Locke říká, že na produkty práce a na zabranou půdu jedním člověkem má právo pouze on sám, nikdo jiný, aniž by to bylo považováno za křivdu.56 Byl to Bůh, kdo dal lidem zmocnění k přivlastnění si, ukázal člověku práci a daroval mu materiál, kterým si může zvelebovat život. Člověk si vytvářel výrobky, a to dalo vznik soukromému vlastnictví.57
Pohodlí života jedince závisí na míře práce, tudíž na množství přírody, kterou si člověk dovedl přetvořit. Locke však tvrdí, že práce jedince by si nikdy nemohla přivlastnit vše – problém nastává s velkým počtem lidí, protože Země má pouze omezené zdroje. Každý si mohl zabírat, jak chtěl, dokud neomezoval ostatní. Na otázku, kde je hranice, autor odpovídá, že každý si může zabrat to-lik, kolik sám potřebuje. Dává příklad s jablky a žaludy: „Ten, kdo nasbíral sto bušlů žaludů nebo jablek, tím je měl ve vlastnictví. Byly jeho jměním, jakmile je nasbíral. Měl jen míti pozor, aby je spotřeboval, dříve než se zkazily, jinak vzal více než svůj podíl a oloupil jiné.“58 Aby jedinec nebyl považován za zloděje, mohl přebytek své práce vyměnit. Tento druh obchodu vedl k vynálezu peněz.
Ty se nekazily, každý jich mohl nahromadit, kolik dokázal. Lidé najednou mohli mít víc, než potřebovali.59
2.2 Stav p ř ed vznikem státu
Stav před vznikem státu je stav svobody, kdy si každý může dělat, co chce, a z přírody sebrat vše, co unese, avšak musí brát zřetel na druhé. Ide-ální stav je, že každý dostane tolik, kolik spotřebuje, a zachová se mír. Locke si myslí, že člověk je od přírody mírumilovná bytost, u které převládá dobrá vůle a snaha o zachování klidu.60 Ale s rostoucím počtem lidí nastává problém s množstvím volného prostoru a nedotčené přírody. Mezi lidmi tak postupně začíná převládat nepřátelství, které přechází ve válečný stav. Když je jeden člo-věk ohrožen, má podle Locka právo bránit se všemi možnými prostředky, to znamená i vyvoláním války.
56 Locke J., Dvě pojednání o vládě. Československá akademie věd, Praha, 1965, s. 154.
57 Tamtéž, s. 156.
58 Tamtéž, s. 161.
59 Tamtéž, s. 162.
60 Tamtéž, s. 148.
23 Pokud se jedinec snaží si podmanit druhého, zabít, nebo obrat ho o naby-tý majetek, jedná tak s tím, že vstupuje do stavu válečného. Omezovaný člověk má totiž právo se bránit, a jak plyne z lidské přirozenosti, tak se každý snaží vždy si zachovat svůj život. Ten, kdo se snaží ublížit druhému, může být za své jednání potrestán trestem nejhorším – smrtí, ale bude to spravedlivé, protože se provinil proti přirozenému zákonu.61 Přirozený zákon by ve své podstatě měl lidem k bytí stačit, ale nestačí, z jeho aplikace v životě vznikají problémy. Na-příklad absence nestranného soudce, který by dvě znepřátelené strany rozsoudil. Jiným problémem jsou fyzické a psychické nerovnosti lidí, které omezují možnosti přirozený zákony vykonat, každý člověk nemusí mít dostatek síly, aby viníka potrestal, i když je zcela evidentní, že zločin spáchal. Dalším dů-vodem, proč je pro člověka přirozený zákon méně výhodný, nežli zákon daný státem je, že neexistuje rovný metr pro všechny lidi, každý potom může být po-trestán jinak, tudíž je pro člověka mnohem lepší si nad sebe dosadit autoritu, která tyto problémy eliminuje.62
Ve válečném stavu vládne nepřátelství a násilí. Bojová situace přestane pouze tehdy, když se znepřátelené strany dohodnou, jedna nabídne mír a druhá jej přijme. Ale pokud k tomu nedojde, tak válečný stav pokračuje nadále.63 Stav bez státu lidem nedává bezpečí, žijí v neustálé možnosti konfliktu, a když kon-flikt vypukne, tak ho nemá kdo ukončit, není soudce, který by nad válčícími vznesl rozsudek. Člověk se nemá kam uchýlit pro pomoc64, proto si vymyslel společnost.
Pokračováním válečného stavu je otroctví. Nikdo se do tohoto stavu ne-může sám dostat. Podle Locka je otrok člověk, který nemá žádnou moc nad svým životem, na rozdíl od života ve společnosti bez státu, kde má člověk abso-lutní svobodu, a ve společnosti po uzavření smlouvy, kde je jeho jediným omezením legislativa.65
Jediná moc, která má v přirozeném stavu právo omezovat, je moc otcov-ská, neboli moc rodičů nad dětmi. Locke v rodině nevidí nadřazenost otce – ve
61 Tamtéž, s. 147.
62 Popkin, R., H., - Stroll, A. Filosofie pro každého. Ivo Železný, Praha, 2000, s. 100.
63 Locke J., Dvě pojednání o vládě. Československá akademie věd, Praha, 1965, s. 148.
64 Tamtéž, s. 149.
65 Tamtéž, s. 150.
24 výchově má stejné právo jako matka, moc nad dětmi mají oba dva. Tímto tvrze-ním vyvrací tezi, že monarchie má kořeny v rodině.
Pravomoc rodičů nad dětmi je však dočasná. Autor mluví o tzv. zákonu rozumu, který slouží spíše k prohloubení než k omezení svobody dětí. Chrání je před nátlakem druhých. Dítě potřebuje rodičovskou péčí v „nedokonalém“ sta-vu, tj. stasta-vu, kdy ještě samo neumí používat rozum. Potom, co dítě dosáhne určitého věku, stává se stejně svobodným, jako jsou jeho rodiče.66
2.3 Vznik státu
Pro člověka je přirozené žít ve skupině, Bůh mu dal vlohy pro život ve společnosti, osamoceným lidem není dobře. Locke doslova říká: „Bůh, který učinil člověka takovým tvorem, že podle jeho vlastního soudu nebylo mu dobře býti samotnému, postavil jej pod silné závazky nutnosti, vhodnosti a náklonnos-ti, aby jej pudily do společnosnáklonnos-ti, jakož i vybavil jej rozumem a řečí, aby v ní setrval a těšil se z ní. První společnost byla mezi mužem a ženou, jež dala počá-tek společnosti mezi rodiči a dětmi, k níž byla časem připojena společnost mezi pánem a sluhou.“67 Účelem soužití muže a ženy je zachování rodu, pouto mezi nimi je jedno z nejsilnějších na světě.68 Většinou platí, že žena je podřízena muži, ale i ona pořád zůstává svým pánem, je svobodna v tom, že může kdykoliv odejít. Žena patří do občanské společnosti, spadá tam i poddaný (sluha, který pracuje za mzdu). Jediným, kdo je z ní vyňat, je otrok, ten nemá právo nad svým životem.69
Důvodem vzniku státu je lidská touha (přirozenost) zachovat svůj maje-tek a život proti nátlaku druhých lidí. Proto se lidé dohodli, že se každý vzdá části své absolutní svobody a tu potom odevzdá do rukou společenství, které si vytvoří zákony. Člověku se dostane ochrany a možnosti dovolat se po-moci, zatímco lidé v přirozeném stavu takovéto východisko nemají.70
66 Tamtéž, s. 166.
67 Tamtéž, s. 175.
68 Tamtéž, s. 177.
69 Tamtéž, s. 178.
70 McGreal, I., P., Velké postavy západního myšlení. Prostor, Praha, 1997, s. 275.
25 Stát má právo dávat zákony a podle nich spravedlivě trestat. Locke říká, že hlavní je zachování vlastnictví a života občanů – právě pro ně stát tak jedná.
Když přestupek spáchá na občanovi cizinec, stát může potrestat i jeho. Člověk o moc trestat přestupky proti přirozenému zákonu přišel, když vstoupil do spo-lečnosti. Svým vstupem se vzdal své výkonné moci, dal ji veřejnosti. Jestliže ta-takovýto akt provede více lidí, tak z nich vznikne občanská společnost.71 Jejím účelem je úprava přirozeného stavu, lidé si dosadí nad sebe autoritu, která je pro všechny dovolací – kde není autorita, tam není stát.72
Všichni lidé jsou od přirozenosti na stejné úrovni, nikdo nepřevyšuje svým bytím ostatní, neexistuje stav podřízenosti. Lidé si vládu vytváří pouze souhlasem většiny. Jak Locke praví: „Jediná cesta, jíž se někdo zbavuje přiroze-né svobody a navléká si pouta občanské společnosti, je dohoda s jinými, aby se připojili a sjednotili ve společenství pro svůj pohodlný, bezpečný a po-kojný život vespolek v zajištěném prožívání svého vlastnictví a ve větším zabezpečení proti komukoli, kdo k němu nepatří.“73 Sloučením si libovolný po-čet lidí vytvoří politické těleso, které zajišťuje jejich pohodlí a bezpečí.
Skupina potom funguje jako celek: když se má k něčemu rozhodnout, tak je zapotřebí souhlasu většiny. Pokud větší část, moderním slovníkem nadpolo-viční většina, souhlasí, zbytek se musí podřídit jejich vůli, jinak přestávají fungovat jako politické těleso. Svolení, že menšina se vždy podrobí většině, dalo vznik vládě.74
Lockovi oponenti tvrdí, že smlouvou vláda nevznikla, lidé se už pod vlá-dou narodili. Podle nich vláda začala u otce, otec má moc nad svými nezletilými dětmi, odměňuje je, trestá, pomáhá jim v rozvoji. Otcovská moc byla tedy před-chůdkyní moci jediného panovníka.75 Locke jejich tvrzení vyvrací tím, že monarchie nebo absolutistická vláda není formou občanské vlády,76 protože moc v jedněch rukou měla vždy důvody čistě pragmatické. Lidé se spojili v těleso, které si mohlo vybrat vládu, jakou chtělo, a pro obranu před vnějšími
71 Röd, W., Novověká filosofie II. OIKOYMENH, Praha, 2004, s. 72.
72 Locke J., Dvě pojednání o vládě. Československá akademie věd, Praha, 1965, s. 181.
73 Tamtéž, s. 185.
74 Tamtéž, s. 186.
75 Tamtéž, s. 189.
76 Tamtéž, s. 181.
26 nepřáteli byla nejvýhodnější monarchie. Skupina si zvolila nejstatečnějšího a nejmoudřejšího jedince, který se stal jejich vůdcem. Příkladem z dnešních dob jsou Indiáni, je jich málo, nebojují o místo velitele. Hlavu kmene mají, protože dojde-li ke konfliktu, tak je důležitá, ale v dobách míru měla jenom malou pra-vomoc. Jedinci se k vládě dostávali, protože to vyžadovaly podmínky.77 Ctižá-Ctižádost, marnivost a také zápas o vládu byl otázkou pozdějšího vývoje.
Každý člověk má právo si vybrat, v jaké státním zřízení chce žít, ani dítě se nerodí nesvobodné. Otec může svého potomka vést k poslušnosti státu, ale když dítě dospěje, tak je pouze na jeho vůli, zda se podřídí. Locke říká, že dítě se pod tlakem výchovy ke společenství přidá vždy.78
Člověk se příslušníkem státu stává slibem nebo smlouvou, má dvě mož-nosti souhlasu. První je výslovný, řekne „ano“, tedy že chce být členem, potom se stává dokonalým, výslovným členem společnosti. Druhou možností je tzv. tichý souhlas. Člověk neprotestuje proti vládě, ani ji nahlas nepodporuje.
Ten, kdo dá tichý souhlas, má možnost změnit svou vládu, může jít dále, ale po-kud se někdo vysloví členem společnosti, tak je ke státu vázán.79 Jedinci, který se podřídí vládě, Locke říká poddaný.80
2.4 Stát
Stát je jakékoliv nezávislé společenství ve smyslu „commonwealth“, v latině by mu odpovídalo slovo „civitas“. Podle Locka „comunity“ (společen-ství) nebo „city“ (město), jsou špatné, protože ty mohou být státu podřízeny.81
I přesto, že má člověk v přirozeném stavu více prostoru pro svou svobo-du, se váže do společenství. Všichni mají možnost mít vše, nebo být tím nejvyšším, v této situaci vypuká válka a spojení je obranou. Vytvoření
77 Tamtéž, s. 192.
78 Tamtéž, s. 196.
79 Tamtéž, s. 198.
80 Tamtéž, s. 197.
81 Tamtéž, s. 202.
27 kého tělesa, státu, člověku dovoluje jednodušeji zachovat si svůj život a vlastnictví.82
Stát je původcem pevného zákona, který je uznávaný obecným souhlasem a slouží jako měřítko ve sporech mezi jedinci. Společnost také zajišťuje ne-stranného soudce, který v přirozeném stavu chybí. On je vykonatelem zákona, rozhoduje o vině a nevině, je-li nutno potrestat, tak trestá.83
Vstupem do společnosti se lidé vzdávají velké části své svobody, ale vždy je to s účelem získat větší dobro. Slovy Locka: „Ač lidé, vstupujíce do společnos-ti, odevzdávají rovnost, svobodu a výkonnou moc, jež měli ve stavu přirozeném, do rukou společnosti, aby zákonodárná moc jimi disponovala tak dalece, jak bude vyžadovat dobro společnosti, přece ježto se to děje u každého toliko s úmyslem, aby tím lépe zachoval sebe, svou svobodu a své vlastnictví (lze za-jisté předpokládati, že žádný rozumný tvor nemění svůj stav s úmyslem, aby byl horší), nelze nikdy předpokládat, že moc společnosti nebo legislativy jí zřízené se vztahuje dále něž na obecné dobro.“84 Locke je zastáncem práv člověka vůči státu.85 Proto také tvrdí, že vědomí možnosti vypuknutí vzpoury ve státě je dobrou obranou proti útlaku ze strany panovníka.86
Život ve společnosti nese i další výhody, jako je obrana před vnějším ne-přítelem. Nebo nepřítelem napadajícím stát jako celek.87
2.4.1 Druhy státního z ř ízeni
Druh zřízení závisí na tom, kdo je držitelem nejvyšší – zákonodárné – moci. Nejlepším způsobem vlády je demokracie, a když je držitelem celé moci lid, tak ji Locke nazývá dokonalou demokracií. Dokonalá demokracie ale v praxi neexistuje, proto obhajovala konstituční zřízení. Měl strach z pádu parlament-ního zřízení v Anglii během vlády Jakuba II.88
82 Tamtéž, s. 198.
83 McGreal, I., P., Velké postavy západního myšlení. Prostor, Praha, 1997, s. 276.
84 Locke J., Dvě pojednání o vládě. Československá akademie věd, Praha, 1965, s. 200.
85 Rádl, E., Dějiny filosofie II. Novověk. Praha, Votobia, 1999, s.
86 McGreal, I., P., Velké postavy západního myšlení. Prostor, Praha, 1997, s. 276.
87 Locke J., Dvě pojednání o vládě. Československá akademie věd, Praha, 1965, s. 201.
88 Scruton, R., Krátké dějiny novověké filosofie. Brno, Barrister & Principial, 2005, s. 225.
28 Jestliže je moc v rukou pouze vybrané skupiny, formou státu je oligar-chie. Pokud má moc pouze jeden člověk, potom je to monaroligar-chie. Jestliže se trůn dědí z otce na potomka, mluvíme o dědičné monarchii.89 Když je moc vykoná-vána mimo právo a panovník ji má pouze pro svůj prospěch, ne pro užitek poddaných, nastává tyranie. Panovník přestává brát ohledy na vůli lidu, ale řídí se pouze tou svou.90 Lid má právo se tyranovi vzepřít, protože žádná vláda ne-má právo na oddanost, když se lidem nelíbí a nesouhlasí s ní.91
2.4.2 Legislativa
Nejvyšší státní mocí je moc zákonodárná, legislativa. Ona dává lidu záko-ny, tu možnost dostala od lidu, on jí odevzdal část své moci. Lid jí dal souhlas zákony vytvořit tak, aby mohl čerpat její ochranu. Locke vidí, že základem státu není síla, kterou panovník vynucuje zákony, ale správný zákon sám o sobě.92
Moc nad jměním a životy lidí nikdy nemůže být úplně neomezená. Každý může odevzdat státu jenom tolik moci, kolik jí má. Locke praví: „Nikdo zajisté nemůže přenésti na druhého více moci, než má sám, a nikdo nemá neomezenou, libovolnou moc nad sebou nebo nad nějakým jiným, aby zahubil svůj vlastní život nebo odňal život nebo vlastnictví druhého.“93
Omezením legislativy je pouze společenské dobro, protože svoje pravo-moci získala, když se lidé shodli, že pro ně bude lepší žít ve společnosti.
Zákonodárná moc vytváří zákony tak, aby pomáhaly lidem k lepšímu životu, jejím účelem je kvalitní život občanů, tudíž je nemůže úmyslně zahubit nebo ochudit.
Má možnost vydávat příležitostná opatření, ale vždy se musí držet stá-lých zákonů. Nikdy nikomu nemůže sebrat majetek bez jeho souhlasu. Také nemůže moc zákony někomu předávat, protože ta je propůjčená od lidu,
89 Locke J., Dvě pojednání o vládě. Československá akademie věd, Praha, 1965, s. 201.
90 Tamtéž, s. 234.
91 Tamtéž, s. 231.
92 Popkin, R., H., - Stroll, A. Filosofie pro každého. Ivo Železný, Praha, 2000, s. 101.
93 Tamtéž, s. 203.
29 ten ji určuje.94 Lid má pravomoc odstranit ji, ale nikdy se sám nemůže odevzdat moci neomezené.95
Legislativa je složena ze zástupců volených z řad lidu, po vypršení man-dátu se vrací zpět na úroveň poddaných. Na rozdíl od exekutivy nemusí být pořád činná, nemusí vytvářet nové a nové zákony, když ty staré stále platí a fungují.96
Společenství se k moci dostane pouze tehdy, rozpadne-li se vláda. Když vláda existuje, tak nejvyšší mocí je právě legislativa. Ovšem když mají lidé po-cit, že je neochraňuje nebo s nimi jedná špatně, mohou se proti ní bouřit. Locke ale tvrdí, že neoprávněné postavení se proti vládě vede znovu k vyvolání váleč-ného stavu.97
2.4.3 Výkonná, federativní a prerogativní moc
Locke odděluje legislativní a exekutivní moc, protože i zákony potřebují kontrolu. Výkonná moc je podřízena moci legislativní, i přesto má moc legisla-tivu rozpustit. Jeho hlavním cílem je ochránit lidi a jejich majetek, proto se vládní složky navzájem kontrolují.98 Když by tyto dvě moci nebyly oddělené, tak by nebylo státu, protože situace, která by nastala, podle autora by byla po-kračováním přirozeného stavu. Důvodem je, že neuznává absolutní moc jednoho panovníka.99 Federativní moc upravuje přirozené zákony, které vlád-nou mezi státy navzájem. Slovy Johna Locka: „Toto obsahuje tedy moc války a míru, svazků a spolků a všech smluv se všemi osobami a společenstvími mimo stát…“100
Prerogativa je moc překročit zákon ve chvílích, kdy jde o veřejné dobro.
Například strhnou někomu dům, když to zachrání ostatní domy. Jejím hlavním cílem je veřejné dobro. Za vykonání činu, který využívá této moci, nemůže být
94 Tamtéž, s. 207.
95 Tamtéž, s. 211.
96 Tamtéž, s. 214.
97 Tamtéž, s. 213.
98 Popkin, R., H., - Stroll, A. Filosofie pro každého. Ivo Železný, Praha, 2000, s. 102.
99 Röd, W., Novověká filosofie II. OIKOYMENH, Praha, 2004, s. 72
100 Locke J., Dvě pojednání o vládě. Československá akademie věd, Praha, 1965, s. 209.
30 panovník nebo jiný vykonavatel souzen lidmi – jediným, kdo může vynést roz-sudek, je „nebe“.101
2.4.4 Oslabení státní moci
Na možný zánik společenství má vliv vpád cizí síly, která jej přemůže.
Oslabit státní moc může i rozpad zevnitř, bouřící se lid, který nedůvěřuje vládě, a s tím spojený pád legislativy. Pokud padne vláda, tak si lidé mohou dělat, co chtějí. Jestliže jedna zákonodárná moc padne, tak má lid právo si dosadit no-vou.102 Ovšem pokud jsou vláda a její zákony správné a někdo se pokusí je zničit, je brán jako nepřítel, podle toho je s ním tak jednáno a je potrestán.103
101Coreth, E., Schöndorf, H., Filosofie 17. a 18. Století. Nakladatelství Olomouc, Olomouc, 2002, s. 128.
102 Locke,J., Dvě pojednání o vládě. Československá akademie věd, Praha, 1965, s. 241.
103 McGreal, I., P., Velké postavy západního myšlení. Prostor, Praha, 1997, s. 276.