Dívka je žákyní soukromé jazykové mateřské školy s nízkým počtem dětí (do 20 dětí). Toto zařízení navštěvuje pouze dopoledne, neboť její matka je na rodičovské dovolené.
Role v rodině Věk Vzdělání Zaměstnání
Matka 33 vysokoškolské na rodičovské dovolené
Otec 37 vysokoškolské pilot
Bratr 0 (6 měsíců) - -
Tabulka 30 - Základní údaje o rodině č. 3
S příchodem mladšího sourozence se změnilo postavení Marii v rodině.
Rodiče nyní dělí pozornost mezi obě děti. Zpočátku byla tato změna vnímána Mariou negativně, ale po dvou měsících po narození bratra došlo ke změně.
Nyní se zapojuje i do péče o něj a hraje si s ním.
Váha 16 kg
Výška 115 cm
Nemoci apod. žádné
Motorika tělesně zdatná a obratná
Tabulka 31 - Základní údaje o stavu dítěte č. 3
Maria je velmi aktivní a milá, ráda se věnuje výtvarnému tvoření. Prosazuje se, je sebevědomá a je dominantní typ. Velmi ráda navštěvuje mateřskou školu a vyhledává kontakt s vrstevníky. Navazuje bezproblémově vztahy k vrstevníkům i dospělým.
74
Verbální schopnosti Marii jsou velmi výborné. Na stejné úrovni ovládá češtinu i nizozemštinu. Občas se objevují dysgramatismy případně problémy s verbální výbavností. Její jazykový vývoj probíhá stejně jako u monolingvního dítěte. Maria je velmi komunikativní dítě.
Maria se zajímá o všechno, ráda sportuje, tvoří, učí se novým věcem. Chodí i na soukromé hodiny nizozemštiny. S matkou se společně věnují přípravě na školní docházku různými cvičeními. Momentálně řeší spory hlavně pláčem, fyzicky a žalováním. Chce být princeznou Sofií z Disney pohádky.
75
3. Rozhovory s pedagožkami
Manuál pro rozhovor je uveden v Příloze G.
a) Thymiane Volckaert
Rozhovory probíhaly v anglickém jazyce, protože v něm obě máme dostatečnou slovní zásobu pro konverzaci a běžně s ním konverzujeme.
Spolupráce s ní mě obohacuje o nové hry, přístupy a možnosti v práci s bilingvními dětmi. Známe se osm let, a přesto mě některé odpovědi překvapily. Základní údaje o její osobě jsou uvedené v charakteristice respondentů.
Volckaert bydlí celý život v Belgii, doma dodržují pouze belgické zvyky a tradice. Její matka mluví nizozemsky, francouzsky a anglicky. Pracuje jako obvodní lékařka. Otec je manažer a mluví nizozemsky, anglicky a francouzsky.
Nemá žádné sourozence. Jako mateřský jazyk označila nizozemštinu, dále uvedla angličtinu a francouzštinu. Sama se považuje za bilingvní osobu.
Volckaert si nemyslí, že by bilingvismus byl vzácný nebo nějak výjimečný, protože žije v Belgii, kde je dle ní zcela běžný. Studuje sociální a volnočasovou pedagogiku na univerzitě v Gentu. Jako pedagog volného času pracuje osm let, svou práci má moc ráda, preferuje práci s dětmi předškolního věku. Vede plavecký výcvik a tábory všeobecného zaměření pro předškolní děti a děti mladšího školního věku.
Někdy mívá ve skupině bilingvní děti, ale pokud mají jako dominantní jazyk nizozemštinu, tak ani nepozná, jestli jsou děti bilingvní. Ve své praxi se setkala s dětmi, které mluvily španělsky, anglicky, francouzsky, rusky, polsky a čínsky. Na otázku, jestli je práce s bilingvním dítětem v něčem odlišná, odpověděla, že záleží, zda alespoň jeden z jazyků, jakým dítě mluví, je jazykem, který i ona sama ovládá. Dále toto konstatování rozvádí tak, že pokud mluví odlišným jazykem, může nastat problém v komunikaci a vysvětlení aktivit. Hlavně zdůrazňuje potřebu názornosti a potřebu pomůcek při práci
76
s těmito dětmi. Mezi pomůcky řadí různé obrázky nebo práci s online překladači.
Na dotaz stran počtu center, soustřeďujících se na volnočasové aktivity pro děti, Volckaert uvedla, že každé město má minimálně fotbalový klub, skautský oddíl nebo jiný sportovní oddíl. Nabídka v místě jejího bydliště je však dle jejího vyjádření špatná. Mají jen základní nabídku aktivit, do které řadí plavání a fotbal. Uvítala by rozšíření nabídky i o další aktivity pro dospělé jako např.
výtvarné tvoření a dramaticko divadelní činnost, jako je to v Gentu. Na otázku, co by doporučila pedagogům v práci s bilingvním dítětem, odpověděla nemít obavy z komunikace, nebrat ohled na jazykové bariéry a zkoušet komunikovat.
Zdůrazňuje zároveň nutnost, aby komunikace probíhala oboustranně.
Mluvili jsme i o průběhu studia, nárocích jednotlivých předmětů. Největší rozdíl je v praxi, kde v Belgii stoupá podle ročníku, v kterém se zrovna student nachází. V prvním ročníku je student povinen splnit 24 hodin praxe, v druhém ročníku je to již 225 hodin a v třetím 420 hodin praxe. Vzhledem k tomu, že i závěrečná práce musí vycházet především z praxe, je vnímána jako velmi důležitý předmět.
b) Aneta Sluková
Se slečnou Slukovou spolupracuji dva roky. Společně vyučujeme cizí jazyk u předškolních dětí. Spolupracujeme na přípravách plánů a zároveň si vzájemně půjčujeme pomůcky pro výuky, které si samy tvoříme.
Svého času bydlela ve Švýcarsku, Německu a různých městech České republiky. Otec je řidičem z povolání a matka je keramičkou, mluví pouze česky. Doma vždy dodržovali české zvyky a tradice, jenom Velikonoce měli propojené s německým stylem oslavy těchto svátků. Vystudovala střední pedagogickou školu v Brně. Považuje se za bilingvní osobu. Jako mateřský jazyk označila češtinu a jako druhý jazyk uvedla němčinu. Má dvě mladší sestry, které žijí celý život v Liberci. Nyní pracuje v soukromé mateřské škole
77
v Liberci, předtím pracovala v jazykové mateřské škole zaměřené na výuku německého jazyka v Liberci.
Jako pedagog volného času pracuje pět let, svou práci má moc ráda, preferuje práci s dětmi předškolního věku. Vede kroužek lehké atletiky a německého jazyka. Výuku cizích jazyků vnímá jako šanci pro dítě a jeho lepší budoucnost. Myslí si, že pokud je rodina bilingvní, je nejlepší začít mluvit na dítě oběma jazyky již od narození a pokud to možné není, tak už od mateřské školy a zařadit dítě do bilingvní mateřské školy. Ve své praxi se setkala s dětmi, které mluvily německy.
Na otázku, jestli je práce s bilingvním dítětem v něčem odlišná odpověděla, že je pestřejší, rozmanitější a z pohledu pedagoga více atraktivní, jelikož může vnímat více viditelných pokroků. Dále uvedla, že práce s bilingvními dětmi ji dala mnoho zkušeností, pomohla nahlížet jinak na její práci a především se sama zdokonalovala. Jako pomůcku, která jí pomáhá při práci s bilingvními dětmi, uvedla, že se jí nejvíce v praxi osvědčila práce s loutkou, která provází děti po celou dobu studia, mnoho obrázků, a hlavně názorné ukázky, které si děti mohou samy zkusit.
Na otázku, jaké doporučení má pro ostatní pedagogy, kteří začínají pracovat s bilingvními dětmi, odpověděla, že by doporučila každému pedagogovi, aby si vyzkoušel být v kůži dítěte, které nerozumí či rozumí minimálně jazyku v dané zemi. Také doporučuje různé sebezdokonalovací kurzy, které dle jejího názoru mohou v této práci velmi pomoci.
Jako vhodné aktivity pro práci s bilingvními dětmi doporučuje aktivity s hudebními nástroji či využití sportovních pomůcek a práci s obrázky.
Nabídku volnočasových aktivit v Liberci považuju za dostatečnou.
78
4. Rozhovor s rodiči dětí
Manuál pro rozhovor je uveden v Příloze D.
a) otec bilingvního chlapce - Max
Základní údaje o Maxovi a jeho rodině jsou uvedeny v pozorování.
Bilingvismus je v této rodině vnímán jako běžný jev. Všichni členové rodiny z otcovy strany mluví nizozemsky, francouzsky, anglicky a německy. Členové rodiny ze strany matky mluví pouze česky, což jim ze začátku způsobovalo mnohá nedorozumění s otcem dítěte. Rodiče dítěte se shodli na bilingvní výchově před narozením dítětem, aby mělo možnost komunikovat s celou rodinou. Domluvený jazykový vzorec dodržují. Matka na dítě mluví česky, otec mluví na dítě nizozemsky a matka s otcem mluví anglicky. Ostatní členy rodiny požádali, aby na dítě též mluvili pouze svým mateřským jazykem. To se ale u členů rodiny z otcovy strany ne vždy daří dodržet. Styl výchovy dítěte je demokratický.
Rodina udržuje kontakty s ostatními Belgičany žijícími na území České republiky, tudíž má Max možnost upevňovat své znalosti nizozemštiny a kulturní identity. Mají také hodně přátel i mezi Čechy, díky nimž se procvičuje v dovednostech českého jazyka pro změnu otec. Otec dítěte po příchodu do České republiky začal okamžitě navštěvovat intenzivní kurz českého jazyka pro cizince. Do dvou let se již byl schopen plynule dorozumět ve většině běžných životních situací. Dnes žije v České republice deset let a jen slangová slova, případně odborné termíny v určitých oblastech, mu stále činí problém.
Maxův otec by chtěl, aby navštěvoval Max hodiny nizozemštiny, ale ta v nabídce jejich města není.
Rodina se snaží udržovat kontakty i s nejširšími členy a jezdí je pravidelně navštěvovat. Zvyky a tradice dodržují převážně české v kombinaci s belgickými. Například tradici Mikuláše slaví Max v českém stylu ve škole a v belgickém doma a na ambasádě. Štědrý večer probíhá dle českých zvyklostí, ale 1. svátek vánoční slaví rodina dle belgických zvyků, stejně tak i Silvestr.
Zajímavá je oslava Velikonoc. Dopoledne probíhá oslava dle českých tradic a
79
odpoledne dle belgických. První rok se bál, že bude při dodržení českých tradic zadržen policie – šlehání žen pomlázkou, pití alkoholu a obdarování i od neznámých lidí.
Max chodí na sportovní, logopedický a turistický kroužek. Nyní v základní umělecké škole začíná s hrou na instrumentální nástroj. Otec je s nabídkou volnočasových aktivit v městě bydliště částečně spokojen. Ve srovnání s Belgií je podle něj ale většina kvalitních aktivit příliš drahá a časově nedostupná pro pracující rodiče. Nelíbí se mu, že základní umělecká škola nepřijímá všechny děti, ale jen ty, které složí přijímací zkoušky. Říká, že v Belgii jsou přijaty všechny děti, jen se pak rozdělí do skupin podle toho, zda se umění chtějí věnovat profesionálně, či pouze pro zábavu. Hudba je dle jeho mínění jedním z nedůležitějších prvků pro zdravý vývoj dítěte. Své zkušenosti s volnočasovými pedagogy hodnotí většinou pozitivně. Pouze v některých situacích, které byly velmi emocionální pro obě strany, docházelo ke konfliktům např. zranění dítěte, kdy očekával stejný průběh, jaký by byl v Belgii, zde však nebyl z větší části očekávaný servis poskytnut.
b) matka bilingvní dívky – Maria
Základní údaje o Marii a její rodině jsou uvedeny v pozorování.
Bilingvismus je v této rodině vnímán jako běžný jev stejně jako u Maxe.
Všichni členové rodiny z otcovy strany mluví nizozemsky, francouzsky, anglicky a německy. Členové rodiny ze strany matky mluví česky a anglicky.
Rodiče dítěte se shodli na bilingvní výchově před narozením dítětem, aby mělo možnost komunikovat s celou rodinou. Domluvený jazykový vzorec dodržují.
Matka na dítě mluví česky, otec mluví na dítě nizozemsky a matka s otcem mluví anglicky. Ostatní členy rodiny požádali, aby na dítě též mluvili pouze svým mateřským jazykem. Všichni to akceptují a nedochází v tomto případě ke konfliktům. Styl výchovy dětí je demokratický.
Rodina udržuje časté kontakty s ostatními Belgičany v místě bydliště. Maria je s těmito dětmi pravidelně ve styku i díky soukromým hodinám nizozemštiny, která u nich probíhá. Přátelí se i s mnoho českými rodinami,
80
takže kontakt s oběma jazyky je pro Marii vyrovnaný. Otec se přihlásil po přestěhování do České republiky na intenzivní kurz českého jazyka pro cizince a do tří let zvládl mluvit plynule a bez obtíží. Otec je podnikatel a pilot. Jeho firma působí jak v České republice, tak i v Belgii, díky čemuž rodina často cestuje.
Zvyky a tradice dodržují převážně české v kombinaci s belgickými. Během pozorování a rozhovorů jsem zjistila, že oslavy svátků probíhají stejně jako u Maxe. Část vánočních svátků tráví tradičně v Belgii.
Maria chodí na jazykový kurz nizozemštiny a tance. Matka je s nabídkou volnočasových aktivit v místě bydliště plně spokojena. Rodina je rovněž velmi spokojena i s přístupem všech pedagogů, kteří mají pro odlišné kulturní zvyklosti u otce pochopení. Otec se nemá problém dorozumět, protože všichni pedagogové, s nimiž se setkává, hovoří i plynule anglicky. Nedochází tak k nedorozuměním.
c) matka bilingvního chlapce – Sam
Základní údaje o Samovi a jeho rodině jsou uvedeny v pozorování. Bilingvní výchova je v okruhu rodiny poprvé a neměli s ní žádné zkušenosti. Členové rodiny ze strany otce mluví pouze česky a z matčiny strany pouze polsky. Po narození dítě se matka s otcem domluvili, že mezi sebou budou mluvit pouze česky. Matka se naučila česky během jednoho roku od otce a on se od ní naučil polštinu během dvou let. U otce je ale při použití polštiny zřetelný přízvuk. Na dítě mluví matka jenom polsky, otec jenom česky. Samův starší bratr mluví pouze česky a sourozenci mezi sebou mluví výhradně česky.
Rodiče vychovávají své děti demokratickým způsobem. Rodina neudržuje kontakt s polskou rodinou pravidelně, jezdí tam jednou za tři roky. Matka pochází z části Polska, která leží u hranic s Ukrajinou. Cesta vlakem tam trvá 2 dny a matka se sama s dětmi bála. Otec na tyto návštěvy nejezdí rád. Rodina se tak matce díky tomu odcizila.
81
Zvyky a tradice dodržují české. Sam chodí na bojový, turistický a čtenářský kroužek. Věnuje se i hře na piano v základní umělecké škole. Výběr volnočasových aktivit je dle slov matky v místě bydliště minimální, aktivity v nabídce jsou pouze sportovního charakteru.
Velmi zajímavá byla část rozhovoru, kde jsem zjišťovala zkušenosti s pedagogy volného času. Matka odpověděla, že nikdy nedošlo k žádným problémům. Největší problémy a konflikty řešili ale v mateřské škole. Zde se děti Samovi posmívali, že neumí mluvit správně česky, nezná správně říkanky a míchá jazyky. V té chvíli si dle slov matky uvědomil, že to je pro jiné děti cizí jazyk. Když chtěli rodiče problém s učitelkou řešit, tak jim doporučila okamžité ukončení bilingvní výchovy, které odůvodnila tím, že dítě logopedicky nezvládá. Rodiče ale neustoupili a ve výchově dále pokračovali.
Nyní Sam nemá problémy se domluvit jak polsky, tak i česky.
82
5. Shrnutí a závěry šetření
K výzkumné otázce číslo 1: Jaká specifika v práci pedagoga vyplývají z účasti bilingvních dětí v dětské volnočasové skupině?
Podle odpovědí na položky 3, 4, 5, a 6 v dotazníkovém šetření a odpovědí z poskytnutých rozhovorů pedagožkami lze konstatovat, že se většina respondentů shoduje na lingvistických specificích bilingvismu (přepínání kódů, interference nebo jazykové výpůjčky) jako na největším specifiku práce s těmito dětmi. Je nutné poznamenat, že pedagogové se dle šetření věnují déle přípravě aktivit a programu pro takovou skupinu (vyhledávání pomůcek, jazyková náročnost instrukcí u aktivit apod.).
Respondenti se většinou shodli, že bilingvní dítě vyžaduje individuální přístup (přípravu jiných aktivit, vytvoření pomůcek, názorné předvedení, kontrolu míry porozumění u dítěte) a podporu v učení nebo zdokonalování se v jazyku. V přípravě aktivit je nutné zohlednit interkulturní prostředí, z kterého dítě pochází.
K výzkumné otázce číslo 2: Jaké osobnostní charakteristiky pedagoga jsou při práci s bilingvními dětmi ve volnočasovém zařízení nejpodstatnější?
Zda existují nějaké osobnostností charakteristiky, které by pedagogům pomáhaly v práci s bilingvními dětmi, měla napomoci zjistit položka 6 a 8 u dotazníkového šetření a v rozhovorech s pedagožkami. Uvedené odpovědi respondentů odpovídají tomu, že 91% z nich se domnívá, že tato práce má vyšší požadavky na určité osobnostní charakteristiky pedagoga. Mezi ně řadí empatii, trpělivost, umění naslouchat, porozumění a toleranci.
83
K výzkumné otázce číslo 3: Co by volnočasoví pedagogové uvítali jako pomůcku (nástroj) pro usnadnění nebo zlepšení práce s bilingvními dětmi?
Touto otázkou se zabývala položka č. 7 v dotazníkovém šetření a informace poskytnuté během hovorů s pedagožkami. Většina respondentů se shodla, že nejlepší pomůckou, kterou používají, jsou různé obrázky a piktogramy.
Jedenáct respondentů ale žádnou pomůcku nepoužívá, a ani si nemyslí, že je nutné nějakou používat. Lze tedy konstatovat, že potřeba využívání pomůcek při práci s těmito dětmi není jednoznačná.
K výzkumné otázce číslo 4: Jaká jsou očekávání pedagogů volného času od bilingvních dětí?
K této otázce se vztahovala položka č. 9 uvedená v dotazníku. Shodný podíl respondentů (16) odpověděli, že se dítě má naučit náš mateřský jazyk, ale zároveň dodávají, že i oni se skupinou dětí se snaží naučit několik slov z jazyka dítěte. Konstatuji, že většina pedagogů je ochotna se učit dalším cizím jazykům za předpokladu, že i dítě se bude učit mateřskému jazyku země, kde momentálně bydlí.
K výzkumné otázce číslo 5: Jak bilingvismus přispívá k rozvoji sociálních kompetencí bilingvních dětí i ostatních dětí ve skupině?
Z uvedených odpovědí na položku č. 4 v dotazníku a pozorování dětí vyplývá, že tyto děti umí motivovat ostatní k učení cizím jazykům.
Bilingvismus rozvíjí u dětí větší míru tolerance, empatie, kritického a kreativního myšlení. Toto hodnotili respondenti ve svých odpovědích nejčastěji. Na ostatní děti působí bilingvní dítě tím, že je učí větší toleranci, jazykovým dovednostem, spolupráci a interkulturní zkušeností. Konstatuji tedy, že bilingvismus přispívá k rozvoji sociálních kompetencí bilingvních dětí a na ostatní děti působí pozitivně.
84
6. Desatero pro pedagogy volného času pracují ve VZ
V této části navrhuji deset zásad pro pedagogy volného času, které jim mohou pomoci při práci s bilingvními dětmi tak, aby jejich vzájemná spolupráce probíhala co nejpříjemněji, snadno, a přinášela pozitivní pocity oběma stranám. Tímto desaterem se sama řídím při práci s bilingvními dětmi.
Desatero jsem stanovila nejenom na základě osobní zkušenosti, ale zejména na základě studia literatury, dotazníkového šetření, pozorování a rozhovorů.
1. studium bilingvismu a interkulturního soužití
Pokud budete vědět, jaká specifika bilingvní výchova může mít, můžete přizpůsobit aktivity dítěti vytvořením podnětného a bezpečné prostředí bez stresu, kde si bude moci hrát a být především šťastné. Pokud chcete získat základní představu o interkulturním soužití, doporučuji knihu od autorky Dany Moree – Základy interkulturního soužití, která je uceleným pohledem na toto téma včetně užitečných cvičení.
2. pozitivní přístup a reálná očekávání
Váš pozitivní přístup se odrazí i v pedagogickém působení na děti. Nemějte obavy z bilingvního dítěte nebo z komunikace s ním. Těšte se na něj a na to, čím Vás tato spolupráce může obohatit. Pokud je to možné, zjistěte si o něm co nejvíce informací ještě před vstupem do Vašeho zařízení – rozhovorem s rodiči, s dítětem, dotazníkem apod. Nezapomeňte také na reálná očekávání, která na dítě budete mít. Vzhledem k jeho věku (do osmi let) se jistě nebude jednat o bezchybného bilingvního jedince, jehož jazyky budou vyvážené.
Pokud se bude jednat o mladší dítě, může mít i problémy s přijetím nové kultury. Snažte se mu pomoci a buďte jeho dobrým průvodcem.
3. komunikace
Pokud ovládáte jazyk jednoho z rodičů, nebojte se s ním komunikovat třeba i s chybami. Rodiče bilingvních dětí mají pro chyby většinou pochopení a ocení Vaši snahu. Máte tak úžasnou možnost naučit se nový jazyk případně zdokonalit či procvičit, co již umíte. Pokud dítě neovládá náš mateřský jazyk, i tak s ním komunikujte, jednoduše, jasně, názorně a nezapomínejte na
85
neverbální komunikaci. Ke komunikaci můžete využít spoustu pomůcek, které nám dnešní doba nabízí – internetové překladače, mobilní aplikace, různé knihy a slovníky, obrázky a piktogramy.
4. kulturní senzitivita
Nestačí si jen co nejvíce načíst o kultuře, historii, geografii země apod. Měli byste být též kulturně senzitivní. To především znamená, že byste měli být otevření a vnímaví. Pro snazší pochopení a vcítění do jiné kultury, které si dítě s sebou přináší, je nutné se naučit i interpretovat cizí vzorce chování. Je možné, že dítě bude kulturu odmítat nebo se s ní nikdy zcela neidentifikuje. Požádejte ho, aby Vám vyprávělo o tradicích, které slaví doma, a ty si pak důkladněji prostudujte. Nové informace můžete interpretovat celé skupině a požádat dítě o spolupráci a doplnění například fotografiemi nebo předměty, které se k této tradici vztahují. Totéž mohou udělat ostatní děti, čímž jim zprostředkujete
Nestačí si jen co nejvíce načíst o kultuře, historii, geografii země apod. Měli byste být též kulturně senzitivní. To především znamená, že byste měli být otevření a vnímaví. Pro snazší pochopení a vcítění do jiné kultury, které si dítě s sebou přináší, je nutné se naučit i interpretovat cizí vzorce chování. Je možné, že dítě bude kulturu odmítat nebo se s ní nikdy zcela neidentifikuje. Požádejte ho, aby Vám vyprávělo o tradicích, které slaví doma, a ty si pak důkladněji prostudujte. Nové informace můžete interpretovat celé skupině a požádat dítě o spolupráci a doplnění například fotografiemi nebo předměty, které se k této tradici vztahují. Totéž mohou udělat ostatní děti, čímž jim zprostředkujete