Imigrace a její geografické souvislosti se zaměřením na Českou republiku
Bakalářská práce
Studijní program: B1301 – Geografie
Studijní obory: 7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) 7507R036 – Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání
Autor práce: Jan Štěpánek
Vedoucí práce: RNDr. Artur Boháč, Ph.D.
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval především vedoucímu mé práce RNDr. Arturu Boháčovi, Ph.D. za jeho cenné a věcné rady, poznámky a podněty. Dále bych chtěl poděkovat své mamince za shovívavost a vytvoření ideálních podmínek pro mé studium, ale také příbuzným a nejbližším přátelům za jejich podporu.
Anotace
Práce je zaměřena na imigraci a její vývoj až do současnosti. Úvod zahrnuje popis obecné souvztažnosti a také historii migrace, včetně příkladů s důrazem na syntézu s geografií a se zaměřením na Českou republiku. Zhodnocení základních východisek, tedy možné klasifikace migrace, její členění a rozdílné úhly pohledů odborníků napříč vědeckým spektrem. Následuje zevrubný popis vývoje imigrace pro oblast dnešní České republiky s použitím statistických dat. V závěru je provedena detailní analýza a syntéza poznatků v rámci ČR na úrovni krajů a okresů, přičemž je zhodnocena prostorová diferenciace rozmístění cizinců na našem území. V komparaci je zahrnuto šest nejpočetnější národností, polovina z nich jsou země mimo Evropskou unii, tj. Ukrajina, Vietnam a Rusko; ve druhé polovině jsou státy EU, v tomto případě sousední státy – Polsko, Slovensko a Německo.
Práce je obohacena o značné množství tabulek, grafů a mapových výstupů, jež byly z větší části vyhotoveny autorem. Došlo také k pokusu o hledání souvislostí – korelací mezi počtem cizinců a nezaměstnaností v daných administrativních jednotkách.
Klíčová slova
migrace, imigrace, Česká republika
Annotation
The bachelor thesis focuses on the immigration and its development to present.
The introduction includes a description of its basic relations and history, containing examples with an emphasis put on a synthesis with geography, while trying to concentrate on the Czech Republic. The evaluation of essential foundations that implies:
possible classification of migration, its division, and different points of views of experts across the scientific field. Then a comprehensive description of the evolution of immigration follows, which covers the area of the present territory of the Czech Republic, using statistics data at the same tame. At the end a detailed analysis and synthesis of findings on the regional and district administration level is carried out, whereas the spatial differentiation of distribution of foreigners in our state territory is being done. The six most numerous nations are included in the comparison, from which a half of those countries are non-EU such as the Ukraine, Vietnam and Russia; while the other half there are states of European Union, which also shared the state border with us, namely – Poland, Germany and Slovakia.
The thesis is enriched of certain amount of tables, graphs and map outputs, from which many of there were created by the author himself. An attempt to find connections – more precisely, correlations between the number of foreigners and the rate of unemployment at the level of administrative units– was made.
Key words
migration, immigration, the Czech Republic
Obsah
Seznam grafů ... 9
Seznam tabulek ... 9
Seznam použitých zkratek ... 10
Úvod ... 11
1 Fenomén migrace ... 12
1.1 Chápání migrace ... 13
1.2 Migrace z historického hlediska ... 14
1.3 Klasifikace migrace ... 18
1.4 Vlivy migrace na společnost ... 22
1.4.1 Ekonomické vlivy ... 23
1.4.2 Sociální vlivy ... 23
1.4.3 Environmentální vlivy ... 24
2 Imigrace v České republice ... 27
2.1 Historie imigrace do roku 1918 ... 28
2.2 Imigrace do roku 1989 ... 31
2.3 Současná situace ... 32
3 Teoretická východiska ... 36
3.1 Nástroje a data ... 36
3.2 Problematika dat a jejich zpracování ... 36
3.3 Statistická analýza ... 38
4 Geografické souvislosti imigrace v České republice ... 40
4.1 Česká republika ve středoevropském kontextu ... 40
4.2 Ukrajinci v České republice ... 42
4.3 Vietnamci v České republice ... 43
4.4 Komparace prostorového rozčlenění cizinců na území ČR ... 43
Závěr ... 49
Seznam použitých zdrojů ... 50
Seznam příloh ... 57
A Příloha zadání bakalářské práce ... 58
B Počet cizinců na území ČR v krajích 1997 ... 59
C Počet cizinců na území ČR v krajích 2006 ... 60
D Počet cizinců na území ČR v krajích 2015 ... 61
E Počet cizinců na území ČR v okresech 1997 ... 62
F Počet cizinců na území ČR v okresech 2006 ... 63
G Počet cizinců na území ČR v okresech 2015 ... 64
H Počet cizinců na území ČR v okresech během let 2004 a 2014 ... 65
I Počet Ukrajinců na území ČR v okresech během let 2004 a 2014 ... 66
J Počet Vietnamců na území ČR v okresech během let 2004 a 2014 ... 67
K Počet Rusů na území ČR v okresech během let 2004 a 2014 ... 68
L Počet Slováků na území ČR v okresech během let 2004 a 2014 ... 69
M Počet Poláků na území ČR v okresech během let 2004 a 2014 ... 70
N Počet Němců na území ČR v okresech během let 2004 a 2014 ... 71
O Podíl cizinců na obyvatelstvu ČR v okresech 1997 ... 72
P Podíl cizinců na obyvatelstvu ČR v okresech 2006 ... 73
Q Podíl cizinců na obyvatelstvu ČR v okresech 2015 ... 74
R Korelace nezaměstnanosti a počtu cizinců v krajích ČR 2004–2015 ... 75
S Korelace nezaměstnanosti a počtu cizinců v okresech ČR 1997–2004 ... 76
T Korelace nezaměstnanosti a počtu cizinců v okresech ČR 2004–2012 ... 77
U Zóny s vysokou korelací v ČR v letech 1997–2004 a 2004–2012 ... 78
Seznam grafů
Graf 1 Migrační saldo ČR 1950–1989 ... 31
Graf 2 Migrační saldo ČR 1990–2015 ... 32
Graf 3 Počet cizinců v ČR 1985–2015 včetně významných událostí ... 33
Graf 4 Počet žadatelů o azyl v zemích EU 2013–2016 ... 34
Graf 5 Podíl cizinců na obyvatelstvu během let 1990–2015 ... 41
Graf 6 Nejčetnější národnosti v ČR 2004–2015 ... 42
Seznam tabulek
Tab. 1 Typy migrací dle Touška 2008 ... 18Tab. 2 Demuthovo schéma dichotomie dobrovolné a nucené migrace ... 19
Tab. 3 Stručný přehled typických migračních teorií ... 21
Tab. 4 Přehled faktorů v teorii tlaku a tahu ... 22
Tab. 5 Typologie hlavních důvodů pro potencionální migraci ... 26
Tab. 6 Škála prostorové a dočasné stupnice environmentálních a migračních procesů . 26 Tab. 7 Migrační saldo na našem území během let 1850–1914 ... 30
Tab. 8 Typologie migrace v 18. až 20. století ... 30
Tab. 9 Vlastní návrh pro posouzení korelace ... 38
Tab. 10 Nejčetnější národnosti v ČR k roku 2015 ... 41
Tab. 11 Porovnání četností výskytu u Vietnamce v r. 2004 a 2014 ... 45
Tab. 12 Okresy s počtem Rusů nad 1 000 ... 46
Tab. 13 Porovnání četností výskytu u Slováků v r. 2004 a 2014 ... 46
Seznam použitých zkratek
ČR – Česká republika
ČSFR – Československá federativní republika ČSÚ – Český statistický úřad
ČÚZK – Český úřad zeměměřičský a katastrální
EU – Evropská unie
KSČ – Komunistická strana Československa
LAU – místní samosprávná jednotka (LAU1 – okres)
mil. – milion
MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí MVČR – Ministerstvo vnitra České republiky MZV – Ministerstvo zahraničních věcí n. l. – našeho letopočtu
NUTS – územní statistická jednotka (NUTS3 – kraj) os./km2 – osob na kilometr čtvereční
př. n. l. – před naším letopočtem PÚP – Portál územního plánování
r. – rok(u)
Schengen – Schengenský prostor
SR – Slovenská republika
SSSR – Svaz sovětských socialistických republik
tis. – tisíc
V4 – Visegrádská skupina (Visegrádská čtyřka)
Úvod
Migrace se stala v posledních letech součástí diskursu v odborné literatuře i médiích, jedná se tedy o aktuální téma, které může být až kontroverzní a je s ním spojeno mnoho mýtů a polopravd. Nutno podotknout, že lidská migrace je do jisté míry přirozenou součástí života a ovlivňuje jedince i společnost v každém věku, bez ohledu na to, zda dochází k přímé souvztažnosti, nebo je později jedinec zasažen v jejím důsledku, což může platit i pro společnost.
Cílem práce je komplexně analyzovat tento jev a poukázat na jeho souvislosti s geografií, které mohou být přímé i nepřímé. Namísto slova migrace bývá použito spojení „prostorová mobilita“ nebo „mechanický pohyb obyvatelstva“, oba termíny nám tedy silně indikují přímou spojitost s geografií. Čtenář je v úvodu seznámen s hlavními východisky a aspekty migrace s důrazem na chronologicko-historický vývoj; tam, kde to situace umožňuje, se autor snaží uvádět příklady s vazbou na ČR. Obecné informace a zákonitosti jsou čerpány z odborné literatury, české i zahraniční, nebo z online dostupných materiálu jako jsou odborné časopisy či sborníky. Pro lepší a ucelené pochopení celé práce je mezi teoretickou a empirickou částí věnováno několik stránek základním východiskům, jež se týkají zpracování statistických údajů. Zde si autor dovoluje upozornit, že ani jedna z těchto částí, by neměla být od té druhé oddělována, neboť poté může lehce dojít k mylné interpretaci na jedné či druhé straně.
Reflektovat nejnovější události, trendy nebo nástroje v souvislosti s migrací je v současné době velmi nelehký, až téměř nemožný úkol. Tento fenomén nabral koncem minulého století „odlišné dimenze“ a společně s nárůstem míry globalizace a vývojem moderní technologie pozměnil život člověka.
V druhé části je předmětem zkoumání imigrace v České republice na odlišných administrativních jednotkách s využitím statistických dat. Autor se snaží využít podrobnějších údajů, například pracuje s daty vztahující se k národnosti cizinců, jejich podílem vůči celkovému obyvatelstvu nebo hledá možné souvislosti s mírou nezaměstnanosti.
1 Fenomén migrace
O migraci lze hovořit v několika souběžných rovinách a zároveň ji chápat odlišně. Nejedná se ovšem o něco neobvyklého či nového. Fakt, že migrace existuje téměř od počátku věku, není nikterak nadsazený. V této souvislosti je rovněž důležité zmínit, že migrace – a to ve všech směrech – se netýká pouze lidské rasy, ale také například rostlin či zvířat. Nicméně cílem práce je věnovat se pouze migraci lidské populace.
Migrace byla, je a bude ovlivňována geografickými jevy a objekty, ať už fyzickými či socioekonomickými. Během rozšíření rodu Homo z afrického kontinentu to byly zejména jevy fyzické – střídání dob ledových a následné oteplování. Za poslední dva tisíce let se ale setkáváme více s prvky spadajícími do socioekonomické geografie, mezi které patří zejména vývoj ekonomiky (trhu), míra globalizace (zejména během posledních několika let), demografie, náboženství a mnoho dalších. Některé z uvedených oblastí budou v textu rozebrány podrobněji. Přes toto vše je i dnes migrace ovlivněna a propojena se vztahy k fyzické geografii.
Odborníci napříč vědeckým spektrem, jako například geolog Cílek, klimatolog Pretl či egyptolog Bárta, geografy nevyjímaje, hovoří a varují před masivními migračními vlnami do budoucna, které vzniknou v důsledku environmentální nestability způsobené mj. sesuvem půdy, záplavami, rozsáhlými požáry či zemětřesení. Ačkoliv těmto přírodním katastrofám čelí lidstvo od počátku věků a čelíme jim do jisté míry i nyní, jejich intenzita a pravidelnost bude gradovat. To by samo o sobě nebylo takovým problémem, alespoň ne do doby, než dojde k zasažení některé z kritických oblastí1.
Bacci (2003, s. 36–39) poukazuje na důležitost migrace, a to i přesto, že se nutně nejednalo o přesun významného počtu lidí. Migrace totiž znamenala velké demografické změny, byť nebyly přímé, ale projevily se až s postupem času. Jako příklad uvádí kolonizaci v oblasti řeky Volhy (osady nacházející se mezi Samarou a Saratovem), kde při sčítání lidu v roce 1897 žilo zhruba 400 000 obyvatel, jejichž původní počet při příchodu do této oblasti činil kolem 27 000 (r. 1762–1764).
Z výše uvedeného je možné soudit, že úspěšné migraci muselo předcházet důkladné a promyšlené plánování; Bacci (2003) hovoří o pečlivé organizaci. Pro výběr daného
1 Kritickou oblastí je míněno místo u něhož není nezbytně nutné znát rozměry či polohu, ale jehož zasažení či zničení způsobí silnou vlnu migraci. Například masivní zemětřesení v megalopoli, záplava továren, vytrvalé deště či protržení vodní hráze.
místa bylo potřeba zakomponovat a zhodnotit další faktory, které dříve či později ovlivnily tamější vývoj, jako kupříkladu reliéf, říční síť, typ a dostupnost půdy apod.
1.1 Chápání migrace
Na migraci lze pohlížet z více směrů s odlišnými přístupy. To je částečně umožněno i tím, že tento jev nebyl doposud konstituován jako samostatný vědní obor, což jej řadí mezi interdisciplinární disciplíny (Boyle, Halfacree a Robinson 1998;
Drbohlav 1999). Mimoto Rapant (2006, s. 16) popisuje geografii nejen jako interdisciplinární, ale i multidisciplinární. Dodává, že „Sociální geografie2 se zabývá populacemi a jejich rozvojem, strukturami a územním rozložením na Zemi, jejich demografickým chováním, pohybem.“.
Obecná definice by mohla být následující: migrace je pohyb osob z jednoho místa na druhé. Obdobně jako u jiných disciplín či oborů ani zde neexistuje jedna jediná uniformní definice, která by byla používána všemi a univerzálně na celém světě;
mnohdy však dochází pouze k substituci nebo doplnění jednoho či více slov. Vše je o něco komplikovanější s přihlédnutím k faktu, že migrace může nabývat několika forem. V tomto případě lze konkrétně diskutovat, zda:
1. se jedná o migraci jedné či více osob? Přesnější definice pak uvádějí: pohyb jednotlivců či skupin (viz MVČR 2014).
2. je migrace jednorázová nebo dochází k opakovanému procesu? Pokud se hovoří o migraci obecně, bývá převážně myšlen přesun jednorázový;
v případě cirkulární migrace se jedná o opětovný proces (zpravidla v řádech týdnů či měsíců, někdy ale také dní či let).
3. je možné chápat migraci z hlediska politicko-geografického či regionálního buď jako vnitrostátní nebo mezinárodní?
King (2008, s. 7) odkazuje na „klasickou“ slovníkovou definici „pohyb lidí z jednoho místa či země na druhé, kde se chtějí usadit“ (zvýrazněno autorem). Zde lze vidět právě ono doplnění o tučně vyznačenou část. MVČR (2014) nabízí obsáhlejší definici, migrace je: „přesun jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních.“ (zvýrazněno autorem).
Tučně zvýrazněná slova opět blíže a explicitně určují zásadní relace mezi migrací a ostatními fenomény.
2 Vlastní poznámka autora: též označováno jako socioekonomická či humánní geografie
1.2 Migrace z historického hlediska
„Migrace určitých lidských skupin jsou jedním z nejčastějších jevů historie vůbec. A že bychom asi velmi těžko hledali období, kdy vůbec žádná migrace neprobíhala.“ (Bednaříková 2015). Nejvzdálenějším územím, o kterém je možno na dané téma hovořit, a které je možno datovat, je pravděpodobně území Afriky, odkud se 2 mil. let př. n. l. rozšířil rod Homo do Eurasie. Tomuto tématu se věnuje několik následujících řádků. Poté bude pokračovat chronologický popis s rozčleněním na migraci přes oceán3 – zámořské plavby a migraci po souši – pozemní trasy.
Rod Homo
Nejprve se Homo erectus (člověk vzpřímený) začíná rozšiřovat po Africe a o 100 000 let později se dostává i do Asie. Jeho pozůstatky byly nalezeny na Jávě nebo nedaleko Pekingu a pravděpodobně i v Evropě, konkrétně pak ve Španělsku.
Po celém světě se rozšířil až Homo sapiens – člověk moudrý, člověk dnešního (moderního) typu. Obdobně jako Homo erectus i Homo sapiens se nejprve rozšiřuje pouze v Africe; před 125 000 lety ji začal opouštět a směřuje ke Středozemnímu moři.
Jeho expanze je pozastavena výbuchem sopky Toba; nicméně zhruba 50 000 let př. n. l.
se objevuje již v Evropě. Na Americký kontinent se dostává přes dnešní Beringův průliv, který před 20 000 lety neexistoval, a cesta tak byla možná pouze po souši.
Spodní část Jižní Ameriky, blíže k Mysu Horn a Skandinávii osídluje zhruba 10 000 let př. n. l. (King 2008).
Zámořské plavby
O fenoménu zámořských plaveb se hovoří více až na přelomu středověku a novověku, kdy Kryštof Kolumbus a další objevitelé přeplouvají oceán. K výpravám na moři dochází ale daleko dříve; Binková (2008) akcentuje, že období starověku a středověku, během něhož docházelo k rozvoji kartografie, navigačních technik a obecně geografických (zeměpisných) znalostí, je v tomto směru často opomíjené.
Úplný počátek sofistikovanějšího způsobu vodní dopravy můžeme hledat již ve starověkém Egyptě, nebo v antickém Řecku a Římě.
„Féničtí plavci a obchodníci obsáhli prakticky celý středomořský prostor […]
pronikli dokonce i za jeho hranice, k pobřeží Atlantického oceánu. […]. Fénická obchodní a zeměpisná expanze dosahovala zřejmě ještě větších měřítek (podle Hérodota
3 Oceán, moře či řeku; na obecné rovinně jakoukoliv vodní překážku vzhledem k dostupným službám či nástrojům v dané době
obepluli Afriku od severovýchodu směrem na jih a severozápad s návratem Středozemním mořem).“ (Binková 2008, s. 13).
Skandinávští mořeplavci, známí též jako Vikingové, se objevují na přelomu 8. a 9. století u břehů Anglie a následně osídlují Island, Grónsko a částečně i Severní Ameriku, kterou pojmenovali Vinland. Příběh Leifa Eriksona, který údajně kolem roku 1 000 připlouvá k břehům Ameriky, bývá též někdy označován jako „sága“;
ačkoliv jejich setrvání na tomto místě nebylo nikterak dlouhé. Dokladem o jejich počinu svědčí naleziště osady L'Anse aux Meadows na severu Newfounladu (Hromádko 2007;
King 2008).
Mezi nejznámější osobnosti na přelomu středověku a novověku v tomto směru patří například Vasco de Gama, Fernão de Magalhães a také Kryštof Kolumbus, který roku 14924 objevuje Ameriku. Nový svět je později kolonizován puritány z Anglie, ale také Francouzi a Španěly. Nutno zmínit, že docházelo k migraci ve dvou směrech: přes oceán, tzn. migraci evropského obyvatelstva směrem do Ameriky, a následně i k migraci uvnitř tohoto území, při níž bylo postupně odsouváno domorodé obyvatelstvo směrem na západ5.
Námořní cesty ale trvají dále, a to hned v několika směrech. Dochází k přesunu otroků z Afriky do Ameriky a Evropy, King (2008, s. 89) uvádí, že „do Severní a Jižní Ameriky bylo celkem dovezeno okolo 12–15 milionů otroků.“ Dalších 4–5 milionů zahynulo cestou přes Atlantický oceán. Počet lidí migrujících do Ameriky přibýval; na jedné straně z důvodů náboženských a na druhé s vidinou rychlého zbohatnutí. Toto trvalo několik set let. Když ke konci 18. století objevil James Cook Austrálii, která se stává součástí britského impéria, na mapách se objevuje nová trasa, po níž dochází k přesunu osob. Zpočátku však toto území sloužilo jako trestanecká kolonie, kdy z Anglie byli transportování nejen zločinci, ale i političtí disidenti. Do Ameriky jich během 18. století bylo vykázáno kolem 50 tisíc. Do Austrálie bylo v prvních deseti letech 19. století bylo transportováno přes 17 tisíc trestanců (britských a irských); počet se zvětšuje na dvojnásobek v následujících letech a během třicátých let 19. století dosahuje 50 tisíc (King 2008, s. 101).
4 Objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492 je všeobecně uznávané a považuje se jako přelom středověku a novověku. Ačkoliv Kolumbus nebyl pravděpodobně první, kdo k břehům Ameriky doplil.
5 „Trail of Tears“, který byl signován roku 1830 zákonem ”Indian Removal Act”, jež podepsal prezident A. Jackson.
Příliv migrantů z Evropy směrem do Ameriky v průběhu 18. a 19. století stále rostl, a ačkoliv počet příchozích Irů nebyl ve srovnání s ostatními národy nikterak obrovský, pro samotné Irsko to znamenalo pokles obyvatelstva téměř o jednu polovinu. Irsko „se stalo jedinou zemí v moderní historii, jehož počet obyvatel poklesl v přímém důsledku emigrace – z 8 milionů v roce 1846 až na 4,5 milionů v roce 1901.“ (King 2008, s. 140).
Tato prudká demografická změna, zahrnující vysokou mortalitu a následně vysokou míru emigrace6, byla způsobena neúrodou brambor7.
Irové nebyli ovšem jediní, kdo během výše uvedeného období cestoval přes oceán.
Zjednodušeně řečeno, do Ameriky směřovali obyvatelé napříč celou Evropou, včetně Čechů (v té době ještě součástí Rakouska-Uherska). Opatrný (1993, s. 120) se domnívá, že tento „boom“ byl celosvětový. „Spojené státy nabízely lidem zajímavou kombinaci exotické destinace a mnoho příležitostí k realizaci vlastních snů za lepším životem.
Konkrétně pak politickou svobodu a ekonomickou prosperitu“.8 Odtud vznikl termín americký sen, domněnka, že pokud bude člověk odhodlaný, čestný a pracovitý, může zvýšit svoji životní úroveň: lepší postavení ve společnosti, hmotný majetek a vyšší životní standard. Problém spočívá v tom, že tato idea nemohla a ani nemůže platit celoplošně.
Pozemní trasy
Prvním, kdo migroval po souši, byl již výše zmíněný rod Homo. Nicméně „když vezmeme jenom historickou dobu, kdy už máme písemné záznamy, tak samozřejmě Sumerové odněkud do té své jižní Mezopotámie přišli, i když nevíme odkud. Na přelomu 3. a 2. tisíciletí se začali rozsidlovat a migrovat Indoevropané, v té době přicházejí třeba Peršané do Íránu, přicházejí Chetité do Malé Asie, ale také třeba Achájové do Řecka. A ta migrace Indoevropanů pak pokračuje ještě v podstatě přes celé 2. tisíciletí.
Končí příchodem Dórů a severozápadních Řeků na řeckou pevninu.“ (Bednaříková 2015).
Za jednu z všeobecně nejznámějších migračních vln, která je součástí Bible – starý zákon, Exodus kniha Mojžíšova – lze považovat vyvedení Židů z Egypta, k němuž došlo zhruba 1 300 let př. n. l. S pádem Říma (476 n. l.) přichází i stěhování národů (4. – 7. století), jež otřese Evropou a změní její politické a etnické složení. Když se
6 Z pohledu Ameriky se jedná o imigraci
7 Tzn. „The Great Famine“
8 Přeloženo autorem
v 7. století zrodil islám, arabská expanze přišla téměř okamžitě. Arabové si rychle podmanili severní Afriku, postupovali dále do Evropy přes Gibraltarský průliv směrem do Španělska a byli zastaveni až v bitvě u Tours roku 732.
S industriální revolucí se v Anglii a Skotsku dává do pohybu tisíce lidí, kteří se přesídlují z venkova směrem do města. Něco podobného se děje i v Americe v návaznosti na velký příliv migrantů. Na počátku 16. a 17. století byli imigranti vítaní, neboť podmínky pro život v koloniích byly náročné, ať už z důvodu nedostatku pracovních sil nebo z nutnosti bránit se útokům domorodých obyvatel.
Postupem času bylo skoro celé východní pobřeží osídleno a kolonie se začaly posouvat směrem na západ. Britské impérium nebylo ale jediné, které zde zřizovalo kolonie; na jihu byli Španělé a Francie si deklarovala nárok na území Kanady a střední části severní Ameriky (od dnešní Montany po Minnesotu a jižně až k Louisianě).
Bacci (2003, s. 40) míní, že koncem 18. století dochází v Evropě ke změně způsobu jak získávat další prostor. „V této době již neexistovala volná a neobydlená území, s výjimkou dálného severu, a neexistovaly ani řídce zalidněné oblasti, kam by mohlo směřovat soustavné přistěhovalectví. Demografická mapa Evropy se ustálila a mohly ji změnit pouze násilné vojenské střety.“.
Ve 20. století, především na přelomu jeho první a druhé poloviny, je Evropa zasažena důsledky druhé světové války; Britské impérium se začíná pomalu rozpadat a vzniká Společenství národů9. Roku 1947 Indie získala nezávislost a došlo k rozdělení na Indii a Pákistán, což přineslo masivní migrační vlnu čítající kolem 15 mil. osob. Na našem území dochází k silné migrační vlně po druhé světové válce, kdy jsou z pohraničí odsunuty zhruba 3 mil. Němců. Následuje emigrace českého obyvatelstva v důsledku politických změn; 1) roku 1948 se vlády ujímá Komunistická strana Československa a 2) roku 1968 – usazení sovětských vojsk, též označováno jako „pražské jaro“.
Lucassen, J., Lucassen, L. a Manning (2010) například vyzdvihují důležitost historiků při analyzování migrace pro její lepší pochopení, poučení se „z chyb v minulosti“ a lepší možnou přípravu na budoucnost.
9 V originále Commonwealth nebo také Commonwealth Nations
1.3 Klasifikace migrace
Komplexnost migrace již byla částečně představena. Podobně jako u jiných fenoménů či konceptů je složité nalézt konsenzus v jeho definování nebo následné klasifikaci. Dle Drbohlava (2015) „někdo určuje 20 někdo 30 typů, které se vzájemně prolínají […] Základní definice je, že migrant má být ten, kdo alespoň na jeden rok pobývá v zemi jiné, než ve které se narodil. Z hlediska toho definujeme čtyři základní typy […]“. Těmi jsou: pracovní (ekonomická) migrace, rodinná migrace, nelegální migrace a specifičtí uprchlíci (žadatelé o azyl; tzv. „političtí migranti“).
Naproti tomu Hodač a Kotrba (2011, s. 212) používají základní dělení na nucenou (nedobrovolnou) a nenucenou (dobrovolnou), kterou podle důvodů dále dělí na:
ekologickou,
politickou,
ekonomickou,
urbanizační,
cirkulační.
Rovněž Dohnalová (2012, s. 18–19) migraci člení na dobrovolnou a nucenou; poté definuje tři základní typy:
ekonomické migranty,
rodinné migranty,
uprchlíky.
Toušek, Kunc, Vystoupil et al. (2008) zmiňují migraci vnitřní a mezinárodní (vnější) a pro jednotlivé typy předkládá následující schéma.
Tab. 1 Typy migrací dle Touška 2008
typ migrace
příklady stálá mezinárodní (vnější)
– dobrovolná – z bývalých britských kolonií na britské ostrovy – vynucená – afričtí otroci do Severní i Latinské Ameriky – vnitřní
– vylidňování
venkova – ve většině rozvojových zemí
– vylidňování města – velká města a aglomerace v řadě zemí Evropy – regionální – ze SZ na JV Velké Británie
polostálá – na několik let – zahraniční pracovníci v zemích západní Evropy
sezónní – na několik týdnů – zemědělští pracovníci, studenti univerzit, lidé na dovolené
denní – dojíždějící – za prací, do škol
Zdroj: Toušek, Kunc, Vystoupil et al. 2008
V cizojazyčné literatuře je možné setkat se i s dalšími příklady. Ačkoliv se Petersen pokusil zohlednit a následně předejít nedostatkům, rozčlenil migraci na primitivní, vynucenou, násilnou, dobrovolnou a masovou, jeho teorie byla několikrát upravena a přepracována. Kupříkladu Demuth se pokusil o její změnu, přičemž „vycházel z dichotomie dobrovolné a nucené migrace“ – viz tab. 2 (Petersen 1970, Demuth 2000 In Drhohlav, Uherek 2007, s. 5).
Tab. 2 Demuthovo schéma dichotomie dobrovolné a nucené migrace
dobrovolná nucená
pracovní
zapříčiněná mezilidskými vztahy
porušováním lidských práv řetězová
důsledek občanské války neimigrační
inovační způsobená živelnými katastrofami
Zdroj: upraveno dle Demuth 2000 (In Drbohlav, Uherek 2007, s. 5).
Možných způsobů jak tedy přistupovat k základnímu dělení migrace je zjevně několik. Autor této práce nabízí vlastní pohled a předkládá následující způsoby, jak lze na migraci pohlížet a dělit ji:
1. nucená a nenucená
2. vnitrostátní a mezinárodní10 3. emigrace, imigrace a reemigrace
4. dle určitých důvodů – nejčastěji ekonomická (pracovní)11, ekologická (environmentální), náboženská, etnická a politická
5. specifická – cirkulární migrace, repatriace
6. teoreticky je možné nahlížet na migraci z pohledu způsobu dopravy – vodní, pozemní, vzdušná …
10 Je také možné se setkat s pojmem mezistátní (viz Hájek 1967).
11 Například u fenoménu odlivu a přílivu mozků Kostelecká et al. (2008) zmiňuje, že peníze nejsou prvořadým faktorem při rozhodování.
Výše uvedená hierarchie je sestavena na základě logické posloupnosti – nejprve je nutné si položit otázku, zda dochází k migraci dobrovolné nebo nucené, poté je možné analyzovat další činitele. Pohybuje se jedinec či skupina? Pohybuje se v rámci vlastního území, nebo překračuje hranici alespoň jednoho státu? Migrant je svým způsobem jak emigrant, tak imigrant; záleží pouze na tom, z jaké perspektivy je na něj nahlíženo: pro zemi původu emigrant, pro hostitelskou zemi imigrant. Země původu (odkud emigruje) a do hostitelské země (kam imigruje).
Migrační teorie
Jednotlivé druhy či typy migrace je možné taktéž hodnotit v rámci migračních teorií, které sahají ke konci 19. století. Ačkoliv práce E. G. Ravensteina s názvem „The Laws of Migration“ – „zákony migrace“ byla víceméně založena pouze na sčítání lidu, je považována jako základ nebo prvopočátek dnešních teorií. Migračních teorií existuje několik a během let docházelo (a stále dochází) k jejich úpravám či změnám; Drbohlav a Uherek (2007, s. 3) ovšem upozorňují na to, že je nelze chápat jako teorie v „pravém slova smyslu“, neboť postrádají či nesplňují určité podmínky. Proto je možné se setkat s označeními jako migrační modely nebo teoretické přístupy (Procházková Ilinitchi 2010) a další. Také možnost či způsob jejich aplikace je značně omezena, často závisí na některých faktorech nebo pracuje pouze s určitou skupinou lidí (Stojanov, Gladišová 2011). Avšak Massey et al. (1993, s. 454) uvádí, že odlišné interpretace teorií se nemusí nutně vylučovat za předpokladu, že nejsou rigidně interpretovány.
Přesto je „všeobecný“ přehled o migračních teoriích akcentován, a to včetně jejich vzniku, vývoje, aplikace a výhod či nevýhod, jelikož „teorie se totiž odráží významně v praktickém výzkumu i politice týkající se migrace a rozvoje. Lze na ně navazovat, vyvracet je či rozvíjet, poučit se z nich i inspirovat se k novým pojetím.“ (Stojanov, Gladišová 2011, s. 11).
Tab. 3 Stručný přehled typických migračních teorií
název teorie Teorie tlaku a tahu (Push-pull theory) Neoklasická ekonomická migrační teorie Nová ekonomie pracovní migrace (NELM12) Teorie segmentového pracovního trhu13 Teorie světového systému
Teorie kumulativní příčinnosti Teorie migračních systémů
Koncept dobrovolné a (vy)nucené teorie
Teorie migračních sítí a transnacionálního sociálního prostoru
Zdroj: vlastní zpracování, dle Drbohlav, Uherek 2007; Stojanov, Gladišová 2011
V praxi je podstatná část migračních teorií zaměřena převážně ekonomicky, tudíž není možné plně zohlednit všechny faktory, jež vstupují do interakce v rámci celé problematiky. Jejich autorům je vytýkán jednostranný přístup, který zohledňuje pouze mikro nebo makro pohled. K protichůdným názorům dochází i při pohledu na remitence; zatímco neoklasická ekonomická migrační teorie, NELM i koncept dobrovolné a (ne)vynucené migrace chápou remitence jako prospěšné a rozvoj podporující. Například Messrs Clemens a McKenzie vypočítali očekávaný nárůst u remitencí, který je založen na migračních vzorcích a úrovni příjmu v cílových zemích (S. H. 2014); to opět potvrzuje, že migrační teorie jsou důležitým nástrojem a neměly by být opomíjeny. Naproti tomu teorie kumulativní příčinností hodnotí remitence jako nežádoucí. Dle autorů této teorie a kritiků dochází k prohlubování migrace a jejímu nárůstu (Stojanov, Gladišová 2011).
Teorie tlaku a tahu
Typickým příkladem, který je velmi často používán a skloňován nejen napříč literaturou, je teorie tlaku a tahu (push and pull theory14). Domníváme se, že je nejjednodušeji interpretovatelná a pochopitelná bez nutnosti dalších poznatků vztahujících se k migraci nebo migračním teoriím. Klíčovými jsou faktory, které na jedné straně migranty vytlačují (push factors) a na druhé straně přitahují (pull factors).
12 Vychází z anglického názvu New Economics of Labour Migration
13 Též označována jako teorie duálního pracovního trhu
14 Rovněž označováno jako „push and pull model“
Obecně by se dalo říci, že tyto faktory jsou ve vzájemném protikladu – nabývají opačných hodnot, viz tabulka níže (na niž lze pohlížet také jako na SWOT analýzu).
Tab. 4 Přehled faktorů v teorii tlaku a tahu
push faktory pull faktory
nezaměstnanost poptávka po pracovní síle
malé zastoupení služeb vysoké (dostatečné) zastoupení
služeb
nízká úroveň zdravotnictví a školství vysoká úroveň zdravotnictví a školství
znečištěná a poškozená krajina zachovalá příroda, úrodná půda politická, náboženská či etnická persekuce
(diskriminace) svoboda slova, vyznání a víry
Zdroj: vlastní zpracování
Nicméně i tato teorie má své nevýhody nebo je přinejmenším některými odborníky kritizována, ačkoliv došlo k jejímu pozitivnímu přepracování. „Lee rozšířil ‚jednoduchý push-pull model‘ o již dříve publikovaný koncept mezilehlých překážek a příležitostí.“;
například, že dané faktory musí převážit nad těmi druhými, nebo dosáhnout jisté míry, dále „závisí na celé radě subjektivních důvodů“ a „ne každý se k migraci rozhodne“
(Drbohlav, Uherek 2007, s. 6). Avšak v současné době již tato premisa nedostačuje k postihnutí migrace, vzhledem k její komplexnosti (Henig 2007 In Palát 2014).
1.4 Vlivy migrace na společnost
Právě v důsledku soudobých fenoménů, především globalizace, se migrace ještě více urychlila a usnadnila. Cestování se stalo mnohem snadnějším a také dostupnějším, než tomu bylo dříve. Díky internetu, který se stal masivním fenoménem na přelomu 20. a 21. století, jsou informace dostupné na druhé straně světa v řádu několika vteřin.
Kupříkladu za pomoci Google Street View je možné sedět u počítače a „procestovat“
téměř celý svět. Lidé v rozvojových zemích se tudíž mnohem rychleji než dříve dozvědí, jaký je stav jinde, než u nich, a to se samozřejmě stává „lákadlem“.
Proto Balarajan, Cameron a Goldin (2011, s. 6) tvrdí: „předpoklad 20. století, že migrační problém je čistě záležitostí národního státu, již dávno neplatí.“. V návaznosti na toto téma se hovoří o tzv. konci geografie15. Naproti tomu Lane (2012) hodnotí současný stav a propojení geografie a prostoru s informačními technologiemi jako
15 End of Geography
krok vpřed. Zajímavým argumentem je příklad využití v dopravě – pomocí služeb jako Uber či Liftago16 dohází k využití aplikace na chytrém telefonu a následném
„zarezervováním“ si jízdy z bodu A do bodu B v daný čas; přičemž se stále pohybujeme v prostoru.
1.4.1 Ekonomické vlivy
Za účelem zlepšení si ekonomické situace migruje celosvětově značná část populace. Otázkou zůstává, jaké stanovisko by mělo být zaujímáno vůči lidem – migrantům, z třetího světa (chudého jihu)17. Této „problematice“ byla věnována pozornost již před více než deseti lety, viz Drbohlav (2008).
Ve vztahu k ekonomické migraci se nemálo se hovoří o šedé ekonomice. Dle Drbohlava (2008, s. 19) se ale nejedná o majoritní část. Ačkoliv se migranti na její tvorbě podílí, nejsou hlavní a přímou příčinou – je v tomto směru tedy žádoucí posuzovat migranty pouze jako její součást, ne zdroj.
To je samozřejmě způsobenou poptávkou po migrantech – na to upozorňuje jak Drbohlav (2008), tak i Klaus a Weigl (2015). Dokud bude po migrantech poptávka, bude jejich příchod směrem do vyspělých, ekonomicky relativně silných a stabilních zemí pokračovat. Migranti jsou ochotni vzít práci, která je hůře placena z pohledu domácího obyvatelstva; mimo to netíhnou ke kariérnímu růstu. Ve výsledku se tak v ekonomice vytvářejí dva velmi odlišné pracovní sektory. První sektor (tzv. „capital- intensive“) je určen pro domácí populaci – pro kvalifikované, kteří jsou dobře placeni, mají relativní stabilitu svých postů, jsou zajištěni různorodými sociálními jistotami, mají perspektivu růstu kariéry. Druhý sektor („labour-intensive“) je nebezpečný, fyzicky namáhavý, vykonávají se v něm nekvalifikované činnosti, je hůře placený, zaměstnance lze snadno propustit a je prakticky bez vyhlídek kariérního růstu (Drbohlav 2008, s. 26).
1.4.2 Sociální vlivy
Pro ucelenější přehled bude v této podkapitole zahrnuta „problematika“
související s migrací z důvodů náboženských či etnických, sociálních a politických.
Zjednodušeně řečeno, ve všech těchto případech se jedinec či skupina mohou stát buď migranty, nebo uprchlíky. O uprchlíkovi můžeme hovořit v případě, když dojde k podání žádosti o azyl, nebo dočasnou ochranu.
16 Obě společnosti fungují na principu „taxi služby“
17 Opakem je bohatý sever
Integrace cizinců se odvíjí od několika faktorů, těmi stěžejními jsou:
kulturní, jazyková nebo náboženská příbuznost
historické vazby
vlastnosti a schopnosti pro uplatnění
V návaznosti na zvýšenou míru imigrace směrem do Evropy na přelomu roku 2013 a 2014 upozorňuje Žantovský (2015), že dochází k záměně označení uprchlík nebo migrant; termín uprchlík je považován více jako politicky korektní oproti migrantovi, jenž má pejorativní zabarvení. Přesto Rozehnal (2015) i Žantovský (2015) naznačují potřebu tyto termíny odlišovat, neboť se jedná o odlišné právní termíny s mezinárodně uznávanou definicí, které jsou také zakotvené v zákonu ČR (208/1993 Sb. o Úmluvě o právním postavení uprchlíků a Protokolu týkajícím se právního postavení uprchlíků) i listině lidských práv.
K jistým nesrovnalostem dochází i v odborné terminologii napříč státními či mezinárodními organizacemi. Preference jednotlivých označení se odvíjí od chápání a překladu daného termínu; může se lišit například i podle pozice a funkce úřední osoby, zda se jedná o právníka nebo politika (Drbohlav 2008).
S tím dále souvisí potřeba upravit Dublinský systém, na základě kterého dochází k posouzení žádosti o udělení ochrany. Klaus a Weigl (2015, s. 42) trefně poukazují na další možné problémy, které mohou do budoucna nastat „při pravděpodobné prosaditelnosti návrhů, dnes stále silněji se ozývajících z jádra EU, garantovat všude v Evropě stejné sociální dávky, nastane finanční i ‚morální‘ problém pro chudší státy EU.“. Ukázkovým (v negativním slova smyslu) příkladem může být aféra s udělováním pokut ve Francii pro řidiče kamionu, jejichž mzda je příliš nízká na tamní poměry.
V tomto směru se ztotožňujeme s názorem Kusáka (2016), že tento zákon má své opodstatnění pro ty, kteří pracují a pobývají na území Francii v řádech týdnů a více. Je ovšem pošetilé žádat to samé po zaměstnancích českých firem, jejichž pobyt na území Francie činní několik hodin, eventuelně dnů.
1.4.3 Environmentální vlivy
Environmentální migrace je jedním z dalších pilířů fenoménu migrace. Zaměřuje se na pohyb lidí ve spojitosti s přírodními a klimatickými vlivy, nejčastěji pak ve vztahu s jejich důsledky. Téma environmentální migrace je napříč akademickým a politickým spektrem skloňováno již několik desetiletí, termín „environmentální uprchlíci“ poprvé použil El-Hinnaw v roce 1985 (Piguet 2008, s. 1). Ani zde není výjimkou, že existuje
několik označení, která jsou používána; Wood (2001 In Pieguet 2008, s. 4) zmiňuje environmentální či ekologický migrant, ekomigranti nebo ekomigrace.
Ačkoliv Stojanov a Kavanová (2009, s. 29) hovoří o environmentální migrace v České republice a uvádí příklady vnitřní migrace: severní Čechy – „v 70. a 80. letech […] odešlo z této oblasti na 50 tisíc obyvatel“ i mezinárodní: „v letech 1991–1993 se do ČR z Ukrajiny přistěhovali krajané, tzv. Volyňští Češi (asi skupina 1 812 osob).“.
V knize „Životní prostředí, změna klimatu a obyvatelstvo: Migrace jako adaptace?“ zmiňuje: „Čtenáři se do rukou dostává první rozsáhlejší práce na téma dopadů změn klimatu na populační procesy v českém jazyce.“ (Stojanov et al., 2014, s. 10). To poukazuje na fakt, že toto specifické téma u nás není velmi rozšířené; na druhou stranu ČR je již několik let členem Mezivládního panelu pro změny klimatu (z anglického IPCC18) a byla jednou z prvních zemí, jejichž zástupci v roce 1998 podepsali Kjótský protokol.
Se změnami klimatu úzce souvisí i strategie, jak se s danou situací vyrovnat, a to zejména podle důležitosti situace a časové náročnosti. Existují dvě možná řešení – strategie zvládání (coping strategy) a strategie adaptace (adaptation strategy), přičemž obě mají své specifické využití. Strategie zvládání bude s největší pravděpodobností aplikována v případech okamžité potřeby s důrazem na využití všech dostupných prostředků a prioritním cílem k rychlému řešení. Naproti tomu strategie adaptace je považována za jako dlouhodobé řešení, kde je důraz kladen zejména na prevenci (Stojanov et al. 2014).
Do této kategorie je možné zařadit následující procesy či jevy: záplavy a zvyšující se hladiny oceánu, eroze půdy nebo chemické znečištění či kompletní destrukci životního prostředí. Stojanov (2004, s. 77–78; 2014, s. 13) předkládá typologii hlavních důvodů v souvislosti ke zhoršujícímu se životnímu prostředí a lidí, jež se stali (nebo by se stali) uprchlíky.
18 Intergovernmental Panel on Climate Change
Tab. 5 Typologie hlavních důvodů pro potencionální migraci
kategorie přírodní katastrofy
kumulativní (pomalé) změny
průmyslové znečištění a jiné nehody
rozvojové projekty
konflikty a války jednotlivé
příčiny
povodně, zemětřesení, erupce sopek, sesuvy půdy, hurikány i tropické bouře
půdní degradace, nedostatek vody, změna klimatu, zvýšení hladiny moře
jaderné katastrofy, havárie továren, environmentální znečištění (ovzduší, vody, půdy)
výstavba říčních přehrad, stavba
zavlažovacích zařízení a infrastruktury těžba surovin, urbanizace
záměrná destrukce životního prostředí, války o přírodní zdroje
Zdroj: vlastní zpracování, upraveno dle Stojanova 2004, 2014
Výše zmíněné environmentální problémy zde ovšem byly i dříve, nicméně ve zcela jiné míře. Stejně tak, jako se v Evropě cyklicky střídají roční období, podobně přicházely doby ledové; bylo tomu ovšem v horizontu několika set tisíc let. Pro porovnání zmiňuje King (2008) výbuch sopky Toba na ostrově Sumatra.
„Erupce trvala asi šest týdnů, během nichž bylo do atmosféry vypuštěno téměř 3 000 kubických kilometrů popela a kamení. Jen pro srovnání, když vybuchla sopka Mount St Helens, což byla největší zaznamenaná erupce v lidské historii, dostal se do atmosféry zhruba 1 kubický kilometr popela.“ (King 2008, s. 22).
Myers (2001) nebo Laczko a Aghazarm (2009) hovoří o 25 miliónech až 1 miliardě lidí, kteří by se mohli v budoucnu (zhruba v polovině 21. století) dát do pohybu právě v důsledcích přírodních a klimatických změn.
Tab. 6 Škála prostorové a dočasné stupnice environmentálních a migračních procesů
environmentální proces migrační odpověď
čas prostor čas prostor
pozvolná náhlá
místní národní globální
dočasná sezónní roční trvalá
místní
z venkova na venkov z venkova do města z města na venkov mezinárodní
Zdroj: Kniveton et al. 2009, volně přeloženo autorem
2 Imigrace v České republice
Tato kapitola bude zaměřena na popis a analýzu stavu imigrace a změny ve struktuře obyvatelstva pro oblast dnešní České republiky a okolí. Značná část bude věnována historickému vývoji – před, ale i po roce 0 – pro lepší pochopení souvislostí a v provázanosti do dnešní doby; stěžejní bude 1) obecný vývoj do roku 1918, 2) 20. století a 3) současný stav.
Pravěk
Vývoj na našem území lze datovat až k rodu Homo erectus, který zde pobýval a jehož ostatky byly nalezeny nedaleko Prahy a Brna. Ovšem ani v případě Homo sapiens sapiens nejsme schopni přesně určit počet obyvatel, eventuelně jaká byla hustota zalidnění. K výraznější změně dochází s neolitickou revolucí – člověk objevuje nový způsob obživy (hospodářství) a kromě lovení a sběru začíná využívat zemědělství.
Hovoříme tedy o období na přelomu pravěku a starověku.
Dle Fialové et al. (1996, s. 23): „Paleolitičtí lovci přicházeli do českých zemí z jihu v teplých obdobích, hlavně asi za zvěří, a ve studených obdobích se zase stahovali zpět do teplejších krajin na jihu. Byla to tedy již migrace, ale zřejmě v menších tlupách. Na počátku mladší doby kamenné (neolitu) šlo o první migraci větších rozměrů.“
K tomuto přechodu bylo logicky nutné, aby se lidé usídlili na delší dobu a zlepšili svá obydlí; ideální podmínky byly nížiny v blízkosti vodních toků. Zhruba mezi 6. a 5. tisíciletím př. n. l. bylo na našem území téměř 10 000 osob s hustotou zalidnění 1 os./km2 (osídlená plocha tak tvořila rovněž kolem 10 000 km2). Během eneolitu přichází do Evropy ale i na naše území, další kultury a počet obyvatel se zvyšuje, nejprve na hodnotu 1,5–2 os./km2; v místech se zvýšenou kumulací dosazuje až 4 os./km2. Odborníci tak hovoří o 20 000 obyvatel pro Čechy, společně s Moravou bychom mohli uvažovat až o 30 000. Postupně k roku 0 se počet obyvatel zvyšuje a společně s tím i vyspělost kultur, které využívají sofistikovanější a modernější nástroje z různých materiálů. Zdokonalují se i obydlí, příkladem toho může být oppidum – opevněná keltská svatba, podobná městu. Počet obyvatel dosahuje hranice 100 000 pro území dnešní republiky (Fialová et al. 1996).
2.1 Historie imigrace do roku 1918
Starověk
Vývoj do roku 0 byl již popsán v předchozí kapitole. Na dnešním území České republiky se v této době nacházeli Kelti19, kteří ale byli později vytlačeni germánskými kmeny (Markomany a Kvády). Vandalové na počátku 5. století dobyli Řím a část Germánů putuje směrem na jih; mezitím ze severu přihází Slované do krajiny, která je víceméně připravena k osídlení – „dokonce i půda, na níž se donedávna pěstovaly zemědělské plodiny. Stačí ji zorat a osít, opravit domy nebo postavit nové.“ (Fialová et al. 1996, s. 29). Při popisu demografických změn v historii na našem území je sporné určit, zda se jedná o imigraci či kolonizaci; právě tento časový úsek je jedním z nich.
Přesný počet obyvatel nelze pro tuto dobu jednoznačně stanovit, Fialová et al. (1996) míní, že Slované využívali žárový pohřební ritus a některá pohřebiště nebyla zachována. První odhady stanovil v meziválečném období 20. století Matiegka (in Fialová et al. 1996), v Čechách mohlo v té době žít mezi 200 až 300 tisíci obyvateli.
Fialová et al. (1996) hodnotí odhad vzhledem k dostupným technologiím jako velmi realistický. Dodává, že hranice mohla být i vyšší a společně s Moravou mohlo na našem území být kolem 500 tisíc osob.
Toto období bývá označováno jako stěhování národů, což je pro konec starověku příznačné. Mapa Evropy se radikálně změnila jak etnicky, tak politicky, včetně naší krajiny.
Středověk
S příchodem Sáma, franského kupce, dochází ke sjednocení Slovanů a odražení postupu Avarů. Sámova říše neměla ovšem dlouhé trvání a po krátké časové odmlce vzniká na našem území Velkomoravská říše (9. století). Hlavní oblast značně kopírovala bývalou státní hranici Československé republiky; na severu se periferie této říše táhla až k dnešnímu Berlínu a na jihovýchodě obepínala téměř celé Maďarsko. Říše se začíná formovat ke konci 8. století, kdy také přichází Cyril a Metoděj – ačkoliv jejich prezence nemá přímou souvislost s geografií, jedná se o významný mezník ve vývoji našeho státu.
19 Bójové – byl jeden ze známých keltských kmenů na našem území
Fialová et al. (1996) hovoří ve spojitosti s ranou kolonizací o příznivějších geografických podmínkách na Moravě v porovnání s Čechami. Po dobu skoro celého prvního tisíciletí kolonizace pokračuje, což se v prvé řadě týká Němců – svým způsobem z toho plynula jistá pozitiva; to také míní Nather (2007) – vzájemné soužití bylo obohacujícím pro oba národy. Fialová et al. (1996, s. 46) uvádí například nové typy půdorysu vsí a výrobní inovace – zlepšení zemědělství, což zahrnovalo například bohatší výnosy a schopnost pěstovat obilí ve vyšších nadmořských výškách. To přineslo další kolonizační vlny v 16. a 18. století a podíl, který mířil do oblastí s vyšší nadmořskou výškou. Na druhou stranu docházelo k něčemu, co bychom dnes mohli označit jako „dvounárodní multikulturalismus“; německých obyvatel přibývalo a s tím i jejich práv a pravomocí – počátky byly již ve 13. století, nicméně zlomový okamžik nastává na přelomu novověku. V této době vrcholí také německá kolonizace (chápáno jako imigrace).
„První staletí druhého tisíciletí charakterizuje intenzivní proces kolonizační migrace směrem na východ. Tento proces nezanikne ani s demografickým úbytkem způsobeným morem, ale bude pokračovat se střídavými fázemi a různými způsoby až do 19. století.“ Bacci (2003, s. 31).
Novověk
Na Český trůn nastupují Habsburkové, od té doby by se dalo hovořit o výraznější germanizaci než doposud. Nather (2007, s. 25) míní, že „Česká samostatnost byla definitivně ztracena v době třicetileté války.“ a poměry na našem území se radikálně upravily. Dochází k poklesu obyvatelstva v Čechách i Moravě o zhruba 30 % (z 2 750 000 na 1 750 000); a dalších 150 tisíc obyvatel bylo nuceno odejít do exilu, to se týkalo i J. A. Komenského. Změny nebyly tedy pouze demografické, ale i náboženské a politické. Obnovené zřízení zemské ustanovilo němčinu jako rovnocenný (a úřední) jazyk společně s češtinou, fakticky však nadřazený.
Emigrace
Ačkoliv je práce zaměřena na imigraci, je zde potřeba zmínit i emigraci jakožto protipól (z pohledu dané země). Dalším důvodem je skutečnost, že došlo ke změně směrů migračních toků – zatímco až doposud (přelom středověku a novověku) bylo naše území výlučně cílovou zemí, míra imigrace se začíná snižovat a naproti tomu se začíná zvyšovat emigrace. To zčásti naznačuje i Čermák a Lupták (2015, s. 53): „Česko bylo dlouhodobě – až do posledního desetiletí 20. století – převážně emigračním
územím.“. Konkrétně v 18., nejvíce 19., ale i 20 století; migrační saldo během let 1850–
1914 neustále nabývalo záporných hodnot, pro ucelenější přehled viz níže uvedená tabulka.
Tab. 7 Migrační saldo na našem území během let 1850–1914
období migrační saldo
(v tis. za období) období migrační saldo (v tis. za období)
1850–1854 -127 1885–1889 -139
1855–1859 -79 1890–1894 -51
1860–1864 -112 1895–1899 -141
1865–1869 -86 1900–1904 -168
1870–1874 -124 1905–1909 -119
1875–1879 -121 1910–1914 -140
1880–1884 -131
Zdroj: převzato od Srba (2004 In Drbohlav et al. 2010)
Důležitými faktory byly – industrializace a urbanizace, demografické změny v obyvatelstvu (první demografický přechod) a následný populační přetlak. Drbohlav et al. (2010) v tomto směru naznačuje několik typů migrantů, viz tab. 8.
Tab. 8 Typologie migrace v 18. až 20. století
typ migrace cílové území charakteristika
metropolitní Vídeň byla nejvýznamnější
průmyslová západní Evropa regiony těžby a průmyslu; vrchol na přelomu 19. a 20. století
kolonizační USA, Kanada
Zdroj: vlastní zpracování, dle Drbohlava et al. 2010
Pro toto období jsou již dostupná statistická data z ČSÚ týkající se obyvatelstva, ačkoliv z počátku se v některých regionech může ještě jednat o odhady; data bylo také nutno občas přepočítávat v závislosti na územních změnách (Fialová et al. 1996).
Celkový počet obyvatel, sňatků, narozených a zemřelých je dostupný již od roku 1785, počet rozvodů a přírůstek stěhováním je evidován po vzniku Československé republiky (1918) a od roku 1950 ČSÚ uvádí i konkrétní data pro emigraci a imigraci.
2.2 Imigrace do roku 1989
Nespočet událostí, jež se v Evropě během minulého století odehrály, a ovlivnilo životy několika generací dopředu. Došlo k výrazným změnám v mnoha sférách lidského života a v neposlední řadě několika migrační vlnám. V první polovině 20. století proběhla v Evropě první i druhá světová válka, to mělo dopad na populační změny jak z hlediska přirozeného přírůstku, tak i přírůstku způsobeného stěhováním. Vysoká míra emigrace před a po první světové válce se začala snižovat a migrační saldo kleslo k hodnotě -60 tisíc; pro léta 1939 až 1945 nejsou data uvedena. Poté během dvou let došlo k poslední a pravděpodobně největší emigrační vlně ve vztahu k našemu území – v průběhu dvou až tří let došlo k nucené emigraci kolem 2,5 mil. obyvatel20, převážně německého původu (Drbohlav et al. 2010, s. 24; ČSÚ 2016c). Poté se „migrační politika“ mění s nástupem KSČ; Evropa je rozdělena spuštěním tzv. železné opony na západní a východní blok, což utlumilo migraci jako celek – alespoň co se Československé republiky týkalo. Imigrace, až na pár výjimek, převyšovala emigraci z důvodu omezení možností naprosté většiny Čechů opouštět republiku, a proto migrační saldo v letech 1950–1989 dosahovalo kladných hodnot; v průměru přesahovala roční hodnota migračního salda hranici 4 000, v případě vynechání první poloviny 60. let21 byla roční hodnota migračního salda zhruba 2 850.
Graf 1 Migrační saldo ČR 1950–1989 Zdroj: vlastní zpracování, upraveno dle ČSÚ 2016c
20 V některých případech nejsou hodnoty explicitně vyjádřeny a jedná se buď o odhady (Drbohlav et al.
2010) nebo je nutné pracovat s celkovým počtem obyvatel a jinými demografickými údaji a následně dopočítat emigraci (popřípadě imigrace – dle uvedených hodnot) (ČSÚ 2016c).
21 Tzn. 1955–1989 -10 000
-5 000 0 5 000 10 000 15 000 20 000 25 000
1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1989 migrační saldo
Z předchozího grafu si lze lépe představit vývoj migrace na našem území pro dané období, alespoň dle oficiálních statistik. Problém je v tom, že emigrační vlna označována jako pražské jaro – znázorněno druhým propadem křivky (do záporných hodnot) – nezahrnuje celkový počet; dle neoficiálních statistik – v případě lidí, kteří emigrovali nelegálně – se hovoří až o 500 tisících (Drbohlav et al. 2010, s. 24). Z toho přibližně 150 tisíc směřovalo do USA (MZV 2002).
2.3 Současná situace
První výrazná změna nastala po pádu železné opony, tedy rozpadu SSSR.
V praxi došlo k uvolnění politického režimu v částech střední a východní Evropy22 a o čtyři roky později, nikoliv však jako přímý důsledek, se rozdělila ČSFR na ČR a na SR.
Před vstupem do Evropské unie
Hodnota migračního salda se nicméně i tak mírně zvedla na dvojnásobek, z cca 5 000 na 10 000. Prvních pár let od vzniku samostatné ČR by se dala situace charakterizovat jako „ticho po bouři“, neboť primárním cílem v té době byla restrukturalizace. Tehdy se na našem území nacházelo zhruba 35 tisíc cizinců. Jejich počet se postupem času zvyšuje a ke kompletnímu „uvolnění“ dochází se vstupem ČR do EU a Schengenu. V roce 2007 přesáhla hodnota migračního salda 80 tisíc.
Graf 2 Migrační saldo ČR 1990–2015 Zdroj: vlastní zpracování, upraveno dle ČSÚ 2016c
22 V tomto kontextu hlavně co se týče států nynější V4 -20 000
0 20 000 40 000 60 000 80 000 100 000
1990 1995 2000 2005 2010 2015
migrační saldo
Po vstupu do Evropské unie a Schengenského prostoru
Krátce poté ale následuje krach banky Lehman Brothers a velká ekonomická krize (r. 2008), počet cizinců na našem území stagnuje a migrační saldo se opět propadá, nicméně již ne do záporných hodnot23. Stěžejní události jsou pro lepší přehlednost ještě znázorněny na níže uvedeném grafu.
Graf 3 Počet cizinců v ČR 1985–2015 včetně významných událostí Zdroj: vlastní zpracování, upraveno dle ČSÚ 2016c
Masová migrace do Evropy
Zvýšený příliv osob směrem do západní Evropy v posledních třech letech má svůj počátek již v arabském jaru24 (r. 2011). V rámci pokusů Západu prosadit v oblastech severní Afriky a Blízkého východu demokratické hodnoty25, v součinnosti s protesty či povstáními vůči tamním autokratickým vládcům.
První a závažnou se stala tragická událost u ostrova Lampedusa, při níž došlo k potopení lodi přepravující imigranty z Libye. Následně je celá situace více a více
23 Výjimkou je rok 2013 s hodnotou -1 297
24 Tento termín je charakteristický pro západní média, nikoliv arabská; v těch se hovoří o „arabských revolucích“ (Mendel 2015, s. 9–10).
25 Klaus a Weigl (2015, s. 31–32) uvádí, dva hlavní důvody, proč celá situace vyústila v současnou vlnu masové migrace. Politický, ekonomický a sociální vývoj v této části arabského světa byl „relativně neúspěšným – ve srovnání s ostatními regiony světa“. Druhým pak „válečné konflikty vyvolanými v tomto regionu Západem v průběhu posledních dvou dekád“. Dodává, že „ten první důvod působil pomalu a dlouhodobě, ten druhý znamenal prudký a rychlý posun situace v regionu. Ten první bezprostředně nikdo nezavinil, ten druhý asi ano.“.
sametová revoluce
rozpad ČSFR
vstup ČR do EU
ČR součástí Schengenu
krize
0 100 000 200 000 300 000 400 000 500 000
1985 1990 1995 2000 2005 2010 2015
významné události počet cizinců
