Vymezení dramatické výchovy

Dramatická výchova spadá mezi pět oborů estetické výchovy (literární, hudební, taneční, výtvarná a dramatická výchova), které jsou zakotveny v Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. S dramatickou výchovou se děti setkávají již v mateřské škole, ale ani tam nejde o systematické vyučování, spíše jen o využití jejich metod. Učitelé používají dramatickou výchovu jako pomocníka při výuce dějepisu, vlastivědy, rodinné výchovy. V současné době roste obliba dramatické výchovy v mimoškolní zájmové činnosti a na základních uměleckých školách.

Dramatická výchova zdůrazňuje prožitek a dosavadní zkušenosti žáka, podporuje jeho aktivitu, respektuje individualitu dítěte a staví na jeho schopnostech. Jedinec má možnost nahlédnout do svého nitra, seberealizovat se, rozvíjet svou představivost, tvořivé myšlení, sociální a komunikativní kompetence. Dramatická výchova vede žáka k samostatnosti, zapojuje komplexní smyslové vnímání, odbourává strachy a úzkosti. Učitel jde do pozadí, zodpovědnost přebírá žák.

Prostřednictvím hry v dramatické výchově můžeme řešit různé situace, poučit se z chyb a hledat další možnosti řešení, naplnit svá přání a prožívat dobrodružství. Podstatné je uvědomění si fikce v těchto hrách. Hra nám dává možnost experimentovat v různých situacích, zkoumat vztahy mezi lidmi, jednat obvykle i nestandardně. Zároveň umožňuje hráči udržovat si odstup a ze hry kdykoliv vystoupit. „Činnost, zkušenost, zážitek a prožitek jsou principy, které jsou v dramatické výchově spojeny s principem hry. Hra v dramatické výchově je hlavně a zásadně „hrou jako“, „hrou na“, při čemž základním materiálem herního zobrazování je sám člověk.“ (Marušák, Králová, Rodriguezová 2008, s. 10)

Za dramatickou výchovu nemůžeme považovat secvičování scének, napodobování inscenací bez možnosti kreativního zapojení dětí do tvorby.

27 Dramatická výchova v žádném případě neslouží k řešení kázeňských přestupků a psychických problémů.

Dramatická výchova podle Evy Machkové je „učení zkušeností, tj.

jednáním, osobním, nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou praxi zúčastněného jedince. Je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených.

Toto prozkoumávání a porovnávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci.“ (Machková 1998, s. 32)

Josef Valenta říká, že „dramatická výchova je systém řízeného, aktivního uměleckého, sociálního a antropologického učení dětí či dospělých, založený na využití základních principů a postupů dramatu a divadla, se zřetelem na jedné straně ke kreativně-uměleckým (divadelním a dramatickým) a pedagogickým (výchovným či formativním) požadavkům a na straně druhé k bio-psycho-sociálním podmínkám (individuálním i společným možnostem dalšího rozvoje zúčastněných osobností).“ (Valenta 2008, s. 40)

Podle Jana Průchy dramatická výchova „využívá dramatizace, tj. prvků a postupů dramatického umění ve výchově a vzdělávání. Je prostředkem podporujícím osobnostní a sociální rozvoj žáků. Využívá dramatické inspirace a schopnosti člověka jednat v navozených situacích obdobně jako ve skutečných.“ (Průcha 2009, s. 59)

Dle mého názoru nejlépe uchopil své vysvětlení dramatické výchovy Brian Way, který tvrdí, že na jakoukoli otázku lze odpovědět dvojí formou – pomocí informace nebo přímé zkušenosti. (První odpověď patří do akademického vzdělávání, druhá do dramatu.) Ukazuje to na příkladu, kde vysvětluje, kdo je slepec. Odpověď v akademickém vzdělávání zní - slepec je člověk, který nevidí.

V dramatice bychom jedince vyzvali k zavření očí a zadali mu úkol najít východ z místnosti. (Way 1996, s. 7)

28 4.2. Cíle dramatické výchovy

Jedním z hlavních cílů dramatické výchovy je sociální a osobnostní rozvoj.

Dramatická výchova dává možnost rozvíjet své sociální porozumění a spolupráci. Drama umožňuje vstoupit do role, stát se někým jiným, představit si, jak cítí lidé, kteří jsou charakterově rozdílní v různých sociálních rolích a situacích. Pomocí dramatické výchovy rozvíjíme své komunikativní dovednosti – verbální, neverbální, pohybové, mimické. Jedinec umí vyjádřit své myšlenky, postoje a pocity, umí je sdělit tak, aby jim porozuměl druhý, a zároveň jsme my schopni porozumět druhému. „K těmto dovednostem patří v řečové oblasti plynulost řeči, dostatečná slovní zásoba, schopnost formulovat, artikulace a ortoepie, dech a hlas, dále mimika obličeje i těla, gestikulace, proxemika a výraz postojem, koordinace pohybu, dovednost pohybovat se s ohledem na druhé, zvládnutí prostoru, rytmu a temporytmu řeči i pohybu.“

(Machková 1998, s. 52) Dalším cílem dramatické výchovy je rozvoj fantazie, žáci umí vstoupit do hry “jako“ a hry „na“. V dramatické výchově se uplatňuje a rozvíjí kritické myšlení, sebepoznání, sebekontrola a emocionalita jedince, a to díky hře v roli, ve které je pod vlivem různorodých emocí, učí se s nimi pracovat, mít je pod kontrolou a nenechat se jimi ovládat. Také zde dochází k rozvoji estetickému, z člověka se stává vnímavý a chápavý divák, je si vědom práce, která se za inscenací skrývá, projevuje zájem o literaturu.

4.3. Učitel v dramatické výchově

Mezi žákem a učitelem panují přátelské vztahy. Učitel žákovi naslouchá, nabízí mu aktivity dle jeho aktuálního stavu a zájmu. Učitel nejen hry nabízí, ale také se do nich sám zapojuje, což mu umožňuje vést hru svým směrem a vnášet do ní podněty bez uplatnění autority či narušení improvizace a soustředění žáků. Učitel nepodává žákovi hotové pravdy, nechává mu prostor na vlastní názor a řešení. Vyučování dramatické výchovy vyžaduje pozitivní přístup ke skupině, schopnost respektovat atmosféru skupiny a umět se jí pohotově přizpůsobit.

Jako v každé profesi musí i učitel dramatické výchovy splnit několik důležitých osobních předpokladů. Učitel dramatické výchovy by měl být hravý,

29 tvořivý, empatický, měl by umět pohotově reagovat na změnu okolností, neměly by mu chybět fabulační schopnosti a cit pro temporytmus. Další důležitou schopností je komunikativnost a schopnost naslouchat. Měl by umět přijímat nové podněty od žáků a dál s nimi pracovat. Jakožto pedagog dramatické výchovy musí mít i jistou míru dramatického talentu a schopnost jednat s dětmi bez pomoci autoritářského přístupu, stavět se k dětem jako kamarád. (Bláhová 1996, s. 80)

4.4. Metody dramatické výchovy

Pro začátek je důležité vymezit rozdíl mezi metodou a technikou. Metoda je v nejširším slova smyslu cesta, kterou si zvolíme pro dosažení vytyčeného cíle. Technika je prostředek, který k dosažení stanoveného cíle využijeme.

Technika je tedy konkrétní postup k naplnění jisté metody. Každá metoda může mít několik technik, kterými lze metodu, a tedy i určený cíl naplnit, je jen na nás, jakou techniku si pro daný úkol vybereme.

„Metoda výchovy a vyučování je určitý způsob činnosti, kterým se žáci zmocňují v průběhu edukační akce určitého učiva tak, že u nich (ideálně) nastává učení a z něj vyplývající osvojení učiva; spojitě s tím tvoří jev zvaný

„metoda“ též činnost učitele, kterým je žákova činnost, respektive žákovo učení navozováno a řízeno; tyto činnosti žáka i učitele tvoří (ideálně) společný celek, jímž je naplňován výchovný a vzdělávací cíl.“ (Valenta 2008, s. 47)

V oblasti sociálního a osobnostního rozvoje se podle Bláhové používají dvě základní metody – improvizace a interpretace. Improvizace je jednání v uměle vytvořené situaci, pomáhá účastníkovi hledat nejvhodnější způsoby chování a dává mu autentický prožitek. Podobně je tomu také u interpretace, která vychází z literárního, hudebního, výtvarného či jiného uměleckého díla, umožňuje vlastním prožitkem lépe pochopit obsah a podstatu díla.

Základní dělení metod podle Valenty vypadá takto - metoda (ú)plné hry, metody pantomimicko-pohybové, metody verbálně-zvukové, metody graficko-písemné, metody materiálově-věcné. (Valenta 2008, s. 123)

30 Metodu (ú)plné hry staví Valenta nejvýše, dle jeho názoru by bez této metody nebyla dramatická výchova dramatickou výchovou. Tato metoda je schopna naplnit prakticky všechny cíle dramatické výchovy. Jedná se o hraní rolí. Ne pro každého je snadné vstoupit do role, proto se užívají neverbální postupy, které pomáhají potlačit ostych. Nejlépe se však naučíme vstoupit do role a hrát v plné hře tím, že budeme hrát v plné hře. (Valenta 2008, s. 125)

Metody pantomimicko-pohybová a verbálně-zvuková jsou metodami druhého řádu, ač jsou neméně důležité, tak při jejich dlouhodobém nevyužití bude efekt dramatické výchovy zachován. Metoda pantomimicko-pohybová zahrnuje různé pohybové aktivity a nevyžaduje od hráče verbální projev.

Zapojuje všechny svalové skupiny, které vytvářejí řeč těla, včetně mimiky.

Kromě pohybu je dalším definičním prvkem štronzo (nepohyb). Pantomimické aktivity se považují za snazší, proto bychom s nimi měli při výuce dramatické výchovy začínat. Do této metody zařazujeme například částečnou pantomimu, dotykovou hru, parafrázování pohybem, pohybová cvičení, taneční drama, zrcadlení, živé loutky, zrychlenou a zpomalenou pantomimu, živé obrazy.

Metoda verbálně-zvuková je založena na slově či zvuku. Zatímco od pantomimicko-pohybové metody jsme jasně a bez problému oddělili stránku zvukovou, obráceně to není zcela možné. U této metody zapojujeme tedy i metodu předcházející, ovšem důraz je kladen na řeč nebo zvuk. Příklady metod a technik – alej, brainstorming, čtení, diskuse, mluvící předmět, monolog, recitace, rozhovor, postsynchron, hádka. (Valenta 2008, s. 127)

Graficko-písemné a materiálově-věcné metody jsou pouze podpůrnými postupy pro základní metody dramatické výchovy. Bez těchto metod by dramatická výchova zůstala dramatickou výchovou, ale nebyl by zcela využit její potenciál. Metoda graficko-písemná je založena na žákově tvořivosti, žák vytváří písemné, kreslené nebo malované dílo. To vše může tvořit mimo roli, ale i v roli. Tato metoda zahrnuje psaní deníku, dopisu, beletrie, recenze, scénáře, životopisu, vytváření letáku, foto-filmu, loga nebo sloganu, mapy či plánu. Jako poslední přichází na řadu metoda materiálově-věcná. Jak název napovídá, pracuje se zde s hmotou – materiálem. Výsledkem tvořivosti v této metodě je trojrozměrný produkt. Metody techniky se nazývají dle materiálu, který se

31 při práci používá – práce s kostýmem, práce s loutkou, práce s maskou, práce s papírem, práce s rekvizitou, práce s prostorem, práce se světlem a stínem apod. (Valenta 2008, s. 131)

Hlavní komplementární metodou všech metod je pozorování a poslech.

Žáci, kteří právě nehrají, se také učí, pozorují, poslouchají a posléze mohou reflektovat.

32 5. PROGRAM NA PODPORU ROZVOJE VZTAHŮ V TANEČNÍM

KOLEKTIVU METODAMI DRAMATICKÉ VÝCHOVY 5.1. Charakteristika skupiny a jednotlivých členů týmu

Program byl sestavován pro pohlavně heterogenní skupinu pubescentů, navštěvující lekce moderních tanců – street dance show.

Lekce moderních tanců navštěvuje deset pubescentů, devět dívek a jeden chlapec. Tanečníci jsou ve věkovém rozmezí 11 až 15 let, jedna z dívek spadá již do období adolescence, je jí 17 let a studuje Střední školu uměleckořemeslnou a oděvní v Liberci. Dvě z dívek navštěvují Gymnázium Jeronýmova, zbytek členů chodí na rozdílné základní školy v Liberci. Zájmy členů skupiny jsou rozličné, jediným pojítkem je zájem o tanec. Několik dívek se dále zajímá o hudbu, hraje na hudební nástroj a zpívá, jedna z dívek se věnuje výrazovému tanci. Tyto zájmy jim jsou v moderních tancích výhodou. Někteří otevřeně mluvit o věcech, které se jí nelíbí. Pro tanec se opravdu nadchla, její technika tance se za poslední rok velice zlepšila. V letošním roce tančí nejen ve skupinové formaci, ale závodí i jako jednotlivec.

Ondra

Jako jediný kluk v kolektivu to nemá snadné, ale vyrovnává se s tím obstojně. S dívkami komunikuje, vtipkuje a je ochotný pomoct s čímkoliv, jen je občas potřeba mu to jeho gentlemanství připomenout. Při domluvách a rozhodování se příliš nevyjadřuje, vše nechává na dívkách, sám se pak přizpůsobí. Ondra je vysoký a trochu při těle, některé pohyby mu dělají problém, není schopný se svižně zvednout z podlahy, ale jeho snaha o zvládnutí je opravdu velká. Tančí již druhým rokem a jeho pokroky jsou viditelné.

33 otráveně, ublíženě nebo znechuceně, úsměv je na její tváři vidět jen zřídka kdy.

Je tichá, dokud ji nevyzvu, tak vše komentuje jen svým obličejem. Nejsem zcela přesvědčená o tom, že ji tanec baví.

Terka

Terezka je komunikativní a živá, hned chce vše zkoušet. Je velice učenlivá a disciplinovaná, nikdy nevyrušuje, nevzdoruje a nedělá nevhodné posunky. Tanec je jejím největším koníčkem, tréninky navštěvuje pravidelně a svědomitě se na ně připravuje.

Anička

Anička je opravdu dívka do nepohody, nic pro ni není problém, do všeho se vrhá s chutí a úsměvem na tváři. Velice rychle si pamatuje všechny sestavy, což je její velkou předností, za kterou si jí ostatní v týmu váží. Má radost vždy, když může někomu poradit. Kromě tance věnuje svůj volný čas také kroužku dramatické výchovy a zpěvu ve školním sboru. Kvůli velkému množství zájmů a časté nemocnosti mnohdy chybí.

Krista

Kristýnka je v týmu nejmladší tanečnicí, je tichá a ostýchavá. Ve společných diskusích se příliš nevyjadřuje. Když ji vyzvu k hovoru před skupinou, je na ní vidět obava z neúspěchu a stud. Navštěvuje stejnou základní školu jako Lucka, na tréninky chodí spolu, Týna se od Lucky nehne ani na krok.

Myslím, že se ve skupině cítí méněcenná pro svůj nízký věk.

Hanka

Hanka je velice inteligentní a logicky uvažující děvče. Je dosti náladová, na každý trénink chodí v jiném rozpoložení, nálada se jí často mění i během lekce. Umí si sama ze sebe udělat legraci. Ráda se drží stanovených zvyklostí,

34 ze své komfortní zóny vystupuje jen zřídka kdy. Výmluv, proč to nejde, neumí a nemůže dělat, má vždy spoustu. Tréninky navštěvuje svědomitě, chybí jen zřídka kdy.

Alex

Alex je velice snaživá a usměvavá. Je na ní vidět, že ji tanec opravdu baví, chce zkoušet nové cviky, zajímá se o další taneční styly. Hudbu slyší velice dobře, a to díky dlouholeté hře na housle a další nástroje. Alex má ráda zábavnou a živou atmosféru, pokud tato nálada na kroužku nepanuje, snaží se ji sama navodit. Některé členy týmu svým nasazením a pozitivním myšlením motivuje k větší píli.

Anežka

Anežka působí velice klidně a vyrovnaně. Emocionálně je stabilní, její nálada se téměř nemění, výkony jsou vyrovnané, zapojení do skupinového dění je stálé. Anežka působí moc mile, a to ne jen na pohled, ale i při konverzaci, hrách a tanci. Z Anežky čiší pozitivní energie a klid.

Monča

Monča je velice snaživá, chce mít vše perfektní. Když něco neví nebo si není jistá, hned se ptá. Kritiku snáší dobře, bere ji jako pozitivní jev, díky kterému může být lepší. Při výuce je soustředěná, jen výjimečně ji něco rozptýlí.

Je společenská, přátelská, komunikativní a stále má úsměv na tváři.

5.2. Potřeby skupiny Z hlediska OSV:

Skupina je na počátku svého rozvoje. Většina členů se mezi sebou nezná, je zapotřebí účastníky seznámit, navodit mezi nimi přátelskou atmosféru a vést je k toleranci ostatních členů.

Účastnící dostatečně neprojevují své názory a nedávají najevo své pocity.

Pracují na vlastním rozvoji a neohlíží se na ostatní, zapomínají na to, že tanec je skupinový sport a pro úspěch v tanci je zapotřebí skupinové souhry.

Problémy ve skupině neřeší, nechávají je odeznít.

35 Z hlediska taneční průpravy:

Mezi účastníky jsou vidět velké rozdíly v technice, rozsahu i provedení jednotlivých prvků. Po fyzické stránce jsou na tom účastníci velice podobně, při rozcvičce se zadýchávají a, jak je vidno při posilování, břišní a hýžďové svaly mají účastníci mírně ochablé. Někteří tanečníci špatně vnímají rytmus a stále tančí mimo hudbu. Je důležité klást velký důraz na technické provedení prvků a technická cvičení zařazovat do tanečních lekcí.

5.3. Cíle programu Z hlediska OSV:

Prioritním cílem programu je vybudovat spolupracující tým, ucelit vztahy ve skupině, probudit v členech pocit sounáležitosti, vést je k partnerství a otevřené komunikaci. Další cíle jsou rozvoj tvořivosti, citovosti a pozitivního vztahu k fyzické aktivitě a ke zdraví.

Z hlediska taneční průpravy:

Preferenčním cílem je odstranit viditelné rozdíly mezi tanečníky a zlepšit fyzickou stránku jednotlivých účastníků, a to pomocí četného opakování prvků, pravidelných rozcviček a zařazením technických a posilovacích cvičení v tanečních lekcích. Dalším cílem je nacvičení ucelené choreografie s náznakem děje, kterou budou účastníci schopni předvést na veřejném vystoupení či taneční soutěži.

5.4. Struktura lekce a časová dotace programu

Program je koncipován na jedno školní pololetí, což je šestnáct lekcí.

Jednotlivé lekce jsou dlouhé devadesát minut.

Každou lekci máme rozdělenou na pomyslné tři sekce – uvědomění si, kde jsem, dramatické hry, čas na tanec. Na začátku každé lekce zaznamenávám docházku do deníku. Již při docházce sedíme v kruhu, abychom mohli udržovat oční kontakt, a komunikujeme spolu. Tanečníci vypráví, co od našeho posledního společného setkání zažili, jak se jim daří ve škole, jak se cítí… Přednesu účastníkům plán lekce. Tuto část hodiny považuji

36 za velice důležitou, účastníci se zklidní a mají čas si uvědomit, kde jsou a co se bude dělat. Obvykle plynule přejdu k motivaci či rozdělení účastníků pro další činnost, kterou jsou různé dramatické hry dle navrhnutého programu. Po hře přichází na řadu čas na tanec. Ten zahrnuje zahřátí, protažení, posilování, techniku, učení a opakování sestav. Tato část lekce je obsahově proměnlivá.

5.5. Plánované lekce 1. lekce

Dramatická část Jméno pohyb Pomůcky: žádné

Cíl: seznámení, uvolnění napětí a rozehřátí Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra

Účastníci se postaví do kruhu, aby na sebe dobře viděli. Jeden z hráčů začne, řekne své jméno, ke kterému připojí pohyb - taneční prvek. Další pokračuje, řekne jméno hráče před ním, ukáže pohyb a přidá své jméno s pohybem.

Na konci si všichni zopakují všechna jména i pohyby. Cviky se dají spojit v jednu sestavu.

Taneční část

Desetiminutové rozehřátí skákáním, pohybem paží a během na místě.

Posilování přímého břišního svalu na podložkách čtyři série po patnácti opakováních – sklapovačky s nohama položenýma na zemi, s nohama drženýma ve vzduchu na devadesát stupňů a s nohama kolmo, výdrž.

Protažení přímého břišního svalu a následně i celého těla od hlavy dolů. Učení sestavy složené ze základních prvků Disco dance.

37 2. lekce

Dramatická část Příjmení

Pomůcky: žádné

Cíl: otevření se, popsání vlastního pocitu Metoda, technika: rozehřívací hra

Účastníci se posadí do kruhu tak, aby na sebe dobře viděli, a snaží se vhodným přídavným jménem vystihnout, jak se cítí. Z vymyšleného přídavného jména si vytvoří příjmení. (Lenka Unavená, Tomáš Dobřenaladěný…)

Taneční část

Rozehřátí pomocí rozcvičkové sestavy ve stylu Disco dance. (Rozcvičková sestava je složena z jednoduchých a snadno zapamatovatelných prvků, které jsou fyzicky náročné, obvykle ve stylu Disco dance či Hip hop.) Dynamické protažení celého těla, zkouška provazu, rozštěpu a sedu roznožmo s protažením do placky – jedna série po deseti opakováních. Uvolnění nohou.

Zkouška rozsahů – účastníci utvoří dva zástupy, postupně přecházejí tělocvičnu a švihem se snaží dostat nataženou hlavu co nejblíže k hlavě. Opakování Disco dance sestavy z minulé lekce.

3. lekce

Dramatická část Zrcadlo

Pomůcky: žádné

Cíl: rozvoj zrakového a citového vnímání, cvičení soustředěnosti Metoda, technika: zrcadlení

Účastníci se rozdělí do dvojic, postaví se čelem k sobě. Jeden z dvojice je zrcadlo, druhý stojí před zrcadlem a provádí pomalé, jednoduché a plynulé pohyby celým tělem, druhý hráč, zrcadlo, se ho snaží co nejvěrněji napodobit.

Po chvíli si účastníci své role vymění. (Mlejnek 1997, s. 57)

38 Taneční část

Rozehřátí různými styly běhu kolem tělocvičny – cval, běh, vysoká kolena, poskoky apod. Protažení pomocí protahovací a uvolňovací sestavy, čtyři opakování. Procvičení technických cviků ve dvou zástupech – padebure a jednoduchá točka. Učení hiphopové sestavy, ve které budou mít tanečníci velký prostor pro improvizaci.

4. lekce

Dramatická část Tarantule

Pomůcky: žádné

Cíl: uvolnění napětí, rozehřátí, posílení představivosti a fantazie Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra

Obměna hry na babu. Zvolíme jednu tarantuli. Tarantule se pohybuje přelívaným pohybem jako rak či jako pes a snaží se chytit dalšího hráče, který

Obměna hry na babu. Zvolíme jednu tarantuli. Tarantule se pohybuje přelívaným pohybem jako rak či jako pes a snaží se chytit dalšího hráče, který