1.2.1 Tělesná zdatnost
Dle Bunce (1994) je tělesná zdatnost schopnost člověka vykonávat každodenní běžné činnosti s přiměřeným úsilím a bez známek únavy. Tělesně zdatný jedinec tedy vykonává běžné úkoly aktivně, účelně využívá svůj volný čas a je odolný vůči stresu, případně se s ním umí i v obtížných situacích vyrovnat.
Čelikovský (1984) dodává, že základem je dobrý stav dýchacího a oběhového systému, a proto také doporučuje vytrvalostní cvičení.
Tělesná zdatnost je ovlivněna věkem, pohlavím, biologickým věkem, dědičností, pohybovou aktivitou, trénovaností, tělesným složením, zdravotním stavem a motivací (Suchomel, 2006).
14
Choutka a Dovalil (1991) uvádí, že v Singapuru, roku 1990, byla na mezinárodní konferenci přijata tato definice tělesné zdatnosti: „Schopnost řešit úkoly s dostatkem energie, pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné trávení volného času.“
V této souvislosti se také uvádí „triáda tělesné zdatnosti“, která je složena z těchto částí:
a) Orgánová – tělesná stránka související s kardiorespiračním systémem b) Motorická – důležitá pro vykonání pohybového úkolu
c) Kulturní – spojitost s životním stylem a kvalitou života
Tělesnou zdatnost lze zlepšit a udržet na dobré úrovni pravidelným tělesným cvičením, otužováním, zdravým stravováním a dobrou životosprávou (Suchomel, 2006).
V průběhu let se definice tělesné zdatnosti rozšiřovala, jelikož se kladl čím dál svalová, motorická, kardiorespirační, morfologická a metabolická složka. Měkota (2001) k uvedeným pěti složkám ještě přidává tyto komponenty: tělesné složení, flexibilitu, aerobní zdatnost, svalovou sílu a vytrvalost.
Ke zdravotně orientované zdatnosti patří neodmyslitelně pojem zdraví. Světová zdravotnická organizace (WHO, 2003) zavedla pojem v roce 1948, a vysvětluje ho jako stav úplné tělesné, sociální a duševní pohody. Domnívá se, že velkým omylem je tvrzení, že je to tělesný stav bez nemoci. Machová (2001) ve své publikaci rozděluje zdraví na vnitřní (podmíněné geneticky) a vnější (životní styl či úroveň zdravotnické péče). Životní styl bychom měli zlepšovat neustále a ve všech období života.
15
Zdravému životnímu stylu se v cizině říká „wellness,“ a je tvořen pěti komponenty. Tvoří ho tělesná zdatnost, osobní návyky, pozitivní přístup k životu, kontrola hmotnosti a zvládnutí stresu (Blahušová, 2009).
Výkonově orientovaná zdatnost
Tato zdatnost je typická tím, že nepůsobí přímo na zdraví a ani ho nijak nezlepšuje. Výkonově orientovaná zdatnost je potřeba při podávání maximálních výkonů ve sportu, při práci či v jiném podobném prostředí (Mužík a Krejčí, 1997).
Bunc a kol. (2002) říkají, že tato zdatnost se uplatňuje zejména při hledání talentovaných jedinců a při jejich sledování během vývoje. Je tvořena několika složkami tělesné zdatnosti, a to explozivní silovou schopností, koordinační schopností či rychlostní schopností.
Podle Měkoty a Novosada (2005) patří mezi hlavní složky výkonnostně orientované zdatnosti explozivní síla, rovnovážná schopnost, reakční rychlost, akční rychlost, a také obratnost.
Měkota a Cuberek (2007) se ve své publikaci zmiňují, že právě tato zdatnost je důležitá při hledání sportovně nadaných dětí.
Bunc a kol. (2000) se zabývali právě hledáním sportovně talentovaných jedinců.
To je vedlo k vytvoření testové baterie, ve které hraje velkou roli právě již zmiňovaná výkonově orientovaná zdatnost. Baterie je tvořena ze sedmi testů (člunkový běh, skok daleký z místa, opakované sedy-lehy po dobu 1 min, výdrž ve shybu nadhmatem, hluboký předklon v sedu, síla stisku ruky a běh na 1500 m či na 2000 m). Dále test zahrnuje pohybovou anamnézu a tělesné parametry (výška, hmotnost, procenta tělesného tuku a vybrané antropometrické parametry).
1.2.2 Základní motorická výkonnost
Základní motorická výkonnost je nezbytná a velmi důležitá součást tělesné zdatnosti. Umožňuje totiž jedinci podat výkon v základních pohybových činnostech a tím pádem ukazuje i tělesnou výkonnost člověka. Základní motorická výkonnost je dlouhodobý proces, který směřuje k všestrannému tělesnému rozvoji, nikoli k vrcholovému výkonu. Jedinec, který má dobrou úroveň základní motorické výkonnosti, se umí rychle adaptovat na zátěž, po zatížení se rychle zotaví a nedojde
16
u něho k abnormální únavě. Jedinec má motorickou výkonnost na dobré úrovni tehdy, když má rozvinuté základní pohybové schopnosti a dovednosti (Čelikovský a kol., 1990; Kasa, 2001; Měkota, 2001; Suchomel, 2006).
V praxi se dále setkáváme s pojmem motorická výkonnost. Ta se od základní motorické výkonnosti liší tím, že adaptace na ni je specifičtější. Tím pádem je jedinec schopen podávat výborné výkony v určité vymezené pohybové činnosti organismu. Mezi dědičné předpoklady řadíme silovou schopnost, rychlostní schopnost, rovnovážnou schopnost, vytrvalostní schopnost a kloubní pohyblivost. Ty limitují maximální výkonové možnosti jedince, které již nelze překročit. Schopnosti mimo jiné také limitují pohybové možnosti člověka. Člověk, který nemá velké dědičné dispozice, tedy dosáhne slabších výkonů.
Měkota a Novosad (2007) dále tvrdí, že pokud má jedinec dědičně získané předpoklady k rychlostním schopnostem, není zaručeno, že se z něho vrcholový sportovec (např. sprinter) opravdu stane. Aby se stal jedinec úspěšný, musí tyto vrozené schopnosti dále rozvíjet.
Čelikovský a kol. (1979) říká, že rozvoj motorických schopností závisí na obecných vývojových zákonech celého lidského organismu, pohybové aktivitě a na jeho životosprávě v průběhu života.
Motorická dovednost
Čelikovský a kol. (1997) se zabývají také pojmem motorické dovednosti.
Motorická dovednost je podmíněna stavem motorických schopností. Dovednosti jsou velmi specifické, jelikož je lze na rozdíl od motorických schopností uplatnit jen u některých druhů motorických činností a pohybových úkolů. Tyto dovednosti můžeme získat v procesu motorického učení buď spontánně, nebo působením tělovýchovného procesu. Rozlišujeme tyto motorické dovednosti: pracovní, bojové, umělecké, kulturní,
17
sportovní, tělovýchovné a dovednosti všedního dne. Dále z hlediska struktury pohybu dělíme motorické dovednosti na rytmické, cyklické, acyklické, symetrické, asymetrické, statické, dynamické apod.
Svoboda (2008) vysvětluje dovednost jako připravenost ke správnému vykonání daného pohybového úkolu. Ke správnému zvládnutí pohybového úkolu dojde ve chvíli, kdy je proveden s minimem výdeje energie a s maximální jistotou.
Dovalil a kol. (2008) definují motorickou dovednost jako učením získaný předpoklad jedince řešit pohybové úkoly správně, účelně, a efektivně.
Linhart (1967) člení motorické dovednosti od nejobecnějších po specifické takto: jednoduchý pohyb, pohybový akt, pohybová operace a pohybová činnost.
Měkota a Novosad (2007) vymezují motorickou schopnost a dovednost následovně: Příklady -s. silové, rovnováhové… -d. smečovat, řídit auto Základní rozdělení -kondiční-koordinační -otevřené-zavřené
Proces rozvoje -trénink-tělesná příprava -nácvik-technická příprava
18