Každá obecná společnost v sobě zahrnuje několik zvláštních společností a každá se vyznačuje svými specifickými rituály. Proto je velmi těžké židovské rituály obecně klasifikovat. Rozdělení rituálů vychází primárně z pozorování existujících obřadů v různých kulturách a společnostech.
Následující kapitoly se budou zabývat rituály přechodovými, cyklickými, liturgickými a rituály v židovské domácnosti.
4.2.1 Židovské rituály přechodové
Rituály přechodové téměř ve všech společnostech doprovázejí významné životní události jedince, při kterých dochází k přechodu z jedné životní fáze do druhé. Jedná se například o narození (Šalom zachar, Simchat bat, obřízka – Brit mila, Pidjon ha-ben), dospívání (Bar micva a Bat micva), zasnoubení – Šiduch, sňatek či smrt a
49 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6.s.7-13
50 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6.s.208
rituály pohřební. Židovským přechodovým rituálům bude věnována následující kapitola č. 5.
4.2.2 Židovské rituály cyklické – výroční
Mezi cyklické rituály můžeme řadit židovské svátky a významné postní dny. Tyto dny se dodržují na připomenutí významných historických událostí. Židovské sváteční dny probíhají podle kalendáře – luachu, který je založený na lunárním cyklu. Délka měsíce se odhaduje zhruba na dobu oběhu Měsíce kolem Země.
Hlavním židovským svátkem, slaveným pravidelně každý sedmý den týdne, je šabat. Jeho hebrejské jméno vyjadřuje přerušení, zastavení a ustání. „A proto je jádrem šabatu oprostit myšlenky i ruce od práce a tvorby a složit k nohám Stvořitele celé jeho dílo.“51 Tento den je věnován modlitbám a odpočinku. Je připomínkou sedmého dne od počátku stvoření světa.52
Dalšími význačnými židovskými svátky jsou vysoké svátky: Roš ha-šana (Nový rok) a Jom kipur (závěrečný den deseti dní pokání). Významným dnem židů se stala také Chanuka (svátek na památku znovuzasvěcení Chrámu v Jeruzalémě).
Mezi poutní svátky řadíme Pesach (Přesnice, připomínající odchod Izraele z Egypta) a Simchat Tora (Radost z Tóry, ukončení a započetí jednoročního cyklu četby Tóry).
Velký důraz se klade též na postní dny: Ta'anit Ester (Esteřin půst) a Tiša be-av (půst na připomenutí zničení Chrámu).
4.2.3 Liturgické rituály
Liturgické rituály jsou součástí každého dne života židů. Každé ráno bývá zvykem se umýt a odrecitovat modlitby, které společně s ostatními modlitbami odrážejí vztah s Bohem. Modlitby se mohou pronášet v soukromí i ve společnosti. Součástí 51 VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad,
2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.63-66
52 KOSÁKOVÁ, Eva. Slovník judaik. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2004, 142 s. ISBN 80-856-0864-2. s.122
každého dne jsou tří denní modlitby: ráno (šacharit), odpoledne (mincha) a večer (ma'ariv).53
Hlavním místem a symbolem židovského náboženského života židů se stala synagoga. Historické zmínky o synagogách spadají až do období zničení Šalamounova chrámu v 6. století př. n. l. Synagoga plnila následující funkce:
modlitebna (bet tefilla), škola (bet midraš) a shromaždiště pro veřejná obecní jednání (bet kneset). Postupem času se synagoga stala především spirituálním náboženským centrem, jež nahrazovalo Chrám.54
Typickým předmětem pro náboženské učely a modlitby se staly tefilin. Původ slova pochází z hebrejského výrazu tefila - modlitba a označuje modlitební řemínky.
Řecký výraz fylaktéria znamená amulet, jedná se však o nesprávné a hanlivé pojmenování.55
Talit je modlitební plášť, který při modlitbách nosí muži ve věku bar micva.
V období Chrámu se jednalo o obdélníkový plášť, na jehož čtyřech cípech byly připevněny rituální třásně. Talit je připomínkou Božího učení a povzbuzuje svatost v soukromém i národním životě židů.56
4.2.4 Židovské rituály v domácnosti
Židovský dům se od ostatních domů vnějškově neliší. Výjimkou je mezuza, malá schránka umístěná na pravé straně rámu dveří při pohledu z venku. Bývá připevňována ve 2 třetinách výšky dveří. Ve schránce je uložen svitek s textem 53 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a
termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.35-37
54 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.15-29
55 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.206-207
56 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů.
Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.219-221
Dt 6, 4-9, 11, 13-21 a je zároveň připomínkou Boží přítomnosti a závaznosti jeho přikázání.57
Dalším znakem židovské domácnosti bývá neomítnutá stěna či její část. Tento zvyk se dodržuje z důvodu připomínky zničení Chrámu. Pokud není postaven Dům Boží, nemůže být ani úplně dostaven dům pro člověka. Na východní stěnu nebo na stěnu, která je obrácena směrem k Jeruzalému, se pak někdy věší různá vyobrazení zvaná mizrach - doslova „východ“. Mizrach určuje v domě směr modlitby.58
S židovskou kuchyní se také pojí nespočet pravidel, tradic a rituálů. Přísné předpisy spojené s rituální čistotou určuje kašrut, souhrn zásad povolených a nepovolených jídel.59 Židé jsou povinni oddělovat masité a mléčné výrobky při vaření i při pojídání pokrmů. Toto pojetí kašrutu vytváří charakteristický životní styl židovského národa a pozvedá každodenní požívání jídla na duchovní úroveň.60
57 FISHBANE, Michael A. Judaismus: zjevení a tradice. V českém jazyce vyd. 3. Překlad Pavel Kolmačka. Praha: Prostor, 2003, 194 s. Náboženské tradice světa. ISBN 80-726-0086-9. s.136-137
58 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.69
59 FISHBANE, Michael A. Judaismus: zjevení a tradice. V českém jazyce vyd. 3. Překlad Pavel Kolmačka. Praha: Prostor, 2003, 194 s. Náboženské tradice světa. ISBN 80-726-0086-9.
60 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.69
5 Přechodové rituály judaismu
Rituálem můžeme nazývat soubor obřadů určený k vykonávání bohoslužebných úkonů, které doprovázejí významné životní události jedince, při kterých dochází k přechodu z jedné životní etapy do druhé. Rituály napomáhají jedinci se lépe adaptovat do nového společenského postavení. Dalším napomáhajícím aspektem při přechodu do dalšího životního období je účast skupiny lidí, která slouží jako psychická podpora. Přechodovými rituály se zabýval především Kurr van Gennep, který rozčlenil průběh rituálu na tři samostatné části – odloučení (séparation), pomezí (marge), přijetí (agrégation). Dále se práce zaměří na konkrétní rituály spojené s narozením dítěte, s dospíváním, svatbou a smrtí.61