Posudek na bakalářskou práci Lukáše Holuba
zpracovanou v zimním semestru akademického roku 2010/11 K zadání bakalářské práce a povaze úkolu
Student zpracoval návrh na téma
„Koncertní síň v Plzni“.
Jeho úkolem bylo navrhnout přístavbu koncertní síně ke stávající funkcionalistické budově Českého rozhlasu v Plzni. Měl nalézt vhodné vazby kompoziční, hmotové, provozní a dispoziční. Měl doložit doplnění budovy celospolečenského významu do organismu krajského města i konkrétního místa městského parku. Práce byla zadána ve smyslu probíhající studentské soutěže, vypsané firmou XELLA.
K průběhu práce
Student pracoval na projektu zcela samostatně a práci odevzdal ve stanoveném termínu.
Součástí návrhu bylo i seznámení se zadanou problematikou a návštěva řešeného místa.
Komentář k řešení
Hlavní kvalitou návrhu je jeho hmotová jednoduchost, kompaktnost a adekvátnost prostředí, do kterého je koncertní síň vkládána. Vztah nového objektu koncertní síně k existující budově Českého rozhlasu se zdá být uměřený. Kvádrovitá podstata obou staveb usnadňuje jejich koexistenci. To jsou nesporné kvality návrhu.
Soutěžní zadání dává sice jistou míru volnosti pro umístění přístavby koncertního sálu, její reálná poloha je ale zřetelně na sever od budovy Českého rozhlasu. S touto autor pracuje.
Přerušením vozovky na náměstí Míru propojuje nástupní prostor před koncertní síní s parkem, pokrývajícím náměstí. Do tohoto prostoru vkládá prohlubeň venkovní scény, řešené ale bohužel bez alespoň minimálního zázemí pro účinkující, o posluchačích nemluvě.
To by ale jistě bylo možno nabídnout v navazujícím prostoru přilehlé podzemní garáže.
V textu průvodní zprávy se v souvislosti s venkovní scénou mluví o jakýchsi víceúčelově využitelných příčkách v okolí, ty ale nejsou výkresově zřetelně doloženy.
Kapacitu podzemní garáže odhaduji z rozděleného půdorysu na 106 aut. Oddělený vjezd a výjezd z ní do dvou různých ulic (tak aspoň rozumím dvěma rampám na protilehlých stranách garáže) je teoreticky možný. Prakticky ovšem rampa do Čechovy ulice buď nemá potřebnou podjezdnou výšku, nebo je v nepřípustně strmém sklonu (přes 20%). K jejímu posouzení chybí příslušný řez. Řešením by ale mohlo být umístění vjezdu i výjezdu do náměstí Míru. To by navíc zjednodušilo i orientaci řidičů a hlavně zlepšilo stísněné poměry ve východní části přízemí, kde se kříží zásobovací provoz s pohybem účinkujících. Bylo by pak možno dosáhnout lepšího prostorového komfortu zejména pro hudebníky, jejichž odpočinková místnost (greenroom) není právě prostorná.
Hmota vlastního sálu je tvořena kvádrem z masivní, zřejmě železobetonové konstrukce. To je akusticky správné řešení, i když obnažení této hmoty opět vyvolává obavy o narušování akustické pohody venkovním hlukem, kterému by bylo zapotřebí čelit především zvýšenou hmotností obvodových konstrukcí. Tloušťka stěn této části stavby je nakreslena v rozměru 1
cca 400 mm, stejná v exteriéru i v interiéru. Její skladbu nelze z dokumentace zjistit.
V exteriéru by ale měla zahrnovat i tepelně izolační a vegetační vrstvy, byla by tedy jistě silnější, než interiérová.
Mimořádně velký rozsah prosklených obvodových stěn, posílený i stěnami do venkovních prostor mezi hmotou sálu a odsazenými objemy foyer a kavárny, předurčuje budovu k velké energetické náročnosti. Není jasné, jak by například bylo řešeno stínění celoskleněné západní fasády kavárny či na východ otočené zkušebny. Z charakteru fasád se zdá, že jsou pevně zaskleny. Budova tedy bude asi uměle větrána a klimatizována. Jakékoliv podrobnější informace nejsou bohužel doloženy.
Vegetační fasáda hmoty sálu není sice vynálezem autora, je ale prvkem, na němž je návrh po formální stránce založen a zasloužila by si proto detailní výkresovou informaci i popis.
Není jasné řešení pohybu tělesně postižených, kteří mezi úrovní vstupu a úrovní alespoň dolní části hlediště. Tím by sice mohl být výtah mezi plochami 2.2 a 2.7, ten je ale očividně vyhrazen provozu kavárny. Záchody tělesně postižených mají v návrhu dveře otvíravé nevhodně dovnitř.
Obsah a rozsah odevzdaného elaborátu
Práci jsem posuzoval z odevzdané dokumentace ve formátu A3, kde byly některé výkresy dělené, což komplikovalo jejich srozumitelnost. Půdorysný tvar venkovní scény v situaci se nekryje s jejím zákresem v půdorysu garáže, do níž zasahuje. V hlavních řezech A a B chybí zcela vyznačení akustických úprav, definujících důležitý vnitřní tvar sálu. Ten není navíc možno zjistit ani z jedné vizualizace. Řez A v oblasti volného prostoru mezi kavárnou a hmotou sálu se neshoduje s půdorysným řešením obou podlaží. Schematičnost zpracování pohledů zbytečně ubližuje jinak zajímavému návrhu. U výkresů jižního a severního pohledu je zaměněn popis.
Zásadním nedostatkem je nedostatečný rozsah jak průvodní, tak technické zprávy, popisující zejména konstrukční řešení objektu. Obě jsou nahrazeny pouhými několika řádky textu, rozptýlenými po jednotlivých výkresech.
Hodnocení
Řešení koncertní síně se vcelku úspěšně snaží o úspornou eleganci a vtipnost výrazu, založenou na kontrastu rozsáhle prosklené podnože a vysoké zelené hmoty sálu, která ji prostupuje. Tuto koncepci pokládám za nosnou a přijatelnou. K mé lítosti není podepřena detailnějšími výkresovými a textovými informacemi. Dosažený výsledek je tak nejlépe posouditelný z vizualizací. Na nich působí návrh vcelku přesvědčivě.
Vzhledem k nedostatkům, které v práci Lukáše Holuba nacházím, nemohu pro ni navrhnout lepší klasifikaci než
Velmi dobře V Liberci 16.1.2011
prof.ing.arch.akad.arch. Jiří Suchomel vedoucí bakalářské práce
2
