Shrnutí výsledků výzkumu

Výsledky výzkumu prováděného v rámci této práce, konstatovaly, že většina rodičů předškolních dětí má poměrně široké povědomí o specifických poruchách učení, některé informace jsou však poněkud kusé. Výsledky ze vzorku 62 respondentů neprokázaly podstatné rozdíly v informovanosti mezi matkami a otci, avšak ukázaly, že většina rodičů neví, kdy je možné specifickou poruchu učení u dětí nejdříve odborně diagnostikovat. Dále

54

z výzkumu vyplynulo, že rodiče se v rozpoznání projevů rizika specifických poruch učení u svého dítěte spoléhají hlavně na sebe a až v druhé řadě na pedagoga. Zajímavým poznatkem bylo zjištění, že rodiče přesto subjektivně hodnotí množství svých znalostí o specifických poruchách jako nedostatečné.

Závěr práce byl věnován srovnání výsledků výzkumu prof. Matějčka z roku 2006 s výsledky z realizovaného výzkumu v rámci této bakalářské práce. Po srovnání relevantních položek obou dotazníků bylo zjištěno, že rodiče školních dětí z výzkumu prof. Matějčka mají mírně širší povědomí o specifických poruchách učení než rodiče předškolních dětí z výzkumu této práce.

55

ZÁVĚR

Specifické poruchy učení jsou pro odborníky stále poměrně velkou neznámou – pokračují výzkumy k odhalení příčin vzniku, vyvíjí se terminologické ukotvení v řadách odborné veřejnosti a dále trvá neutuchající snaha o vyvinutí lepších nástrojů diagnostiky a následné péče o osoby se specifickou poruchou učení. Problematika specifických poruch učení a jejich prevence je stále živá.

Lze uzavřít, že je mnoho důvodů ke snaze o prevenci specifických poruch učení, neboť míra výskytu těchto poruch nemá klesající tendenci, ba naopak.

Včasným odhalením obtíží, individuální péčí a cvičením oslabených funkcí u předškolních dětí je možné zmírnit rozvoj specifické poruchy učení ve školním věku a předejít obtížím v sociálním začlenění dítěte do kolektivu, problémům ve spolupráci s učitelem a rodiči a konečně v samotném sebepojetí dítěte jako takového.

K úspěšné prevenci je však zapotřebí dostatečná informovanost rodičů, pedagogů i vrstevníků dítěte a také vzájemná spolupráce odborníků a všech zúčastněných ve výchovně vzdělávacím procesu. Právě mírou informovanosti rodičů předškolních dětí se zabýval výzkum, který je součástí této práce.

Ukázalo se, že rodiče předškolních dětí mají povědomí o problematice specifických poruch učení, nicméně si myslí, že by mohli být informováni lépe.

Je tedy zřejmé, že osvěta k otázkám specifických poruch učení by mohla být větší. Na místní úrovni je možné pořádat semináře či besedy ke zvyšování rodičovských kompetencí, jejichž organizátorem by mohla být základní nebo mateřská škola, neziskové organizace podporující rodinu nebo přímo odborná pracoviště. Důležitou roli v osvětě hrají média, která v současné době přinášejí stále více informací o vzdělávání, zejména v otázkách inkluze. Je možné, že v souvislosti s problematikou inkluze se do širší diskuse dostane i problematika specifických poruch učení a jejich prevence.

56

K šíření informací a osvěty mezi pedagogy předškolních zařízení a rodiči o specifických poruchách učení a jejich prevenci může případně též pomoci tato práce, zejména její teoretická část.

Závěrem je možné konstatovat, že úspěšná prevence specifických poruch učení je přímo závislá na míře informovanosti, z které se odvíjí pochopení, respekt a empatie ke všem, kteří se se specifickými poruchami učení musí naučit žít.

57

LITERATURA:

BARTOŇOVÁ, M. 2006. Specifické poruchy učení. In: PIPEKOVÁ, J., aj., 2006. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozšířené a přepracované vydání.

Brno: Paido. ISBN 80-7315-120-0.

BRODY, L. E., MILLS C. J. 1997. Gifted Children with Learning Disabilities:

A Review of the Issues. Journal of Learning Disabilities. Volume 30., Number 3, s. 282 – 286.

FISCHER, S., ŠKODA, J., 2008. Speciální pedagogika. Edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vydání. Praha:

Triton. ISBN 978-80-7387-014-0.

Internetový portál České společnosti Dyslexie. [online]. [ vid. 5. 4. 2016 ] Dostupné z: http://www.czechdyslexia.cz/

Internetový portál Mezinárodní společnosti Dyslexie (International Dyslexia Association®). [online]. [ vid. 5. 4. 2016 ] Dostupné z http://www.eida.org.

JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H., 2011. Metody reedukace specifických poruch učení. Dyslexie. 2. upr. vyd. Praha: Nakladatelství D+H. ISBN 978-80-903869-7-6.

JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H., 2014. Metody reedukace specifických poruch učení. 2. vydání. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0645-3.

LECHTA, V., aj., 2011. Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha.

Portál. ISBN 978-80-7367-901-9.

MATĚJČEK, Z. 1975. Vývojové poruchy čtení. Praha: SPN. ISBN

MATĚČEK, Z., VÁGNEROVÁ, M., aj., 2006. Sociální aspekty dyslexie.

1. vydání. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-1173-2.

MICHALOVÁ, Z., 2007. Sonda do problematiky specifických poruch chování.

1. vydání. Havlíčkův Brod: TOBIÁŠ. ISBN 80-7311-075-X.

58

MICHALOVÁ, Z., 2008. Vybrané kapitoly z problematiky specifických poruch učení. 1. vydání. Liberec: TUL. ISBN 978-80-7372-318-7.

MICHALOVÁ, Z., 2011. ADD/ADHD v kontextu poruch chování. 1. vydání.

Liberec: TUL. ISBN 978-80-7372-733-8.

POKORNÁ, V., 2001. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování.

3. rozšířené a opravené vydání. Praha: Portál. ISBN 80-7178-570-9.

SINDELAROVA, B. 2003. Předcházíme poruchám učení u dětí: soubor cvičení pro děti v předškolním roce a v první třídě. 3. vydání. Praha: Portál.

ISBN 80-7178-736-1.

SOCHŮREK, J., SLUKOVÁ, K. 2013. Stručný úvod do základů metodologie.

1. vydání. TU Liberec. ISBN 978-80-7372-943-1.

ŠVANCAROVÁ, D., KUCHARSKÁ, A. 2012. Test rizika poruch čtení a psaní pro rané školáky. 2. doplněné vydání. DYS-centrum Praha o. s. ISBN 978-80-904494-9-7.

ÚZIS ČR. 2013. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů – MKN – 10. In. Úzis.cz [online]. [ vid. 9. 9. 2015 ].

Dostupné z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/F80-F89.html

Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. In: Sbírka zákonů České republiky. 2005, částka 20, s. 490. ISSN 1211-1244.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky.

2012, částka 20, s. 490. ISSN 1211-1244

ZELINKOVÁ, O. 2012. Dyslexie v předškolním věku. 2. vydání. Praha: Portál.

ISBN 978-80-262-0194-6.

59

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1 – Dotazník pro rodiče předškolních dětí

60 Příloha 1

Dotazník pro rodiče předškolních dětí

 pro potřeby vypracování bakalářské práce s názvem Prevence specifických poruch učení u předškolních dětí

 v rámci studia oboru Speciální pedagogika předškolního věku na Katedře sociálních studií a speciální pedagogiky, TU Liberec

Prosím o čitelné a pravdivé vyplnění následujícího dotazníku. Za spolupráci předem děkuji. Mgr. Šárka Slavíková, 2015

1. Prosím, uveďte věk Vašeho předškolního dítěte:

2. Jste: MATKA OTEC

3. Termín specifické poruchy učení nebo

termín dyslexie je mi znám. ANO NE

4. Myslím, že bych jej dokázal/a vysvětlit. ANO NE 5. Znáte někoho, kdo trpí dyslexií nebo

jinou poruchou učení? ANO NE

6. Dyslektici mívají problémy i s psaným

projevem. ANO NE

7. Děti trpící specifickou poruchou učení

mohou mít vysokou inteligenci. ANO NE

8. Příčinou specifických poruch učení jsou obvykle nevhodné výchovně vzdělávací

61 12. Diagnostika specifických poruch učení

se provádí: Na žádost rodiče Na žádost

učitele Na žádost

pediatra Automaticky 13. Specifickým poruchám učení lze

předcházet: ANO NE

14. Pokud by bylo mé dítě ohroženo rizikem rozvoje specifické poruchy učení

Poznám to sám/sama

Upozorní mne učitel

Upozorní mne lékař

Upozorní mne rodina, přátelé 15. Informací o poruchách učení mám Dostatek Málo

Děkuji za spolupráci.