Stupeň podpůrných opatření - Specifické poruchy učení v praxi

Stupeň podpůrných opatření n = počet žáků %

bez diagnostiky 10 3

PLPP 120 40

doporučení PPP, SPC 30 10

IVP 15 5

pedagogická intervence 119 40

speciálně pedagogická intervence 3 1

Součet celkem 297 100

5.3 Srovnání dat

Průměrný počet žáků s SPU nebo symptomy SPU

Pro zajímavost jsme se nakonec zabývali procentuelním zastoupením žáků s SPU či symptomy SPU z celkového počtu 1097 žáků ze 48 tříd. Celkem je 297 žáků s SPU či příznaky SPU a ti tvoří 27 % z celkového počtu žáků. Počty žáků a tříd jsou sníženy o 2 vyřazené respondenty, kteří již na začátku dotazníku označili, že nemají zkušenosti s výukou žáků s SPU.

Také jsme se v této otázce zaobírali, kolik žáků s SPU nebo příznaky SPU připadá průměrně na jednu třídu. Dle výpočtu nám vyšlo průměrně 6 žáků s SPU či symptomy SPU na jednu třídu (viz. tabulka 19).

Tato čísla jsou opravdu velmi vysoká ve srovnání s oficiálními daty Nadace Open Society Fund Praha, která provedla studii inkluzívního vzdělávání v České republice. V této studii je uveden podíl žáků se SVP na celkovém počtu vzdělávaných žáků na základních

K vypracování kazuistik byli vybráni dva žáci, kteří v současné době navštěvují pátý ročník základní školy a byly u nich diagnostikovány specifické poruchy učení. Byla vybrána

Konkrétní děti byly zvoleny na základě diagnostikování výukových obtíží, které vyplývají ze specifických poruch učení. Kvůli ochraně osobních údajů dětí, jsou jména dětí změněna a není uveden název školy, kde se žáci vzdělávají. Přičemž žák z kazuistiky číslo 1 je vzděláván učitelem, který absolvoval kurz vzdělávání žáků s SPU a v kazuistice číslo 2 je žák vzděláván učitelem, který neabsolvoval jakýkoliv kurz či školení o problematice vzdělávání žáků s SPU.

Kazuistiky byly zpracovány hned z několika zdrojů. Jedním ze zdrojů je školní dokumentace. Tato dokumentace byla však u každého žáka jiná a obsahovala jiné dokumenty, což bylo způsobeno tím, že rodiče nemají povinnost poskytovat škole lékařské zprávy a psychologická či jiná vyšetření a záleží tedy pouze na nich, jaké informace škola dostane.

Proto se také liší jednotlivé údaje v kazuistikách žáků.

K doplnění informací do kazuistik bylo také využito volných rozhovorů s rodiči a hlavně rozhovoru s třídní učitelkou. Některé informace však také byly zaznamenány při pozorování, jelikož autorka pracuje na této škole jako školní speciální pedagog, má tudíž přístup k dětem a mohla je pozorovat jak ve výuce, tak o přestávkách a také s nimi vést rozhovory, z nichž některé informace byly opět použity do zpracovaných kazuistik.

Kazuistika 1

Anna, 10 let, 5 ročník ZŠ

Diagnóza: dyslexie, dysortografie

Rodinná anamnéza:

Anna je prvorozené dítě. Má sourozence, bratra Aleše, který navštěvuje druhý ročník základní školy. Matka Jana, které je 29 let, má středoškolské vzdělání s maturitou a v současnosti pracuje v administrativě. Otec Karel, kterému je 35 let, má také středoškolské vzdělání s maturitou a v současnosti pracuje v projektantské firmě. Anna vyrůstá v příjemné, klidné a úplné rodině. Prarodiče ze strany matky žijí v nedalekém městě a vzájemné vztahy jsou v pořádku. Často se vzájemně navštěvují a víceméně se podílejí na výchově obou vnoučat. Dle slov matky je výchova dětí demokratická a partnerská, ale u mladšího bratra je občas nutný přísnější přístup. Ze setkání a rozhovoru s rodinou Anny měla autorka dobrý a příjemný pocit.

Osobní anamnéza:

Průběh prenatálního období a porodu – během prvního těhotenství matky, z něhož se Anna narodila, probíhalo vše bez problému. Samotný porod byl bez potíží.

Průběh vývoje v oblasti chorob – Anna neprodělala žádné vážné choroby, pouze běžná dětská onemocnění. Od dvou let začala nosit brýle na dálku, na základě doporučení lékaře. Kolem pátého roku byla potvrzena tendence k regresi, bylo to včasné odhalení a díky tomu byla zvolena vhodná léčba. V současnosti Anna nosí brýle, ale díky malé závažnosti vady není nijak limitována. Aktuální zdravotní stav je dobrý.

Průběh vývoje v oblasti motoriky – motorický vývoj Anny probíhal bez výrazných odlišností v porovnání s ostatními vrstevníky. Již od šesti měsíců byla úroveň jemné motoriky dobrá, neměla problém se sbíráním korálků či manipulaci s hračkami. Kolem dvou let byla Anna schopná zvládat základní návyky sebeobsluhy při jídle, přenášení lehkých předmětů, oblékání a hygieně. Při porovnání s mladším bratrem matka došla k závěru, že byla Anna snadněji unavitelná, mlčenlivá a méně temperamentní.

Průběh vývoje v oblasti řeči – okolo pátého měsíce byla Anna schopna vokalizovat slabiky, sledovat zdroj zvuku, opakovat zvuky a hlasovou intonaci. Na roce a půl začala používat jednoduchá slova, bylo patrné dobré porozumění řeči. Po druhém roce začala s oblibou opakovat slova, která slyšela kolem sebe. Pojmenovávala předměty, které viděla kolem sebe. Pomocí holých vět, jednoduchých slov a gest komunikovala se svým okolím.

Další vývoj probíhal bez výrazných výkyvů a opoždění. V pěti letech začala navštěvovat klinického logopeda kvůli špatné výslovnosti sykavek.

Průběh vývoje v oblasti chování – pečující osobou od narození Anny byla matka.

Anna byla do jednoho roku kojena. Díky tomu si Anna k matce vytvořila velmi silné citové pouto. Má silné citové pouto i ke zbytku rodiny, vzhledem k dobře fungujícím vztahům. Anna reagovala na osoby ze svého okolí přiměřeně svému věku, socializace probíhala v pořádku.

Smála se a plakala podle toho, s kým přišla do styku. Vyžadovala častý kontakt. Po třetím roku nastoupila do mateřské školy, stala se uzavřenější a málo sdílnou. Po nástupu do základní školy nastaly komplikace. Každé ráno plakala, že nechce do školy. Matka ji každý den doprovázela do ranní školní družiny, kde se nakonec Anna uklidnila. Matka vidí příčinu v neúplném přijetí a zapojení do kolektivu. Během školní docházky zůstává v pozadí třídního kolektivu přes její přátelskost. Při navazování kontaktu s dospělými osobami je váhavá

překonává. Rozhovor probíhal méně obsáhle, ale odpovědi byly pohotové. S pokyny paní učitelky nemá žádný problém, ale nedává najevo zájem či radost z úspěchu. Volný čas tráví s kamarádkami, čte knihy, poslouchá hudbu a má ráda zvířata.

Školní anamnéza:

Do školy začala Anna chodit v šesti letech, odklad školní docházky nebyl potřeba.

Zvládala průměrně základní dovednosti, jako je čtení, psaní a počítání. Avšak domácí příprava byla nadměrná, trvala i tři hodiny. Ve druhé třídě se začaly objevovat patrné potíže ve čtení a písemném projevu přes velkou snahu paní učitelky i matky. Na základě těchto potíží absolvovala Anna speciálně pedagogické vyšetření, kde jí byla diagnostikována dyslexie a dysortografie.

Po celou dobu školní docházky navštěvovala Anna pedagogickou intervenci, byla zohledňována v jazycích a matematice při řešení slovních úloh. Anna hodnotí tento přístup jako pozitivní a konstatuje zlepšení zejména v českém jazyce. Studijní výsledky z hlavních předmětů dosahují průměru. Ráda by dostávala lepší známky, protože se hodně snaží a mrzí ji to. Došlo i k patrnému zlepšení čtení a psaní. V domácí přípravě je již samostatná a díky pedagogické intervenci se naučila „se učit“. Anna využívá ještě soukromé doučování, na které pravidelně dochází. Kromě opakování učiva je doučování zaměřeno na zkvalitnění schopnosti zaznamenávání poznatků z vyučování, což vede ke zlepšování a nabytí důvěry. Začala také navštěvovat nedalekou knihovnu, doma pravidelně čte a velice ji to baví.

Z posledního vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně vyplývá, že aktuální úroveň čtenářských dovedností je na hranici slabého průměru až lehkého podprůměru.

Doporučení pedagogicko-psychologické poradny:

Aktuální kontrolní speciálně pedagogické vyšetření potvrdilo přetrvávající specifické vývojové poruchy učení, konkrétně dyslexii a dysortografii. Současné rozumové předpoklady jsou v pásmu středního průměru. Další návrh poradenského zařízení je individuální integrace a dodržování psychohygienického režimu, to znamená například měnit formy a metody práce při výuce při zvýšené únavě.

Podpůrná opatření: respektovat individuální pracovní tempo, pokračovat v dyslektické nápravě, upřednostnit verbální ověřování dovedností před písemným, čtenářské a písemné projevy hodnotit s tolerancí, upravit způsob psaní (omezit dlouhé zápisy, možnost kopírování, diktafon), poskytovat dostatek času na vypracování písemných úkolů, na čtení,

orientaci v textu, obsah písemných zadání a další, ponechat více času na kontrolu, omezit psaní diktátů (nahradit doplňovacím cvičením, zkrácený diktát).

Rozhovor s třídním učitelem o výchovně vzdělávacím procesu žáka s SPU:

Tento učitel má mnohaletou zkušenost se vzděláváním žáků s SPU. Ve své práci si je jistý, protože absolvoval kurz vzdělávání žáků s SPU. Tento kurz byl dle jeho názoru velkým přínosem, protože lektor je seznámil s konkrétními přístupy a reedukačními pomůckami. Tyto zkušenosti se velmi pozitivně promítly do hodiny pedagogické intervence, kdy došlo k výraznému zlepšení projevů SPU u žákyně. Ovšem učitel podotkl, že v běžné hodině by tato žákyně potřebovala asistenta pedagoga, kterého bohužel nemá v podpůrných opatřeních.

Učitel má dle jeho názoru dostatek reedukačních pomůcek. Nejvíce využívá pracovní sešity, čtecí okénko a pexesa s vyjmenovanými slovy. Učitel uplatňuje tyto přístupy při vzdělávání:

doplňovačky, pracovní listy pro děti s SPU, zkrácené písemné práce, více času na pochopení zadání a vypracování, názornost a praktický příklad, předchozí ústní vypracování diktátu.

Jako velmi pozitivní hodnotí služby školního speciálního pedagoga, se kterým úzce spolupracuje a může s ním kdykoliv konzultovat problematické projevy SPU.

Dle názoru autorky je třeba z hlediska dalšího vývoje vést Annu k vlastní sebedůvěře a rozvoji komunikačních dovedností, rozvoji tvořivosti a kreativity, posilování rozvoje dílčích funkcí, především sluchové diferenciace a čtení s porozuměním. Škole doporučuje autorka nadále účelně a pravidelně spolupracovat se zákonnými zástupci a maximálně respektovat podpůrná opatření. Rodičům doporučuje důslednější kontrolu domácí přípravy.

Kazuistika 2

Matěj, 11 let, 5. ročník ZŠ

Diagnóza: dysgrafie, dysortografie

Rodinná anamnéza:

Matěj žije v úplné rodině. Matka Petra, které je 39 let, má středoškolské vzdělání

i přesto, že jsou často v konfliktu pro své podobné povahové vlastnosti, které jsou hlavně tvrdohlavost a prudkost. O otci hovoří velmi málo i přes hodně společných zájmů, které jsou cyklistika a fotbal, ve kterém je Matěj úspěšný. Dle názoru matky je důvodem upřednostňování komunikace se ženami. Matěj je velmi vnímavý a v jednání se ženami toho umí lépe využít. Rodina bydlí ve vlastním domě a Matěj tam má svůj vlastní plně vybavený dětský pokoj. Ekonomicky je rodina dobře situována, nikdo z nich netrpí nedostatkem a v plné míře financuje vzdělávání i záliby. Matěj je podporován ve svých zálibách oběma rodiči, ti ho společně doprovází na fotbalové zápasy. Oba sourozenci se věnují aktivně sportu.

Matěj, jak již bylo uvedeno, fotbalu a jeho sestra Dana tenisu. Komunikace v rodině není vždy ideální z důvodu autoritativního přístupu a kontrole rodičů. Konflikt je doprovázen emocemi a značnou autoritou rodičů, přesto se snaží společně najít rozumné řešení. Matěj se jeví nevyrovnaně, snadno se rozčílí a vzápětí je velmi srdečný. Podporu rodině poskytují prarodiče z otcovy strany, kteří bydlí ve stejném městě a jsou v důchodu. Matěj k prarodičům chová velmi vřelé city, chodí se k nim učit a rád si s nimi povídá, především s babičkou.

Osobní anamnéza:

Matěj se narodil jako druhý z dvojčat. Porod proběhl v 37. týdnu těhotenství bez komplikací. Psychomotorický vývoj byl přiměřený, fyzicky byl ovšem statnější než ostatní vrstevníci. Dodnes je jeho fyzická kondice na velmi dobré úrovni, což zajisté upevňují pravidelné tréninky fotbalu. Aktuální zdravotní stav je dobrý.

Školní anamnéza:

Do základní školy nastoupil Matěj v šesti letech, už tehdy ho doprovázely nepřiměřené reakce. Zpočátku měl problémy v komunikaci se spolužáky, důvodem mohla být absence v předškolním vzdělávání, kde se dítě učí řešit různé situace s vrstevníky a komunikovat s nimi. Dodnes velmi těžce zvládá neúspěch, nevěří si a potřebuje stálou podporu sebevědomí, individuální a trpělivý přístup. Během školní docházky měl problémy se psaním, diktáty a soustředěním. Ve čtvrté třídě absolvoval vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, kde mu byla diagnostikována dysgrafie a dysortografie, oslabení v oblasti vizuomotorické koordinace, oslabená sluchová percepce a intelektové schopnosti v pásmu širší normy. Od té doby pravidelně dochází na pedagogické intervence a udržuje si průměrné školní výsledky. Matěj patří mezi žáky s průměrnými studijními výsledky. Největší potíže mu činí český a anglický jazyk. Písemný projev je neúměrný jeho rozumovým schopnostem a inteligenci. O vzdělávání nejeví příliš velký zájem, v hodinách se moc neprojevuje, odmítá

pracovat a svou nevoli dává najevo nepřiměřeným způsobem. Pokud se mu v některém předmětu daří, je aktivní a spolupracující, dává pozor a projevuje zájem. Své neúspěchy v hlavních předmětech kompenzuje především v pracovních činnostech, kde patří mezi nejzručnější a nejpečlivější žáky. Do práce vnáší spoustu kreativity a zajímá se hodně o elektroniku. Školní docházka je pravidelná, zřídka kdy chybí a vždy má řádně omluvenou absenci.

Vrstevnické a sociální vztahy – již v předškolním věku byl Matěj aktivní dítě s potřebou výhry a dominance, což se mu nedařilo často prosadit. V kolektivu je oblíbený, vztahy se spolužáky má dobré. Nejčastější projevy jsou prudkost, ráznost a extrovertní chování. K učitelům má vztahy ovlivněné studijními výsledky v jednotlivých předmětech a také přístupem učitelů. V případě negativního hodnocení je výbušný, sarkastický a hádavý.

Je také přehnaně sebekritický. V pracovních činnostech a tělesné výchově je však velmi spokojený a příjemný.

Osobní charakteristika žáka – Matěj je velmi kreativní, vynalézavý a pracovitý žák. Tyto vlastnosti se projevují především v pracovních činnostech. Český a anglický jazyk mu dělají velké potíže, jak již bylo uvedeno. Matka dohlíží na domácí přípravu, pomáhá mu při zpracování textu, protože Matěj nerad čte a píše slohové práce. Také má velké problémy při zaznamenávání učiva při hodině. Má dobrou slovní zásobu, kterou obohacuje o různé pohyby a gesta. K sobě je nadměrně sebekritický, k podání lepšího výkonu potřebuje slyšet chválu a dostatek pozitivní motivace. Na negativní hodnocení reaguje neadekvátně a podrážděně, jedná zkratkovitě a nezvládá konfliktní situace. Při probírání nového učiva, které ho nezaujme nebo je náročné, je velmi neklidný a vyrušuje.

Doporučení pedagogicko-psychologické poradny:

Aktuální speciálně pedagogické vyšetření potvrdilo přítomnost dyslexie a dysortografie, průměrné čtenářské dovednosti, oslabení ve vizuomotorické koordinaci a intelektové schopnosti v pásmu širší normy. Poradenské zařízení navrhuje vzdělávání dle individuálního vzdělávacího plánu (IVP) a zohledňovat psaní a pravopis.

Podpůrná opatření: dodržovat psychohygienický režim (např. při zvýšené únavě měnit formy a metody práce ve výuce), respektovat individuální pracovní tempo, upřednostnit verbální ověřování dovedností před písemným, upravit způsob psaní (omezit dlouhé zápisy,

umožnit práci s tabulkami, pravidly, slovníkem a dalšími příručkami, omezit psaní diktátů (nahrazení doplňovacím cvičením, zkrácený diktát).

Rozhovor s třídním učitelem o výchovně vzdělávacím procesu žáka s SPU:

Tento učitel má krátkodobou zkušenost se vzděláváním žáků s SPU, neabsolvoval kurz s tématikou SPU a vnímá to jako veliký problém, protože dle jeho slov nedokáže poskytnout adekvátní péči. V budoucnu ale plánuje, že takovýto kurz absolvuje.

V současnosti je pro něj velmi důležitá spolupráce s poradnou, kdy telefonicky konzultuje vhodné vzdělávací přístupy. Dále nám sdělil, že velkým pomocníkem je mu služba školního speciálního pedagoga, který mu umožnil náslech při hodinách reedukace a tím mohl načerpat alespoň částečně přístupy a používání reedukačních pomůcek. Dle jeho slov se snaží v rámci svých znalostí a dovedností používat doporučené reedukační pomůcky a přístupy dle doporučení z PPP. Nutno podotknout, že práci s reedukačními pomůckami příliš nevyhledává, protože má minimální praktickou zkušenost, jak tyto pomůcky používat.

Pro další Matějův pozitivní vývoj je třeba se učit řešit konfliktní situace a vyrovnávání se s neúspěchy, zmírňovat jeho výbušnost, podporovat jeho kreativitu a tvořivost, posilovat rozvoj dílčích funkcí, především vizuomotorickou koordinaci. Pro školu by bylo vhodné pravidelně a účelně spolupracovat se zákonnými zástupci.

6 Zodpovězení výzkumných otázek

Výsledky výzkumu nelze zobecňovat, jelikož se výzkum týkal pouze 50 učitelů.

Výzkumná otázka číslo 1: S jakými formami SPU se pedagogové nejčastěji setkávají?

Ze získaných dat vyšlo, že nejčastější forma SPU je ADHD, které tvoří 33% z celkového počtu odpovědí. Což znamená, že s ADHD se setkal každý z dotázaných 48 pedagogů. ADHD se neřadí mezi SPU, ale jedná se o specifickou poruchu chování.

S dyslexií se setkalo 40 pedagogů, ti tvoří 83 % z celkového počtu respondentů. S dysgrafií se setkalo 32 pedagogů, ti tvoří 67 % z celkového počtu respondentů.

Výzkumná otázka číslo 2: Zohledňují pedagogové SPU u všech žáků?

Respondentům jsme položili otázku, zda zohledňují žáky s SPU při výuce pouze na základě doporučení ŠPZ. Zjištění bylo velmi uspokojující, protože 46 pedagogů odpovědělo, že zohledňují žáky s SPU i bez doporučení ŠPZ, což tvoří potěšujících 95,8 % z celkového počtu. Nicméně výzkumem jsme zjistili, že pedagogové nezohledňují všechny žáky s SPU.

Ti tvoří 4,2 % z celkového počtu dotázaných pedagogů.

Výzkumná otázka číslo 3: Jaké obtíže žáků s SPU způsobují největší obtíže ve výchovně vzdělávacím procesu?

Největší obtíže způsobuje dyslexie. Tento druh SPU zvolili 4 pedagogové, což je 8,3 % z celkového počtu respondentů. Nemůžeme však ignorovat zjištění, že 44 pedagogů odpovědělo, že dle jejich názoru největší potíže způsobuje ADHD, kterou považují za SPU.

Tato porucha byla označena většinou, což tvoří 91,7 % z celkového počtu respondentů.

7 Shrnutí výsledků a diskuze

Výsledky výzkumu byly porovnány s výsledky Výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Libereckém kraji za školní rok 2016-2017 (dále v textu jen Výroční zpráva), kterou zpracoval Odbor školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Krajského úřadu Libereckého kraje. Tato zpráva byla projednána Zastupitelstvem Libereckého kraje v usnesení č. 98/2018/ZK ze dne 27. 3. 2018.

Při výzkumu se zjistilo, že z celkového počtu žáků má 27 % SPU nebo symptomy SPU. Z Výroční zprávy se zjistilo, že z celkového počtu žáků 38120 na prvním stupni běžných základních škol mělo individuální integraci 2283 žáků. Z toho vývojové poruchy učení mělo 1013 žáků a vývojové poruchy chování 316 žáků. Celkem tedy 1329 žáků mělo SPU a SPUCH, což činí 3,5 % z celkového počtu žáků na prvním stupni základních škol.

Oproti číslu, které bylo zjištěno v diplomové práci, je procento z Výroční zprávy velmi nízké.

Toto vysoké procento bylo zjištěno proto, že do výzkumu byly zahrnuty i symptomy SPU.

Je nutné podotknout, že výzkumu se zúčastnili učitelé, kteří dle výzkumu nejsou dostatečně proškoleni v problematice SPU. Zjistilo se, že ani ne třetina dotazovaných učitelů absolvovala kurz zaměřený na SPU, což je v dnešní době velmi nízké číslo. Dle našeho názoru je nezbytné, aby byl proškolen každý učitel v problematice SPU, protože může u žáka zpozorovat příznaky SPU a učinit preventivní opatření. Tento názor podpořil i rozhovor s oběma učiteli z našich kazuistik. Přičemž první učitel zhodnotil, že kurz pro něj byl velkým přínosem a pomohl mu v práci se žákem s SPU. Dle jeho slov na základě absolvovaného jeví počet 483 asistentů pedagoga jako velmi nízký. Při dnešní vytíženosti učitelů je potřeba jim co nejvíce pomoci a proto si myslíme, že by byl potřeba asistent pedagoga v každé třídě.

Protože z našeho výzkumu vyplynulo, že 43 % žáků má symptomy SPU dle názoru dotazovaných učitelů. Tento údaj byl zjištěn v tabulce číslo 18, kde učitelé uváděli pouze počty žáků s diagnostikovanou SPU či se symptomy SPU. I náš dotazovaný učitel z kazuistiky Anny velmi postrádá přítomnost asistenta pedagoga při vyučování a to i přesto,

že má mnohaletou zkušenost s výukou žáků s SPU. Nízký počet asistentů pedagoga je pravděpodobně způsoben nedostatkem asistentů s řádnou kvalifikací, kurz asistenta je placený, ne každý má peníze na úhradu kurzu. Ředitelé samozřejmě tento kurz můžou uhradit, ale je zcela pochopitelné, že to nedělají v každém případě, protože nemají jistotu, že

In document Specifické poruchy učení v praxi (Page 58-82)