ANALÝZA MLUVENÉHO PROJEVU MODERÁTORŮ ČESKÉHO ROZHLASU 3
MARTINA LUHANA A PAVLA RYJÁČKA
Bakalářská práce
Studijní program: B7310 – Filologie
Studijní obor: 7310R033 – Český jazyk a literatura Autor práce: Jana Fischerová
Vedoucí práce: PhDr. Alex Röhrich, Ph.D.
Liberec 2014
TECHNICKA UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta pifrodovddnd-humanitnf a pedagogickri
Akademickf rok: ?OLL /20L2
Jm6no a piijmeni:
Osobnf cislo:
Studijni program:
Studijni obor:
N6zev t6matu:
ZadS.vajici katedra:
ZADANI BAKALARSKE PRACE
(PROJEKTU, UMtrLECKEHO DILA, UMELECKEHO V.fKONU)
Jana Fischerovd P 1 0 0 0 0 2 5 8 873L0 Filologie
eeskf jazyk a literatura
Anal'iza mluvendho projevu moderdtorri Cesk6ho rozhlasu Martina Luhana a Pavla Ryjddka
Katedra desk6ho jazyka a literatury
Z h s a d y p r o v y p r a c o v 6 n i :
Ve sv6 pr6ci se chci zabyvat mluvenfm projevem moder6torri eesk6ho rozhlasu 3 v poiadu Mozaika. V teoretick6 d6sti se budu vdnovat kultuie mluven6ho projevu, charakteristice po- iadu Mozaika, profihim moderd,torri a tak6 charakteristice jednotlivfch jazykov;fch rovin, tj.
zvukov6, lexik6lni, morfologick6 a syntaktick6 s ohledem na mluveny projev. V praktick6 d6sti se budu zabyvat anallizou konkr6tnich promluv moderd,torri Martina Luhana a Pavla Ryj6dka.
Rozsah grafick;fch praci:
Rozsah pracovni zpr|vy:
Forma zpracov6ni bakal6isk6 pr6ce: ti5tdnS/elektronick6 Seznam odborn6 literatury:
BUBENICXOVA, Zuzana. R6torika. Vyd. 1. Liberec: Technickd univerzita v L i b e r c i , 2 0 0 8 , 2 7 s . I S B N 9 7 8 - 8 0 - 7 3 7 2 - 3 5 8 - 3
epnVtAK, FhantiSek. Jazyk a jazykovdda: piehled a slovniky. Vyd. 4.,
V Karolirnt 2., dopl. Praha: Karolinum, 20110 380 s. ISBN 978-802-4619-460 .HAJKOVA, Eva. Ceskf jazyk a kultura mluven6ho projevu: piehled a slovnfky.
Vyd. 4., Y Karolinu 2., dopl. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogickd fakulta, 2003, 48 s. ISBN 8O-729-OLL7-6
HAJKOVA, Eva. Zv:ukovd. strdnka de5tiny: rivod do fonetiky a fonologie. Yyd.2.
Liberec: Technick6 univerzita v Liberci, 2008, 36 s. ISBN 978-80-7372-294-4 KRAUS, Jiif. R6torika a iedov6 kultura: fivod do fonetiky a fonologie. Vyd. 1.
Praha: Karolinurn,2OO4, 184 s. ISBN 80-246-0898-7
KROBOTOVA, Milena. Spisovnd vyslovnost a kultura mluven6ho projevu: rivod do fonetiky a fonologie. Vyd. 1. Olomouc: Rektordt Univerzity Palack6ho
v O l o m o u c i , L 9 9 2 , 8 0 s . I S B N 8 O - 7 O 6 - 7 L L 2 - 2
PALKOVA,, Zdena. Fonetika a fonologie de5tiny s obecnym frvodem do problematiky oboru: fivod do fonetiky a fonologie. 1. vyd. Praha: IJniverzita K a r l o v a , v y d . K a r o l i n u m , L 9 9 4 , 3 6 6 s . I S B N 8 0 - 7 0 6 - 6 8 4 3 - 1
VANKOVA, Irena. Nridoba plnd iedi: (dlov6k, ied a piirozeny sv6t). Vyd. 1.
Praha: Karolinum. 2007.312 s. ISBN 978-802-46LL-228
Vedouci bakalSisk6 pr6ce:
Datum zadd;ni bakal6isk6 pr6ce:
Termin odevzd6nf bakal6isk6 or6ce:
PhDr. Alex Riihrich, Ph.D.
Katedra desk6ho jazyka a literatury 3 0 . d u b n a 2 O t 2
3 0 . d u b n a 2 0 1 3
/fr^, tr{rtrn', q-
doc. RNDr. Nliroslav Brzezina, CSc.
ddkan
V Liberci dne 30. dubna 2012
W
p r o f . P h D r . O l d i i c h U l i d n l i , D r S c
vedouci katedry L . S .
Prohl6Seni
Byla jsem sezndmena s t[m,2e na mou bakalSiskou prdci se plnd vzta- huje ziikon i.121/2000 Sb., o prdvu autorsk6m, zejm6na S 60 - 5kolni dilo.
Beru na vddomi,2e Technickd univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mfch autorskyich prdv uZitim m6 bakaldisk6 prdce pro vnitini potfebu TUL.
UZiji-li bakalSiskou prdci nebo poskytnu-li licenci kjejimu vyuZiti, jsem si vddoma povinnosti informovat o t6to skuteinosti TUL; v tomto pfi- pad6 mii TUL pr5vo ode mne poZadovat rihradu nSkladri, kter6 vyna- loZila na vytvofeni dila, aldo jejich skuteine vfie.
BakalSiskou prdcijsem vypracovala samostatn6 s pouZitim uveden6 literatury a na zSkladd konzultaci s vedoucfm m6 bakal5isk6 prdce a konzultantem.
Soutasnd iestn6 prohlaiuji, Ze tiStdnd verze prdce se shoduje s elek- tronickou verzi, vloZenou do lS STAG.
Datum: 4/. d."<o/+
podpis:
fsol-elorJ
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, PhDr. Alexi Röhrichovi, Ph.D., za odbornou pomoc při vypracování bakalářské práce a stylistickou úpravu textu.
Anotace
Cílem této bakalářská práce je charakterizovat mluvený projev moderátor Českého rozhlasu a zároveň porovnání jejich promluv. Rozbor se provádí na základě poslechu kulturně-publicistického pořadu Mozaika na stanici Vltava. Práce obsahuje teoretickou část, která se zabývá kulturou mluveného projevu, spisovností, nespisovností, zvukovými prostředky mluveného projevu, ale také představením Českého rozhlasu, pořadu Mozaika a jeho moderátor – Martina Luhana a Pavla Ryjáčka. Praktická část se zaměřuje na rozbor jednotlivých moderátorských projev , kultivovanost jejich vyjadřování a celkové posouzení projevu. Na závěr jsou oba projevy porovnány. Práce zkoumá projevy moderátor ze všech jazykových rovin (zvukové, lexikální, morfologické a syntaktické), s cílem podat celkovou analýzu mluveného projevu.
Klíčová slova: mluvený projev, moderátor, Český rozhlas, kultura mluveného projevu, spisovnost, nespisovnost, kultivovanost.
Annotation
The aim of this bachelor thesis is to describe the spoken discourse of radio presenters from the Czech Radio and to compare their speeches. The analysis is carried out on the basis of listening to the cultural-journalistic radio show called „Mozaika“ on station Vltava. The thesis consists of a theoretical part which deals with a culture of spoken discourse, rules of standard and non-standard language, acustical means of spoken discourse and also with presentation of the Czech Radio, radio show „Mozaika“ and its presenters – Mr. Martin Luhan and Mr. Pavel Ryjacek. The practical part is focused on the analysis of particular speeches of radio presenters, a sophistication of their expressing and overall evaluation of spoken discourse. At the end, both spoken discourses are compared. The thesis examines the spoken discourses of presenters from all linguistic perspectives (acoustic, lexical, morphological and syntactic), in order to bring an overall analysis of a spoken discourse.
Key words: spoken discourse, presenter, Czech Radio, culture of a spoken discourse, rules of standard, non-standard language, sophistication.
7
Obsah
Úvod ... 9
1 Kultura mluveného projevu ... 10
2 Spisovná čeština ... 12
2.1 Kritéria spisovnosti ... 12
2.2 Úzus... 12
2.3 Norma ... 13
2.4 Kodifikace ... 13
3 Nespisovná čeština ... 15
3.1 Obecná čeština ... 15
3.2 Územní členění – dialekty, interdialekty ... 15
3.3 Sociální členění – slang, profesní mluva, argot ... 16
4 Technika promluvy ... 18
4.1 Dýchání ... 18
4.2 Artikulace ... 18
4.3 Modulace řeči ... 19
5 Český rozhlas ... 20
5.1 Historie Českého rozhlasu ... 20
5.2 Struktura Českého rozhlasu ... 21
5.3 Pořad Mozaika ... 22
6 Profily jednotlivých moderátor ... 23
6.1 Martin Luhan ... 23
6.2 Pavel Ryjáček ... 24
7 Úvod do praktické části ... 25
8 ůnalýza projevu Martina Luhana ... 26
8.1 Zvuková rovina ... 26
8
8.2 Lexikální rovina ... 34
8.3 Morfologická rovina ... 38
8.4 Syntaktická rovina ... 39
8.5 Shrnutí ... 42
9 ůnalýza projevu Pavla Ryjáčka ... 43
9.1 Zvuková rovina ... 43
9.2 Lexikální rovina ... 47
9.3 Morfologická rovina ... 51
9.4 Syntaktická rovina ... 51
9.5 Shrnutí ... 53
10 Závěr ... 54
11 Seznam použitých zdroj ... 56
12 Seznam příloh ... 58
9
Úvod
Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma rozboru promluv dvou moderátor Českého rozhlasu v pořadu Mozaika. Myslím, že je d ležité, aby si veřejnoprávní média jako je Český rozhlas a Česká televize zachovala prestižní a jedinečné místo v oblasti médií a komunikace, a to samozřejmě souvisí nejen s výběrem vysílaného obsahu, ale také s výběrem kvalitních moderátor . Při poslechu jsem si ověřila svou domněnku, že pro mě jako posluchače není d ležitý jen obsah sdělení, ale také forma, jakou se obsah dozvídám. Na začátku jsem si moderátory vybírala podle krátkého poslechu a tyto dva jsem zvolila především podle sympatie jejich projevu. Při pozdějším poslechu jsem za sv j výběr byla ráda, protože hlas i projev moderátor Luhana i Ryjáčka byl dobrou volbou. Oba jsou vzdělaní, inteligentní a precizní moderátoři s výbornými vyjadřovacími schopnostmi. I když jsem poslouchala několik desítek pořad za sebou, nenudily mě jejich úvody do pořadu a přivítání s posluchači, protože se oba snaží o obměnu a nestereotypnost svých projev . Stejně tak tomu bylo i v pr běhu pořadu, kdy jsem až na malé chyby nezaznamenala nic, co by mi přišlo nevhodné nebo nepatřičné pro tento typ pořadu nebo pro vysílání Českého rozhlasu.
V první části své práce se zabývám teorií mluveného projevu a vším, co k tomu patří.
Snažím se zde vysvětlit některé pojmy, které se vážou ke kvalitnímu přednesu a mimo jiné zde podávám informace o historii nebo stanicích Českého rozhlasu.
Druhá praktická část práce je složena z rozbor obou projev , nejdříve Martina Luhana, poté Pavla Ryjáčka. Jejich projev hodnotím ze čtyř jazykových rovin, jimiž se i na obecné úrovni a více podrobně zabývám u Martina Luhana, u Pavla Ryjáčka už rozebírám pouze jeho projev. Na závěr pak hodnotím oba projevy jako celek a snažím se je porovnat.
Pro rozbor jednotlivých promluv jsem použila archiv Českého rozhlasu, kde jsem vybírala pořady Mozaiky s těmito moderátory v posledních dvou letech. Poslouchala jsem přibližně 15 odvysílaných pořad od každého moderátora.
10
1 Kultura mluv eného projevu
Kultura, popř. kultivovanost mluveného projevu je tou nejlepší vizitkou každého moderátora, ale i člověka, kterému není lhostejné, jak používá jazyk a jak jeho projev p sobí na ostatní.
Kultivovaný projev není jen o tom, jak mluvíme (tzn., jestli při mluvení správně dýcháme, artikulujeme, jestli využíváme správnou sílu hlasu, tempo a rytmus mluvy nebo jestli dobře používáme větné přízvuky), kultivovaný projev v sobě obsahuje také to, jak vypadá náš výstup jako celek (tzn., jak náš projev p sobí, jestli je přiměřený okruhu posluchač , které oslovujeme, nebo máme-li dobrý postoj, přiměřenou gestikulaci a mimiku a udržujeme s diváky oční kontakt).
Kultivovanost v sobě tedy zahrnuje široký okruh zásad a zp sob , z nichž některé bych chtěla ve své práci vyzdvihnout a popsat d sledněji. Týká se to především kultivovanosti projevu rozhlasových moderátor , jejichž promluvy jsou hlavním tématem této práce. Nezaměřím se proto na složky kultivovanosti, které jsou d ležité při osobním kontaktu s posluchači – například již zmíněná gestikulace či oční kontakt.
Podstatná pro mě bude technika řeči a výstavba a přednes projevu.
Přednes projevu nemusí být za každých okolností formální, přesný, spisovný.
Musíme vědět, komu je projev určen, a podle toho ho přizp sobit. Rádio, které je určeno k poslechu mladým lidem, určitě nevyžaduje, aby byl projev jeho moderátor pouze spisovný, slavnostní nebo příliš odměřený. Bude očekávat uvolněnost, otevřenost, možná hovorovost, aby se maximálně přiblížil okruhu posluchač . I takový projev pak m že být kultivovaný. Otázkou ale je, nakolik si moderátor m že dovolit používat hovorová slova, kam až m že zajít a kde je hranice uvolněnosti projevu. Dobrý moderátor by tuto hranici měl poznat a vytvořit tak rovnováhu mezi vyjadřováním mladých posluchač a rozhlasem, jako určitou kulturní institucí, která vyžaduje jistou formu vystupování.
Na druhé straně těchto stanic rádia, které si svoji kultivovanost projevu mohou určovat podle vlastního uvážení, u nás p sobí veřejnoprávní Český rozhlas, který už svou podstatou chce a měl by p sobit jako odraz české kultury, našeho národa a s ním tedy i našeho jazyka v jeho nejkrásnější podobě. Měli by zde p sobit pouze ti
11
moderátoři, kteří svému vystupování věnují čas a péči a není jim jejich projev ani náš jazyk lhostejný. V praktické části se budu kultuře projevu dvou vybraných moderátor , Martina Luhana a Pavla Ryjáčka, konkrétně věnovat.
To, zda bude projev moderátora úspěšný či nikoliv, záleží na mnoha okolnostech.
O některých z nich mluví Doc. PhDr. Jiřina H rková, CSc. ve své publikaci: „Záleží jistě na širokém rozhledu řečníka, zejména v oblasti, která je předmětem jeho projevu, dále na promyšlené a přehledné výstavbě projevu, na jeho znalosti mluvnické stavby a bohatství slovní zásoby jazyka, v které projev pronáší, na jeho slohové vytříbenosti. Je jistě nesporné, že v mluveném projevu má prvořadý význam jeho vnitřní stránka, totiž jeho obsah a stylistická výstavby. Jistě je třeba v prvé řadě vědět, co chci říci, a teprve potom, jak to chci říci.“ 1
1 H RKOVÁ-NOVOTNÁ, J. Kultura mluveného projevu. 1. vyd. Praha: IPOS, 1994. ISBN 80-7068- 087-3. S. 18–19
12
2 Spisovná čeština
Náš národní jazyk má mnoho podob, které označujeme jako útvary českého jazyka.
Hlavní kritérium je spisovnost. Podle tohoto kritéria tedy rozlišujeme útvary spisovné a nespisovné. 2
Spisovná čeština je taková podoba češtiny, která je oficiální, jednotná a ustálená, která je všem obyvatel m plně srozumitelná a která má reprezentativní funkci. „Už samotný název upozorňuje na to, že p vodně to byl vlastně psaný literární jazyk.“ 3 Jejími uživateli by měli být především ti, kteří komunikují s širokými vrstvami obyvatel (televize, tisk, rozhlas), ale také učitelé nebo úředníci. „Mluvená forma spisovné češtiny zpravidla neobsahuje archaické ani knižní prvky, naopak má mnoho rys společných s češtinou nespisovnou. Písemné projevy vědecké, esejistické apod. obsahují rysy knižnosti, ovšem většina jev i v těchto projevech je po stránce stylové neutrální.“ 4 Když si představíme pomyslnou osu všech používaných prostředk v jazyce, spisovná čeština bude zaujímat prostor někde mezi neutrálními a knižními výrazy, za jejichž hranicí už budou výrazy archaické. „Spisovná čeština není příliš územně ani sociálně omezena,“ 5na rozdíl od češtiny nespisovné.
2.1 Kritéria spisovnosti
Podoba spisovné češtiny je dána souborem pravidel, která mluvčí musí dodržovat a která jsou uvedená v kodifikovaných jazykových příručkách.
2.2 Úzus
Úzus je zvyk v užívání určitých jazykových prostředk , který ale m že být i nesprávný. Po vzniku a obecném rozšíření úzu mezi uživateli jazyka se tyto jazykové jevy dostávají dál do normy lidového nebo spisovného jazyka. D ležité je, aby se určitý
2 HÁJKOVÁ, E. Český jazyk a kultura mluveného projevu. 1. vyd. Praha: UK, 2003. ISBN 80-7290-117- 6. S. 13
3 ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0154-0. S. 77
4ČECHOVÁ, M. Čeština – eč a jazyk. 3. vyd. Praha: SPN, 2011. ISBN 978-80-7235-413-9. S. 25
5 ČECHOVÁ, M. tamtéž, s. 25
13
jazykový prostředek nejen šířil, ale vpadnul do obecného povědomí a začal se pravidelně používat.
2.3 Norma
Norma je souhrn uznávaných jazykových prostředk , který jeho nositelé považují za závazný. 6 Norma se mění, ale jen velmi pomalu, stejně jako se mění samotný jazyk.
Jazyková norma je specifická tím, že to není pouze nařízení, které by se měl každý mluvčí naučit a které by měl respektovat. Jazykovou normou se řídíme i nevědomě, učíme se jí samotným poslechem a napodobováním. Takové jazykové prostředky, které už se z obecného užívání dostanou do normy, se stanou obecně uznávanými a platnými a mluvčí se jimi má řídit. Pokud se tak neděje, mluvčí porušuje mluvnická pravidla a dopouští se chyby. To se o úzu říct nedá, ten tvoří sami mluvčí svým vyjadřováním bez ohledu na to, zda se tak má mluvit nebo je to správné a závazné. To je hlavní rozdíl mezi územ a normou.
Při mluvení se řídíme normou výslovnostní (ortoepickou), při psaní normou pravopisnou (ortografickou). Dále musíme respektovat určité tvary slov, které udává norma tvaroslovná (morfologická). O tom, zda správně tvoříme věty a užíváme dobře skladební prostředky vět, rozhoduje norma skladební (syntaktická) a nakonec m žeme mluvit i o normě stylové (slohové), která nám radí, v jakých situacích vhodně použít určité jazykové prostředky.
Jazyková norma se nevyskytuje pouze ve spisovném jazyce. Svou normu má i každé nářečí nebo slang, i když zde norma není úplně jednotná. 7
2.4 Kodifikace
„Kodifikace je vyjádřením, zachycením normy spisovného jazyka. Zároveň reguluje užívání spisovných prostředk a ovlivňuje tak i vývoj normy. Proto je třeba, aby kodifikace zachycovala normu pravdivě, věrně, a to i se zřetelem k vývojovým tendencím v normě. Kodifikace je během své platnosti statická…“ 8 Pouze spisovný
6 ČECHOVÁ, M. Čeština – eč a jazyk. 3. vyd. Praha: SPN, 2011. ISBN 978-80-7235-413-9. S. 26
7 SVOBODOVÁ, D. Čeština pro učitele. 4. vyd. Odry: Vade Mecum Bohemiae, 2010. ISBN 978-80- 86041-37-7. S. 17–18
8 ČECHOVÁ, M. tamtéž, s. 26
14
jazyk má tedy normu kodifikovanou – zachycenou v r zných jazykových příručkách a slovnících, a tím se především liší od ostatních útvar jazyka. V publikaci Jazyk, norma, spisovnostse uvádějí tři klíčové rysy kodifikace – explicitnost, závaznost a funkčnost. Explicitnost kodifikace je daná právě zaznamenáním, tedy každá pochybnost se dá ověřit, což u normy nejde. O závaznosti mluvíme proto, že kodifikační příručky jsou chápány jako určitá autorita, která je vždy správná. Funkčnost kodifikace vyplívá ze vztahu mezi ní a normou. Protože se norma stále vyvíjí, musí se kodifikace udržovat funkční a tedy stále se obměňovat. 9 To je ale velice obtížné, protože norma se neustále mění a kodifikační příručky vycházejí jednou za určitou dobu. Z toho d vodu je norma zachycována se zpožděním a obecnou platnost má vždy poslední vydaná kodifikační příručka (například Pravidla českého pravopisu).
Kodifikaci sledují a zaznamenávají pracovníci Ústavu pro jazyk český ůV ČR a všichni uživatelé spisovného jazyka mají povinnost se těmito pravidly řídit.
9 NEBESKÁ, I. Jazyk, norma, spisovnost. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0688-7. S. 37
15
3 Nespisovná čeština
Do nespisovné češtiny řadíme češtinu obecnou a další menší jazykové skupiny, které nejsou kodifikované a mluvčí je používají v každodenním životě. Největší rozdíl je v samotném výsledném projevu a je na posouzení každého mluvčího, jakým stylem jazyka bude mluvit v dané situaci. V běžném životě považujeme spisovný jazyk za příliš knižní a nevhodný, a proto používáme obecnou češtinu. Ta také dokáže zachytit některé stylově nebo citově zabarvené prostředky, které spisovný jazyk nemá. Určité emocionální funkce v projevu dokonce ani spisovná čeština plnit nedokáže. Dalším typickým příkladem nespisovné mluvy jsou dialekty jako zažitá mluva v určitém kraji, což rodilého mluvčího přímo motivuje k jejich používání. Nespisovná čeština také více zasahuje do oblasti mluvených projev , kdežto psané projevy jsou většinou spisovné.
3.1 Obecná čeština
Obecná čeština je jazykový útvar, který přirozeně vznikl na většině území České republiky, a kterou se dorozumívá nejpočetnější část lidí v běžném životě.
Marie Čechová ve své publikaci Čeština – řeč a jazyk říká: „Obecná čeština vznikla na podkladě středočeského nářečí, rozšiřuje se však i na další území a do sfér dříve vymezených spisovnému jazyku, např. do krásné literatury, a to i do řeči autorské.“ 10 Obecná čeština je tedy soubor takových jazykových prostředk , které jsou v běžné mluvě srozumitelné každému obyvateli a to i těm, kteří nespadají do jejího nejužívanějšího okruhu, tzn. Moravan m a Slezan m.
Nespisovný jazyk budu dále členit na dvě skupiny podle územních a sociálních kritérií, stejně jako Václav Cvrček v Mluvnici současné češtiny.
3.2 Územní členění – dialekty, interdialekty
Podle toho, kde se určitá podoba jazyka vyskytuje, m žeme rozlišovat v češtině čtyři hlavní dialekty, a to v oblasti českých nářečí, středomoravských nářečí, východomoravských nářečí a slezských nářečí. Česká nářeční skupina zasahuje kromě
10 ČECHOVÁ, M. Čeština – eč a jazyk. 3. vyd. Praha: SPN, 2011. ISBN 978-80-7235-413-9. S. 26
16
okrajových částí do celých Čech. M žeme ji také dále členit na čtyři menší podskupiny, a to na severovýchodočeskou, středočeskou, jihozápadočeskou a jihovýchodočeskou.
Kromě některých typických znak (například u podkrkonošského nářečí) se ve všech těchto nářečních skupinách v Čechách používá obecná čeština a typické regionální jazykové prostředky postupně zanikají. Naproti tomu na Moravě a ve Slezsku přetrvávají charakteristické výrazy neustále. Příkladem mohou být typické hláskové jevy u středomoravského nářečí: místo hlásky ý (í) se zde objevuje é (dlouhý – dlóhé, mlýn – mlén), místo dvojhlásky ou je ó (mouka – móka, nesou – nesó) a v rovině morfologické se u 3. os. mn. č. vyskytují koncovky -ó, -ijó, -ajó (nesó, prosijó, volajó). 11
Kromě čtyř dialekt jsou v češtině přítomné i tzv. interdialekty neboli nadnářečí. Ty se vyvinuly z nářečí, ale stále se obnovují a obsahují tak prvky, které jsou společné celému území Čech. Nejrozšířenějším dialektem je výše zmíněná obecná čeština, která má funkci běžného dorozumívání mezi lidmi. Proniká i na Moravu a do Slezska, ale není oficiální podobou mluveného spisovného jazyka. Dále jsou to některé moravské a slezské interdialekty, které jsou ale obtížněji postižitelné.
3.3 Sociální členění – slang, profesní mluva, argot
Nejen podle toho, kde se zrovna ocitáme, ale i podle míry znalosti posluchače nebo typu žánru textu musíme rozlišovat, jakou formu svému sdělení dáme. Do této skupiny patří slang, profesní mluva a argot.
Slang je zp sob vyjadřování určité sociální skupiny. Podle Čechové jsou některé slangy až archaické, drží se v nich tedy staré výrazy (např. myslivecký slang), jiné jsou velice proměnlivé. Dále se zde velice často objevují expresivní výrazy, metafory atd. 12 D ležité je, že se zde vyskytují specifické výrazy ve slovní zásobě, které v určité sociální skupině vznikly a nikam jinam se nehodí.
Do slangu dříve patřila i profesní mluva, dnes se ale tato mluva spíše vyčleňuje zvlášť. Liší se podle jednotlivých povolání. Některá profesní mluva bude založena na spisovném jazyce, ale v zájmu zjednodušování a zrychlování komunikace došlo např. ke
11 SVOBODOVÁ, D. Čeština pro učitele. 4. vyd. Odry: Vade Mecum Bohemiae, 2010. ISBN 978-80- 86041-37-7. S. 29
12 ČECHOVÁ, M. Čeština – eč a jazyk. 3. vyd. Praha: SPN, 2011. ISBN 978-80-7235-413-9. S. 27
17
zkracování termín , spojených s výkonem práce. Čechová dále říká, že do profesní mluvy se mohou lehce dostat expresivní výrazy a uvádí příklad názv lokomotiv v železničářském slangu. 13
Daleko za hranicí spisovného jazyka je argot, jazyk společenské spodiny nebo jinak izolovaných lidí. Dříve byl argot tajná řeč určité skupiny užívaná proto, aby jí jiní nerozuměli. Nyní se však už takovýto argot vytrácí a převažuje už jen mluva pražské
„galérky“ nebo brněnská plotňáčtina. 14
13ČECHOVÁ, M. Čeština – eč a jazyk. 3. vyd. Praha: SPN, 2011. ISBN 978-80-7235-413-9. S. 27
14 ČECHOVÁ, M. tamtéž, s. 27
18
4 Technika promluvy
Technika řeči v sobě zahrnuje ovládání orgán , které se na řeči podílejí. Jde o dýchání (respiraci), tvoření a užívání hlasu (fonaci) a o přesnou a pečlivou artikulaci.
K tomu, abychom mluvili správně a srozumitelně je potřeba zvládat níže popsané zásady techniky mluvené řeči.
4.1 Dýchání
Ke správnému tvoření řeči potřebujeme mimo jiné správně dýchat. Mluvíme při výdechu a s ním se musíme naučit pracovat co nejekonomičtěji. Musíme ho totiž ovládat podle toho, jak dlouhou výpověď se chystáme provést. Vždy je d ležité, aby se mluvčí před počátkem projevu dostatečně nadechnul, další menší nádechy činil pouze v pauzách, které v projevu jsou, a snažil se zbytečně nezvyšovat hlas, protože by přitom spotřeboval mnohem více vzduchu. Také by se nemělo stát, že nám dojde dech během řeči nebo se síla hlasu během promluvy oslabuje úměrně s tím, jak nám dochází dech.
Dobrý řečník se naučí sv j dech ovládat a pracuje s ním tak, aby mu promluva nečinila potíže a posluchači byli spokojení.
4.2 Artikulace
ůrtikulace neboli výslovnost je hlavním měřítkem srozumitelnosti projevu. Často se stává, že mluvčí nevyslovují všechny souhlásky nebo tvoří hlásky na jiném místě, než by měli. Přitom každý člověk se m že naučit správné a pečlivé artikulaci, jde však o trpělivou práci a neustálou kontrolu sebe sama. Pomocí mluvidel, ale především jazyka, m žeme docílit přesné a pečlivé výslovnosti. Velmi lehce tvoříme samohlásky, které označujeme jako tóny, problémy se vyskytují u výslovnosti souhlásek. To proto, že při cestě výdechového proudu vzduchu musíme vytvořit určitou překážku, díky které vznikne požadovaná souhláska. Podle toho, jak moc překážka vzduch propouští, rozdělujeme souhlásky závěrové, polozávěrové a úžinové. Další rozdělení souhlásek je podle místa tvoření, např. dásňové nebo obouretné. Všechny zásady spisovné výslovnosti jsou popsány ortoepií. Ta udává některá základní pravidla, která musí dobrý mluvčí dodržovat. Jde například o výslovnost slov, ve kterých se vedle sebe ocitají dvě
19
stejné souhlásky, a nevyslovením obou z nich by došlo ke změně smyslu slova. Zde musíme dodržet výslovnost obou souhlásek (např. raci – racci). Přesto, že budeme dodržovat všechna pravidla, která ortoepie udává, m že se stát, že řeč nebude srozumitelná. Na vině budou vady výslovnosti, z nichž nejčastější je rotacismus, sigmatismus a lambdacismus. Jejich konkrétnějším popisem se zde zabývat nebudu, protože mluvčí s těmito vadami by se v mediální sféře, zvláště v televizi a rozhlase, neměli objevovat.
4.3 Modulace řeči
Další d ležitou složkou správného ovládání řečové techniky je znalost pravidel zvukové výstavby vět. Sem patří především tři mluvnické zásady. Za prvé je to tzv. frázování – členění vět do menších úsek tak, abychom od sebe oddělili to, co k sobě nepatří a naopak nechali u sebe části věty, které na sebe přímo navazují. Jde o kvantitativní/časové pravidlo a m žeme sem kromě frázování zařadit i tempo mluvy, pauzu nebo správný rytmus. Dalším skupinou modulačních prostředk jsou prostředky dynamické/silové, kam patří zvlášť větný přízvuk, tedy d raz na některé ze slov ve větě, díky čemuž m žeme lehce ovlivnit celý smysl věty. To ze slov nebo slovních spojení, na které dáme větný přízvuk, pak bude nejd ležitějším slovem ve větě a ponese významové jádro výpovědi. Dalším dynamickým prostředkem řeči je intenzita hlasu nebo d raz na některé slovo ve větě. Poslední zásadou je intonace, která je velmi d ležitá při naznačování, zda jde o větu oznamovací, tázací, zvolací, o větu ukončenou či neukončenou a také vyjadřuje náš vlastní postoj ke sdělované informaci. Každou větu totiž m žeme vyslovit několika zp soby, a vyjádřit tak klidné oznámení, radost nebo naopak rozmrzelost či ironii. 15 Nejen, že špatná intonace m že znamenat horší srozumitelnost a pochopení promluvy, ale také vede k jednotvárnosti a posluchače často odradí už její špatné nebo nedostatečné použití. Stejně tak musíme přizp sobit rychlost a tempo mluvy, aby nebylo příliš pomalé a tudíž i nudné, ale také ne příliš rychlé a dynamické, při kterém by posluchači nestačili řeči porozumět. Intonace nebo melodie patří mezi prostředky melodické/tónové.
15H RKOVÁ-NOVOTNÁ, J. Kultura mluveného projevu. 1. vyd. Praha: IPOS, 1994. ISBN 80-7068- 087-3. S. 21–22
20
5 Český rozhlas
Český rozhlas je stejně jako Česká televize veřejnoprávní médium, které má za úkol především informovat a vzdělávat širokou veřejnost, ale také přispívat k ochraně demokracie a svobodného vyjadřování. Český rozhlas má být nestranný a objektivní, musí podávat nezkreslené informace a snažit se o maximální pravdivost a d věryhodnost. Musí mít kvalitní a vzdělané zaměstnance, bez kterých by vysílání nemohlo mít vysokou a kultivovanou úroveň, měl by dbát na pestrou a všestrannou nabídku pořad a žánr tak, aby uspokojil veškerou poptávku posluchač . ů především by měl uznávat a respektovat posluchače a svoje úspěchy a neúspěchy poměřovat s jejich spokojeností. 16
5.1 Historie Českého rozhlasu
První pokusy o rozhlasové vysílání v Československu se odehrály rok po ukončení první světové války na pražském Petříně. Šlo o pořad složený z mluveného slova a hudby. 17 ůž čtyři roky poté, 18. 5. 1923, začal rozhlas vysílat pravidelně. Vysílání tenkrát provozovala společnost Radiojournal a přenos probíhal pouhou hodinu denně od 20:15 do 21:15 hod. Na programu byla většinou hudba nebo drobné zpravodajství. 18 Od tohoto roku začínaly postupně přibývat zpravodajské pořady, začal vycházet programový časopis a doba vysílání se pomalu prodlužovala.
D ležitou kapitolou v dějinách Českého rozhlasu byly historické události, především druhá světová válka. Rozhlas oznamoval d ležité informace a upozornění pro obyvatelstvo a stal se tak nezbytnou součástí každodenního života. Na druhou stranu byl rozhlas negativně ovlivněn německou cenzurou a každý text musel být napřed schválen a až poté odvysílán. Lidé proto ve velké míře poslouchali české vysílání ze zahraničí, které ale bylo samozřejmě zakázané a trestné.
16 ČESKÝ ROZHLůS. O rozhlase. In: Mise a vize Českého rozhlasu [online]. [vid. 11. 3. 2014].
Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/informace/misevize/
17kol. autor . Dějiny českých médií v datech. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0632-1. S. 9
18 kol. autor . Tamtéž, s. 10–11
21
Po osvobození v květnu roku 1945 sehrál rozhlas d ležitou roli při organizování veřejného života. Nejen, že vysílal po dlouhé době jen česky, ale především podporoval a informoval všechny posluchače o událostech spojených s koncem války. 19
V srpnu roku 1968 odvysílal rozhlas zprávu o vstupu sovětských vojsk na území republiky a zároveň zveřejnil stanovisko některých vládních představitel , kteří tento čin odsuzovali. Nedlouho poté se u rozhlasu strhly boje a vyžádaly si 15 obětí. 20
V roce 1972 vznikly stanice Vltava a Děvín, přičemž stanice Vltava měla za cíl rozšiřování poznání a vzdělávání lidí. 21
Sametová revoluce v roce 1989 znamenala pro rozhlasové vysílání velký zlom.
Rozhlas se podílel na organizaci politického života, především v souvislosti s Občanským fórem, které bylo založeno 23. 11. 1989 přímo v rozhlase. 22 Vysílání Občanského fóra trvalo necelých 5 měsíc .
Devadesátá léta byla ve znamení širokého nár stu stanic rádií, především proto, že byl vytvořen systém veřejnoprávního a soukromého vysílání. Po rozpadu Československa zaniknul i Československý rozhlas a začala fungovat samostatná instituce Českého rozhlasu.
5.2 Struktura Českého rozhlasu
Stanice Českého rozhlasu se dají rozdělit do tří typ . Prvním typem jsou celoplošné stanice, kam patří například Český rozhlas Radiožurnál, který se zaměřuje na zpravodajství a publicistiku a nabízí posluchač m 24-hodinový informační servis. Dále je to stanice Český rozhlas Dvojka (dříve Praha), který není nijak specifikován a vysílá prakticky všechny typy pořad , a to i pohádky nebo rozhlasové hry pro nejmenší posluchače. Český rozhlas Plus je nejmladší ze čtyř celoplošných stanic a specializuje se na politiku, vědu, společnost a byznys. Součástí vysílání je mnoho rozhovor , komentář nebo diskusí. Český rozhlas Plus chce být stanicí pro náročnější posluchače.
19 kol. autor . Dějiny českých médií v datech. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0632-1.
S. 56
20 kol. autor . Tamtéž, s. 81
21kol. autor . Tamtéž, s. 90
22 kol. autor . Tamtéž, s. 94–95
22
Poslední z celoplošných stanic je Český rozhlas Vltava. Ta se zaměřuje na kulturní dění ve společnosti, ať jde o hudbu, film, divadlo nebo jakékoli další kulturní události.
M žeme zde slyšet starší i nově nahrané rozhlasové hry, poslechnout si zajímavé rozhovory nebo ukázku ze záznamu některého koncertu.
Dalším typem stanic Českého rozhlasu jsou stanice speciální, které mají úzce vyhraněný program a chtějí cílit na určitou skupinu posluchač . Jedním z příklad je Radio Wave, které přitahuje mladé posluchače a přináší jim novinky z moderního světa hudby, módy nebo cestování. Další stanice jsou zaměřeny na dětské posluchače a milovníky klasické nebo jazzové hudby.
Posledním typem jsou stanice regionální, které se svým obsahem specializují na určitý region, ze kterého také vysílají.
5.3 Pořad Mozaika
Stanice Vltava má nepřeberné množství pořad o kultuře, literatuře nebo hudbě, a jedním z nich je právě pořad Mozaika. Ten se vysílá každý všední den vždy jednou dopoledne a jednou odpoledne. Na svých webových stránkách uvádí, že jde o „živě moderovaný pořad kulturního zpravodajství a publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže, recenze a glosy, přehledy domácího i zahraničního tisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr hudby, s jakou se na jiných stanicích nesetkáte.“ 23 Že je to pravda jsem se mohla přesvědčit nejen samotným poslechem rádia, ale také na webových stránkách rozhlasového archivu, kde posluchač najde jakýkoli pořad, který byl odvysílán.
23 ČESKÝ ROZHLůS. Mozaika. In: Český rozhlas [online]. [vid. 11. 3. 2014]. Dostupné z:
http://www.rozhlas.cz/vltava/porady/_zprava/mozaika--838003
23
6 Profily jednotlivých moderátorů
6.1 Martin Luhan
Martinu Luhanovi bude letos 29 let, ale má toho za sebou opravdu hodně. Vždy toužil být všestranně rozvinutým člověkem a zasahovat jak do umělecké sféry, tak i do té technické, a ve svém relativně nízkém věku už má mnoho pracovních zkušeností.
Jak se zdá, vše se mu do této doby plní a je až záhadou, jak m že vynikat v tak odlišných směrech jako jsou IT technologie a matematika a umělecký život divadelníka a moderátora.
Jako malý začal chodit do Dismanova rozhlasového dětského souboru, který v něm plně rozvinul herecký talent a také nadání dobrého vyjadřování. Disman v soubor existuje pod záštitou Českého rozhlasu a vychovává děti v divadelní, hudební nebo výtvarné činnosti. Soubor secvičuje divadelní hry, ale soustřeďuje se také na rozhlasovou výchovu a připravuje tak kariéru budoucím moderátor m. Díky účasti v souboru si mohl zahrát po boku mnoha známých herc jako je například Viktor Preiss a v mnoha divadelních, ale i televizních inscenacích, hrách nebo ve filmech. Sám tvrdí, že soubor ho naučil nejenom základ m herectví, ale především ho vedl k všeobecnému kulturnímu vzdělání. V patnácti letech soubor opustil, ale pouze jako žák. Začal vést děti, které do souboru nastupují. Také se ještě s dalšími absolventy Dismanova souboru nechtěl smířit s úplným odchodem z divadla a sestavili dvacetičlennou uměleckou skupinu OldStars, se kterou dále hrají a také založili hudební skupinu.
V devatenácti letech vyšel gymnázium a rozhodoval se, na jakou vysokou školu p jde. Místo na uměleckou sféru se ale dal na klasické vzdělání, protože vždy obdivoval základní vědy jako matematiku nebo filosofii. Matematiku tedy studoval na Matematicko-fyzikální fakultě a logiku na Filosofické fakultě Karlovy Univerzity.
Při studiu se ale dál zajímal o práci v rozhlase a dostal nabídku redaktorské činnosti na stanici Vltava. Nejdříve měl za úkol sledovat kulturní zprávy a novinky a jejich přehled hlásit v pravidelné rubrice. Časem se dostal i k moderování samotného pořadu Spektrum (dnešní Mozaika), a to nejdříve jako záskok za někoho, kdo nemohl, a později jako regulérní moderátor, kde se udržel až dodnes.
24
Mimo jiné se věnuje tvorbě a správě webových stránek, pracuje jako IT specialista a bylo možné ho zahlédnout na programu ČT1 v pořadu Futuroskop. Jako pr vodce pořadem zde ukazuje tipy a návody pro práci s internetem.
6.2 Pavel Ryjáček
Pavel Ryjáček se narodil roku 1966 a pochází z Děčína. P sobí dojmem velmi inteligentního, sečtělého a pohotového moderátora s příjemným hlubokým hlasem.
Do konce loňského roku pracoval jako redaktor a moderátor na Českém rozhlase, dnes je tiskovým mluvčím Ústavu pro studium totalitních režim a členem vedení Školy ůria, což je sdružení talentovaných student gymnázií a vysokých škol v Čechách, které se snaží studenty dále rozvíjet a nabízí jim jedinečnou možnost nahlédnout blíže do světa vědy, techniky nebo kultury.
Pavel Ryjáček vystudoval Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem v oboru český jazyk – společenské vědy. Během studií ale začal pracovat jako moderátor tehdejšího Československého rozhlasu a dráha novináře a moderátora mu z stala dodnes. V ústeckém rozhlase se podílel na vzniku zpravodajsko-publicistické redakce, dále vedl armádní redakci Českého rozhlasu Radiožurnál, a také moderoval pořady na dalších stanicích Českého rozhlasu.
Jako šéfredaktor se na pár let vrátil do Ústí nad Labem, ale od roku 2001 pracuje v Praze, kde začal pravidelně moderovat kulturní pořad Mozaika na Vltavské stanici.
Kromě toho pracoval i v tištěných médiích, například v redakci Deníku.
Už jako student se věnoval hudbě, při studiu se připojil ke sdružení mladých lidí, kteří se zajímají o kvalitní hudbu a umění, Hudební mládeži. Dále také pravidelně uvádí koncerty v České hudební společnosti a podílí se na organizaci hudebního života.
V roce 1992 založil v ústeckém studiu rozhlasu výše zmíněnou školu ůria, ve které je dodnes jedním z lektor a kterou prošlo mnoho známých a zajímavých osobností. 24
24 ČESKÝ ROZHLůS. Lidé. In: Pavel Ryjáček [online]. [vid. 13. 3. 2014]. Dostupné z:
http://www.rozhlas.cz/lide/vltava/_zprava/ryjacek-pavel--779950
25
7 Úvod do praktické části
V praktické části své bakalářské práce se budu zabývat rozbory promluv obou moderátor , a to z r zných jazykových rovin. První je zvuková rovina, ve které se zaměřím především na srozumitelnost, správnou artikulaci, výslovnost jednotlivých hlásek, správné dýchání, ale také dynamiku nebo tempo řeči. Další rovinou, podle které budu projev posuzovat, bude lexikální rovina, kam patří vše, co se týká slovní zásoby, frází nebo r zných jazykových figur. Na závěr budu hodnotit projev moderátor z hlediska morfologického a syntaktického, kde mě bude zajímat především ohýbání slov a správná tvorba vět a souvětí.
Na úvod bych chtěla podotknout, že promluvy obou moderátor jsou profesionální a mají vysokou úroveň. Chyby, které jsem v projevech nacházela, jsem objevovala z velké části až po d kladném a opakovaném poslechu a až na pár nedbalostí bych je při běžném poslechu rozhlasu asi nezaznamenala.
Pro upřesnění dodám, že kv li zjednodušení a lepší přehlednosti jsem v následujícím textu podtrhla ty výrazy, o kterých mluvím a pak je názorně ukazuji. Tučné zvýraznění je v textu užito pouze v jednom případě a je popsáno v poznámce pod čarou. Kurzívu používám u přepisu mluveného projevu moderátor nebo k odlišení příklad od zbývajícího textu. Symbol | se v textu objevuje tam, kde moderátor v projevu udělal pauzu.
26
8 Analýza projevu Martina Luhana
8.1 Zvuková rovina
Prvním hrubým nedostatkem u mluvených projev bývá špatná výslovnost samohlásek. U nich rozeznáváme kvalitu (rozlišování jednotlivých hlásek, např. a-e nebo i-o) a kvantitu (rozlišování délky hlásek, např. a-á nebo i-í). Ortoepická pravidla se na problém krácení a prodlužování samohlásek dívají velice přísně, protože se tím lehce m že ovlivnit nebo změnit smysl slova, proto jsem se na tento problém soustředila. U Martina Luhana jsem ale žádnou z těchto chyb nezaznamenala.
Samohlásky tvoří tam, kde se mají tvořit a na odchylky v jejich kvantitě se nejspíše velice soustředí. Při poslechu desítky pořad Mozaika jsem nezaznamenala, že by se změnil význam slova kv li tomu, že by mluvčí vyslovil samohlásku jinou nebo jinak dlouhou, než má být, a to i u slov, u nichž dochází ke zkracování samohlásek velice často, např. myslím, není, íkám, vímatd.
Odchylky od správného znění souhlásek jsou zapříčiněny buď vadou řeči, nebo nedostatečnou artikulací. Pak se m že stát, že nějaká souhláska v bec není vyslovena.
Tato chyba byla u tohoto moderátora slyšet opravdu minimálně, a to výhradně vinou rychlé řeči. K příklad m vynechání souhlásky patří např. tato věta: Pojednání o věcech tibetských sromáždil a sepsal…, kde si autor nedával pozor na pečlivou výslovnost, nebo sousloví Hospodářské noviny, vyslovené jako Hospodáské noviny. Nedostatečná výslovnost byla občas slyšet také u číselných výraz , např. u čísla devatenáct set čtyřicet jedna jsem zaznamenala dvě chyby ve výslovnosti. Slovo znělo devatnácetčty cetjedna. Nebyla to ale jediná chyba, číslovky s devatenáctkou na začátku dělala moderátorovi potíže i jinde: devatnácett icetsedm nebo v devatenáct icet.
ůbsolutně nesrozumitelný byl potom časový údaj, který moderátor vyslovil jako: za běa půlminuty bude půl osmé, přičemž první tři slova zněla jako jedno. V některých větách jsem zaznamenala několik chyb za sebou, v následující ukázce se objevuje dvakrát záměna souhlásek za jiné a jednou vynechání souhlásky koncové: …jako úpravce knih pracoval pro celou adu významných prakských nakradatelství a bylo mu uděleno několik cen a čestnýuznání vsoutěžích o nejkrásnější knihu.
27
Jde ale spíše o výjimky, Luhan se jinak snaží o pečlivou výslovnost, která je slyšet například u slov, kde se na začátku nahromadí souhlásky: …u vzniku čtvrtého Topičova salónu. Zde si dal autor nejen pozor na dobrou výslovnost, ale udělal mezi těmito dvěma slovy i krátkou pauzu. Dále jsem ocenila pečlivou výslovnost slov: p edest e nebokrátce, předložkových spojeníjako: ode dneška; to, s čímneví…; Srdce Země je ze zlata nebodobrou výslovnost souhlásky jve spojení: tají jména.
Občas jsem zaslechla, že moderátor vynechal v rychlém mluvním tempu samohlásku, například ve slově oktet C-dur bylo slyšet jen: oktt C-dur. Stejně tak ve slově dodnes zaznělo pouze: ddnes. Nezřetelně také znělo jméno Jiřiny Jiráskové ve větě: Teď jsme slyšeli Baladu o d evěném divadle, šanson zdivadelního p edstavení Strašidla, který vpolovině Ř0. let hrála Ji ina Jráskové na nejrůznějších scénách.
Nejen, že moderátor vynechal samohlásku i, ale také zvolil špatný pád slova a neopravil se. Jméno Jiřiny Jiráskové zaznělo ještě v předcházející větě a i tam Luhan udělal stejnou chybu.
Mezi další nedostatky související se špatnou výslovností patřily zkomoleniny a přeřeknutí. ůčkoli se skoro v každém z pořad vyskytla jedna nebo více takových chyb, musíme brát ohled na to, že moderátor v projev je polopřipravený a v částech, kdy autor mluví bez přípravy a spontánně, je obtížné udržet si bezchybnou kvalitu projevu po všech stránkách. Moderátor například začne špatnou předponou, ale hned se opraví: v nob…novinách. Ve většině případ se vrátí a řekne celý větný úsek nebo pouze zkomolené slovo znova a správně: …tam otev eli – tam otev el minulý týden; za vědeckým– do vědeckého světa nebo…Aleše Krejči, který pat jojo k – pat í k p edním p edstavitelům českého fantasijního umění.
Dalším jazykovým jevem je nahromadění více souhlásek za sebou. Při tom dochází k r zným změnám souhlásek nebo souhláskových skupin, např. vlivem asimilace znělosti. Díky ní se vyslovuje ve slově kdo gnebo ve slově vozka s. V prvním případě znělé d ovlivňuje před ním stojící neznělé k,a to se při výslovnosti mění na znělé g. Ve druhém případě je kneznělé a ovlivňuje tak neznělé z. V tomto směru nejsou chyby ve výslovnosti časté a asimilaci znělosti si ani neuvědomujeme.
Například u dalšího jevu, asimilace artikulační, se často m žeme setkat s pokusy o hyperkorektnost, které se hodnotí negativně. Běžně používáme slova, kde se
28
výslovnost předního nmění na zadní vlivem následující měkkopatrové hlásky k nebo g, např. ve slově maminka. Pokud někdo vysloví n v přední části mluvidel, dásňově, pak dělá chybu.
O výslovnosti dvou stejných souhlásek za sebou jsem psala už v teoretické části práce. V Luhanových promluvách jsem objevila mnoho takových slovních spojení, vždy správně vyslovených. U slov jako rossáhlé nebo oddych vyslovuje zřetelně dvě souhlásky, kdežto u slov lecos, vyší atd. to není potřeba a správná výslovnost je pouze s jedním písmenem.
Stejně správně se Luhan nesnaží o hyperkorektnost u výraz jako srce, kde se vedle sebe nalézají dvě souhlásky s podobným místem tvoření. Právě výrazy jako srdce, dcera nebo ctnost jsou mezi přípustnými při zjednodušené výslovnosti, pokud tedy nejde o umělecký přednes. Podobně je tomu i u souhlásky j ve tvarech pomocného slovesa být, kde se podle pravidel ortoepie připouští zjednodušená varianta výslovnosti bez počátečního j, např. sem, sme, nebo u vyslovování číslic sedm a osm s přípustným vložením samohlásky u. To jsem zaznamenala v projevu celkem často, např. ve spojení osum tisíc prací. I zde platí, že do všech projev se tato pomocná samohláska nehodí, ale myslím, že v rozhlasovém zpravodajství by p sobila jiná výslovnost archaicky a nepatřičně. Poslední zjednodušení se v projevu objevovalo ve slovech, kde se neznělé cměnilo vlivem asimilace znělosti na znělé a stejně tak č, např. ve slově lédžba.
Další jev, který jsem sledovala v oblasti zvukové roviny, bylo správné kladení slovního přízvuku. Přízvuk je v češtině na první slabice slova nebo slovního spojení, což neplatí na předložková spojení, kde se slabičná předložka přiklání ke slovu, ke kterému významově patří a které stojí za ní. Přízvuk je v tomto případě na předložce.
Přízvukem m žeme odlišit r zná slova a slovní spojení, která stejně zní, ale mají jiný význam. Jednoslabičná slova se většinou přiklánějí ke slovu předcházejícímu a přízvuk nenesou. Jsou to tzv. příklonky, např. řekl mi, viděl ho nebo viděl-li. 25 Opakem jsou předklonky, tedy nepřízvučná slova, která předcházejí slovu s přízvukem, např. Jak ohnivý mrak se roztáhl. Martin Luhan ve svém projevu kladl přízvuk tam, kde měl být, a u předložkových spojení si dával pozor na to, aby byl přízvuk pouze na slabičné předložce, např. …a s ním se teď za oběma večery ohlédneme. U jednoslabičných
25 Tučně jsou zvýrazněny jednotlivé přízvuky
29
předložek je také nutné, aby se vyslovovaly jako celek s následujícím slovem, což Martinu Luhanovi nečinilo žádný problém. Běžný posluchač si ani neuvědomuje, kam mluvčí klade přízvuky, pokud nejde o záměr. Jsou ale výjimky, kdy by tuto chybu posluchač zaznamenal. Kdyby se totiž přízvuk dal na předložku i následující slovo, nebo se na jednoslabičnou předložku přízvuk nedal a dal by se až na následující slovo, měl by takový projev chybný rytmus a posluchač m by přišlo, že mluvčí vyslovuje každé slovo zvlášť a celkový přednes by pak nedával smysl. 26
Dalším d ležitým znakem kvalitního mluveného projevu je modulace hlasu, kam patří kromě výšky nebo síly hlasu ještě další zvukové jevy v jazyce. Sice neexistují kritéria, podle nichž bychom mohli určit, od jaké rychlosti mluvení už se jedná o nepřiměřené mluvní tempo, nebo naopak, a jde tedy o čistě subjektivní názory, ale každý posluchač v tomto ohledu chybu rozpozná. Jinak je tomu u intonace a frázování, kdy by si mluvčí měl dávat pozor na to, jestli člení mluvený projev tak, aby dával smysl. U rozhlasových pořad je to ještě d ležitější než u televizních, protože posluchači jsou odkázáni pouze na poslech a ten, pokud je nelogicky členěný nebo moc rychlý, nemohou stihnout vnímat a správně pochopit. U televizního vysílání m že někdy pomoci gestikulace nebo mimika a v bec celkově obrazová složka. Ta u rozhlasu chybí, a proto musejí mít moderátoři projev o to kvalitnější a dokázat nahradit gestikulaci a mimiku d razy, intonací nebo přízvuky.
Mezi prostředky modulace hlasu patří tedy síla, výška a barva hlasu, tempo řeči, pauzy, dále frázování, větný přízvuk a intonace. Jednotlivými prostředky se nyní budu zabývat.
Sílu hlasu máme danou fyziologicky, v pr běhu řeči se ale m že měnit díky výdechovému proudu vzduchu napětí hlasivkových sval . Vždy na konci výpovědi, před novým nádechem je síla hlasu nejmenší. S novým nádechem pak m žeme se silou hlasu znovu pracovat. Sílu hlasu uplatňujeme především u slovního a větného přízvuku, kterým se budu zabývat níže. Dále m že síla hlasu ukázat na emoce mluvčího, jako je rozčilení nebo údiv. V rozhlase se silou hlasu pracují nejvíce hlasatelé nebo herci, kteří čtou rozhlasové hry. U moderátor se dá předpokládat, že budou sílu hlasu používat pouze v případě slovních a větných přízvuk . Martin Luhan s těmito přízvuky sice
26H RKOVÁ-NOVOTNÁ, J. Česká výslovnostní norma. 1. vyd. Praha: Scientia, 1995. ISBN 80-85827- 93-X. S. 37–38
30
pracuje, ale z hlediska celého projevu jeho řeč p sobí občas až stereotypně. Když posluchač nebude vnímat obsah řeči, ale pouze sílu a tón hlasu, nerozpozná v projevu žádné větší výkyvy, změny nebo odchylky. Jeho projev p sobí z tohoto hlediska střízlivě a střídmě, což ale nepovažuji za chybu, nýbrž jen za jeden ze znak projevu konkrétního mluvčího. Co se týče nádech před a při mluvení, velké nádechy zaznamená posluchač opravdu pouze před začátkem věty a menší při klesnutí hlasem ve významových pauzách, takže zde Luhan nechybuje.
Výška hlasu závisí na velikosti hlasivek, frekvenci hlasivkových kmit a dokresluje ji rezonance nadhrtanových dutin (tj. dutina ústní, nosní a hrdelní). Výška se mění i u jednotlivých hlásek díky tomu, zda jde o vokál nebo konsonant, na jakém místě se tvoří atd. Výška každé hlásky je pak typická pro její artikulačně-akustickou charakteristiku. Např. vokál i proto bude znít výše než vokál a, ještě níže pak bude vokál u. Proměny výšky hlasu v rámci r zných celk v projevu se nazývají melodií řeči.
Melodie hlasu má kromě signál citových nebo emocionálních i další funkce. Napovídá, že se blíží konec promluvy, rozlišuje věty oznamovací od tázací a také ohraničuje nekoncové úseky výpovědi uvnitř promluvy. 27 Střídání výšky hlasu se také označuje jako intonace, o které bude řeč dále.
Typická barva hlasu se netvoří v hlasivkách. Ta vzniká až při pr chodu nadhrtanovými prostory, v nichž se některé tóny hlasu mění. Konečná podoba hlasu je také ovlivňována rezonancí lebeční dutiny a lícních kostí. Barvu hlasu je možné ještě modifikovat, a to za pomocí postavení rt , jazyka a hrdla. Typickou barvu hlasu má každý člověk a je možno podle ní identifikovat mluvčího. 28 U moderátor a hlasatel hraje barva hlasu ještě větší roli, než v běžném životě. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jsem si vybrala tyto dva moderátory právě díky jejich příjemnému zabarvení a tónu hlasu. Barvou hlasu také m žeme změnit účinek a význam promluvy. Právě díky zabarvení poznáme, zda mluvčí větu řekl ironicky, vesele nebo naštvaně.
Tempo a pauzy v souvislé řeči souvisí s frázováním, o kterém budu mluvit v dalším odstavci. Každý jazyk má své pr měrné tempo řeči, nejvíce ale záleží na individuálním
27 KRČMOVÁ, M. Informační systém Masarykovy univerzity: fonetika, materiály [online].
[vid. 12. 4. 2014]. Dostupné z:
http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/fonetika/materialy/ch07s01.html#d0e8131
28KRČMOVÁ, M. Informační systém Masarykovy univerzity: fonetika, materiály [online].
[vid. 12. 4. 2014]. Dostupné z: http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/fonetika/materialy/ch05s01.html
31
mluvčím a jeho návycích. Tempo je při mluvení ohromně d ležité, protože udává, jak bude výsledný projev srozumitelný. Dobrý mluvčí používá takové tempo, aby posluchači stíhali text vnímat, a pracuje s ním tak, aby d ležité věci říkal pomalým, klidným tempem a naopak. Pauza je d ležitým prvkem v promluvě jednak jako místo pro nadechnutí a jednak jako významová pomlka, která odděluje dvě části výpovědi.
Pauza m že být r zně dlouhá, čím delší je, tím více je kladem d raz na to, co po ní následuje a projev tím získává na vážnosti.
Už v teoretické části jsem psala o tom, že významnou součástí modulace hlasu je frázování. To se provádí pomocí pauz nebo změnou melodie řeči. Myslím, že Martin Luhan pracuje s frázováním velice dobře. Všimnout si u něho m žeme například významových pauz u názv nebo některých vysvětlení: …kde v rámci cyklu | Pomalý p íchod hmyzu | četla… nebo …slovenská básní ka | slovensky tedy poetka | Nora Růžičková. Myslím, že tyto ukázky jsou jasným d kazem toho, že Luhan klade pauzy promyšleně a usnadňuje posluchač m pochopení textu. Samozřejmě ani on není bezchybný a občas se stane, že udělá pauzu tam, kde to text nevyžaduje. Nejčastěji se to u Luhana stává, pokud udělá v textu chybu nebo se přeřekne a chce se opravit.
Po chybném vyjádření následuje vždy pauza a až poté sv j výrok opraví. Příklad extrémně dlouhých pauz, zřejmě z d vodu menší připravenosti nebo spontánnosti projevu, je třeba tento: Proč | hrál | teď | Pavel Šporcl | to se dozvíte za malou chvilku.
Zde vidíme opravdu velké množství pauz, i když správně by v promluvě měla být pouze jedna. Jiným příkladem je tato věta: Závěr | ranní Mozaiky pat í vždy tipům | co | počít dnes | kam vyrazit za kulturním děním. Tady už ani samotná věta nedává smysl, autor vložil do věty zbytečné spojení co si dnes počít a nakupily se zde proto špatné pauzy.
V pořádku ale samozřejmě není ani začátek věty, kdy rozdělil úsek, který by vždy měl z stat významově u sebe. Toto jsou ale výjimky, jinak je projev z hlediska pauz v pořádku a dobře srozumitelný.
Do modulace hlasu patří kromě frázování ještě větný přízvuk a intonace. Nyní se budu věnovat větnému přízvuku, který musíme rozlišovat od přízvuku slovního. Větný přízvuk je v každém promluvovém úseku většinou pouze jeden, kdežto slovních je hned několik, naznačují totiž začátek každého nového taktu. V každé větě je něco d ležitějšího, než je vše ostatní, významové jádro, které chceme zd raznit. M žeme k tomu využít buď obměnu slovosledu, nebo výběr takových lexikálních prostředk ,
32
které skutečnost zvýrazní, anebo právě větný přízvuk. U tohoto slova pak dochází k zesílení přízvučné slabiky, k zvýšení tónu a prodloužení délky této slabiky. Pokud je věta neutrální, má přirozený přízvuk na posledním slově ve větě. Právě změna větného přízvuku často změní celý smysl výpovědi. 29 Martin Luhan klade větné přízvuky ve většině případ správně a podtrhává tím významové jádro věty, např.: Groteskní komedie s Ivou Janžurovou vhlavní roli má premiéru dnes ve Stavovském divadle. Zde chtěl autor zd raznit, že hra, o které už předtím mluvil, má premiéru právě dnes, a proto dal na toto slovo větný přízvuk. Kdyby bylo toto časové určení na konci věty, možná by to znělo ještě d razněji, nicméně na tomto příkladu chci ukázat, že Luhan pracuje s větnými přízvuky na r zných místech ve větě a promluva pak rozhodně posluchače nenudí. V ostatních případech klade přízvuk většinou na jména nebo názvy, s kterými se v pozici moderátora kulturního pořadu setkává velice často.
Posledním d ležitým modulačním prostředkem je už výše zmíněná intonace. Tou projev ohraničujeme tak, aby posluchači rozpoznali nejen, zda bude věta ještě pokračovat, nebo už končí, ale také aby rozlišili emocionální obsah věty od stylově nezabarveného. Na intonaci si musíme dávat pozor zejména od jádra výpovědi do konce věty, protože tato část naznačuje vyznění samotné věty, tedy kadenci. Tu rozlišujeme dvojí – koncovou a nekoncovou. U koncové kadence se dále projevuje modalita, tedy zda jde o větu oznamovací, tázací, přací nebo rozkazovací. Je zřejmé, že u oznamovacích, rozkazovacích a doplňovacích vět je v češtině klesavá kadence, kdežto u zjišťovacích vět je kadence stoupavá. U kadence nekoncových větných úsek se většinou uplatňuje stoupavá melodie a naznačuje se tím další pokračování výpovědi.
Podle České výslovnostní normy jsou nejčastější dva typy odchylek od normativní kadence. Jde o odchylky u zjišťovacích otázek a odchylky v kadenci věty oznamovací.
V prvním případě je nejvyšší tón na poslední přízvučné slabice a odtud klesá ke konci věty. Správě by měl být takový tón na poslední slabice a kadence tedy stoupat. Ve druhém případě zase není v pořádku stoupavá kadence na poslední slabice slova. Často se k tomuto rysu přidá ještě prodloužení samohlásky poslední slabiky, např. Vrátili se včera odpoledné. Takové projevy p sobí značně stereotypně. 30
29 H RKOVÁ-NOVOTNÁ, J. Česká výslovnostní norma. 1. vyd. Praha: Scientia, 1995. ISBN 80-85827- 93-X. S. 42–43
30H RKOVÁ-NOVOTNÁ, J. Česká výslovnostní norma. 1. vyd. Praha: Scientia, 1995. ISBN 80-85827- 93-X. S. 46–47
33
U Luhana jsem nenašla neukončené výpovědi nebo stoupavou kadenci ve větách oznamovacích, ale občas jsem si všimla, že používá špatnou kadenci v pr běhu vět.
Příkladem m že být tato věta: Odpoledne, tedy v odpolední Mozaice, bude hostem Jan Burian, budeme poslouchat jeho desku Zpěvy ↓ u klavíru ↓. Už teď vás mohu pozvat ↑ ukázkou ↓. První chyba je zřejmě zp sobena špatným pochopením názvu, kdy chtěl Luhan zakončit větu za slovem Zpěvy a pak si všiml, že deska se jmenuje Zpěvy u klavíru. Druhá chyba je slyšet také výrazně, protože je na tomto místě i pauza. Zde asi nešlo o záměr zakončit větu, spíše o běžnou chybu, kterou si moderátor vzápětí uvědomil a zakončil větu klesavou kadencí. Naopak u vět tázacích (doplňovacích), kdy je správné použití klesavé kadence, chybu nedělá. Příkladem m že být věta: Čím je ten koncert celkově výjimečný ↓. Nebo když se moderátor ptá, co letos přinesl festival České sny ve Wroclavi: Co letos p inesl ↓. Zde je podle normy klesavá kadence na místě, i když někdy mi přišlo lehce nepatřičné, že moderátor opravdu ani trochu nezvedl hlas a přitom jde o otázku. Každopádně u otázek zjišťovacích dodržuje kadenci stoupavou, a tudíž se drží předepsané normy. Další místo, kde jsem našla problém se stoupavou kadencí, byla věta, kde si autor nebyl jistý, tak se zdánlivě ptal kolegy, který mu ale neodpověděl a celkově to ve větě znělo zvláštně: …teď nahlédneme společně s Petrem Gojdou do p ehledů deníků ↑? Je to tak ↓.
Do zvukové roviny dále patří výslovnost cizích jmen, se kterými se moderátoři setkávají poměrně často. Obecně nelze říci, jak by se cizí jména měla správně vyslovovat, ale podle České výslovnostní normy by se měla dodržovat především tato dvě pravidla: přízvuk m že být u cizích jmen na r zných slabikách ve slově, v češtině ho ale přesouváme na první slabiku slova a cizí hlásky, které se ve slovech vyskytují, ale čeština je ve slovní zásobě nemá, se nahrazují nejbližšími a nejpodobnějšími českými hláskami. Tato pravidla Luhan splňuje a myslím, že jeho výslovnost cizích slov je na dobré úrovni. Co bych mu v tomto případě vytkla, je občas rychlé tempo řeči, při kterém posluchač zaslechne cizí jméno, ale nestihne ho příliš vnímat, natož si ho zapamatovat. Zde by se vyplatilo zpomalit mluvní tempo, nebo složitější a méně srozumitelná a obvyklá jména klidně zopakovat. Příklad správné výslovnosti jsem našla hned několik. Při uvedení koncertu Josefa Bohuslava Foerstera moderátor říká:
…na programu Ferstrova pěveckého sdružení je…, dále jmenuje autory skladeb, které budou na koncertě k poslechu: …mimo jiné skladby Sergeje Rachmaninova, Gabrijela
