podnikatelských subjektů
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. René Dubský
Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Olga Hasprová
Liberec 2018
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí diplomové práce doc. Dr. Ing. Olze Hasprové za cenné rady a odbornou pomoc při vypracování této práce. Poděkování patří také
Ing. Anně Antošové a Ing. Adrianě Chroščové ze společnosti KOBIT, spol. s r. o. za poskytnutí informací, podkladů a spolupráci při konzultacích.
Anotace
Diplomová práce se zabývá hodnocením společnosti KOBIT, spol. s r. o. v letech 2013 až 2017 pomocí finančních a nefinančních ukazatelů. První část se věnuje popisu základních pojmů spojených s hodnocením podniku, jsou zde představeny finanční a nefinanční ukazatele společně se způsobem jejich výpočtu a interpretací výsledku. V druhé části je provedena charakteristika analyzované společnosti, její historie a současná situace na trhu.
Vybrané finanční a nefinanční ukazatele jsou aplikovány na údajích z účetních výkazů a interních dokumentů za účelem komplexního zhodnocení podniku KOBIT, spol. s r. o.
Závěrečná část práce obsahuje celkové shrnutí zjištěných výsledků, na základě kterých jsou vytvořeny návrhy ke zlepšení výkonnosti podniku.
Klíčová slova
Finanční ukazatele, nefinanční ukazatele, finanční analýza, hodnocení podniku, rozdílové ukazatele, poměrové ukazatele, hodnotové ukazatele, souhrnné ukazatele, nová ekonomika, KOBIT, spol. s r. o.
Annotation
Financial and non-financial indicators in the evaluation of businesses
The diploma thesis deals with evaluation of KOBIT, spol. s r. o. in the years 2013 to 2017 using financial and non-financial indicators. The first part provides a description of the basic concepts connected with the evaluation of the company, there are presented financial and non-financial indicators together with the way of their calculation and interpretation of the results. The second part contains the characteristic of the analysed company, its history and the current situation on the market. The selected financial and non-financial indicators are applied to the data from the financial statements and internal documents for the purpose of comprehensive valuation of KOBIT, spol. s r. o. The final part of the thesis contains a summary of the results obtained, on the basis of which proposals are created to improve the performance of the company.
Keywords
Financial indicators, non-financial indicators, financial analysis, evaluation of business, difference indicators, ratio indicators, value based indicators, aggregate indicators, new economy, KOBIT, spol. s r. o.
8
Obsah:
Úvod ... 15
1 Hodnocení výkonnosti podniku ... 17
1.1 Metody hodnocení výkonnosti podniku... 18
2 Finanční analýza ... 22
2.1 Uživatelé finanční analýzy ... 23
2.2 Přístupy finanční analýzy ... 23
2.3 Metody finanční analýzy... 24
3 Finanční ukazatele ... 25
3.1 Dělení finančních ukazatelů ... 25
3.2 Absolutní ukazatele ... 25
3.2.1. Horizontální analýza (trendová) ... 26
3.2.2. Vertikální analýza (strukturální) ... 26
3.3 Rozdílové ukazatele ... 27
3.3.1. Čistý pracovní kapitál ... 27
3.3.2. Čisté pohotové prostředky ... 28
3.3.3. Čistý peněžní majetek ... 28
3.4 Poměrové ukazatele ... 28
3.4.1. Ukazatele rentability ... 29
3.4.2. Ukazatele likvidity ... 32
3.4.3. Ukazatele zadluženosti ... 34
3.4.4. Ukazatele aktivity ... 36
3.5 Hodnotové ukazatele výkonnosti ... 38
3.5.1. Ekonomická přidaná hodnota (EVA – Economic Value Added) ... 38
3.6 Analýza soustav ukazatelů ... 39
3.6.1. Altmanův model ZETA ... 41
9
3.6.2. Index IN05 ... 41
3.6.3. Kralickův Quicktest ... 42
4 Nefinanční ukazatele ... 44
4.1 Výroba a produkce ... 45
4.1.1. Kvalita výrobků ... 45
4.1.2. Produktivita práce ... 46
4.2 Prodej a marketing ... 46
4.2.1. Loajalita zákazníka ... 46
4.2.2. Počet zákazníků ... 47
4.3 Lidský kapitál ... 47
4.3.1. Fluktuace ... 47
4.3.2. Vzdělávání a trénink ... 48
5 KOBIT, spol. s r. o. ... 49
5.1 Historický vývoj podniku ... 49
5.2 Současná situace podniku ... 50
5.3 Pozice na trhu ... 51
6 Aplikace vybraných ukazatelů ... 55
6.1 Analýza absolutních ukazatelů ... 55
6.1.1. Horizontální a vertikální analýza rozvahy... 55
6.1.2. Horizontální a vertikální analýza výkazu zisku a ztráty... 63
6.2 Analýza rozdílových ukazatelů... 68
6.2.1. Čistý pracovní kapitál ... 68
6.2.2. Čisté pohotové prostředky ... 69
6.2.3. Čistý peněžní majetek ... 69
6.3 Analýza poměrových ukazatelů ... 71
6.3.1. Ukazatele rentability... 71
6.3.2. Ukazatele likvidity ... 74
10
6.3.3. Ukazatele zadluženosti ... 76
6.3.4. Ukazatele aktivity ... 78
6.4 Analýza ukazatele EVA a soustav ukazatelů ... 80
6.5 Analýza nefinančních ukazatelů ... 83
7 Shrnutí výsledků a návrh doporučení ... 87
Závěr ... 92
Seznam použitých zdrojů ... 94
Seznam příloh ... 97
11
Seznam obrázků
Obrázek 1: Členění metod finanční analýzy ... 24
Obrázek 2: Čistý pracovní kapitál ... 27
Obrázek 3: Vývoj tržeb v letech 2013–2017 ... 52
Obrázek 4: Tržby z tuzemska v letech 2013–2017 ... 53
Obrázek 5: Tržby ze zahraničí v letech 2013–2017 ... 54
Obrázek 6: Vývoj aktiv v letech 2013–2017 ... 56
Obrázek 7: Vývoj pasiv v letech 2013–2017 ... 60
Obrázek 8: Struktura celkových tržeb 2013–2017 ... 67
Obrázek 9: Vývoj výkonů a výkonové spotřeby 2013–2017 ... 68
Obrázek 10: Vývoj jednotlivých rozdílových ukazatelů v letech 2013–2017 ... 70
Obrázek 11: Vývoj jednotlivých rentabilit v letech 2013–2017 ... 73
Obrázek 12: Vývoj jednotlivých likvidit v letech 2013–2017 ... 75
Obrázek 13: Vývoj ukazatele EVA v letech 2013–2017 ... 80
Obrázek 14: Vývoj ukazatele ZETA v letech 2013–2017 ... 81
Obrázek 15: Vývoj indexu IN05 v letech 2013–2017 ... 82
Obrázek 16: Vývoj Kralickova Quicktestu v letech 2013–2017 ... 83
12
Seznam tabulek
Tabulka 1: Vývoj ukazatelů finanční výkonnosti ... 20
Tabulka 2: Interpretace výsledných hodnot ... 41
Tabulka 3: Interpretace výsledku IN05 ... 42
Tabulka 4: Známkování výsledků jednotlivých rovnic ... 43
Tabulka 5: Interpretace výsledné hodnoty ... 43
Tabulka 6: Tržní podíly na jednotlivých trzích za rok 2017 ... 51
Tabulka 7: Vývoj aktiv v letech 2013–2017 ... 56
Tabulka 8: Horizontální analýza aktiv v letech 2013–2017 ... 57
Tabulka 9: Analýza struktury aktiv v letech 2013–2017 ... 58
Tabulka 10: Vývoj pasiv v letech 2013–2017 ... 60
Tabulka 11: Horizontální analýza pasiv v letech 2013–2017 ... 61
Tabulka 12: Analýza struktury pasiv v letech 2013–2017 ... 62
Tabulka 13: Výkaz zisku a ztráty 2013–2017 ve zkráceném rozsahu ... 64
Tabulka 14: Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty v letech 2013–2017 ... 65
Tabulka 15: Vertikální analýza výkazu zisku a ztráty v letech 2013–2017 ... 66
Tabulka 16: Vývoj ČPK v letech 2013–2017 ... 69
Tabulka 17: Vývoj ČPP v letech 2013–2017... 69
Tabulka 18: Vývoj ČPM v letech 2013–2017 ... 70
Tabulka 19: Vývoj ROA v letech 2013–2017 ... 71
Tabulka 20: Vývoj ROCE v letech 2013–2017 ... 72
Tabulka 21: Vývoj ROE v letech 2013–2017 ... 72
Tabulka 22: Vývoj ROS v letech 2013–2017 ... 73
Tabulka 23: Vývoj běžné likvidity v letech 2013–2017 ... 74
Tabulka 24: Vývoj pohotové likvidity v letech 2013–2017 ... 74
Tabulka 25: Vývoj okamžité likvidity v letech 2013–2017 ... 75
Tabulka 26: Vývoj celkové zadluženosti v letech 2013–2017 ... 76
Tabulka 27: Vývoj koeficientu samofinancování v letech 2013–2017 ... 77
Tabulka 28: Vývoj zadluženosti vlastního kapitálu v letech 2013–2017 ... 77
Tabulka 29: Vývoj finanční páky v letech 2013–2017 ... 77
Tabulka 30: Vývoj úrokového krytí v letech 2013–2017 ... 78
Tabulka 31: Vývoj obratu aktiv v letech 2013–2017 ... 78
Tabulka 32: Vývoj obratu zásob v letech 2013–2017... 79
Tabulka 33: Vývoj doby obratu pohledávek a závazků v letech 2013–2017 ... 79
Tabulka 34: Vývoj ukazatele ZETA v letech 2013–2017 ... 81
Tabulka 35: Vývoj indexu IN05 v letec 2013–2017 ... 82
13
Tabulka 36: Vývoj Kralickova Quicktestu v letech 2013–2017 ... 83
Tabulka 37: Vývoj kvality výrobku v letech 2013–2017 ... 83
Tabulka 38: Vývoj produktivity práce v letech 2013–2017 ... 84
Tabulka 39: Vývoj loajality zákazníka v letech 2013–2017 ... 84
Tabulka 40: Ukazatel setrvání zákazníka v letech 2013–2017 ... 85
Tabulka 41: Vývoj počtu zákazníků v letech 2013–2017 ... 85
Tabulka 42: Vývoj fluktuace zaměstnanců v letech 2013–2017 ... 86
Tabulka 43: Vývoj nákladů na školení v letech 2013–2017 ... 86
14
Seznam zkratek
CF Cash Flow
ČPK Čistý pracovní kapitál ČPM Čistý peněžní majetek ČPP Čisté pohotové prostředky
DCF Diskontní Cash Flow (Discounted Cash Flow) DHM Dlouhodobý hmotný majetek
DM Dlouhodobý majetek
DNM Dlouhodobý nehmotný majetek EAT Čistý zisk (Earnings after Taxes)
EBIT Zisk před odečtením úroků a daní (Earnings before Interest and Taxes) EBITDA Zisk před úroky, zdaněním a odpisy (Earnings before Interest, Taxes,
Depreciation and Amortization)
EBT Zisk před zdaněním (Earnings before Taxes
EVA Ekonomická přidaná hodnota ( Economic Value Added) MVA Hodnota přidaná trhem (Market Value Added)
ROA Rentabilita úhrnného vloženého kapitálu (Return of Assets)
ROCE Rentabilita dlouhodobého kapitálu (Return on Capital Employed) ROE Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity)
ROS Rentabilita tržeb (Return on Sales) VH Výsledek hospodaření
ZC Zůstatková cena
15
Úvod
K udržení konkurenceschopnosti a prosperity podniku operujícího v neustále se měnících podmínkách, je nezbytné provádět průběžná hodnocení jeho výkonnosti, protože výkonnost podniku představuje jeden z rozhodujících znaků úspěšnosti. Aby podnik dosahoval dlouhodobého růstu, je potřeba realizovat podnikatelská rozhodnutí, která by měla být podložena celkovou situací podniku. Pro získání podkladů je využíváno finanční analýzy, která poskytuje přehled o fungování podniku. Finanční analýza a z ní vycházející ukazatele poskytují přehled pouze o finančním hospodaření dané firmy, proto je dobré využívat i ukazatelů nefinančních, které by měly pomoci vytvořit ucelené hodnocení podniku.
Práce je zaměřena na hodnocení společnosti KOBIT, spol. s r. o. podle v současnosti nejčastěji využívaných finančních ukazatelů, které jsou doplněny o méně používané nefinanční ukazatele. Z pohledu finančních aktivit podniku je využito finanční analýzy, především deterministických metod. Jedná se o finanční ukazatele, které využívají údajů z rozvahy a výkazu zisku a ztráty. Získaná primární data jsou aplikováním matematických operací ucelena do finančních ukazatelů, které vyjadřují určitou skutečnost. Z hlediska vypovídacích schopností jsou nejčastěji využívány pro hodnocení finančního stavu podniku. Tyto klasické ukazatele, jak jsou někdy nazývány, budou doplněny o moderní hodnotově orientované ukazatele a vybrané souhrnné indexy hodnocení. Pro dosažení komplexního hodnocení podniku budou v této práci zahrnuty i nefinanční ukazatele, které jsou určeny k měření nefinančních cílů podniku.
Hlavním cílem diplomové práce je zhodnocení výkonnosti společnosti KOBIT, spol. s r. o.
v letech 2013–2017 za využití finančních a nefinančních ukazatelů. Provedená analýza má za úkol posoudit zvolený podnik pomocí porovnání vývoje vybraných ukazatelů v čase nebo s doporučenými hodnotami, případně na základě zjištěných výsledků navrhnout vhodná doporučení, která by mohla zlepšit finanční výkonnost společnosti.
Obsahově je práce rozdělena na teoretickou a praktickou část. Nejdříve je v teoretické části provedena literární rešerše výkonnosti podniku a jsou představeny pojmy související s hodnocením podniku. Následující kapitoly popisují význam finanční analýzy, její metody hodnocení společně s popisem jednotlivých ukazatelů a způsobem jejich výpočtu. Závěrem
16 jsou charakterizovány nefinanční ukazatele, kterými je vhodné doplňovat finanční ukazatele pro vytvoření uceleného hodnocení výkonnosti podniku.
V praktické části jsou finanční a nefinanční ukazatele aplikovány na vybraném podniku KOBIT, spol. s r. o. V rámci této části je nejdříve provedena charakteristika společnosti, její předmět podnikání, současná situace a pozice na trhu. V následujících kapitolách je porovnán vývoj položek účetních výkazů v čase, společně s analýzou jejich struktury.
Analyzována a hodnocena je schopnost podniku uhrazovat závazky a zhodnocovat investované prostředky. Dále jsou posouzeny údaje o používání cizích zdrojů a využívání jednotlivých částí majetku k realizaci tržeb. Společnost je také zhodnocena z pohledu ekonomického zisku a soustav ukazatelů. Nefinanční ukazatele jsou zaměřeny na výrobu, prodej a lidský kapitál. V závěru práce je provedeno celkové hodnocení zjištěných výsledků, podle kterého jsou navrhnuta doporučení k možnému zlepšení výkonnosti podniku.
17
1 Hodnocení výkonnosti podniku
Řízení podniku zahrnuje soubor složitých a vzájemně propojených činností, které mají za cíl optimálně realizovat základní poslání podniku, kvůli kterému byl podnik založen.
Základní výrobní faktory jako jsou práce, dlouhodobý majetek a materiál vstupují do podniku s cílem transformace v procesu výroby nebo realizace služeb do ocenitelných a měřitelných výstupů tzn. produktů. Informace o zapojení jednotlivých výrobních faktorů v procesu transformace udávají účetní výkazy, informace z vnitropodnikového účetnictví a také výstupy informačního systému podniku. S provozní činnosti podniku je spjato riziko finanční stability, které je ovlivněno pozicí podniku na trhu. Tržní pozice je v první řadě dána konkurenceschopností podniku (Nývltová, 2010).
Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda jsou klíčové faktory k výkonnosti firmy a k následné tvorbě hodnoty firmy. Firma s konkurenční výhodou má převahu nad konkurenty a tím zajištěné dostatečné množství zákazníků (Marinič, 2008b).
Marinič (2008a, s. 16) uvádí, že: „Schopnost nejvíce zhodnotit vložený kapitál a zvyšovat hodnotu firmy ve stále sílící hospodářské soutěži má jenom firma s adekvátní výkonností, která dosahuje lepších finančních výsledků než konkurence.“
Podnik k dosažení vizí, strategií a cílů vlastníků potřebuje určitý kapitál, který pochází z různých zdrojů a má různý charakter. Z finančního hlediska je nutné dodržet optimální výši kapitálu, jeho charakter i strukturu. Procesem transformace v procesu výroby nebo realizace služeb dochází k proměně kapitálu na formy majetkových aktiv. Proměna kapitálu je ovlivňována pomocí nejefektivnějších metod řízení s cílem zvýšení firemní hodnoty prostřednictvím výkonnosti a finančního zdraví. Výkonný a finančně zdravý podnik má schopnost tvořit přidanou hodnotu tj. zisk (Nývltová, 2010).
Pavelková (2012, s. 13) definuje výkonnost s ohledem na různé pohledy subjektů: „Každý subjekt může hodnotit výkonnost podniku jinak – vlastník podle splnění očekávání ohledně návratnosti svých prostředků, vložených do podnikání, zákazník podle uspokojení svých požadavků na výrobek nebo službu, jejich cenu, rychlost dodání, podmínek placení apod., dodavatelé a banky podle schopnosti podniku splácet své závazky, zaměstnanci podle výše mezd a pracovních podmínek, stát podle schopnosti platit daně apod.“
18 Vzhledem k neustále se měnícím podmínkám podnikání je nutné výkonnost průběžně sledovat, vyhodnocovat a především usilovat o její zvyšování. Wagner (2009, s. 7) pod pojmem výkonnost podniku uvádí: „Výkonnost znamená charakteristiku, která popisuje způsob, respektive průběh, jakým zkoumaný subjekt vykonává určitou činnost, na základě podobnosti s referenčním způsobem vykonání (průběhu) této činnosti. Interpretace této charakteristiky předpokládá schopnost porovnání zkoumaného a referenčního jevu z hlediska stanovené kriteriální škály.“
Pavelková (2012) uvádí, že hodnotu podniku lze považovat za vhodné měřítko výkonnosti podniku. Tento přístup určuje jako základní cíl podnikání dlouhodobý růst hodnoty podniku. Maximalizace hodnoty pro vedení podniku znamená, že musí dosáhnout zhodnocení vlastnických podílů, pro uspokojení vlastníků podniku. Z dlouhodobého hlediska nelze dosahovat hodnoty bez uspokojení zákazníků, zaměstnanců, věřitelů a dalších osob spojených s podnikatelskou činností.
1.1 Metody hodnocení výkonnosti podniku
K hodnocení výkonnosti podniku jsou využívány především finanční ukazatele a jejich soubory. Tyto ukazatele jsou zaměřeny na finanční stránku hospodaření podniku a jsou vyjadřovány v penězích. Zdrojem dat k ukazatelům je finanční účetnictví založené na účetních standardech. Jedná se o důležité ukazatele, které podniku přinášejí odpovědi na otázky ohledně finančního zdraví podniku a jeho výkonnosti. Výhodou těchto ukazatelů je finanční nenáročnost, snadná dostupnost zdrojů a jejich rychlé zpracování. S využíváním finančních ukazatelů v podniku jsou spojeny i nedostatky, mezi hlavní se řadí tyto skutečnosti (Synek, 2008):
většinu ukazatelů je možné vyčíslit až po skončení účetního období
orientace na krátkodobé cíle
jsou nevhodné pro předpovědi budoucího vývoje, protože jsou založeny na historických údajích
vyjadřují důsledky jevů, nikoliv jejich příčinu
možnost jejich zkreslení managementem při použití k vyjádření cílů
Z důvodu výše zmíněných nedostatků finančních ukazatelů nachází své uplatnění i nefinanční ukazatele. Touto formou lze měřit nefinanční cíle a vytvářet úplné a pravdivé hodnocení výkonnosti podniku. Nefinanční ukazatele jsou vhodnější pro definici strategie
19
a úkolů, nefinanční cíle a z nich odvozené ukazatele chrání firmu před jednostranným rizikem finančních ukazatelů.
Nefinanční ukazatele mají také své nevýhody. A to především (Synek, 2008):
náročný proces vyhodnocování z hlediska nákladů
hodnocení ukazatelů vyžaduje čas hodnocených i hodnoticích uživatelů
výsledek je vyjádřen v různých jednotkách (v čase, procentech, kusech nebo v průměru)
náročnou využitelnost pro mezifiremní porovnání
Ve většině literatury se metody finanční analýzy dělí na tradiční (někdy označovány i jako klasické) a moderní. Takové rozdělení kritizuje (Wagner, 2009), který ho označuje za zavádějící, a to z důvodu, že označení tradiční lze chápat jako zastaralé nebo nevyhovující a moderní naopak jako přínosný a doporučený. Přitom řada moderních měřítek vychází z tradičních přístupů doplněných o kosmetickou nebo marketingově zaměřenou modifikaci.
Pro přehlednost bude v této práci ponecháno používanější rozdělení a to na tradiční a moderní. Tradiční metody a postupy jsou v praxi často oblíbeny pro svou relativní jednoduchost.
Základní metody finanční analýzy (Knápková, 2013):
Analýza stavových (absolutních) ukazatelů
Analýza tokových ukazatelů
Analýza rozdílových ukazatelů
Analýza poměrových ukazatelů
Analýza soustav ukazatelů
Souhrnné ukazatele hospodaření
Z těchto metod vycházejí ukazatele označovány jako klasické nebo tradiční. Tyto metody jsou v současnosti hojně využívány pro měření finanční výkonnosti podniku, avšak již nejsou dostačující. Z tohoto důvodu vznikají a zavádějí se nové moderní finanční ukazatele, které odstraňují nedostatky tradičních ukazatelů. Moderní přístupy využívané pro měření finanční výkonnosti podniku jsou rozšířeny o nefinanční ukazatele, které také ovlivňují finanční výsledek (Hasprová, 2016).
20 Hodnotově orientované přístupy měření nebo také koncept řízení hodnoty (Value Based Management) lze označit jako moderní ukazatele. Tyto metody se snaží v podniku propojit všechny činnosti a osoby, podílející se na podnikových procesech s cílem zvýšit hodnotu investic vlastníků podniku. Mezi moderní ukazatele patří (Pavelková, 2012):
DCF (Discounted Cash Flow)
MVA (Market Value Added)
TSR (Total Shareholder Return)
EVA (Economic Value Added)
SVA (Shareholder Value Added)
CFROI (Cash Flow Return on Investment)
CROGA (Cash Flow Return on Gross Assets)
Členění ukazatelů finanční výkonnosti do čtyř generací popisuje následující tabulka.
Tabulka 1: Vývoj ukazatelů finanční výkonnosti
Generace Cíl Ukazatele
1. Zisková marže Zisk
Tržby
2. Růst zisku Maximalizace zisku
3. Výnosnost kapitálu ROA, ROE atd.
4. Tvorba hodnoty pro
vlastníky EVA, CFROI atd.
Zdroj: Pavelková (2012, s. 14), Vlastní zpracování
Pro úplnost hodnocení podniku jsou využívány i nefinanční ukazatele, kterých je možné vytvořit velký počet. Z toho důvodu je dobré jejich zařazení do určitých skupin.
Kislingerová (2011) za nejdůležitější považuje ty ukazatele, které postihují:
postavení podniku na trhu – značka, růst trhu, ceny výrobků a ceny konkurence,
zákazníky – spokojenost a věrnost, rychlost vyřízení objednávek,
inovace – nové výrobky a služby, kvalita výrobků a služeb, technologická schopnost,
produktivitu – nové technologie,
21
zaměstnance – spokojenost, pracovní prostředí, vzdělávání a trénink.
Za zmínku stojí i některé komplexní metody hodnocení podniku, které používají kombinaci finančních a převážně nefinanční ukazatelů, např. Balanced Scorecard, metoda hodnocení vitality podniků H. Pollaka, Argentiho model nebo ukazatele podle Nadace pro měření výkonnosti.
22
2 Finanční analýza
Hlavní úlohou finanční analýzy je příprava podkladů pro kvalitní rozhodování o fungování podniku. Jedná se o proces zkoumání a vyvozování závěrů z výsledků finančního hospodaření (Růčková, 2015). Poskytuje zpětné informace o tom, kam podnik v dílčích oblastech dospěl, jaké očekávání se podařilo splnit a kde se vyskytla nečekaná situace nebo situace, které se mělo předejít. Získané skutečnosti mohou také poskytnout cenné informace pro budoucnost podniku (Knápková, 2013).
Knápková (2013, s. 17) uvádí: „Finanční analýza slouží ke komplexnímu hodnocení finanční situace podniku.“
V cizojazyčných zdrojích Quiry (2011, s. 122) vysvětluje: „The purpose of financial analysis, which primarily involves dealing with economic and accounting data, is to provide insight into the reality of company's situation on the basis of figures.“ –„Účelem finanční analýzy, která se týká především ekonomických a účetních údajů, je poskytnout nahlédnutí na skutečnou situaci společnosti na základě číselných údajů.“
Manažeři využívají finanční analýzu pro krátkodobé a především pak pro dlouhodobé finanční řízení podniku. Znalost finanční situace podniku umožňuje finančním manažerům učinit rozhodnutí při získávání finančních zdrojů, při určení ideální finanční struktury, při rozdělování peněžních prostředků apod. Informace o finančním postavení jsou nezbytné jak z pohledu hodnocení minulého vývoje podniku, tak zejména pro odhad a předpovídání budoucího vývoje podniku (Knápková, 2013).
Podle Růčkové (2015, s. 9) zní nejvýstižnější definice finanční analýzy takto: „Finanční analýza představuje systematický rozbor získaných dat, která jsou obsažena především v účetních výkazech.“
Finanční analýza může být prováděna z pohledu interního analytika, který má možnost přístupu do interních materiálů podniku, anebo z pohledu analytika externího vycházejícího pouze z veřejně dostupných informací (Marek, 2009). Ve většině případů finanční analýza spoléhá právě na veřejně dostupné informace nebo na údaje, které společnost poskytne (např. bance při žádosti o úvěr). Jedná se zejména o výroční zprávy společnosti, případně o účetní výkazy, jako jsou rozvaha, výkaz zisků a ztráty či přehled o cash flow, nebo různé tiskové zprávy a prohlášení. Nevýhodou finančních výkazů je
23
značná agregace původních účtů, a proto není vždy patřičně zřejmé, co která položka ve skutečnosti obsahuje. Mezi nejvíce sporné patří položky s názvy „ostatní“ či „jiné“, které bez dodatečných informací nelze identifikovat (Kislingerová, 2008a).
2.1 Uživatelé finanční analýzy
V praxi existuje mnoho účelů, pro které se finanční analýza provádí. Získané informace slouží pro
vlastníky podniků (akcionáře),
přípravu podkladů pro interní rozhodování managementu,
potřeby banky, aby schválila rozhodnutí poskytnout podniku určitou službu,
investory,
dodavatelé, odběratelé a ostatní věřitelé (Marek, 2009).
Různí uživatelé finanční analýzy upřednostňují rozdílné informace. Vlastníkům (akcionářům) jde především o současnou hodnotu akcií a zároveň jaké mají budoucí perspektivy. Manažeři využívají finanční analýzu pro krátkodobé a především pak pro dlouhodobé finanční řízení podniku. Primárně sledují platební schopnost podniku, strukturu zdrojů a finanční nezávislost. Banka pro schválení úvěru sleduje dlouhodobou likviditu a solventnost, dále schopnost podniku tvořit finanční prostředky, hodnocení ziskovosti v dlouhém časovém horizontu a celkovou stabilitu cash flow. Investoři se zajímají o vývoj ukazatelů tržní hodnoty a ukazatele rentability (ziskovosti) vloženého kapitálu. Ověřují, zda investice jsou nebo budou náležitě zhodnocovány. Krátkodobé věřitele, jako jsou odběratelé, dodavatelé atd., zajímá hlavně platební schopnost, průběh cash flow, struktura oběžných aktiv a krátkodobých závazků. Pozornost krátkodobých věřitelů je věnována i ziskovosti firmy (Jáčová, 2010).
2.2 Přístupy finanční analýzy
K hodnocení ekonomických procesů se v ekonomii zpravidla rozlišují dva přístupy. Jsou jimi fundamentální (kvalitativní) a technická (kvantitativní) analýza. Oba přístupy jsou spolu vzájemně kombinovány a propojeny, protože je náročné hodnotit výsledky technické analýzy bez znalostí vycházejících z fundamentální analýzy (Růčková, 2015).
Fundamentální analýza hodnotí vnitřní a vnější ekonomické prostředí podniku. Jejím cílem je identifikace tržní pozice a tržního potenciálu podniku v rámci hospodářské soutěže. Pracuje se znalostmi vzájemných souvislostí mezi mimoekonomickými a
24 ekonomickými procesy a vyvozuje závěry ze značného množství informací zpravidla bez algoritmizovaných postupů (Růčková, 2015; Nývltová, 2010).
Technická analýza ke zpracování ekonomických ukazatelů a následnému posouzení výsledků z ekonomického hlediska využívá matematické, statistické a další algoritmizované metody. Finanční analýza je řazena do této kategorie, protože výsledných hodnot je dosaženo pomocí matematických postupů (Růčková, 2015).
2.3 Metody finanční analýzy
Existují růžná členění finanční analýzy. Dle Dluhošové (2010) finanční analýza využívá v podstatě dvě skupiny metod, jak uvádí následující obrázek.
Obrázek 1: Členění metod finanční analýzy Zdroj: Vlastní zpracování
Deterministické metody jsou používaným nástrojem pro běžnou finanční analýzu v rámci menšího počtu období. Matematicko-statistické metody jsou založeny na exaktních metodách a využívají údajů delších časových řad, z toho důvodu nejsou ve firemní praxi často používány (Dluhošová, 2010).
Metody finančních analýz
Deterministické metody
Analýza trendů (Vertikální analýza)
Analýza struktury (Horizontální analýza)
Rozdílová analýza
Poměrová analýza
Analýza soustav ukazatelů
Matematicko-statistické metody
25
3 Finanční ukazatele
V současné době neustále se měnícího ekonomického prostředí dochází ke změnám také ve firmách. Úspěšná společnost se bez analýzy finanční situace neobejde. Nejčastěji používanou rozborovou metodou jsou finanční ukazatele, které se zpracovávají v rámci finanční analýzy. Ukazatele finančního stavu podniku přinášejí odpovědi na otázky související s finančním zdravím podniku a jeho výkonností (Růčková, 2015).
Lee uvádí (2017, s. 75): „Financial ratios are widely used in all financial analysis and planning.“ – „Finanční ukazatele jsou široce využívány ve všech finančních analýzách a plánování.“
Kubíčková (2015, s. 58) vysvětluje, že „ukazatelem je obvykle chápán výsledek zpracování (transformace) dat, který následuje po prvotním záznamu.“ Zpracování probíhá převážně matematickou operací, která přeměňuje vstupní (prvotní) data na výstupní (druhotná).
3.1 Dělení finančních ukazatelů
Ukazatele lze dělit na základě různých kritérií. Z hlediska vzniku na primární (přímo zjištěné) nebo sekundární (odvozené). Podle obsahu sdělení se ukazatele dělí na extenzivní (informují o objemu nebo rozsahu) a intenzivní (vyjadřují intenzitu nebo úroveň, vznikají podílem dvou extenzivních ukazatelů). U tohoto rozdělení je nutné rozlišovat ukazatele stejnorodé a nestejnorodé. Z časového hlediska rozlišujeme ukazatele okamžikové (stavové) nebo intervalové (tokové). Okamžikové ukazatele je možné označovat také jako ukazatele absolutní. Podle matematické operace využité ke zjištění ukazatele lze z intervalových a absolutních ukazatelů vyjádřit rozdílové ukazatele. Stejnorodé intenzivní ukazatele mohou být vyjádřeny jako ukazatele procentní.
Nestejnorodé intenzivní ukazatele a některé stejnorodé intenzivní ukazatele lze formulovat jako ukazatele poměrové (Marinič, 2008a).
3.2 Absolutní ukazatele
Jedná se o údaje, které jsou obsaženy přímo v účetních výkazech tj. rozvaha a výkaz zisku a ztráty. Absolutní ukazatele jsou používány zejména k analýze vývojových trendů (horizontální analýza) nebo analýze struktury položek dílčích výkazů (vertikální analýza) (Pavelková, 2012). Podniky v České republice ve svých výročních zprávách uvádějí úplné
26 nebo agregované finanční výkazy ve srovnání s předchozím účetním obdobím. V zahraničí je běžné uvádět do výročních zpráv data minimálně za pětileté období (Jáčová, 2010).
3.2.1. Horizontální analýza (trendová)
Horizontální analýza srovnává vývoj majetkových a finančních položek ve finančním výkazu v čase. Horizontální je nazývána proto, že porovnává údaje a zkoumá jejich změny v rámci jednoho řádku meziročně nebo za dobu několika po sobě jdoucích období. Pro spolehlivější hodnocení je doporučeno analyzovat vývoj minimálně za pět období (Kubíčková, 2015).
O kolik se položka zmenšila či zvětšila oproti předcházejícímu období, je možné vyjádřit pomocí absolutní nebo relativní změny (viz vzorec (1) a (2)) nebo pomocí řetězových a bazických indexů.
𝐴𝑏𝑠𝑜𝑙𝑢𝑡𝑛í 𝑧𝑚ě𝑛𝑎 = ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑡+1− ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑡 (1)
𝑅𝑒𝑙𝑎𝑡𝑖𝑣𝑛í 𝑧𝑚ě𝑛𝑎 = ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑡+1 − ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑡
ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑡 × 100 (2)
Kde t vyjadřuje období.
3.2.2. Vertikální analýza (strukturální)
Vertikální analýza vyčísluje jednotlivé položky účetních výkazů jako procentní podíl k celkové sumě, která je brána jako sto procent. V případě analýzy rozvahy jsou jako souhrnná suma volena celková aktiva (pasiva) a pro analýzu výkazu zisku a ztráty celkové výnosy či náklady (Knápková, 2013). Procentní podíly znázorňují, z jaké části se dílčí hodnoty podílejí na položce celkové, to znamená, že vyjadřují její strukturu (Kubíčková, 2015). Výpočet velikosti podílu zobrazuje rovnice (3).
𝑃𝑖 = 𝐵𝑖
∑ 𝐵𝑖× 100 (3)
Kde:
Pi podíl dílčí položky (v %) Bi je velikost dílčí položky
∑Bi je souhrn položek
27
3.3 Rozdílové ukazatele
Označení rozdílové vychází ze způsobu výpočtu těchto ukazatelů. Získají se rozdílem dvou nebo více porovnávaných veličin rozvahy. Mezi rozdílové ukazatele se řadí takzvané fondy finančních prostředků, které jsou používány zpravidla pro analyzování a hodnocení likvidity podniku, tj. schopnost uhrazovat závazky. Tyto fondy jsou dále děleny na nejčastěji používaný čistý pracovní kapitál a jeho dvě modifikace čisté pohotové prostředky a čistý peněžní majetek (Kubíčková, 2015; Jáčová, 2010).
3.3.1. Čistý pracovní kapitál
Čistý pracovní kapitál (ČPK) je nejvýznamnějším rozdílovým ukazatelem, který je formulován jako rozdíl mezi oběžným majetkem a krátkodobými cizími zdroji. Za účelem zachování platební schopnosti podniku, je nutné udržovat dostatečnou výši relativně volného kapitálu, a to v takovém poměru, aby krátkodobé zdroje nepřevyšovaly krátkodobé likvidní aktiva (Pavelková, 2012).
Zdroj: Vlastní zpracování
Výpočet čistého pracovního kapitálu uvádí vzorec (4).
Č𝑃𝐾 = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑜𝑑𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒 (4)
Aby byl podnik likvidní, musí ukazatel čistého pracovního kapitálu dosahovat kladných hodnot. Tento kapitál je často označován jako ochranný polštář pro případ okamžité potřeby likvidních prostředků. Pokud je objem oběžných aktiv nižší, než krátkodobé cizí zdroje vychází záporná hodnota, která znamená, že krátkodobými zdroji je financována i část stálých aktiv. Z toho důvodu je záporná hodnota čistého pracovního kapitálu většinou označována jako riziková. (Kubíčková, 2015).
Obrázek 2: Čistý pracovní kapitál Vlastní kapitál Dlouhodobý
majetek
Cizí dlouhodobý
kapitál
Dlouhodobý kapitál ČPK
Krátkodobé cizí zdroje Oběžná
aktiva
28 3.3.2. Čisté pohotové prostředky
Čisté pohotové prostředky (ČPP) představují finanční prostředky, které jsou k dispozici k okamžité úhradě závazku. ČPP vznikají rozdílem mezi pohotovými prostředky a okamžitě splatnými závazky. Tento vztah je vyjádřen rovnicí (5). Jedná se o nejvyšší stupeň likvidity, protože ve výpočtu jsou zahrnuty pohotové peněžní prostředky, které zahrnují pouze peníze v hotovosti a na bankovních účtech, někdy také cenné papíry se splatností do jednoho roku (Kubíčková, 2015).
Č𝑃𝑃 = 𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦 − 𝑜𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡ě 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 (5)
Je doporučeno, aby se hodnota tohoto ukazatele pohybovala kolem nuly. Je-li výsledkem vysoká hodnota, znamená to pro podnik, že disponuje příliš velkým objemem peněžních prostředků. V opačném případě, při výsledku nižším než nula, dochází k nedostatku peněžních prostředku, tzn. signál pro hledání řešení (Kubíčková, 2015).
3.3.3. Čistý peněžní majetek
Méně používanou modifikací ČPK je čistý peněžní majetek (ČPM). Pro výpočet se z oběžných aktiv vylučují zásoby jako nejméně likvidní položka. Pro přesnější výsledek se vyřazují i nelikvidní pohledávky. Od takto upravených oběžných aktiv se odečtou krátkodobé cizí zdroje (Kubíčková, 2015). Výpočet ČPM lze zapsat jako vzorec (6).
Č𝑃𝑀 = (𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 − 𝑛𝑒𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑛í 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦) − 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒 (6)
Pro hodnocení výsledku není ve finanční teorii stanovena žádná doporučená výše.
3.4 Poměrové ukazatele
Podle Pavelkové (2012) jsou poměrové ukazatele základním nástrojem finanční analýzy a jsou jednou z nejoblíbenějších metod z důvodu získání rychlého přehledu o základní finanční situaci a výkonnosti podniku.
Kubíčková (2015, s. 117) uvádí, že analýza poměrovými ukazateli je „označována za jádro finanční analýzy“ a to z několika důvodů:
časové nenáročnosti
vcelku spolehlivě informuje, kde hledat oblast i příčinu finančních problémů
poskytuje podněty a směr k hlubší analýze podnikových procesů
29
snadné použití pro podnikové srovnání, identifikaci silných a slabých stránek podniku
Zatímco vertikální a horizontální analýza absolutních dat sleduje v účetních výkazech vždy vývoj jedné položky nebo podíl jedné položky na celku, tak analýza poměrových ukazatelů využívá pro hodnocení vzájemný poměr těchto údajů. Poměrový ukazatel vzniká poměrovým porovnáním dvou anebo více položek účetních výkazů mezi sebou (Kubíčková, 2015).
Dle Knápkové (2013) se poměrové ukazatele nejčastěji dělí na:
1. ukazatele rentability 2. ukazatele likvidity 3. ukazatele zadluženosti 4. ukazatele aktivity
5. ukazatele kapitálového trhu 6. případně další ukazatele
V následující části této práci budou rozebrány první čtyři skupiny ukazatelů. Je zřejmé, že v této kapitole nelze představit všechny používané ukazatele, a tak jsou uvedeny pouze nejčastěji sledované. Ukazatele kapitálového trhu souvisejí s cennými papíry, a protože analyzovaná společnost KOBIT, spol. s r. o. nedisponuje žádnými akciemi, není rozebírání této skupiny ukazatelů nutné.
3.4.1. Ukazatele rentability
Rentabilita je nejčastěji využívána k vyjádření a posouzení úspěšnosti podnikatelské činnosti, je jedním z ukazatelů finančního zdraví podniku. Rentabilitu lze popsat jako schopnost podniku zhodnocovat investované prostředky. Ukazatele rentability patří mezi jedny z nejsledovanějších ukazatelů finanční analýzy a využívají se jako měřítka míry zisku (Kubíčková, 2015; Pavelková, 2012).
Výpočet rentability spočívá v poměrovém porovnání dosaženého výnosu společnosti k vynaloženému kapitálu na dosažení tohoto výnosu. Obecný tvar tohoto ukazatele (7).
𝑅𝑒𝑛𝑡𝑎𝑏𝑖𝑙𝑖𝑡𝑎 (𝑣ý𝑛𝑜𝑠𝑛𝑜𝑡) = 𝑑𝑜𝑠𝑎ž𝑒𝑛ý 𝑣ý𝑛𝑜𝑠𝑡
𝑣𝑦𝑛𝑎𝑙𝑜ž𝑒𝑛ý 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 (7)
30 V teorii jsou rozlišovány tří základní druhy ukazatelů rentability. Jedná se o ukazatele výnosnosti, kde se v čitateli porovnávají výnosy, v případě, že je v čitateli vyjádřen peněžní tok, jedná se o ukazatele peněžní rentability. Pokud do čitatele dosadíme výsledek hospodaření, získáme nejrozšířenější druh ukazatelů rentability a to ukazatele ziskovosti popř. míry zisku (Marek, 2009).
Pro výpočet rentability se využívají různé modifikace zisku i vynaloženého kapitálu.
Odvození jednotlivých modifikací z výkazu zisku a ztráty používaného v České republice vypadá následovně (Jáčová, 2010).
Zisk před úroky, zdaněním a odpisy (EBITDA) - odpisy
Zisk před odečtením úroků a daní (EBIT) - nákladové úroky
Zisk před zdaněním (EBT)
- daň z příjmu za běžnou činnost - daň z příjmu za mimořádnou činnost
Čistý zisk (EAT)
Pro výpočet následujících ukazatelů rentability bude využito zejména zisku před odečtením úroků a daní (EBIT), čistého zisku (EAT) a případně zisku před zdaněním (EBT).
Rentabilita úhrnného vloženého kapitálu – ROA (Return of Assets)
Ukazatel ROA nebo také rentabilita aktiv je nejsledovanějším ukazatelem rentability, protože vyjadřuje výnosnost celkového vloženého kapitálu v podniku bez ohledu na jeho původ. Vložený kapitál představuje vlastní i cizí zdroje, které jsou použity k financování všech prostředků tj. stejný objem jako souhrn aktiv. Hlavní vypovídací hodnotu má pro management podniku (Kubíčková, 2015).
Výpočet ROA (8) poměřuje výkon aktiv, což je vyjádřeno ziskem před zdaněním a úroky (EBIT) s celkovými aktivy vloženými do podnikání, bez ohledu na to, z jakých zdrojů jsou tato aktiva financována.
𝑅𝑂𝐴 = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (8)
31
Je-li nutné zjistit skutečnou míru zhodnocení investovaného kapitálu po zdanění a zaplacení odměny věřitelům v podobě úroků, tedy čistou (zdaněnou) rentabilitu, je použit v čitateli čistý zisk po zdanění (EAT) zvýšený o úroky očištěné o částku daně (Nývltová, 2010). Ukazatel ROA, kde t je sazba daně z příjmu má podobu rovnice (9).
𝑅𝑂𝐴 =𝐸𝐴𝑇 + ú𝑟𝑜𝑘𝑦 × (1 − 𝑡)
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (9)
Rentabilita dlouhodobého kapitálu – ROCE (Return on Capital Employed)
Ukazatel ROCE měří výkonnost dlouhodobě investovaného kapitálu do podniku.
Dlouhodobě vložený kapitál zde představuje dlouhodobé cizí zdroje a vlastní kapitál.
Výpočet této rentability je zapsán vztahem (10).
𝑅𝑂𝐶𝐸 = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏ý 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 (10)
Ukazatelem rentability dlouhodobého kapitálu lze měřit schopnost podniku zhodnocovat vložené zdroje lépe než ukazatelem ROA. Největší vypovídací schopnost má tento ukazatel především pro věřitele, zejména banky (Kubíčková, 2015).
Rentabilita vlastního kapitálu – ROE (Return on Equity)
Ukazatel ROE představuje zájem vlastníků, protože se ziskem porovnává pouze vlastní kapitál. Informuje vlastníky, zda je jimi investovaný kapitál dostatečně zhodnocován a přináší výnos odpovídající riziku investice. Pro výpočet (viz rovnice (11)) se nejčastěji využívá zisk po zdanění (EAT), který představuje vlastníkům konečný výnos vloženého kapitálu. Je možné pracovat i se ziskem před zdaněním (EBT) pro získání nezdaněné rentability. Ukazatel ROE by měl vycházet vyšší než výnos z úročení dlouhodobých vkladů (Kubíčková, 2015).
𝑅𝑂𝐸 = 𝐸𝐴𝑇 (𝐸𝐵𝑇)
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 (11)
Rentabilita tržeb – ROS (Return on Sales)
Ukazatel ROS je někdy také označován jako ukazatel ziskového rozpětí nebo ziskovosti tržeb. Používá se pro výpočet ziskové marže podniku. Pro potřeby vnitropodnikového řízení firmy pracuje se ziskem před zdaněním (EBT). K mezipodnikovému porovnání je
32 doporučeno pracovat se ziskem EBIT, aby hodnocení neovlivňovala různá kapitálová struktura nebo případně odlišná míra zdanění podniků v jiných zemích (Pavelková, 2012).
Obě varianty uvádí rovnice (12).
ROS =𝐸𝐵𝑇 (𝐸𝐵𝐼𝑇)
𝑡𝑟ž𝑏𝑦 (12)
Ukazatel by měl být vyhodnocován z pohledu mezipodnikového porovnání a srovnání v čase. Doporučené hodnoty pro tento ukazatel nejsou jednoznačně určeny. Obecně platí, že vyšší rentabilita tržeb značí správné řízení podniku a dobré jméno na trhu (Růčková, 2015).
3.4.2. Ukazatele likvidity
S likviditou je spojen výraz likvidnost. Likvidnost znamená schopnost aktiv podniku rychle a bez větších ztrát se proměnit na peněžní prostředky. Z toho vyplývá, že nejlikvidnějším majetkem jsou peníze, které jsou následovány pohledávkami za výrobky a služby, zásobami výrobků, polotovarů a surovin. Mezi nejméně likvidní položky spadá dlouhodobý majetek, a proto se s ním v ukazatelích likvidity nepracuje. Poměřením likvidních aktiv s výší splatných závazků podniku na straně pasiv vyjde likvidita podniku.
Ta je chápána jako míra schopnosti podniku uhradit své závazky. Zjednodušeně poměrové ukazatele likvidity porovnávají položky, kterými je možné platit s položkami, které je nutné zaplatit. V případě, že je narušena finanční rovnováha a podnik se stává trvale nelikvidní, označuje se tato skutečnost jako platební neschopnost (Synek, 2011).
Pavelková (2012, s. 31) uvádí: „Pokud je v podniku mnoho prostředků umrtveno v zásobách, pohledávkách a krátkodobém finančním majetku, je výnosnost podniku snižována.“
Vysoká likvidita sice snižuje nebezpečí platební neschopnosti, avšak na úkor rentability.
Málo likvidní aktiva mají větší výnosnost než např. peníze a pohledávky. Proto management podniku usiluje o optimální míru likvidity (Synek, 2011).
Ukazatele jsou rozděleny do tří stupňů následovně:
běžná likvidita (current ratio),
pohotová likvidita (quick ratio) a
okamžitá likvidita (cash ratio).
33
Běžná likvidita (likvidita 3. stupně)
Z hlediska sledování likvidity patří k nejčastěji sledovaným ukazatelům. Sleduje poměr mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky. Tento vztah vyjadřuje rovnice (13).
Ukazatelem běžné likvidity lze vyjádřit schopnost podniku přeměnit svá oběžná aktiva na prostředky, kterými lze uhradit krátkodobé závazky (Marek, 2009).
𝐵𝑒ž𝑛á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 (13)
Za přijatelnou hodnotu je v České republice považován výsledek patřící do rozmezí 1,5 až 2,5. Čím vychází výsledek vyšší, tím menší je možnost vzniku platební neschopnosti podniku (Synek, 2011).
Pohotová likvidita (likvidita 2. stupně)
Dalším ukazatelem likvidity je pohotová likvidita, ta oproti běžné likviditě z oběžných aktiv vylučuje zásoby (viz rovnice (14)), jako nejméně likvidní složku. V úvahu bere pouze pohotové prostředky.
𝑃𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 (14)
Jako výsledek je doporučená hodnota v intervalu 0,5–1,5, někteří analytici doporučují výsledek v rozmezí od 1 do 1,5. Obecně platí, že hodnota 1 je brána jako mezní. Tato hodnota označuje, že stávající krátkodobé závazky jsou kryty minimálně stávajícími krátkodobými pohledávkami a finančním majetkem (Kubíčková, 2015).
Okamžitá likvidita (likvidita 1. stupně)
Další stupeň likvidity pracuje pouze s nejlikvidnějšími složkami aktiv tj. peníze v hotovosti a na účtech, šeky a krátkodobé cenné papíry. Výpočet je znázorněn rovnicí (15). Je možné vypočítat i takzvanou peněžní likviditu, která operuje pouze s peněžními prostředky a krátkodobé cenné papíry vynechává.
𝑂𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏ý 𝑓𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 (15)
34 Výsledek by měl být roven nejméně hodnotě 0,2 a více, ačkoliv jako přijatelná hodnota připadá v úvahu i nula. A to v případě, kdy společnost má možnost využívat kontokorentní úvěr. Ten umožňuje managementu společnosti jít na svém účtu kdykoliv do debetu, pak není důvod držet peněžní prostředky pro případ potřeby (Marek, 2009).
3.4.3. Ukazatele zadluženosti
Zadluženost znamená, že podnik k financování aktiv používá cizí zdroje (dluh).
V ekonomice u velkých podniků není možné, že by byl podnik financován jen z vlastního kapitálu nebo naopak pouze z cizího kapitálu. Podnik s vysokou zadlužeností musí počítat s rizikem, protože bude uhrazovat své závazky bez ohledu na to, zda prosperuje nebo ne.
S vysokou zadlužeností jsou spojeny obtíže při získávání dalších cizích zdrojů. Na druhou stranu použití pouze vlastního kapitálu snižuje celkovou rentabilitu podniku (Růčková, 2015).
V běžné praxi je určitá míra zadluženosti pro podnik užitečná, protože cizí kapitál je levnější než vlastní, a to z důvodu, že úroky z cizího kapitálu jsou součástí nákladů a snižují tak zisk, ze kterého se platí daně. Toto snížení daňového zatížení podniku je nazýváno daňový efekt nebo také daňový štít. Úkolem finančního řízení je stanovit optimální finanční strukturu (tzn. vhodný poměr vlastního a cizího kapitálu) s minimálními náklady na kapitál (Knápková, 2013).
Jak uvádí Pavelková (2012, s. 28): „Finanční struktura by měla pozitivně ovlivňovat rentabilitu a současně neohrožovat likviditu.“
Ukazatele zadluženosti měří finanční stabilitu (strukturu) podniku. Vyjadřují, z jakých zdrojů jsou financována podniková aktiva anebo zda je podnik schopen krýt náklady spojené s využíváním cizích zdrojů.
Celková zadluženost (Debt Ratio)
Celková zadluženost podniku nebo také ukazatel věřitelského rizika je považována za základní ukazatel zadluženosti. Jak uvádí rovnice (16), je vyjádřena poměrem celkových závazků (dluhů) k celkovým aktivům. Pro zpřesnění výpočtu je vhodné brát v úvahu závazky, které jsou pravidelně placeny, ale nejsou uvedeny v rozvaze jako např. leasingové splátky (Pavelková, 2012).
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 = 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚 (16)
35
Výsledek lze interpretovat tak, že čím vyšší hodnota vychází, tím vyšší je zadluženost podniku a riziko věřitelů. V odborné literatuře je doporučována hodnota mezi 30 až 60 %.
Avšak nelze stanovit stejné hodnoty napříč různými odvětvími podnikání.
Koeficient samofinancování (Equity Ratio)
Koeficient samofinancování, jako doplňkový ukazatel k celkové zadluženosti, udává podíl vlastního kapitálu na celkových aktivech (viz rovnice 17). Součet výsledků celkové zadluženosti a koeficientu samofinancování by měl vycházet okolo hodnoty 1 (Růčková, 2015).
𝐾𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑠𝑎𝑚𝑜𝑓𝑖𝑛𝑎𝑛𝑐𝑜𝑣á𝑛í =𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚 (17)
Výsledkem je míra schopnosti podniku financovat svá aktiva z vlastních zdrojů a výše finanční samostatnosti.
Zadluženost vlastního kapitálu (Debt-Equity Ratio)
Tento ukazatel je kombinací předchozích dvou zmíněných ukazatelů zadluženosti.
Poměřuje celkové cizí zdroje a vlastní kapitál následovně (18):
𝑍𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛íℎ𝑜 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙𝑢 = 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 (18)
Výsledek zadluženosti vlastního kapitálu vyjadřuje v jaké míře je vlastní kapitál zadlužen.
Například při výsledku vyšším než 1 hodnota cizích zdrojů převyšuje vlastní kapitál.
Finanční páka (Financial Leverage)
Finanční páka popisuje, jak velká část celkových aktiv je kryta vlastním kapitálem. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím vyšší je dluhové financování aktiv podniku. V podstatě se jedná o převrácenou hodnotu koeficientu samofinancování. Vztah pro výpočet vypadá následovně (19):
𝐹𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑝á𝑘𝑎 = 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 (19)
36 Úrokové krytí (Interest Coverage)
Úrokové krytí poměřuje zisk před odečtem úroků a daní s nákladovými úroky (viz rovnice (20)). Tento ukazatel vyjadřuje schopnost podniku vytvářet zdroje na úhradu úroků a kolikrát dosažený zisk převyšuje úrokové platby.
Ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣é 𝑘𝑟𝑦𝑡í = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦 (20)
Výsledná hodnota informuje věřitele o tom, zda je podnik schopen splácet úroky. Za kritický výsledek je považována hodnota 1, která znamená, že podnik vydělá pouze na zaplacení úroků. Čím vyšší hodnota vychází, tím snadněji podnik dokáže splácet úroky z přijatých úvěrů a půjček, a tím zvyšuje i svou důvěryhodnost (Dluhošová, 2010;
Kubíčková, 2015).
3.4.4. Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity poskytují informace, jak se podílejí aktiva společnosti na realizaci tržeb, resp. jak podnik využívá jednotlivé části majetku. Je možné využít dvě formy tohoto ukazatele, a to dobu obratu nebo počet obratů. První možností je počet obratů, který udává, kolikrát se za určité období daná položka vrátila do peněžní podoby. Druhou variantou je doba obratu vyjadřující počet dní, za které se aktiva transformují do podoby tržeb (Vochozka, 2011).
Obrat aktiv a doba obratu aktiv
Obrat aktiv je nejvýznamnějším ukazatelem v této skupině. Počítá se jako podíl tržeb a celkových aktiv podniku. Výsledná hodnota udává celkové využití aktiv ke generování tržeb podniku, jinak řečeno kolikrát se celková aktiva obrátí za rok.
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚 (21)
To znamená, že výsledek ukazatele je počet obratů, který by měl být roven minimálně hodnotě 1. Obecně však platí, že by mělo být dosahováno co nejvyšších hodnot.
37
Pokud se obrat aktiv doplní o časové hledisko, vznikne doba obratu aktiv (rovince 22).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚
360
(22)
Tímto ukazatelem je vyjádřen počet dnů, za které se aktiva přemění na tržby. (Váchal, 2013; Vochozka, 2011)
Obrat zásob a doba obratu zásob
Obrat zásob a doba obratu zásob vyjadřují podobný údaj jako obrat aktiv a doba obratu aktiv. Místo hodnocení celkových aktiv se hodnotí pouze využití zásob podniku. Vztah je zapsán rovnicí (23). Obrat zásob vyjadřuje, kolikrát jsou zásoby během roku prodány a naskladněny. Čím vyšší hodnota vychází, tím je situace pro podnik lepší.
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 (23)
Druhou formou tohoto ukazatele je doba obratu zásob, která vyjadřuje, za kolik dní se zásoby přemění na tržby. Vztah pro výpočet ukazatele je zapsaný rovnicí (24).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦
360
(24)
U tohoto ukazatele je žádoucí udržovat výslednou hodnotu co nejnižší (Váchal, 2013).
Doba obratu pohledávek
Doba obratu (splatnosti) pohledávek udává počet dní, které uplynou mezi vystavením faktury za zboží nebo služby a okamžikem připsaní dlužné částky na bankovní účet. Čím je výsledná doba delší, tím déle podnik poskytuje svým odběratelům bezplatný obchodní úvěr. Výpočet je prováděn dle rovnice (25).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 = 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
360
(25)
38 Doporučovanou hodnotou je běžná doba splatnosti faktur. Výsledek překračující tuto hodnotu znamená nedodržování obchodně-úvěrové politiky ze strany obchodních partnerů (Vochozka, 2011).
Doba obratu závazků
Doba obratu (splatnosti) závazků určuje počet dní, za které jsou závazky uhrazeny.
Ukazatel lze vypočítat podle vzorce (26).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů = 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
360
(26)
Obecně platí, že doba obratu závazků by měla být delší než doba obratu pohledávek, aby se předešlo finanční nerovnováze ve firmě. Tímto ukazatelem může být sledováno dodržování obchodně-úvěrové politiky, což je důležité pro věřitele firmy (Růčková, 2015).
3.5 Hodnotové ukazatele výkonnosti
Výše zmíněné účetní ukazatele měří jednotlivé oblasti hospodaření podniku a jsou orientovány zejména na ziskovost. Nedostatkem těchto klasických ukazatelů je jejich malá flexibilita a skutečnost, že využívají pouze účetních podkladů. Hodnotové ukazatele výkonnosti na rozdíl od účetních ukazatelů měří růst hodnoty vložených prostředků a pomáhají při řízení hodnoty podniku.
Hodnotových ukazatelů existuje mnoho, nicméně mezi nejčastěji používané se řadí ekonomická přidaná hodnota (EVA), hodnota přidaná trhem (MVA) a diskontované cash flow (DCF). Tyto metody mají svá pozitiva i negativa. Společnou vlastností je, že se celkem obtížně prosazují na českém trhu. MVA patří do skupiny tržních ukazatelů, má zásadní úskalí v tom, že ve výpočtu pracuje s hodnotou akcie, je tedy závislá na existenci veřejné obchodovatelnosti podniků, což v podmínkách České republiky splňuje jen málo společností. DCF je používáno investory k hodnocení výhodnosti jejich investice, je však spíše nástrojem finančního plánování (Růčková, 2015). Ukazatel EVA, který je založen na konceptu ekonomického zisku, bude popsán v následující části.
3.5.1. Ekonomická přidaná hodnota (EVA – Economic Value Added)
Ekonomické ukazatele vznikly proto, že vývoj rentability vzájemně nesouvisel s tvorbou hodnoty pro vlastníky. Hlavní myšlenkou ukazatele EVA je skutečnost, že vložený kapitál
39
vytváří hodnotu investorům pouze v případě, že výnosnost přesáhne kapitálovou nákladovost. Pro určení hodnoty podniku musí být výnosy porovnány s veškerými náklady na vlastní kapitál, tímto porovnáním je dosaženo hodnoty ekonomického zisku, tzn., že ekonomický zisk vzniká až v okamžiku, kdy účetní zisk je vyšší než účetní náklady a nálady ušlých příležitostí.
Pro výpočet tohoto ukazatele existuje více metod. Původní metoda výpočtu používá vstupní data sestavená podle zahraničních standardů, a proto je nutné účetní data upravit na data ekonomická (Růčková, 2015; Dluhošová, 2010).
Alternativou je metoda Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, která úpravu dat nepožaduje.
Výpočet znázorňuje rovnice (27), kde re vyjadřuje náklady na vlastní kapitál a vzniká součtem bezrizikové sazby (rf), rizikové přirážky za finanční strukturu (rFINSTRU), finanční stability (rFINSTAB), podnikatelského rizika (rPOD) a velikosti podniku (rLA)1.
𝐸𝑉𝐴 = (𝑅𝑂𝐸 − 𝑟𝑒) × 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 (27)
Dle vyhodnocení Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO, 2017) lze rozdělit podniky do čtyř skupin podle přidané ekonomické hodnoty následovně:
1. Podnik s kladným ukazatelem EVA tvořící hodnotu, tzn. ukazatel ROE je větší než náklady na vlastní kapitál.
2. Podnik nevytvářející přidanou ekonomickou hodnotu, ale s vyšším ukazatelem ROE než je bezriziková sazba.
3. Podnik s kladným ukazatelem ROE, který je menší než bezriziková sazba.
4. Podnik ztrátový s ukazatelem ROE menším než nula.
3.6 Analýza soustav ukazatelů
Soustavy ukazatelů neboli souhrnné indexy hodnocení vyjadřují úroveň finanční situace a výkonnost podniku jedním číslem. Důvodem vzniku těchto soustav byla snaha vytvořit systém včasného rozpoznání příčin nestability, které mohou naznačovat úpadek (bankrot) podniku. Předpokladem těchto modelů je skutečnost, že v podniku dochází k určitým anomáliím, které jsou charakteristické právě pro ohrožené podniky již několik let před úpadkem. Vypovídací schopnost soustav ukazatelů je však nižší než u jednotlivých skupin finančních ukazatelů.
1 Podrobnější výpočet je v metodické části dokumentu Finanční analýza podnikové sféry za rok 2016.
