Regionální rozvoj ČR

Pojetí regionální politiky se ČR změnilo po roce 1989 vhledem ke geopolitickým a ekonomickým změnám ve východní části Evropy. Od roku 1989 byla regionální politika ČR vnímána stejně jako v ostatních západoevropských tržních ekonomikách. Během 90. let byla hledána správná koncepce a správný přístup k regionální politice. Vzhledem ke vzniklým transformačním problémům nebyla věnována regionální politice plná pozornost.

Regionální politika se zařadila mezi nejdůležitější politiky státu až v druhé polovině 90. let, vzhledem k přípravám na vstup do EU. V roce 1998 vláda přijala Zásady regionální politiky, které stanovily obecná pravidla regionální politiky ČR. Regionální politika byla dle zásad prováděna na regionální a na národní úrovni a držela se základních principů regionální politiky EU – principu programování, principu partnerství, principu koncentrace a principu doplňkovosti. První zákon o podpoře regionálního rozvoje byl přijat v roce 2000 a jednalo se o zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Od roku 2000 je regionální politika zaměřena na podporu podnikání, rozvoj vědy a výzkumu, rozvoj občanské vybavenosti, rozvoj služeb a rozvoj lidských zdrojů. Základním dokumentem regionální politiky je aktuální Strategie regionálního rozvoje ČR. (Wokoun, 2003)

2.2.1 Podpora regionálního rozvoje ČR

Podpora regionálního rozvoje ČR je ustanovena v aktuálním znění zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Zákonem jsou upravovány podmínky k poskytování podpory regionálního rozvoje na úrovni státní správy. Dále se zákon věnuje koordinaci a realizaci podpory regionálního rozvoje a implikuje ustanovení EU o podpoře regionálního rozvoje do české legislativy. V návaznosti na zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje vzniká strategie regionálního rozvoje. Zákon specifikuje postup při tvorbě strategie regionálního rozvoje, její obsah, schvalování, financování a následné vyhodnocení a aktualizace. Právní předpis upravuje působnost obcí, krajů, ústřední státní správy a ministerstva při podpoře regionálního rozvoje. Ustanovuje také Centrum pro regionální rozvoj České republiky, které zprostředkovává administraci Evropských sociálních a investičních fondů a věnuje se poradenské činnosti v oblasti využívání prostředků Evropské unie. Zákon také specifikuje regiony soudržnosti pro potřeby koordinace

regionálního rozvoje a jejich řídicí orgány – regionální rady a jejich financování. (Česko, 2000)

2.2.2 Strategie regionálního rozvoje ČR

Aktuálně platný dokument zabývající se strategií regionálního rozvoje je Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020 vydaná Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Strategie regionálního rozvoje je tvořena na střednědobý časový rámec. Navazuje na dlouhodobé cíle definované v předchozích dokumentech a věnuje se i krátkodobým realizačním cílům. Je tvořena jako pokračovací dokument Strategie regionálního rozvoje 2007–2013 a reaguje na regionální politiku EU a na evoluci národních veřejných politik. Předchozí strategie regionálního rozvoje byla dělena na 10 operačních programů s ohledem na definované problémy v regionálním rozvoji ČR. Jednalo se o operační programy Doprava, Životní prostředí, Podnikání a inovace, Lidské zdroje a zaměstnanost, Výzkum a vývoj pro inovace, Vzdělávání pro konkurenceschopnost, Praha konkurenceschopnost, Praha adaptabilita, Integrovaný operační program a Regionální operační programy. V dlouhodobém časovém horizontu je formována vize, která je soustředěna na rozvoj konkurenceschopnosti regionů, pro které je nutné plné využití ekonomických, vědeckotechnických či kulturních vlastností regionu. Dále se soustředí na zajištění územní soudržnosti a respektování environmentální udržitelnosti. Momentálně platná strategie regionálního rozvoje specifikuje čtyři prioritní oblasti. Jako první prioritní oblast je specifikována regionální konkurenceschopnost, která je zaměřena na inovace, spolupráci podnikatelského sektoru s výzkumnými a vývojovými centry, zvýšení kvality vzdělávání či dopravní infrastrukturu. Uzemní soudržnost je druhou prioritní oblastí strategie regionálního rozvoje ČR. Tato oblast se věnuje zmírňování sociálních disparit, pomocí podpory integrace sociálně vyloučených, lokální ekonomiky či infrastruktury veřejných služeb.

Třetí prioritní oblast se věnuje environmentální udržitelnosti a má za cíl přispět ke zlepšení životního prostředí a života obyvatel pomocí omezování vlivu dopravy na krajinu, snižování a odstraňování ekologických zátěží či využívání nových technologií při zpracovávání odpadů. Poslední prioritní oblast je soustředěna na problematiku veřejné správy a její administrativní a legislativní podpory k realizaci stanovených cílů. V rámci Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020 byly stanoveny 4 hlavní cíle s ohledem na jednotlivé

prioritní oblasti. Ve spojitosti s prioritní oblastí Regionální konkurenceschopnost byl stanoven cíl růstový, který se věnuje podpoře zvyšování konkurenceschopnosti a využití ekonomického potenciálu regionů. V rámci této oblasti se strategie regionálního rozvoje zabývá zvyšováním ekonomického potenciálu, pro které je nutná identifikace regionálních pólů růstu a vytvoření potřebné infrastruktury. Cíl se zaměřuje na vědu a výzkum inovací, rozvoj lidských zdrojů či budování již zmíněné infrastruktury. Druhým je cíl vyrovnávací, jež se věnuje zmírňování prohlubování negativních regionálních rozdílů a soustředí se na reagování na vzniklé socioekonomické rozdíly a krizové situace s důrazem na nejpostiženější regiony. Následující je cíl preventivní, který se zabývá posílením environmentální udržitelnosti a přímo navazuje na prioritní oblast environmentální udržitelnost. Posledním je cíl institucionální, který by měl optimalizovat institucionální rámec pro rozvoj regionů, který je nutný k vytvoření vhodných podmínek k regionálnímu rozvoji a spolupráci soukromého a veřejného sektoru. V rámci jednotlivých prioritních oblastí jsou stanoveny jednotlivé priority a následná opatření k dosažení cílů. K lepšímu cílení podpory bylo území ČR rozděleno do tří skupin dle rozvojových znaků. Jedná se o Rozvojová území, Stabilizovaná území a Periferní území. Rozvojová území jsou metropolitní oblasti, jejichž jádry jsou největší města ČR (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň), sídelní aglomerace, jejichž jádry jsou ostatní krajská města a Regionální centra, jejichž jádry jsou města představující dominantní centra zaměstnanosti v regionu. Stabilizovaná území jsou místa mimo aglomerace a regionální centra, která dlouhodobě nevykazující špatné socioekonomické charakteristiky. Periferní území jsou odlehlá a potýkají se se dlouhodobě zhoršenými socioekonomickými charakteristikami. Prioritní oblast Regionální konkurenceschopnost má stanoveny dvě priority. První je využití Potenciálu rozvojových území. K této prioritě jsou přiřazena opatření Podpora transferu znalostí mezi výzkumným a podnikatelským sektorem, Rozvoj univerzit a výzkumných institucí, Podpora integrace dopravních systémů, Rozšíření a zkvalitnění infrastruktury a Adaptabilita trhu práce. Druhou prioritou je Rozvoj klíčové infrastruktury. Obě priority se soustředí na rozvojové oblasti.

Prioritní oblast Územní soudržnost má definované tři priority. První je Zkvalitnění sociálního prostředí rozvojových území. Jedná se o průřezovou prioritu, která se věnuje rozvojovým oblastem, stabilizovanému území i perifernímu území. Vyvážený rozvoj stabilizovaného území je prioritou druhou a soustředí se jen na stabilizované území. Třetí prioritou v oblasti Územní soudržnosti je Oživení periferních území. Prioritní oblast Environmentální udržitelnost má dvě priority. První je Ochrana a udržitelné využívání

zdrojů v regionech a druhá Ochrana přírody a krajiny, kvalitní a bezpečné životní prostředí pro život. Obě priority jsou určené pro všechny prioritní oblasti.V rámci oblasti Veřejná správa a spolupráce, která je určená pro všechny prioritní oblasti, byly určeny dvě priority – Zkvalitnění institucionálního rámce pro rozvoj regionů a Podpora spolupráce na místní a regionální úrovni. (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2013)