Následující podkapitola předkládá metody a modely k hodnocení výkonnosti klastrových iniciativ. Jedná se o institucionální přístupy a modely vyvinuté převážně vládními organizacemi nebo vládními agenturami.
65
4.1.1 Výkonnostní model klastrových iniciativ
Výkonnostní model klastrových iniciativ (angl. Cluster Initiative Performance Model, dále CIPM) byl poprvé představen v roce 2003 v Zelené knize klastrových iniciativ (Sölvell, Lindqvist a Ketels, 2003). CIPM zdůrazňuje hlavní činitele výkonu klastru a byl navržen s cílem celkově zlepšit výkon klastru s nadějí na zvýšení jeho konkurenceschopnosti a podporu hospodářského růstu (Maguire a Davies, 2007).
Autoři předpokládají, že výkonnost klastrové iniciativy by měla být měřena s ohledem na inovace, globální konkurenceschopnost, růst klastru a plnění cílů klastru. CIPM klade důraz na kolektivní plánování a řídící procesy klastrových iniciativ. Tento model byl vyvinut k lepšímu pochopení toho, jak jsou různé provozní aspekty klastrových iniciativ korelovány s výkonem klastru. Tyto činitele výkonnosti zahrnují:
1) sociální, politické a ekonomické prostředí;
2) cíle klastrových iniciativ;
3) proces vývoje klastrové iniciativy (Maguire a Davies, 2007), viz obrázek 9.
Obr. 9: Výkonnostní model klastrových iniciativ
Zdroj: vlastní zpracování dle Sölvell, Lindqvist a Ketels (2003)
Prvním činitelem, který podle Sölvell, Lindqvist a Ketels (2003) ovlivňuje výkonnost klastrové iniciativy, je prostředí. Je to z důvodu toho, že klastry jsou uznávány jako
66
národní nebo regionální rozvojové nástroje a mnoho klastrových iniciativ je zahájeno vládními projekty financovanými z veřejných prostředků. Do oblasti prostředí lze řadit podnikatelské prostředí, politiku (např. inovační politika, politika životního prostředí) a sílu klastru (tj. historie klastru, významnost klastru, technologická vyspělost). Druhým činitelem výkonnosti klastrové iniciativy je oblast cílů, kterou je možno dále rozdělit do šesti kategorií. Posledním činitelem výkonnosti je oblast procesů rozdělená do šesti dimenzí. Na základě modelu iniciativy CIPM je samotná výkonnost klastrové iniciativy vyhodnocována pomocí tří dimenzí (viz obrázek 9), do kterých lze řadit: počet a složitost vazeb mezi průmyslem a výzkumem, zvýšení úrovně konkurenceschopnosti v mezinárodním měřítku, stupeň inovace dosažený vývojem nových technologií, rozvoj klastru a stupeň dosažení cílů (Boja, 2011).
4.1.2 Model vyvinutý organizací NRC
National Research Council (dále NRC) je kanadská vládní výzkumná a technologická instituce, která se skládá z několika ústavů umístěných po celé Kanadě. NRC zahrnuje s výzkumnými a vývojovými programy širokou škálu oborů a nabízí celou řadu služeb.
V posledních letech NRC zahájila řadu iniciativ zaměřených na budování klastrů, jejichž cílem bylo povzbudit růst celosvětově konkurenceschopných regionálních ekonomik založených na znalostech, které vycházejí z existujících místních silných stránek (Cassidy, Davis, Arthurs a Wolfe, 2005). NRC má aktivní závazek k řízení a hodnocení výkonnosti svých iniciativ na podporu požadavků vytváření přehledu o výkonu, pomáhat při plánování a řízení programu a pomáhat při komunikaci se zúčastněnými stranami v rámci klastrů.
Jako součást svého závazku k inovační strategii Kanady NRC investovala od roku 2001 více než 500 milionů kanadských dolarů do série klastrových iniciativ zaměřených na rozvoj regionální kapacity v oblasti vědy a technologií založených na inovacích, s širším cílem podpořit národní ekonomický růst (Andersen, Bjerre a Hansson, 2006).
V reakci na neexistenci standardizovaného přístupu k analýze klastrů NRC zadala vypracování rámce, procesů a nástrojů pro analýzu klastru (Arthurs, Cassidy, Davis a Wolfe, 2009).
67
Koncepce a metodika NRC pro rozvoj klastrů vychází z konceptu životního cyklu klastru.
Připouští, že úloha veřejných institucí, jakož i výsledek politiky se může měnit v závislosti na vývoji klastru. Kromě toho model NRC rozlišuje mezi aktuálními podmínkami (vstupy) a současným výkonem (výstupy) a upřesňuje ty oblasti, v nichž mají zásahy NRC zásadní vliv (Andersen, Bjerre a Hansson, 2006).
NRC považuje výkonnost klastrů za výsledek firemních aktivit ovlivňovaných různými rámcovými podmínkami. Podle NRC je klastr v podstatě obchodním subjektem. Kromě toho NRC připouští, že ne všechny ukazatele jsou pro podmínky nebo výkonnost klastru stejně důležité (Arthurs, Cassidy, Davis a Wolfe, 2009). Rámec NRC je znázorněn na obrázku 10 a tvoří jej dvě části – aktuální podmínky a současný výkon. Aktuální podmínky se skládají ze tří konstruktů: z podpůrných organizací klastru (včetně NRC), z konkurenčního prostředí zákazníků a konkurentů a z faktorů v prostředí klastru, které ovlivní všechny tyto uvedené aktéry (např. dostupnost HQP, tj. vysoce kvalifikovaného personálu, podnikatelského prostředí atd.). Současný výkon se skládá také ze tří konstruktů, které měří význam klastru z hlediska počtu a velikosti klíčových firem, šíře jejich povinností a jejich dosahu na vzdálených trzích; interakce v rámci klastru a se zbytkem světa; a dynamiky klastru z hlediska inovativnosti a růstu. Výkon klastru jako celku je závislý na úspěšnosti jednotlivých firem a je ovlivňován faktory klastru, podpůrnými organizacemi, zákazníky a konkurenty. Existuje časový nesoulad mezi aktuálními podmínkami a výkonem. Aktuální podmínky ovlivňují budoucí výkonnost, zatímco současný výkon je výsledkem minulých podmínek (Arthurs, Cassidy, Davis a Wolfe, 2009).
68 Obr. 10: Model NRC
Zdroj: vlastní zpracování dle Arthurs, Cassidy, Davis a Wolfe (2009)
Z obrázku 10 vyplývá, že v centru modelu jsou klastrové firmy. Úspěch těchto firem je ovlivněn podmínkami jejich prostředí. Výkonnost klastru jako celku je závislá na úspěchu jednotlivých firem a omezována podmínkami klastru (Cassidy, Davis, Arthurs a Wolfe, 2005).
4.1.3 Cluster Benchmarking Model
Cluster Benchmarking Model, do češtiny překládán jako klastrový benchmarkingový model, je výsledkem tzv. klastrového benchmarkingového projektu. Klastrový benchmarkingový projekt byl realizován v létě roku 2006 Norským inovačním centrem (angl. Nordic Inovation Centre, dále NIC).
69
Pilotní projekt byl financován NIC, na financování se dále podílely finské ministerstvo průmyslu a obchodu, švédská agentura pro inovační systémy (VINNOVA) a dánská národní agentura pro podnikání a výstavbu (Andersen, Bjerre a Hansson, 2006).
Andersen, Bjerre a Hansson (2006) na základě studia odborné literatury uvádějí, že je již všeobecně uznáváno, že geografická koncentrace společností má pozitivní vliv na hospodářskou výkonnost členských firem. A proto se podle těchto autorů kontroverze již netýká toho, zda firmy v klastru mají vyšší ekonomickou výkonnost než firmy mimo klastr. Místo toho se zabývají otázkou, zda je možné navrhnout národní nebo regionální klastrovou politiku, která by mohla pozitivně ovlivnit výkonnost a výsledek společností v rámci daného klastru. Aby mohli odpovědět na tuto otázku, zkoumají vztah mezi výkonností klastru a rámcovými podmínkami specifickými pro daný klastr a snaží se tak lépe porozumět klíčovým hnacím prvkům nejvýkonnějších klastrů. Ve svém modelu se zaměřují na mikroekonomické rámcové podmínky pro inovace (např. přístup k lidským zdrojům a jejich využívání, přístup ke znalostem, rivalita a dynamika od nových firem).
Ekonomické výsledky jsou měřeny z hlediska zaměstnanosti, produktivity, mezd, zisku, obratu, vývozu apod., stejně jako u většiny starších analytických modelů klastrů. Jak uvádí Andersen, Bjerre a Hansson (2006), tento model umožňuje vládě rozvíjet tzv. politiku klastrů založenou na faktech.
Cílem klastrového benchmarkingového projektu bylo vyvinout mezinárodně standardizovaný nástroj pro analýzu výkonnosti klastru a klastrové politiky ve všech zemích a regionech. Výsledkem projektu je klastrový benchmarkingový model, který slouží:
k identifikaci mezinárodních, národních a regionálních klastrů;
hodnocení výkonnosti klastrů v jednotlivých zemích a regionech;
identifikaci úspěšných klastrových politik a umožnění systematického srovnávacího hodnocení klastrů (Andersen, Bjerre a Hansson, 2006).
Vizi klastrového benchmarkingového modelu lze vysvětlit v pěti následujících krocích:
1) mapování klastrů relevantní k dané politice.
2) Popis hospodářského výsledku a výkonnosti klastrů.
70
3) Posuzování klastrových specifických rámcových podmínek.
4) Korelace mezi výkonností klastrů a klastrovými specifickými rámcovými podmínkami.
5) Učení se z osvědčených postupů prostřednictvím vzájemného hodnocení (Andersen, Bjerre a Hansson, 2006).