ten vede na dvě soustavy lin

(1)

(2)

(3)

Připomínky k bakalářské práci:

Začnu od zásadní věci: V práci není – dle mého názoru – dostatečně rozlišeno mezi aproximací PDR a řešením soustavy lin. algebraických rovnic. Daný systém PDR je možno řešit (a) monoliticky, nebo (b) použít některou z iteračních metod, které samostatně řeší úlohu pružnosti a úlohu proudění. Jak (a), tak (b) je diskretizováno v prostoru a v čase a vede na soustavu lineárních rovnic, kterou je možno řešit (A) přímými řešiči - např. LU rozklad, nebo (B) iteračními řešiči - např. CG, GMRES. O monolitickém řešení (a) je řečeno, že byly testovány jak řešiče typu (A), tak (B) – tab. 3.2. Z práce mi nebylo jasné, jak je to s případem (b) - ten vede na dvě soustavy lin. Rovnic (bylo řečeno, že jde o implicitní schéma a v rovnicích 3.24 až 3.28 jsou diferenciální operátory). Nikde jsem v práci nenašel, jaká metoda lin. algebry byla použita pro řešení těchto rovnic. Z tohoto důvodu se mi záhlaví zásadní tabulky 3.6 na straně 37 jeví jako ono příslovečné srovnávání „hrušek s jablky“, když v záhlaví tabulky vidím na druhém řádku metodu LU – typu (A) – a vedle ní „fixed stress splitting“, tedy typu (b).

Z dalších faktických nedostatků bych uvedl:

Text na str. 8 a 9 nebudu hodnotit po odborné stránce, je z něho vidět, že autorka je zaměřena více na matematiku než na přírodní vědy. Ale prosím, neříkejte před geology, že žula je porézní materiál.

Při výkladu o lineární algebře se mi zdá, že studentka nerozlišuje pojmy zaplnění matice a zaplnění paměti počítače.

Tabulky 3.1 na straně 21 a 3.7 na straně 37: Je uvedeno, že hodnoty parametrů jsou v jednotkách SI. Žádné jednotky tam ale uvedeny nejsou (pro člověka, který je více fyzikem než matematikem nesmírně iritující nedbalost).

Uvítal bych alespoň stručný popis programů, který studentka vytvořila. Zdrojové kódy mají dohromady cca 60kB a v práci je to odbyto dvěma nepříliš čitelnými snímky obrazovky.

Na straně 22 je řečeno, že síť měla 64x64x2 elementů. Nerozumím tomu x2 na konci. Byl snad použit přístup typu „dual continua“?

S tím souvisí i další připomínka: V tabulkách 3.2, 3.4 a 3.6 je velikost sítě uváděna parametrem nx, což považuji za matoucí. Jestli jsem dobře pochopil autorčino značení, tak nx je počet dělení oblasti ve směru osy x. To znamená, že celkový počet elementů sítě byl úměrný nx². Právě počet elementů sítě je to, co uživatele numerických metod zajímá. Když už, měla být veličina 1/nx označena jako diskretizační parametr (standardně h, zde by ale kolidovalo se zavedeným značením), ale rozhodně ne jako „velikost sítě“.

Nakonec formální připomínky:

Práci tohoto charakteru by pomohlo vložení seznamu označení, čtenář by se v práci lépe orientoval a nedošlo by ke kolizi značení – např. symbolem R je na str. 12 označováno těleso reálných čísel, tentýž symbol na str. 17 je podmínka vzniklá z dimenzionální redukce.

Proč v práci není seznam obrázků a tabulek?

V mnoha rovnicích v práci jsou chyby a nepřesnosti. Např. v rovnici 1.3 není g zdroj objemové síly, v rovnici 1.4 se nevyskytuje symbol „mí“, přesto je dále popsán jako viskozita (a koliduje značením s Lamého parametrem na téže stránce zavedeným) atd. Rovnice v dalších částech práce jsem neměl sílu kontrolovat…

V pseudokódu na str. 15 je použit index h, který mají všechny veličiny zde vystupující. Má takovýto index smysl? Mimochodem tento pseudokód je natolik podobný pseudokódu na str. 26, že nevidím důvod proč mít v práci oba, liší se jen strukturou vektorů neznámých.

Nebudu zde vypisovat drobné typografické chyby, stylistických neobratnosti, překlepy aj., je jich v práci příliš mnoho.