Vlajka

Vlajka vznikla z bývalých členů, převážně radikálních studentů, Fašistického studentského sdružení, spadající pod Národní obec fašistickou, 7. března 1930 v restauraci „Písek“ v Praze na Žižkově. Ještě týž týden vyšel, pravděpodobně předem připravovaný nový časopis, Vlajka. Vlajkařský program si zakládal na silném a národním státě, stavovském řádu, křesťanské kultuře. Dále požadoval slovenskou autonomii a národní a hospodářskou samostatnost. Bojoval proti partajnictví, levicovému intelektuálství a marxismu. Mezi první významné spolupracovníky časopisu patřili: Viktor Dyk, Jindřich Streibl či Karel Pergler.⁹⁴

Dne 11. října 1939 se dosavadní Vlajka, Árijská kulturní jednota, Národní tábor fašistický a Svatoplukovy gardy spojily do Českého národně sociálního tábora, který upřesnil své jméno v roce 1940 na definitivní Český národně socialistický tábor - Vlajka. Vůdcem se stal funkcionář Vlajky J. Rozsévač – Rys. Rys - Rozsévač inklinoval přímo k nacismu. Tiskovým orgánem byl deník Vlajka a týdeník Árijská fronta.

Organizace dosáhla v roce 1940 13 500 členů a do pražské Lucerny dokázala nalákat na své projevy až 2 600 osob. Předáci této organizace stáli v opozici vůči Háchově administrativě a nabízeli se okupantům jako alternativní vláda. Po červnu 1941 věnovala Vlajce pozornost německá bezpečnostní místa, jako SD⁹⁵a Gestapo⁹⁶. Čeští fašisté totiž plnili důležitý úkol denunciantství. Vlajkaři nalezli u těchto dvou „institucí“

mimořádnou podporu. A politicko-bezpečnostní „důvody“ jim tím pádem také zaručovaly možnost další existence. Po přepadení Sovětského svazu byla v českých

Od roku 1945 do května 1947 řešila poděbradská trestní komise celkem 79 případů osob členství ve Vlajce. Z toho bylo 27 bývalých členů odsouzeno, 9 zproštěno viny, v 38 případech komise zastavila řízení a „pouhých“ 5 případů postoupila k MLS v Kutné Hoře.

V rámci tohoto prohřešení jsem se setkala s případy, kdy bylo obvykle řízení s obžalovaným zastaveno. Důvodů je hned několik: buď byl obviněný zaměstnavatelem přinucen (např. pod pohrůžkou vyhazovu ze zaměstnání), nebo bylo jeho jméno pouze zneužito. Jde ovšem i osoby, které se v organizaci Vlajka, podle stanoviska komise, angažovaly. To doložili svědkové nebo dochované materiály ze schůzí, či výpisy poplatků za členství. Konkrétními případy se zabývám dále v textu.

6.5.1.2 Veřejná osvětová služba (VOS)

Veřejná osvětová služba⁹⁷ vznikla v předtuše, že Národní souručenství nebude schopno v celé šíři plnit úkoly okupanta nařízením protektorátní vlády 11. května 1943.

Iniciativa vzešla od Emanuela Moravce⁹⁸ po předchozí konzultaci se směrodatnými místy okupační moci. Programová kolaborace si kladla za cíl převýchovu Čechů v občany Říše, ochotné k vyšším výkonům v zájmu německé války. Nacistický okupační systém sice stále počítal s likvidací politických protivníků, ale současně rád příznivěji působil na pasivní složky národa.⁹⁹

Emanuel Moravec si za pomoci VOS organizoval vlastní zpravodajskou agenturu s cílem definovat potřeby a zájem české společnosti, a pokud by to nebylo v rozporu s válečným úsilím nacistů, vyhovět jim a tím získávat sympatie. V hmotné oblasti bylo obtížné zajistit např. lepší zásobování, ale v oblasti propagandy a pokřivené kultury se jevil úkol mnohem snadněji splnitelný. Zájem o tuto organizaci nebyl a tak i nátlakem a řadou slibů o služebním povýšení se nábor prováděl v řadách učitelů, ředitelů divadel,

97 Dále jen VOS

98 Emanuel Moravec byl český politik, ministr školství a lidové osvěty v protektorátní vládě a předseda Kuratoria pro výchovu mládeže, který patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním režimem za Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 – 1945. (více v monografii PERNES, J.: Až na dno zrady: Emanuel Moravec. Praha. 1997.)

99 NAKONEČNÝ, M.: Český fašismus. Praha. 2000, s. 159.

knihoven, muzeí apod.¹⁰⁰ Hlavním úkolem VOS bylo posilovat v českém lidu říšsko-německou myšlenku, pracovat na sblížení mezi národem českým a německým. Dokázat tak, že česká kultura je pouhým napodobením kultury německé a podlomit vůli Čechů v odporu proti nacismu. VOS se formovala podle téměř vojenských principů územní organizace. Po organizační stránce se VOS členil na obvody a okresy. V každém okrsku bylo ustanoveno vedení, v jehož čele stál okresní vedoucí a v obci místní vedoucí VOS.¹⁰¹

Hlavní náplní činnosti byla divadelní představení, filmy, přednášková propaganda, zaměřená proti židům a SSSR a na budoucí úlohu a význam velkoněmecké říše. Výběr funkcionářů VOS všech stupňů se prováděl z řad osob, které byly pro nacisty spolehlivé. O práci VOS projevovala velký zájem německá zpravodajská složka SD, která se snažila přes VOS získat zprávy o náladě obyvatelstva v protektorátu. Členové VOS určení k ohlašování výsledků veřejného myšlení často opisovali úvodníky z německého či protektorátního tisku, plné kolaborantské oddanosti a tím potvrzovali

„efektivitu“ aktivistických novinářů. Mělo to zajímavý dopad, VOS nebyla napadána aktivistickými novináři a nacistická vrchnost si začala více cenit E. Moravce jako iniciativního programového kolaboranta. Zejména, když nařídil seznamovat v přednáškách český lid s vymoženostmi nacistické revoluce a s budoucími výhodami spolupráce s německým národem. VOS se rozpadl v dubnu 1945.¹⁰²

Poděbradská trestní komise řešila celkem 145 případů členství ve VOS. Ve většině, tedy 139 případů, byla řízení zastavena. To z toho důvodu, že obžalovaným nebyla dokázána jakákoli činnost prováděná v zájmu Říše. Z výpovědi svědků bylo naopak zjištěno, že ve velké míře povzbuzovali národní cítění a někteří se účastnili i

dá se říci, formalita. Na oko udělené funkce bez závazků a bez akcí proti českému národu. Konkrétní případy jsou uvedeny dále.

6.5.1.3 Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě

Kuratorium pro výchovu mládeže byla organizace totalitního typu povinně soustřeďující mládež ve věku od desíti do osmnácti let, která sloužila k její mimoškolní výchově v duchu konformním s nacistickou ideologií, válečnými cíli třetí říše a jejími představami o úloze českého národa v takzvané Nové Evropě. Založeno bylo z iniciativy německé okupační moci v čele se zastupujícím říšským protektorem Reinhardem Heydrichem a s vydatným přispěním části českých kolaborantských kruhů 28. května 1942, oficiálně zahájilo svou činnost 13. března 1943 a přetrvalo až do konce existence Protektorátu Čechy a Morava. Předsedou kuratoria se stal ministr lidové osvěty protektorátní vlády Emanuel Moravec, jeho generálním referentem byl jmenován František Teuner.¹⁰³

Zřizování odnoží kuratoria bylo v poděbradském okrese ojedinělé. V materiálech jsou zmínky pouze o 3 případech¹⁰⁴ souvisejících s ním. Pouze jeden obžalovaný byl potrestán veřejným pokáráním, u zbylých dvou případů komise řízení zastavila.

Konkrétní případy jsou uvedeny dále.

6.5.2 Podpora nacismu a hospodářský a společenský styk s Němci Tato dvě provinění uvádím záměrně společně. Obžalovaní, kteří udržovali styky s Němci, se zároveň, podle dokumentů a materiálů komise, provinili i podporou nacismu. Problém kolektivní viny se nevyhnul ani trestním nalézacím komisím.

Za podporu nacismu se považovalo vychvalování říšské politiky, zdravení nacistickým pozdravem, nošení odznaku hákové kříže na oděvu či vystavování obrazu Adolfa Hitlera. Ovšem některé z nich se daly jen těžko soudit. Chvála Říše byla v mnohých případech řečena v podnapilém stavu a Hitlerův portrét visící v obývacím pokoji, tam byl pouze ze strachu. Společenský styk s Němci byl možný, ale pokud

103 ŠPRINGL, J.: Protektorátní vzor mladého člověka. In Soudobé dějiny. roč. 11, 2004 č. 1-2. s. 42 – 43.

104 SOA Praha, fond TNK Poděbrady, karton 16 a 17.

přesáhl hranici „nezbytné nutnosti“, byl trestný. Definice tzv. nezbytné nutnosti ovšem ve směrnicích chyběla. Komise si to tedy mohla vyložit po svém a sebemenší styk potrestat. Takže pokud občan české národnosti pracoval pro Němce žijící v Poděbradech či v jejich okolí mohlo to být považováno za trestné.

Provinění tohoto typu řešila komise celkově 150 (viz Tabulka 7). Komise byla, když došlo na provinění „chování sympatií“ k Němcům, někdy až nekompromisní.

Nevraživost vůči občanům německé národnosti byla v letech po válce až příliš zjevná.

Konkrétní případy jsou uvedeny dále.

Tabulka 7. Počet případů podpory nacismu a hosp. a společenského styku s Němci

6.5.3 Vyhrožování udáním a udavačství

Jak již bylo řečeno výše, provinění udáním bylo velmi problematické potrestat.

V mnohých situacích šlo především o vyřizování vlastních účtů. Tyto případy trestní komise obvykle zastavila. Jakmile ale přišla řada na jasné konfidenty, kterým byla prokázána vina dochovanými dokumenty a svědeckými výpověďmi, byla komise

Počet zastavených

řízení

Počet rozsudků

Počet postoupení k vyšším orgánům (MLS

Kutná Hora)

Počet řešených případů

X odsuzujících osvobozujících X X

96 36 15 3 150

Celkem bylo v rámci toho prohřešení probráno 89 případů (viz Tabulka 8). Počet rozsudků 32, z nichž 17 jich bylo osvobozujících. Zastavená řízení se vztahují právě na dřívější sousedské, příbuzenské a jiné spory, jež nemají podle TNK s „proviněním proti národní cti“ nic společného a 16 obviněných konfidentů „zamířilo“ do Kutné Hory.

Konkrétní případy jsou uvedeny dále.

Tabulka 8. Počet případů vyhrožování udáním a udavačství

Počet zastavených

řízení

Počet rozsudků

Počet postoupení k vyšším orgánům

(MLS Kutná Hora)

Počet řešených případů

X odsuzujících osvobozujících X X

41 15 17 16 89

6.6 Charakter rozsudků

Rozsudky, které byly vyneseny u TNK v Poděbradech, jsem rozdělila do čtyř kategorií. Na rozsudky zprošťující, na rozsudky trestající, dále na případy, u kterých bylo řízení zastaveno, a na kauzy, kdy byl spis obviněného poslán k vyšší instanci, tedy k MLS (viz Tabulka 9).

Tabulka 9. Charakter rozsudků

Rok Řízení zastaveno Počet rozsudků

Počet postoupení k vyšším orgánům (MLS

Kutná Hora)

X X odsuzujících osvobozujících X

1945 0 0 0 6

1946 317 94 85 26

1947 111 0 1 0

Celkem 428 (65,8%) 94 (14,5%) 86 (13,2%) 32 (5%)

Celkově

případů

650

6.6.1 Osvobozující rozsudky

V této části se budu zabývat vybranými kauzami, které TNK v Poděbradech ukončila osvobozujícím rozsudkem. Celkem bylo za fungování TNK v prvním retribučním období vyneseno 86 rozsudků zprošťujících obžalované viny (což činí 13,2 procent z celku). S odkazem na směrnice ministerstva vnitra¹⁰⁶ se obžalovaný nemohl proti osvobozujícímu rozsudku odvolat. Jaké byly důvody ministerstva vnitra, které vedly k

Vybrala jsem několik případů, na kterých bych demonstrovala průběh soudního řízení se zprošťujícím rozsudkem. Jedná se o ty případy s nejčastějším proviněním před TNK, které jsem rozepisovala v předchozím oddíle. O výběru jednotlivých kauz jsem rozhodla na základě pozoruhodných okolností, které jsou s nimi spojeny.

Denková Jiřina

¹⁰⁷

Komise: JUDr. Bedřich Mráz, Oto Volný, Josef Macháček, Marie Halusová

Denková Jiřina, narozená 24. dubna 1902, byla podle spisu obviněna z podpory nacismu, zdravení nacistickým pozdravem, nošením odznaku hákového kříže a mluvení německým jazykem na veřejnosti, což bylo podle tzv. Malého dekretu proviněním proti národní cti a zasloužilo potrestat.

V případu Denkové figurovalo dvanáct svědků, jenž jde rozdělit do tří skupin: ti, kteří za ni orodovali. Dále ti, kteří proti ní svědčili, a lidé v poslední skupině neměli vyhraněný názor, byli předvolaní na popud komise. Jednalo se pouze o diváky některých situací, které se v době okupace odehrály. První skupina doznala, že obžalovaná byla vždy vzornou Češkou, nacistickým pozdravem nikdy nezdravila, ovšem připustila, že německy mluvila, a to především v obchodech, kde obsluhovaly Němky. Vzhledem k tomu, že Němky český jazyk neovládaly, bylo mnohem jednodušší přizpůsobit se jim. Druhá skupina svědčila v neprospěch obžalované. Jejich výpovědi ukazují, že Denková byla viděna, zdravíce nacistickým pozdravem německého důstojníka, a také uvádějí udržování přátelských styků s Němci, za což ani nebyla obžalována. Třetí skupina pouze potvrdila, že dotyčná hovořila na veřejnosti německým jazykem. Neužívání znalosti cizího jazyka je z dnešního pohledu absurdní až směšné. Je fakt, že v dobovém kontextu, plném nenávisti vůči všemu německému jaksi pochopitelné.

Obžalovaná jakoukoli vinu popírala. Přiznala, že uplatňovala své znalosti německého jazyka, ale jen v případech nutnosti. Pomáhala překládat některé věci, protože na počátku okupace byla mezi Čechy a Němci na Poděbradsku silná jazyková bariéra. Po hlubším prozkoumání daného problému komise zjistila, že obvinění vznesená druhou

107 SOA Praha, fond TNK Poděbrady, karton 8.

skupinou, tedy v neprospěch obžalované, jsou neopodstatněná a jedná se pouze o neshody mezi spoluobčany, které přerostly v udání. Na základě tohoto zjištění, byla Jiřina Denková 12. dubna 1946 zproštěna viny. Jednalo se pravděpodobně o mstu občanů.

Dobrý Karel

¹⁰⁸

Komise: JUDr. Jakub Kousal, František Malovec, Josef Němec, Jaroslav Zourek

Karel Dobrý, narozený 23. února 1892, byl dle spisu obviněn ze styku s Němci přesahující hranici nezbytné nutnosti a ze styku s kolaborantem Antonínem Korcem. Při vyšetřování byli vyslyšeni čtyři svědci. Všichni mluvili ve prospěch obžalovaného. Sám Dobrý uznal, že s Antonínem Korcem, známým poděbradským kolaborantem mluvil, protože se znali od dětství a vyrůstali spolu, ale také proto, že hledal zaměstnání a on mu mohl pomoci. Musel totiž živit ženu a tři děti. Korec mu prý slíbil, že se zeptá a dá mu vědět. Mezitím si obžalovaný našel práci sám a jeho pomoc už nepotřeboval.

Vzhledem k tomu, že se s Korecem sešel v hospodě, kam pravidelně chodili němečtí důstojníci (Korcovi přátelé), bylo prý v jeho zájmu zdravit i je, nechtěl si dělat zbytečné nepřátele.

Komise v čele JUDr. Kousalem se shodla, že čin Karla Dobrého byl v zájmu rodiny a tudíž není třeba dalšího šetření. Obviněný byl tedy 6. června 1946 zproštěn viny.

Jech Karel

¹⁰⁹

Komise: JUDr. Bedřich Mráz, Otto Volný, Jaroslav Joukl, Josef Kubista

Karel Jech popíral jakoukoli vinu. Odvolával se na dopis, který mu přišel od vedoucího osvětové služby z Nymburka, kde ho jmenoval vedoucím místní VOS. Jako odůvodnění mu bylo sděleno, že vykonával tuto činnost před okupací a má v tomto oboru jisté znalosti.

Poděbradská komise se po celém šetření usnesla zbavit Karla Jecha obvinění. Učinila tak 26. října 1946.

Říhová Františka

¹¹⁰

Komise: JUDr. Bedřich Mráz, Otto Volný, Jaroslav Joukl, Josef Kubista

Obviněná Františka Říhová se narodila 28. dubna 1894 v Poděbradech. Říhová se dle TNK dopustila provinění proti malému dekretu tím, že v době tzv. zvýšeného ohrožení republiky vyhrožovala sousedovi Vladislavu Černému udáním na kolínském gestapu.

Jedinými svědky proti Říhové byli právě Vladislav Černý, jeho žena Marie Černá a domovnice Alena Hladká. První výše uvedení, patřili mezi svědky zainteresované a pravděpodobně požadovali nějakou finanční satisfakci za rádoby psychickou újmu.

Obviněná uznala, že řekla něco ve smyslu: „aby vás neodvezli na Kolín s takovými řečmi“, přičemž pouze reagovala na kritická slova Černého o německých důstojnících a válce obecně. Hladká, která tou dobou pobývala na zahradě domu slova Černého a obžalované slyšela, a tak potvrdila výpověď Říhové.

TNK dne 12. října 1946 v rozsudku uvedla, že obviněná se neprovinila proti národní cti a je zproštěna veškeré viny.

110 SOA Praha, fond TNK Poděbrady, karton 10.

Poláček Miloslav

¹¹¹

Komise: JUDr. Bedřich Mráz, Otto Volný, Jaroslav Joukl, Josef Kubista

Obviněný Miroslav Poláček se narodil 25. listopadu 1899 v Poděbradech. Trestní komisí byl obviněn z vyhrožování udáním na poděbradském četnictvu. Jak komise zjistila, jeho švagr Alois Novotný pracoval jako četník.

Byli vyslyšeni čtyři svědkové, mezi nimiž se nacházel i dotyčný švagr Alois Novotný. Všichni vypovídali ve prospěch obžalovaného. Nikdy prý nedonášel nebo jakýmkoli způsobem spolupracoval s nacisty. Sám obžalovaný řekl, že by to bylo proti jeho „národnímu přesvědčení“, a že zrádce považoval „za hanbu národa“. Od konce roku 1944 uchovával doma zbraně, které mu opatřil právě jeho švagr. Ty byly později užity během květnového povstání 1945. Tyto informace potvrdila vyšetřovací komise SNB.

Na tomto základě se komise usnesla 26. října 1946 na osvobozujícím rozsudku.

Jeníková Ludmila

¹¹²

Komise: JUDr. Bedřich Mráz, Otto Volný, Jaroslav Joukl, Josef Kubista

Ludmila Jeníková, narozená 14. září 1879, byla podle spisu TNK obviněna z podezření udavačství na kolínském gestapu. Údajně tajně donášela svému známému, který na gestapu působil jako jeden z mnoha tlumočníků. Koho konkrétně udala, nebo kompromitovala, nebylo zjištěno a v dokumentech neuvedeno.

vyhraněný názor v otázce viny či neviny obžalované. Svědkové nezávazně na sobě konstatovali, že se s obžalovanou bavili a ona uvedla, že si jede do Kolína „něco zařídit“ nebo jede navštívit přátele, jaké již prý neuvedla.

Ludmila Jeníková jakoukoli vinu popírala. Do Kolína jezdila navštívit přátele a příbuzné. Podle zjištění komise v Kolíně opravdu v době okupace bydlela její vzdálená sestřenice Hana Vrabcová s rodinou, která v roce 1944 zemřela, a proto nemohla tuto skutečnost potvrdit. Vzhledem k faktu, že nebyl zjištěn nikdo, koho by obžalovaná svým údajným jednáním poškodila, dospěla komise dne 14. září 1946 k osvobozujícímu verdiktu.

Tománek Josef

¹¹³

Komise: JUDr. Bedřich Mráz, Otto Volný, Josef Macháček, František Herman

Obžalovaný Josef Tománek, narozený 9. listopadu 1895, byl trestní nalézací komisí obviněn z provinění proti národní cti a podpory nacismu. Údajně vychvaloval Říši, sílu jejího národa a na veřejnosti zdravil nacistickým pozdravem.

V této kauze vypovídalo pět svědků. Většina, tedy celkově čtyři, mluvili podle protokolů ve prospěch obviněného. Nacisty prý nesnášel stejně jako většina Čechů.

Jednou prý v hospodě U Lip ironicky prohlásil, že: „V Německu se asi musí žít, co.“

Nemyslel to vážně, avšak zlé jazyky to obrátily proti němu. Právě onen poslední svědek do protokolu interpretoval tuto historku v jiném světle. Sám obžalovaný si vzpomněl na onu událost v hostinci, ale nebral ji nijak vážně. Vypověděl, že s nacisty nechtěl mít nikdy nic společného. Známý mu nabízel práci v Drážďanech, kterou s díky odmítl.

Obviněnému také pomohlo, že se v květnu aktivně účastnil povstání.

Poděbradská komise s předsedou Bedřichem Mrázem se usnesla dne 27. dubna na osvobozujícím rozsudku.

113 SOA Praha, fond TNK Poděbrady, karton 9.

6.6.2 Odsuzující rozsudky

V této kapitole podrobněji charakterizuji rozsudky, v nichž TNK odsoudila obžalovaného k jednomu nebo i více trestům. TNK vydala celkem 104 odsuzujících rozsudků, z toho v roce 1946 to bylo 94 rozsudků a v roce 1947 pouze 8 rozsudků.

Pokuty byly uděleny v celkové výši 855 500 Kčs. Vynesený trest vězení činil v součtu osm let a deset měsíců a jeden týden.

Rozsudky odsuzující byly koncipovány tak, že TNK uznala obžalovaného vinným z konkrétních činů.

Osoby, které jsou uvedeny dále, se provinily stejnými přečiny, avšak byly pokaždé jinak ztrestány. V mnohých případech záleželo na ekonomické situaci obviněného.

Pokud měla komise informace o majetkovém zajištění, ukládala poměrně vysoké finanční sankce a dlouhou dobu odnětí svobody. Mezi obviněné, kteří byli potrestáni vysokými pokutami, patřili právě místní majitelé koloniálů, hospodářství či obchodníci.

Zda se jednalo o pokus likvidace či eliminace vyšších vrstev obyvatel, můžeme dnes pouze diskutovat.

Hepner Bohumil

¹¹⁴

Komise: JUDr. Bedřich Mráz, Josef Macháček, František Kočí, Oto Volný

Obžalovaný Bohumil Hepner se narodil 19. října 1893. Hepner se dle TNK dopustil provinění proti malému dekretu tím, že v době tzv. zvýšeného ohrožení republiky udržoval styky s Němci. Jako zásobovací referent společnosti HaH konal údajně tuto funkci na úkor českého osazenstva.

způsobil. Zda byly jejich výroky pravdivé, se můžeme pouze dohadovat. Nicméně v tomto případě sehrál důležitou roli fyzický důkaz, který komise opatřila. Jednalo se o účetní a další knihy společnosti HaH, kam se zaznamenávaly výplaty všech zaměstnanců, tedy i obviněného. Díky tomu se zjistily vysoké odměny pro obžalovaného.

Hepner se po předložení tohoto důkazu přiznal, že práci konal pouze z existenčních důvodů. Komise v čele s Bedřichem Mrázem se rozhodla obžalovaného dne 25. dubna 1946 odsoudit k trestu pokuty 100 000 Kčs, dále vězením v době trvání 3 měsíců a veřejným pokáráním.

Václav Fried

¹¹⁵

Komise: JUDr. Bedřich Mráz, Otto Volný, František Herman, Josef Macháček

Během výzkumu jsem narazila na případ Václava Frieda, narozeného 12. ledna roku 1903, který byl TNK obviněn za členství ve fašistické organizaci Vlajka.

Udání na obžalovaného učinili tři obyvatelé Poděbrad, kde obviněný po dobu

Udání na obžalovaného učinili tři obyvatelé Poděbrad, kde obviněný po dobu

In document Ě BRADY THE PENALTY DISCOVERY COMMISSION AT POD Technická univerzita v Liberci (Page 51-68)