Sociometrii jako metodu měření sociálních vztahů definuje několik známých autorů.
Dle Jandourka (2003, s.84) se sociometrie zabývá zkoumáním vztahů ve skupině, je to metoda měření a prezentace sociálních vztahů ve skupině, kterou pro účely skupinové terapie vyvinul americký psycholog Jakob L. Moreno (1892-1974). Při tzv. sociometrickém testu (zvaném také Morenův test) jsou příslušníci skupiny dotazováni, které členy skupiny mají nejraději a které nemají vůbec rádi, kterým by dali přednost jako partnerům v určitých situacích (práce, dovolená…) a s kým ve skutečnosti vstupují do interakcí a s kým ne.
Odpovědi jsou označeny jako pozitivní nebo negativní volby, nebo jako odmítnutí. Cílem testu má být měření rozdílů a konfliktů mezi oficiální strukturou skupiny a strukturou vyjádřenou těmi volbami, které učinili členové skupiny. Výsledky testu mohou být zachyceny sociogramem nebo sociomaticí. Takzvaný sociometrický status je postavení jedince ve zkoumané skupině z hlediska jeho oblíbenosti.
Sociometrie je metoda na měření neformálních sociálních vztahů v malých sociálních skupinách z hlediska preference, odmítání a lhostejnosti v situaci volby. Sociometrii lze vymezit také jako metodu, která měří kladné a záporné sociální vztahy uvnitř skupiny.
Pomocí sociometrie lze měřit také preference, odmítání a lhostejnost činností v situaci volby (např. volno časové aktivity ve výchovné skupině, při vyučování apod.) (Švingalová, 2004, s.37)
Metody jsou konstruovány podle jednoho nebo více kritérií. Kritéria lze různě členit, např. na kritéria reálná (s kým by si chtěl být ve skupině…) či nereálná (s kým by si jel na pustý ostrov…). Nebo také na kritéria kladná (pozitivní volba) nebo naopak záporná (negativní výběr).
Z hlediska přitažlivosti lze rozlišit ve skupině pozice členů na osoby: oblíbené, neoblíbené či lhostejné.
U sociometrického měření je důležitých několik faktorů, a to jak uvádí Hrabal (2002, s. 33) jsou zejména údaje o početnosti třídy (nejvhodnější je malá až střední skupina, tj. 15-20 členů) a o jejím složení z hlediska počtu chlapců a dívek, přespolních a místních. Dále je pro měření důležitá informace o délce trvání skupiny (čím delší trvání, tím lépe). A v neposlední řadě je také důležitým faktorem zda se jedná o skupinu otevřenou, uzavřenou, formální (např. třída) či neformální ( např. parta)
Další důležitý faktor se odvíjí od znalostí vývojové psychologie, kde je zjištěno, že preference pohlaví se mění z hlediska věku. Uvádí se, že děti do sedmi let věku preferují děti stejně odlišné pohlaví jako svoje. Oproti tomu děti od devíti/desíti let již preferují více pouze svoje pohlaví. Od puberty poté vznikají a vzrůstají sexuálně smíšené výběry. Dalším známým faktorem důležitým pro sociometrické měření je fakt, že s věkem roste stabilita skupiny. Velkou roli u mladších dětí hraje při volbě faktor blízkosti (s kým např. sedí v lavici...). Přitom starší děti již kladou větší důraz na charakterové vlastnosti jedince, jako například na spolehlivost, solidaritu, tělesné znaky, školní hledisko – zda je dítě považováno za „šprta“, na společné zájmy atd.
Cílem sociometrie, resp. výsledků sociometrie, by měl být vždy praktický dopad. Např.
změna činnosti ve skupině, změna skupiny, odhalení šikany apod. (Švingalová, 2004, s.39) Chrástka (2007, s. 41) uvádí, že při pedagogických průzkumech získáváme zpravidla velké množství číselných údajů (dat). Abychom z naměřených dat mohli vyčíst potřebné informace, je nutné je nejdříve zpracovat.
Zpracování sociometrických dat lze provést několika možnými metodami. Jak dále uvádí Hrabal (1989, s. 134-136) jsou údaje o interakci a vztazích jádrem údajů o třídě jako sociální skupině. Pro jejich zpracování byly zkonstruovány specifické statistické a grafické postupy, které objevili a propracovali zvláště autoři orientováni sociometricky. Později dostal tento směr zpracování vztahových údajů obecnější podobu v teorii grafu. Výchozí údaje o vztazích se zpracovávají statistickými a grafickými metodami zvláště ve třech směrech významných i pro diagnostikování třídy. Je třeba zjistit kvantitativně, případně graficky vyjádřit:
a) charakteristiky skupiny jako celku, jako terč a východisko vztahů – kde tyto charakteristiky třídy jako celku získáváme analogickým zpracováním jednotlivých údajů jako výkonové charakteristiky, v podstatě ve formě průměrů nebo průměrů blízkých indexu.
Nejpropracovanější jsou skupinové sociometrické indexy. Z celé řady indexů uváděných v sociometrické literatuře může být příkladem index sociometrické koheze skupiny a index integrace skupiny. Index koheze skupiny dává určitý vhled do hustoty její vztahové sítě z hlediska určeného otázkou, sociometrickým kritériem. Vypočte se tak, že se dělí počet skutečných vzájemných voleb žáků ve třídě počtem možných voleb (viz. Obrázek č.1).
Třídní indexy sympatií a vlivu v SORAD (SOciometricko-RAtingový Dotazník), prosté průměry individuálních hodnocení, jsou u nás v současnosti pro diagnostiku tříd výhodnější, protože byly zjištěny vzájemné závislosti obou údajů, tedy zčásti i jejich validita, a protože jsou k dispozici normy. Vypočtený index v diagnostikované třídě je tak možno porovnat s indexy jiných tříd stejného věku a školního zařazení. Ovšem ani indexy v SORAD nemohou dát více než globální pohled na strukturu třídy. Ten může vystačit v některých typech výzkumů, ne však v diagnostice, která vyžaduje konkrétnější zpracování, beroucí v úvahu také dyadické vztahy a jejich útvary.
b) jednotlivce jako komponentu skupiny, jako terč a východisko vztahů. Individuální údaje odrážející vztahy jednotlivého žáka s třídou mají v číselném vyjádření nejčastěji podobu individuálních indexů. Je možno sestrojit individuální sociogramy, které graficky znázorňují vztahy jedince ke spolužákům a vztahy spolužáků k němu. Individuální údaje však nabývají plného významu pro poznání třídy teprve v kontextu všech vztahů ve skupině.
c) skupinu jako soubor jedinců ve vzájemných vztazích a pozicích i podskupiny a členy, kteří k nim patří. Jde tedy o syntézu obou předchozích přístupů, která již směřuje bezprostředně k interpretaci stavu a vývoje skupiny. Integrace údajů o třídě a Obrázek č. 1 - Index koheze skupiny
o jednotlivých žácích tvoří náročnou etapu diagnostiky třídy a zároveň jeden z jejích významných výstupů. Grafické znázornění vztahů ve skupině pomocí sociogramu dává názorné a čitelné výsledky, zvláště v méně početných skupinách do deseti až patnácti žáků.
O vztazích mezi příslušníky obou pohlaví ve třídě obvykle vypovídají s dostatečnou přesností indexy – průměry hodnocení chlapců děvčaty a děvčat chlapci.
Dvojrozměrný (kovariační) sociogram umožňuje charakterizovat pozice žáka ve třídě ze dvou hledisek. Byl vyvinut pro vyjádření výsledku SORAD, ale je výhodný všude tam, kde se sledují dva podstatné, na sobě relativně nezávislé aspekty skupiny, ovlivňující pozici žáků.
Postup při tvorbě dvojrozměrného sociogramu je následující: Nejprve se z individuálních údajů sestaví dvě sociometrické matice (sympatie a vlivu) a určí se pořadí žáků podle obou kritérií. Dále se vytvoří čtvercová síť - „čtverec stojí na vrcholu“, strany se rozdělí na tolik dílů, kolik je žáků se skupině, a tedy i míst v pořadí. Na jeden okraj se nanese pořadí žáků podle obliby, na druhý podle vlivu. Do průsečíku kolmic vztyčených v obou bodech, které označují pozici žáka ze dvou hledisek, umístíme jeho symbol (např. H0, který je podle obliby na sedmém a podle vlivu na pátém místě, je na průsečíku kolmic, vztyčených v bodě 7 O a 5-V).
Obrázek č.2-Dvojrozměrný kovariační sociogram