Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Speciální pedagogika
Studijní obor: Speciální pedagogika pro vychovatele
SOCIÁLNÍ VZTAHY VE ŠKOLNÍ TŘÍDĚ
THE SOCIAL RELATIONS IN THE CLASS-ROOM
Bakalářská práce: 09–FP–KSS– 1038
Autor: Podpis:
Linda OŘÍŠKOVÁ (LESNIAKOVÁ) Kubelíkova 66/703
130 00 Praha 3
Vedoucí práce: Ing. Zuzana Palounková Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
56 2 16 9 25
CD obsahuje celé znění bakalářské práce.
V Liberci dne: 30. listopadu 2011
Čestné prohlášení
Název práce: Sociální vztahy ve školní třídě Jméno a příjmení autora: Linda Oříšková (Lesniaková)
Osobní číslo: P07000041
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 30. 11. 2011
Linda Oříšková (Lesniaková)
Na tomto místě bych ráda poděkovala zejména vedoucí práce – Ing. Zuzaně Palounkové, která mi při konzultacích poskytla mnoho cenných a konstruktivních rad a připomínek.
Další mé díky patří Základní škole Bratří Venclíků ( Praha 9), a to především zástupkyni pro druhý stupeň Mgr. Machové, která mi umožnila provést průzkum na druhém stupni. Taktéž ale děkuji i všem třídním učitelkám a učitelům, kteří se ochotně se svými žáky zúčastnili a umožnili mi realizaci praktické části bakalářské práce.
Anotace v českém jazyce
Bakalářská práce se zabývala problematikou sociálních vztahů na druhém stupni základní školy. Na začátku celé práce bylo studium informačních zdrojů a poté následné zvolení předpokladů, které byly provedením praktické části potvrzeny či vyvráceny.
Praktickou část tvořilo vyplnění dotazníků žáky šestých až devátých ročníků a jejich následné vyhodnocení. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, sociální postavení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v kolektivu dané třídy. Kromě žáků vyplňovali dotazník také třídní učitelé, jejich úkolem bylo zhodnotit sociální vztahy ve své třídě a z pohledu pedagoga vyjádřit názor k pozici žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v daném kolektivu.
Získané údaje byly zpracovány sociometrickými metodami a dle nich bylo možné vyčíst výsledky celého sociometrického průzkumu.
Klíčová slova
• Sociální skupina, sociometrie, speciální vzdělávací potřeby (SVP), školní třída.
Annotation in English language
This bachelor thesis deals with social relationships at Primary school – from the sixth to the ninth grades. At the beginning of the work, there was the study of information sources, and then the subsequent election of the assumptions that were in the practical part. The practical part consisted of questionnaires of pupils from sixth to ninth grades and the evaluation. The aim of this work was to determine whether the pupils with special needs are separated from group. In addition to students the questionnaires were filled by classroom teachers. Their task was to evaluate the social relations in their classes and from teacher´s point of view to express an opinion on the position of pupils with special educational needs in the group. The acquired data were processed by sociometrical methods.
Keywords
• The Social Group, The Sociometry, The special educational needs (SEN) The school class
OBSAH
1 ÚVOD...8
2 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU...10
2.1 Sociologie...10
2.2 Sociální skupina...10
2.2.1 Pojetí sociální skupiny...10
2.2.2 Druhy skupin...11
2.3 Sociální psychologie školní třídy...13
2.3.1 Poznávání a diagnostika třídy a žáka jako člena třídy...13
2.3.2 Klima ve třídě...16
2.3.3 Nezávislé činitele ovlivňující vztahy ve třídě...16
2.3.4 Role žáka ve třídě...19
2.3.5 Základní dimenze žákovy pozice ve třídě...19
2.3.6 Pozice žáka ve třídě...20
2.4 Sociometrie...22
3 PRAKTICKÁ ČÁST...26
3.1 Cíl praktické části...26
3.2 Popis zkoumaného vzorku...26
3.3 Průběh průzkumu...28
3.3.1 Příprava sociometrického průzkumu...28
3.3.2 Průběh průzkumu...29
3.4 Metody získávání a zpracování sociometrických dat...31
3.4.1 Předvýzkum a jeho výsledky...33
3.5 Stanovení předpokladů...33
3.6 Získaná data a jejich interpretace...34
3.7 Shrnutí výsledků sociometrického průzkumu...50
4 ZÁVĚR...54
5 NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ...56
6 SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ...61
7 SEZNAM PŘÍLOH...63
1 ÚVOD
Studie mezilidských vztahů prokázaly, že lidé se silnějšími a pevnějšími sociálními vazbami se dožívají v dobrém zdraví vyššího věku. Mnoho dnešních výzkumů potvrzuje to, co lidé instinktivně věděli odnepaměti. Francouzský filozof Voltaire to formuloval slovy
„přátelé mají mít přednost před králi“. Schopnost vytvářet zdravé přátelské vztahy se vytrácí z rozvinuté lidské společnosti. Lidé jsou více izolovaní, cítí se sami uprostřed davu.
(www.21stoleti.cz)
Cílem závěrečné bakalářské práce je analyzovat vzájemné vztahy žáků na druhém stupni základní školy. Inspirací k výběru tohoto tématu jsou vzájemné vztahy žáků na základních školách. O vztazích žáků na základních školách se toho již napsalo mnoho.
Od dob minulých se samozřejmě sociální vztahy postatně nezměnily, vstoupilo však do interakce mnoho jiných proměnných, které s sebou přinesl pokrok vědy. S nástupem počítačů, mobilních telefonů a jiné elektroniky se také vztahy částečně zjednodušily a částečně zkomplikovaly. Žáci nemusí vynakládat takové úsilí, aby se vzájemně sblížili, poznali a stačí jim, aby si poslali krátkou zprávu či si „chatovali“ přes internet. Na druhou stranu se jejich kontakt zjednodušil či zrychlil - žáci jsou kdykoliv jeden pro druhého k zastižení. Bakalářská práce se zaobírá nejen vzájemnými vztahy mezi žáky druhého stupně, ale také se zaměřuje na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich pozici v konkrétním kolektivu. Žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve školních třídách v posledních letech přibývá, proto bylo velmi zajímavé zjistit, jak si stojí v kolektivu v porovnání se žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb. Z pedagogického hlediska se prozkoumání vztahů žáků zdálo jako velmi zajímavé a také v budoucnu využitelné a přínosné v další pedagogické praxi. Možnost seznámit se podrobněji s konkrétními vztahy ve školní třídě se naskytla již při předchozím sociometrickém šetření v konkrétní základní škole na prvním stupni. Pro bakalářskou práci byly vybrány třídy druhého stupně základní školy v Praze 14. Tato základní škola byla také poskytovatelem předchozí několikaleté pedagogické praxe (např. jako vychovatele při školách v přírodě apod.). Vedením základní školy bylo umožněno provést průzkum ve třídách od šestého do devátého ročníku, které byly vždy po dvou třídách (A a B).
Teoretická část bakalářské práce se zabývá teoretickým rozebráním sociálních vztahů ve školní třídě i sociálních vztahů jako takových. Následně je zde také popsána příprava sociometrického průzkumu, cíl speciálně-pedagogické diagnostiky, výchovná skupina a také metody získávání a zpracovávání sociometrických dat.
Cílem praktické části bakalářské práce je analyzovat sociální vztahy ve třídách druhého stupně základní školy. Praktická část se dělí na několik dílčích částí, kde jsou popsány jak cíle praktické části, tak také zkoumaný vzorek, průběh výzkumu, použité metody průzkumu, jeho výsledky a také předpoklady, které byly výzkumem buď potvrzeny či vyvráceny.
V závěrečné části bakalářské práce jsou shrnuty a analyzovány výsledky celého sociometrického průzkumu a míra dosažení stanoveného cíle práce. Dále se zde nachází navrhovaná opatření vzhledem ke sociální skupině a možné využití výsledků průzkumu pro další práci se skupinou žáků.
Poznatky získané díky vypracování této bakalářské práce budou jistě využitelné v budoucí pedagogické praxi.
2 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU
2.1 Sociologie
Pojem sociologie vznikl spojením latinského societa – společnost a řeckého logos – slovo. Sociologie je tedy vědou o společnosti. Sociologie si je hodně blízká také se sociální neboli kulturní antropologií – zatímco sociologie vyrůstá ze snahy porozumět vlastní společnosti, počátky kulturní antropologie jsou spojeny se zkoumáním toho, jak žijí „jiní“
lidé.
Sociologie je samostatná vědecká disciplína, jež se pokouší pomocí analytických metod a empirických technik zkoumat struktury, funkce a souvislosti vývoje společnosti a navrhovat o nich teorie. Sociologie tedy není disciplínou ani jen teoretickou, ani jen empirickou.
Dnes často říkáme, že sociologie je věda „multiparadigmatická“. Slovo paradigma je řeckého původu. Znamená doslova vzor. Když ho použijeme ve vědecké terminologii, může znamenat několik věcí. Z hlediska označuje příklad, jak uskutečnit určitý výzkumný přístup.
Jde o použití konkrétní metody nebo návodu, podle nichž provedeme nějakou analýzu.
(Jandourek, 2003)
2. 2 Sociální skupina
2.2.1 Pojetí sociální skupiny
Nejsme ani izolovaní jedinci, ani nežijeme pouze jako členové nějaké obrovské anonymní společnosti. Všichni jsme příslušníky nesčetného množství skupin. Skupinou rozumíme množství jedinců od dvou (pár, dyáda) až k velkým celkům. Vztahy ve skupině jsou přitom pravidelné a trvají delší dobu. Tím se sociální skupina liší od nahodilého shromáždění, např. skupiny cestujících v autobuse mezi dvěma zastávkami. Míra integrace sociální skupiny může být ovšem různá.
Důležitou známkou skupiny je pocit „my“, tedy jakési skupinové vědomí, které příslušníky odlišuje od nečlenů. K dalším dodatečným znakům patří např. společný cíl, skupinové normy, vytváření skupinových rolí a struktur. Míra intimity vztahů ve skupině je různá. O malé skupině mluvíme tam, kde mají členové ještě bezprostřední kontakty, znají se osobně (skautský oddíl, školní třída, pracovníci v jedné dílně). To ji odlišuje od velkých společností a institucí. Někdy se označení sociální skupina používá i pro určitou kategorii jedinců (jako třeba studenti), kteří se mezi sebou sice nemusí znát a pravděpodobně ani neznají, u kterých se však očekává, že za jistých okolností budou reagovat podobně.
(Jandourek, 2003, s.81-82)
Podle Hrabala (2002, s. 7-8) je skupina svébytný druh společenské skutečnosti.
Chování, vývoj a výchova jedince jsou do značné míry závislé na jeho životě ve skupinách, bez jejich vlivu nelze jedince a jeho vývoj pochopit. Skupinu tvoří určitý počet lidí, jejichž činnost směřuje po delší dobu ke společným cílům. Ze společných cílů vyplývá podobnost hierarchie hodnot členů skupiny. Cílů se dosahuje déle dobou interakcí a kooperací, která se řídí skupinovými normami a při níž se vytváří relativně stálá struktura vztahů mezi členy skupiny, v nichž jednotlivci zaujímají různé pozice a přijímají role.
2.2.2 Druhy skupin
Sociální skupiny lze dělit dle mnoha kritérií a autorů. Pro bakalářskou práci bylo využito publikace Jandourka (2003, s.82-84), který uvádí, že skupiny lze rozdělit do následujících několika skupin.
Jako první je uváděna primární skupina. Primární skupina, je skupina, jejíž členové jsou vůči sobě v častých, relativně intimních, přímých a převážně emočně určených osobních vztazích (např. v rodině, v přátelských svazcích nebo mezi sousedy). Členové primárních skupin se vzájemně silně ovlivňují, a proto se u nich vytvářejí podobné postoje, hodnotové představy a normy.
Další ze skupin je sekundární skupina, jejíž členové jsou vůči sobě v relativně neosobních a málo emočně určených vztazích. To je právě skupina, která je charakteristická racionální
organizací a zaměřením na společný cíl. Někdy se místo označení sekundární skupina mluví o organizacích nebo spolcích.
In-group skupina je skupina, ke které cítí jedinec příslušnost a s níž se identifikuje. Její členové jsou spojeni silným pocitem sounáležitosti a vymezují se vůči jiným skupinám.
Oproti tomu je out-group skupina, která je uvedena jako skupina, od které se příslušníci jiné skupiny distancují. Může být považována za jakousi negativní referenční skupinu, protože stojí v protikladu ke skupině, se kterou se jedinec ztotožňuje.
Dále můžeme skupiny rozdělit na skupiny velké a malé. Podle starého řeckého výroku tres faciunt collegium, tři lidé už vytvářejí společenství. Někdy se jako nejmenší skupina uvádí tzv. Dyáda, tedy dvoučlenné společenství. Vztahy ve dvou bývají velmi intenzivní a vytváříme je ve vztahu partner-partnerka, rodič-dítě apod. Od jakého počtu členů začneme hovořit o skupině, je věcí dohody. Hmatatelnější je fakt, že velikost skupin výrazně ovlivňuje charakter vztahů v ní. Triáda (skupina tří lidí) už umožňuje vytváření koalic dvou proti jednomu nebo v případě nepřátelství mezi dvěma roli prostředníka, kterou převezme třetí.
Velikost skupiny je velmi praktickou otázkou tam, kde je třeba řešit nějaký problém. Někdy se uvádí, že ideální velikost je pětice. Nemůže dojít k zablokování situace, protože v případném hlasování je tu lichý počet členů. Pětičlenná skupina je dost malá na to, aby členové mohli vnímat druhé, a dost velká na to, aby mohli svobodně vyjadřovat své názory a pocity.
Hrabal přidává také dělení skupin dle předmětu a druhu činnosti (2002, s. 9-10):
Pracovní skupiny jsou charakterizovány činností, která má společensky hodnotné výsledky.
Základním hlediskem při jejich hodnocení je efektivita, produktivita. Vytvářejí se tím rychleji a jsou zpravidla tím kohenzivnější (soudržnější), čím více kooperace činnost vyžaduje.
Jedinec v nich jednak uspokojuje a rozvíjí vyšší, sekundární potřeby (potřebu práce, kognitivní potřeby, potřeby úspěšného výkonu), jednak základní existenční potřeby (jídla, oděvu, obydlí).
Výchovné skupiny mají za hlavní cíl učení, tedy vytváření dispozic pro práci a společenský život, případně reedukaci, přeučování chybně naučeného. Typickou výchovnou skupinou je školní třída, skupina pro odborný výcvik, ale také skupiny při skupinovém vyučování. Stálé výchovné skupiny uspokojují podobné potřeby jako pracovní, s výjimkou základních potřeb.
Větší váhu však mají sociální a v dobrých výukových skupinách kognitivní potřeby. Ve větší míře než v pracovních skupinách se v nich dosud používá negativní motivace – trestu.
2.3 Sociální psychologie školní třídy
Jak uvádí Hrabal (2002, s. 21) je školní třída nejpočetněji zastoupeným typem sociálního útvaru ve školské soustavě. Vypadá při prvním pohledu dobře definovatelná a snadno popsatelná jako soubor žáků, který se převážně společně učí a je vyučován. Pokud se třídy do sebe liší, dají se rozdíly charakterizovat a vysvětlit učebním programem a rozdílnými vlastnostmi žáků, kteří je tvoří. Jednoduchost třídy však velmi rychle mizí, jakmile konkrétní učitel vstoupí do třídy, jakmile žák usedne na své místo. Vznikne mnohostranná interakce, začnou působit nad individuální procesy, jejímiž subjekty jsou sice jednotliví žáci a učitel, ale všichni se dostávají do sféry působení už probuzených a nově se formujících sociálních sil.
Mohou se chovat buď jako objekty zmítané proudem sociálního dění, a to platí jak pro žáky tak pro učitele – nebo jako subjekty, snažící se pochopit a ovládnout sociální dění, najít rovnováhu mezi vlastní adaptací a transformací třídního prostředí.
2.3.1 Poznávání a diagnostika třídy a žáka jako člena třídy
Diagnostikou třídy rozumíme poznávání zvláštností jednotlivé třídy, jejího stavu a vývoje, tedy poznávání třídy jako sociálního útvaru, dále žáků jako členů třídy a autodiagnostiku učitele jako formálního vedoucího třídy. Diagnostika třídy a žáka v širším slova smyslu tvoří trvalou součást výchovné interakce učitele se žákem a třídou jednak v podobě pedagogické diagnostiky (např. zjišťováním předpokladů a výsledků výuky zkoušením a hodnocením), jednak ve formě „přirozené“ diagnostiky v průběhu samé interakce. Předmětem sociálně-psychologické diagnostiky třídy je třída sama jako sociální útvar, její struktura (zvláště systém pozic, rolí a hodnot a norem), specifika interakce a komunikace ve třídě, její dynamika a vývoj. (Hrabal, 2002, s. 26)
Jak dále uvádí Hrabal (1989, s. 126-127) směřuje diagnostika školní třídy k optimalizaci působení konkrétní, jedinečné třídy jejím poznáním a objektivním hodnocením jako jednoho z významných činitelů ovlivňujících výsledky vzdělání a výchovy. Diagnostika
třídy je stejně obtížný, ne-li obtížnější úkol než diagnostika žáka. Jedním ze základních problémů je to, že třída je sama nejen činitelem ovlivňujícím žáky, ale zároveň produktem, výsledkem jejich činnosti a dispozic. Při diagnostikování třídy je třeba získat podklady pro řešení následujících okruhů diagnostických otázek:
Za prvé získat údaje o pedagogických charakteristikách žáků, specifických vlastnostech diagnostikované třídy jako součásti školy, výchovné instituce, kde hlavními sledovanými kategoriemi jsou školní zdatnost a školní úspěšnost třídy v oblasti vzdělávání a také sociální a morální vyspělost – chování třídy v běžné školské terminologii.
Jako druhý bod je nutné získat údaje o podmínkách – dispozicích a činitelích, na nichž závisí pedagogické a jiné významné diference mezi třídami, a pokusit se zjistit intenzitu jejich působení. Hlavními podmínkami rozumíme jak výchovné činitele (učitele, zejména třídního učitele), samotné žáky, tak organizační podmínky (např. velikost třídy, její složení z hlediska pohlaví žáků, věkovou homogenitu či heterogenitu žáků), charakteristiku třídy jako sociální skupiny (jde zejména o kvalitu a intenzitu interindividuálních vztahů, jejich emocionální komponenty) a v neposlední řadě také „vnější činitelé“ (působící na třídu nepřímo, prostřednictvím jednotlivých žáků, a to je zejména rodina).
Za třetí je nutné zjištění podmínek a činitelů, které ovlivnily a ovlivňují třídu jako neformální skupinu.
Čtvrtým a nejzásadnějším krokem je zjišťování, do jaké míry se třída podílí na činnost a rozvoji dispozic „svých žáků“, nakolik je v tom směru diferencujícím a formujícím činitelem.
Sociální a morální rozvoj žáka je jedním ze základních úkolů výchovy. Nikdo nepochybuje o významu „povahových“ vlastností žáka – vyjádřeno obecným jazykem – ani jeho morálních a charakterových vlastností – vyjádřeno v obvyklé pedagogické a psychologické terminologii – a to nejen o významu pro vlastní školní a pracovní výkony žáka harmonický rozvoj jeho osobnosti, ale především pro jeho hodnotu jako budoucího člena pracovního kolektivu, rodiny i společnosti jako celku. Již učitel ve třídě často pociťuje změnu atmosféry po příchodu nového, sociálně a povahově výrazného či extrémního žáka.
Dobří třídní učitelé dovedou podstatně ovlivnit vývoj třídy působením na sociálně problematické žáky prostřednictvím sociálně a morálně vyspělých žáků, zatímco jiní zůstávají tváří v tvář spontánnímu vývoji chování extrémních žáků a tříd téměř bezmocnými diváky
v důsledku své neorientovanosti v mezilidských vztazích. Často opakované tvrzení, že škola se stává od počátku rozhodujícím činitelem ve vzdělávání žáka, má své opodstatnění; škola však ponechává u mnoha, ne-li u většiny žáků volný prostor pro značně spontánní, málo záměrně ovlivňovaný a řízený vývoj geneticky daných a rodinou preformovaných dispozic v mezilidských vztazích. Situace rozhodně není uspokojivá ve formování mezilidských a sociálních vztahů a rozvoje osobnosti v tomto směru, zvláště u atypicky se vyvíjejících jedinců. U některých z nich je přitom „pod povrchem“ značná rezerva nevyužitých možností, která se však nedá aktivizovat podle uniformních, zjednodušených představ o tom, jaký má každý žák být a jak se má vyvíjet. Výchovné úsilí komplikuje navíc okolnost, že poznání společenských a morálních charakteristik partnera i žáka je zdánlivě téměř tak snadné jako rozeznání jeho tělesných znaků. Učitel má totiž k dispozici vlastní bezprostřední zkušenost s chováním žáka k sobě, na něž reaguje bezprostředním průběžným emocionálním hodnocením.
Podle Hrabala (1989, s. 12-14) je poznávání žáka významnou a náročnou součástí výchovy a vyučování, pro niž je nutná příprava a jejíž zdokonalování je předpokladem růstu učitele. Pedagogicko-psychologická diagnostika je psychologická diagnostika aplikovaná v pedagogické oblasti. Jde o poznávání stavu a vývoje psychické individuality či psychických aspektů jednotlivého sociálního útvaru. Subjektem, realizátorem diagnostiky je nejčastěji psycholog, ale prvky psychologické diagnostiky jsou obsaženy i v „přirozené diagnostice“, tj. v průběžném vzájemném poznávání lidí a sebepoznávání. Účelem, cílem je poznání jedince a skupiny a porozumění jim, vyjádřené v takové diagnóze, která umožňuje prognózu, odhad pravděpodobného dalšího vývoje; může se stát podkladem pro rozhodování, případně pro optimalizační zásahy do života či prostředí diagnostikovaného jedince či sociální jednotky. Centrálním předmětem je žák, vychovávaný jako jedinec v pedagogické situaci v interakci s výchovnými a ve výchovné situaci působícími činiteli. Předmětem může být i jednotlivá výchovná skupina, zvláště školní třída. Subjektem – diagnostikujícím – je nejčastěji psycholog a učitel nebo vychovatel. Účel, cíl poznávání bývá souborně definován jako optimalizace rozvoje jednotlivého žáka či konkrétní výchovné skupiny.
Ze společenského hlediska jde o objevování a rozvoj psychické komponenty společensky pozitivních individuálních rozdílů a naopak o redukci společensky pozitivních individuálních rozdílů a naopak o redukci společensky nežádoucí variance těchto rozdílů.
2.3.2 Klima ve třídě
Vyučovací klima považujeme za relativně přetrvávající kvalitu vyučování, pro kterou jsou charakteristické určité, více či méně odlišné znaky, které žáci prožívají a které mohou mít potencionálně vliv na jejich chování. Vyučovací klima je jev, který obklopuje žáky zvnějška a spojuje se s jejich subjektivním prožíváním a posuzováním. Tvoří se ve všech vyučovacích předmětech a v rámci pedagogické interakce učitel-žák/žáci. Vztahuje se na určitý předmět a určitého učitele jako činitele vyučovacího klimatu.
Vyučovací klima může být ovlivněno různými determinantami, ke kterým patří například: prostředí školy a třídy, celkový kontext, architektura, organizační znaky, učitel, žák a skupina žáků atd. Z toho plyne, že kvalita působení toho či jiného faktoru prostředí a jejich kombinace vytváří specifickou atmosféru a spolupodílí se na tvorbě a charakteristice vyučovacího klimatu. Jedná se o proces, kde ovšem dochází k vzájemnému ovlivňování.
Klima je tedy také nezávisle proměnnou. To znamená, že vyučovací klima má vliv na faktory prostředí. (Grecmanová, 1998, s.24)
2.3.3 Nezávislé činitele ovlivňující vztahy ve třídě
V následujících odstavcích je nutné uvést podmínky vývoje a charakteristik třídy , které jsou značně nezávislé na skupinové dynamice a na učiteli, které však vytvářejí předpoklady pro rozdílný vývoj tříd. Proto musí být brány v potaz, má-li být racionálně stanovena strategie výchovného vedení třídy a má-li být objektivně hodnocena jeho účinnost.
A proto jak uvádí Hrabal (2002, s. 33-37), početnost třídy ovlivňuje život a činnost třídy po mnoha stránkách, ovšem ne vždy jednoznačně a žádoucím směrem. Velmi malé třídy do 15-16 žáků vytvářejí nesporně lepší předpoklady pro individuální kontakt, pro intenzivnější interakci jak mezi učitelem a žáky, tak mezi žáky navzájem. Všeobecně se sníženému počtu žáků ve třídách připisuje podstatný podíl na zlepšování vyučovacích i výchovných výsledků u handicapovaných žáků v srovnání s normálními třídami. Jednota názorů však neexistuje v otázce vlivu početnosti třídy na optimální formování vztahu mezi žáky ve třídě a na strukturu třídy jako sociální skupiny. Malé třídy nebo podskupiny chlapců a děvčat v nich dávají příležitost vzniku malých homogenních přátelských útvarů se silnou vnitřní kohezí. Malá kohezivní skupina tvoří totiž velmi příhodné prostředí pro denní život
žáka ve škole a zvyšuje vliv spolužáků na jeho postoje a chování. Ovšem směr působení mikroskupiny na vyučování a jeho výsledky závisí na tom, jaké hodnoty a normy v ní převládnou.
Větší podskupiny a třídy však dosahují obtížněji vysoké úrovně koheze a vzájemné obliby a naopak častěji se v nich vyskytuje relativně nízká celková hladina sympatií, ale ani tady není početnost v obvyklých mezích jednoznačně určujícím činitelem. S růstem počtu členů roste v zásadě počet všech druhů vztahů žáka ke spolužákům, ale rychleji se zvyšuje počet ambivalentních a emocionálně neutrálních vztahů.
Nároky na učitele, které rostou až neúměrně s početností třídy, mluví jednoznačně ve prospěch menších tříd. Je také nesporné, že ve velkých a malých třídách by měl učitel používat do určité míry odlišných strategií, které by respektovaly odlišné možnosti a kompenzovaly negativní působení obou variant.
Rozdílné vývojové předpoklady mají třídy koedukované – u nás na základní škole zatím naprosto převažující – a segregované třídy chlapecké a dívčí, které se objevují především jako vedlejší produkt specializace na středních odborných školách a v učňovském školství.
V základní škole bývá poměr pohlaví vyrovnaný. Působení a existence intersexuálních rozdílů – i když se modální osobnost muže a ženy v mnohých ohledech výrazně přiblížila, přesto existují mezi oběma pohlavími již při vstupu do školy významné rozdíly, které ovlivňují jejich život, interpersonální vztahy ve skupině i charakter samé skupiny. Rozdíly se prohlubují a stávají se evidentními zvláště v pubertálním období. Pokud jde o vztahy ke skupině a skupinotvorné tendence, prosazují se silněji u chlapců, u děvčat vznikají častěji intenzivnější interpersonální přátelské vztahy – dívčí skupiny a třídy mají tendenci rozpadat ser do dyád a triád. Interindividuální vztahy chlapců na úrovni neformální skupiny ve třídě mívají vyšší průměrný index vlivu, a to podle hodnocení chlapců samých i děvčat.
Ve formální struktuře třídy – ve vztazích k učiteli a z hlediska dodržování i interiorizace školních norem jsou děvčata vyspělejší, méně konfliktní, konformnější. Při vedení koedukované třídy jde hlavně o to vytvářet podmínky pro integraci a zároveň zdravou autonomii chlapeckých a dívčích skupin.
Rodina a rodinné prostředí žáků, které mnohostranně a dlouhodobě ovlivňují vývoj a život dítěte, se svými vlivy promítá i do postavení žáka ve třídní skupině. Navíc se výrazné odlišnosti v rodinném pozadí žáků odrážejí ve vývoji atmosféry a struktury tříd. Mnohé závisí na shodách a rozdílech mezi skupinou, v níž žák vyrostl a v níž si vytvořil dispozice
pro skupinový život a mezi skupinou, v níž mnoho hodin denně pracuje, učí se a žije. Mnohé rozdíly mezi třídami na různých typech škol úzce souvisí se sociologickými charakteristikami rodin, z nichž žáci pocházejí, zvláště se vzděláním a zaměstnáním rodičů a se společenskou vrstvou, k níž rodiny patří. Čím je ve třídě větší počet žáků z rodin se středním a vysokoškolským vzděláním, ekonomicky dobře zabezpečených, tím je pravděpodobnější, že ve třídě převládnou pro-školní hodnot, tím menší je nebezpečí konfliktu formálních a neformálních forem, tím snáze jsou třídou přijímáni žáci se pozitivním vztahem k učení, tím lehčeji se dostávají do vedoucích pozic. Ještě bezprostředněji závisí vývoj žáka a třídy na sociálně psychologických charakteristikách rodiny jako skupiny, na její struktuře, atmosféře, vzájemných vztazích členů, na výchovném stylu rodičů.
Věková specifika tříd se výrazně promítají i do struktury a dynamiky třídy jako skupiny a do postavení jedince v ní. V různých věkových obdobích má skupina vrstevníků odlišnou váhu v životě a socializaci jedince.
V předškolním věku a ještě i dále na počátku mladšího školního věku nejsou děti schopny vytvořit přechodná, hlavně hrová seskupení, zaměstnávají se v rostoucí míře pohromadě, vedle sebe, paralelně podle pokynů učitelky nebo dočasně i vrstevníka. Mají tendenci reagovat hromadně, často emocionálně. Základem vzorcem vztahů zůstává závislost na matce.
I v mladším školním věku, zvláště na počátku školní docházky v 1. a 2. třídě, závisí vztahy mezi žáky a struktura skupiny intenzivně na učiteli jako na autoritativním a spontánně přijímaném dospělém. Ve třídě převažují – zvláště při postoji učitelky zdůrazňující hierarchii – vztahy podřazenosti a nadřazenosti, a to i vůči vrstevníkům. Nejčastější sociální útvary, které vytvářejí osmi až desetileté děti, bývají označovány jako „gangy“, party. Nejsou ještě skupinami v plném slova smyslu. V počátečním školním období je členství v nich ještě většinou přechodné, účastníci zpravidla přicházejí tehdy, když je to pro ně výhodné, a právě tak snadno a bez komplikací odcházejí , když je činnost omrzí.
Teprve na druhém stupni základní školy dochází k výraznému posunu ve vývoji třídní skupiny, zvláště v posledních ročnících v souvislosti s prepubertálním a pubertálním rozvojem osobnosti. Prohlubuje se totiž individualizace ve smyslu růstu osobnosti, svébytnosti a svéráznosti každého žáka. Prudké snížení závislosti na autoritě dospělých rozložilo zřetelně dřívější jednoznačnou závislost třídy na učiteli, na jeho požadavcích, normách a hodnocení. Rostoucí nezávislost žáků se promítá na kritickém hodnocení učitele.
Častěji se ve třídě tvoří na dospělých a škole značně nezávislé party, dvojice a dočasná seskupení. Ve většině tří převažují pozitivní interpersonální vztahy, přátelské dvojice, skupinky podobně zájmově orientovaných žáků, spojené sportovními a technickými zájmy a zájmy o přírodu. Dospívající již prožívá skupinu jako možný zdroj bezpečí, prožitků přijetí druhými a jako možné místo sebeuplatnění.
2.3.4 Role žáka ve třídě
Na tom, jaké pozice a role se ve třídě vytvoří a jací žáci je zaujmou, závisí do značné míry struktura a dynamika třídy jako skupiny a zároveň vývoj žáků samých jako členů třídy a do určité míry i jejich osobnostní rozvoj. V pozici a roli se jednotlivec projevuje, jednak mění. Proto je struktura pozic a rolí významným diagnostickým ukazatelem o stavu skupiny, i jedním z citlivých bodů, od něhož se odvíjejí a mohou odvíjet výchovné a transformační zásahy. Do jaké pozice a role se jednotlivec dostane, to závisí na spolužácích a třídě jako celku, ale také na jeho individuálních charakteristikách a dispozicích. Působí obojí činitelé a jejich podíl na zařazení žáka do určité role a pozice je třeba zajišťovat od případu k případu, protože se liší podle výraznosti osobních rysů a podle typu skupiny a její situace. (Jandourek, 2003, s.56)
2.3.5 Základní dimenze žákovy pozice ve třídě
Pozice žáka ve školní třídě jsou označením pro rozdíly mezi jednotlivými členy z hlediska jejich váhy, významu ve skupině. Členy skupiny je možno z hlediska pozice seřadit do hierarchie. Ve skupině může člen zaujímat různé pozice v různých oblastech skupinového života, i když existuje tendence k jejich vyrovnání. (Hrabal, 2002, s. 16)
Dle Hrabala (2002, s. 57-63) jsou nejdůležitějšími třemi druhy pozic zejména kompetence – čili celková pozice žáka ve třídě úzce souvisí s jeho kompetencí, výkonností – zvláště školní. Nejjednodušeji zjistitelným ukazatelem školní kompetence žáka jsou znaky, jeho školní prospěch. Ve většině škol je žákovo pořadí podle známek, školního prospěchu základním ukazatelem jeho pozice ve formální, institucionální struktuře třídy. Neformální pozice žáka, jeho vliv a obliba, je s věkem stále více závislá na reálných výkonech a na dispozicích, které výkony umožňují a mají širší než školský význam. Výchovně
nežádoucí jednostrannost pojetí kompetence hrozí zvláště ve školách a třídách, kde se scházejí ve vyšším počtu málo školsky úspěšní a zainteresovaní žáci. Jako jedna z komponent určujících status žáka ve třídě je ovšem i „životní“ kompetence přirozená a zdravá.
Druhou pozicí, která vyjadřuje v jakém rozsahu žák ovlivňuje interakci a činnost spolužáků třídy jako celku je vliv. Pozici žáka podle vlivu v neformální struktuře není obtížné zjistit pozorováním zvláště má-li učitel příležitost účastnit se života třídy i mimo vyučování.
Pouhé zkušenosti a výsledky pozorování ve vyučování většinou nestačí a mohou vést i k pedagogickým omylům. Proto je účelné zjišťovat ve třídě vliv, resp. ověřovat výsledky pozorování sociometrickým nebo ratingovým dotazníkem. Sociometricky získané údaje o vlivu jsou ve stabilizovaných skupinách i třídách dostatečně spolehlivé a stabilní.
Pozice podle obliby bývá označována také jako pozice podle akceptace, přijetí jedince skupinou, v jiných souvislostech jako popularita, sympatičnost, přitažlivost. Ve všech variantách tvoří její jádro emocionální přijetí či odmítnutí jedince partnery, a tím zároveň globální emocionální hodnocení člena skupiny ostatními. Zjišťování obliby žáka ve třídě se realizuje podobnými metodami jako zjišťování vlivu. Učitel pozoruje, kdo se s kým stýká, kdo vedle koho nebo v blízkosti sedí, s kým se snaží pracovat ve vyučování i mimo ně, s kým vytváří přátelskou dvojici nebo přátelskou skupinku. Pozorování je tady nutná a průběžně používaná metoda, ale má svá omezení. Proto je pro tento druh pozice účelné použít sociometrických a jim blízkých technik.
2.3.6 Pozice žáka ve třídě
Jednotlivý žák může zaujímat ve třídě buď různé nebo stejné pozice (místo v hierarchii) z různých hledisek, Zjištění pozice a rozbor příčin, proč ji žák zaujímá, jsou důležité kroky jak při diagnostice samého žáka i třídy, tak při výchovných a terapeutických zásazích. S věkem dochází k divergenci (k odlišení pozic), což souvisí s postupem socializace, s prohloubením vztahů mezi žáky s rostoucí diferencovaností vzájemné percepce.
Dělení žáků dle jejich pozice ve třídě podle Hrabala (2002, s.72-76):
Žák/ci ve vedoucí pozici jsou ti vlivní a oblíbení žáci s různým stupněm školní úspěšnosti a představují jádro třídy jako neformální skupiny. Jejich vedoucí pozice je dána tím, že u nich osobní charakteristiky do značné míry odpovídají představám skupiny, jejím
hodnotám a normám. Jakmile zaujmou pevně vedoucí postavení, jsou to právě oni, kdo spoluurčují cíle, hodnoty a normy skupiny : jejich postoje k učení, k učitelům a spolužákům ovlivňují postoje ostatních, a tím i skupiny. Zaujetí pozice vlivného a oblíbeného je podmíněno – podobně jako u ostatních pozic – jak skupinou, tak osobností. Proto je pozice také důležitým údajem zvláště o sociálních a morálních charakteristikách žáka. Vedoucí pozice v oblibě a vlivu je subjektivně převážně uspokojivá, vytváří široký prostor pro přiblížení partnerům, pro sebeprosazení i vývoj nezávislosti. Zároveň však hrozí při dlouhodobém monopolním vedoucím postavení ve třídě nebezpečí nadměrného růstu sebevědomí a vznik příliš pozitivního sebeobranu a sebehodnocení. Důsledkem může být porušení rovnováhy obou pozic v neprospěch obliby. Někdy se u všestranně vedoucího žáka snižuje tolerance na sociální frustraci, a tím i tolerance na příští životní konflikty a střety.
V sociometrickém a výkonnostním středu třídy zaujímají žáci v nevýrazné pozici tu nejpočetnější skupinu. Tato skupina se ale nesmí podcenit. Můžeme sice předpokládat, že vývoj těchto žáků není bezprostředně ohrožen ani po učební, ani po sociální stránce. Podobně jako o „prostředních“ žácích podle prospěchu, podle naměřené inteligence platí i o „prostředních“ podle sociální pozice, že je od nich v budoucnosti možno teoreticky očekávat „všechno“. Učitel tu musí využít všech dostupných diagnostických prostředků, aby poodkryl zatím nezřetelné možnosti i nebezpečí.
Výrazně neodmítaní ani nepřijatí a zároveň nevlivní žáci, někdy označovaní za členy skupiny „v sociometrickém stínu“ jsou žáci izolovaní a zasluhují zvýšenou pozornost učitele již proto, že izolace je často prožívána jako forma odmítnutí. Kontakt izolovaných se spolužáky a skupinou bývá přinejmenším jednostranný, často vůbec silně omezený.
O izolovaných se spolužáci zpravidla spontánně nevyjadřují, jako by pro něj neexistovali nebo svůj vztah zhodnotí sdělením „neznám ho“, a to i po několikaletém společném životě v téže třídě. Příčiny a formy izolace jsou různé a právě tak postoje skupiny k izolovaným.
Varují od pasivní tolerance až po ostrakismus, praktické vyloučení z neformální skupiny – což je však méně časté. Pozornost a pomoc potřebují především žáci, kteří svou izolaci těžce nesou. Méně tíživá je v podstatě dobrovolná, často subjektivně ani nezaznamenávaná izolovanost žáků se sníženou potřebou sociálního kontaktu, u nichž převažuje orientace na věci nad sociální orientaci. Třída je většinou toleruje, i když bývají často označováni za „nekolektivní“.
2.4 Sociometrie
Sociometrii jako metodu měření sociálních vztahů definuje několik známých autorů.
Dle Jandourka (2003, s.84) se sociometrie zabývá zkoumáním vztahů ve skupině, je to metoda měření a prezentace sociálních vztahů ve skupině, kterou pro účely skupinové terapie vyvinul americký psycholog Jakob L. Moreno (1892-1974). Při tzv. sociometrickém testu (zvaném také Morenův test) jsou příslušníci skupiny dotazováni, které členy skupiny mají nejraději a které nemají vůbec rádi, kterým by dali přednost jako partnerům v určitých situacích (práce, dovolená…) a s kým ve skutečnosti vstupují do interakcí a s kým ne.
Odpovědi jsou označeny jako pozitivní nebo negativní volby, nebo jako odmítnutí. Cílem testu má být měření rozdílů a konfliktů mezi oficiální strukturou skupiny a strukturou vyjádřenou těmi volbami, které učinili členové skupiny. Výsledky testu mohou být zachyceny sociogramem nebo sociomaticí. Takzvaný sociometrický status je postavení jedince ve zkoumané skupině z hlediska jeho oblíbenosti.
Sociometrie je metoda na měření neformálních sociálních vztahů v malých sociálních skupinách z hlediska preference, odmítání a lhostejnosti v situaci volby. Sociometrii lze vymezit také jako metodu, která měří kladné a záporné sociální vztahy uvnitř skupiny.
Pomocí sociometrie lze měřit také preference, odmítání a lhostejnost činností v situaci volby (např. volno časové aktivity ve výchovné skupině, při vyučování apod.) (Švingalová, 2004, s.37)
Sociometrická data jsou nejčastěji získávána pomocí těchto metod:
• sociometrickým testem
• dotazníkem
• pomocí hodnotících škál
• popř. rozhovorem
Metody jsou konstruovány podle jednoho nebo více kritérií. Kritéria lze různě členit, např. na kritéria reálná (s kým by si chtěl být ve skupině…) či nereálná (s kým by si jel na pustý ostrov…). Nebo také na kritéria kladná (pozitivní volba) nebo naopak záporná (negativní výběr).
Z hlediska přitažlivosti lze rozlišit ve skupině pozice členů na osoby: oblíbené, neoblíbené či lhostejné.
U sociometrického měření je důležitých několik faktorů, a to jak uvádí Hrabal (2002, s. 33) jsou zejména údaje o početnosti třídy (nejvhodnější je malá až střední skupina, tj. 15- 20 členů) a o jejím složení z hlediska počtu chlapců a dívek, přespolních a místních. Dále je pro měření důležitá informace o délce trvání skupiny (čím delší trvání, tím lépe). A v neposlední řadě je také důležitým faktorem zda se jedná o skupinu otevřenou, uzavřenou, formální (např. třída) či neformální ( např. parta)
Další důležitý faktor se odvíjí od znalostí vývojové psychologie, kde je zjištěno, že preference pohlaví se mění z hlediska věku. Uvádí se, že děti do sedmi let věku preferují děti stejně odlišné pohlaví jako svoje. Oproti tomu děti od devíti/desíti let již preferují více pouze svoje pohlaví. Od puberty poté vznikají a vzrůstají sexuálně smíšené výběry. Dalším známým faktorem důležitým pro sociometrické měření je fakt, že s věkem roste stabilita skupiny. Velkou roli u mladších dětí hraje při volbě faktor blízkosti (s kým např. sedí v lavici...). Přitom starší děti již kladou větší důraz na charakterové vlastnosti jedince, jako například na spolehlivost, solidaritu, tělesné znaky, školní hledisko – zda je dítě považováno za „šprta“, na společné zájmy atd.
Cílem sociometrie, resp. výsledků sociometrie, by měl být vždy praktický dopad. Např.
změna činnosti ve skupině, změna skupiny, odhalení šikany apod. (Švingalová, 2004, s.39) Chrástka (2007, s. 41) uvádí, že při pedagogických průzkumech získáváme zpravidla velké množství číselných údajů (dat). Abychom z naměřených dat mohli vyčíst potřebné informace, je nutné je nejdříve zpracovat.
Zpracování sociometrických dat lze provést několika možnými metodami. Jak dále uvádí Hrabal (1989, s. 134-136) jsou údaje o interakci a vztazích jádrem údajů o třídě jako sociální skupině. Pro jejich zpracování byly zkonstruovány specifické statistické a grafické postupy, které objevili a propracovali zvláště autoři orientováni sociometricky. Později dostal tento směr zpracování vztahových údajů obecnější podobu v teorii grafu. Výchozí údaje o vztazích se zpracovávají statistickými a grafickými metodami zvláště ve třech směrech významných i pro diagnostikování třídy. Je třeba zjistit kvantitativně, případně graficky vyjádřit:
a) charakteristiky skupiny jako celku, jako terč a východisko vztahů – kde tyto charakteristiky třídy jako celku získáváme analogickým zpracováním jednotlivých údajů jako výkonové charakteristiky, v podstatě ve formě průměrů nebo průměrů blízkých indexu.
Nejpropracovanější jsou skupinové sociometrické indexy. Z celé řady indexů uváděných v sociometrické literatuře může být příkladem index sociometrické koheze skupiny a index integrace skupiny. Index koheze skupiny dává určitý vhled do hustoty její vztahové sítě z hlediska určeného otázkou, sociometrickým kritériem. Vypočte se tak, že se dělí počet skutečných vzájemných voleb žáků ve třídě počtem možných voleb (viz. Obrázek č.1).
Třídní indexy sympatií a vlivu v SORAD (SOciometricko-RAtingový Dotazník), prosté průměry individuálních hodnocení, jsou u nás v současnosti pro diagnostiku tříd výhodnější, protože byly zjištěny vzájemné závislosti obou údajů, tedy zčásti i jejich validita, a protože jsou k dispozici normy. Vypočtený index v diagnostikované třídě je tak možno porovnat s indexy jiných tříd stejného věku a školního zařazení. Ovšem ani indexy v SORAD nemohou dát více než globální pohled na strukturu třídy. Ten může vystačit v některých typech výzkumů, ne však v diagnostice, která vyžaduje konkrétnější zpracování, beroucí v úvahu také dyadické vztahy a jejich útvary.
b) jednotlivce jako komponentu skupiny, jako terč a východisko vztahů. Individuální údaje odrážející vztahy jednotlivého žáka s třídou mají v číselném vyjádření nejčastěji podobu individuálních indexů. Je možno sestrojit individuální sociogramy, které graficky znázorňují vztahy jedince ke spolužákům a vztahy spolužáků k němu. Individuální údaje však nabývají plného významu pro poznání třídy teprve v kontextu všech vztahů ve skupině.
c) skupinu jako soubor jedinců ve vzájemných vztazích a pozicích i podskupiny a členy, kteří k nim patří. Jde tedy o syntézu obou předchozích přístupů, která již směřuje bezprostředně k interpretaci stavu a vývoje skupiny. Integrace údajů o třídě a Obrázek č. 1 - Index koheze skupiny
o jednotlivých žácích tvoří náročnou etapu diagnostiky třídy a zároveň jeden z jejích významných výstupů. Grafické znázornění vztahů ve skupině pomocí sociogramu dává názorné a čitelné výsledky, zvláště v méně početných skupinách do deseti až patnácti žáků.
O vztazích mezi příslušníky obou pohlaví ve třídě obvykle vypovídají s dostatečnou přesností indexy – průměry hodnocení chlapců děvčaty a děvčat chlapci.
Dvojrozměrný (kovariační) sociogram umožňuje charakterizovat pozice žáka ve třídě ze dvou hledisek. Byl vyvinut pro vyjádření výsledku SORAD, ale je výhodný všude tam, kde se sledují dva podstatné, na sobě relativně nezávislé aspekty skupiny, ovlivňující pozici žáků.
Postup při tvorbě dvojrozměrného sociogramu je následující: Nejprve se z individuálních údajů sestaví dvě sociometrické matice (sympatie a vlivu) a určí se pořadí žáků podle obou kritérií. Dále se vytvoří čtvercová síť - „čtverec stojí na vrcholu“, strany se rozdělí na tolik dílů, kolik je žáků se skupině, a tedy i míst v pořadí. Na jeden okraj se nanese pořadí žáků podle obliby, na druhý podle vlivu. Do průsečíku kolmic vztyčených v obou bodech, které označují pozici žáka ze dvou hledisek, umístíme jeho symbol (např. H0, který je podle obliby na sedmém a podle vlivu na pátém místě, je na průsečíku kolmic, vztyčených v bodě 7 O a 5-V).
Obrázek č.2-Dvojrozměrný kovariační sociogram
3 PRAKTICKÁ ČÁST
3.1 Cíl praktické části
Cílem bakalářské práce bylo provést sociometrický průzkum, který by poodkryl sociální vztahy mezi žáky druhého stupně základní školy. Zda jsou vztahy mezi žáky pozitivní, negativní, či zda se vymykají přijatelným „normám“. Dalším úkolem bylo zaměřit pozornost na to, zda nejsou skupinou vyčleňováni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a popřípadě jakou pozici tito žáci ve skupině zaujímají. Úkolem praktické části bylo získat informace o žácích z každé konkrétní třídy, tyto informace zpracovat a na jejich základě zjistit vliv a oblibu mezi žáky, ať již v kladném či záporném smyslu. Výsledek praktické části může sloužit jako podklad pro následnou práci s touto sociální skupinou – lze zjistit, kteří žáci jsou skupinou vyčleňováni a jaká je jejich pozice ve třídě. Taktéž lze dle výsledků analyzovat, zda se žáci cítí ve školní třídě dobře či ne a lze dále se skupinou pracovat tak, aby čas společně strávený nebyl pro některé jedince traumatizující či aby nebyl pouhou vynucenou povinností.
Další součástí, kterou se praktická část bakalářské práce zaobírá je zjištění míry vlivu chlapců a děvčat ve třídě. Zda žáci mužského pohlaví mají větší vliv na chod třídy a na společná rozhodnutí či nikoliv. Výsledky průzkumu mohou také odhalit, zda se někteří žáci nejsou v sociální skupině izolováni. V tomto případě nebývá daleko od dalšího pedagogicko-výchovného problému, kterým je šikana.
V praktické části jsou také uvedeny a analyzovány informace, které byly zjišťovány taktéž pomocí metody dotazníku, a to názor třídního učitele na danou školní třídu. Tyto údaje jsou na závěr konfrontovány s výsledky, které byly u konkrétní školní třídy sejmuty.
3.2 Popis zkoumaného vzorku
K tomuto sociometrickému průzkumu bylo vybráno osm tříd druhého stupně základní školy. Celkem se průzkumu mělo zúčastnit 167 žáků z těchto osmi tříd, bohužel jedna ze tříd byla již na počátku průzkumu vyřazena, jelikož si třídní učitel nepřál spolupráci
při sociometrickém měření. Proto tedy konečný celkový počet žáků, kteří se zúčastnili sociometrického průzkumu byl 144, z čehož bylo 80 dívek a 64 chlapců. Základní škola se nachází v hlavním městě Praze, v městské části Praha 14, konkrétně na Černém Mostě.
(Základní škola byla dostavěna a slavnostně otevřena dnem 1. září 1981. V současné době má škola 19 kmenových tříd se 408 žáky.)
Třída č. 1. (6.A)
Tato třída se skládá z dvaceti čtyř žáků, kde 11 žáků je ženského pohlaví a 13 žáků pohlaví mužského. Rok narození těchto žáků je především rok 2000, ale také rok 1999.
Třída č. 2 (6.B)
Tato třída se dalšího sociometrického průzkumu nezúčastnila.
Třída č. 3 (7.A)
Tuto třídu navštěvuje celkově dvacet tři žáků, a to 12 chlapců a 11 dívek. Rok narození těchto žáků je především rok 1999, ale také rok 1998.
Třída č. 4 (7.B)
Do této třídy chodí celkově 22 žáků – 12 dívek a 10 chlapců. Rok narození těchto žáků je především rok 1999, ale také rok 1998.
Třída č. 5 (8.A)
Tato třída je tvořena kolektivem dvaceti žáků, kde je převaha dívek – v počtu 16 a zbytek tvoří chlapci – 4. Rok narození těchto žáků je především rok 1998, ale také rok 1997.
Třída č. 6 (8.B)
Do této třídy dochází celkem 16 žáků, a to v přesném poměru 8 dívek a 8 chlapců. Rok narození těchto žáků je především rok 1998, ale také rok 1997.
Třída č.7 (9.A)
Tato třída je navštěvována devatenácti žáky, ze kterých je 9 dívek a 10 chlapců. Rok narození těchto žáků je především rok 1997, ale také rok 1996. Žáci těchto tříd se se školou koncem roku rozloučí a drtivá většina bude pokračovat ve studiu na středních odborných školách.
Třída č. 8 (9.B)
Tuto třídu tvoří kolektiv 20 žáků, z čehož je 11 dívek a 9 chlapců. Rok narození těchto žáků je především rok 1997, ale také rok 1996. Žáci těchto tříd se se školou koncem roku rozloučí a drtivá většina bude pokračovat ve studiu.
Z hlediska faktorů, které ovlivňují sociometrické měření jako je velikost skupiny, kde nejideálnější je malá až střední skupina (o počtu 15-20 žáků), splňuje pět tříd toto hledisko.
Další z faktorů, které ovlivňují sociometrické měření je délka trvání skupiny, kde čím delší trvání skupiny, tím lépe. Většina žáků navštěvuje stejnou třídu se svými spolužáky již od první třídy, ale část žáků je také nově příchozích (přistěhováni, přestup z jiné třídy, cizinci apod.). Při tomto sociometrickém měření jde tedy o skupinu uzavřenou, formální a heterogenní.
Dalším zkoumaným vzorkem byla další skupina, a to skupina třídních učitelů. Celkem se šetření zúčastnilo osm pedagogů, z toho byl pouze jeden třídní učitel mužského pohlaví.
Jedná se o třídního učitele třídy 6. B, který sociometrické průzkum ve své třídě odmítl. Téměř všichni třídní učitelé vedou svou třídu již několik let. Pouze u třídy 6. A je třídní učitelka u této třídy prvním rokem.
Třídní učitelky při spolupráci na sociometrickém průzkumu poskytly převážně informace, že žádné závažné kázeňské problémy s žáky nemají a velmi je zajímá, jak jejich třídy v sociometrickém průzkumu dopadnou. Zda se neodhalí nějaké skryté kolektivní problémy a také zda se potvrdí či vyvrátí zvolené předpoklady bakalářské práce.
3.3 Průběh průzkumu
3.3.1 Příprava sociometrického průzkumu
V bakalářské práci byly použity jednoduché sociometrické testy. Využity byly celkem tři testy. Přičemž jedním z nich byl dotazník, kde žáci odpovídají na položené otázky.
Ve dvou následujících testech žáci známkují své spolužáky známkami - stupnicí 1-5.
Pro upřesnění a také náhled z pohledu učitele byl zvolen také dotazník pro třídní učitele, kde třídní učitelé zodpovídali šest otevřených otázek, které byly voleny vzhledem k sociometrickému šetření.
Příprava tohoto sociometrického průzkumu se nezdála časově velmi náročná, ale nejvíce času zabrala administrativní příprava a stanovení vhodných otázek pro třídní učitele.
3.3.2 Průběh průzkumu
Pro bakalářskou práci byla vybrána jedna základní škola, která byla doporučena kolegyněmi, které s touto školou již dříve spolupracovaly. Po zjištění kontaktů a domluvení schůzky se zástupkyní druhého stupně, bylo velkým překvapením, jak vstřícně a ochotně přistupovali pedagogičtí pracovníci k provedení tohoto průzkumu. Paní zástupkyně byla velmi ochotná a vstřícná, Hrabalovy testy obliby a vlivu i dotazníky byly připraveny předem ve spolupráci s třídními učiteli a žáci již jen doplňovali známky či dopisovali odpovědi na otázky.
Průzkum probíhal v předposledním týdnu měsíce prosince 2010, a to z důvodu, že žáci již měli méně školních povinností, byl čas vánočních besídek a proto ideální prostor na provedení průzkumu. S třídními učitelkami, které byly mimochodem taktéž velmi vstřícné, byly dojednané schůzky předem, aby byla možnost, vysvětlit jim cíl průzkumu, formu, jakou budou data získávána a přínos pro jejich další práci s kolektivem. Byly velmi rády a velmi je zajímal výsledek průzkumu, jaké jsou sociální vztahy žáků jejich tříd a zda průzkum neodhalí nějaký problém ve vztazích, který by se dal včasným zásahem (změnou zasedacího pořádku, změnou členů pracovních skupin apod.) zlepšit. S jednotlivými třídními učitelkami bylo také domluveno, že žáci, kteří v daný moment vyplňování dotazníků nebyli přítomni, vyplní dotazník dodatečně (v soukromí učitelčina kabinetu-aby jej neovlivňovali ostatní žáci) a tyto vyplněné dotazníky budou v předem určený termín dodatečně vyzvednuty.
Každému z žáků byly rozdány dva testy (Hrabalův sociometrický test – sympatie a Hrabalův sociometrický test – vliv), kde žáci hodnotili stupnicí 1-5 všechny své spolužáky a dotazník, který byl jakýmsi doplňkem sociometrickým testům a obsahoval deset otázek.
Žákům byly vysvětleny pojmy sympatie ( = obliba), pohovořili jsme na téma odlišnosti každého jedince – že každý jedinec je jiný, jedinečný a tím i povaha každého z nás je jiná. Jak se říká, kolik lidí, tolik povah. Vysvětlili jsme si, že existují čtyři základní typy osobnosti:
o Cholerik – člověk vznětlivý, rychle a snadno vzplane avšak zpravidla jeho vzněty rychle opadnou
o Flegmatik – je klidný, nedá se snadno vyvést z míry, nepodléhá náladám, může být však až netečný, lhostejný
o Sangvinik – čilý, společenský, kladně naladěný.
o Melancholik – bývá často smutný, sklíčený, pesimistický.
To, že jsme každý jiný, se promítne i v tom, že nám je někdo sympatický, někdo méně a jiní jsou nám naopak nesympatičtí. Vysvětlili jsme si, že známkami 1-5 označíme míru sympatií (obliby) jednotlivých spolužáků. Známka 1 – bude označovat největší míru obliby, známka 5 naopak nejmenší míru sympatií. Žákům bylo uvedeno, aby zapojili vlastní úvahu.
Byli taktéž upozorněni, aby testy i dotazník, které obdrží nepodepisovali (své jméno v dotazníku jednotlivý žák proškrtl, to postačilo k následné identifikaci konkrétního žáka), neboť výsledky průzkumu jsou anonymní a nebudou také nikde zveřejněny. Poslouží pouze pro tvorbu bakalářské práce a následně budou sloužit jejich třídní učitelce jako ukazatel či pomocník při problematice v otázce sociálních vztahů ve třídě. Žáci byli ubezpečeni, že nemusí mít obavy z toho, že by se ostatní spolužáci dozvěděli, jaké preference v dotazníku vyplnili.
Taktéž byl žákům vysvětlen pojem „vliv ve třídě“ - ať již v kladném či záporném slova smyslu. Toto rozhodování bylo evidentně pro žáky obtížnější, neboť vztahy ve starších školních třídách jsou často preferenční a ne zcela stálé. Zda se mu ostatní rádi podřizují, nebo se ho bojí, kamarádí s ním z prospěchu.
Žáci byli také upozorněni, aby kolonku se svým jménem vynechali a nevyplňovali ji, aby test proběhl regulérně.
Žákům byl ponechán dostatek času i možnost pracovat individuálně – každý si mohl sednout ve třídě tak, aby ho nikdo nerušil a mohl pracovat v klidu. Některé třídní učitelky k tomuto účelu poskytly i svou katedru.
Celkem trvalo sejmutí těchto údajů ve třídách základní školy jeden pracovní den. V každé třídě bylo věnováno cca 20 minut uvedením do problematiky a vysvětlením instrukcí žákům.
Samotné vyplňování sociometrických testů a dotazníku mělo různý časový průběh s ohledem na počet žáků ve třídě a také s ohledem na to, že někteří žáci využívali možnosti sedět odděleně od zbytku třídy (např. za katedrou). V nejméně početné třídě (16 žáků) trvalo vyplnění dotazníků cca 10 minut, v nejpočetnější třídě byly dotazníky vyplněny do 20 minut.
Žáci při vypracování sociometrických testů a dotazníku velmi aktivně spolupracovali, což je jistě způsobeno i tím, že tyto školy často spolupracují se studenty vysokých škol při jejich bakalářských či závěrečných pracích a tím jsou žáci na podobné průzkumy zvyklí. Milým překvapením byl přístup žáků k vyplňování dotazníků - žáci přistupovali k záležitosti velmi zodpovědně a i při diskusi a vysvětlování pojmů byli aktivní a nebáli se klást otázky, pokud něčemu nerozuměli. Pouze žáci nejvyšších ročníků se již nezapojovali do diskuze i snímání dat tak aktivně, jelikož již nepociťovali zásadní vliv tohoto průzkumu na jejich skupinu.
3.4 Metody získávání a zpracování sociometrických dat
Pro závěrečnou práci bylo využito několika metod sloužících ke získávání údajů a metod ke zpracování sociometrických dat. Jako první metody pro získání údajů bylo využito metody testu pro žáky, a to konkrétně Hrabalova sociometrického testu – sympatie ve třídě. Kdy žáci známkami 1-5 označovali míru obliby (sympatie) jednotlivých spolužáků.
Pomocí tohoto testu lze získat poměrně velké množství informací od většího počtu osob najednou, a to v relativně krátkém časovém úseku (viz. příloha č. 1). Dále byl využit Hrabalův sociometrický test – vliv ve třídě. Zde žáci opět známkovali čísly 1-5 míru vlivu jednotlivých spolužáků. Pomocí tohoto testu lze získat poměrně velké množství informací od většího počtu osob najednou, a to v relativně krátkém časovém úseku (viz. příloha č. 2).
Jako další metoda byl zvolen dotazník pro žáky skládající se z 8 otázek, ve kterých žáci odpovídali na otázky, které byly voleny tak, aby upřesnili vztahy mezi žáky. Byla zde využita kritéria jak reálná (Kdo má dobré nápady, s kým je legrace?...), tak i kritéria nereálná (S kým bys jel na opuštěný ostrov?...). Jednalo se tedy o dotazník nestandardizovaný, který byl zkoncipován za účelem doplnění informací zjištěných ze sociometrických testů sympatií a vlivu. Byl tvořen uzavřenými otázkami, kdy žáci vždy doplňovali pouze jméno spolužáka (viz. příloha č. 3). Poslední metodou sloužící ke získávání údajů, která byla v bakalářské práci použila byl dotazník pro učitele - obsahující celkově čtyři otázky, které měly jednak popsat zkoumaný vzorek, označit žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a napovědět, jak na sociální vztahy ve třídě nahlíží třídní učitel (viz. příloha č. 4).
Pro bakalářskou práci byly taktéž zvoleny metody sloužící ke zpracování údajů. Jak již bylo uvedeno v kapitole 2. 4 (str. 21-22) při popisu metod sociometrie je zpracování
získaných číselných údajů v zásadě možné dvojím způsobem podobně jako v jiných sociometrických dotaznících. Podle Hrabala (1989, s. 100-102) lze říci, že první formou je forma matice – neboli číselné zobrazení či forma sociogramu – grafického zobrazení.
Základní zpracování číselných hodnocení v SORAD je algebraické. Sociometrické matice jsou vlastně v každé třídě dvě – matice vlivu a matice obliby. Z zásadě se podobají turnajové sportovní tabulce „kdo s kým jak hrál“. V prvním sloupci jsou uvedena jména žáků, kteří dotazník vyplnili, v záhlaví tabulky jsou jména všech, kdo byli posuzováni, a to ve stejném pořadí jako v prvním sloupci. Do takto připravené matice se přenesou ze záznamů jednotlivých žáků číselné údaje o spolužácích do řádky označené jménem hodnotícího.
Základními číselnými výsledky jsou součty řádků v tabulce vlivu i sympatií, protože udávají celkové hodnocení vlivu a obliby jednotlivce ve třídě. Součty obdržených hodnocení jednotlivých žáků se sestaví do pořadí od nejnižších. Umístění v pořadí je nejjednodušším ukazatelem pozice žáka ve skupině podle vlivu i obliby. Indexy jsou aritmetické průměry hodnocení. Vypočtou se tak, že se dělí součet hodnocení jejich počtem. Takto vypočtený průměr řádku údajů v matici vlivu je individuální index vlivu. Index obliby je průměrem hodnocení oblíbenosti žáka u ostatních a získá se jako průměr řádku v matici sympatií. Ten, kdo obdržel nejnižší průměrnou známku, měl největší míru sympatií či obliby a umístil se tedy ve třídě na 1. místě, tímto způsobem se seřazovali další žáci (podle stoupající průměrné známky – 2. místo, 3. místo…) a žák s největší průměrnou známkou měl nejmenší míru sympatií či obliby a skončil tedy na posledním místě.
Následně bylo využito metody sociogramu (konkrétně dvojrozměrný sociogram), podle nějž lze zjistit umístění žáka ve třídě (zda je vůdcem třídy, je na okraji skupiny, či se nachází ve středu sociální hierarchie). Zde byly využity individuální indexy vlivu a obliby.
Například pokud měl žák největší míru obliby, umístil se ve třídě na 1. místě a pokud měl i největší míru vlivu ve třídě, umístil se ve třídě také na 1. místě. Tato dvě umístění nám poslouží jako souřadnice pro vytvoření dvojrozměrného sociogramu. Souřadnice tvoří – 1.
číslo (umístění žáka) v sociometrickém testu – sympatií ve třídě, tzv. index obliby (zkratka I.O.), oblíbenost ve skupině, jak žáka spolužáci pojímají a 2. číslo je umístění žáka v sociometrickém testu – vlivu ve třídě, tzv. index vlivu (zkratka I.V.), jaký vliv má žák ve třídě.
Např. pokud se žák umístil v sociometrickém testu sympatií ve třídě na 4. místě a v sociometrickém testu vlivu ve třídě na místě 8., má souřadnice pro sociogram [4;8]. Tímto
