Výsledky sociometrického průzkumu byly velmi zajímavé. Předpoklady, které byly stanoveny se ve třech případech nepodařilo soicometrickým šetřením potvrdit, naopak předpoklad poslední byl v průběhu sociometrického šetření potvrzen.
První předpoklad: „Lze předpokládat, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami se umísťují v poslední čtvrtině žáků z hlediska obliby.“ se sociometrickým šetřením
nepotvrdil. Pouze v jedné třídě (8.A) se žáci se speciálními vzdělávacími potřebami umístili v poslední čtvrtině z hlediska obliby.
Druhý předpoklad: „Lze předpokládat, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami se umísťují v poslední čtvrtině žáků z hlediska vlivu.“ se nepotvrdil. Opět pouze ve třídě 8. A se v poslední čtvrtině umístila žákyně se speciálními vzdělávacími potřebami.
Třetí předpoklad: „Lze předpokládat, že se ve skupině při kombinované pozici obliby a vlivu umístí na prvních pěti místech převážně chlapci.“ se celkově nepotvrdil.
U tohoto předpokladu nebyly výsledky zcela jednoznačné. Tento předpoklad se potvrdil u třídy 7. A, 8.B a 9.B. U ostatních čtyř tříd se předpoklad nepotvrdil – viz. Následující přehled:
1. pozice 2. pozice 3. pozice 4. pozice 5. pozice
Chlapci
7. A Chlapec Dívka Chlapec Chlapec Dívka ANO ANO
7. B Dívka Chlapec Chlapec Dívka Dívka NE NE
8. A Dívka Dívka Dívka Dívka Dívka NE NE
8. B Chlapec Chlapec Dívka Chlapec Chlapec ANO ANO
9. A Dívka Chlapec Dívka Dívka Chlapec NE NE
9. B chlapec Chlapec Chlapec Chlapec Dívka ANO ANO
Čtvrtý předpoklad: „Lze předpokládat, že údaje zjištěné sociometrickým měřením u žáků korespondují s názory, které uvedli v dotazníku pro učitele jejich třídní učitelé.“ se naopak jako jediný zcela jednoznačně potvrdil. Tento předpoklad měl být kontrolou vzájemných vztahů učitel-žáci, zda třídní učitel zná dostatečně svůj kolektiv a je tedy schopen odhadnout míru pozitivních či negativních vztahů probíhajících v dané školní třídě. Tento předpoklad se při sociometrickém měření zcela potvrdil a prokázalo se tedy, že třídní učitelé mají dobrý přehled o situaci ve své třídě.
Dotazník pro žáky sloužil v tomto případě jako doplňující složka celého sociometrického průzkumu. Otázky byly voleny tak, aby dokreslovaly celkový pohled
na atmosféru ve třídě a byly vodítkem ke zjištění případných nejasností či podezření na nežádoucí společenské chování kolektivu (např. šikanu). Taktéž zde byl zjišťován subjektivní názor žáků na celkovou atmosféru, který byl poté konfrontován s názorem třídních učitelů a tím potvrzován či vyvracen čtvrtý stanovený předpoklad ( že názory žáků korespondují s názory třídních učitelů). Otázek v dotazníku bylo celkově osm. Dotazník viz. Příloha č. 3. Dle výsledků sejmutých pomocí dotazníku pro žáky byl zjištěn fakt, že žáci, kteří byli označeni ostatními žáky jako dobří kamarádi či byli voleni jako osoba, kterou by většina volila jako partnera na opuštěném ostrově, se nacházeli v první čtvrtině třídy jak z hlediska obliby tak i vlivu. Překvapivé bylo zjištění, že žáci, kteří byli skupinou označeni jako nejchytřejší, se často v dvojrozměrném sociogramu umístili v průměru či dokonce spíše v dolní části sociogramu. Lze tedy konstatovat, že ne všichni chytří studenti patří k těm nejoblíbenějším a nejvlivnějším. Otázka č. 4 v dotazníku potvrdila, že jedinci, které žáci nejčastěji volili se také v sociogramu umísťují ve vlivu na nejvyšších pozicích. Další pátá otázka dotazníku pro žáky potvrdila bohužel, že žáci, kteří se často stávají terčem vtipů a legrací, jsou právě ti žáci, kteří se umísťují v sociálním stínu skupiny – tedy na okraji či přímo izolováni. U další otázky dotazníku – a to, kdo má nejvíce konfliktů s učiteli nebyla volba žáků tak jasná. V některých třídách měli nejvíce konfliktů s učiteli žáci z předních pozic z hlediska vlivu, ale v jiných třídách tomu bylo právě naopak. Nejvíce konfliktů s učiteli měli žáci z poslední čtvrtiny skupiny. Na poslední a velmi důležitou otázku, a to zda si myslí, že je ve třídě celkově dobrá atmosféra volili žáci převážně pozitivní odpovědi. Z celkového počtu 144 hlasů bylo pouze 24 hlasů negativních a 11 hlasy neutrální. Převážná většina žáků se tedy ve třídě cítí dobře.
Kontrolou dotazníků pro žáky bylo také zjištěno, že žáci, kteří se nacházejí na okraji skupiny se přesto cítí v dané třídě dobře a na poslední otázku dotazníku měli kladnou odpověď. Pouze žák F3 z třídy 7. A, který se ocitl na poslední pozici při sociometrickém měření obliby a vlivu si nemyslí, že je ve třídě dobrá atmosféra. Také byl skupinou označen také jako osoba, která se stává terčem nejčastějších vtipů a legrací. Bude tedy vhodné doporučit třídnímu učiteli, aby sledoval situaci tohoto žáka v kolektivu bedlivěji a případně přistoupil k nápravným opatřením a poskytl žákovi potřebnou pomoc.
Dotazníky pro učitele byly koncipovány tak, aby z nich bylo jasně patrné, z jakých žáků se třída skládá, zda převažují dívky či chlapci. Zda se v daném kolektivu nacházejí žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a případně označení daných žáků v seznamu žáků.
Dále zde byla také otázka na subjektivní názor učitele na tyto žáky a na jejich pozici ve školní třídě. V závěru dotazníku bylo zjišťováno, jaký je názor třídního učitele na atmosféru ve třídě.
Tento názor a názor třídy byl také stěžejním bodem pro potvrzení či vyvrácení čtvrtého stanoveného předpokladu, a to, zda názory žáků korespondují s názorem třídního učitele.
4 ZÁVĚR
Cílem bakalářské práce a celého sociometrického průzkumu bylo především zmapovat sociální vztahy ve třídě na druhém stupni základní školy (konkrétně v jedné šesté a dále ve dvou sedmých, osmých i devátých třídách). Sociometrickými metodami (použitím sociometrických matic a dotazníků) mělo být také zjištěno, zda se žáci se speciálními vzdělávacími potřebami budou pohybovat v poslední čtvrtině sociálních měření ve třídě z hlediska obliby i vlivu. Také zda mají větší vliv ve třídě žáci mužského pohlaví a na závěr se také soustředila pozornost na to, zda informace ohledně celkové atmosféry ve třídě, které poskytli žáci, se shodují s názorem jejich třídního učitele.
Vzhledem k tomu, že se nejedná o kvantitativně velký zkoumaný vzorek, výsledky tohoto sociometrického výzkumu nelze generalizovat na všechny třídy šestých, sedmých, osmých a devátých ročníků základních škol. Zásadní je také fakt, že třídy byly vybrány náhodně a žádný, byť sebelepší pozorovatel (dotazovatel) nemůže znát kolektiv tak dobře, jak jej zná jejich třídní učitel/učitelka.
Závěrem by bylo dobré zdůraznit milé překvapení nad faktem, že se předpoklad č. 1 i č. 2 (Předpokládáno bylo, že se žáci se speciálními vzdělávacími potřebami budou umísťovat v poslední čtvrtině třídy z hlediska obliby a také bylo předpokládáno, se žáci se speciálními vzdělávacími potřebami budou umísťovat v poslední čtvrtině třídy z hlediska vlivu) nepotvrdil, což pouze poukazuje na to, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami nepatří vždy mezi outsidery třídy a že mohou dosahovat i vedoucích pozic ve skupině.
Třetí předpoklad, a to, že chlapci se ve třídě umísťují na prvních pěti pozicích se také nepotvrdil. Ve většině tříd se ve vedoucích pozicích umístili chlapci, ale byly zde také třídy, kde se na vedoucích pozicích umístily pouze či převážně dívky (viz. Příloha č.19, Příloha č. 22 či Příloha č. 24).
Posledním čtvrtým předpokladem, který byl na počátku stanoven, bylo: „Lze předpokládat, že názory žáků zjištěné sociometrickým měřením, odpovídají názorům, které uvedli třídní učitelé.“ Tento předpoklad měl být kontrolou vzájemných vztahů učitel-žáci, zda třídní učitel zná dostatečně svůj kolektiv a je tedy schopen odhadnout míru pozitivních či negativních vztahů probíhajících v dané školní třídě. Tento předpoklad se při sociometrickém měření zcela potvrdil.
Závěrem by také mělo být zdůrazněno, že všechny třídy, které se sociometrického
průzkumu zúčastnily (tedy kromě třídy č.2-6.A), mají poměrně podobnou strukturu sociogramů (viz. Přílohy č.19 až č.25). Vyznačené body (souřadnice jednotlivých žáků) v sociogramech se pohybovali především v užší vertikální linii, což značí, že žáci mají podobnou pozici vlivu i obliby. Lze zde tedy předpokládat, že žák má stejnou sílu obliby i stejnou sílu vlivu v daném kolektivu.
Bakalářská práce má pro další pedagogickou praxi jistě nemalý přínos, její tvorba poskytla nejen možnost vyzkoušení práce se sociometrickými metodami, jejich zpracováním a interpretací, ale umožnila také spolupráci s žáky při sociometrickém průzkumu. Nemalým přínosem byla také spolupráce s jinými pedagogickými kolegy, kteří velmi ocenili možnost využití výstupů z tohoto sociometrického měření k jejich další pedagogické práci s žáky.
Jelikož budoucí profese se bude doufejme nadále pojit s prací pedagogickou, je tedy zcela evidentní, že tento sociometrický průzkum byl velmi přínosným. Dobré sociální vztahy ve skupině jsou základem pro dobrou spolupráci jak v kolektivu, tak i ve vztahu kolektiv-učitel. Znalost využití sociometrických metod také při budoucích pochybnostech o sociálních vztazích ve skupině (třídě) umožní jejich případné prověření a následné odhalení jakéhokoliv nežádoucího chování ve skupině, a tím i případně tuto situaci zlepšit či se skupinou dále pracovat. Je jisté, že díky této bakalářské práci bude moci být zkvalitněna následná práce s budoucími žáky a tím i budoucí vzájemné sociální vztahy ve třídě.
5 NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ
Tato kapitola je rozčleněna do částí, kde jsou navrhovaná opatření nejdříve pro odborníky a instituce, poté pro rodiče a nakonec pro žáka samotného.
a) Navrhovaná opatření vzhledem k odborníkům a institucím
Nejprve by mělo dojít ke zlepšení sociálních vztahů, a to především prostřednictvím třídních učitelů daných tříd. Vždyť kdo jiný by své žáky měl znát lépe než třídní učitel. Proto je tento sociometrický průzkum velmi užitečnou pomůckou, a to především, pokud si kantor chce ověřit sociální vztahy ve skupině, či má o dobrých sociálních vztazích ve skupině pochybnosti.
Pozornost by měla být zaměřena nejdříve na vyčleněné – izolované žáky ve třídách.
Překvapující je, že v každé ze zkoumaných tříd byl nejméně jeden z žáků na okraji skupiny či byl přímo izolován. Vzhledem ke zkušenostem třídních pedagogů budou jistě vědět, zda daný žák pociťuje tuto izolovanost v negativním smyslu nebo se jedná o žáka se sníženou potřebou sociálního kontaktu. Pokud by se jednalo o první případ, čili že žák si tuto pozici ve skupině nevybral sám, ale ostatní spolužáci ho na tento okraj vyčlenili, je tedy velmi pravděpodobné, že tuto izolaci velice těžce nese a to by se mohlo odrazit na jeho psychickém stavu, školních výsledcích, vztahu ke škole, školní práci atd. V této pozici na okraji, či dokonce v pozici izolovaného žáka se ocitli jak žáci mužského pohlaví, tak i žákyně. Taktéž se zde objevili i žáci, kteří byli označeni třídními učiteli jako žáci se specifickými vzdělávacími potřebami.
Doporučuji tedy třídnímu učiteli žáka či skupinu žáků v této pozici bedlivě sledovat, přistoupit k osobnímu kontaktu se žákem pomocí rozhovoru o jeho pozici ve třídě – jak on sám cítí danou situaci, zda pociťuje nějaký tlak kolektivu na svou osobu a následně k dalším opatřením. Nevhodné a často neúčinné bývají v tomto případě přímé verbální výzvy učitele adresované celé třídě. Efektivnější bývá diskuze s žáky, kteří se umístili na sociometrické špici, tzn. s pěti až šesti nejoblíbenějšími a nejvlivnějšími žáky. Cílem je analyzovat pozici ohroženého žáka, jeho obraz v očích třídy a docílit určitého stupně názorové jednoty na příčiny současného stavu i na další postup. Diskuse sociálně a převážně i morálně vyspělejších spolužáků jde často rychle k jádru věci, bývá objevná i pro učitele a hlavně pro vybrané žáky. Ti často objeví vlastní ne zcela uvědomělou závislost na atmosféře třídy, a
tím se od jejího tlaku osvobodí. Dojde-li ke změně náhledu na ohroženého žáka u oblíbených a vlivných spolužáků, kteří mají rozhodující váhu ve veřejném mínění třídy a jejichž chování je pro ostatní modelem, pak již někdy samotná změna jejich názoru vede k následné změně klimatu třídy ve vztahu k ohroženému žákovi.
Jak uvádí Fontana (2003, s. 302) u izolovaného dítěte bez kamarádů musí učitel myslet na to, že přátele si získáváme tehdy, když druzí vidí, že jim máme co nabídnout. Děti bez přátel často nevědí o ničem, co by mohly nabídnout, nebo nevědí, jak to nabídnout.
V některých případech, kde jsou jejich osobnost, domácí prostředí a zájmy značně odlišné oproti skupině, mívají a to ne vlastní vinou, jen málo hodnot touto skupinou uznávaných.
Vzhledem k jejich obecné neoblíbenosti se často jiní členové skupiny vyhýbají situacím, kdy by mohli být s těmito vyděděnci spatřeni, neboť by tím ohrožovali svůj vlastní status. Takový smutný stav věcí nemůže učitel napravit přes noc. V dlouhodobějším výhledu však může velice pomoci tím, že u dětí buduje cit jejich vlastní hodnoty a poskytuje jim výcvik v sociálních dovednostech. Prvním nezbytným krokem je takovému dítěti jasně signalizovat prostou skutečnost, že v očích učitele má stejně vysokou hodnotu jako kdokoli jiný ve třídě.
Taková učitelova akce na pomoc neoblíbeným dětem musí začít co nejdříve. Odmítání vrstevníky na prvním stupni základní školy je poměrně přesným prediktorem problémů v chování v období dospívání a v dospělosti. Dítě bez přátel bývá ohroženo city osamělosti, deprese a sebe odmítání, které pak mohou přetrvávat celý život.
Dále by bylo vhodné poukázat na žáky, kteří se umístili na sociometrickém vrcholu.
Předpokládám, že třídní učitel zná své žáky natolik, aby odhalil, zda mají žáci s nejvyššími sympatiemi a vlivem vliv na třídu v pozitivním či negativním smyslu. Pokud by se jednalo u těchto vedoucích žáků o negativní vliv na třídu, je třeba podniknout určité kroky, jelikož kolektiv pod negativním vedením většinou dobře neprospívá, ať ve školních výsledcích, tak v sociálních vztazích. Proto bývá v tomto případě doporučeno restrukturalizovat třídu, kdy je část učitelovy „moci“ přenesena reprezentantům – a to pouze oblíbeným a vlivným žákům, u nichž je možno předpokládat pozitivní sociální a morální vývoj, které může učitel neformálním přiblížením získat pro určitou míru spolupráce a „rozpustit“ tak vlivné nežádoucí seskupení vedoucích žáků. Významnou možností změny klimatu třídy poskytuje i uvážený zásah do zasedacího pořádku.
Ať jsou příčiny chování skupiny jakékoli a ať učitel užije kterékoli metody k jeho nápravě, osvědčuje se zde několik obecných strategií (Fontana, 2003, s.357-358):
Především zjistit člena nebo členy skupiny, kteří v ní mají největší vliv (viz.
Sociometrický průzkum provedený v této bakalářské práci). Jakmile jsou tito žáci rozpoznáni, učitel se může soustředit zvlášť na ně (a užít přitom třeba technik modifikace individuálního chování) s vědomím, že jakmile je získá na svou stranu, zbytek skupiny se pravděpodobně připojí.
Je-li to možné, zlobivou skupinu rozdělte. To znamená rozsadit děti ve třídě od sebe, přidělovat jim ve třídě i mimo třídu rozdílné úkoly atd. Tím, že učitel omezí vzájemnou blízkost mezi členy skupiny, směřuje k rozrušení soudržnosti ve skupině a podněcuje členy skupiny k uzavírání přátelství mimo ni. V ideálním případě by si děti tohoto učitelova záměru neměly být vědomy.
Co nejvíce jednejte s jednotlivými dětmi. Tak si každé dítě s větší pravděpodobností vytvoří osobní vztah k učiteli a skupinová soudržnost se dále oslabí. Naruší se také kolektivní obraz o učiteli, který si skupina dosud uchovávala.
Stýkejte se s dětmi, stejně jako s jednotlivci, co nejvíce mimo rámec školní třídy, například při mimoškolních činnostech. To oslabuje sklon spojovat učitele výlučně se školou.
Kde to je možné, vyhýbejte se přímému konfliktu s dětmi ze skupiny před ostatními jejími členy. Následkem potřeby zachovat si prestiž a status v očích zbytku skupiny bude řešení dané situace mnohem obtížnější, než bude-li věc řešit individuálně. To znamená snažit se ve třídě všemi silami o uklidnění situace a řešit ji později.
b) Navrhovaná opatření vzhledem k rodičům
Je nesporné, že k rozhodujícím sociálním činitelům patří rodina. V rodině všechno začíná, je to základní stavební jednotka společnosti. Má-li se dítě vyvíjet po duševní a charakterové stránce v osobnost zdravou a společnosti užitečnou, potřebuje vyrůstat v prostředí stálém, citově příznivém, vřelém, vlídném a chápajícím. Pro dítě je podstatné, aby se ve společnosti nejbližších lidí cítilo v bezpečí. Potřeba životní jistoty a bezpečí je potřebou nejvýznamnější. Podle úrovně jistoty, kterou zažívá v rodinném společenství, si vytváří jistotu vlastní, tedy sebejistotu, sebevědomí. V různých rodinách jsou podmínky pro utváření sebevědomí dítěte odlišné. Rodina však není jedinou institucí, která pečuje o prospěch,
ochranu, výchovu a vzdělání dítěte. Nemá tedy jako jediná vliv na utváření osobnosti. Velmi důležitá je také škola, kamarádi, přátelé a příbuzní. (Vašutová, 2008, s. 145)
Rodičům žáků, kteří se nacházejí v „sociálním stínu“ by mělo být doporučeno bedlivé pozorování chování svého dítěte a při jakýchkoliv změnách chování nebo jiných projevů (např. časté modřiny, škrábance, bolesti břicha před odchodem do školy, nechuť chodit do školy…) se spojit s třídním učitelem a podniknout další kroky ke zjištění případného problému ve třídě a následné nápravy této situace.
V případě, že by si rodiče samotní nebyli jistí a měli pocit, že danou situaci nezvládnou bez odborné pomoci, lze taktéž doporučit služby pedagogicko-psychologického poradenství.
Které, jak uvádí Lazarová (2005, s. 39) má za cíl profesionálním způsobem pomáhat dětem ve školních a někdy i osobních problémech. Jde zejména o problémy v oblasti učení, ve vztazích s rodiči, učiteli, sourozenci, kamarády, problémy při volbě povolání, při vstupu do školy apod. Poradenství jako preventivní proces vytváří podmínky pro osobní růst klientů – psychologicky i sociálně. Poradenství jako nápravný proces odstraňuje zábrany osobního rozvoje klientů a pomáhá jim řešit jejich problémy.
c) Navrhovaná opatření vzhledem k žákovi
Důležité v této části je zdůraznit ohroženému žákovi, že při jakýchkoliv potížích se může obrátit s žádostí o pomoc jak na třídního učitele, tak na své rodiče, kteří mu vždy ochotně pomohou jakýkoliv problém vyřešit. Zde není místo pro hrdinství a je lepší překonat bariéru studu a svěřit se, než zůstávat v pozici, ve které žák sám být nechce.
Jak uvádí ve své publikaci Urban (2007, s. 136) tvoří vlastní hodnoty v životě člověka a společnosti klíčovou kategorii. Jsou reflexí individuálních nebo kolektivních představ o tom, co je v dané kultuře a čase ideální ( ve smyslu dobré, žádoucí, přiměřené, povolené, vkusné) a co je nemístné a nežádoucí, tj. Slouží jako kritérium pro hodnocení jednání druhých a jako základ posuzování míry společenské prospěšnosti jednotlivých členů dané skupiny.
Složitostí struktury společnosti a rozsahu norem narůstá pravděpodobnost vzniků deviací.
Dnes více než kdy jindy platí, že normální je de facto nenormální, že nenormální je přirozené, že nenormální je lidské. Výskyt odlišnosti se tak stává přirozeným a doprovodným jevem normálního. Nulový výskyt nenormálního by paradoxně byl deviantním jevem. Klíčovou
otázkou tedy je, od jakých norem se jedinec (skupina) odchyluje, do jaké míry (jakým směrem) tak činí, jaký původ (autora) normy mají a jaké sankce se k nim vážou. Nikdo neporušuje všechna pravidla (sociální normy), ale nikdo také úplně všechna pravidla nedodržuje. Ne každé chování musí být a priori chováním nežádoucím, nebo dokonce deviantním. Odlišnosti a odchylky od tzv. Normálu totiž mohou doprovázet i proces sociální inovace, pokusy o zlepšení statutu quo a předznamenávat lepší řešení nově vzniklých problémů, na které tradice a osvědčené postupy z dob minulých již nestačí. Lidé, kteří dokáží přicházet s novými myšlenkami a mají odvahu „opouštět zajeté koleje“, se často setkávají
otázkou tedy je, od jakých norem se jedinec (skupina) odchyluje, do jaké míry (jakým směrem) tak činí, jaký původ (autora) normy mají a jaké sankce se k nim vážou. Nikdo neporušuje všechna pravidla (sociální normy), ale nikdo také úplně všechna pravidla nedodržuje. Ne každé chování musí být a priori chováním nežádoucím, nebo dokonce deviantním. Odlišnosti a odchylky od tzv. Normálu totiž mohou doprovázet i proces sociální inovace, pokusy o zlepšení statutu quo a předznamenávat lepší řešení nově vzniklých problémů, na které tradice a osvědčené postupy z dob minulých již nestačí. Lidé, kteří dokáží přicházet s novými myšlenkami a mají odvahu „opouštět zajeté koleje“, se často setkávají