Vlastní realizace maleb a jejich fotodokumentace

Každý člověk, který si do ruky vezme štětec, namáčí ho do barev a posléze se jím dotýká nějakého podkladu vhodného k malování, automaticky vykazuje určitý - více či méně osobní - styl malířského projevu. Samozřejmě vyjma těch, kdo se štětce a barev ujali za účelem natření plotu, stěny v obýváku nebo nějaké podobné činnosti. V této práci je pohlíženo na malování pouze jako na výtvarnou činnost.

Kdybych se měla pokusit definovat styl mého výtvarného projevu při malování, začala bych u podmalby. Je pro mne totiž velmi důležitá. Většinou ji nevnímám pouze jako nutný technický základ v postupu přípravy na pozdější malování, ale jako prostor pro abstraktní „vyřádění se“. Na paletu si od samého začátku připravím všechny barvy, které mám. Zpravidla pracuji s červenou, modrou, žlutou a bílou. Často přidávám i zlatou, jelikož se mi líbí její intenzita a zářivost. Používám ji jak samostatně, tak pro míchání s ostatními barvami. Černou barvu nahrazuji smícháním červené, žluté a modré v optimálním poměru, aby vznikla tmavě šedá. Míchání barev je pro mne, stejně tak jako pro většinu malujících lidí, zásadní věc. Samotná barevnost je pro mne však pravděpodobně důležitější, než pro průměrného malujícího jedince. Barvy nanáším v několika vrstvách a jejich bohatost je pro mne důležitá. Voda není pouze modrá, ale i žlutá, růžová, zelená, šedá… Stejně tak, jako tráva není pouze zelená. Občas to přeženu, jak se říká - přetáhnu - a barvy ztratí zářivost, působí ušpiněně a celý obraz ztratí lehkost. V podstatě se ale domnívám, že právě práce s barvou je největší předností mých maleb.

Protože mě samotná abstrakce dostatečně neuspokojuje, vždy pokračuji dál a na podmalbu nanáším další podmalbu, kterou ji unifikuji. Osvědčilo se mi pracovat způsobem „komunikace s pozadím“, kdy od plátna ustupuji, koukám se na něj z dálky a čekám, co se na něm v mých očích objeví za figury. Ty pak zvýrazním a přimaluji k nim charakteristické rysy, podle toho, oč se jedná. Jestli o psa o člověka o slepici nebo o krávu. Což jsou mé nejčastější náměty.

Pro tuto závěrečnou bylo vytvořeno šest maleb, které budou stručně představeny na následujících řádcích.

Hrátky a radovánky (obr. 89)

Byl teplý říjnový den, byla jsem ve Španělsku a jela na kole podél pobřeží Středozemního moře. Letmo jsem při tom zahlédla lidi hrající si v moři s míčem. Byli velmi radostní, moře zářilo oslnivě modrou barvou, nebe bylo čisté a bez mráčků. Ve vteřině mi bylo jasné, že tento výjev musím přenést na plátno. Cílem bylo zachycení dobrého počasí, radosti a pocitu, který ve mne okamžik vyvolal. Pamatuji si vlastně jenom ten pocit, konkrétní obraz ne.

72

Formát tohoto plátna je nestandardní velikosti 100 x 50 cm a lidově by se mohl označit jako takzvaný „gaučák“.

Plátno bylo zakoupeno v Barceloně, již napnuté a našepsované. A nejprve na něm byla princeznička. Byla vytvořena se záměrem napodobit dětský styl malování (obr. 90), jelikož jsem nebyla spokojena s výsledkem, byla přemalována (obr. 91). S tímto typem princezny jsem rovněž nebyla spokojena, změnila jsem ji na psa, jehož fotografii nemám, ale moc dlouho nevydržel, jelikož jsem ho opět přemalovala na tyto „koupáče“.

Důsledkem, že se koupáči nacházejí na tolika předchozích malbách je zajímavý barevný podklad, který lehce prosvítá a tvoří texturu. Malba je zhotovena akrylovými barvami.

Obr. 89 Hrátky a radovánky

Obr. 90 Princezna 1 Obr. 91 Princezna 2

73

Na kopírování fotografií do malby mám v podstatě negativní názor. Malba je malba a fotografie je fotografie. To, co činí malbu malbou, je v dnešní době právě rozdíl, který od fotografie má. Zpravidla maluji z paměti a tvar hledám postupnými kroky, někdy až bojem. A někdy tento boj vzdám a vezmu si na pomoc fotografii - když zrovna nemám po ruce žádný živý model - což většinou nemám. Vyfotím v dané poloze či v daném výrazu, který chci vyjádřit, samu sebe. V tomto případě (obr. 92) jsem potřebovala pomoct s vystihnutím hlavního rysu tváře v entuziastickém úsměvu.

(obr. 93 a obr. 94)

Obr. 92 Průběh tvorby koupáčů

Obr. 93 Pomoc fotografií Obr. 94 Entuziastický úsměv

74 Děti hrající fotbal (obr. 95)

Rozměr plátna je 110 x 80 cm. Napínala a šepsovala jsem ho sama. (obr. 96) Jedná se o olejomalbu. Impulzem k jejímu vytvoření byl rovněž moment, kdy jsem zahlédla pár děti hrajících si s míčem. A i v tomto případě se jedná pouze o zachycení pocitu, jaký jsem z toho měla. Hraní fotbalu je u dětí velmi častá aktivita a stojí za zdůraznění. Mojí mamce se toto plátno nelíbí, protože jí příliš připomíná socialistický realismus. Tento námět se nachází rovněž v inspiračním deníku (obr. 88).

Obr. 95 Děti hrající fotbal

Obr. 96 Šepsování plátna

75 Psí radovánky (obr. 97)

Druhá ze dvou maleb, které mají spojitost s Každodenníkem. (obr. 87) Jsem toho názoru, že se od psů máme ledasčemu učit. Líbí se mi jejich přirozenost a bezprostřednost, jejich vyjadřování radosti. Inspirace byla spatřena z okna autobusu na cestě z Liberce do Jičína. Dva psi běhají po zahradě a hrají si spolu.

Obr. 97 Psí radovánky

Obr. 98 Podmalba Obr. 99 Tvorba psů

76 Strýcové na procházce (obr. 100)

Viděno v lese, opět jsem kolem pouze projížděla na kole. A opět se mě zmocnila touha po zachycení tohoto krásného okamžiku na plátno. Velikost plátna je 65 x 54 cm a bylo zakoupeno již ve stavu připraveném k malování. Použitá barva je akrylová. Ze všech maleb vznikla tato jako první. V době, kdy vznikala, jsem ještě používala černou barvu.

U ostatních maleb jsem od ní opustila. Smícháním černé barvy s bílou vzniká nevhodný šedý odstín, který není tak přirozený, jako když se smíchá modrá se žlutou a červenou.

Ze stejného důvodu je používání černé barvy rovnou z tuby méně vhodné než její namíchání z tmavě zelené a červené.

Obr. 100 Strýcové na procházce v lese

Obr. 101 Tvorba strýců 2 Obr. 102 Tvorba strýců 1

77 Hrabáči (obr. 103)

Toto bylo viděno z vlaku cestou z Barcelony do Tarragony. Často, když jedu autobusem nebo vlakem, koukám po celou dobu z okna. Jako u všech ostatních maleb jsem neodolala potřebě změnit vzpomínku v malbu. V tomto případě se jedná o akrylomalbu.

Obr. 104 Podmalba hrabáčů Obr. 104 Hrátky s podmalbou hrabáčů Obr. 103 Hrabáči

78 Dělníci (obr. 105)

Tato malba, ač se to možná na první pohled nezdá, vznikla ze všech nejrychleji. Některé vznikaly měsíc i déle, tato vznikla během jediného dne. Má čtvercový rozměr 100 x 100 cm a je zhotovena akrylovými barvami. Jedná se o jakousi syntézu pozorování dělníků v průběhu několika předchozích měsíců. Postavy se mi zobrazily v podmalbě. Takže by se dalo říci, že z podmalby vyrůstají.

Obr. 105 Dělníci

79 2.2.6 Závěr k malbám

Jednou psi, jednou děti, jednou naháči v moři, kteří možná trochu psy mohou připomínat. Jednou strýcové na procházce v lesíku, jednou strýcové starající se o kanál a jednou hrabáči v brzkém dni.

Z pohledu na jednotlivé fotografie (obr. 89 - obr. 105) je zřejmé, že tematika těchto maleb není nikterak rozmanitá. Dvakrát jsou zobrazeni dělníci a čtyřikrát kratochvíle.

Samotnou mne tento závěr překvapil. Jak již bylo řečeno v úvodu, mým inspiračním hnacím impulsem je jakýsi moment úžasu a s ním instantně spojená touha namalovat ono viděné, které ve mně tento impuls vyvolalo. Ne, nesedla jsem si a neudělala seznam šesti námětů, které spolu budou nějakým způsobem komunikovat, vzájemně na sebe navazovat, vyjadřovat hlubší význam jako složený celek nebo cokoli dalšího předpřipraveného a promyšleného. Mým záměrem od začátku bylo pouze pozorovat výjevy, jež nám nabízí normální den, nechat se jimi vést a čekat, kam mě nakonec dovedou.

Domnívám se, že bezprostředně tvořící člověk do své tvorby automaticky promítá svou kapacitu, své vědomosti a své názory. Z toho důvodu bych zdůvodnila výskyt dvou tematik, práce a zábavy, jako reflexi - ač neplánovanou - ale o to více reflexivní - podstaty mých centrálních životních názorů. Radost miluji a čím víc radosti na světě je, tím líp. Je to pro mě do jisté míry i smysl života a byla bych ráda, kdybych v životě měla mnoho radosti, stejně tak jako moji blízcí a co možná nejvíc lidí. Z toho vychází i další silná reakce, která se týká pracujících lidí. Jak na předložených malbách, tak v Každodenníku, jsou zobrazeni lidé z profesí, které jsou špatně platově ohodnoceny a přitom vyžadují velké úsilí, jak časově, tak fyzicky. Nestojí nad nimi žádný otrokář s bičem, vždyť už naštěstí žijeme v demokracii. Ale dalo by se uvažovat o tom, jakou pozici zaujímá v jejich životě svoboda, jestliže musí vstávat do práce v pět hodin ráno, domů se vrací v šest hodin odpoledne, další týden mění směnu a musí vydržet celou noc vzhůru, sedmdesát pět procent svého platu utratí za nájem a nemohu svým dětem koupit ani nové boty. Kolik prostoru mají na kratochvíle a na radost?

Ve vztahu ke Každodenníku se vlastně také nejedná o nic překvapivého. Kratochvíle v něm byla znázorněna jedenáctkrát a pracující člověk třináctkrát. To dohromady činí dvacet čtyři kreseb z celkových padesáti pěti.

Já ale znovu přiznávám, že z těchto výsledů překvapena jsem.

80

3. ŠPERKY

Pověsíme-li si na krk velký diamant, je to velmi efektivní řešení, jak společnosti sdělit, s jako sociální vrstvou má tu čest. V dřívějších dobách to dost možná platilo více, nežli v těch dnešních. A v ještě dávnějších dobách se mohli zdobit například jenom šamani.

Dávali tím najevo svou moc. V jiných oblastech, ale stejně tak vzdálených dobách, se zase zdobili lovci, čímž dávali najevo svou sílu nebo také spojení s božstvy.

Nejstarší nalezený šperk se datuje k roku 100 000 př. n. l. a jedná se o přívěšky s různě opracovanými perforovanými mušlemi. Jakmile se člověk naučil zabíjet velká zvířata, hlavním tématem šperků se staly jejich zuby, kosti, rohy a parohy. Všechny pravěké šperky vycházejí z materiálů volně dostupných v přírodě a jejich přirozeného tvarosloví.

Nové tvarové náměty s sebou přinesl objev kovu a například Starověký Egypt nás svými šperky zanáší do magické říše božstev a symbolů, ve kterých mimo jiné nalezneme i výjevy z každodenního života. Egypťané znamenitě ovládli zlatnické řemeslo a jejich poznatky následovně převzaly či napodobily i další kultury. Napříč nimi se seznamujeme s mnoha typy různých šperků, které jsou vyhotoveny převážně z drahých kovů.

Dalším materiálem, se kterým se velmi často setkáváme v průběhu procházení se dějinami šperku, je drahý kámen.

Drahé kovy a drahé kameny jsou nejspecifičtější složky šperku i dnes. Na druhou stranu se ale stále více posiluje účel šperku jakožto předmětu, který člověk volí a nasazuje na své tělo za účelem vyjádření nikoli své ekonomické situace nebo náboženského přesvědčení, ale své osobnosti a životních postojů. K tomuto účelu snad nejvíce slouží umělecký šperk. Umělecký šperk se také nazývá šperkem autorským. Autor v něm hraje totiž důležitou roli. Spojení šperku s osobností autora se poprvé odehrálo v secesi.

Prostřednictvím šperku se dá vyjádřit mnoho názorů, ať už se jedná o ty politické, estetické nebo o samotný smysl života a Vesmíru.

S počátkem dvacátého století se ve šperku stále více objevují tendence experimentovat.

V sedmdesátých letech se pak v reakci na avantgardní směry výrazně osvobozuje od drahých materiálů i od vztahu šperku s jeho nositelem. Dnes vzniká mnoho šperků, které se ani nosit nedají a jsou to spíše objekty. Každý umělec má svůj vlastní přístup a setkáváme se tak s obrovskou pestrostí. [31]

81