Organizace a metodika výuky plavání na vybrané základní škole
Diplomová práce
Studijní program: N7401 – Tělesná výchova a sport
Studijní obory: 7503T045 – Učitelství občanské výchovy pro 2. stupeň základní školy 7503T100 – Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň základní školy Autor práce: Bc. Kamila Bubáková
Vedoucí práce: Mgr. Petr Jeřábek, Ph.D.
Liberec 2018
Organization and methodology of teaching swimming at the selected primary school
Master thesis
Study programme: N7401 – Physical Education for Education
Study branches: 7503T045 – Teacher training for lower-secondary school. Subject - Civics.
7503T100 – Teacher training for lower-secondary school. Subject - Fysical education
Author: Bc. Kamila Bubáková
Supervisor: Mgr. Petr Jeřábek, Ph.D.
Liberec 2018
Tento list nahraďte
originálem zadání.
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
4
Poděkování
Ráda bych poděkovala Mgr. Petru Jeřábkovi, Ph.D. za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při vypracování diplomové práce.
5
Anotace
Hlavním cílem diplomové práce je na základě analýzy organizace rozšířené výuky plavání na Základní škole (dále ZŠ) Školní 2520 v České Lípě zpracovat metodiky výuky plavání pro jednotlivé ročníky 1. stupně a pro volitelný předmět na 2. stupni tak, aby vyhovovaly potřebám školy.
V rámci hodin tělesné výchovy se všichni žáci 1.–5. ročníku jedenkrát týdně účastní plavecké výuky. Do prvního ročníku je vypracována Metodika prvků sebezáchrany a bezpečnosti, tento materiál úzce souvisí s Metodikou základních plaveckých dovedností. Adaptace na vodní prostředí a osvojení základních plaveckých dovedností vytváří dobré předpoklady k výuce plaveckých způsobů ve vyšších ročnících. První plavecký způsob, který se žáci učí ve druhém ročníku, je kraul. Ve třetím ročníku navazuje výuka druhého plaveckého způsobu znak. Ve čtvrtém a pátém ročníku se zdokonaluje osvojení těchto dvou plaveckých způsobů a rozšiřuje se o nácvik startovních skoků a plaveckých obrátek. Žáci druhého stupně se v rámci volitelného předmětu učí třetí plavecký způsob prsa, procvičují záchranné a branné prvky plavání, rozvíjí plaveckou vytrvalost. Zpracované metodiky mohou být využity v zájmových kroužcích a ve školách, které mají možnost rozšířené plavecké výuky.
Klíčová slova:
Plavecký způsob kraul, znak, prsa, základní plavecké dovednosti, prvky sebezáchrany.
6
Annotation
The main goal of this thesis is to create the methodology for teaching swimming in primary and secondary schools (optional) in accordance with requirements of the school. It is written based on the analysis od extended PE lessons (swimming) in the Elementary School in Školní 2520 in Česká Lípa.
All pupils from 1-5 grades take part in swimming lessons every week. For the first grade I created the methodology of self-preservation and security, which is closely connected with the methodology of basic swimming techniques. Adaptation to water environment and learning basic swimming skills helps to develop prerequisites for teaching swimming skills in higher grades.
The first technique that pupils learn in the second grade is crawl. Children in the third grade continue to learn another technique, which is backstroke. In the fourth and fifth grades pupils practise those two techniques and then the swimming start jump technique and swimming- turn training are added. Pupils from 6-9 grades learn the third swimmimg style called breaststroke during their optional swimming lessons. They improve life-saving techniques and endurance.
The methodology can be used in leisure activities (swimming lessons) and in schools that can provide extended swimming PE lessons.
Key words:
Swimming technique, crawl, backstroke, breaststroke, basic swimming skills, self- preservation.
7
Obsah
Úvod……….………….11
1 Syntéza dosavadních poznatků ... 12
1.1 Historie plavání ... 12
1.1.1 Metodika plavání v českých zemích ... 14
1.1.2 Vývoj vyučovacích metod ... 15
1.2 Legislativa a plavání na školách v ČR ... 16
1.3 Úkoly a cíle plavecké výuky ... 22
1.4 Význam plavání ... 23
1.5 Prvky záchrany a bezpečnosti ... 26
1.6 Vodní záchranná služba Českého červeného kříže (dále VZS ČČK) ... 27
1.7 Základní plavecké dovednosti ... 28
1.8 Pedagogické zásady při výuce plavání... 30
1.9 Organizační formy v plavání... 32
1.10 Plavecké pomůcky ... 34
1.11 Základní vybavení plavce ... 35
2 Cíle práce, úkoly práce ... 36
3 Analýza, výsledky analýzy a diskuse ... 37
3.1 Charakteristika školy ... 37
3.2 Organizace rozšířené výuky plavání ... 38
3.2.1 Učební plán ŠVP „Sever - pro úspěšný život“ ... 38
3.2.2 Rozvrh hodin plavání ... 39
3.2.3 Hodnocení plavání ... 40
3.2.4 Vyučující plavání ... 40
3.2.5 Organizace hodin plavání ... 41
3.2.6 Struktura plavecký hodin ... 42
3.2.7 Počet žáků zapojených do rozšířené výuky plavání ... 42
3.2.8 Úrazovost při hodinách plavání ... 43
3.2.9 Plavecký bazén a plavecké pomůcky ... 44
3.2.10 Uvolnění žáků z hodin plavání ... 46
3.2.11 Základní hygienická pravidla ... 46
3.2.12 Školní akce ... 46
3.2.13 Anketní šetření ... 48
8
3.2.14 Zájmová činnost ... 50
3.3 Diskuse ... 51
3.3.1 ŠVP „Sever – pro úspěšný život“ ... 51
3.3.2 Metodiky pro vyučující plavání ... 51
3.3.3 Volba prvního plaveckého způsobu ... 51
3.4 Doporučení do praxe ... 52
3.4.1 Návrh na úpravu ŠVP „Sever pro úspěšný život“ ... 52
3.4.2 Metodiky ... 57
3.4.3 Metodika nácviku základních plaveckých dovedností ... 58
3.4.4 Metodika nácviku prvků sebezáchrany a bezpečnosti I ... 63
3.4.5 Metodika nácviku prvků sebezáchrany a bezpečnosti II ... 66
3.4.6 Metodika nácviku plaveckého způsobu kraul ... 70
3.4.7 Metodika nácviku plaveckého způsobu znak ... 73
3.4.8 Metodika nácviku startovních skoků ... 75
3.4.9 Metodika nácviku plaveckých obrátek ... 77
3.4.10 Metodika nácviku záchranného a branného plavání ... 79
3.4.11 Metodika nácviku plaveckého způsobu prsa ... 83
4 Závěr ... 87
5 Zdroje ... 90
6 Přílohy: ... 92
9
Seznam obrázků
Obrázek 1: Sklad plaveckých pomůcek (zdroj: vlastní) ... 44
Obrázek 2: Připravené pomůcky na hodinu plavání (zdroj: vlastní) ... 44
Obrázek 3: Severská pětka – plavecká soutěž (zdroj: vlastní) ... 47
Obrázek 4: Nácvik vznášení (zdroj: vlastní) ... 63
Obrázek 5: Na vodníka (zdroj: vlastní) ... 64
Obrázek 6: Dosažení hladiny po zanoření (zdroj: vlastní) ... 64
Obrázek 7: Dosažení bezpečné zóny (zdroj: vlastní) ... 64
Obrázek 8: Ručkování u okraje bazénu (zdroj: vlastní) ... 65
Obrázek 9: Proplutí kruhy (zdroj: vlastní) ... 65
Obrázek 10: Vystupování z vody (zdroj: vlastní) ... 65
Obrázek 11: Šlapání vody, paže nad hlavou (zdroj: vlastní) ... 66
Obrázek 12: Zatlačování pod vodu (zdroj: vlastní) ... 66
Obrázek 13: Šlapání vody „kdo výš“ (zdroj: vlastní)... 67
Obrázek 14: Vysvlékání oděvu ve vodě (zdroj: vlastní) ... 67
Obrázek 15: Pád do vody v oděvu (zdroj: vlastní) ... 67
Obrázek 16: Delfíní vlna (zdroj: vlastní) ... 68
Obrázek 17: Lovení předmětů s úkolem (zdroj: vlastní) ... 68
Obrázek 18: Proplouvání kruhů (zdroj: vlastní) ... 68
Obrázek 19: Skoky do neznámé vody (zdroj: vlastní) ... 69
Obrázek 20: Přeprava po hladině tažením (zdroj: vlastní) ... 69
Obrázek 21: Přeprava po hladině tlačením (zdroj: vlastní) ... 69
Obrázek 22: Skok do vody s předmětem (zdroj: vlastní) ... 79
Obrázek 23: Přeprava břemene nad hladinou (zdroj: vlastní) ... 79
Obrázek 24: Střemhlav přes tyč (zdroj: vlastní) ... 79
Obrázek 25: Zanoření z plavání na hladině (zdroj: vlastní) ... 80
Obrázek 26: Výstup s omezeným pohybem (zdroj: vlastní) ... 80
Obrázek 27: Plavání s omezeným pohybem končetin (zdroj: vlastní) ... 81
Obrázek 28: Dopomoc ke břehu (zdroj: vlastní) ... 81
Obrázek 29: Dopomoc unavenému plavci (zdroj: vlastní) ... 81
Obrázek 30: Dopomoc tažením (zdroj: vlastní) ... 82
Obrázek 31: Dopomoc dvěma plavci (zdroj: vlastní) ... 82
10
Seznam tabulek
Tabulka 1: Učební plán 1. stupeň (zdroj: ŠVP „Sever - pro úspěšný život“) ... 38
Tabulka 2: Učební plán 2. stupeň (zdroj: ŠVP „Sever - pro úspěšný život“) ... 39
Tabulka 3: Rozvrh hodin plavání (zdroj: vlastní) ... 40
Tabulka 4: Vyučující plavání (zdroj: vlastní) ... 41
Tabulka 5: Počet žáků rozšířené výuky plavání (zdroj: vlastní) ... 43
Tabulka 6: Plavecké pomůcky používané při hodinách plavání (zdroj: vlastní) ... 45
Tabulka 7: Zájmové kroužky plavání (zdroj: vlastní) ... 50
Tabulka 8: Využití metodik v jednotlivých ročnících (zdroj: vlastní) ... 57
Tabulka 9: 12minutový test plavání podle Coopera (zdroj: Čechovská, Miler 2008, str. 15) . 83
Seznam grafů
Graf: 1 Školní úrazy (zdroj: vlastní) ... 44Graf: 2 Plavání – zdraví prospěšná činnost (otázka č. 1), zdroj: vlastní ... 48
Graf: 3 Společné plavání rodičů a dětí (otázka č. 2), zdroj: vlastní ... 48
Graf: 4 Finanční náklady na hodiny plavání (otázka č. 3), zdroj: vlastní ... 49
Graf: 5 Rozšířené plavání na 1. stupni (otázka č. 4), zdroj: vlastní ... 49
Graf: 6 Volitelný předmět Plavání na 2. stupni (otázka č. 5), zdroj: vlastní ... 49
Seznam zkratek:
FINA Mezinárodní federace amatérského plavání (Féderation Internationale de Natation Amateur)
MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy RVP Rámcový vzdělávací plán
ŠVP Školní vzdělávací program
VZS ČČK Vodní záchranná služba Českého červeného kříže
ZŠ Základní škola
11
Úvod
V současném moderním světě patří plavání k další gramotnosti člověka, rozšiřuje možnosti sportovního a volnočasového využití. Dovednost, která je nutná, pro všechny ostatní vodní sporty – rafting, triatlon, vodní pólo, kanoistiku, synchronizované plavání a skoky do vody.
Sport a pohybové aktivity se staly neoddělitelnou součástí mého života v profesní i soukromé sféře. Tělesná stránka je pro mě, v tomto případě, neodmyslitelně spojená i s duševní vyrovnaností. Stránku sportovní vnímám také jako součást společenských setkání, socializace, nových výzev a tréninku vůle.
Plavání kladně působí na rozvoj velkých svalových skupin, zvyšuje kloubní pohyblivost a účelně zatěžuje dýchací a oběhový systém. Vzájemná koordinace systémů umožňuje aktivitu vytrvalostního charakteru. Pohybová výkonnost a tělesná zdatnost u dětí a mládeže stále klesá, přitom je pohybová aktivita nezastupitelná pro správný růst a vývoj lidského organismu. Je prospěšné zařazovat do výuky plavání napodobivá cvičení, různé speciální dovednosti, prvky herního a soutěživého charakteru, které podporují radostnou činnost prováděnou se zaujetím a vysokým motivujícím účinkem. Zájem a snaha žáků podporovaná úsilím pedagogů se významně podílí na úspěšnosti plavecké výuky a jejím zkvalitňování.
Plavání vzbuzuje dojem individuálního sportu, ale při skupinové výuce žáci tvoří kolektiv, vzájemně se ovlivňují a podporují.
Kladný vztah k provozování sportovních a pohybových aktivit pomůže dětem v celém dalším životě. Budou fyzicky i psychicky více odolné. V dnešní konzumní a uspěchané době je vhodné vést děti k tomu, aby jejich každodenní pohybová aktivita vyvažovala fyzicky pasivně trávený čas u televize, počítače a tabletu, ale i povinné sezení po dobu výuky nebo během cestování v dopravních prostředcích.
Plavání harmonicky zatěžuje celý pohybový aparát a všestranně rozvíjí všechny funkce lidského organismu, podporuje fyzickou a psychickou pohodu. Můžeme jej označit jako ideální sport pro všechny v každém věku.
12
1 Syntéza dosavadních poznatků
1.1 Historie plavání
V dávné historii člověka patřil běh, lezení, házení i plavecké pohyby k základním pohybovým dovednostem, které pomohly k přežití v přírodě i proti nepřátelům. Chůze nebo běh člověka se vyvíjely přirozeně vzhledem k obývanému suchozemskému prostředí. Ovšem k překonání vodních překážek bylo třeba naučit se dalšímu pohybu, pohybu ve vodě. Lidé napodobovali pohyby zvířat, která byla schopna pohybu i ve vodním prostředí.
Na mezopotamských mramorových reliéfech jsou zachycení muži v mnoha pozicích, jak plavou na nafouklých zvířecích kůžích, na břehu nafukují měchy, nebo jak nazí plavou.
Již ze starého Egypta se dochovaly kresby plavajících osob. Plavání bylo oblíbenou činností širší vrstvy společnosti, jsou dochovány i sošky plovoucích dívek. Ve Staré říši existovala i bohyně plavání Vadjet. Hieroglyf pro plavání kolem roku 2200 před n. l. znázorňuje muže na břiše, ruce jsou nataženy k záběru, nejvíce připomínají plavecký způsob kraul. V literatuře se objevuje motiv soubojů mezi bohy Horem a Sutechem, kdo déle vydrží pod vodou.
Ve starém Řecku patřilo plavání k základním osvojeným dovednostem, svědčí o tom i přísloví, v němž se mluví o člověku „který neumí ani číst, ani plavat“. Plavání bylo součástí řecké léčebné gymnastiky, atleti jej zařazovali v přípravě k závodům, především k posílení paží. Řečtí vojáci využívali výborných plaveckých dovedností při námořních bitvách, kdy se pod vodou přibližovali k nepřátelským lodím. Dokázali se také zachránit z potopených válečných lodí a doplavat ke břehům. (Olivová, 1988)
O plaveckém umění Řeků vypráví příběh velké tragické lásky Héró a Leandra. Urozený mladík každou noc překonává bouřlivou mořskou úžinu (dnešní Dardanely), aby navštívil svou milou a za úsvitu se navrátil zpět. Stará legenda inspirovala anglického básníka lorda Byrona v květnu roku 1810 tuto úžinu překonat, podařilo se mu ji přeplavat na druhý pokus.
Výcvik římského vojska zdůrazňoval i speciální trénink v plavání. Každý nováček se musel bez výjimky naučit v letních měsících plavat. Při výuce používali ochranné pásy z rákosí nebo korku, nafouknuté zvířecí měchýře „vodní křídla“ podle básníka Horátia. Oblíbené bylo
13
i potápění, existoval zvláštní vojenský potápěčský oddíl urinatores. Své dovednosti Římané využívali v bojích, ale i při vynášení drahocenných věcí z potopených lodí. (Olivová, 1989) Na počátku století byl uveden v práci Astronomica, římského autora Maniliuse, horoskop lidí narozených ve znamení delfína, ti byli vynikající plavci ovládající různé plavecké způsoby – prsa, znak, ležení na zádech, šlapání vody, potápění, které dovedně mění.
Za císařské doby (1.-5. století n. l.) se amfiteátry přeměnily na vodní nádrže a plavání bylo zajímavou a oblíbenou podívanou. Spoře oděné skupiny plavců a plavkyň předváděly různé plavecké scény, geometrické obrazce, hvězdice, kotvy, lodě. Tato plavecká vystoupení vzbuzovala velký odpor u křesťanské církve.
Za první teoretickou práci o plavání můžeme považovat „Colymbetes, sive De arte natandi“
napsanou v roce 1538 švýcarským humanistou Nicholasem Wynemanem. Nebyly doceněny průkopnické myšlenky a kniha neměla praktický vliv na výuku plavání, teprve v Nizozemí byla vydána po sto letech a v Německu publikována až koncem 19. století.
Obsáhlou práci „O umění plavat“ vydal v Anglii katolický kněz Edvard Digby roku 1587.
Učebnice je rozdělena na teoretickou část a instruktážní část. Teoretická část pojednává o prospěšnosti plavání na fyziologický vývoj a zdraví jedince. Instruktážní část podává návod, jak plavat prsa a znak, jak do vody skákat po hlavě, šlapat vodu, otáčet se a potápět. Kniha byla okamžitě přeložena a pronikla do pedagogických spisů i do anglických škol. Angličtí puritáni odstranili Digbyho z univerzity v Cambridge a snažili se zabránit pronikání plavání do škol.
J. A. Komenský požadoval všeobecné vzdělání pro chlapce i dívky všech společenských vrstev. V díle Orbis pictus, vydaném v roce 1658, jsou věnovány kapitoly tělesným cvičením, běhu a míčovým hrám. Na obrázcích je zachycen plavec s nafouklou hovězí blánou, plavec volně plovoucí na vodě i pod vodou, na lehátku z rákosí. V lidových vrstvách bylo plavání toho času rozšířeno. J. A. Komenský plavání ale nepodporoval, považoval je pro člověka jako suchozemského tvora za zbytečné. (Olivová, 1989)
Josef Christian Guts-Muts napsal v roce 1798 „Kleines Lehrbuch der Schwimmkunst“ Malou učebnici plaveckého umění. Velkou pozornost při výuce plavání věnoval posloupnosti:
nácviku na suchu, seznamování s vodou a nácviku ve vodě. Plavecké pohyby učil ve stoji na zemi a na dřevěné konstrukci „plavecké koze“. Pro nácvik ve vodě zavedl bidlo, na němž se provádělo mechanické opakování pohybu, které bylo základem pro plavání. (Hoch, 1987)
14
V průběhu 19. století se znalost plavání rozšiřovala především ve školách a také v národních armádách v celé Evropě. V Anglii se dokonce pořádaly první plavecké závody pro pobavení diváků. Závody se staly velmi oblíbené a na vítěze se sázelo. Začaly se stavět městské bazény určené pro volnočasové využívání. Hledal se rychlejší způsob plavání, což přispělo ke zkoušení a objevování nových stylů. Při závodě o stříbrnou medaili v Londýně v roce 1844 představili severoameričtí Indiáni fascinující plavecký styl, při němž „prudce bičovali vodu svými pažemi, jako by to byla křídla větrného mlýna, a mocně odfukujíce, bili svýma nohama vodu směrem dolů“. Plavecký způsob kraul se však rozšířil mnohem později, až po předvedení na 5. olympijských hrách ve Stockholmu americkým plavcem havajského původu Duke Paoa Kahanamoku. (Olivová 1989, str. 38)
Na prvních novodobých olympijských hrách v Athénách v roce 1896 soutěžilo 19 mužů ze čtyř zemí ve čtyřech disciplínách. Nejúspěšnějším plavcem se stal Maďar Alfréd Hájós, který získal dvě prvenství na 100 m a 1200 m volným způsobem. Na posledních Letních olympijských hrách v Riu de Janeiro v roce 2016 bylo v programu zařazeno již 34 plaveckých disciplín.
V Londýně byla na konci olympijských her v roce 1908 založena Mezinárodní federace amatérského plavání (Féderation Internationale de Natation Amateur – FINA). Do dnešní doby sdružuje národní svazy plaveckých sportů. Zastřešuje světové aktivity bazénového plavání, dálkového plavání, skoků do vody, synchronizovaného plavání a vodního póla.
Federace sídlí ve švýcarském Lausanne.
1.1.1 Metodika plavání v českých zemích
První plovárna v českých zemích byla zřízena v roce 1810 v Praze na staré kotvící lodi na Vltavě pro potřebu výcviku vojáků. Pod vedením Ernsta von Pfuela se první vojáci vyučili metodou „bidla“ a také byli přidržováni nad hladinou provazem. Na rozšířené plovárně dvakrát do týdne armáda pořádala představení, kde až 150 plavců předvádělo manévry ve vodě, někteří vojáci se ponořovali a z říčního dna vynášeli vhozené dělové koule (Sáček, 2008).
„Nauka o plování“ byla první česká učebnice Jana Veselého (1874). Sloužila především samoukům. Nácvik vycházel z metody bidla a popis plavecké techniky byl velmi nepřesný, výcvik se skládal z nácviku na suchu a ve vodě.
15
Pětidenní kurz pro hry a plavání v roce 1922 v Brně organizoval František Majda, jako příklad plavecké výuky v kolektivu s využitím metody důvěry a sebedůvěry, kterou propagoval. Až do roku 1932 vydal celkem 6 publikací týkající se plavání (například:
Přípravné cviky k plování na prsou, Plování přirozenou metodou).
Významným pedagogem a sokolským pracovníkem byl František Grafnetter. Ve své publikační činnosti se zaměřil na metodiku plavání: Plování školní mládeže, Metodika plování, Plavecká abeceda, Příručka pro cvičitele žactva a dorostu I. a II. stupně vyspělosti.
Organizoval kurzy plavání pro žáky pražských škol a zavedl kurzy pro učitele.
Další rozvoj plavecké výuky je spojen s výstavbou krytých bazénů. Nestarší krytý bazén byl otevřen v roce 1927 v Praze, stal se součástí Tyršova domu. Do dnešní doby je napájen pramenitou vodou z Petřína. Do druhé světové války bylo pouze šest krytých bazénů.
Podolský, první padesátimetrový bazén, byl uveden do provozu až v roce 1965. Plavecké oddíly se v 60. letech věnovaly začínajícím plavcům i závodníkům (Puš, 1996).
1.1.2 Vývoj vyučovacích metod
Pět stupňů vývoje vyučovacích metod plavání uvádí a popisuje Bělková (1994):
• samouci (především obyvatelé přímořských oblastí, jezer a povodí řek, první učebnici napsal Mikoláš Wynemann v roce 1538)
• metoda individuální (Guts-Muts v roce 1798 vydává Malou učebnici plaveckého umění, věnuje se metodě „bidla“, nácvik plaveckého způsobu prsa v zavěšení v pevném bodě, plavec neuměl dýchat do vody, nebyl adaptován na vodní prostředí),
• metoda nadlehčení pomocí volných nadlehčovacích pomůcek (nejčastěji pomocí korkového pásu, který zaručoval větší ekonomičnost, aktivitu a efektivitu plavce, kombinováno s individuální metodou)
• kolektivní metody důvěry a sebedůvěry (byly zavedeny v armádě USA, za 1. světové války bylo potřeba naučit velké množství vojáků plavat, používala se plavecká deska)
• současná kolektivní metoda plavecké výuky (důsledně přihlíží k věkovým zvláštnostem neplavců, individuálním schopnostem a podmínkám výuky, používají se účelné nadlehčující pomůcky).
Při výuce plavání volíme postup výuky především s ohledem na věk neplavce, na zvolený plavecký způsob a na možnosti a materiální podmínky. Pro plaveckou výuku nejsou
16
stanoveny žádné závazné metodické řady. „Motorika člověka se rozvíjí s věkem a s pohybovou výchovou. Menší děti, které nemají dosud rozvinutou nervosvalovou koordinaci, se budou učit plaveckým pohybům obtížněji, stejně jako dospělý s malou předchozí pohybovou průpravou“ (Hoch, 1987, str. 70).
Podle Bělkové (1994) v plavecké výuce používáme dva základní postupy: komplexní a analyticko-syntetický postup. Smíšený postup ve výuce doporučuje Puš (1996).
Komplexní postup
Komplexní postup se uplatňuje nejvíce u nejmenších dětí, které se učí převážně napodobováním. Snahou je naučit daný pohyb v jeho konečné podobě. Po ukázce a při prvních pokusech nezdůrazňujeme podrobnosti, netrváme na přesnosti. Hlavní úkol spočívá ve zvládnutí pohybu v jeho základní podobě s použitím nadlehčovacích pomůcek. Postup je vhodný pro plavecké způsoby kraul a znak.
Analyticko-syntetický postup
Postup se používá u starších žáků a dospělých neplavců především pro nácvik plaveckého způsobu prsa. Nejdříve se jednotlivé pohyby a dovednosti nacvičují samostatně na souši a ve vodě. Po zvládnutí se spojují v pohybový celek, je potřeba se vyhnout mechanickému pojetí výuky (Bělková, 1994).
Smíšený postup
U mladších žáků v povinné plavecké výuce v plaveckých školách nejčastěji používáme smíšený postup. Komplexní postup uplatníme pro seznámení s vodním prostředím a nácvikem splývání a dýchání. Metodou analyticko-syntetickou začneme plavecký výcvik pohyby nohou, paží a postupně souhru jednotlivých pohybů upevňujeme. Cílem je dosáhnout jistoty pohybu a pocitu bezpečí ve vodním prostředí.
1.2 Legislativa a plavání na školách v ČR
Od konce šedesátých let je v naší republice uskutečňována plavecká výuka na základních školách. Tato systematická činnost ukázala svoji účelnost a prospěšnost, téměř odstranila plaveckou negramotnost žáků.
17
Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění vyhlášky č. 256/2012 Sb., pokud škola zařadí do školního vzdělávacího programu základní plaveckou výuku, uskutečňuje ji v rozsahu nejméně 40 vyučovacích hodin celkem během prvního stupně. Doporučuje se výuky plavání rozvrhnout do dvou po sobě jdoucích ročníků 1. stupně ZŠ v minimálním rozsahu 20 vyučovacích hodin v jednom ročníku. Před zahájením plavecké výuky škola ověří zdravotní způsobilost žáků, tu vystavuje lékař dítěte a nesmí být starší jednoho roku.
RVP ZV
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) stanoví jako součást obsahu vzdělávacího oboru Tělesná výchova i plavání, které je zařazeno jako učivo. Škola může zařadit výuku plavání, ale nemusí.
V případě realizace je výuka plavání součástí ŠVP (školního vzdělávacího programu) dané školy a je uskutečňována podle vyhlášky č. 48/2005 Sb. v tomto rozsahu:
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru na 1. stupni je rozdělen do dvou částí. V prvním období 1. - 3. ročník není plavání součástí obsahu. V druhém období 4.-5. ročník jsou učeny tyto očekávané výstupy, žák:
TV-5-1-11 adaptuje se na vodní prostředí, dodržuje hygienu plavání, zvládá v souladu s individuálními předpoklady základní plavecké dovednosti,
TV-5-1-12 zvládá v souladu s individuálními předpoklady vybranou plaveckou techniku, prvky sebezáchrany a bezpečnosti (MŠMT, 2016).
Obsah učiva je stanoven takto: „plavání (základní plavecká výuka) – hygiena plavání, adaptace na vodní prostředí, základní plavecké dovednosti, jeden plavecký způsob (plavecká technika), prvky sebezáchrany a bezpečnosti“ (MŠMT, 2016, strana 97).
Očekávané výstupy je možné splnit již v prvním období 1. stupně. Žádná legislativní norma neurčuje, ve kterém ročníku by měla výuka plavání probíhat, o zařazení do jednotlivých ročníků rozhoduje ředitel školy. V praxi se však preferuje 3. a 4. ročník.
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru na 2. stupni nezahrnuje jmenovitě plavání v očekávaných výstupech žáka, je však doporučeno v učivu:
„plavání (podle podmínek školy – zdokonalovací plavecká výuka, pokud neproběhla základní plavecká výuka, musí předcházet adaptace na vodní prostředí a základní plavecké
18
dovednosti) – další plavecké dovednosti, další plavecký způsob (plavecká technika), dovednosti záchranného a branného plavání, prvky zdravotního plavání a plavecký sportů, rozvoj plavecké vytrvalosti“ (MŠMT, 2016, strana 99). Škola tuto výuku zařadit může, ale nemusí.
Zodpovědnost za realizaci programu povinného plavání na 1. stupni nese ředitel školy, který musí ověřit (a ve smlouvě ošetřit):
• dodržování hygienických podmínek ze strany zařízení určeného pro výuku plavání
• odbornou úroveň poskytované výuky
• podmínky pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků Zajištění výuky plavání
O zajištění výuky plavání rozhoduje ředitel základní školy, je možné využít těchto způsobů:
1. Prostřednictvím plavecké školy jako školského účelového zařízení podle § 16 vyhlášky č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních.
2. U jiného subjektu, který není zapsán ve školském rejstříku, tedy např. u fyzické osoby nebo právnické osoby provozující vázanou živnost „Poskytování tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti…“ podle Přílohy č. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo formou pronájmu bazénu a souvisejících prostor.
3. Přímo u právnické osoby, která vykonává činnost základní školy, pokud tato právnická osoba vlastní nebo spravuje plavecký bazén a provozuje jej.
Při uplatnění bodu 1 a 2 je výuka plavání realizována na základě smlouvy uzavřené mezi právnickou osobou, která vykonává činnost základní školy, a příslušnou právnickou osobou či fyzickou osobou, jejíž součástí je především podrobné vymezení práv a povinností zúčastněných stran. V tom případě může být výuka plavání zajišťována přímo pedagogickými pracovníky příslušné základní školy.
Zaměstnanci právnické osoby vykonávající činnost plavecké školy jako školského účelového zařízení, kteří konají přímou vyučovací činnost přímým působením na vzdělávaného, jsou pedagogickými pracovníky ve smyslu zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tito zaměstnanci jsou trenéry ve
19
smyslu § 2 odst. 2 písm. h) zákona č. 563/2004 Sb. a musí splňovat podmínky stanovené v § 3 a § 21. Uvedená skutečnost je podstatná s ohledem na § 7 odst. 7 školského zákona, ze kterého vyplývá, že výchovu a vzdělávání ve školách a školských zařízeních zajišťují pedagogičtí pracovníci této plavecké školy (nejlépe kvalifikovaní učitelé TV, trenéři). Cvičitel plavání učí žáky plavat tak, aby to odpovídalo jejich individuálním pohybovým schopnostem.
Výuka plávání uskutečňována u jiného subjektu, který není součástí školského rejstříku a ve kterém nepůsobí pedagogičtí pracovníci ve smyslu zákona č. 563/2004 Sb., je provázena po celou dobu nezbytnou přítomností pedagogických pracovníků příslušné základní školy, kteří v tomto případě zajišťují především naplňování školních vzdělávacích programů. Za bezpečnost a ochranu zdraví žáků během výuky plavání odpovídá vůči těmto žákům ve všech případech právnická osoba vykonávající činnost dané základní školy. Tuto odpovědnost nelze přímo přenést na jinou právnickou osobu. Pravidla pro pedagogický doprovod stanoví odpovědnost za bezpečnost žáků do doby jejich předání cvičiteli. Musí být však přítomen i během celé výuky plavání. Okamžitě přebírá odpovědnost vždy, kdy žák opustí plaveckou skupinu v případě návštěvy toalet, náhlé nevolnosti. Každá plavecká škola musí mít zpracovaný vnitřní řád zaměřený zejména na bezpečnost práce, kde je přehledně stanoveno, kdy za žáky zodpovídá pedagogický dohled a kdy cvičitel plavání (MŠMT, 2015).
Financování plavecké výuky
Finanční zabezpečení realizace výuky plavání je z prostředků státního rozpočtu na základě
§ 160 školského zákona, hradí:
1. Náklady na plat nebo mzdu pracovníka školy, který se výuky a výcviku účastní (ať již jako učitel plavání nebo např. jako dohled), popř. učební pomůcky k tomuto výcviku určené (na základě § 160 odst. 1 písm. c) a d) školského zákona).
2. Náklady vyplývající ze smlouvy o zajištění výuky a výcviku, fakturované jako služba (na základě § 160 odst. 2 písm. a) školského zákona), přičemž hrazeny mohou být opět pouze mzdové náklady pracovníka, který výcvik plavání zajišťuje a vede (např. instruktor plavání), popř. učební pomůcky k tomuto výcviku určené.
Podle § 180 odst. 2 školského zákona může zřizovatel právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které zřizuje, přispívat na další neinvestiční výdaje jinak hrazenými ze státního rozpočtu podle tohoto zákona (MŠMT, 2015).
20 Podpora výuky plavání v základních školách
MŠMT vyhlásilo na základě § 171 odstavce 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, rozvojový program: Podpora výuky plavání v základních školách.
Cílem dotačního programu je rozvíjet v době povinné školní docházky výuku plavání na 1. stupni základních škol. Dotace je určena na dopravu žáků na místo plaveckého výcviku a na výuku plavání.
V první etapě programu pro období září – prosinec 2017 byla dotace poskytnuta 1 081 základní škole v celkové výši 17 614 000,- Kč. V druhé etapě pro období leden – červen 2018 požádalo o dotaci 1 567 základních škol (MŠMT, 2018).
Bezpečnost plavecké výuky
Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení zřizovaných MŠMT ČR č. j. 37014/2005 v platném znění ve svém článku 14 řeší bezpečnost plavecké výuky takto:
(1) Výuka plavání se uskutečňuje v zařízeních k tomu určených. Ředitel školy musí ověřit dodržování hygienických podmínek ze strany zařízení určeného pro výuku plavání, odbornou úroveň poskytované výuky, podmínky pro zajištění bezpečnosti a ochrany žáků. Při plavecké výuce se třída na základní škole dělí na skupiny, každou skupinu vede jeden vyučující.
Nejvyšší počet žáků – plavců je 15, žáků – neplavců – 10. Výuku plavání provádí vyučující jen s jednou skupinou žáků (MŠMT, 2005).
Učitel plavání dbá na to, aby v celém prostoru bazénu žáci neběhali, pohybovali se s maximální opatrností. Před zahájením výuky zkontroluje, zda žáci nemají náramky, řetízky a jiné ozdoby. Výcvik je vykonáván ve vymezeném prostoru a nesmí docházet k míšení družstev. Pedagog nenutí žáka k provedení pohybu, když žák projevuje strach a nedá se přesvědčit. V případě nehody, úrazu pedagog přeruší výuku, odvolá družstvo z vody a poskytne první pomoc (Čl. 21), úraz je zapsán do knihy úrazů žáků příslušné základní školy (Čl. 22 Evidence úrazů žáků).
Školský zákon stanoví způsoby evidence úrazů dětí, žáků a studentů, a to prostřednictvím knihy úrazů a záznamů o úrazech, vyhláškou je přesně stanoveno, jak je nutno v knize úrazů uvést fakta. Dle § 28 školského zákona jsou záznamy povinnou dokumentací školy. Při
21
lékařském ošetření lékař potvrdí formulář o úrazu a předá jej zákonným zástupcům žáka. Je-li tento úraz důvod absence žáka ve vyučování déle než dva dny, je záznam o školním úrazu odeslán na Českou školskou inspekci. Na základě těchto podkladů může zákonný zástupce žáka požádat o případné odškodnění. Školy mají uzavřeny pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti. Postupuje se podle vyhlášky č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, v platném znění. Odpovědnost za bezpečnost žáků pro odškodnění musí být přesně vymezena ve znění smlouvy o poskytnutí plaveckého výcviku.
Pedagogická dokumentace výuky plavání
Základní pedagogická dokumentace je vedena cvičitelem plavání. Poskytuje přehled o průběhu a výsledcích plavecké výuky. Záznamový arch obsahuje:
• Seznam žáků a evidence docházky
• Počáteční plavecké dovednosti
• Průběžné zaznamenávání výsledků, přehled závěrečných výsledků
• Hodnocení známkou, případně slovní hodnocení
Součástí dokumentace je lékařské potvrzení, písemný souhlas rodičů. Žáci i doprovázející pedagogičtí pracovníci jsou prokazatelně seznámeni s návštěvním řádem plavecké učebny a bezpečnostními a hygienickými zásadami. Základní škola a pedagogičtí pracovníci jsou navíc seznámeni s informacemi pro školy týkající se výuky plavání. Na konci kurzu by měl každý žák dostat mokré vysvědčení.
Povinnosti pedagoga při vedení výuky plavání
Povinnosti pedagoga, cvičitele při vedení výuky plavání podle Bělkové (1994):
1. Musí mít prostudované metodické materiály a řádně se na výuku připravit po stránce obsahové, metodické a organizační.
2. Před výukou zajistit potřebné pomůcky a zkontrolovat cvičební prostor.
3. Seznámit děti s hygienickými požadavky a dbát na jejich dodržování.
4. Pracovat s dětmi kolektivně a přitom respektovat individuální přístup k nim, podle potřeby být s dětmi ve vodě.
5. Kontrolovat počet dětí při zahájení, v průběhu a po skončení výuky.
6. Pracovat s přiměřeným počtem dětí a mít o nich stále přehled, zakázat jim opouštět cvičební prostor, v případě potřeby (WC) předat dítě rodiči, učiteli či jiné dospělé osobě.
22
7. Poučit děti o chování v prostorách bazénu, nedovolit jim vstupovat před zahájením či po skončení plavecké výuky do vody.
8. Pedagog musí být v prostoru bazénu dříve než děti a nesmí svěřené děti po celou dobu výuky opustit.
9. Při skocích do vody musí vybrat vhodné místo s bezpečnou hloubkou a vhodnou organizací zajistit jejich bezrizikový průběh.
10. V případě úrazu nebo jiné zdravotní nehody zajistit první pomoc, eventuálně předat dítě do lékařské péče. Preventivním opatřením v těchto případech je zákaz běhání po kluzké podložce, strkání se a vhazování do vody.
Jan Puš (2008) uvádí ve svém desateru požadavky na dobrého učitele plavání, ten by měl být nejen odborník, ale hlavně dobrý pedagog:
1. Mít potřebné vzdělání.
2. Znát základní strukturu postupu při výuce plavání.
3. Znát metody výuky a jejich použití a metody odstraňování strachu.
4. Znát metodické řády (nejsou pevné).
5. Znát pomůcky a jejich používání.
6. Mít vytvořený zásobník prvkového plavání a pracovat s ním.
7. Mít vytvořený zásobník her a pracovat s ním.
8. Znát základní výukový plán (vychází z RVP ZV) a zpracované písemné přípravy.
9. Ovládat pedagogickou dokumentaci.
10. Mít vztah k dětem.
1.3 Úkoly a cíle plavecké výuky
Podle Čechovské (2008) je plavecká výuka chápána jako dlouhodobý proces, při kterém dochází k osvojení plaveckých dovedností. Tento proces rozděluje na tři fáze: přípravnou, základní a zdokonalovací plaveckou výuku.
Přípravná plavecká výuka
• Bývá spojována s předškolním věkem, ale je důležitá pro každého začátečníka v jakémkoliv věku.
• Zahrnuje seznamování s vodou, aktivity ve vodě s nejmenšími dětmi – kojenecké plavání a plavání batolat.
23
• Předpokládá zvládnutí vodního prostředí, adaptaci na podmínky plavecké výuky.
• Zvládnutí plaveckých dovedností.
Podle Motyčky (2001) jsou úkoly a cíle plaveckého výcviku rozděleny do tří etap: základní plavecký výcvik, zdokonalovací výcvik a sportovní plavání.
Základní plavecký výcvik
• Hlavním úkolem je zbavit neplavce strachu z vody, naučit jej základní orientaci pod vodou, překonat jednoduchou vodní překážku za příznivých podmínek pro plavání.
• Naučit plavat jedním způsobem (úspěšný absolvent by měl uplavat bez přerušení 100-200 metrů).
• Zpravidla je organizován kolektivně a veden cvičitelem nebo učitelem.
Zdokonalovací výcvik
• Náplň a obsah se částečně prolínají již se základním výcvikem
• Získat znalost plavání všemi plaveckými způsoby a plavání pod vodou
• Zdolávání vodních překážek ve složitějších podmínkách
• Výcvik probíhá delší dobu, i celý rok několikrát (3-4) týdně
• Součástí je soubor teoretických a praktických znalostí a dovedností, dopomoc a záchrana tonoucího, poskytnutí první pomoci po záchraně
Sportovní plavání
• Je mnoholetý (až 15 let i více) systematický pedagogický proces
• Cílem je dosažení co nejvyššího sportovního výkonu
• Trénink je doplňován posilováním a rehabilitací
• Bývá individuální nebo skupinový, za ideální se považuje trénink ve dvojicích stejné výkonnosti
• Řídí jej trenér za dopomoci realizačního týmu (pomocní trenéři, lékař, masér, technik)
1.4 Význam plavání
Výukový význam
Plavání je nejlepší způsob pohybu a přemisťování se ve vodě bez použití jakýchkoliv pomocných prostředků pro pohyb. Důležité je osvojení plaveckých dovedností v činnosti ve
24
vodě, tuto aktivitu nelze ničím nahradit. Také není žádný přenos pohybových dovedností, které by napomáhaly rychleji zvládnout plavecké způsoby. Všechny plavecké způsoby, obrátky a startovní skoky se může naučit každý člověk. Další rozvíjející dovednosti jsou potápění, plavání pod vodou, lovení předmětů, dopomoc unavenému plavci a záchrana tonoucího. Osvojené plavecké dovednosti v dětství zůstávají člověku po celý život až do vysokého věku. Plavání, plavecký výcvik i výuka přináší radost a jedinečné zážitky. Plavecké dovednosti jsou potřebné pro bezpečný pobyt u vody, ochraňují před utopením (Motyčka, 2001).
Výchovný význam
Pocity strachu, které se u dětí mohou objevovat v různé intenzitě, a z různých příčin, se překonávají lépe v menším kolektivu. Pochvaly a společné vyrovnávání s nepříjemnými pocity chladu, únavy napomáhají k vnímání radosti pobytu ve vodě. Výchovný význam plavání spočívá v posilování sebedůvěry a ke zvyšování odvahy. Při plavecké výuce je kladen velký důraz na dodržování hygienických pravidel a na bezpečné chování při všech činnostech.
Výcvik v kolektivu pomáhá při rozvoji socializačních a adaptačních mechanizmů jedince, může mít vliv na pozitivní přístup k pohybovým činnostem (Motyčka, 2001).
Vzdělávací význam
Neustálým vývojem plaveckého sportu, nových materiálů, materiálních podmínek se mění pravidla i metody výuky. Při vzdělávání je potřeba se neustále zajímat o nové poznatky z různých oblastí, které se dotýkají problematiky plavání. V praxi jsou uplatňovány nejnovější poznatky z pedagogiky, psychologie, tělesné kultury, hygieny, fyziologie, kineziologie a sportovního lékařství. Úspěch při plavecké výuce předpokládá účelné propojení teoretických znalostí a praktických dovedností (Motyčka, 2001).
Zdravotní význam
Specifické vlastnosti vodního prostředí, jako je hustota, teplota a tepelná vodivost vody společně s hydrostatickým, tlakem a vztlakem, ovlivňují pohyb. Nadlehčovací účinky vody mají dobrý vliv na klouby a na celkovou kloubní pohyblivost. Plavání harmonicky zatěžuje celý pohybový aparát a kladně ovlivňuje všechny orgánové soustavy.
Příznivý vliv na dýchací systém mají samotné pohyby při plavání. Hydrostatický tlak na hrudník podporuje výdechovou fázi dýchání a vdech posiluje dýchací svaly, ty pracují proti
25
odporu vody, rozvíjí se tvar hrudníku. Při plavání dýcháme čistší, zvlhčený vzduch bez prachu.
Plavání podporuje správné postavení páteře, především u dětí v období růstu. Horizontální pozice odlehčuje páteř, jsou uvolněny meziobratlové ploténky. Rotační pohyby posilují svalové skupiny, které v běžném životě méně používáme, ale jsou potřebné pro pohyb páteře.
Při plavání je rovnoměrně zatěžováno velké množství svalů, to má dobrý vliv na stejnoměrný vývoj a nedochází k přetěžování jednotlivých svalových skupin a přiměřená zátěž podporuje rozvoj vytrvalosti svalstva.
Kladně je ovlivňován oběhový systém, kdy horizontální poloha při plavání snižuje námahu srdce a usnadňuje práci krevného oběhu, především dolních končetin (Hálková, 2004).
Tepelná vodivost vody je 23x vyšší než u vzduchu. Povrch těla je vodou výrazně ohříván nebo ochlazován. Při plavání ve vlažné 26-28°C se náš organismus přizpůsobí, adaptuje.
Otužování ve vodě je prospěšné, ovlivňuje termoregulaci organismu a je dobou prevencí proti nachlazení. U některých jedinců při delším pobytu ve vodě můžeme pozorovat svalový třes nebo promodrání částí obličeje nebo končetin. V takovém případě přerušíme plavání a prohřejeme tělo v teplé sprše. Teplá voda napomáhá při svalové relaxaci a celkově zlepšuje prokrvení kůže.
Plavání a činnosti ve vodě napomáhají k dobrému spánku, protože několikanásobně zvyšují energetický výdej, zlepšují metabolismus organismu. Pobyt ve vodě přispívá k regeneraci fyzických a duševních sil člověka (Puš, 2008).
Negativní vlivy plavání na organismus
Onemocnění, způsobená vlivem vodního prostředí nebo kontaktem s chemickými látkami používané pro úpravu vody v bazénech:
• poškození sliznice, alergické reakce
• záněty spojivek a zevního zvukovodu
• různá dermatologická onemocnění (ekzémy, mykózy, bradavice apod.).
Při plavání může dojít k poranění. Nejčastějšími úrazy jsou následky pádů na kluzkém povrchu v okolí bazénu. Dochází ke zlomeninám horních či dolních končetin, ale i k úrazům hlavy. Během výuky může také dojít ke střetnutí dvou plavajících, každý plavec má mít okolo
26
sebe dostatečné množství místa a hlídat si, kam plave. Úrazy vznikají především při nedodržování kázně a pořádku (Giehrl, Hahn, 2000).
Nerespektování zákonitostí ponořovacího reflexu při plavání pod vodou a potápění vedou ke mdlobám, ztrátě orientace, bezvědomí i utonutí. Příčiny utonutí pramení především z nekázně a nedodržování daných předpisů ve všech prostorách při plavání. Známou skutečností je, že většinou neutonou úplní neplavci, ale lidé, kteří jsou plavci. Tito jedinci přeceňují své plavecké dovednosti a síly, nedokáží realisticky vyhodnotit nebezpečnou situaci a podřídit jí své chování. Podceňují fyziologické změny v organismu po požití nevhodné stravy, alkoholu, nikotinu nebo drog.
U aktivních sportovců neúměrné zátěže při plavání vedou k přetěžování organismu. Vznikají časté problémy a bolestivé stavy určitých svalových skupin ramenního kloubu, kolenního kloubu, nártu a zádových svalů (Motyčka, 2001).
1.5 Prvky záchrany a bezpečnosti
Bezpečné zvládnutí vodního prostředí předpokládá aktivní využití plaveckých dovedností a znalost plavání. Obvykle za plavce v dospělé populaci označujeme toho, kdo bez přerušení a zjevného vyčerpání překoná vzdálenost 200 metrů. U dětí do 10 let považujeme za plavce toho, kdo souvisle uplave 100 metrů (Čechovská, 2008).
Změny RVP souvisí s očekávanými výstupy, kdy „žák zvládá v souladu s individuálními předpoklady prvky sebezáchrany a bezpečnosti“ na 1. stupni (MŠMT, 2017, str. 98). Na 2. stupni, dle podmínek školy jsou v učivu obsaženy dovednosti záchranného a branného plavání (MŠMT, 2017).
Období přípravné plavecké výuky
Vybrané prvky sebezáchranného plavání jsou zařazovány již do přípravné plavecké výuky dětí předškolního věku. Od samého začátku pobytu ve vodě jde o nácvik potopení obličeje, postupné ponoření celé hlavy společně se zadržením dechu. Je třeba chovat se klidně při kontaktu s vodou a nepropadat panice. Nacvičit zvládnutí pádu do vody a překonat první nebezpečné okamžiky (Čechovská, 2003).
27 Období základní plavecké výuky
Prvky sebezáchranného plavání v období základní plavecké výuky u mladšího školního věku navazují a rozvíjí elementární sebezáchranné dovednosti předchozího období v náročnějších podmínkách a ztížených situacích (Čechovská, 2003).
Období zdokonalovací plavecké výuky
Záchranné plavání se uplatňuje teprve ve zdokonalovací výuce, která je spojena se starším školním věkem. Jedinec dosáhne dobré plavecké úrovně a bezpečně zvládne vodní prostředí, zajistí sebezáchranu, pak může být schopen poskytnout pomoc další osobě. Důležité jsou jak mentální, tak kondiční předpoklady pro zvládnutí náročné situace. Vždy je kladen důraz na osobní bezpečí zachraňujícího (Motyčka, 2001).
1.6 Vodní záchranná služba Českého červeného kříže (dále VZS ČČK)
Stále větší počet lidí zvládá základy záchrany tonoucích. Bylo by však potřebné, aly většina lidí uměla plavat a především dodržovala základní pravidla při pobytu u vody a koupání. Za poslední desetiletí statistiky naznačují mírný pokles utonulých v ČR, kterých je okolo dvou set. Záchranáři Vodní záchranné služby Českého červeného kříže, kteří pravidelně slouží na patnácti vyznačených vodních plochách v ČR, vykazují kolem 800 zásahů především zdravotního, ale i technického charakteru. Utonutí je v ČR druhou nejčastější úrazovou příčinou náhlé smrti dětí a mládeže a čtvrtou nejčastější u dospělé populace.
Desatero bezpečného pobytu u vody
1. Nechoď se koupat sám, nepodceňuj nebezpečí vody.
2. Neplav hned po jídle, nech si alespoň 1 hodinu odstup.
3. Neplav, jsi-li rozpálený nebo unavený.
4. Neplav a neskákej do vody v neznámých místech.
5. Neplav do blízkosti plavidel a plavební dráhy.
6. Plav ve vyznačeném prostoru, máš záruku záchrany života.
7. Neplav daleko od břehu, máš-li tuto potřebu, zajisti si doprovod lodičky.
8. Pamatuj, že na plavidla nepatří děti bez řádně oblečených záchranných vest.
9. Nebuď ve vodě hrubý a bezohledný.
10. Důvěřuj členům Vodní záchranné služby, uposlechni jejich pokynů a nepřekážej jim v práci.
28 Preventivní program pro děti
VZS ČČK vytvořila preventivní program zaměřený na děti a školní mládež, který připomíná zásady bezpečného pobytu u vody „Bezpečné dětství – u vody bez nehody“.
V preventivním programu jsou jednotlivé části desatera podrobněji vysvětleny a pozměněny pro potřebu dětí. V jednotlivých bodech je zdůrazněno, že se nesmí podceňovat nebezpečí vody a nikdo by se neměl koupat sám, děti i dospělé osoby, protože i dobrý plavec může mít chvilkovou zdravotní indispozici, nevolnost. Do vody mimo určená, vyznačená místa nikdy neskáčeme, ale vstupujeme opatrně, nikdy nevíme, co je pod hladinou. Při špatné viditelnosti ve vodě, může dojít k drobným poraněním o kameny, střepy, při skocích hrozí smrtelné úrazy.
V pravidlech je vysvětleno, proč se nemá chodit do vody, když je organismus rozpálený nebo unavený. Velký rozdíl teplot může být příčinou kolapsových stavů a skoky po hlavě jsou pak nejvíce rizikové. I po jídle je člověk unavený, také je větší riziko zvracení. Při plavání od břehu se doporučuje vzít si výraznou čepičku, plovoucí bóji, plovák, protože jakákoliv plovoucí pomůcka je bezpečím pro zachránce i oběť. Plavání v blízkosti plavidel je vždy nebezpečné, protože vlny i odraz slunce snižují vůdcům plavidel viditelnost plavce a možná poranění plavidlem mívají fatální následky. Důraz je kladen na odpovědnost za svou bezpečnost a dodržování pravidel.
1.7 Základní plavecké dovednosti
Mezi autory metodik plavání nepanuje shoda, kolik má být plaveckých dovedností a v jakém rozsahu mají být zvládány. Někdy se rozlišuje jen rovnováha ve vodě, dýchání a jednoduché lokomoční pohyby, někdy mnoho dílčích dovedností. Předpokladem úspěšného nácviku plaveckých způsobů je především velmi dobré osvojení plaveckých dovedností. Názorná ukázka se uplatňuje u všech věkových kategorií (Čechovská, Miler, 2008).
K základním plaveckým dovednostem řadí Pédroletti (2007) ponořování hlavy, otevírání očí, dýchání, vznášení a polohy těla. Giehrl a Hahn (2000) uvádějí především techniku dýchání, potápění, splývání a skákání. Čechovská, Miler (2008) považují těchto pět skupin plaveckých dovedností, které se vzájemně překrývají a navazují na sebe, za nejdůležitější: dýchání, pády a skoky, orientaci ve vodě, plaveckou polohu a rozvoj pocitu vody.
29 Seznamování s vodou
První etapa, ve které je důležité získat hezký a trvalejší vztah k vodě, překonat strach z neznámého, jiného prostředí. Zpočátku seznamování probíhá na mělčině s postupným přechodem do mělkého bazénu. Formou her a zábavných činností učíme ve vodě nejjednodušší pohyby rukou a nohou spojené s během, chůzí, poklusáváním. Prostorová orientace ve vodě i pod vodou je základním předpokladem pocitu bezpečí a jistoty při pohybu ve vodě, tuto dovednost musí žáci zvládnout nejdříve, teprve poté se mohou učit plavat (Čechovská, Miler, 2007).
Dovednost plaveckého dýchání
Plavecká dovednost je spojena se schopností zvládnout aktivní výdechy pod hladinu, před výdechem zadržujeme dech, tuto fázi při nácviku dýchání postupně prodlužujeme. Chceme dosáhnout kratšího, intenzivního vdechu a pomalého, plynulého, úplného výdechu ústy i nosem. Vdech je pasivní fáze dýchání a výdech je naopak aktivní fáze. Vdechujeme pouze ústy (Pédroletti, 2007). Podle jiných autorů (Čechovská, Miler, Motyčka) je důležité vydechovat ústy i nosem.
Ponoření a potápění
Dovednost spojena s orientací pod hladinou vyžaduje potopení obličeje a celé hlavy. Dostat se pod hladinu a otevřít oči umožní pozorovat pohyby ve vodě. Potápění je důležité pro správné plavání. Plavání pod vodou je jedna z hlavních dovedností záchranáře a nezbytným předpokladem při záchraně tonoucích. Dovednost umožňuje pohybovat se pod vodou k určitému cíli, umět vylovit předměty (Giehrl, Hahn, 2000).
Splývání
Dovednost zaujmout hydrodynamickou plaveckou polohu je naprosto zásadní předpoklad pro úspěšné zvládnutí plaveckých způsobů. Do splývání nepatří jen plutí, ale i volné ležení na vodní hladině, vznášení. Od začátku je třeba nacvičovat rovnováhu a výdrž se vznášením na prsou i na zádech. Při splývání tělo nevykonává žádný pohyb, využívá setrvačný pohyb.
Nadlehčování s pomůckami není příliš vhodné. Splývání je schopnost klouzat s nataženým tělem na vodní hladině, nebo pod vodou s co nejmenším odporem a s výdrží. Vyplouvání těla při ponoru bez jakéhokoli záběru končetin je také splývání. Tato dovednost se dobře uplatní při startu i obrátce, především ovlivňuje plaveckou polohu (Giehrl, Hahn, 2000).
30 Pády a skoky do vody
Dovednost zvládnout kontrolovaně pády a skoky do vody nám rozšiřuje možnosti aktivního pohybu ve vodě. Při této činnosti se uplatní odvaha a překonání strachu. Je nutné dodržovat bezpečná pravidla: neskákat do neznámé vody, být si jistý dostatečnou hloubkou k danému skoku a volným prostorem. Nevhodné jsou skoky s rozběhem po kluzkém povrchu, s dopadem na různé předměty ležící na hladině vody. Při skákání pociťujeme odpor vody, tlak vody ve větší hloubce a vztlak. Při výuce jsou skoky a pády vždy konány na pokyn učitele.
(Giehrl, Hahn, 2000).
Rozvoj pocitu vody
Dovednost, která je zaměřena na vnímání vodního prostředí, se prolíná se všemi ostatními plaveckými dovednostmi. U začátečníků pomáhá rozeznat, kdy voda znesnadňuje zadaný pohyb a jaké pohyby naopak umožňují udržet se na hladině vody. Ovlivňuje uvědomit si, které pohyby vedou k žádoucímu směru, k určité činnosti a tuto dovednost postupně rozvíjet.
Při nácviku plaveckých způsobů musíme promyšleně uplatňovat záběrové plochy. Je vhodné zařazovat různá cvičení, kde využíváme různé plavecké polohy, rozvíjíme koordinační schopnosti a získáváme cit pro vodu (Čechovská, Miler, 2008).
1.8 Pedagogické zásady při výuce plavání
Podle Hocha (1991) je nácvik plavání tvůrčí činnost a ta je tím úspěšnější, čím více se prostředky a metody výuky přiblíží schopnostem jedince. Úspěšnost nácviku ovlivňuje především cvičenec a jeho poměr k vodě, úroveň pohybových schopností, vůle překonávat stresové situace a individuální vlastnosti. Osobnost cvičitele a materiální podmínky pro výcvik jsou také velmi důležité. Výuka plavání je procesem, při kterém jsou dodržovány stěžejní pedagogické zásady: systematičnosti, přiměřenosti, aktivity, názornosti a trvalost.
Mezi další zásady podle Puše (1996) patří postup od jednoduchého ke složitějšímu, kolektivnost i individuální přístup.
1. Zásada systematičnosti a posloupnosti vede k postupnému a snazšímu získávání plaveckých dovedností. Jednotlivé nácviky vychází od jednodušších ke složitějším.
Opakování plaveckých cviků v kratším časovém úseku (vícekrát týdně) je významně účinnější. Při delším časovém odstupu (14 dní) se ztrácí návaznost a žáci zapomínají
31
naučené. Optimální počet opakování účinných cvičení vede k osvojení žádoucích plaveckých pohybů.
2. Přiměřenost k věku, motorickým zkušenostem, vztahem k vodnímu prostředí a k psychické vyspělosti žáka ovlivňuje volbu specifických nácvikových metod při nácviku plavání. Pedagog plavání volí takoví cvičení, která jsou žáci schopni provést a zvládnout. Plavání má vliv na motorickou a psychickou adaptaci ve vodním prostředí každého jedince, proto volíme i přiměřený počet opakování. Plavání má z hlediska pohybu dolních a horních končetin komplexní charakter, proto tuto metodu uplatňujeme převážně u mladších dětí. U dospělých využíváme metodu smíšeného postupu, kdy nacvičujeme postupně samostatné pohyby a jejich souhry.
3. Aktivita u většiny neplavců je ovlivněna jejich vztahem k vodnému prostředí.
U jedinců, kteří mají strach z vody, eventuálně z hloubky, je aktivita minimální.
Úspěšnost výuky závisí na aktivitě dětí. Vhodným působením pedagoga a dobře zvoleným postupem lze podnítit chuť k učení. U většiny neplavců je zájem naučit se plavat velký. Zájem o učení podporujeme střídáním aktivit s herními a odpočinkovými prvky. Plavecká výuka vyžaduje především vlastní aktivitu ve vodě, cvičení na suchu omezujeme.
4. Trvanlivost nacvičovaných pohybů není konečná, protože se technika plaveckých způsobů teprve rozvíjí. V této fázi nácviku je důležité vytvářet předpoklady pohybů, které lze dále rozvíjet a zdokonalovat. Trvalé osvojení plaveckých dovedností a techniky plaveckých způsobů závisí na dalším upevňování. Počet opakování pohybové činnosti a frekvence cvičebních jednotek ovlivní výsledky osvojení.
Nejdůležitější je získat kladný vztah k pohybové aktivitě ve vodě, k plavání, tak aby docházelo k pravidelnému a častému cvičení (Bělková, 1994).
5. Zásada názornosti se opírá o poznání, že děti se učí nápodobou rychleji než při dlouhém vysvětlování. Předpokladem správného provedení pohybu je vytvoření odpovídající představy. Pro představu nejčastěji používáme ukázku společně s krátkým výstižným výkladem. Nacvičovaný pohyb může předvést vyučující nebo některé z dětí, musí být perfektně předvedená. Ukázku provedenou ve vodě děti sledují ze břehu. Pohyb je předváděn v pomalém plavání se zaměřením na představení celku a jednotlivých prvků. Ukázka předchází nácviku, často je třeba zařadit ji
32
opakovaně. Nesprávně provedený pohyb musí být pokud možno okamžitě opravený, aby nedošlo k chybnému zafixování. Žákům ukazujeme chybu pouze tehdy, pokud si ji neuvědomují (Hoch, 1991).
6. Při postupování od snadných prvků ke složitějším dodržujeme určitou pohybovou a časovou posloupnost. Pedagog vybírá cviky, které vedou od jednoduššího ke složitějšímu pohybu, systematicky na sebe v jednotlivých cvičebních jednotkách navazují a snaží se vyhnout stereotypu, účelně vyhledává obměnu cviků. Motorická dovednost je ovlivněna odpovídající přípravou ve vodě, ale také psychickou průpravou a vyrovnaností.
7. Při plavání nám pomáhá zásada kolektivnosti, kdy jednotlivé části výcviku probíhají ve skupinkách. Tento přístup předpokládá přibližně stejnou úroveň plaveckých dovedností a plavání. Případný individuální přístup k jednotlivcům nesmí ovlivnit bezpečnost při výcviku ostatních v kolektivu (Puš, 1996).
8. Komunikace mezi žákem a pedagogem je v bazénech rozdílná od komunikace ve třídě. Především akustika velkého prostoru je odlišná, často velmi špatná. Rušivé vlivy namáhají a kladou mimořádné nároky na hlasivky pedagoga. Ústní pokyny, vysvětlení, komentáře sdělujeme žákům na břehu. V průběhu výuky, kdy jsou děti ve vodě, omezujeme slovní pokyny. Využíváme dohodnuté optické nebo zvukové signály, které se děti naučily poznávat a reagují na ně. Vždy se ujistíme, že náš pokyn byl dobře pochopen. Pokud část dětí neporozumí nebo potřebují další vysvětlení, necháme je vystoupit z vody a informujeme je na suchu. Učitel se musí umět vyjadřovat srozumitelně a přiměřeným způsobem formulovat své pokyny a požadavky.
1.9 Organizační formy v plavání
Organizační formou je myšlen relativně stálý systém souvislostí edukačního procesu vyznačující se uspořádáním podmínek především z hlediska obsahu, místa a času. Cvičební jednotka v délce 45 minut v plavecké výuce je obvyklá.
V předplavecké výuce (kojenci, batolata, rodiče s dětmi) je možné vzhledem k věku a teplotě vody jednotku zkrátit. Ideální je individuální práce s dítětem, u předplavecké výuky dětí z mateřských škol se řídíme pravidlem – kolik roků dítěti je, tolik bude v družstvu na jednoho
33
cvičitele. Z ekonomických důvodů nelze vždy toto pravidlo dodržet, ve skupině může být maximálně 10 dětí. Při výuce je doporučená frekvence 2-3x týdně, záleží na technických, organizačních a finančních možnostech (Čechovská, 2007).
U povinné plavecké výuky na 1. stupni je na jednoho cvičitele 10 neplavců a 15 plavců.
V ojedinělých případech, především z důvodů velké vzdálenosti bazénu, může výuka probíhat formou dvouhodinovky. Vhodné je zařazení hygienické přestávky v průběhu hlavní části výcviku.
Struktura cvičební jednotky v plaveckém výcviku
Formální zpracování jednotky má základ ve výukovém plánu, který obsahuje cíle výuky, metody a základní časový plán. Každá cvičební jednotka svým obsahem navazuje na předcházející výcvik a je přípravou pro následující výuku. V zásadě se neliší od klasické struktury běžné vyučovací hodiny tělesné výchovy. Specifika jsou především obsahová (Bělková, 1994).
1. Úvodní část
• nástup, prezentace
• seznámení s programem, organizační pokyny, motivace dětí.
2. Průpravná část
• na suchu (rušná cvičení pro zahřátí – poskoky na místě, švihová a uvolňující cvičení eventuálně koordinačně zaměřená, imitační cvičení – plavecké pohyby)
• nebo ve vodě (rozplavání – délka dle stupně připravenosti žáků a náplně výuky, hry ve vodě, seskoky a skoky na hloubce, průpravná cvičení pro hlavní část, herní činnosti zaměřené na jednotlivé plavecké pohybové dovednosti, plavecká průprava – prvkové plavání).
3. Hlavní část
• plnění hlavního cíle, opakování probraných pohybových prvků v různých formách a způsobech,
• nácvik nových prvků na suchu i ve vodě, spojování prvků v celek, zdokonalování techniky, rozvoj pohybových schopností.
4. Závěrečná část
• hry, hry s míčem, samostatná činnost, lovení předmětů, skoky do vody, volný pohyb, ukázky provedení pohybových úkolů dětmi, které látku nejlépe zvládly,
• nástup, zhodnocení činnosti, pochvaly, téma příští hodiny.
