TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI HOSPODÁŘSKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Liberec 2009 Kateřina Tůmová
Prohlášení
Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom(a) povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladu, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
V Liberci, 20. 05. 2009
Poděkování
Na tomto místě, bych chtěla poděkovat vedoucí mé diplomové práce slečně Ing. Pavle Řehořové, Ph.D. a konzultantce Ing. Magdaleně Zbránkové, Ph.D za trpělivost a slečně Janě Krulové za poskytnutí informací při zpracovávání práce.
Poděkování patří mým rodičům za to, že mi umožnili studovat a ve studiu mě podporovali.
Své díky věnuji také mým spolužačkám a Stanislavu Rybovi za další pomoc při zpracování závěrečné práce.
Anotace
Problémy životního prostředí a udržitelného rozvoje jsou řešeny na celosvětové i regionální úrovni. Za posledních 30 let došlo ke značným zlepšením dopadů na životní prostředí, stále však dochází ke zhoršování některých aspektů.
Environmentální managament je management činností podniku, které mají vliv na životní prostředí. Environmentální manažerský systém je součástí řídícího systému podniku a využívá jeho organizační strukturu, činnosti, postupy, procesy a zdroje ke stanovení, provedení a přezkoumání environmentální politiky podniku.
Nejběžnější metodou jak dosahovat neustálého zlepšování EMS je cyklus plán – realizace – kontrola – zlepšení.
V Libereckém kraji se povědomí firem o environmentální problematice pomalu zlepšuje, přibývá i počet podniků se zavedeným systémem environmentálního managementu, zejména v automobilovém průmyslu.
Klíčová slova Životní prostředí Znečištění Emise Odpad Energie Ochrana
Environmentální management
Systém environmentálního managementu
Annotation
Environmental issues and sustainable development are addressed at the global and regional level. For the past 30 years, there had been significant improvements in environmental impacts, but there are still some aspects of deterioration.
Environmental Managament is management of activities that have an impact on the environment. Environmental management system is part of the enterprise management system and use its organizational structure, activities, procedures, processes and resources to establish, implement and review environmental policy of firm.
The most common method to achieve continuous improvement of EMS cycle is plan - do - check - act.
The Liberec Region is the awareness of environmental issues companies slowly improves, increasing the number of businesses with an established environmental management system, particularly in the automotive industry.
Key words Environment Pollution Emissions Waste Energy Protection
Environmental management
Environmental management system
Obsah
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 8
SEZNAM TABULEK... 9
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 10
ÚVOD ... 11
1 GLOBÁLNÍ A REGIONÁLNÍ ŘEŠENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ... 13
1.1 SVĚTOVÉ KONFERENCE A SUMMITY... 13
1.2 MINISTERSKÉ KONFERENCE OSN„ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ PRO EVROPU“ ... 14
1.3 MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE... 15
1.4 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V EVROPĚ... 16
1.5 POLITIKA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V ČR ... 23
1.6 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V ČR ... 25
1.7 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V LIBERECKÉM KRAJI... 26
2 ENVIRONMENTÁLNÍ MANAGEMENT ... 31
2.1 SYSTÉM ENVIRONMENTÁLNÍHO MANAGEMENTU... 32
2.2 ZAVÁDĚNÍ A PROVOZOVÁNÍ EMS ... 33
2.3 DALŠÍ PRVKY EMS... 35
2.4 STRUKTURA STANDARDIZOVANÉHO EMS ... 35
2.5 PLATNÉ NORMY EMS ... 36
2.6 EMAS ... 36
2.7 ISO14001 ... 37
2.8 PŘÍNOSY ZAVEDENÍ EMS PRO PODNIK... 39
2.9 NÁKLADY NA EMS PRO PODNIK... 41
2.10 ČASOVÁ NÁROČNOST ZAVÁDĚNÍ EMS DO PODNIKU... 42
2.11 INTEGRACE SYSTÉMŮ MANAGEMENTU... 43
2.12 TECHNIKY, METODY A POSTUPY ENVIRONMENTÁLNÍHO MANAGEMENTU VE FIRMĚ... 43
2.13 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING... 47
3 ANALÝZA STAVU VYBRANÝCH FIREM... 49
3.1 METODY SBĚRU PRIMÁRNÍCH DAT... 49
3.2 SESTAVENÍ DOTAZNÍKU... 49
3.3 VÝBĚR RESPONDENTŮ... 49
3.4 SHROMAŽĎOVÁNÍ INFORMACÍ... 50
3.5 ZÁKLADNÍ INFORMACE O DOTAZOVANÝCH FIRMÁCH... 50
3.6 ANALÝZA DAT, PREZENTACE VÝSLEDKŮ, SROVNÁNÍ MALÝCH A VELKÝCH FIREM... 61
4 NÁVRHY ŘEŠENÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH PROBLÉMŮ ... 68
4.1 SNIŽOVÁNÍ EMISÍ... 68
4.2 SNIŽOVÁNÍ SPOTŘEBY ENERGIE... 68
4.3 ČISTŠÍ PRODUKCE... 71
ZÁVĚR ... 73
POUŽITÉ ZDROJE ... 74
SEZNAM PŘÍLOH... 78
Seznam použitých zkratek
ČSFR – Československá federativní republika
EEA - Evropská agentura pro životní prostředí (European Environment Agency) EMAS – nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropského Společenství ( Eco- Management and Audit Schneme)
EMS – systém environmentálního managementu
EVVO – Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta OSN - Organizace spojených národů
UNEP – Program OSN pro životní prostředí (United Nations Environmental Programme)
UNESCO - Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization)
Seznam tabulek
Tabulka 1 Evropský region – členění států do skupin ...17
Tabulka 2 Klíčové sociální a ekonomické ukazatele r.2005 ...18
Tabulka 3 Procentuální změny v množství emisí od r.2000 do r. 2004 ...19
Tabulka 4 Produkce komunálního odpadu a ukládání na skládky...23
Tabulka 5 Produkce odpadů z hlediska původu podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností v Libereckém kraji...28
Tabulka 6 Porovnání rozdílů v požadavcích na normy EMAS a ISO 14001 ...39
Tabulka 7 Ukázka z výkazu environmentálního účetnictví závodu AROMA Židovice v r.2002 v tis.Kč...46
Tabulka 8 Matice logického rámce...47
Tabulka 9 Přehled nakládání s odpady firmy Haco, spol. s r.o. za rok 2008 ...56
Tabulka 10 Emise do ovzduší dle jednotlivých zdrojů v roce 2007 divize Slévárna obrobna firmy Unitherm s.r.o. ...61
Tabulka 11 Produkce odpadů v roce 2007 divize Slévárna – obrobna firmy Unitherm s.r.o. ...61
Tabulka 12 Počet dotazovaných podniků – rozdělení podle velikosti...62
Tabulka 13 Délka trvání zavedení EMS do podniků ...63
Tabulka 14 Počet ekologických zaměstnanců ve firmách ...66
Tabulka 15 Environmentální problematika dotazovaných firem ...67
Seznam obrázků
Obrázek 1 Přehled ekonomických činností způsobujících kontaminaci půdy v
některých zemích WCE a SEE v roce 2006 (podíl zkoumaných lokalit v %)...20
Obrázek 2 Cyklus neustálého zlepšování procesu ...32
Obrázek 3 Výrobky Airs Manufacturing Czech s.r.o. ...50
Obrázek 4 Programovatelný terminál firmy Apex spol. s r.o. ...51
Obrázek 5 Firma Cadence Innovation s.r.o. ...52
Obrázek 6 Výparník a topné těleso...53
Obrázek 7 Plastový obal klimatizační jednotky ...53
Obrázek 8 Schéma fungování systému firmy Eko-kom a.s...57
Obrázek 9 Firma Killich s.r.o. ...57
Obrázek 10 Rozřazovací systém firmy MSV Systems CZ s.r.o. ...59
Obrázek 11 Ukázka výrobků firmy PVO s.r.o...59
Obrázek 12 Ukázka výrobku firmy Unipress spol. s r.o...60
Obrázek 13 Graf - Využívané způsoby ochrany životního prostředí ...62
Obrázek 14 Graf - Způsoby ochrany ŽP podle velikosti firem ...63
Obrázek 15 Graf zobrazující velikost investic na zavedení a certifikaci EMS ...64
Obrázek 16 Graf zobrazující přínosy pro podniky se zavedeným EMS ...65
Obrázek 17 Schéma projektu čistší produkce...72
Úvod
Celá tisíciletí byli lidé schopni sbírat plodiny, lovit či upravovat své prostředí a žádná z těchto aktivit neměla významný vliv na životní prostředí. První závažné problémy vznikaly až s vývojem průmyslové výroby. Velkou zátěží na životní prostředí byly světové války. [3]
Otázka životního prostředí a problematika s ním spojená nabývá během několika desetiletí na důležitosti a je čím dál více diskutována. Problémy životního prostředí se řeší jak na globální, tak lokální úrovni.
Politika životního prostředí či environmentální politika představuje nástroj, který by měl pomáhat a přispívat k řešení globálních ekologických problémů. S měnící se společností se mění i prostředky, kterými společnost reaguje na vyvíjené ekonomické a sociální aktivity. [1]
Životní prostředí lze definovat několika způsoby, tyto definice odráží specifické historické a kulturní okolnosti pro formulaci těchto definic. Zákon o ochraně životního prostředí (zákon Federálního shromáždění ČSFR č.17/1992 Sb., ze dne 5. prosince 1991, o životním prostředí, ve znění pozdějších úprav) definuje životní prostředí jako vše, co vytváří přirozené podmínky pro existenci organismů s předpokladem jejich dalšího vývoje. Životní prostředí zahrnuje ovzduší, vodu, horniny, půdu, organismy, ekosystémy a energie. [2]
Environment (životní prostředí) v normě ISO 14001 je definován jako prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující, vodu, půdu, ovzduší, přírodní zdroje, rostliny, živočichy, člověka a jejich vzájemné vztahy.
Pojem environmenální aspekt je definován jako prvek aktivit, výrobků či služeb organizace, jenž může ovlivňovat životní prostředí.
Dalším důležitým pojmem je environmentální dopad, kterým se myslí jakákoli příznivá či nepříznivá změna v životním prostředí, která vyplývá z environmentálních aspektů organizace.
Odpad je každá movitá věc, které se osoby zbavují nebo mají v úmyslu se jí zbavit.
Nebezpečný odpad či nebezpečné látky se vyznačují nebezpečnými vlastnostmi (výbušnost, oxidace, vysoká hořlavost, dráždivost, žíravost, toxicita, infekčnost, karcinogenita, mutagenita, aj.) [3]
V této práci se budeme zabývat vztahem mezi činnostmi podniků a životním prostředím.
Životní prostředí umožňuje vývoj organismů, ale také poskytuje zdroje pro naplnění náročných potřeb člověka. Vynaložená činnost člověka má za úkol uspokojovat potřeby v určitém množství a kvalitě a to za pomoci zdrojů právě z životního prostředí. Tyto potřeby si vzájemně konkurují a jejich zdroje se stávají omezenými a užitečnými.
Složky životního prostředí jsou tedy ekonomickými statky. Tento proces přeměny z neekonomických na ekonomické statky nazýváme výrobou. Životní prostředí tedy půda, voda, vzduch jsou vlastně primární statky a je pak nutné čisté ovzduší a čistou vodu vyrábět. [2]
Zde se pokusíme shrnout současnou problematiku životního prostředí ve světě, v České republice i v Libereckém kraji. Dalším cílem bude získání informací o ochraně životního prostředí firem v Libereckém kraji, jejich zpracování a vyhodnocení popř.
porovnání environmentálního managementu firem z hlediska velikosti podniku.
Poslední otázku, kterou se budeme snažit zodpovědět, je zjištění nejčastějšího environmentálního problému firem a nastínění jeho řešení.
1 Globální a regionální řešení životního prostředí
1.1 Světové konference a summity
Prohlubování globálních problémů ochrany životního prostředí vyžaduje řešení na celosvětové úrovni. OSN se zhostila tohoto úkolu a uspořádala několik celosvětových konferencí, aby daly základ politikám životního prostředí na národní úrovni.
První konference se konala v r. 1972 ve Stockholmu s názvem Konference OSN o životním prostředí člověka. Zúčastnilo se jí 114 zemí a stanovily se zde základní principy ochrany životního prostředí na celosvětové úrovni.
Byly přijaty dokumenty:
Deklarace o životním prostředí – 26 principů ochrany životního prostředí.
Akční plán pro životní prostředí.
Rezoluce o institucionálních a finančních opatřeních.
Druhá konference se konala v Rio de Janeiru v r. 1992 s názvem Konference OSN o životním prostředí a rozvoji. Zúčastnilo se jí 179 států včetně tehdejší ČSFR. Hlavní význam konference má politický závazek, který ukládá spolupráci všech zúčastněných zemí v oblasti rozvoje a ochrany životního prostředí a to s cílem dosáhnout trvale udržitelného rozvoje. Po konferenci byla zřízena Komise OSN pro trvale udržitelný rozvoj, která měla za úkol realizaci závěrů konference a monitorovat pokrok, kterého bylo dosaženo při realizaci Agendy 21.
Konference přijala tři důležité dokumenty:
Agenda 21.
Deklarace o životním prostředí a rozvoji.
Principy obhospodařování lesů.
Byly podepsány dvě základní mezinárodní úmluvy:
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu.
Úmluva o biologické rozmanitosti.
V roce 1997 se konal v New Yorku Summit Země +5 zaměřený na životní prostředí.
Dokument ze Summitu Země +5 definuje oblasti, kde je nutno přijmout opatření. Tyto oblasti se týkají odstranění chudoby, vzájemné podpory obchodu, životního prostředí a udržitelného rozvoje, omezení rozšiřování pouště, udržení zásob pitné vody, ochrana oceánů a atmosféry, rozvoj udržitelné turistiky, omezení dopadu mezinárodní dopravy zboží na životní prostředí atd. Rozvinuté státy byly požádány o pomoc rozvojovým zemím.
Světový summit o udržitelném rozvoji byl konán r. 2002 v Johannesburgu, kde byly prezentovány výsledky dosažené od Summitu v Rio de Janeiro a hlavním dokumentem se stal Plán implementace, kde byly jasně stanoveny cíle jednotlivých projednávaných oblastí. [1]
1.2 Ministerské konference OSN „Životní prostředí pro Evropu“
V r. 1991 se uskutečnila na zámku v Dobříši první ministerská konference „Životní prostředí pro Evropu“, která byla pořádána ČSFR. Konference se zúčastnili ministři většiny evropských zemí, USA, Kanady a Japonska. Jedním z hlavních závěrů konference bylo podporovat a zlepšovat informační monitorovací systémy životního prostředí v Evropě a lepší spolupráce zemí západní, střední a východní Evropy.
Další konference:
Lucernská konference v r.1993 – dokument Ekologický akční program.
Sofijská konference v r. 1995.
Aarhuská konference v r. 1998 - Protokol o těžkých kovech, Protokol o persistentních organických polutantech, Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, Strategie o šetření energie v Evropě, Rezoluce o biologické a krajinné diverzitě, Celosvětová strategie postupného ukončení výroby a distribuce olovnatého benzínu. [1]
1.3 Mezinárodní organizace
Environmentální problémy si vyžádaly založení nadnárodních organizací, které mají za úkol zajistit komunikaci, koordinaci a kontrolu nad opatřeními, které byly přijaty za účelem environmetálně šetrnějšího a udržitelného rozvoje.
Program OSN pro životní prostředí (UNEP) vznikl v r. 1972 a má sídlo v Nairobi.
Činnost UNEP se zaměřuje na klimatické změny, narušování ozónové vrstvy Země, ochranu jakosti vod, ochranu oceánů a mořských pobřeží a otázku odpadů a toxických látek. Programy jsou zaměřeny na udržitelné hospodaření s přírodními zdroji, výrobu a spotřebu. Díky UNEP byla přijata řada mezinárodních dohod a úmluv. [1]
Roku 1989 se konala konference UNEP v Paříži, kde byl poprvé definován pojem čistší produkce. Současně vznikl Program čistší produkce UNEP divize pro technologii, průmysl a ekologii a byla vydána příručka Minimalizace odpadu, která byla v 80.
a 90. letech praktikována. [2]
Komise OSN pro trvale udržitelný rozvoj byla zřízena na základě Agendy 21. Úkolem komise je zajistit realizaci závěrů Konference OSN z r.1992.
Světový svaz ochrany přírody byl založen v r. 1948 z iniciativy UNESCO a sídlí ve Švýcarsku v Glandu. Aktivity svazu se zaměřují na chráněná území s cílem podporovat jejich zakládání, ochranu ohrožených druhů zvířat a na udržitelné využívání přírody, legislativu a výchovu.
Světový fond ochrany přírody je největší nevládní organizací na světě, sídlí taktéž v Glandu. Spolupracuje s ochranářskými skupinami a vládami a sponzoruje projekty na ochranu přírody, především oceánů, lesů a mokřadů.
Mezinárodní organizace ekologického značení je nezisková organizace pro označování ekologicky šetrných výrobků v světě, byla založena v r.1984 a sdružuje 20 organizací včetně Ministerstva životního prostředí České republiky od r. 2000.
INFOTERRA je celosvětová síť, která umožňuje výměnu informací o životním prostředí, jejíž ústředí je v Nairobi v sídle UNEP. V r. 2000 do ní bylo zapojeno 179 států.
Světový program ochrany životního prostředí byl založen jako finanční nástroj, který poskytuje finanční prostředky na pokrytí nákladů projektů předložených rozvojovými zeměmi, jehož cílem je ochrana biologické rozmanitosti, ozónové vrstvy, zemského klimatu a vod. Finanční prostředky spravuje Světová banka.
Evropská agentura pro životní prostředí byla založena r.1990 a sídlí v Kodani, poskytuje informace Společenství a členským státům, které zavádí opatření na ochranu životního prostředí. Její součástí je Evropská informační a pozorovací síť, která zajišťuje sběr, zpracování a rozbor dat o životním prostředí. [1]
Další mezinárodní organizace:
Regionální environmentální centrum pro střední a východní evropu.
Program OSN pro rozvoj.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.
Světová obchodní organizace.
Světová zdravotnická organizace.
Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství.
Evropská hospodářská komise.
Rada Evropy.
Světová meteorologická organizace.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii.
Světová banka.
Evropská banka pro obnovu a rozvoj. [1]
1.4 Životní prostředí v Evropě
První setkání Evropských ministrů pro životní prostředí se uskutečnil v r. 1991. Od té doby se životní prostředí v Evropě výrazně změnilo, byly zaregistrovány úspěchy
V projektu „Životní prostředí pro Evropu“ se spojilo 56 zemí Evropy, aby řešily úkoly na ochranu životního prostředí. Na podporu tohoto procesu vypracovala Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) hodnocení životního prostředí, která zahrnují Evropský region od Atlantiku až po Asii (rozdělení Evropského regionu lze vidět v tabulce č. 1), s cílem poskytovat spolehlivé informace o vztazích mezi životním prostředím a Evropskou společností. [8]
Tab. 1 Evropský region – členění států do skupin WCE – Západní a střední
Evropa
EECCA Východní Evropa
SEE Jihovýchodní Evropa
Státy Evropské unie 25(EU- 25)- západní(EU-15) a střední Evropa(EU-10)
Východní Evropa Západní Balkán
Evropské sdružení volného obchodu (EFTA)
Střední Asie Bulharsko a Rumunsko
Andora Kavkaz Turecko
Monako San Marino
Zdroj:[8]
Evropa je region plný rozmanitých kultur, je zde velká hustota osídlení a žije zde více než 870 milionů lidí. Více než polovina populace žije ve východní a střední Evropě s hustotou osídlení téměř 110 lidí na kilometr čtvereční, tím se velice odlišuje od řídce osídlené východní Evropy a střední Asie (20 lidí na km²), což lze vidět v tabulce č. 2.
Tyto velké rozdíly v demografii ovlivňují trendy ve vývoji populace.
Ve všech regionech byl zaznamenán růst národního produktu (od 1995 do 2005), zejména pak v zemích východních (EECCA) a jihovýchodní Evropy (SEE). [8]
Tab. 2 Klíčové sociální a ekonomické ukazatele r. 2005 Rozloha
(1000 km²)
Počet obyvatel (v
milionech)
Hustota zalidnění (počet obyvatel na km²)
Příjem (HDP na hlavu
v Amerických dolarech)
Hrubý domáci produkt (% z celého regionu)
WCE
EU-15 3243 385 119 22337 83,4%
EU-10 739 74 100 5594 4,0%
EFTA(Island,
Norsko, Švýcarsko) 468 12 26 36550 4,4%
EECCA
Východní Evropa 17943 204 11 2034 4,0%
Kavkaz 186 16 85 1112 0,2%
Střední Asie 4003 58 15 955 0,5%
SEE
Západní Balkán 264 22 82 2236 0,5%
Bulharsko,
Rumunsko, Turecko) 1132 102 90 3052 3,0%
CELKEM 27980 874 31 11869 100,0%
Zdroj:[8]
V zemích východní Evropy (EECCA) se zvýšil od r.1990 počet svobodných zemí, které jsou sice dosti závislé na těžbě nerostných surovin a zemědělství, což produkuje velké množství odpadu a má výrazný dopad na životní prostředí, ale postupně se odklánějí od zemědělství ke službám.
Po celou dobu ekonomika v Evropě roste, vzrůstá i obchod jak mezi Evropskými zeměmi, tak mezi Evropou a mimoevropskými zeměmi. V posledních letech roste import i export rovnoměrně napříč celým regionem.
Vzduch
Růstem ekonomiky se zvětšila doprava a průmyslová výroba, v zemích východní Evropy, kde je stále nedostatečná účinnost politiky na ochranu životního prostředí se zvýšilo množství emisí znečišťujících ovzduší o 10%.
Pro celý Evropský region jsou podle získaných údajů nejnebezpečnější pevné částice (PM10) a toxické látky, které tyto pevné částice obsahují. Znečištěné ovzduší zkracuje život člověka v západní a střední Evropě přibližně o 1 rok a vážně ohrožuje vývoj dětí.
Procentuální změna v množství vyprodukovaných emisí je zobrazena v tabulce č. 3.
Množství pevných částic a ozonu (zhruba 25%) jsou vyprodukována silniční dopravou.
Předpokládá se, že počet pevných částic by měl vlivem vývoje v automobilovém průmyslu postupně klesat. [8]
Tab. 3 Procentuální změny v množství emisí od r.2000 do r. 2004
Znečišťující složka WCE SEE EECCA
Oxidy dusíku (NOx) - 8,7 % + 5,7 % + 13,1 %
Oxid siřičitý (SO2) - 19,6 % + 1,5 % - 10,3 %
Těkavé organické látky (VOC) - 13,6 % - 12,3 % + 11,2 %
Čpavek (NH3) - 2,6 % - 5, 7 % - 14,4 %
Prekurzory ozónu - 11,3 % - 2,1 % + 11,5 %
Pevné částice (PM10) - 9,7 % + 2,2 % + 12,6 %
Zdroj:[8]
Voda
Více než 100 milionů lidí v Evropě nemá přístup k pitné vodě. V EECCA a SEE (viz.
tabulka 1) se kvalita vody zhoršovala, nejvíce jsou postiženi lidé na vesnicích. Celá třetina Evropy žije v zemích, kde jsou vodní zdroje vystavovány zátěži. Nedokonalé zavlažovací systémy a dlouhodobě neudržitelné zemědělské postupy zhoršují období sucha, které v posledních letech střídají záplavy. V uplynulých letech zastihlo Evropský region více než 100 velkých záplav.
V Evropě je voda spotřebována zejména v zemědělství (45%), 40% v průmyslu a 15%
vody spotřebují domácnosti. V západní, střední a jižní Evropě spotřeba vody všeobecně klesá. Značně klesá i znečištění vod amoniem a organickým sloučeninami, které je částečně důsledkem poklesu zemědělské výroby např. v zemích střední Evropy.
Změna klimatu také přispívá ke změnám ve vodních cyklech. Předpoklad pro příští století je, že vlivem stoupající teploty budou severní části Evropy vlčí o 10 – 40 % a naopak jižní země budou sušší asi o 20 %. [8]
Půda
Po dlouhá léta byla půda vystavována kontaminaci zejména z průmyslové výroby, opadu, zemědělské činnosti a ropného průmyslu, což lze vidět v grafu na obr. č. 1.
Kontaminovaná půda má velký vliv na zdraví lidí, kteří jsou v kontaktu s touto půdou
např. prostřednictvím pitné vody a jídla ze zdrojů v postižených oblastech. Ve východní Evropě a Střední Asii jsou skutečné míry kontaminace půdy neznámé, protože záznamy neexistují nebo se týkají pouze některých stránek např. důlní činnosti nebo určitých regionů např. Černobylu, kde záření kontaminovalo 4,5 milionů ha půdy v Bělorusku, což je více než 20 % jeho celkové rozlohy a 6 milionů ha na Ukrajině . V těchto zemích je stále velkým problémem užívání pesticidů a chemikálií v zemědělské činnosti, která znečišťuje jak půdu, tak i vodní zdroje, ovzduší a vegetaci. Mnoho zemí zlepšilo svou politiku životního prostředí a zařadila nástroje jako poplatky za znečišťování.
Další zátěží pro půdu je výstavba, je zjištěno, že výstavba se mezi léty 1990 a 2000 ve státech WCE a SEE zvýšila o 5 %. Celá Evropy řeší problémy s tzv. brownfields, což jsou nevyužité nemovitosti uvnitř městské zástavby, které ztratily svou funkci a často jsou ekologickou zátěží.
V posledních letech dochází, ke zvýšenému počtu povodní a větrných smrští, které způsobují půdní erozi. [8]
Průmyslová výroba a komerční
služby; 36%
Ropný průmysl;
17%
Ovoz a likvidace obecního odpadu;
15%
Odvoz a likvidace průmy slového
odpadu; 9%
Elektrárny; 4%
Skladování; 4%
Znešišťující látky z dopravy; 3%
Těžba; 2%
Armáda; 1%
Ostatní; 9%
Obr. 1 Přehled ekonomických činností způsobujících kontaminaci půdy v některých zemích WCE a SEE v roce 2006 (podíl zkoumaných lokalit v %)
Zdroj:[8]
Nebezpečné chemikálie
Chemický průmysl se rozvíjí po celé Evropě, a výroba toxických chemikálií rostla
Produkce toxických chemikálií v EU v roce 2005 byla 212 milionů tun. Výroba nebezpečných chemikálií se přesouvá do rozvojových zemí východní Evropy, což také vede ke zpětnému dovozu kontaminovaných výrobků. V roce 2007 v EU proto vešel v platnost právní předpis REACH o registraci, hodnocení a povolení chemikálií. [8]
Klimatické změny
Mezi roky 1906 a 2005 vzrostla teplota Země o 0.74ºC a v Evropě je teplota o 1,4 ºC než před industrializací. Emise skleníkových plynů v evropských zemích v posledních letech vzrůstají a tento trend bude nějakou dobu ještě pokračovat. Z celkové produkce skleníkových plynů tvoří asi 80% oxid uhličitý(CO2). Řada zemí přijala své vnitrostátní programy, které se zaměřují na snižování emisí skleníkových plynů. Pokud je cílem limit vzrůstu teploty o 2ºC oproti úrovni před industrializací, musí se do roku 2050 snížit produkce skleníkových plynu o 50%.
V EU mezi roky 1990 a 2004 klesla produkce skleníkových plynů o 5%. Snížila se produkce skleníkových plynů z produkce energie, průmyslu i zemědělství, ale to bylo částečně kompenzováno zvýšením produkce skleníkových plynů z dopravy. V zemích EECCA se v letech 1990 až 2003 produkce skleníkových plynů snížila o 27% a to hlavně v důsledku strukturálních a hospodářských změn, avšak většina emisí začala opět růst. V téže době v jižní Evropě vzrostly emise o 2%, po velkém poklesu produkce emisí v první polovině 90. let.
Očekává se, že i přes opatření v programech pro zmírňování dopadů, klimatické změny významně ovlivní většinu národních hospodářství a přírodní zdroje. [8]
Biodiverzita
Pokles biologické rozmanitosti je dalším vážným problémem Evropy. Hlavními tlaky na biodiverzitu je městská aglomerace, rozvoj infrastruktury, kyselé deště, desertifikace (vysušování půdy v důsledku využívání půdy ve spojení se změnou klimatu), eutrofizace (obohacování vody o živiny jako dusík a fosfor), intenzivní zemědělství a drancování půdy.
Klimatické změny představují vážnou hrozbu pro rozmanitost druhů hlavně na pobřežích a ve vysokohorských stanovištích. V Evropě je více než 700 druhů v ohrožení a stále přibývá počet invazních, cizorodých druhů.
Emise oxidů síry a dusíku do ovzduší, vod a půdy zapříčiňuje okyselování ekosystémů.
V důsledku okyselování bylo v r. 2004 posouzeno 23 % stromů jako poškozené i když se odlistění stromů liší podle druhu a místa výskytu. Nelegální těžba dřeva, lov a prodej zvěře jsou problémem hlavně na jihu a východě Evropy.
Další zátěží pro biodiverzitu jsou cizí druhy, které nemají přirozené nepřátele a posléze vytlačují přirozené druhy z jejich prostředí. Ochrana přírody se stává součástí lesního hospodářství i zemědělství.
Moře a přímořské oblasti
Eutrofizace uzavřených moří a chráněných mořských oblastí a snižování množství živin ze zemědělské činnosti je stále velkým problémem. Ve všech mořích je stále provozován nadměrný rybolov.
Dopad na moře, pobřeží a mořské organismy mají klimatické změny, opatření pro přizpůsobení se těmto změnám zahrnuje snižování jiných dopadů – znečištění, nadměrný rybolov.
Všeobecně se od 90. let snížilo množství nebezpečných látek (těžké kovy, pesticidy) i znečišťování moří ropou. Značně se zmenšil i počet ropných havárií. Dalším problémem zůstává vytlačování původních druhů zavlečenými druhy živočichů. [8]
Udržitelný rozvoj
Velký tlak na životní prostředí představují sektory jako výroba energie, zásobování vodou a plynem, doprava, zemědělství, důlní a stavební činnost a výroba kovů.
Za posledních 10 let je využívání zdrojů v Evropě stabilní, účinnost využívání zdrojů se hodně liší mezi zeměmi, v zemích EECCA je dvacetkrát vyšší než v zemích EU.
Výdaje domácností je tři až pětkrát vyšší než veřejné výdaje. Spotřeba na obyvatele
Největší dopad na životní prostředí po celou dobu své životnosti mají potraviny a nápoje, doprava, budování bydlení a spotřeba energie.
Celkově evropský region vytváří stále více odpadu. Komunální odpad se ročně zvýší v průměru o 2 % a v zemích EECCA ještě více, stále nejčastější metodou nakládání s odpadem jsou skládky. V zemích EECCA přetrvávají problémy s odstraněním skládek nebezpečného odpadu z minulosti. Přehled produkce komunálního odpadu a ukládání na skládky v polovině 90. let a v rocích 2004 a 2005 je znázorněn v tabulce č. 4 . [8]
Tab. 4 Produkce komunálního odpadu a ukládání na skládky
Region rok 1995 nebo 1996 rok 2004 nebo 2005 produkce
(v tis.tun)
uložení na skládkách (v tis. tun)
% skládek
produkce (v tis. tun)
uložení na skládkách (v tis. tun)
% skládek EU 15 +
EFTA 187 706 111 535 59 228 372 86 691 38
EU 10 24 871 22 482 90 22 740 19 098 84
EU 25 +
EFTA 212 578 134 018 63 251 112 105 789 42 EECCA
(hrubý odhad)
50 000 45 000 -
50 000 90-100 66 000 60 000 – 66 000
90 – 100
SEE 42 345 30 200 71 42 841 36 291 85
Zdroj:[8]
1.5 Politika životního prostředí v ČR
Zásadním mezníkem zájmu a informovanosti o životním prostředím je rok 1989, do té doby byla informovanost o stavu životního prostředí nedostatečná. Po 2. světové válce se rozvíjela industrializace a zemědělská výroba, v padesátých letech existovala legislativa zaměřená na vodu, půdu, lesy, nerostné bohatství a ochranu přírody, ale nebyla účinná kvůli velkému růstu výroby bez ohledu na životní prostředí.
V 60.letech byla uzákoněna právní úprava ochrany ovzduší, ale opět nebyla dostatečně účinná kvůli nízkým poplatkům a Československo se zařadilo na přední místo jako znečišťovatel ovzduší. V 80. letech sílil tlak ze zahraničí a byla podepsána Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.
Neúčinnost opatření pro ochranu životního prostředí bylo způsobeno tím, že pro tuto oblast neexistoval žádný ústřední orgán státní správy a právní úprava netvořila ucelený systém. Na konci 80. let bylo životní prostředí ve velmi špatném stavu, nejznečištěnější bylo ovzduší, což bylo způsobeno spalováním nekvalitního hnědého uhlí. Tím se zhoršoval i zdravotní stav lesů (60 % lesní půdy).
Změny v oblasti ochrany životního prostředí nastartovaly revolucí v listopadu 1989.
Začleňování principů tržní ekonomiky do legislativy ČR umožnilo oddělit veřejnoprávní a soukromoprávní sféru, včetně odpovědnosti vlastníků za životní prostředí.
První dokument byl „Modrá kniha – stav životního prostředí v ČR, dále pak dokumenty Koncepce státní ekologické politiky, Program ozdravení životního prostředí České republiky. Úspěchy nových zákonů dokládá výrazný pokles znečištění ovzduší.
Před vstupem do EU byl schválen nový dokument Státní politika životního prostředí.
Stát se otevřeně hlásí k principu udržitelného rozvoje a k zodpovědnosti za stav životního prostředí.
Dnes se v souladu s politikou EU snaží ČR o začlenění aspektů ochrany životního prostředí do odvětvových politik a je orientována na spolupráci s odbornou laickou veřejností ve všech úrovních veřejné správy a občanského života.
Principy politiky životního prostředí ČR:
o minimalizace čerpání neobnovitelných zdrojů a šetrné využívání obnovitelných zdrojů,
o minimalizace negativních vlivů na prostředí, emisí do ovzduší a vod, kontaminace půd, produkce odpadů a minimalizace potenciálních rizik a havárií, o ochrana, případně zmnožení a zkvalitnění přírodního a lidského kapitálu,
o prosazování ekonomické výhodnosti postupů šetrných k životnímu prostředí. [1]
1.6 Životní prostředí v ČR
Životní prostředí v ČR je vyrovnané, v roce 2006 bylo zaznamenáno jak zlepšení, tak zhoršení některých aspektů životního prostředí. [25]
Vzduch
Zvyšující se objem dopravy zapříčiňuje zhoršující se znečištění ovzduší pevnými částicemi, aromatickými uhlovodíky, přízemním ozonem a skleníkovými plyny.
Celkově však emise do ovzduší klesly. Oblasti se zhoršenou kvalitou vzduchu zabírají 29 % území (v roce 2006), na tomto území žije 60 % obyvatel, nejhorší situace je na Ostravsku a v Praze. Množství prachových částic zde dokonce překračují evropské limity. [25]
Voda
Stále vzrůstá počet domácností, které se připojují k veřejným vodovodům a současně klesá objem vyrobené pitné vody. Také vzrůstá počet obyvatel připojených do kanalizační sítě a probíhá výstavba kanalizací. Mírně s ovšem zhoršilo znečištění povrchových vod. [25]
Půda a biodiverzita
V roce 2006 bylo vyhlášeno 8 nových maloplošných chráněných území. V důsledku napadení škůdců, klimatických změn dochází k defoliaci oslabených jehličnatých porostů. Biologická rozmanitost domácích druhů se stále snižuje. [25]
Spotřeba energie
Energetická náročnost v r. 2006 klesla o 6,5 %, to je největší pokles od roku 2000.
Poklesl také podíl využití pevných paliv a zvyšuje se podíl plynných paliv. Mírně se zvyšuje výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie meziročně o 0,86 %, nejvíce se na tomto zvýšení podíleli vodní elektrátny . [25]
Doprava
Silniční doprava celkově vzrůstá v souvislosti s tím rostou i emise skleníkových plynů a hlučnost, což nepříznivě ovlivňuje jak životní prostředí tak zdraví obyvatelstva.
V roce 2006 vzrostla spotřeba alternativních paliv o více než 3 %. [25]
Odpad
Produkce odpadů klesá od roku 2004, celkově poklesla o více než 5 %, k poklesu došlo jak u komunálního odpadu, tak u odpadu nebezpečného. Zvyšuje se množství recyklovaného odpadu, v roce 2006 bylo využito 82 % vyprodukovaného odpadu.
Záporem je porušování předpisů o nakládání s odpady, zejména pak dovoz odpadu ze zahraničí a nedovolené nakládání s nebezpečnými odpady. [25]
Průmysl
Všeobecně je zaznamenáván pokles zatěžování životního prostředí průmyslem, což umožnilo zavedení nových technologií a poptávka po technologicky dokonalejších výrobcích. Zájem podnikatelských subjektů o udržitelný rozvoj a environmentální chování je značný, rozšiřuje se počet ekologicky šetrných výrobků a stoupá počet podniků s ISO 14001 a EMAS. [25]
1.7 Životní prostředí v Libereckém kraji
Liberecký kraj je sice v ČR nejmenší, zato nejvíce zalesněný, kraj rozléhající se na severu ČR. Střídá se zde rovinatá i hornatá krajina. Vlhké a větrné klima na severovýchodě kraje je nevhodné pro zemědělství. V 80. a 90. letech byla zničena vlivem emisí smrková monokultura, dnes se stav krajiny zlepšuje. Kraj má převážně průmyslový charakter s rozvinutým průmyslem skla a bižuterie, výrobou plastů, strojírenstvím a automobilovým průmyslem. Součástí ekonomiky je odvětví obchodu a dopravy a rozvinutý cestovní ruch. [24]
Vzduch
Emisní situace v Libereckém kraji je stabilní, nejsou zde žádná zařízení, která by významně znečišťovala ovzduší. Nejvýznamnějším znečišťovatelem jsou sklárny, lakovny a výrobny tepla. Zvýšením automobilové dopravy se zvyšují koncentrace pevných částic. V roce 2007 nebylo zaznamenáno žádné překročení emisních limitů.
2,7 % území kraje bylo vymezeno jako oblast, kde byly překročeny emisní limity ( o 1,7 % více než v r. 2006). [24]
Voda
V roce 2007 byly zaznamenány nejhorší jakosti vod na Lužické Nise – Proseč, kde vyskytovaly kovy jako chrom, měď, zinek a koncentrace niklu dosahovala V. stupně tzn. velmi silně znečištěná voda. Organickými látkami byla mírně znečištěna Kamenice v obci Spálov a Lužická Nisa v Hrádku nad Nisou.
Objem vyrobené pitné vody vzrostl meziročne o 0,4 milionů m³ a počet obyvatel, kteří jsou zásobeni pitnou vodou se také zvýšil o 1 626. Podíl ztráty pitné vody se od roku 2000 snížil, ale stále je nad průměrem ČR (18,6%). 63% z celkového obyvatelstva je napojeno na koncovou čističku odpadních vod a byla dokončena kanalizační síť města Cvikov. [24]
Půda
Oproti roku 2006 klesla výměra ornice o 691 ha a vzrostla rozloha travních porostů o 508 ha a také o 117 ha lesní porosty. Zastavěná plocha se zvětšila o 209 ha. Bylo vytěženo 37 000 m³ smrkového dřeva, velikost těžba byla ovlivněna orkánem Kyrillem.
Počet ekofarem vzrostl v Libereckém kraji o 38 podniků (na 6. místě v ČR). V roce 2007 bylo zaevidováno 112 nových maloplošných zvláště chráněných území o rozloze 6 130 ha. [24]
Spotřeba energie
V Libereckém kraji je nejnižší spotřeba elektřina z celé ČR, největšími spotřebiteli jsou průmysl a domácnosti. Stoupající ceny energií zvyšují snahu obyvatel energií šetřit.
36 % domácností využívá centrální vytápění, 30 % plyn, 24 % tuhá paliva a 9 % elektřinu. [24]
Průmysl
Emise oxidu siřičitého a oxidů dusíku klesly od roku 2000 přibližně o 40 % a ostatní látky mají také klesající směr. Mezi největší znečišťovatele Libereckého kraje patří podniky Jablonex Group a.s., Teplárna Liberec a.s. a Preciosa a.s. Těžební průmysl zahrnuje těžbu stavebního kamene, těžbu sklářských písků a štěrkopísků. [24]
Doprava
Využívání silniční dopravy stále stoupá v důsledku ekonomického růstu, dobré dostupnosti do Prahy a rozvinutosti cestovního ruchu. Nejvyšší intenzita dopravy je v Liberci, ve spojení Liberce s Prahou a Liberce s Ústeckým krajem. Úhrny emisí jsou mírně nad průměrem ČR. Emise oxidu uhličitého a pevných částic mírně stoupají, ostatní škodliviny klesají. [24]
Odpady
V Libereckém kraji je rozvinut průmysl, tím je ovlivněna i skladba zdejšího odpadu.
V Liberci je moderní spalovna komunálních odpadů a tím je podporováno snižování množství odpadů na skládkách. Největší podíl využitelných složek komunálního odpadu zabírá papír, lepenka, sklo, plasty, kovy a biologicky rozložitelný odpad a textil. [24]
Množství produkovaného odpadu v Libereckém kraji podle původu od roku 2002 do roku 2006 je znázorněn v tabulce č. 5.
Tab. 5 Produkce odpadů z hlediska původu podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností v Libereckém kraji
Zdroj: [6]
Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta v Libereckém kraji
Na základě zadání Libereckého kraje vznikl dokument s názvem Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta (EVVO). Tento dokument má za úkol, aby na základě analýzy navrhl podporu EVVO za účelem vzniku systému pro tento kraj a spolupráce
jednotlivých subjektů EVVO. Rámec koncepce EVVO je Státní program EVVO v České republice, který byl schválen vládou v roce 2000.
Dokument pro rozvoj Libereckého kraje s názvem Strategie rozvoje Libereckého kraje je věnuje v oblasti EVVO různým problematikám. Na základě analýzy byla vznikla vize Libereckého kraje a to je posílení sounáležitosti obyvatel s Libereckým krajem a vztah k životnímu prostředí. Cílem je tedy představit vizi EVVO Libereckého kraje a představit návrh opatření, které povedou k naplnění vize.
Koncepce EVVO obsahuje:
Vstupní informace.
Informace o východiscích pro zpracování dokumentu.
Analýzu stavu EVVO Libereckého kraje v těchto oblastech:
- EVVO veřejné správy, - EVVO ve školách,
- EVVO v nestátních neziskových organizacích, - EVVO veřejnosti,
- EVVO v podnicích,
- EVVO kulturních a dalších zařízeních, Finanční zdroje podporující EVVO.
SWOT analýzu stavu EVVO v Libereckém kraji.
Strategickou část obsahující vizi a dlouhodobé směry EVVO Libereckého kraje.
Implementační část.
Zpracování koncepce započalo v roce 2002 dotazováním v jednotlivých oblastech. Pro naše účely byly vybrány informace o podnikatelském sektoru. [4]
Cíle EVVO v podnikatelském sektoru je zvyšování povědomí podniků o otázkách ochrany životního prostředí, prevence a zvyšování komunikace podniků se státními organizacemi a veřejností a podpora konkurenceschopnosti podniků. [23]
Podniky jsou soukromé subjekty a informace o nich jsou omezené. Tyto informace je potřeba průběžně doplňovat a soustřeďovat se hlavně na největší znečišťovatele,
Činnost v podnikatelské oblasti z hlediska EVVO se člení podle cílových skupin do tří oblastí:
o Působení ve vlastní organizaci – činnosti pro zaměstnance jako školení a exkurze, lepší technologie, lepší provoz podnikatelského subjektu včetně jeho vedení.
o Působení na spotřebitele – distribuce výrobku až ke spotřebiteli včetně jeho likvidace, reklama, letáky, informační centra, infolinky, besedy.
o Působení na prostředí – dodržování zákonů ( o prevenci havárií, o obalech), zkušební laboratoře. [23]
Podniky nejsou dnešní době motivovány vyvíjet nějaké aktivity v oblasti EVVO pro cílové skupiny mimo podnik. Získávání certifikátů je v současnosti dobrovolné a to je jedním z ukazatelů, jestli se podniky snaží zlepšovat své dopady na životní prostředí.
V rámci EVVO je velmi málo nástrojů na ovlivňování podnikatelských subjektů, spíše se uplatňují dobrovolné dohody. Certifikované firmy připravují školení o ochraně životního prostředí pro své zaměstnance, tak jsou osloveni dospělí, ke kterým se EVVO jinak špatně dostává. Jde většinou o firmy působící v automobilovém průmyslu, tam se zaměstnanci dovídají především o odpadech, nakládání z nebezpečnými odpady, prevenci havárií. [23]
2 Environmentální management
Ekologické problémy byly manažersky řešeny i v minulosti, v 50. a 60. letech byly budovány vysoké komíny, jejich účelem bylo přinášet do přírody škodliviny v co nejmenší koncentraci a bylo předpokladem, že se příroda se škodlivinami v menší koncentraci lépe vyrovná. V 70. letech byla snaha instalovat k nedokonalým technologiím přídavná zařízení, která by zachycovala případné škodliviny. Během 80.
let se manažerská řízení zaměřovala na recyklaci, která má řadu ekonomických i ekologických výhod a dá se uplatnit i ve výrobním procesu. V 90. letech se kladl důraz na prevenci, předcházení nebo minimalizaci negativních vlivů na životní prostředí, využití nových technologií a také snaha zapojit do úsilí o péči o životní prostředí pracovníky organizací – systém environmentálního managementu.
Do nedávné doby stála péče o životní prostředí v pozadí zájmu firem a celkový zájem o životní prostředí spočíval pouze v dodržování zákonů. Systémy řízení na ochranu životního prostředí jsou uplatňovány až od poloviny 90. let. [3]
Environmentální management je managementem těch činností podniku, které mají pozitivní či negativní vliv na životní prostředí. Cílem environmentálního managementu je využívat šetrně statky a služby životního prostředí, omezit emise škodlivých látek, rizika z environmentálních havárií a vytvořit bezpečné pracovní podmínky. [2]
Stádia přístupu podniku k životnímu prostředí
I. stádium: firma se zaměřuje na snižování sankcí z nedodržování ekologické legislativy,
II. stádium: jednoduché řešení - redukce spotřeby vstupů (materiálu a energie), omezení vzniku odpadů,
III. stádium: inovační strategie – vývoj výrobků s cílem minimalizovat vliv výroby na životní prostředí, implementace výrobních technologií,
IV. stádium: podnik se stává iniciátorem nových ekologických řešení. [2]
2.1 Systém environmentálního managementu
Systém environmentálního managementu je součást celkového řídícího systému podniku využívající organizační strukturu, činnosti, odpovědnosti, praktiky, postupy, procesy a zdroje podniku pro realizaci a revizi environmentální politiky.
Kterákoliv organizace si může EMS vytvořit jako součást svého celkového systému řízení. EMS jsou vzájemně koordinované činnosti, které podnik začleňuje do svého řídicího systému. [2]
Aby se podnikový environmentální management změnil v EMS, je třeba splnit tyto podmínky:
1) Systematický, stále se opakující proces (stále nové cíle).
2) Systém má institucionalizovanou strukturu procesu.
3) Struktura je organizována podle interních popř. národních či mezinárodních standardů.
Obr. 2 Cyklus neustálého zlepšování procesu
Zdroj: [2]
Plánování EMS Ustanovení dokumentovaného
EMS Zlepšení
environmentální výkonnosti Udržování a
zlepšování účinnosti EMS
Kontrola EMS Monitorování a
revize EMS
Provoz EMS Realizace
politiky, programů a postupů EMS
Aby byly tyto podmínky splněny, lze použít tzv. Demingův cyklus, který je někdy nazýván jako cyklus - plán, realizace, kontrola, zlepšení nebo PDCA. Tento cyklus, který je vidět na obrázku č. 2, umožňuje neustálé zlepšování systému nebo procesu.
Tento dynamický model je uspořádán tak, že poslední fáze tohoto cyklu je následována první fází dalšího cyklu. [2]
2.2 Zavádění a provozování EMS
Provoz systému environmentálního managementu v podniku se dá rozložit do pěti stádií. Prví stádium je zahajovací neboli přípravná a vyskytuje se pouze při zavádění EMS do podniku, ostatní etapy (plánování, realizace, kontrola a hodnocení) tvoří cyklický proces. [2]
a) Zahajovací etapa
Pokud se podnik rozhodne zavést EMS, měl by se stanovit zodpovědný manažer vrcholového vedení, neboli zmocněnec pro EMS.
Dalším krokem by mělo být přezkoumání současného stavu ochrany životního prostředí podnikem, jehož výsledkem by měla být analýza silných a slabých stránek, která zahrnuje shromáždění a analýza environmentálních dokumentů podniku, sestavení přehledu právních předpisů a zjištění kvalitativních a kvantitativních vlivů podniku na životní prostředí. Na základě této analýzy se vypracují návrhy na zlepšení vlivu podniku na životní prostředí. [2]
Důležitým dokumentem je v této fázi environmentální politika, která je závazkem topmanagementu podniku. Tato environmentální politika podniku má odpovídat vlivům konkrétních podnikových činností na životní prostředí a má oslovit zaměstnance podniku tak okolí (zákazníci, úřady, veřejnost, dodavatelé,…). [2]
b) Plánovací etapa
Dalším krokem je naplánovat řešení určených environmentálních problémů. Plánování můžeme rozdělit do několika kroků.
Odvození environmentálních cílů
V této fázi jde o určení konkrétní ho problému a cíle.
Vypracování environmentálnícho programu
Tento program popisuje krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření, která mají být realizována pro dosažení environmentálních cílů.
Stanovení organizační struktury a struktury procesů
K prosazení environmentálních cílů je potřeba rozdělit úkoly, pravomoci a odpovědnosti osobám pomocí organizační struktury. [2]
c) Prováděcí etapa
V této etapě je dosaženo stanovených cílů podle postupu uvedeného v environmentálním programu. [2]
d) Kontrolní etapa
Úkolem kontrolní etapy je zajistit aby EMS fungoval podle stanoveného programu. Jsou zavedena měřící a kontrolní opatření pro zjištění chyb a jejich následné odstranění.
Záznamy EMS slouží pro interní audity, které jsou pak podkladem pro hodnotící etapu.
[2]
e) Hodnotící etapa
Vedení organizace musí provádět v pravidelných intervalech přezkoumání systému, aby se zjistila jeho efektivnost a aktuálnost. Toto přezkoumání by se mělo týkat všech činností podniku, výrobků a služeb. [2]
Po splnění všech pěti etap začíná cyklus nanovo, kromě přípravné etapy. Při prvním průchodu cyklem je dobré nechat zavedený systém nezávisle posoudit pro zainteresované strany tzn. hlavně zákazníky. Toto posouzení se liší podle použitých norem a to buď podle normy ISO 14001 nebo EMAS. [2]
2.3 Další prvky EMS
Informace, komunikace
Informace jsou důležitou součástí celého systému. Podnik informuje o vývoji v ochraně životního prostředí jak vlastní zaměstnance, tak i okolí podniku. Důležitým prvkem informačního systému je environmentální účetnictví. [2]
Dokumentace
Jednou z nejdůležitějších prvků fungujícího EMS je vedení dokumentace. Prvky environmentální politiky musí být zdokumentovány, zaznamenávají se environmentální cíle a opatření, organizační struktura, struktura procesů, vlivy podniku na životní prostředí. [2]
Dokument je jakýkoliv písemný předpis, který je schválen manažerem a jeho charakter je trvalý. Struktura a rozsah dokumentace nejsou normami určeny.
Přínosy dokumentace jsou:
o zavedení jednotných postupů, které jsou vykonávány pravidelně různými pracovníky,
o transparentnost, na jejímž základě lze dokázat správné provádění činností, o uchování know-how organizace. [3]
Audity
V průběhu vytváření EMS se provádí pravidelně interní audity, kde je hodnocen stupeň dosažení cílů, pokud jsou zjištěny nedostatky, jsou zavedena opatření k nápravě. Pokud EMS souhlasí s cíli a požadavky norem ISO 14001 nebo EMAS, může si podnik nechat provést externí audit a nechat si systém certifikovat. Správný EMS by neměl fungovat samostatně, ale jako součást celkového řízení podniku. [2]
2.4 Struktura standardizovaného EMS
Správný postup zavádění environmenátlního managementu vychází obvykle z nějakých standardů nebo technických norem. Jednotlivé normy se mnoho neliší v tom, co musí
EMS obsahovat. Každá firma musí projít obvykle mnoha změnami a nejvíce technického charakteru. Jsou nutné investice do zařízení pro snížení emisí do ovzduší a vody, snížení spotřeby energie, snížení spotřeby vody nebo využití odpadních vod.
U každé realizované podnikové činnosti musí být zvážen její vliv na životní prostředí, to by mělo být zakotveno do nových plánů pro vývoj výrobků. Pro environmentální řízení lze využít přímé (nařízení, příkazy, zákazy) i nepřímé (motivační pravidla, odměny, podíly na dosažených úsporách) nástroje řízení.
Nezbytnou součástí environmentálního řízení je kontrola. Musí být určena kritéria, která definují stav kontrolované věci, aby mohlo být určeno, že jsou cíle plněny.
2.5 Platné normy EMS
V ČR existují dvě platné normy:
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 761/2001, které je známé pod zkratkou EMAS II.
2) Technická norma ČSN EN ISO 14001 „Systémy environmentálního managementu – Specifikace s návodem pro její využití“. Tato norma má celosvětovou působnost. [2]
2.6 EMAS
Národní program EMAS je obecný dokument, který popisuje základní souvislosti environmentálního řízení a také úlohu jednotlivých subjektů v rámci Programu EMAS.
Dokument obsahuje vývoj Programu EMAS v ČR, základní pojmy, rozdíly mezi ISO 14001 a EMAS, funkce jednotlivých účasníků v Programu EMAS.
Pravidla zavedení systému řízení podniků a auditu stanovuje základní systém Programu EMAS ČR. Koncepční práci vykonává Rada Programu EMAS ČR, která byla zřízena Ministerstvem životního prostředí a manažerské činnosti spojené s Programem EMAS vykonává Agentura EMAS, která je součástí České informační agentury pro životní prostředí. Systém pro akreditaci nezávislých environmentálních ověřovatelů a pro dohled nad jejich činností je spravován Českým institutem pro akreditaci. [2]
Pravidla zavedení EMAS
Pravidla zavedení EMAS je dokument, který obsahuje práva a povinnosti jednotlivých zúčastněných subjektů (podniky, ověřovatelé, akreditační orgán, stát). Tento dokument obsahuje:
o vymezení základních pojmů,
o povinnosti organizací, které se přihlásí do Programu EMAS, o funkce akreditovaných environmentálních ověřovatelů, o působnost správních úřadů,
o registrace organizací, o používání loga EMAS,
o požadavky na environmentální politiku, programy a systém řízení, o požadavky na environmentální audity,
o požadavky na environmentální prohlášení,
o požadavky na akreditaci a funkci environmentálních ověřovatelů, o žádost o registraci,
o environmentální aspekty,
o environmentální přezkoumání. [2]
2.7 ISO 14001
Celkový legislativní rámec pro zavádění environmentálních systémů řízení podle ISO 14001 není stanoven. Systémy environmnetálního řízení jsou zaváděny podle norem ISO řady 14000. V ČR vyšly tyto normy:
o ČSN EN ISO 14001:2005 – Systém environmentálního managementu – Požadavky s návodem pro použití – norma, podle které je prováděna vlastní certifikace,
o ČSN EN ISO 14004:2005 – Systém environmentálního managementu – Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám – metodická pomůcka pro zavádění EMS do praxe,
o další podpůrné normy ISO 14 000. [3]
V roce 2000 bylo rozhodnuto o revizi ČSN EN ISO 14001, zrevidované české vydání bylo k dispozici v roce 2005 (ČSN EN ISO 14001:2005). Jedním z cílů revize této normy bylo zlepšení kompatibility s normou ISO 9001. To je pro organizace úspora nákladů a sil vynaložených při správě EMS. Principy těchto norem jsou v současnosti společné a mohou být používány i stejné nástroje pro řízení a správu. [4]
Základní požadavky normy ISO 14001:
o integrace EMS do celkových systémů řízení organizace, o závazek k neustálému zlepšování,
o závazek k prevenci znečišťování,
o závazek plnit požadavky platné legislativy na ochranu životního prostředí, případně jiné požadavky, kterým organizace podléhá,
o důraz na průběžné sledování a analýzu rizik ve vztahu k:
• výrobnímu zařízení,
• pracovníkům,
• pracovnímu prostředí,
• okolí firmy,
• vlastnímu produktu či službě,
• vstupnímu materiálu,
• cizím firmám, kooperujícím subjektům a dodavatelům,
• legislativě v oblasti Životního prostředí,
o rozšíření pojmu „zaměstnanci“ na „všechny osoby, pracující pro organizaci nebo z jejího pověření“,
o definice tzv. environmentálních aspektů, jako základních východisek pro ustanovení environmentálních cílů,
o důležité je nastavení systému tak, aby byly sledovány změny legislativy v oblasti Životního prostředí, kde dochází k velice častým změnám. [4]
Stručné porovnání rozdílů v požadavcích na normy EMAS a ISO 14001 je uvedeno v tabulce č. 6.
Tab. 6 Porovnání rozdílů v požadavcích na normy EMAS a ISO 14001
Oblast ISO 14001 EMAS
Působnost celosvětová země Evropské Unie
Platnost
pro všechny typy organizací(průmysl, služby, státní správa)
EMAS II pro všechny typy organizací(průmysl, služby,
státní správa Zavedení
v celém podniku nebo v ekonomicky samostatné
části podniku
v celém podniku nebo v ekonomicky samostatné
části podniku Úvodní
environmentální přezkoumání a zhodnocení
není vyžadováno, ale
doporučuje se je vyžadováno
Systém řízení je specifikován v kapitole 4 normy ISO 14001
je specifikován v kapitole 4 normy ISO 14001 Veřejné dokumenty povinná je pouze
environmenální politika
environmentální politika a environmentální prohlášení Environmentální
prohlášení není vyžadováno je vyžadováno
Zakončení procesu certifikací
ověření systému a environmentálního prohlášení, prověřování
dílčích prohlášení mezi externími audity Zajištění zakončení
procesu
akreditovaná certifikační organizace
akreditovaný
environmentální ověřovatel Četnost auditu(cyklus) nejdéle 3 roky nejdéle 3 roky
Zdroj:[2]
2.8 Přínosy zavedení EMS pro podnik
Je vždy očekáváno, že zavedení EMS podnikem přinese určité přínosy. Vždy se očekávají ekonomické přínosy jako úspora nákladů nebo ekologické důsledky jako snížení spotřeby surovin. Dalšími špatně měřitelnými přínosy jsou přínosy sociální např. zlepšení image podniku, zlepšení komunikace nebo organizační přínosy jako je lepší přehled dokumentace. [2]
Měřitelné přínosy
Měřitelnými přínosy se rozumí ekonomická úspora v důsledku zavedení EMS.
Prakticky ihned po zavedení EMS a realizaci opatření můžeme sledovat pokles nákladů jako úsporu vody a energií, lepší odpadové hospodářství a recyklace.
Po delším časovém období lze sledovat úpory v důsledku změny výrobků nebo výrobních postupů, zde je však nutné vynaložení dalších investic. V důsledku dodržování legislativy vzniká úspora na poplatcích a pokutách. [2]
Neměřitelné přínosy
Environmentální management představuje celkovou modernizaci systému řízení a umožňuje řídit environmentální výkonnost.
Ekologickým přínosem je jistě prevence rizik a havárií díky stanovení struktury organizace a procesů v ní. Zlepšení zdraví pracovníků, obyvatel i spotřebitelů snížením rozptylu toxických látek, vývojem lepších výrobních procesů i výrobků (služeb).
Sociálními přínosy je zlepšení komunikace s vně i uvnitř podniku, zlepšení vztahů s úřady např. získání veřejných dotací. Zlepšením komunikace s veřejností a poskytováním informací zlepšuje sousedské vztahy s obyvateli i podniky v místě sídla firmy.
Organizační výhody mohou být zlepšení vedení dokumentace, sounáležitost zaměstnanců s podnikem a motivace pracovníků v důsledku aktivního zapojení při zavedení EMS. Určením odpovědností a pracovních pokynů jsou vyjasněny problémy s odpovědností. Spolupráce osob z různých oddělení zlepšuje vztahy uvnitř podniku. [2]
Dalším přínosem může být získání výhod u investorů, bank a pojišťoven. Firmy, které těžko prokazují svůj odpovědný vztah k životnímu prostředí jsou pojišťovány s vyšším pojistným, než u firem, které nepředstavují environmentální riziko. Institucionální investoři požadují po společnostech, do kterých míní investovat, aby poskytly informace o svých vztazích k ochraně životního prostředí. Environmentální audit se stává i součástí pro poskytování půjček u bank a finančních institucí. Zavedením EMS může podnik získat konkurenční výhodu, nové zakázky, zvýšení hodnoty podniku.
Environmentální managementu může také vést ke zlepšení kvality produkce jako součást managementu kvality. [2][27]
