ROZVOJ SOCIÁLNÍCH VZTAHŮ V TANEČNÍM KOLEKTIVU METODAMI DRAMATICKÉ
VÝCHOVY
Bakalářská práce
Studijní program: B7505 – Vychovatelství
Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času Autor práce: Lenka Michálková
Vedoucí práce: MgA. Ivana Honsnejmanová
Liberec 2014
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala MgA. Ivaně Honsnejmanové za ochotu, trpělivost a cenné rady, které mi při psaní mé bakalářské práce poskytla. Dále bych ráda poděkovala všem tanečníkům, kteří se mnou absolvovali celý program.
Anotace
Bakalářská práce se zabývá tvorbou programu na podporu rozvoje vztahů v tanečním kolektivu metodami dramatické výchovy. Úkolem této práce bylo navrhnout, zrealizovat a následně zhodnotit program určený pro pubescenty.
V teoretické části jsou přiblíženy základní pojmy týkající se období pubescence, volného času se zaměřením na moderní tanec a metody dramatické výchovy.
Praktická část se zaměřuje na návrh jednotlivých lekcí, jejich popis zhodnocení celého programu v různých rovinách.
Klíčová slova: pubescence, socializace, metody dramatické výchovy, volný čas, sport, moderní tance
Abstract
This bachelor thesis deals with creation of a program designed to support the development of relations in a dance group via the methods of drama education.
The objective of this work was to design, implement and assess a program designed for adolescents. Theoretical section describes the basic concepts related to the period of adolescence and leisure focusing on modern dance and drama education methods. The practical part of this thesis is focused on design, description of individual lessons and evaluation of the program at different levels.
Keywords: adolescence, socialization, methods of drama education, leisure, sport, modern dance
7 OBSAH
1. ÚVOD ... 10
2. OBDOBÍ PUBESCENCE A ZÁJMOVÁ ČINNOST ... 11
2.1. Období pubescence ... 11
2.2. Vymezení pubescence ... 11
2.3. Tělesná stránka dospívání ... 12
2.4. Socializace v období pubescence ... 13
2.5. Pubescent a vrstevníci ... 14
2.6. Zájmová činnost v pubertě ... 15
3. VOLNÝ ČAS ... 16
3.1. Vymezení pojmu volný čas ... 16
3.2. Funkce volného času ... 17
3.3. Sport jako součást volného času ... 18
3.3.1. Vymezení pojmu sport a sportovních skupin ... 18
3.3.2. Struktura sportovní skupiny ... 19
3.4. Tanec jako součást volného času ... 20
3.4.1. Vliv kolektivní taneční aktivity na životní styl a socializaci ... 21
3.4.2. Moderní tanec ... 22
3.4.2.1. Disco dance ... 23
3.4.2.2. Hip Hop ... 23
3.4.2.3. Modern a Contemporary dance ... 24
3.4.2.4. Lyrical dance ... 24
3.4.2.5. Street dance ... 24
3.4.2.6. Street a disco show, street show, disco show formace, show dance 25 4. DRAMATICKÁ VÝCHOVA ... 26
4.1. Vymezení dramatické výchovy ... 26
4.2. Cíle dramatické výchovy ... 28
8
4.3. Učitel v dramatické výchově ... 28
4.4. Metody dramatické výchovy ... 29
5. PROGRAM NA PODPORU ROZVOJE VZTAHŮ V TANEČNÍM KOLEKTIVU METODAMI DRAMATICKÉ VÝCHOVY ... 32
5.1. Charakteristika skupiny a jednotlivých členů týmu ... 32
5.2. Potřeby skupiny ... 34
5.3. Cíle programu ... 35
5.4. Struktura lekce a časová dotace programu ... 35
5.5. Plánované lekce ... 36
5.6. Úvodní lekce ... 46
5.7. Průběh a zhodnocení programu ... 47
6. ZÁVĚR ... 68
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ... 70
8. FOTODOKUMENTACE ... 73
9 Seznam použitých zkratek
CDO Czech Dance Organization
ČMTO Českomoravská taneční organizace IDO International Dance Organization OSV Osobnostní a sociální výchova
10 1. ÚVOD
Předmětem mé bakalářské práce je tvorba, realizace a následné vyhodnocení programu na rozvoj vztahů v tanečním kolektivu. Program je vytvořen pro specifickou skupinu pubescentů pravidelně navštěvujících kroužek moderních tanců.
K výběru této problematiky mě vedly předešlé zkušenosti se vztahy v tanečních týmech, které ovlivňují atmosféru na tréninku i samotné taneční výkony. Již jedenáctým rokem jsem členkou taneční skupiny Takt Liberec, tančím v závodních choreografiích, proto si plně uvědomuji problémy skupinového vědomí, pocitu sounáležitosti, spolupráce, ochoty, ale také rivality a pomluv. Dále šestým rokem vedu lekce moderního tance, dříve v Domě dětí a mládeže Větrník v Liberci, nyní ve společnosti Musictime. Za dobu šesti let jsem si vyzkoušela práci s velkým spektrem věkových kategorií. Zjistila jsem, že nejkomplikovanější jsou vztahy v dospělých kolektivech a v juniorských kategoriích, do které spadají pubescenti. Vzhledem k mé sympatii k mladším věkovým skupinám jsem si pro svou práci vybrala pubescentní kolektiv tanečníků.
Sociální vztahy ve vybraném kolektivu jsem se rozhodla formovat metodami dramatické výchovy, které chci vhodně propojit s taneční výchovou.
S dramatickou výchovou nemám velké zkušenosti, ale z teoretických znalostí tohoto oboru jsem usoudila, že je to vhodný prostředek k rozvoji vztahů.
Dramatická výchova umožňuje vyvíjet sociální porozumění, spolupráci, komunikativní dovednosti.
11 2. OBDOBÍ PUBESCENCE A ZÁJMOVÁ ČINNOST
2.1. Období pubescence
Pubescence se dělí na dvě fáze, prepubertu a pubertu. Prepuberta začíná objevením prvních sekundárních pohlavních znaků. U mužů je to například změna hlasu, růst ochlupení, zvětšení penisu a varlat. Ženské sekundární znaky zahrnují růst prsů, tělesného a pubického ochlupení. Dívky si prepubertou projdou průměrně o rok dříve než chlapci. Prepubertální období zakončuje každé pohlaví jinak – dívky nástupem první menstruace a chlapci první noční ejakulací. Prepubertu i pubertu prožívá každý mladistvý rozdílně.
V lepším případě usiluje o dobré výsledky ve škole a v zájmových činnostech, rozvíjí svůj intelekt prohlubováním a rozšiřováním vědomostí. Dobré výsledky ve škole, zájmové činnosti a kladné hodnocení od druhých mu pomáhá překonat pocity méněcennosti. V horším případě neusiluje o dosažení dobrých výsledků a kladného hodnocení, tehdy se prohlubuje jeho nejistota a pocity méněcennosti.
2.2. Vymezení pubescence
Období pubescence začíná mezi 11. až 13. rokem a končí mezi 14. až 15.
rokem, kdy pubescent přechází do adolescence. Toto období je také označováno jako období druhého vzdoru. Je velice individuální, nelze jej zcela přesně věkově vymezit. Každý jedinec dospívá v jiném tempu, což závisí na mnoha okolnostech, především na charakteru sociálních vztahů v prostředí, ve kterém vyrůstá. Dívky dospívají fyzicky i mentálně v průměru dříve než chlapci.
Pubescent si vytváří svou identitu, pohlavně dospívá, je emočně labilní, úzkostlivý, snivý, střídají se mu bouřlivé afektivní reakce s apatií, trpí pocitem méněcennosti, jeho chování je impulzivní a nepředvídatelné, jeho temperament je tlumen naučenými formami chování. Dokáže se ovládat, vcítit se do druhých, pomáhat a spolupracovat. Tím upevňuje vztahy a připravuje se na udržení partnerských a pracovních vztahů. Velký rozvoj zaznamenává i myšlení,
12 pubescent je schopen abstrakce, zobecnění a kritického myšlení. Kriticky hodnotí nejen své autority, ale i sám sebe, jeho kritika často dosahuje extrémů.
Sigmund Freud říká tomuto období genitální stadium, jedinec dosahuje opravdových erotických vztahů. (Drapela 2008, s. 26)
Podle Eriksona se toto období značí stadiem identity proti zmatení rolí. Je zde v těsné blízkosti objevení sebe samého a hrozba ztráty vlastní identity.
Příznačným znakem pro toto období je věrnost – věrnost životní filozofii, zvolenému povolání. (Drapela 2008, s. 70)
Harry Stack Sulliven dělí adolescenci na ranou a pozdní. V rané adolescenci si jedinec začíná uvědomovat, že ho jedna dívka přitahuje více než druhá. V pozdní adolescenci zjišťuje, co ho láká na genitálním chování, a začleňuje ho do života. (Drapela 2008, s. 60)
Piaget nazývá toto období stadiem formálních operací. Pubescent je schopen abstraktního myšlení, jeho intelekt dosahuje takové úrovně, která dovoluje studium náročných vědeckých oborů. „Bohužel značná část mladistvých nevyužívá této možnosti vzhledem k nedostatečné motivaci a k množství nezvládnutých emočních a sociálních problémů.“ (Čáp, Mareš 2007, s. 235)
2.3. Tělesná stránka dospívání
V somatickém vývoji dochází k osifikaci kostí, růstu vnitřních orgánů, vzniku typických ženských a mužských morfologických znaků. Největší změnu vnímáme na tělesné výšce, kostra a končetiny rostou zvlášť intenzivně. Díky disharmonickému růstu kostry a svalstva se pubescentovi zhoršuje pohybová koordinace. Jeho pohyby jsou méně koordinované a klátivé, zhoršuje se plynulost pohybu. Nerovnováha se projevuje také ve vývoji kardiovaskulárního systému. Zvětšuje se objem srdce a jeho výkonnost roste, ale krevní cévy ve vývoji zaostávají. Díky tomu může pubescent trpět zvýšeným tlakem, dočasnými poruchami krevního oběhu, bolestmi hlavy a rychlou unavitelností.
Pubescent je motoricky neklidný, často neuvědoměle zaměstnává ruce.
13 Ke konci pubescence vlivem souladu tělesných proporcí dochází ke zlepšení pohybové koordinace. Dívky mají plynulé a ladné pohyby, chlapci mají větší sílu, avšak jejich pohyby nejsou zcela plynulé. Nástupem puberty se dokončuje schopnost poznávacích procesů.
2.4. Socializace v období pubescence
Sociální vývoj dospívajících je ovlivněn jejich touhou po nezávislosti, rovnoprávnosti a spravedlnosti. Pubescent se snaží odlišit od svých vychovatelů, proto dochází k častým rozporům mezi učitelem, vychovatelem, rodičem a dospívajícím. „Dospívající si tak uvědomuje nejen, že „myslí“, „cítí“
a „chce“, ale i to, že mnohdy něco jiného myslí, něco jiného cítí, něco jiného chce a něco jiného dělá.“ (Čačka 2000, s. 227)
Velký význam pro pubescenta mají kamarádi, dále navazování nových vztahů a hraní nových rolí. „Mezi vrstevníky je charakteristická uniformita jak v oblékání, tak v chování a názorech.“ (Šimíčková – Čížková a kol. 2010, s. 123) Jedinec ve své partě ztrácí svoji identitu, přijímá skupinové vzory a hodnoty, debatuje o smyslu života, morálních zásadách a zažívá podporu svých názorů. Vliv skupiny je pro pubescenta velice důležitý, posiluje si zde sebevědomí, učí se argumentovat, což mu dodává sílu pro další střety se společností. (Šimíčková – Čížková a kol. 2010, s. 123)
Vztahy s vrstevníky mají přednost před dospělými, může se stát, že dospívající kvůli přátelství odsune do pozadí i učení a zájmové činnosti. Autorita rodičů, učitelů i vychovatelů viditelně oslabuje. Mladiství odmítají jejich postoje, názory, příkazy a zákazy. Avšak stejnou pobídku od vrstevníků, ale i od trenéra nebo vedoucího zájmového kroužku přijímají.
Pubescent je k autoritám značně kritický. Dospělý si svou autoritu může udržet jedině svou chápavostí, spravedlností, transparentností, energičností, otevřeností a vynecháním ironických postojů.
Vztah pubescenta k rodině se mění, dospívající se snaží od rodiny odpoutat a tím se stát zralou, samostatnou a odpovědnou osobností. To zcela
14 nejde, a tak ústupky, které od rodičů získá, vnímá jako potvrzení vlastních kvalit. Rodič může mladistvému usnadnit osamostatnění se a přijímání odpovědnosti tím, že bude mladistvého respektovat, snažit se porozumět jeho osobnosti, nebude uplatňovat direktivní přístupy výchovy a nebude se k němu chovat jako k malému dítěti. „Dcera od matky potřebuje podporu při zvládání a naplňování ženské role.“ (Vágnerová 2012, s. 405) Syn při svém rozvoji mužské role potřebuje podporu od otce.
2.5. Pubescent a vrstevníci
Pro mladistvého jsou přátelé a kamarádi velice důležití, nachází u nich jistotu, kterou ztrácí odpoutáváním se od rodiny. Navazováním nových vztahů se připravuje na stálé emoční vztahy v dospělosti. Pubescent je schopen kolektivního cítění, pod správným vedením vychovatele mohou ve skupině vzniknout dobré vztahy a pocit sounáležitosti.
Langmeier a Krejčířová rozdělili navazování vztahů v období puberty do čtyř fází – skupinová izosexuální fáze, individuální izosexuální fáze, přechodná etapa a heterosexuální fáze polygamní. V první fázi dospívající tvoří organizované homogenní skupinky, ve kterých jsou jasně diferencované role jednotlivců. Vytvářejí hesla srozumitelná pouze zasvěceným, dávají si různé přezdívky a odmítají přítomnost opačného pohlaví v jejich skupině. Chlapci mají dívky za ufňukané a užalované, dívky odmítají chlapce kvůli jejich hrubosti.
Další fáze je individuálně-izosexuální, která se může překrývat s předchozím stupněm, dostavuje se zpravidla ve vlastní pubertě. Pubescent má potřebu důvěrného přátelství, které ve skupině nelze naplnit. Nalezne si přítele, se kterým sdílí vlastní pocity, zkušenosti a problémy. Přátelství navázaná v tomto období bývají zpravidla stálá, mohou trvat až do stáří. Ve třetí přechodné fázi se začínají jedinci zajímat o opačné pohlaví. Ze svého zájmu jsou nejistí, stydí se a obávají se posměšků skupiny. Proto se od skupiny nevzdalují a svůj zájem projevují pouze na dálku. Své city začínají projevovat až na přelomu pubescence a adolescence v heterosexuální fázi polygamní.
V této fázi prožívají první lásky, díky kterým ukájí svou zvědavost a ujišťují se o svých kvalitách. (Langmeier, Krejčířová 2006, s. 154)
15 2.6. Zájmová činnost v pubertě
Dalším a neméně důležitým úkolem rodičů, učitelů a vychovatelů je pomoci dospívajícímu s volbou povolání. Ještě není zcela nutné pubescentovi přiřadit nějaké povolání, jen ho směřovat – zda zvolí nějakou střední odbornou školu, učební obor, či gymnázium. Ani to však není snadný úkol, velký počet škol a různost oborů výběr znesnadňuje. Při výběru se často vychází ze zájmů mladistvého. V pubertě se zájmy mění, jedinec opouští dětské zájmy a nahrazuje je vyspělejšími.
Zájmy pubescentů jsou hojné, prvně se zde projevuje diferenciace mezi chlapeckými a dívčími zájmy - chlapci bývají hlučnější a rádi demonstrují svou sílu, dívky jsou tišší a klidnější. Dále jsou jejich záliby ovlivněny jejich vlastnostmi, kulturními a životními hodnotami, prostředím, ve kterém vyrůstají, výchovou a skupinou vrstevníků.
Pubescenti projevují větší zájem o určitou oblast. K nejběžnějším zájmovým oblastem patří výpočetní technika, hudba, sport, estetické a kulturní zájmy. V tomto období se objevují i první vážnější pokusy o aktivní literární, hudební nebo výtvarnou tvorbu. Mění se i témata, kterým dává dospívající přednost. Zájem o dobrodružnou tématiku klesá, naopak se rozvíjí zájem o historická, společenská a válečná témata. V četbě přichází do obliby science- fiction a u dívek milostné romány. (Langmeier, Krejčířová 2006, s. 149)
Dospívající často preferují své zájmy před školními povinnostmi. Někteří jedinci právě v tomto období najdou svůj celoživotní koníček.
16 3. VOLNÝ ČAS
3.1. Vymezení pojmu volný čas
Náš čas je rozdělen na dvě oblasti – oblast povinností a volného času.
Volný čas zahrnuje odpočinek, rekreaci, komunikaci a sociální kontakty, zájmovou činnost (tanec, četba, sport, hudba, technická a výtvarná činnost).
Patří sem i svobodně zvolené vzdělávání, například návštěva výtvarných, tanečních či hudebních kurzů, studium jazyků. Do volného času nespadají činnosti nezbytné pro existenci člověka – jídlo, spánek, zdravotní péče a hygiena. Čas strávený pracovní činností, školními povinnostmi, sebeobsluhou či péčí o rodinu a domácnost také neoznačujeme volným časem.
Děti a mladiství mají relativně mnoho volného času, jejich volný čas je nutné do jisté míry ovlivňovat. Míru ovlivňování určuje věk a mentální vyspělost jedince. Hlavní vliv na trávení volného času dítěte má rodina, která do jisté míry dítěti čas organizuje. Prostředí, ve kterém děti tráví svůj volný čas, se různí (domov, veřejné prostranství, škola, dům dětí a mládeže a jiné organizace).
Každý si pod pojmem volný čas představí něco jiného. Pro pracující populaci znamená volný čas většinou odpočinek. Svůj volný čas tráví u televize, s knihou, na zahrádce, nebo spánkem. Děti a pubescenti, kteří mají volného času o poznání více než dospělí, tráví svůj volný čas zpravidla aktivně.
Navštěvují různé organizace volného času, kde sportují, malují, tvoří, zpívají nebo se učí hře na hudební nástroj. Ale naleznou se i tací, kteří se doma nudí a celý svůj volný čas prosedí u televize či počítače. Je velice důležité děti, ale do jisté míry i pubescenty někam směrovat a zajímat se o jejich volný čas.
Jiřina Pávková definuje volný čas takto: „Je to doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění.“ (Pávková a kol. 2008, s. 13)
Jan Průcha popisuje volný čas jako „čas, se kterým může člověk nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. Volný čas je doba, která
17 zůstane z 24 hodin po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnosti, péči o vlastní fyzické potřeby (včetně spánku).“ (Průcha 2009, s. 341)
Břetislav Hofbauer v knize Pedagogické ovlivňování volného času definuje volný čas takto: „Volný čas je částí lidského života mimo čas pracovní (návštěva školy a pracovní proces) a tzv. čas vázaný, který zahrnuje biofyziologické potřeby člověka (spánek, jídlo, osobní hygienu), chod rodiny, provoz domácnosti, péči o děti, dojíždění za prací a další nutné mimopracovní povinnosti. Volný čas je dobou, kterou má po splnění těchto potřeb a povinností člověk k dispozici pro činnosti sebeurčující a sebevytvářející.“ (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 10)
3.2. Funkce volného času
Volný čas v našem životě plní čtyři základní funkce – výchovně- vzdělávací, zdravotní, sociální a preventivní. Instituce volného času měly dříve jako hlavní úkol ohlídat a zaměstnat děti tak, aby se nemohly věnovat nevhodným a společensky nežádoucím činnostem. Nyní je jejich hlavním úkolem vychovávat a vzdělávat jedince. Volnočasové instituce mají možnost působit na všechny složky osobnosti (tělesnou, psychickou, sociální). Děti si ve volném čase rozšiřují a prohlubují své zájmy. Jejich úspěchy ve volnočasových aktivitách jim přinášejí pocit uspokojení a zvyšují jim sebevědomí. Zdravotní, duševní a sociální rozvoj lze usměrňovat několika způsoby. Hlídat správný režim dne, který spočívá ve střídání činností různého charakteru – práce ve skupinách, individuální, organizovaná i spontánní činnost a odpočinek. Vést děti k pohybu, a to nejlépe venku na čerstvém vzduchu.
Naším cílem by mělo být, aby se pohybová aktivita stala pro děti běžnou součástí dne. Upevňovat nebo vytvářet v dětech hygienické návyky. Volný čas umožňuje lidem dostat se do různých druhů sociálního prostředí, seznámit se s novými lidmi, kteří mají podobné zájmy a postoje. Volnočasové instituce děti zaměstnají a tím působí preventivně, jedinci nemají čas se věnovat společensky nežádoucím činnostem, dochází tudíž k prevenci negativních jevů – závislosti na návykových látkách, krádeží, agresivity apod. (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 72) Volný čas participuje na vývoji společnosti.
18 3.3. Sport jako součást volného času
Sport je pohybová tělesná aktivita provozovaná dle určitých pravidel a zvyklostí. Sport znamená zábavu, hru, útěk od povinností, pohyb, zdravý životní styl, ale pro někoho také zdroj obživy. Jiní ve sportu vidí fyzickou námahu, psychický stres a ztrátu volného času. Sport často ponouká k agresi, násilí a podvádění. Přiměřená pohybová aktivita je podmínkou zdravého vývoje.
Aktivní formou života a zdravou stravou zamezíme obezitě a časté nemocnosti.
Sport nám zvyšuje schopnost přizpůsobovat se, lépe zvládat životní výzvy, posiluje disciplínu, rozvíjí soutěživost i spolupráci. Při cvičení se z těla uvolňují hormony, které se nazývají endorfiny, jsou to hormony štěstí, zlepšují nám náladu a snižují pocit bolesti.
Moravcova definice sportu zní: „Sport zahrnuje všechny vhodné formy organizovaných i neorganizovaných pohybových aktivit, jejichž cílem je podpořit u lidí starost o jejich zdraví, duševní pohodu, tělesný, funkční, psychický rozvoj a pohybovou výkonnost, uspokojování jejich kulturních potřeb, formovat sociální vztahy nebo dosáhnout lepší výsledky a zvýšit jejich sportovní výkonnost v soutěžích na různé úrovni.“ (Moravec 2007, s. 10)
Sporty se třídí podle čtyř kritérií – čas (letní, zimní), prostředí (sálové, vodní, outdoorové…), počet hráčů (individuální, týmové) a organizační povaha (plavecké, olympijské, bojové…). Dále dělíme sporty dle psychologické typologie, a to na senzomotorické, funkčně-mobilizační, anticipační a sporty rizikové. Sport se řadí mezi nejemocionálnější zájmové činnosti. Příčinou je soutěživost a nejistota výsledku.
3.3.1. Vymezení pojmu sport a sportovních skupin
Sport vytváří řadu příležitostí pro sociální kontakt. Mnoho sportovních disciplín vyžaduje úzký kontakt mezi lidmi a vytváří potřebu tvořit sociální skupiny, které mají podobu sportovních týmů, družstev, oddílů.
„Za skupinu se v nejobecnějším pohledu považuje sdružení dvou a více osob, které jsou ve vzájemné interakci, přičemž každá osoba je ovlivňována
19 ostatními a sama je také ovlivňuje.“ Takto definuje skupinu Slepička. (Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 115)
Průcha definuje skupinu jako: „soubor dvou nebo více osob, které mohou mít náhodné a volné vztahy (např. cestující ve vlaku), nebo těsné a intenzivní vztahy kooperace aj. (např. rodina).“ (Průcha 2009, s. 265)
Také ve sportu dělíme sociální skupiny na primární a sekundární.
Pro primární sportovní sociální skupiny je charakteristický společný cíl spojený s činností skupiny. Členové ve skupině se dobře znají, komunikují a spolupracují spolu, mají vytvořená pravidla, kterými se řídí. Je zde vytvořena struktura skupiny, každý ví, jakou roli ve skupině zastává. Primární skupinu tvoří sportovci s podobnou výkonnostní úrovní a výkonnostními cíli (např.
basketbalové družstvo, tanečníci tančící v jedné choreografii…). V sekundární skupině spolu členové komunikují zpravidla zprostředkovaně, nemusejí spolupracovat, přicházet do vzájemného kontaktu ani vytvářet strukturu skupiny, a přesto mohou usilovat o společný cíl. Tato skupina je vytvořena účelově, za splněním nějakého úkolu (např. reprezentanti na olympijských hrách, taneční skupina apod.).
Dále dělíme skupiny na členské a referenční. „Členskou skupinu představuje skupina, které je jedinec členem, referenční pak ta, ke které by jedinec rád patřil.“ (Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 117) Je obvyklé, že sportovec usiluje o členství ve výše postaveném družstvu, například by se rád stal členem národního družstva.
3.3.2. Struktura sportovní skupiny
U sportovce můžeme v rámci sportovní činnosti sledovat jeho sociální pozici, sociální status, sociální role a interpersonální vztahy ve sportovním družstvu. Sledováním těchto skutečností můžeme zjistit, jak je jedinec skupinou přijímán, hodnocen, jaký má vliv na skupinu a jaký je jeho přínos ke skupinové činnosti. (Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 124)
20 Sociální pozice ukazuje, jaké místo sportovec ve skupině zaujímá. Jeho pozice ve sportovním družstvu je obvykle dána délkou náležitosti ke skupině a sportovními úspěchy. Každý člen zaujímá nějakou pozici a o jinou, vyšší, usiluje. V uzavřených skupinách se systém sociálních pozic utváří rychle, jedinci mají ideální podmínky se vzájemně poznat. Sociální pozice dělíme na subjektivní, to je pozice, na kterou se jedinec sám staví. Objektivní pozice nám ukazuje, na jaké místo nás řadí ostatní členové družstva. Pokud se subjektivní a objektivní pozice členů shodují, sociální systém v družstvu je stabilní.
Sociální status úzce souvisí s výše zmiňovanými sociálními pozicemi.
Jedná se o místo člena ve skupině z hlediska prestiže, významu a hodnoty člena pro skupinu. Tudíž sociální status těsně souvisí se sportovní výkonností.
S poklesem, nebo naopak vzrůstem sportovní výkonnosti se sociální status mění.
Sociální role označuje „chování, které sociální skupina očekává od každého svého člena. Závisí na normách a hodnotách dané skupiny a na sociální pozici jedince ve skupině. Neplnění sociální role může pro jedince znamenat až vyloučení ze skupiny.“ (Průcha 2009, s. 271) Rozčlenění sociálních rolí nám pomáhá analyzovat činnost sportovního družstva a zachycuje faktory ovlivňující chod a vývoj družstva. Ve sportu můžeme tyto role dělit z hlediska času na krátkodobé (vyloučený hráč), dlouhodobé (trenér), vrozené (žena/muž). Dále ve sportovním družstvu nalezneme role, které jsou spjaté s činností družstva (herní role), role ovlivňující klima skupiny (emoční vůdce) a role spojené s uspokojováním vlastních potřeb (role zlého muže).
(Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 126) Mezi typické sociální role ve sportovním družstvu patří role obětního beránka, černé ovce, bažanta, vůdce a role zlého muže. Tyto role najdeme téměř v každém sportovním družstvu.
3.4. Tanec jako součást volného času
Tanec patří mezi celoroční, indoorový, individuální i týmový senzomotorický sport. V tanci jsou kladeny vysoké nároky na koordinaci a ladné provedení pohybů, posuzuje se umělecký dojem a sportovcovo vystoupení.
21 Tanec se dá provozovat výkonnostně i rekreačně. Jako každý sport má i tanec své aktivní a pasivní příznivce.
Tanec má dlouhý historický vývoj, zpočátku lidé tancem napodobovali lov či vyhranou bitvu, prostřednictvím tance uctívali narození dítěte, svatbu i úmrtí.
Tanec nesměl chybět u slavnostních ceremoniálů. Díky opakování dostávaly pohyby význam, staly se symbolem, můžeme mluvit o tanečním umění. Lidé začali při tanci používat různé rekvizity a masky, v tanci se začíná objevovat dějová linie. Tím si tanec řekl o diváka, stává se zábavným nejen pro tanečníky, ale i pro pasivně přihlížející jedince. Velký vliv na rozvoj a šíření tance měly události. Například během první a druhé světové války vzniklo mnoho tanců.
Tuto skutečnost můžeme vysvětlit tím, že lidé žili v napětí a nejistotě, když to bylo možné, chtěli se veselit a užívat si, proto se bavili tancem. Nejvíce se tanec rozšířil v druhé polovině dvacátého století, a to díky televizi, videokazetám, tanečním skupinám a lektorům, kteří jezdili po Evropě a tanec bouřlivě šířili. Už se netančilo jen v divadle a tanečním sále, ale i v tělocvičnách.
Vznikají nové taneční disciplíny a s tím vzniká i nová taneční organizace, Českomoravská taneční organizace (ČMTO), která je členem International Dance Organization (IDO) a těmito tanečními novinkami se zabývá. (Balaš 2003, s. 10) ČMTO jako jediná organizace může pořádat mistrovství. Později se objevuje další organizace, Czech Dance Organization (CDO), která vzniká na popud magistry Ilony Šulcové. ČMTO je nařknuto z korupce a zaniká. CDO se stává členem IDO a v současné době má jako jediná organizace v České republice právo pořádat mistrovství, tituly z těchto závodů jsou platné všude ve světě.
Tanec je neodmyslitelně spojen s hudbou. Rytmus sjednocuje tanečníky a hudebníky, působí na ně a pomáhá jim růst. Novému tanečnímu stylu předchází změna hudebního stylu ve společnosti.
3.4.1. Vliv kolektivní taneční aktivity na životní styl a socializaci
Každá taneční škola, soubor, základní umělecké školy či volnočasová centra učí děti základním pohybovým a tanečním dovednostem. Trénují jedenkrát až dvakrát týdně, ve stejný den a hodinu, což učí děti pravidelnosti,
22 zodpovědnosti a pevné vůli. Jedním z významů taneční aktivity pro utváření životního stylu je získat vztah k pravidelnému pohybu. Konkrétním přínosem je správné držení těla, pohyblivost, smysl pro rytmus, dobrá fyzická kondice, správné pohybové návyky, větší rozsah pohybových dovedností, tvořivost a zdravá soutěživost, která je pro život dítěte, ale i dospělého důležitá. Dítě dále získává představu, co se skrývá za veřejným uměleckým projevem složité práce mnoha lidí, a osvojuje si tak celoživotní hlubší vztah ke kultuře a umění.
Navštěvování tanečního kroužku pozitivně ovlivňuje vlastnosti a postoje dítěte, dítě je samostatnější, disciplinované, přátelské, cílevědomé, sebevědomé a umí spolupracovat. Hodnotné využití volného času chrání dítě před nudou, špatnou partou, drogami, agresivitou, negativním vlivem televize a konzumní zábavy.
Taneční kolektiv dítěti poskytuje hlubší sociální jistotu, díky navštěvování tanečního souboru získává spoustu nových kamarádů, které spojuje zájem o tanec. Taneční aktivity u dítěte rozvíjejí nejen zdravou sebedůvěru, ale i zdravou kritičnost ke svému výkonu a výkonu ostatních, dítě je schopno prosadit svůj názor a tolerovat názor ostatních. (Smugalová 2008, s. 53)
3.4.2. Moderní tanec
Nikde nenalezneme přesnou definici moderního tance, což je důsledkem absence odborné literatury na toto téma. Za moderní tanec se považují všechny taneční styly, které vznikly od počátku 20. století. Moderní tanec se stal uznávanou uměleckou formou svobodného projevu. Pro tanečníky moderního tance se pořádají taneční soutěže a přehlídky – pohárové soutěže, mistrovství Čech, České republiky i mistrovství světa. Taneční soutěže jsou pořádané pro jednotlivce, dueta, malé skupinky (tři až sedm tanečníků) i velké formace (osm až dvacet čtyři tanečníků). Moderní tanec se těší velké oblibě a tanečníků každým rokem přibývá. Rekreačně, ale i závodně tančí děti již od tří let.
Do moderního tance řadíme velkou a rozmanitou škálu tanečních stylů. Ty se od sebe liší stylem hudby, oblékáním i životním stylem tanečníků. Příklady tanečních stylů – Disco dance, Hip hop, Modern dance, Lyrical dance, Contemporary dance, Dancehall, R’n’B, Musical dance, MTV dance, Show dance, Jazz dance, Krump, House dance.
23 Moderní tance Arts – umělecké
Lyrical dance Show dance Modern dance
Contemporary dance Jazz dance
Musical dance…
Street dance
Hip hop
Old school
Locking Poping Elektric bogie
New school
House dance Hype dance Krump Dancehall Street a disco show formace
Street show MTV dance Ladies dance Twerk
Vogue Break dance
Disco dance Disco dance
Disco show
Tabulka č. 1: Přehled tanečních stylů moderního tance
3.4.2.1. Disco dance
Disco dance nebo také diskotékové tance jsou charakteristické dynamickým, pulsujícím a rytmickým tancem, který vychází ze starých hitových trendů nebo moderní diskotékové hudby. Celou choreografii doprovází stejný rytmus a tempo hudby. Pohyby paží podporují a zdůrazňují pohyb těla. Celé tělo je při tanci zpevněné, jednotlivé prvky tak působí ostře. Typické figury pro tento taneční styl jsou výkopy, piruety, poskoky a kroky s přísunem.
Při tomto tanci se nepoužívají žádné rekvizity, v soutěžních pravidlech jsou dokonce zakázané stejně jako zvedané figury. Kostýmy jsou zpravidla voleny přiléhavé a hodně třpytivé, vlasy i obličej si tanečníci zdobí třpytkami.
3.4.2.2. Hip Hop
Tento taneční styl kombinuje více technik různých tanečních stylů – Hype dance, Popping, House dance, Locking, Dancehall , New style.
24 Hip hop řadíme mezi streetové taneční styly. Tančí se většinou v osminkovém rytmu, je velice dynamický, tvrdý a zároveň i uvolněný. Důležité je správně vystihnout hiphopovou hudbu, její beaty a slova. Tanečníci nejvíce zapojují práci hrudníku a dolních končetin, kterými dělají zajímavé krokové variace. Často také při tanci používají pop, což je náhlé strnutí, a vlny, které dělají celým tělem. Zvedané figury ani rekvizity se při Hip hopu nepoužívají.
Tanečníci mají volné teplákové soupravy, či děravé kalhoty s volným tričkem, nechávají si rozpuštěné vlasy, nebo si je zaplétají do malých copánků.
3.4.2.3. Modern a Contemporary dance
Podstatou těchto tanečních stylů je propojit mysl s tělem, vyjádřit prostřednictvím tance své myšlenky a pocity. Jsou to dynamické a expresivní tance, ve kterých se využívají techniky baletu a modern dance technik, vytvořených známými tanečními pedagogy a choreografy (José Limon, Isabora Duncan, Alvin Ailey…) ve 20. století jako protest proti upjatým, rigidním a striktním baletním technikám. Dnes tanečníci z těchto technik vycházejí, přetvářejí si je, ale také si vytvářejí vlastní originální pojetí Modern a Contemporary dance. Největší důraz je kladen na techniku a vyjádření nálady a pocitu prostřednictvím tance. Pracuje se zde s těžištěm a posunem těla mimo jeho osu. V hojné míře se v těchto stylech používají zvedané figury, piruety, kontrolované pády, skluzy, skoky do dálky, střídá se pomalý a rychlý pohyb.
3.4.2.4. Lyrical dance
Lyrical dance je založen na spojení techniky baletu, modern dance a jazzového tance. Tanečníci se nechávají inspirovat texty písní, které se snaží tanečně ztvárnit. K Lyrical dance je možné využít i instrumentální hudbu, v takovém případě si tanečník sám vymyslí taneční děj. Pro tento taneční styl si tanečníci vybírají emotivní texty nebo hudbu, ve které se řeší pocity, nálady, myšlenky, vztahy, láska. Typickým znakem je velká emotivnost projevu, hluboký prožitek, výrazná gesta a mimika obličeje.
3.4.2.5. Street dance
Street dance odkazuje na mnoho moderních tanečních stylů, které se od sebe liší nejen různými tanečními kroky, ale i hudbou, na kterou se tančí. Dá
25 se říct, že slovo “street“ zde znamená jakoukoliv taneční techniku. Rozlišujeme tzv. starou a novou školu (old school a new school) Street dance.
Do zmiňované staré školy řadíme například Hype dance, Locking, Popping a Break dance, tyto taneční styly jsou velice energické, plné skoků a výskoků, tančí se na hudbu s rychlým tempem. Do nové školy řadíme především Hip hop a House dance, který se tančí ve volnějším tempu. Všechny taneční styly Street dance spolu mají hodně společného a navzájem se ovlivňují, proto je není možné jasně rozdělit. Tato terminologie je používána převážně na soutěžích, v běžném tanečním světě od sebe jednotlivé taneční styly rozlišujeme, mluvíme vždy právě o tom, který tančíme.
3.4.2.6. Street a disco show, street show, disco show formace, show dance
Tyto soutěžní taneční styly mají v názvu společný termín “show“, což znamená ztvárnění děje pomocí tance, kulis, rekvizit, mimiky a kostýmů. Děj, taneční prvky, kostýmy, rekvizity, kulisy, hudba a zde i povolené zvedané figury spolu korespondují a vytvářejí jednotný a mnohdy opravdu velkolepý dojem.
Tanečník vytváří pro diváka opravdovou podívanou. Na tanečních soutěžích jsou tyto disciplíny považovány za královské.
Rozdíly v těchto tanečních disciplínách jsou hlavně v tanci a hudbě, na kterou se tančí. Street a disco show je nejobjemnější taneční disciplínou, zde mohou choreografové vymýšlet formace prakticky jakéhokoliv tanečního stylu, téměř na jakoukoliv hudbu, výhradně však z oblasti street a disco dance.
Street show je omezena na streetové taneční techniky. V Disco show tanečníci tančí na jakoukoliv moderní diskotékovou hudbu. Show dance je zaměřen na využití tanečního stylu modern dance, jazz dance nebo baletu v čisté nebo kombinované formě dvou či více těchto stylů.
26 4. DRAMATICKÁ VÝCHOVA
4.1. Vymezení dramatické výchovy
Dramatická výchova spadá mezi pět oborů estetické výchovy (literární, hudební, taneční, výtvarná a dramatická výchova), které jsou zakotveny v Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. S dramatickou výchovou se děti setkávají již v mateřské škole, ale ani tam nejde o systematické vyučování, spíše jen o využití jejich metod. Učitelé používají dramatickou výchovu jako pomocníka při výuce dějepisu, vlastivědy, rodinné výchovy. V současné době roste obliba dramatické výchovy v mimoškolní zájmové činnosti a na základních uměleckých školách.
Dramatická výchova zdůrazňuje prožitek a dosavadní zkušenosti žáka, podporuje jeho aktivitu, respektuje individualitu dítěte a staví na jeho schopnostech. Jedinec má možnost nahlédnout do svého nitra, seberealizovat se, rozvíjet svou představivost, tvořivé myšlení, sociální a komunikativní kompetence. Dramatická výchova vede žáka k samostatnosti, zapojuje komplexní smyslové vnímání, odbourává strachy a úzkosti. Učitel jde do pozadí, zodpovědnost přebírá žák.
Prostřednictvím hry v dramatické výchově můžeme řešit různé situace, poučit se z chyb a hledat další možnosti řešení, naplnit svá přání a prožívat dobrodružství. Podstatné je uvědomění si fikce v těchto hrách. Hra nám dává možnost experimentovat v různých situacích, zkoumat vztahy mezi lidmi, jednat obvykle i nestandardně. Zároveň umožňuje hráči udržovat si odstup a ze hry kdykoliv vystoupit. „Činnost, zkušenost, zážitek a prožitek jsou principy, které jsou v dramatické výchově spojeny s principem hry. Hra v dramatické výchově je hlavně a zásadně „hrou jako“, „hrou na“, při čemž základním materiálem herního zobrazování je sám člověk.“ (Marušák, Králová, Rodriguezová 2008, s. 10)
Za dramatickou výchovu nemůžeme považovat secvičování scének, napodobování inscenací bez možnosti kreativního zapojení dětí do tvorby.
27 Dramatická výchova v žádném případě neslouží k řešení kázeňských přestupků a psychických problémů.
Dramatická výchova podle Evy Machkové je „učení zkušeností, tj.
jednáním, osobním, nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou praxi zúčastněného jedince. Je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených.
Toto prozkoumávání a porovnávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci.“ (Machková 1998, s. 32)
Josef Valenta říká, že „dramatická výchova je systém řízeného, aktivního uměleckého, sociálního a antropologického učení dětí či dospělých, založený na využití základních principů a postupů dramatu a divadla, se zřetelem na jedné straně ke kreativně-uměleckým (divadelním a dramatickým) a pedagogickým (výchovným či formativním) požadavkům a na straně druhé k bio-psycho-sociálním podmínkám (individuálním i společným možnostem dalšího rozvoje zúčastněných osobností).“ (Valenta 2008, s. 40)
Podle Jana Průchy dramatická výchova „využívá dramatizace, tj. prvků a postupů dramatického umění ve výchově a vzdělávání. Je prostředkem podporujícím osobnostní a sociální rozvoj žáků. Využívá dramatické inspirace a schopnosti člověka jednat v navozených situacích obdobně jako ve skutečných.“ (Průcha 2009, s. 59)
Dle mého názoru nejlépe uchopil své vysvětlení dramatické výchovy Brian Way, který tvrdí, že na jakoukoli otázku lze odpovědět dvojí formou – pomocí informace nebo přímé zkušenosti. (První odpověď patří do akademického vzdělávání, druhá do dramatu.) Ukazuje to na příkladu, kde vysvětluje, kdo je slepec. Odpověď v akademickém vzdělávání zní - slepec je člověk, který nevidí.
V dramatice bychom jedince vyzvali k zavření očí a zadali mu úkol najít východ z místnosti. (Way 1996, s. 7)
28 4.2. Cíle dramatické výchovy
Jedním z hlavních cílů dramatické výchovy je sociální a osobnostní rozvoj.
Dramatická výchova dává možnost rozvíjet své sociální porozumění a spolupráci. Drama umožňuje vstoupit do role, stát se někým jiným, představit si, jak cítí lidé, kteří jsou charakterově rozdílní v různých sociálních rolích a situacích. Pomocí dramatické výchovy rozvíjíme své komunikativní dovednosti – verbální, neverbální, pohybové, mimické. Jedinec umí vyjádřit své myšlenky, postoje a pocity, umí je sdělit tak, aby jim porozuměl druhý, a zároveň jsme my schopni porozumět druhému. „K těmto dovednostem patří v řečové oblasti plynulost řeči, dostatečná slovní zásoba, schopnost formulovat, artikulace a ortoepie, dech a hlas, dále mimika obličeje i těla, gestikulace, proxemika a výraz postojem, koordinace pohybu, dovednost pohybovat se s ohledem na druhé, zvládnutí prostoru, rytmu a temporytmu řeči i pohybu.“
(Machková 1998, s. 52) Dalším cílem dramatické výchovy je rozvoj fantazie, žáci umí vstoupit do hry “jako“ a hry „na“. V dramatické výchově se uplatňuje a rozvíjí kritické myšlení, sebepoznání, sebekontrola a emocionalita jedince, a to díky hře v roli, ve které je pod vlivem různorodých emocí, učí se s nimi pracovat, mít je pod kontrolou a nenechat se jimi ovládat. Také zde dochází k rozvoji estetickému, z člověka se stává vnímavý a chápavý divák, je si vědom práce, která se za inscenací skrývá, projevuje zájem o literaturu.
4.3. Učitel v dramatické výchově
Mezi žákem a učitelem panují přátelské vztahy. Učitel žákovi naslouchá, nabízí mu aktivity dle jeho aktuálního stavu a zájmu. Učitel nejen hry nabízí, ale také se do nich sám zapojuje, což mu umožňuje vést hru svým směrem a vnášet do ní podněty bez uplatnění autority či narušení improvizace a soustředění žáků. Učitel nepodává žákovi hotové pravdy, nechává mu prostor na vlastní názor a řešení. Vyučování dramatické výchovy vyžaduje pozitivní přístup ke skupině, schopnost respektovat atmosféru skupiny a umět se jí pohotově přizpůsobit.
Jako v každé profesi musí i učitel dramatické výchovy splnit několik důležitých osobních předpokladů. Učitel dramatické výchovy by měl být hravý,
29 tvořivý, empatický, měl by umět pohotově reagovat na změnu okolností, neměly by mu chybět fabulační schopnosti a cit pro temporytmus. Další důležitou schopností je komunikativnost a schopnost naslouchat. Měl by umět přijímat nové podněty od žáků a dál s nimi pracovat. Jakožto pedagog dramatické výchovy musí mít i jistou míru dramatického talentu a schopnost jednat s dětmi bez pomoci autoritářského přístupu, stavět se k dětem jako kamarád. (Bláhová 1996, s. 80)
4.4. Metody dramatické výchovy
Pro začátek je důležité vymezit rozdíl mezi metodou a technikou. Metoda je v nejširším slova smyslu cesta, kterou si zvolíme pro dosažení vytyčeného cíle. Technika je prostředek, který k dosažení stanoveného cíle využijeme.
Technika je tedy konkrétní postup k naplnění jisté metody. Každá metoda může mít několik technik, kterými lze metodu, a tedy i určený cíl naplnit, je jen na nás, jakou techniku si pro daný úkol vybereme.
„Metoda výchovy a vyučování je určitý způsob činnosti, kterým se žáci zmocňují v průběhu edukační akce určitého učiva tak, že u nich (ideálně) nastává učení a z něj vyplývající osvojení učiva; spojitě s tím tvoří jev zvaný
„metoda“ též činnost učitele, kterým je žákova činnost, respektive žákovo učení navozováno a řízeno; tyto činnosti žáka i učitele tvoří (ideálně) společný celek, jímž je naplňován výchovný a vzdělávací cíl.“ (Valenta 2008, s. 47)
V oblasti sociálního a osobnostního rozvoje se podle Bláhové používají dvě základní metody – improvizace a interpretace. Improvizace je jednání v uměle vytvořené situaci, pomáhá účastníkovi hledat nejvhodnější způsoby chování a dává mu autentický prožitek. Podobně je tomu také u interpretace, která vychází z literárního, hudebního, výtvarného či jiného uměleckého díla, umožňuje vlastním prožitkem lépe pochopit obsah a podstatu díla.
Základní dělení metod podle Valenty vypadá takto - metoda (ú)plné hry, metody pantomimicko-pohybové, metody verbálně-zvukové, metody graficko- písemné, metody materiálově-věcné. (Valenta 2008, s. 123)
30 Metodu (ú)plné hry staví Valenta nejvýše, dle jeho názoru by bez této metody nebyla dramatická výchova dramatickou výchovou. Tato metoda je schopna naplnit prakticky všechny cíle dramatické výchovy. Jedná se o hraní rolí. Ne pro každého je snadné vstoupit do role, proto se užívají neverbální postupy, které pomáhají potlačit ostych. Nejlépe se však naučíme vstoupit do role a hrát v plné hře tím, že budeme hrát v plné hře. (Valenta 2008, s. 125)
Metody pantomimicko-pohybová a verbálně-zvuková jsou metodami druhého řádu, ač jsou neméně důležité, tak při jejich dlouhodobém nevyužití bude efekt dramatické výchovy zachován. Metoda pantomimicko-pohybová zahrnuje různé pohybové aktivity a nevyžaduje od hráče verbální projev.
Zapojuje všechny svalové skupiny, které vytvářejí řeč těla, včetně mimiky.
Kromě pohybu je dalším definičním prvkem štronzo (nepohyb). Pantomimické aktivity se považují za snazší, proto bychom s nimi měli při výuce dramatické výchovy začínat. Do této metody zařazujeme například částečnou pantomimu, dotykovou hru, parafrázování pohybem, pohybová cvičení, taneční drama, zrcadlení, živé loutky, zrychlenou a zpomalenou pantomimu, živé obrazy.
Metoda verbálně-zvuková je založena na slově či zvuku. Zatímco od pantomimicko-pohybové metody jsme jasně a bez problému oddělili stránku zvukovou, obráceně to není zcela možné. U této metody zapojujeme tedy i metodu předcházející, ovšem důraz je kladen na řeč nebo zvuk. Příklady metod a technik – alej, brainstorming, čtení, diskuse, mluvící předmět, monolog, recitace, rozhovor, postsynchron, hádka. (Valenta 2008, s. 127)
Graficko-písemné a materiálově-věcné metody jsou pouze podpůrnými postupy pro základní metody dramatické výchovy. Bez těchto metod by dramatická výchova zůstala dramatickou výchovou, ale nebyl by zcela využit její potenciál. Metoda graficko-písemná je založena na žákově tvořivosti, žák vytváří písemné, kreslené nebo malované dílo. To vše může tvořit mimo roli, ale i v roli. Tato metoda zahrnuje psaní deníku, dopisu, beletrie, recenze, scénáře, životopisu, vytváření letáku, foto-filmu, loga nebo sloganu, mapy či plánu. Jako poslední přichází na řadu metoda materiálově-věcná. Jak název napovídá, pracuje se zde s hmotou – materiálem. Výsledkem tvořivosti v této metodě je trojrozměrný produkt. Metody techniky se nazývají dle materiálu, který se
31 při práci používá – práce s kostýmem, práce s loutkou, práce s maskou, práce s papírem, práce s rekvizitou, práce s prostorem, práce se světlem a stínem apod. (Valenta 2008, s. 131)
Hlavní komplementární metodou všech metod je pozorování a poslech.
Žáci, kteří právě nehrají, se také učí, pozorují, poslouchají a posléze mohou reflektovat.
32 5. PROGRAM NA PODPORU ROZVOJE VZTAHŮ V TANEČNÍM
KOLEKTIVU METODAMI DRAMATICKÉ VÝCHOVY 5.1. Charakteristika skupiny a jednotlivých členů týmu
Program byl sestavován pro pohlavně heterogenní skupinu pubescentů, navštěvující lekce moderních tanců – street dance show.
Lekce moderních tanců navštěvuje deset pubescentů, devět dívek a jeden chlapec. Tanečníci jsou ve věkovém rozmezí 11 až 15 let, jedna z dívek spadá již do období adolescence, je jí 17 let a studuje Střední školu uměleckořemeslnou a oděvní v Liberci. Dvě z dívek navštěvují Gymnázium Jeronýmova, zbytek členů chodí na rozdílné základní školy v Liberci. Zájmy členů skupiny jsou rozličné, jediným pojítkem je zájem o tanec. Několik dívek se dále zajímá o hudbu, hraje na hudební nástroj a zpívá, jedna z dívek se věnuje výrazovému tanci. Tyto zájmy jim jsou v moderních tancích výhodou. Někteří členové skupiny se již v minulých letech potkali v jiném tanečním kroužku či ve škole, jiní se viděli poprvé.
Týna
Týna je nejstarším členem našeho týmu, taneční kroužek navštěvuje nejdéle. Je velice zodpovědná, občas drzá, ale pubescentní výlevy se jí již vyhýbají. Ráda a ochotně pomáhá mladším. Je velice komunikativní, umí otevřeně mluvit o věcech, které se jí nelíbí. Pro tanec se opravdu nadchla, její technika tance se za poslední rok velice zlepšila. V letošním roce tančí nejen ve skupinové formaci, ale závodí i jako jednotlivec.
Ondra
Jako jediný kluk v kolektivu to nemá snadné, ale vyrovnává se s tím obstojně. S dívkami komunikuje, vtipkuje a je ochotný pomoct s čímkoliv, jen je občas potřeba mu to jeho gentlemanství připomenout. Při domluvách a rozhodování se příliš nevyjadřuje, vše nechává na dívkách, sám se pak přizpůsobí. Ondra je vysoký a trochu při těle, některé pohyby mu dělají problém, není schopný se svižně zvednout z podlahy, ale jeho snaha o zvládnutí je opravdu velká. Tančí již druhým rokem a jeho pokroky jsou viditelné.
33
Lucka
U Lucky se puberta projevuje ze všech členů týmu nejvíce, soudě dle chování na kroužku. Lucie umí být opravdu velice drzá, neposlouchá, když je vyzvána k předvedení pohybu, předvede ho ledabyle, téměř u všeho se tváří otráveně, ublíženě nebo znechuceně, úsměv je na její tváři vidět jen zřídka kdy.
Je tichá, dokud ji nevyzvu, tak vše komentuje jen svým obličejem. Nejsem zcela přesvědčená o tom, že ji tanec baví.
Terka
Terezka je komunikativní a živá, hned chce vše zkoušet. Je velice učenlivá a disciplinovaná, nikdy nevyrušuje, nevzdoruje a nedělá nevhodné posunky. Tanec je jejím největším koníčkem, tréninky navštěvuje pravidelně a svědomitě se na ně připravuje.
Anička
Anička je opravdu dívka do nepohody, nic pro ni není problém, do všeho se vrhá s chutí a úsměvem na tváři. Velice rychle si pamatuje všechny sestavy, což je její velkou předností, za kterou si jí ostatní v týmu váží. Má radost vždy, když může někomu poradit. Kromě tance věnuje svůj volný čas také kroužku dramatické výchovy a zpěvu ve školním sboru. Kvůli velkému množství zájmů a časté nemocnosti mnohdy chybí.
Krista
Kristýnka je v týmu nejmladší tanečnicí, je tichá a ostýchavá. Ve společných diskusích se příliš nevyjadřuje. Když ji vyzvu k hovoru před skupinou, je na ní vidět obava z neúspěchu a stud. Navštěvuje stejnou základní školu jako Lucka, na tréninky chodí spolu, Týna se od Lucky nehne ani na krok.
Myslím, že se ve skupině cítí méněcenná pro svůj nízký věk.
Hanka
Hanka je velice inteligentní a logicky uvažující děvče. Je dosti náladová, na každý trénink chodí v jiném rozpoložení, nálada se jí často mění i během lekce. Umí si sama ze sebe udělat legraci. Ráda se drží stanovených zvyklostí,
34 ze své komfortní zóny vystupuje jen zřídka kdy. Výmluv, proč to nejde, neumí a nemůže dělat, má vždy spoustu. Tréninky navštěvuje svědomitě, chybí jen zřídka kdy.
Alex
Alex je velice snaživá a usměvavá. Je na ní vidět, že ji tanec opravdu baví, chce zkoušet nové cviky, zajímá se o další taneční styly. Hudbu slyší velice dobře, a to díky dlouholeté hře na housle a další nástroje. Alex má ráda zábavnou a živou atmosféru, pokud tato nálada na kroužku nepanuje, snaží se ji sama navodit. Některé členy týmu svým nasazením a pozitivním myšlením motivuje k větší píli.
Anežka
Anežka působí velice klidně a vyrovnaně. Emocionálně je stabilní, její nálada se téměř nemění, výkony jsou vyrovnané, zapojení do skupinového dění je stálé. Anežka působí moc mile, a to ne jen na pohled, ale i při konverzaci, hrách a tanci. Z Anežky čiší pozitivní energie a klid.
Monča
Monča je velice snaživá, chce mít vše perfektní. Když něco neví nebo si není jistá, hned se ptá. Kritiku snáší dobře, bere ji jako pozitivní jev, díky kterému může být lepší. Při výuce je soustředěná, jen výjimečně ji něco rozptýlí.
Je společenská, přátelská, komunikativní a stále má úsměv na tváři.
5.2. Potřeby skupiny Z hlediska OSV:
Skupina je na počátku svého rozvoje. Většina členů se mezi sebou nezná, je zapotřebí účastníky seznámit, navodit mezi nimi přátelskou atmosféru a vést je k toleranci ostatních členů.
Účastnící dostatečně neprojevují své názory a nedávají najevo své pocity.
Pracují na vlastním rozvoji a neohlíží se na ostatní, zapomínají na to, že tanec je skupinový sport a pro úspěch v tanci je zapotřebí skupinové souhry.
Problémy ve skupině neřeší, nechávají je odeznít.
35 Z hlediska taneční průpravy:
Mezi účastníky jsou vidět velké rozdíly v technice, rozsahu i provedení jednotlivých prvků. Po fyzické stránce jsou na tom účastníci velice podobně, při rozcvičce se zadýchávají a, jak je vidno při posilování, břišní a hýžďové svaly mají účastníci mírně ochablé. Někteří tanečníci špatně vnímají rytmus a stále tančí mimo hudbu. Je důležité klást velký důraz na technické provedení prvků a technická cvičení zařazovat do tanečních lekcí.
5.3. Cíle programu Z hlediska OSV:
Prioritním cílem programu je vybudovat spolupracující tým, ucelit vztahy ve skupině, probudit v členech pocit sounáležitosti, vést je k partnerství a otevřené komunikaci. Další cíle jsou rozvoj tvořivosti, citovosti a pozitivního vztahu k fyzické aktivitě a ke zdraví.
Z hlediska taneční průpravy:
Preferenčním cílem je odstranit viditelné rozdíly mezi tanečníky a zlepšit fyzickou stránku jednotlivých účastníků, a to pomocí četného opakování prvků, pravidelných rozcviček a zařazením technických a posilovacích cvičení v tanečních lekcích. Dalším cílem je nacvičení ucelené choreografie s náznakem děje, kterou budou účastníci schopni předvést na veřejném vystoupení či taneční soutěži.
5.4. Struktura lekce a časová dotace programu
Program je koncipován na jedno školní pololetí, což je šestnáct lekcí.
Jednotlivé lekce jsou dlouhé devadesát minut.
Každou lekci máme rozdělenou na pomyslné tři sekce – uvědomění si, kde jsem, dramatické hry, čas na tanec. Na začátku každé lekce zaznamenávám docházku do deníku. Již při docházce sedíme v kruhu, abychom mohli udržovat oční kontakt, a komunikujeme spolu. Tanečníci vypráví, co od našeho posledního společného setkání zažili, jak se jim daří ve škole, jak se cítí… Přednesu účastníkům plán lekce. Tuto část hodiny považuji
36 za velice důležitou, účastníci se zklidní a mají čas si uvědomit, kde jsou a co se bude dělat. Obvykle plynule přejdu k motivaci či rozdělení účastníků pro další činnost, kterou jsou různé dramatické hry dle navrhnutého programu. Po hře přichází na řadu čas na tanec. Ten zahrnuje zahřátí, protažení, posilování, techniku, učení a opakování sestav. Tato část lekce je obsahově proměnlivá.
5.5. Plánované lekce 1. lekce
Dramatická část Jméno pohyb Pomůcky: žádné
Cíl: seznámení, uvolnění napětí a rozehřátí Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra
Účastníci se postaví do kruhu, aby na sebe dobře viděli. Jeden z hráčů začne, řekne své jméno, ke kterému připojí pohyb - taneční prvek. Další pokračuje, řekne jméno hráče před ním, ukáže pohyb a přidá své jméno s pohybem.
Na konci si všichni zopakují všechna jména i pohyby. Cviky se dají spojit v jednu sestavu.
Taneční část
Desetiminutové rozehřátí skákáním, pohybem paží a během na místě.
Posilování přímého břišního svalu na podložkách čtyři série po patnácti opakováních – sklapovačky s nohama položenýma na zemi, s nohama drženýma ve vzduchu na devadesát stupňů a s nohama kolmo, výdrž.
Protažení přímého břišního svalu a následně i celého těla od hlavy dolů. Učení sestavy složené ze základních prvků Disco dance.
37 2. lekce
Dramatická část Příjmení
Pomůcky: žádné
Cíl: otevření se, popsání vlastního pocitu Metoda, technika: rozehřívací hra
Účastníci se posadí do kruhu tak, aby na sebe dobře viděli, a snaží se vhodným přídavným jménem vystihnout, jak se cítí. Z vymyšleného přídavného jména si vytvoří příjmení. (Lenka Unavená, Tomáš Dobřenaladěný…)
Taneční část
Rozehřátí pomocí rozcvičkové sestavy ve stylu Disco dance. (Rozcvičková sestava je složena z jednoduchých a snadno zapamatovatelných prvků, které jsou fyzicky náročné, obvykle ve stylu Disco dance či Hip hop.) Dynamické protažení celého těla, zkouška provazu, rozštěpu a sedu roznožmo s protažením do placky – jedna série po deseti opakováních. Uvolnění nohou.
Zkouška rozsahů – účastníci utvoří dva zástupy, postupně přecházejí tělocvičnu a švihem se snaží dostat nataženou hlavu co nejblíže k hlavě. Opakování Disco dance sestavy z minulé lekce.
3. lekce
Dramatická část Zrcadlo
Pomůcky: žádné
Cíl: rozvoj zrakového a citového vnímání, cvičení soustředěnosti Metoda, technika: zrcadlení
Účastníci se rozdělí do dvojic, postaví se čelem k sobě. Jeden z dvojice je zrcadlo, druhý stojí před zrcadlem a provádí pomalé, jednoduché a plynulé pohyby celým tělem, druhý hráč, zrcadlo, se ho snaží co nejvěrněji napodobit.
Po chvíli si účastníci své role vymění. (Mlejnek 1997, s. 57)
38 Taneční část
Rozehřátí různými styly běhu kolem tělocvičny – cval, běh, vysoká kolena, poskoky apod. Protažení pomocí protahovací a uvolňovací sestavy, čtyři opakování. Procvičení technických cviků ve dvou zástupech – padebure a jednoduchá točka. Učení hiphopové sestavy, ve které budou mít tanečníci velký prostor pro improvizaci.
4. lekce
Dramatická část Tarantule
Pomůcky: žádné
Cíl: uvolnění napětí, rozehřátí, posílení představivosti a fantazie Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra
Obměna hry na babu. Zvolíme jednu tarantuli. Tarantule se pohybuje přelívaným pohybem jako rak či jako pes a snaží se chytit dalšího hráče, který se také stane tarantulí. Vyhrává hráč, který se nezmění v tarantuli.
Taneční část
Pomocí dramatické části se účastníci zahřáli, v taneční části přejdeme rovnou k protažení jednotlivých částí těla od hlavy dolů, kladení důrazu na správné dýchání. Zapojíme posilování rukou – dámské kliky, výdrž v pánském kliku, dále posílíme zádové svaly v lehu na břiše zvedáním trupu či vychylováním trupu do stran. Učení sestavy ve stylu Modern dance.
5. lekce
Dramatická část
Jeden za všechny, všichni za jednoho Pomůcky: list papíru pro každého účastníka
Cíl: navození pocitu sounáležitosti, rozvoj skupinové citlivosti a komunikace Metoda, technika: skupinová hra
Účastníci se rozdělí do stejně početných skupin a na hlavu si volně položí list papíru. Úkolem každé skupiny je společně projít určenou trasu. Spadne-li však
39 někomu papír, “zkamení“. Vysvobodí ho pouze člen jeho skupiny tím, že mu papír položí zpět na hlavu, na svůj papír nesahá. (Bláhová 1997, s. 37)
Taneční část
Zahřátí účastníků prostřednictvím posilování spodní části přímého břišního svalu a šikmých břišních svalů na podložkách. Protažení celého těla vsedě.
Procvičení provazu, rozštěpu a placky. Ležení na podložce a uvolnění nohou.
Procvičení piruet na relevé v prostoru. Opakování všech dosud naučených sestav. Relaxace a závěrečné protažení nohou a zad vleže.
6. lekce
Dramatická část Protiklady
Pomůcky: jakákoliv zástěna
Cíl: soustředění, vyjádření určitého stavu tělem Metoda, technika: pantomima
Uprostřed herní plochy je umístěná zástěna. Lektor zadá všem účastníkům dva protikladné stavy. Vybrané dítě se postaví na levou stranu zástěny a vyjádří jeden stav, za zástěnou projde na druhou, pravou stranu a znázorní opačný stav. Ostatní účastníci hádají, jaké stavy hráč znázorňuje. (Mégrierová 1999, s. 56)
Taneční část
A) Krátké zahřátí během napříč tělocvičnou – skoky, vysoká kolena, cval…
Rozpohybování izolačními prvky (izolace je oddělení pohybů jednotlivých částí těla – hlava, ramena, hrudník, pánev). Protažení pomocí dříve naučené protahovací sestavy.
B)Společné vymýšlení sestavy
Pomůcky: rádio, píseň, lístečky s čísly
Cíl: rozvoj komunikace, spolupráce a fantazie
40 Hráči se pomocí vylosovaných lístečků rozdělí do skupin. V této skupince mají za úkol na trenérem určenou hudbu vymyslet v časovém limitu patnácti minut krátkou sestavu.
7. lekce
Dramatická část Mrazík jinak Pomůcky: žádné
Cíl: rozehřátí, orientace v prostoru, fyzický kontakt Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra
Obměna hry na mrazíka. Vedoucí rozdělí hřiště na dvě zóny, v první části hřiště se mrazík snaží zmrazovat, v druhé části mají účastníci možnost se rozmrazit, tato rozmrazovací zóna je povětšinou po okrajích celé hrací plochy. Dále vedoucí určí mrazíka, který dotykem zmrazuje. Zmrazený hráč si lehne na zem s pažemi podél těla, rozmrazit ho může kterýkoliv hráč odkutálením z hracího pole do rozmrazovací zóny.
Taneční část
Dozahřátí tanečníků prostřednictvím technických prvků – chainés, chassé.
Posilování hýžďových a stehenních svalů na podložce. Protažení nohou ve dvojicích u žebřin. Krátká sestava na rozvoj orientace v prostoru. Dynamická Disco dance sestava. Na závěr se tanečníci rozdělí na půlky a zatančí si všechny sestavy.
8. lekce
Dramatická část Pavučina přátelství Pomůcky: klubíčko vlny
Cíl: kontakt a komunikace se skupinou, vytvoření přátelské atmosféry Metoda, technika: verbálně zvuková – monolog
Účastníci sedí v kruhu tak, aby na sebe všichni dobře viděli, a posílají si klubko vlny. Vždy, když účastník někomu klubko posílá, řekne mu něco pozitivního, ten
