43
3 Využití komiksu v literární výchově
3.1 Literární výchova na prvním stupni ZŠ
Dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání je obor Český jazyk a literatura součástí vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Tvoří ho tři základní složky – komunikační a slohová výchova, jazyková výchova a literární výchova. Tyto složky se vzájemně prolínají. „V Literární výchově žáci poznávají prostřednictvím četby základní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora a formulovat vlastní názory o přečteném díle.
Učí se také rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé percepce, interpretace a produkce literárního textu. Žáci dospívají k takovým poznatkům a prožitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, životní hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní život.“ (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 2013, str. 16)
Pro složku literární výchovy Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání jasně definuje očekávané výstupy, tedy konkrétní popis toho, co má žák umět, dělat nebo čemu má rozumět po absolvování výuky. Pro první stupeň jsou tyto výstupy rozděleny do dvou období, a to pro 1. 3. ročník a 4. 5. ročník. Každá základní škola rozpracuje očekávané výstupy do svého školního vzdělávacího programu.
Tím se zavazuje k jejich plnění.
„LITERÁRNÍ VÝCHOVA Očekávané výstupy – 1. období žák
► ČJL-3-3-01 čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku
► ČJL-3-3-02 vyjadřuje své pocity z přečteného textu
► ČJL-3-3-03 rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění
► ČJL-3-3-04 pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
44 Očekávané výstupy – 2. období
žák
► ČJL-5-3-01 vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je
► ČJL-5-3-02 volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma
► ČJL-5-3-03 rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů
► ČJL-5-3-04 při jednoduchém rozboru literárních textů používá elementární literární pojmy“
(Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 2013, str. 20) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání zároveň ve svém obsahu vymezuje i učivo, které má být v dané oblasti probráno. Pro literární výchovu je to poslech literárních textů, zážitkové čtení a naslouchání, tvořivé činnosti s literárním textem (přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, dramatizace, vlastní výtvarný doprovod) a osvojení základních literárních pojmů (literární druhy a žánry: rozpočitadlo, hádanka, říkanka, báseň, pohádka, bajka, povídka; spisovatel, básník, kniha, čtenář; divadelní představení, herec, režisér; verš, rým, přirovnání). (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 2013, str. 20) Žák se prostřednictvím četby seznamuje s hlavními literárními druhy, učí se identifikovat jejich specifické rysy, rozpoznává umělecké záměry autora, formuluje své vlastní názory o přečteném díle, rozlišuje literární fikci od skutečnosti, osvojuje si základní čtenářské návyky, schopnosti tvořivé percepce, interpretuje a produkuje text. (Toman 2007, str. 21)
Literární výchova má své nezastupitelné postavení v oblasti rozvoje osobnosti žáka.
„Podporuje chápání a přijímání světa a tím přispívá k sebepoznání, seberozvoji a nalezení vlastní identity. Žáky motivuje k četbě, k nalézání dalších komunikativních rovin a jejich významů, prostřednictvím uměleckých textů obohacuje o vnitřní prožitky, ukazuje cestu z životních problémů a napomáhá jim v hodnotové orientaci.
45
jazykovou kulturu, rozvíjí slovní zásobu a vyjadřování žáka. Příznivě podporuje výchovu k umění obecně a blíže žáka seznamuje s kulturními hodnotami. Z těchto argumentů je patrné, že literární výchova má skutečně velký potenciál, proto nelze vést její výuku bez patřičné kvalifikace a dostatečných znalostí a dovedností.
3.2 Využití komiksu v hodinách literární výchovy
Prvostupňoví pedagogové mají jedinečnou příležitost vidět znatelný pokrok u svých žáků. Na začátku první třídy neumějí děti téměř nic. Při odchodu z páté třídy však ve větší či menší míře zvládají číst, psát i počítat. Naučit ale žáky tyto dovednosti je složitý a zdlouhavý proces. Zaměřme se tedy ve zkratce na výuku čtení.
Vývoj čtenářských dovedností probíhá ve dvou fázích. V prvním období se žák učí základní prvky – tedy písmena, jejich tvary a zvukové podoby. Od hlásek se přechází k slabikám, později ke slovům a nakonec k celým větám. První čtení postrádá porozumění. Žák se soustředí na formální stránku textu, obsah mu uniká. Po zafixování a zautomatizování samotného procesu přichází druhé období, obvykle tomu tak bývá na konci druhého, respektive ve třetím ročníku. Žák si začíná uvědomovat, co čte a jaký význam text nese. Dovede o něm mluvit a vlastními slovy ho reprodukovat.
(Vágnerová 2012, str. 301 - 302) Proto by mu měly být předkládány vhodné knihy či úryvky přiměřené jeho věku i chápání. Zároveň by se měl žák setkat s různými literárními žánry, aby si rozšířil své znalosti a svůj přehled. S postupem času si bude sám volit, co si přečte. Literární vkus je z největší části ovlivňován rodiči a učiteli.
Na prvním stupni tvoří hlavní náplň literární výchovy četba z čítanek. Běžné čítanky obsahují z největší části klasické prozaické texty, výjimkou však není dětská poezie, hádanky, rébusy či vtipy. Od třetích ročníků navíc učitelé zavádějí i mimočítankovou četbu, kdy celá třída čte společně jedno literární dílo. Mezi nejoblíbenější knihy patří Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka, Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové či příběhy party Rychlých šípů od Jaroslava Foglara.
Rozhodující roli při výběru mají především finanční prostředky a vybavenost školy.
Většina učitelů navíc vede své žáky k tvorbě čtenářských deníků. Děti si také do tříd nosí své přečtené knihy a povídají o nich svým spolužákům.
46
Žáci prvního stupně se v literární výchově s komiksem téměř nesetkávají. V čítankách ani mimočítankové četbě není tento žánr vůbec zastoupen. Někteří pedagogové ho využívají jako příležitostné zpestření hodin. Systematicky s ním však téměř nikdo nepracuje. Zde je výčet argumentů, proč komiks do výuky zařadit:
„1. Motivace žáků: Vzhledem k přirozené přitažlivosti obrázků pro člověka je komiks vhodný zejména pro udržení zájmu a pozornosti žáka.
2. Vizuálnost: Fotografie a text vzájemným propojením vypráví příběh. Tím lze jakémukoliv tématu nasadit ‚lidskou tvář‘ tak, aby došlo u žáka k propojení emocionální stránky a obsahu vzdělání.
Prostřednictvím komiksu může být naplňována nejen většina očekávaných výstupů literární výchovy, ale i mezipředmětové vztahy. Dále lze prostřednictvím tohoto žánru rozvíjet klíčové kompetence, jež jsou hlavním cílem Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.
V některých školách je komiks součástí různých projektů. Ve školním roce 2012/2013 proběhl eTwinningový projekt Národní pohádky v komiksech. Zúčastnily se ho dvě vzdělávací instituce - Základní škola Generála Píky v Ostravě a Základní škola P. K. Hostinského v Rimavské Sobotě. Žáci pátých tříd společně poznávali a objevovali shodné a rozdílné prvky v lidových pohádkách. Využívali k tomu především díla Pavla Dobšinského a Boženy Němcové. Na základě svého zkoumání nejprve zpracovali česko-slovensko-anglické slovníky, vytvořili nové ilustrace a vrcholným dílem byl společný komiks klasických pohádek. Tvůrci projektu o něm napsali: „Projekt je založený na myšlence, aby základní vědomosti žáků získané v hodinách českého jazyka, dějepisu a výtvarné výchovy nezůstaly jen v oblasti teorie, ale aby se začlenily
47
i do praktického života. (…) Cílem projektu je vést žáky k lásce k vlasti, poznávání lidového kulturního dědictví, seznámit žáky s literárními osobnostmi – sběrateli lidové poezie, lidovými tradicemi, uměním a historií.“ (Národní pohádky v komiksech 2012)
„Důkazem toho, že komiksy mají opravdu velký výukový potenciál, jsou projekty podporované napříč mnoha státy světa. Hezkým příkladem je např. Edu Comics Project realizovaný v rámci programu Comenius pod záštitou Evropské unie.“ (Kříž 2013) Setkání. Českou republiku zde reprezentovalo Gymnázium Stříbro.
Za zmínku jistě stojí i fakt, že s tímto literárním žánrem pracují i mimoškolní organizace. Další projekt využívající komiks vytvořila Společnost pro kreativitu ve vzdělávání společně s Poradnou pro integraci za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Nese název Tvoříme spolu a od roku 2012 probíhá vždy v každém pololetí. „Projekt se zaměřil na využívání umění při efektivní podpoře jazykového vzdělávání dětí cizinců a rozvoje jejich klíčových kompetencí a podpoře jejich integrace.“ (Společnost pro kreativitu ve vzdělávání 2014) V první etapě projektu tvůrci aplikovali jako prostředek integrace právě komiks. Děti mladšího i staršího školního věku jak z Čech, tak z Kazachstánu, Litvy a Afganistánu se setkávaly pravidelně jednou za 14 dní na workshopech, kde společně tvořily obrázkové příběhy.
Projekt se ukázal jako velice efektivní, proto neustále probíhá.
Závěrem této kapitoly ještě několik slov k využití komiksu ale z jiného pohledu.
Dětské krizové centrum vytvořilo projekt O další krok blíž pomáhající týraným, zanedbávaným a zneužívaným dětem. V rámci této akce bylo zpracováno celkem šest komiksů určených jako prevence do základních škol (viz obrázek 25). Řeší témata šikany, fyzického týrání, sexuálního zneužívání, domácího násilí, ale i problémy spojené s rozvodem rodičů či nástrahy internetu. Jejich autorem je Dan Černý.
Komiksy opisují dané situace a přinášejí k nim základní informace. Zároveň radí, jak se při nich chovat a koho kontaktovat. Materiály jsou školám zdarma k dispozici.
48
Obrázek 25 Ukázka preventivního komiksového příběhu pro děti (Dětské krizové