Výchova ve volném čase

Vědou o výchově ve volném čase, teorií výchovy ve volném čase, se zabývá společenskovědní pedagogický obor s názvem Pedagogika volného času.

V názvu oboru jsou dva termíny: výchova a volný čas. Termín výchova bývá nejčastěji chápán jako záměrné, cílevědomé, dlouhodobé působení vychovávajícího na vychovávaného v pozitivním smyslu (Pávková, aj. 2011, s. 67). Volný čas je ta oblast času, která nám zbývá po splnění běžných povinností zahrnujících zaměstnání, péči o domácnost a rodinu, činnosti nezbytné k uspokojení biologických potřeb a časové ztráty s tím související např. doprava do zaměstnání. Volným časem rozumíme odpočinek, rekreaci, zábavu, zájmové činnosti, dobrovolné vzdělávání, dobrovolnou veřejně prospěšnou činnost a časové ztráty s těmito činnostmi spojené (Pávková, aj.

2011, s. 67 – 68).

Trávení volného času dětí má svá specifika ve svém rozsahu, obsahu, míře samostatnosti a závislosti a nezbytností pedagogického ovlivňování. V České republice je tradičně vymezení mimoškolní péče vztahováno k potřebám dětí a k cílům výchovy, není obvyklé ji vztahovat k ekonomickým cílům a začleňovat ji do kontextu sociálních služeb (Knotová, 2007, s. 69). Kromě termínu výchova ve volném čase se v dnešní době často uvádí i pojem výchova mimo vyučování. Ta je charakteristická tím, že probíhá mimo povinné vyučování, je institucionálně zajištěna, uskutečňuje se hlavně ve volném čase mimo bezprostřední vliv rodiny (Pávková, 2011, s. 69).

Za posledních deset let se nabídka volnočasových aktivit v České republice rozšířila, snaží se aktuálně přizpůsobovat potřebám a zájmům svých klientů.

Jako negativní stránku vnímám pouze vysokou finanční náročnost některých aktivit, např. hokej, které se pak stávají určitým sociálním vrstvám naší společnosti nedostupné.

42

4.1. Volnočasové aktivity v Belgii

Volnočasová výchova je důležitou součástí sociální politiky státu. Vlámsko má velmi širokou nabídku volnočasových aktivit pro všechny věkové skupiny obyvatelstva. Jak uvádí docentka Dana Knotová ve své práci zabývající se mimoškolní péčí o děti v Evropě, je tato péče o děti poskytována s hlavním cílem podporovat a pomáhat zaměstnaným rodičům v péči o jejich děti. Nabízí se aktivity zaměřené na sport, umění, hudbu, jazykové kurzy, různá řemesla apod. Výuka ve škole končí obvykle v odpoledních hodinách v čase mezi 15. – 17. hodinou. Pouze ve středu končí výuka ve 13 hodin, kdy je možné se věnovat více volnočasovým aktivitám. V případě internátní školy je možné zvolit možnost ukončení výuky nikoliv ve středu, nýbrž v pátek. Ve Vlámsku je běžné navštěvovat volnočasové aktivity i v sobotu do 12 nebo 13 hodin nebo ve večerních hodinách během týdne. Některé kroužky naopak probíhají pouze v sobotu. Vzhledem k rozdílnosti školského zákona mezi Belgií a Českou republikou jsou patrné i rozdíly v trávení volného času dětí. Kulturní rozdíly jsou naopak patrné v postavení k pedagogům volného času. ¹⁴

Během období letních prázdnin probíhají různé tábory s rozličným zaměřením jako např. koňský tábor, skate tábor apod., které pořádají i soukromé subjekty, neziskové organizace a města. Pedagogům je doporučováno mít pojištění odpovědnosti a většina z nich je členem odborů, které mají v Belgii velmi silné společenské i politické postavení.

Česká republika je v nabídce aktivit srovnatelná s Belgií. Rozdíly najdeme v nabídce aktivit pro dospělé a seniory. V Belgii je tato nabídka vyšší, což je dle mého názoru způsobeno hlavně vyšší poptávkou ze stran obyvatel.

14Europa: Eurydice [online]. [vid. 29. 11. 2012]. Dostupné z https://webgate.ec.europa.eu/

43

4.2. Osobnost pedagoga volného času

Zákon o pedagogických pracovnících č. 563/2004 Sb. ve svém ustanovení

§ 2 hovoří o tom, že pedagogickým pracovníkem je osoba, která vykonává přímou vyučovací, výchovnou, speciálně pedagogickou nebo pedagogicko-psychologickou činnost. Pedagogickými pracovníky jsou učitelé, pedagogové v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, vychovatelé, speciální pedagogové, psychologové, pedagogové volného času, asistenti pedagoga, trenéři, metodici prevence v pedagogicko-psychologické poradně a vedoucí pedagogičtí pracovníci. Tento zákon dále stanovuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků a ustanovuje získávání odborné kvalifikace všech pedagogických profesí. Ve volném čase se nejvíce uplatní profese pedagoga volného času a vychovatele (Pávková, aj.

2011, s. 132). Pedagogové volného času působí nejčastěji ve střediscích volného času, vychovatelé pracují nejčastěji ve školních družinách, školních klubech, výchovných a ubytovacích zařízeních nebo v zařízeních pro ústavní a ochrannou výchovu. Pávková zdůrazňuje, že všichni pedagogičtí pracovníci se podílejí na utváření osobnosti vychovávaných a každá oblast výchovy má určité specifické požadavky (Pávková, aj. 2011, s. 133).

Dělí znaky osobnosti pedagoga volného času na tři skupiny, do kterých řadí pozitivní obecně lidské vlastnosti, vlastnosti obzvláště důležité pro pedagogy a specifické požadavky na vychovatele a pedagogy volného času. Pedagog by měl být hlavně dobrým člověkem. Tento ne zcela přesný pojem dále specifikuje tak, že by měl mít dobrou úroveň poznávacích procesů, měl by mít dobrou paměť, pozornost, přiměřené volní vlastnosti a schopnost prožívat i ovládat své emoce. Každý pedagog volného času by měl být schopen dokázat ovládat projevy svého přirozeného temperamentu. Pedagog volného času by měl umět nebo mít – vědomosti, dovednosti a návyky, příslušné schopnosti, inteligenci, tvořivost, zvláště schopnost vychovávat i žádoucí názory a postoje.

Zároveň autorka upozorňuje na určitou nadsázku a na fakt, že každý člověk má pozitivní i negativní vlastnosti, ale důležité je, aby si je uvědomoval a byl schopen s nimi pracovat a zdokonalovat se (Pávková, aj. 2011, s. 135).

44

Dobrý pedagog by měl být společenský, umět mluvit i naslouchat, měl by mít schopnost empatie, měl by zvládat nároky, mít radost ze života, měl by mít rád lidi a také by je měl dokázat řídit a vést. Rozhodující rysy osobnosti, které jsou podmínkou úspěšného vykonávání pedagogického povolání, spatřuje Pávková v následujících rysech osobnosti: schopnost empatie;

komunikativnost, dovednost verbální i neverbální komunikace, umění naslouchat, potěšení z komunikace s lidmi; přiměřená míra dominantnosti, která umožňuje vedení jiných lidí; odolnost, která mu pomáhá zvládat náročné životní situace, stabilita a nekonfliktnost; optimismus i zdravý skepticismus, převaha kladných emocí; pozitivní vztah k lidem a opravdový zájem o jejich osudy a radost ze vzájemného kontaktu (Pávková, aj. 2011, s. 135).

Jako vlastnosti pro volnočasové pedagogy obzvláště žádoucí uvádí schopnosti přizpůsobovat se proměnlivým podmínkám a řešit nečekané situace;

aktivita, iniciativa, průbojnost, schopnost prosazovat své názory a požadavky;

tvořivost, nápaditost, fantazie; hravost, radost ze hry; smysl pro humor; fyzická zdatnost, dobrý zdravotní stav; příjemný vzhled a přiměřená úprava zevnějšku;

pochopení pro věkové zvláštnosti i při práci s věkově heterogenními skupinami; zvládání dovedností a technik účinného jednání (Pávková, aj. 2011, s. 136). Pedagog by měl tedy být schopen použít účinné formy jednání a zvolit vhodný výchovný styl. Za účinný způsob je považován styl, který klade na děti přiměřené požadavky v přiměřené míře, ale bere v úvahu i jejich názory, hovoří s nimi a poskytuje prostor pro jejich nápady a přání (Pávková, aj. 2011, s. 137). Tento styl výchovy bývá nazýván jako demokratický a předpokládá za všech okolností slušné jednání, upřímné taktní vyjadřování vlastních názorů a vzájemný respekt. Kritiku by měl pedagog volného času vždy formulovat v první osobě, měl by být konkrétní, nesmí ponižovat, a měl by se vyvarovat jednání v afektu. Pro pedagogy volného času je důležitá i práce s cílenou zpětnou vazbou, která předpokládá schopnost asertivního jednání.

Domnívám se, že práce s cílenou zpětnou vazbou není stále v tomto oboru efektivně využívána. Stále mnoho pedagogů ji vnímá negativně nebo z ní má obavy. V praxi jsem se setkala s několika pedagogy, kteří umí poskytnout cílenou zpětnou vazbu, ale již ji neumí obdržet. Protože nám tato schopnost

45

může pomoci zlepšit naše pedagogické schopnosti, považuji ji za jednou z těch nejdůležitějších v naší práci.

4.3. Specifika práce volnočasových pedagogů

Obsah výchovy ve volném čase není závazně stanoven, je pouze dán rámcově nebo má doporučující charakter. Pedagog volného času stanovuje její obsah na základě znalostí získaných studiem podle § 17 zákona číslo 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, v platném znění. Výchovný plán nebo program by měl pedagog volného času tvořit na základě reálných potřeb a přání vychovávaných jedinců a měl by též respektovat základní pedagogicko-psychologické požadavky.

Každé dítě, které se účastní aktivit ve volnočasovém středisku, žije většinou v rodině, kde probíhá neformální výchova, která může být značně rozdílná.

Výchova ve volném čase se také řadí do oblasti neformální výchovy, ale nese i znaky formální výchovy, která probíhá ve školách v rámci vyučování.

Hlavním znakem volnočasové výchovy je dle Pávkové dobrovolná účast na volnočasových aktivitách. Na základě těchto poznatků bylo zjištěno, že u pedagogů volného času převažuje neformální autorita, nutnost imponovat jako osobnost a umění motivovat jedince k činnostem. Pedagog volného času nemusí klasifikovat, neboť obsah výchovy není závazně stanoven. Většinou tak dochází k individuálnímu hodnocení, které je zaměřeno hlavně na snahu, pokroky, radost a motivaci dětí. Ocitá se tak v různých rolích; např. učitel, instruktor, rádce, kamarád nebo náhradní rodič; ve vztahu k dítěti, které navštěvuje volnočasovou aktivitu. Zároveň však upozorňuje na nevhodnost role sexuálního partnera hlavně při výchově dospělých (Pávková, aj. 2011, s. 132 – 137).

Pedagog volného času pracuje hlavně s prožitkovou pedagogikou. Ve své práci by měl využívat hlavně aktivizující metody a formy práce, práci v malých skupinách nebo individuální a práci s cílenou zpětnou vazbou. Prostředí, ve kterém probíhá výchovná činnost, bývá často proměnlivé a rozmanité. To klade

46

podle Pávkové značné nároky na pedagogické dovednosti pracovníků (Pávková, aj. 2011, s. 136).

Vzhledem k tomu, že pracuji na částečný úvazek jako pedagogický asistent na základní škole, dále jako pedagog volného času v mateřské škole a vychovatelka ve školní družině, souhlasím s doktorkou Pávkovou, že každá pedagogická profese má svá specifika, a je důležité, aby všichni pedagogičtí pracovníci spolu spolupracovali a tvořili tak pro dítě zdravé školní klima, ve kterém se bude moci bezpečně a spokojeně rozvíjet.

47