Stěžejní událostí pro americký komiks se stal vynález rotačky roku 1845. Tento stroj dovolil mnohonásobně snížit náklady na tisk, čímž přispěl ke snadné dostupnosti novin pro širokou veřejnost. Zároveň usnadnil množení obrázků. Ilustrace začaly být nedílnou součástí každých novin. Lidé se stále potýkali s nízkou gramotností a právě díky ilustracím se dosahovalo většího porozumění. Pokrokové tiskařské technologie umožnily vznik nových časopisů (např. Puck, Judge, Life). Roku 1889 přišel vydavatel Joseph Pulitzer s inovací svého newyorského listu Sunday World v podobě přílohy obsahující kreslené vtipy. Tento nápad byl čtenáři velice vřele přijat a současně přispěl k rozvoji obrazových příběhů. Jedním z tvůrců těchto kreslených příloh se stal umělec Richard Felton Outcalt. Zpočátku se zaměřoval na pouliční život dětí z newyorských činžovních domů. V jeho kresbách se neustále opakovala postava holohlavého chlapce s odstátýma ušima oděného ve špinavé noční košili.
Později ho pojmenoval Mickey Dugana. Promluvy tohoto malého uličníka zaznamenával Outcalt přímo na jeho košili. Dne 5. ledna 1895 vyšla série obrázků věnovaná pouze tomuto chlapci v žluté košili (viz obrázek 8). Hlavní hrdina byl přejmenován na Yellow Kida (česky Žluťásek). „Proti chlapcově podivnému úboru i sadistickému chování protestovaly tisíce puritánských čtenářů, ale na druhou stranu ještě více čtenářů si ho zamilovalo, náklad listu díky seriálu prudce stoupl a malý nezbeda se tak začal na jeho stránkách objevovat pravidelně.“ (Foret 2004) Publikování této série rozpoutalo další spor i mezi odborníky. Někteří v ní spatřují zrod moderního komiksu, jiní oponují, že zde stále chybí sdělovací bubliny. V takové podobě, v jaké známe komiks dnes, vyšel prvně dne 25. října 1896.
Obrázek 8 Yellow Kid (American studies at the University of Virginia 2009)
24
Obliba komiksu rostla i ve 20. století. Stal se neodmyslitelnou součástí každodenních novinových vydání. Neustále ale čelil kritice, a to především z řad pedagogů a strážců veřejné morálky. Ti zastávali názor, že komiks ohrožuje lidskou populaci svým vulgárním podtextem a nízkou mravní hodnotou. Vyvolali proto historicky první kampaň proti tomuto žánru. Někteří autoři se kvůli ní odmlčeli, jiní ukončovali své příběhy morálním ponaučením či poselstvím. Popularita komiksu však neklesala.
Naopak. Vydavatelé různých novin a listů najímali stále nové a nové kreslíře.
Tím vznikl prostor pro experimentování. Výraznou osobností té doby byl umělec Rudoplh Dirks. Tento kreslíř se do dějin komiksu zapsal jako první tvůrce celých obrazových příběhů. Navíc kresby doplnil o pohyb a znázornil pocity postav.
Mezi jeho nejvýznamnější dílo patří The Katzenjammer, u nás známé pod názvem Kluci darebáci či Kočičárny Kida a Pida. Dalším proslulým experimentátorem se stal kreslíř Winsor McCaye. Jeho rozsáhlé komiksové dobrodružství Malý Nemo si oblíbila řada čtenářů v celé Americe. Vypráví o chlapci, jenž je odvezen do Slumberlandu, kde se má stát kamarádem královy dcery. McCaye do svého vyprávění zapojil sny a vdechl život neživým věcem. Kvůli tomuto přístupu byl mnohými odborníky označován za průkopníka surrealismu. (Holaňová 1993, str. 5) První komiksový hrdina, který překročil hranice USA a dostal se do Evropy, se jmenoval Kocour Felix (viz obrázek 9).
Obrázek 9 Kocour Felix (Kruml 2007, str. 51)
Felix se vymykal tím, že zásadně chodil po dvou. Jeho autorem byl umělec Pat Sullivan.
Světově známým se stal i další zvířecí komiks amerického kreslíře George Herrimana – Crazy Cat. Jeho hlavní zápletkou je netradiční milostný trojúhelník kočky, myši a psa.
25
Především díky filmovému zpracování se do paměti mnoha lidí zapsal komiks Pepek námořník amerického umělce Elzia Crislera Segara. Posledním kreslířem, který zakončí výčet nejvýznamnějších osobností této doby, je Walter Elias Disney.
Tento muž mnoha talentů obohatil komiksovou tvorbu o díla jako například Kačer Donald, Tři malá prasátka, Pes Pluto či nejznámější Myšák Mickey. Z těchto příkladů lze usoudit, že Spojené státy americké stály na počátku 20. století na samém vrcholu komiksové produkce. Tvorba tamních autorů pronikala do celého světa a ovlivnila nejednoho spisovatele a kreslíře.
Humoristicky pojaté komiksy začaly ve 30. letech 20. století ztrácet na své popularitě u široké veřejnosti. Objevily se názory hlásající rozšíření toho žánru o prvky westernu, sci-fi, detektivky. Lidé toužili prostřednictvím komiksu zažívat dobrodružství.
Jako první zareagoval kanadský spisovatel a ilustrátor Harold Foster, jenž se nechal inspirovat úspěšným dobrodružným románem Tarzan od spisovatele Edgara Rice Burroughse. Pro americké listy vytvořil stejnojmenný komiks, se kterým však nesklidil velký úspěch. Jeho kresby byly příliš vágní, a proto je veřejnost nepřijala. Přepracování se nakonec ujal ilustrátor a kritik Burne Hogarth. „… vnášel do kresby vlastní představy a vytvořil úžasný svět džungle se silnými vlivy manýrismu a expresionismu. Hogarth představoval čtenářům kult nahého těla, dokonalost a rozmanitost přírody, studie zvířat a pohybů.“ (Kruml 2007, str. 62) Tak se zrodila fenomenální postava Tarzana (viz obrázek 10), potomka anglického lorda, jenž je po smrti rodičů vychováván v africké džungli opicí.
Obrázek 10 Tarzan (Kruml 2007, str. 63)
26
Od roku 1933 byly ve Spojených státech amerických vydávány samostatné komiksové knihy na pokračování např. Detective Comics či Action Comics. První takovou publikaci zpracoval kreslíř Max Gaines. Tím se komiks vymanil ze závislosti na novinách a časopisech. Zároveň upustil od prvků humoru a satiry a vydal se úplně jiným směrem. Výsledkem těchto radikálních změn byli superhrdinové.
Lidé jim naprosto propadli, protože každý z nás si ve skrytu duše přeje dokázat něco neuvěřitelného. Prvním takovým superhrdinou se stal Superman (viz obrázek 11) autorů Jerryho Siegla a Joe Shustera. Superman jako jediný přežívá výbuch své planety Krypton díky svým rodičům, jež ho vyslali v modulu do vesmíru. On ztroskotává na planetě Zemi, kde ho jako první nalézají mladí manželé, kteří ho přijímají za vlastního a vychovávají. Jeho mimozemský původ má vliv na jeho schopnosti.
Superman je využívá, aby pomáhal obyčejným bezbranným lidem v boji proti zlu a nespravedlnosti. Tento hrdina uchvátil čtenáře především proto, že ač oplývá nadpřirozenými schopnosti a umí létat, stále mu zůstávají lidské slabosti. Zároveň se na něho lidé obraceli v těžkých dobách, kdy s obavami vyčkávali, jak dopadnou válečné spory v Evropě.
Obrázek 11 Superman (Kruml 2007, str. 99)
Dalším superhrdinou byl Flash Gordon autora Alexandra Raymonda. Tato postava vyniká svou sílou, důvtipem a chytrostí. Příhody Flashe Gordona se odehrávají v budoucnosti na různých galaxiích. Toto nové pojetí se setkalo s velice příznivým ohlasem nejen u dospělých, ale i u dětí. Americkým symbolem se stal superhrdina jménem Batman (viz obrázek 12). Vytvořil ho americký kreslíř Bob Kane.
Netopýří muž se zjevuje pouze v noci, aby ztrestal nespravedlnost a zločin. Jde mu však
27
především o pomstu smrti svých rodičů. „Jelikož je ale majitelem nevyrýžovatelného bankovního konta, pomáhá si špičkovými technologiemi a úžasnými vynálezy:
legendárním batmobilem, batplánem, batmerangem a spoustou dalších vymožeností a hračiček. Zajímavé zároveň je, že nepoužívá střelné zbraně.“ (Marek 2005) 30. léta 20. století jsou v USA nazývána „zlatými léty komiksu“.
Obrázek 12 Batman (Komiks.cz 2005)
Do této doby byly komiksy vždy určeny čtenářům tiskovin – tedy převážně starší populaci. Obrázky se zaujetím sledovaly také děti. Roku 1940 vytvořil Will Eisner, americký kreslíř a karikaturista, pro listy Sunday Newspapers komiks The Spirit určený výhradně dospělým čtenářům. V tomto trendu se pokračovalo po druhé světové válce.
Do komiksu pronikla témata s prvky hororu, erotiky, romantiky i krimi.
Některá zpracování veřejnost tvrdě odsoudila za svou brutalitu a pornografii.
Komiksoví tvůrci ale byli na kritiku zvyklí. Tento literární žánr mnozí již v minulosti shazovali za jeho nevhodnost pro čtenáře či nízkou kvalitu potlačující růst gramotnosti.
Odpůrci mu přičítali i kulturní a morální úpadek lidstva. Nikdy ale nebyl komiks podroben takovému zkoumání jako v 50. letech. Do čela tohoto hnutí se postavil psychiatr Frederick Wertham. Ten ve své knize Seduction of the innocent6 (česky Svádění nevinných) shrnul výsledky své studie zabývající se negativním vlivem komiksu na mládež. Kritika nakonec vyústila v celospolečenský boj proti tomuto žánru.
Vydavatelé museli podrobit díla autocenzuře. Jako směrodatný kodex vydala
6 WERTHAM, F., 1954. Seduction of the innocent. 1. vyd. New York City: Rinehart & Company.
28
Americká komiksová asociace roku 1954 tzv. „Comic code“. „Kodex mimo jiné zakazoval prezentovat sympatie ke zločincům, nedůvěru k představitelům práva a zákona a jednotlivosti zločinů a metody zločinců. Také bylo zakázáno ukazovat nahotu v jakékoli formě, prezentovat rozvod humoristicky nebo jako vhodnou metodu řešení problémů v manželství, v bublinách umísťovat kletby nebo neslušná slova, stejně jako používat slova horror nebo teror v názvech příběhů.“ (Kruml 2007, str. 143) Každý komiks se musel podrobit kontrole Americké komiksové asociace. V případě shledání nezávadnosti byl opatřen nápisem „Approved by the Comic Code Authority“
(česky Schváleno Komiksovou společností) a nic nebránilo jeho publikování.
Tato opatření měla nedozírný dopad na ekonomiku vydavatelství. Mnohá vyhlásila bankrot.
V 60. a 70. letech komiks sváděl boj nejen s kritickou společností, ale také s nově vznikajícím médiem – televizí. Zakládala se nová komiksová vydavatelství jako například Marvel Comics, B. B. Art, Crew či Mot. Renomovaní kreslíři se opět vrátili k superhrdinům. Svého zrodu se zde dočkal například pavoučí muž Spiderman od tvůrců Stana Lea a Steava Ditka. Nově se publikovaly dobrodružné komiksy skupiny superhrdinů. Mezi nejznámější týmy patří Avengers (viz obrázek 13) a Fantastická čtyřka.
Obrázek 13 Avengers (Slizg.eu 2011)
29
Zároveň v 70. letech vznikla jako reakce na cenzuru a omezení vydávání undergroundová skupina komiksu. Členové této skupiny skrze komiks prezentovali své postoje ke kultuře, názory na politiku i morální a etické normy společnosti.
Jejich díla byla určena především starším čtenářům. Komiks se stal nástrojem umělecké výpovědi. Ve skupině působilo i několik ženských autorek. Za jednu z předních osobností undergroundu se považuje kreslíř a hudebník Robert Crumb. Proslul především svými komiksovými povídkami My Troubles with Women (česky Moje trable se ženami). V 80. letech se do popředí dostaly komiksy magazínu RAW. Tento deník proslavil především komiksový kreslíř Art Spiegelman svým projektem Maus (viz obrázek 14). Spiegelman se narodil ve Stockholmu.
Oba jeho rodiče přežili pobyt v koncentračních táborech Osvětim a Dachau, což značně poznamenalo jejich životy. Speigelman se v komiksu Maus rozhodl zachytit otcovy zážitky. Svou zpovědí uchvátil širokou veřejnost. Za toto dílo převzal jako první komiksový tvůrce Pulitzerovu cenu za literaturu.
Obrázek 14 Ukázka z knihy Maus (Kruml 2007, str. 254)