se obě strany mohou vyjádřit k dané situaci a spontánně navrhnout možnosti řešení. Zmíněny jsou pouze problémové situace, ale učitelé chtějí často i dítě pochválit, aby rodiče viděli i mírné postupy dítěte anebo jen to, co se dítěti podařilo. Tímto učitelé povzbuzují i samotné rodiče.
V dotaznících se objevilo velice málo odpovědí, které negativně hodnotily dané otázky týkající se zlepšení domácí přípravy ze strany rodičů (2 rodiče, 25 %). Učitelé projevili nespokojenost při spolupráci s PPP, požadovali by přesnější diagnózu (2 učitelé, 10 %) a více návštěv pracovníků PPP ve školách (1 učitel, 5 %). Může to být tím, že na málotřídních vesnických školách se většinou učitelé s rodiči více znají, každý učitel zná všechny děti ve škole a vzájemné vazby jsou užší. Zkreslené mohly být i výsledky rodičů, kteří nechtějí poukázat na nedostatky plynoucí z rodiny, protože veškerou pomoc a nápravu u dítěte převádějí na školu a učitele.
Považuji za velice úspěšné, že přístup rodičů i učitelů k dětem s SPU se neustále zlepšuje. V současné době jsou nové metody a přístupy, jak s takovými to dětmi pracovat. Klade se velký důraz na dítě jako na osobnost, dítě je posuzováno individuálně, odbourává se srovnávání a porovnávání těchto dětí. Tyto děti již nejsou ve škole brány tak, že jejich rozumové schopnosti jsou snížené, ale je na ně pohlíženo jako na děti, které mají poruchu a ostatní je tak přijímají. Již nejsou vyčleňovány do praktických škol, ale jsou integrovány v běžných základních školách. I rodiče v dnešní době jinak nahlížejí na spolupráci a návštěvy v PPP a nepovažují to za ostudu, což se mezi lidmi tradovalo ještě v nedávné době.
74
Díky této diplomové práci jsem se velice podrobně seznámila s problematikou poruch učení a nadále bych chtěla své vědomosti v tomto oboru rozvíjet a využít je ve své pedagogické praxi.
75
Seznam použitých zdrojů
BARTOŇOVÁ, Miroslava, VÍTKOVÁ, Marie. Strategie ve vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. 2. vydání. Brno: Paido,2007. ISBN: 978-80-7315-158-4.
GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 2. vydání. Brno: Paido, 2010.
ISBN: 978-80-7315-185-0.
JUCOVIČOVÁ, Drahomíra, ŽÁČKOVÁ, Hana. Individuální vzdělávací plán pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. 1.vydání. Praha: D + H,2009.ISBN: 978-80-87295-00-7.
JUCOVIČOVÁ, Drahomíra, ŽÁČKOVÁ, Hana. Reedukace specifických poruch učení u dětí. 1. vydání. Praha: Portál, 2008. ISBN: 978-80-7367-474-8.
KOUCKÝ, Jan. Učení pro život: výsledky výzkumu OECD PISA 2003. Praha: MŠMT, UIV, SVP, 2004.
KUCHARSKÁ, Anna. Specifické poruchy učení a chování. 1. vydání. Praha: Portál, 2000. ISBN: 80-7178-389-7.
MATĚJČEK, Zdeněk. Dyslexie – specifické poruchy čtení. 2. vydání. Jinočany: H + H, 1993. ISBN: 80-85467-56-9.
MATĚJČEK, Zdeněk, VÁGNEROVÁ, Marie. Sociální aspekty dyslexie. 1. vydání.
Praha: Karolinum, 2006. ISBN: 8024611732.
MICHALOVÁ, Zdeňka. Reedukace a kompenzace: dyslexie, dysgrafie, dysortografie.
1. vydání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011. ISBN: 978-80-7372-744-4.
MICHALOVÁ, Zdeňka. Vybrané kapitoly z problematiky specifických poruch učení. 1.
vydání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2008. ISBN: 978-80-7372-318-7.
NOVÁČKOVÁ, Jana. Mýty ve vzdělávání. 4. vydání. Kroměříž: Spirála, 2012. ISBN:
978-80-901873-9-9
NÝVLTOVÁ, Václava. Psychopatologie pro speciální pedagogy. 2. vydání. Praha:
Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. ISBN: 978-80-86723-85-3.
76
PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vydání. Brno: Paido, 2006.
ISBN: 80-7315-120-0.
POKORNÁ, Věra. Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení. 1. vydání. Praha:
Portál, 1998. ISBN: 80-7178-228-9.
POKORNÁ, Věra. Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. 2. vydání.
Praha: Portál, 2000. ISBN: 80-7178-151-7.
POKORNÁ, Věra. Vývojové poruchy učení v dětství a dospělosti. 1. vydání. Praha:
Portál, 2010. ISBN: 978-80-7367-773-2.
SELIKOWITZ, Mark. Dyslexie a jiné poruchy učení. 1. vydání. Praha: Grada, 2000.
ISBN: 8071697737.
SORFONTEIN, Gordon. Potíže dětí s učením a chování. 1. vydání. Praha: Portál, 1999.
ISBN: 80-7178-315-3.
TRAIN, Alan. Nejčastější poruchy chování dětí. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. ISBN:
80-7178-503-2.
ZELINKOVÁ, Olga, ČEDÍK, Miloslav. Mám dyslexii: průvodce pro dospívající a dospělé se specifickými poruchami učení. 1. vydání. Praha: Portál, 2013. ISBN: 978-80-262-0349-0.
ZELINKOVÁ, Olga. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. 1.
vydání. Praha: Portál, 2011. ISBN: 978-80-262-0044-4.
ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení: specifické vývojové poruchy čtení, psaní a dalších školních dovedností. 10. vydání. Praha: Portál, 2003. ISBN: 80-7178-800-7.
http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-147-2011-sb-kterou-se-meni-vyhlaska-c-73-2005-sb
77
Seznam příloh
Příloha A – Dotazník pro učitele Příloha B – Dotazník pro rodiče
Příloha A
Dotazník pro učitele k závěrečné práci Uplatnění individuálního vzdělávacího programu na málotřídních školách
Dobrý den, prosím Vás o vyplnění toho dotazníku. Dotazník je anonymní a slouží pouze jako podklad k mé diplomové práci, ve které chci pomocí tohoto výzkumu zjistit,
s jakou efektivitou jsou využívány individuální plány ve škole. ( IVP - individuální vzdělávací plán).
Prosím zakroužkujte vhodné odpovědi nebo je dopište, děkuji.
Děkuji Vám za Vaši ochotu a čas. Stanislava Koudelková, studentka FP TUL.
1. Pohlaví:
a) muž b) žena 2. Věk:
a) 20-30 let b) 31-40 let c) 41-50 let d) 51-60 let e) více než 61 let 3. Délka praxe:
a) 0-5 let b) 6-10 let c) 11-20 let d) více než 21 let 4. Jaké je vaše vzdělání?
a) učitelství pro 1. stupeň b) učitelství pro 2. stupeň
c) učitelství + speciálně pedagogické vzdělání d) jiné: _______________________________
5. Pokud jste třídní učitel, máte ve třídě děti s SPU vzdělávané dle IVP?
ano, diagnostikovány jsou tyto poruchy:____________________________________
____________________________________________________________________
6. Vytváříte IVP pro žáky na Váš vyučovací předmět?
a) ne
b) ano, na jaký:__________________________________________________________
7. Koho požádáte o pomoc při tvorbě IVP, pokud si nevíte rady?
______________________________________________________________________
8. Prostudujete si zprávu z PPP o dítěti s poruchou?
a) ano b) ne
c) informace podává výchovný poradce
9. Jak Vám při tvorbě IVP pomáhá doporučení z PPP?
______________________________________________________________________
10. Jakou formou spolupracujete s PPP při realizaci IVP?
______________________________________________________________________
11. Jak často podáváte informace rodičům o dítěti s poruchami učení?
a) každý týden b) každý měsíc c) dle zájmu rodičů
d) jiné:_________________________________________________________________
12. Jak často se sami rodiče informují na dítě s poruchami učení?
a) každý týden b) každý měsíc c) dle zájmu rodičů
d) jiné:_________________________________________________________________
13. Oznámkujte jako ve škole, jak hodnotíte u dětí s IVP spolupráci s třídním učitelem: 1 2 3 4 5
výchovným poradcem: 1 2 3 4 5 s rodiči: 1 2 3 4 5
14. Žák s IVP, označte vhodnou odpověď:
velmi často často občas zřídka nikdy
Zohledňujete žáka při hodnocení?
Užíváte slovní hodnocení?
Jak často dáte zažít žákovi úspěch?
Necháváte dítěti dostatek času na vypracování úkolů?
Užíváte kompenzační pomůcky?
Preferujete ústní formu zkoušení před písemnou při ověřování znalostí?
Připravujete si vlastní materiály do výuky?
Poskytujete žákovi přehledy či zápisy tak, aby si je mohl vlepit do sešitu?
Konzultujete vzdělávací postupy s kolegy?
15. Myslíte si, že je výuka dle IVP pro žáka efektivní?
a) ano, proč:____________________________________________________________
b) ne, proč:_____________________________________________________________
c) nevím
16. Co si myslíte, že je při vzdělávání žáků s IVP nejdůležitější?
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
17. Co považujete za nejdůležitější při spolupráci s PPP?
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
Příloha B
Dotazník pro rodiče k závěrečné práci Uplatnění individuálního vzdělávacího programu na málotřídních školách
Dobrý den, prosím Vás o vyplnění toho dotazníku. Dotazník je anonymní a slouží pouze jako podklad k mé diplomové práci, ve které chci pomocí tohoto výzkumu zjistit,
s jakou efektivitou jsou využívány individuální plány ve škole. ( IVP - individuální vzdělávací plán).
Prosím zakroužkujte vhodné odpovědi nebo je dopište, děkuji.
Děkuji Vám za Vaši ochotu a čas. Stanislava Koudelková, studentka FP TUL.
1. Pohlaví:
a) muž b) žena
2. Jaký je Váš vztah ke škole, kterou navštěvuje Vaše dítě?
a) velmi dobrý b) dobrý c) neutrální d) špatný e) velmi špatný 3. Máte připomínky k výchovně vzdělávací práci ve škole?
a) ne b) nevím
c) ano, napište jaké:
_____________________________________________________________________
_____________________________________________________________________
4. Má Vaše dítě ve škole problémy s učením?
a) ne
b) ano, napište jaké:
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
5. Ohodnoťte známkou jako ve škole, jak hodnotíte spolupráci s:
třídním učitelem: 1 2 3 4 5 výchovným poradcem: 1 2 3 4 5
6. Vhodné odpovědi zakřížkujte:
ano spíše ano nevím spíše ne ne
Zohledňují učitelé žáka s IVP při hodnocení?
Užívají učitelé slovní hodnocení?
Zažívá dítě s IVP ve škole úspěch – chodí rádo do školy?
Má dítě dostatek času na vypracování úkolů, případně kratší úkoly?
Užívají učitelé kompenzační pomůcky u dětí s IVP?
Preferují učitelé ústní zkoušení před písemným?
Poskytují učitelé žákovi s IVP přehledy či zápisy tak, aby si je mohl vlepit do sešitu?
Hovoří s Vámi dítě o dění ve škole?
Může se Vaše dítě s důvěrou obrátit na některého z učitelů?
7. Uveďte, koho byste požádali o pomoc, nevíte-li si rady, když se u dítěte objeví problémy s učením:
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
8. Domníváte se, že pedagogicko-psychologická poradna poskytuje odpovídající pomoc rodičům i dětem s poruchami učení?
a) ano, z jakého důvodu:
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
b) ne, z jakého důvodu:
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
c) nevím
9. Považuje za důležité dodržovat dohodnutá pravidla s poradnou a se školou při nápravě poruch učení u dítěte?
a) ano, proč:
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
b) ne, proč:
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
c) nevím
10. Jak si myslíte, že by se dala vylepšit kvalita vzdělávání Vašeho dítěte?
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
______________________________________________________________________