Finanční a nefinanční ukazatele v hodnocení podnikatelských subjektů
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Ester Králová
Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Olga Hasprová
Liberec 2018
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Anotace
Diplomová práce má za cíl vyhodnotit pomocí finančních a nefinančních ukazatelů výkonnost vybraného podniku SanSwiss s.r.o. Hlavní stimul pro výběr daného tématu je podrobně se seznámit s provozem, procesy a fungováním podniku. Následně vyhodnotit, zda podnik prosperuje v dané oblasti a zda dosahuje jeho výkonnost vysoké úrovně a podnik je tak konkurenceschopný na trhu. K vyhodnocení finančních ukazatelů je využita finanční analýza, která pracuje s absolutními a poměrovými ukazateli a bonitními a bankrotními modely. K vyhodnocení nefinančních ukazatelů jsou data čerpána z Nadace pro měření výkonnosti, z ní jsou zkoumány jednotlivé složky podniku, jako jsou zaměstnanci, objednávky, vztahy s klienty, životní prostředí, technika a inovace. Dále jsou popsány současné cíle a vize podniku a SWOT analýza, která zhodnotí silné a slabé stránky, a také příležitosti a hrozby. Na SWOT analýzu bude navazovat zkoumání firemní kultury, která souvisí s vnitřním prostředním podniku. V praktické části je většina metod aplikována na konkrétní podnik a vyhodnocena. V závěru práce jsou uvedeny důležité postřehy a návrhy na zlepšení výkonnosti podniku.
Klíčová slova
Výkonnost, finanční analýza, nefinanční analýza, prosperita, konkurenceschopnost
Annotation
Financial and non-financial indicators in the evaluation of business entities
The diploma thesis aids at the performance of selected company SanSwiss s.r.o. with use of financial and non-financial indicators. To get acquainted with the operation, processes and operation of the business are the main stimulus for selecting this subject. The other target is attention to the results of prosperity of the business in that particular area, followed by aiming the attention to accomplishment a high level performance in order to make sure that the business is competitive on the market. Financial analysis is used to evaluace financial indicators, which uses absolute and ratio indicators, credit and bankruptcy models. The data used for the evaluation of non-financial indicators are drawn from the Performance Meansurement Foundation. There are examined individual components of the company, such as employees, orders, customer relations, the environment, technology and innovation. In addition, there are described company’s current, goals, vision and SWOT analysis to evaluace trengths and weaknesses as well as opportunities and threats. The SWOT analysis will be followed by an exploration of the corporate culture that is related to the internal business. Most of the metohods are applied to a particular business in the practical part of the thesis. There are given important suggestions for improving the performance of the company at the end of the thesis.
Keywords
Performance, financial analysis, non-financial analysis, prosperity, competitiveness
7
Obsah
Seznam ilustrací ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam použitých zkratek ... 12
Úvod ... 13
1 Výkonnost podniku ... 14
2 Ukazatele výkonnosti podniku ... 16
2.1 Finanční ukazatele ... 16
2.2 Nefinanční ukazatele ... 17
3 Zdroje informací pro ukazatele výkonnosti podniku ... 19
3.1.1 Rozvaha ... 20
3.1.2 Výkaz zisku a ztráty ... 23
3.1.3 Výkaz o peněžních tocích Cash flow ... 24
3.1.4 Příloha k účetní závěrce ... 24
3.2 Absolutní ukazatele a jejich hodnocení ... 24
3.2.1 Horizontální analýza ... 24
3.2.2 Vertikální analýza ... 25
3.3 Poměrové ukazatele a jejich hodnocení ... 25
3.3.1 Analýza rentability ... 27
3.3.2 Analýza likvidity ... 29
3.3.3 Analýza aktivity ... 30
3.3.4 Analýza zadluženosti... 32
3.4 Komplexní hodnocení podniku a jeho metody ... 34
3.4.1 Bonitní model ... 34
3.4.2 Bankrotní model ... 35
3.5 Nadace pro měření výkonnosti (The Foundation for Performance Measurement) ... 37
3.6 Konkurenceschopnost ... 38
8
3.6.1 SWOT analýza ... 40
4 Představení podniku Sanwiss s.r.o. ... 44
4.1 Historie podniku ... 45
4.2 Výrobní činnost ... 46
5 Finanční analýza podniku SanSwiss s.r.o. ... 50
5.1 Analýza absolutních ukazatelů ... 50
5.1.1 Horizontální a vertikální analýza aktiv ... 51
5.1.2 Horizontální a vertikální analýza pasiv ... 54
5.1.3 Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty ... 57
5.2 Analýza poměrových ukazatelů ... 59
5.2.1 Analýzy rentability ... 60
5.2.2 Analýza likvidity ... 62
5.2.3 Analýza aktivity ... 63
5.2.4 Analýza zadluženosti ... 66
5.3 Bonitní a bankrotní modely ... 67
5.3.1 Index bonity ... 67
5.3.2 Altmanův model ... 68
5.3.3 Index IN05 ... 69
5.4 Shrnutí finanční analýzy a jejich výsledků ... 70
6 Nefinanční ukazatele podniku SanSwiss s.r.o. ... 72
6.1 Současná situace, cíle a vize podniku ... 72
6.2 Konkurenceschopnost podniku... 73
6.2.1 SWOT analýza ... 74
6.3 Nadace pro měření výkonnosti ... 76
6.3.1 Zaměstnanci ... 77
6.3.2 Poloha firmy ... 79
6.3.3 Zakázky podniku ... 79
9
6.3.4 Klientská zóna ... 80
6.3.5 Ohled na životní prostředí ... 80
6.3.6 Výrobní technika ... 81
6.4 Zhodnocení nefinanční analýzy ... 81
7 Doporučení a návrhy řešení ... 82
Závěr ... 84
Seznam použité literatury ... 86
Seznam příloh ... 91
10
Seznam ilustrací
Obr. 1: Rozvaha (Anon, 2018, s. 2) ... 20
Obr. 2: Obecný cyklus (Kislingerová, 2004, s. 381) ... 22
Obr. 3: SWOT analýza (Jakubíková, 2008, s. 13) ... 40
Obr. 4: McKinsey koncepce 7S (Managementmania, 2015) ... 42
Obr. 5: Organizační struktura SanSwiss s.r.o. (vlastní zpracování na základě interních dokumentů) ... 45
Obr. 6: Výrobní postup (vlastní zpracování z interní směrnice podniku) ... 47
Obr. 7: Vertikální analýza aktiv v % (vlastní zpracování) ... 53
Obr. 8: Grafické znázornění vertikální analýzy pasiv [v %] (vlastní zpracování) ... 56
Obr. 9: Vývoj VH v letech 2013-2016 [v tis Kč] (vlastní zpracování) ... 59
Obr. 10: Grafické znázornění celkové rentability podniku [v %] (vlastní zpracování) ... 62
Obr. 11: Z-skóre a šedá zóna (vlastní zpracování) ... 69
Obr. 12: Logo podniku (SanSwiss AG, 2018) ... 72
Obr. 13: Věkové rozdělení zaměstnanců (vlastní zpracování) ... 78
11
Seznam tabulek
Tab. 1: Interpretace výsledků indexu bonity ... 35
Tab. 2: Determinanty firemní kultury ... 42
Tab. 3: Změny aktiv v letech 2013-2016... 51
Tab. 4: Vertikální analýza aktiv v letech 2013-2016 ... 52
Tab. 5: Změny pasiv v letech 2013-2013 (v tis. Kč; v %) ... 54
Tab. 6: Změny výkazu zisku a ztráty v letech 2013-2016 ... 57
Tab. 8: Rentabilita aktiv podniku v letech 2013-2016 ... 60
Tab. 9: Rentabilita vlastního kapitálu podniku v letech 2013-2016... 60
Tab. 10: Rentabilita tržeb podniku v letech 2013-2016 ... 61
Tab. 11: Rentabilita investovaného kapitálu podniku v letech 2013 - 2016 ... 61
Tab. 12: Běžná likvidita podniku v letech 2013 - 2016 ... 62
Tab. 13: Pohotová likvidita podniku v letech 2013-2016 ... 63
Tab. 14: Okamžitá likvida podniku v letech 2013-2016 ... 63
Tab. 15: Změna aktiv podniku v letech 2013-2016 ... 64
Tab. 16: Změna zásob v letech 2013-2016 ... 64
Tab. 17: Změna pohledávek v letech 2013-2016 ... 65
Tab. 18: Změna krátkodobých závazků v letech 2013-2016 ... 65
Tab. 19: Věřitelské riziko podniku v letech 2013-2016 ... 66
Tab. 20: Věřitelské riziko v letech 2013-2016 ... 66
Tab. 21: Úrokové krytí v letech 2013-2016 ... 67
Tab. 22: Index bonity v podniku v letech 2013-2016 ... 67
Tab. 23: Z-skóre podniku ... 68
Tab. 24: Index IN05 podniku ... 69
Tab. 25: SWOT analýza podniku ... 74
Tab. 26: Počet zaměstnanců ... 77
12
Seznam použitých zkratek
EAT Čistý zisk po zdanění – (Earnings after taxes)
EBIT Zisk před úroky a zdaněním – (Earnings befor Interests and Taxes) ROA Rentabilita aktiv – (Return on Assets)
ROE Rentabilita vlastního kapitálu – (Return on Equity)
ROCE Rentabilita investovaného kapitálu – (Return on Capital Employed) ROS Rentabilita tržeb – (Return on Sales)
SWOT Silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby (Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats)
VH Výsledek hospodaření
13
Úvod
Hlavním cílem diplomové práce je vyhodnocení výkonnosti podnikatelských subjektů pomocí finančních a nefinančních ukazatelů. Výkonnost je zkoumána ve společnosti SanSwiss s.r.o., která je součástí seskupení Ronal Group. Společnost Ronal s.r.o. je přední výrobce disků kol, jejíž název byl rozšířen obchodní značkou SanSwiss s.r.o., která se zaměřila na výrobu sprchových koutů a vanových zástěn. Pod názvem SanSwiss s.r.o. je výroba zastoupena v několika evropských zemích. V Jičíně můžeme nalézt jeden z mnoha moderních závodů na území České republiky. Společnost SanSwiss s.r.o. je vybrána pro hodnocení, z důvodu častého zavádění metod, které napomáhají k dosažení stanovených cílů. Prostředí firem není dobré hodnotit pouze z pohledu finančních ukazatelů, ale také nefinančních, které výrazně přispívají k dosahování finančních cílů. Vyhodnocení na základě finančních a nefinančních ukazatelů firmě pomáhá ke zhodnocení současné situace, a zároveň by mělo odhadnout předpoklady budoucího úspěchu.
V rámci finanční analýzy se diplomová práce zaměřuje na finanční výsledky podniku za období 2013–2016. Použitými metodami finanční analýzy jsou horizontální analýza vývoje finančních ukazatelů a vertikální analýza rozvahy a výkazu zisku a ztráty. Dále jsou vyhodnoceny jednotlivé poměrové ukazatele, jako je rentabilita, aktivita, likvidita a zadluženost. K zhodnocení současné situace pomáhají vybrané bonitní a bankrotní modely. V práci bude také představena SWOT analýza, která zkoumá podnik z pohledu vnitřních a vnějších ukazatelů. Dále budou zkoumány nefinanční ukazatele, které doporučuje Nadace pro měření výkonnosti. V diplomové práci budou všechny ukazatele použity, a následně vyhodnoceny.
14
1 Výkonnost podniku
Výkonnost se dá popisovat z více pohledů. Dle Wagnera (2009, s. 17) a jeho obecné definice výkonnost „znamená charakteristiku, která popisuje způsob, respektive průběh, jakým zkoumaný subjekt vykonává určitou činnost, na základě podobnosti s referenčním způsobem vykonání (průběhu) této činnosti“.(Wagner, 2009, s. 18) upozorňuje na to, že každá závislá zájmová skupina vnímá výkonnost podniku jinak, a proto je nemožné vyhnout se subjektivnímu vnímání výkonnosti.
Pro investory je důležitým faktorem návratnost kapitálu vloženého do podnikání. Pro kupující jsou nejdůležitějšími faktory kvalita, cena a dodací podmínky. Pro státní instituce je podstatným faktorem dodržování daňové povinnosti vůči státu. (Pavelková a Knápková 2009, s. 13).
V každém podniku je okruh lidí, zaměstnanců, kteří se podílejí na výkonnosti podniku.
Lidé by měli být schopni měřit svůj podíl na výkonnosti podniku. Výsledky měření jsou důležité pro další subjekty, které s podnikem přicházejí do kontaktu.
Tyto subjekty jsou děleny na interní a externí uživatele informací o výkonnosti. Mezi interní uživatele patří především:
Manažeři využívají informace z finanční analýzy k dalšímu strategickému i operativnímu plánování. Také k rozhodování a finančnímu řízení podniku. Sledují likviditu, zadluženost, rentabilitu, strukturu zdrojů a snaží se zajistit prosperitu budoucího vývoje. (Kislingerová, 2010, s. 48). (Brealey, 2011, s. 704) říká, že dobrý finanční manažer vytváří plány do budoucnosti a zajišťuje dostatek finančních prostředků k pokrytí veškerých nákladů a závazků. Jejich úkolem je předvídat vývoj poptávky na trhu a hodnotu výrobních nákladů. V neposlední řadě také financování budoucích investic podniku.
Zaměstnanci hodnotí stabilitu podniku na základě pravidelných příjmů, které za svou práci obdrží.
Odboráři.
15 Mezi externí uživatele patří:
Věřitelé poskytující úvěry, banky a jiné bankovní instituce, které na základě vyhodnocení mohou zhodnotit finanční situaci podniku a zvážit, zda a za jakých podmínek úvěr poskytnou. Sledovanými ukazateli je stabilní cash flow, dlouhodobá solventnost a ziskovost. Pro poskytnutí úvěru a jeho schválení je důležitým faktorem zadluženost podniku.
Obchodní partneři a dodavatelé, kteří sledují, zda podnik dlouhodobě platí své závazky. Dále pak odběratelé, kteří se soustředí především na to, zda podnik dodržuje podmínky dodávek a neohrožuje tak práci jiných podnikatelských subjektů.
Konkurenční podniky, které porovnávají své výsledky s výsledky ostatních subjektů na trhu. Jedná se především o porovnání velikostí tržeb a výše zisku.
Investoři si uvědomují rizikovost a chtějí výnosnost investice. Ti, kteří již investovali, si kontrolují, zda jsou jejich prostředky řádně využity a zajímá je stabilita, likvidita a zhodnocení kapitálu.
Poslední skupinou je stát a jeho příslušné orgány – ti se zajímají o finanční ukazatele z důvodu odvodu daní a vytváření statistických šetření. (Kislingerová, 2010, s. 49).
Po dlouhou dobu se výkonnost podniku měřila absolutním ukazatelem zisku, absolutní ukazatele později byly nahrazeny poměrovými ukazateli. Jejich typy jsou definovány na str. 25 a 26. Používání těchto tradičních ukazatelů finanční analýzy s sebou nese několik úskalí: zapomíná na strategii, nezachovává vazby mezi minulostí a budoucností, výsledky ovlivňuje účetní politika podniku oceňováním aktiv a závazků, což může vést k cílenému ovlivňování managementu podniku. (Kislingerová, 2014, s. 78).
16
2 Ukazatele výkonnosti podniku
Měření výkonnosti podniku pomocí finančních ukazatelů nemusí mít komplexní vypovídací schopnost, proto se využívají i nefinanční ukazatele, což vede k vzniku komplexních systémů měření výkonnosti podniku.
2.1 Finanční ukazatele
Finanční ukazatele jsou primární nástroje finanční analýzy, které přinášejí informace o finanční situaci firmy. Odpovídají na různé otázky související s finančním zdravím firmy. Tyto otázky jsou důležité pro banky, které chtějí znát míru solventnosti, či likvidity z důvodu krátkodobého úvěru. Dále také pro investory, kteří chtějí znát ziskovost firmy.
Analytik má zájem o přiměřenost nároků eventuálních dlužníků, a zároveň o nutnost finančních prostředků potřebných k firemní expanzi, nebo zjištění možnosti, jak je získat.
Použitím finančních ukazatelů se odkryjí otázky ohledně finančního zdraví firmy a zároveň může jejích využití určit, pro koho je finanční analýza podstatná. (Růčková, 2015, s. 11).
Finančních ukazatelů, které jsou součástí finanční analýzy, existuje několik, a proto může každá společnost používat právě ty, které jí nejvíce vyhovují, a tudíž pro ni mají nejlepší vypovídací schopnosti. (Synek, 2007) definuje finanční ukazatele jako nedílnou součást měření finanční výkonnosti podniku pro kapitálové trhy a daňové účely.
Finanční ukazatele jsou vyjádřeny v penězích a je na nich závislá finanční stránka podniku.
Ukazatele dělíme na dva druhy, a to absolutní a relativní. Absolutními ukazateli jsou aktiva, vlastní kapitál, tržby, náklady, zisk a dále i novější ukazatelé EBIT, EVA, EAT, NPV. Mezi relativní ukazatele řadíme ROE, CFROI, ROI, ROS. Dílčí ukazatele jsou seskupovány dle určité oblasti hodnocení podnikové činnosti. Existují také další ukazatele, které hodnotí podnik, např. indexy IN, Argentiho A-Scóre, Altmannovo Z-Score a jiné.
(Synek, 2007).
17
2.2 Nefinanční ukazatele
Nefinanční ukazatele nejsou založeny na účetních standardech, jako je tomu u finančních ukazatelů. Odvozené ukazatele z nefinančních cílů chrání firmu před jednostranným rizikem finančních ukazatelů. (Marinič, 2008, s. 29). Při výběru nefinančních ukazatelů je dobré znát dlouhodobé cíle a strategie podniku, aby byly dosaženy stanovené cíle.
Stanovené cíle by měly být vymezeny tak, aby bylo možné v budoucnu zjistit, zda došlo k žádoucí, či nežádoucí změně. V případě, že dojde ke zjištění změny v budoucnu, hovoří se o tzv. tvrdých ukazatelích. (Synek, 2007).
Mezi tvrdé ukazatele patří především:
zvýšení počtu zákazníků;
zkrácení doby obsluhy zákazníka;
snížení počtu reklamací;
snížení průběžné doby výroby.
Tvrdé kvantitativní ukazatele se měří kardinální stupnicí (vzájemně určený číselný poměr jednotlivých variant podle jednoho kritéria) a kvalitativní ukazatele můžeme měřit stupnicí ordinální (pořadí prvku v uspořádané nekonečné množině). Tvrdé ukazatele se dají změřit jednodušeji, než měkké ukazatele. (Synek, 2007).
Mezi měkké ukazatele, které jsou obtížně měřitelně, řadíme:
zvýšení kvalifikace zaměstnanců;
inovace;
firemní kulturu;
vylepšení pracovního prostředí;
spokojenost a věrnost zákazníka;
zpříjemnění pracovního prostředí.
Tvrdý ukazatel lze vyhodnotit v případě, že nejsme schopni přímo vyhodnotit změnu měkkého ukazatele. Znamená to tedy, že tvrdý ukazatel je ukazatelem zástupným.
Měření výkonnosti podniku má tři fáze:
Nejprve je třeba vytvořit měřitelné ukazatele a podle nich identifikovat hlavní faktory ovlivňující výkonnost podniku.
18
Další fází je měření ukazatelů.
Poslední fází je použití ukazatelů v plánovací praxi.(Synek, 2007).
19
3 Zdroje informací pro ukazatele výkonnosti podniku
Hlavním zdrojem informací pro zjišťování výkonnosti podniku je finanční analýza, která vypovídá o tom, jak je podnik hospodářsky úspěšný. (Kislingerová, 2010, s. 46) popisuje finanční analýzu jako um finančních manažerů a dále popisuje finanční analýzu jako škálu činností, které ovlivňují zdraví firmy a celkovou finanční situaci v podniku. Finanční analýza má krátkodobý i dlouhodobý finanční či investiční rozhodovací ukazatel, který slouží všem uživatelům. Hlavním úkolem finanční analýzy je přesvědčení se o obchodní zdatnosti podniku, na jejímž základě podnik udržuje majetkově-finanční stabilitu. Zdroje údajů pro zpracování finanční analýzy lze dělit na tři oblasti:
účetnictví – údaje jsou zahrnuty ve výkazech finančního účetnictví, ve výročních zprávách, v informacích o cenných papírech, ve výkazech, odpočtech a kalkulačních listech používaných v manažerském účetnictví;
další data informačního systému podniku – údaje jsou zahnuty v operativní evidenci a statistických výkazech, v interních směrnicích, v mzdových předpisech;
vnější data – jsou zahrnuty v odborném tisku, statistické ročence, funkčních databázích, obchodním rejstříku a údajích, které jsou prezentovány na kapitálových trzích. (Kubíčková, 2015).
Pro úspěšnou finanční analýzu jsou nezbytné základní účetní výkazy, jako je rozvaha, výkaz zisku a ztráty a výkaz o tvorbě a použití peněžních prostředků. (Růčková, 2015, s.
21). Struktura těchto výkazů je stanovena vyhláškou Ministerstva financí ČR č. 500/2002 Sb. Základní účetní výkazy jsou součástí účetní závěrky, která je upravována dle § 18 zákona 563/1991 Sb., o účetnictví. Finanční analytik může spatřovat výhodu ve stejné struktuře přijímaných a zpracovaných dat, což mu umožňuje kvalitněji porovnat jednotlivé firmy a vytvořit oborové analýzy. (Růčková, 2015, s. 22).
20
3.1.1 Rozvaha
Rozvaha hodnotí stav majetku (aktiva) a zdroje jeho financování (pasiva) k určitému datu.
(Růčková, 2015, s. 22). Rozvaha je také definována jako písemně vytvořený soupis majetku a zdrojů podniku. (Synek, 2007, s. 59). Dle (Brighama a Houstona, 2009, s. 56) jedna strana rozvahy ukazuje majetek podniku, kam patří dlouhodobý majetek, oběžná aktiva a časové rozlišení a druhá strana zobrazuje kapitál podniku a závazky.
Při analýze rozvahy se sledují zejména:
vývoj a stav bilanční sumy;
struktura aktiv, její vývoj a velikost jednotlivých položek;
struktura pasiv, její vývoj s důrazem na vlastní kapitál, bankovní a dodavatelské úvěry;
vztahy mezi složkami aktiv a pasiv. (Růčková, 2015, s. 23).
Obr. 1: Rozvaha (Anon, 2018, s. 2)
Majetek podniku - aktiva
Aktiva jsou důsledkem investičních rozhodnutí z předchozích let. Jejich upořádání je podle funkce, kterou plní v podniku, podle času, kterým je majetek vázán v podniku a podle likvidity. Základními složkami aktiv jsou dlouhodobý majetek a oběžná aktiva, jak je vidět na obrázku 1. (Kislingerová, 2010, s. 52).
21 Dlouhodobý majetek
Dlouhodobý majetek slouží podniku zpravidla déle než jeden rok a tvoří základ jeho majetkové struktury. Na základě předpisů je přesně vymezena charakteristika objektů, které může podnik do dlouhodobého majetku zařadit. (Synek, 2007, s. 47).
Dlouhodobý majetek je fyzicky zhmotněn, slouží v podniku dlouhou dobu a je možné jej přemístit. Člení se na hmotný a nehmotný.
Mezi dlouhodobý hmotný majetek, který se opotřebovává (znehodnocuje), patří budovy, stavby, stroje, dopravní prostředky, výrobní zařízení či přístroje. Nehmotný majetek je majetek, který nelze přemisťovat, a který je používán dlouhodobě, ale neznehodnocuje se.
Takovým majetkem jsou např.: pozemky, drahý kov a umělecká díla.
(Synek a Kislingerová, 2010, s. 131).
Mezi dlouhodobý nehmotný majetek, ke kterému jsou přiřazeny majetkové části a, které mají dobu užití delší než 1 rok, patří software, licence, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje a také goodwill (Kislingerová, 2010, s. 53), který ,,představuje kladný, nebo záporný rozdíl mezi oceněním podniku, nebo jeho části, nabytého zejména koupí, vkladem nebo oceněním majetku a závazků v rámci přeměn společnosti, s výjimkou změny právní formy, a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté závazky.“(ČSÚ, 2018).
Poslední skupinou je dlouhodobý finanční majetek, jenž zahrnuje držení podílu v jiných podnicích v podobě cenných papírů, jako jsou akcie a dluhopisy. Podniky tyto cenné papíry nakupují v rámci dlouhodobých investic. Dlouhodobý finanční majetek mohou firmy zakoupit, dostat darem (bezúplatné nabytí), získat vlastní činností, nebo převodem.
(Synek, Kislingerová, 2010, s. 132).
Oběžný majetek (oběžná aktiva)
Oběžným majetkem se rozumí peněžní prostředky a věcné položky majetku (suroviny, materiál, rozpracovaná výroba, hotové výrobky a polotovary). Dá se předpokládat, že se jednotlivé položky majetku přemění na peněžní prostředky během jednoho roku.
(Růčková, 2015, s. 25). Přeměna položek majetku na peněžní prostředky se dá chápat takto: peníze se použijí na nákup surovin, suroviny se přemění na nedokončené výrobky, nedokončené výrobky v hotové výrobky, hotové výrobky v pohledávky, pohledávky
22
v hotové peníze, nebo peníze na účtech. Čím je obrat rychlejší, tím podniku přináší větší zisk za stanovených podmínek.(Synek, 2007, s. 4). Strukturu oběžných aktiv zpravidla tvoří zásoby, dlouhodobé a krátkodobé pohledávky a finanční majetek. Oběžná aktiva jsou součástí hodnocení likvidity podniku. (Růčková, 2015, s. 25). Koloběh oběžného majetku znázorňuje obrázek 2.
Obr. 2: Obecný cyklus (Kislingerová, 2004, s. 381)
Kapitálová struktura podniku – pasiva
Kapitálovou strukturou podniku je označována skladba zdrojů pro financování činností podniku. Struktura vyplývá z vnitřní skladby, která je ovlivněna odvětvím či oborem podnikání firmy. Financování činností má určitá pravidla, která se zabývají vzájemnými vazbami mezi složkami majetku a zdroji financování.(Růčková, 2015, s. 26). Pasiva se dělí podle vlastnictví zdrojů financování na vlastní kapitál, cizí kapitál a ostatní pasiva.
(Růčková, 2015, s. 27).
Vlastní kapitál
Vlastní kapitál je kapitál patřící majitelům podniků a představuje hodnotu nezadluženého majetku. Říká, kolik majetku patří vlastníkům a kolik vlastníci vydělali svou činností.
Hotovost
Zásoby materiálu,
surovin, polotovarů
Zásoby nedokončené
výroby Zásoby hotových
výrobků Pohledávky
23 Vlastní kapitál ukazuje, jak je podnik stabilní, nebo zda u něho hrozí nějaké riziko. Čím je hodnota vlastního kapitálu větší, tím větší má podnik finanční jistoty. Vlastní kapitál je proměnlivý podle výsledku hospodaření daného období. Dělí se:
Základní kapitál – jedná se o peněžité i nepeněžité vklady společníků ve společnosti.
Kapitálové fondy – tvořen z kapitálových vkladů jako jsou dary a dotace.
Fondy tvořené ze zisku – patří sem např. rezervní fond – slouží ke krytí nečekaných výdajů
Výsledek hospodaření – jedná se o zisk, nebo ztrátu běžného účetního období a o nerozdělený zisk, nebo ztrátu z předchozích účetních období.(Synek a Kislingerová, 2010, s. 135).
Cizí zdroje – cizí kapitál
Představují dluh podnik, který je podnik povinen v určené době splatit. Cizí kapitál je tvořen rezervami, dlouhodobými závazky, krátkodobými závazky a bankovními úvěry a výpomocí. Náklad za používání cizího kapitálu je úrok a výdaje, které jsou spojené s jeho získáním (provize, poplatky). (Synek, 2007, s. 53). K financování podniku z cizích zdrojů dochází s důvodů:
nedostatečného vlastního kapitálu;
inovačního procesu (nákup nových strojů);
že poskytovatel cizího kapitálu nemá žádné právo na řízení podniku. Při přibírání nových společníků dochází ke zvýšení kapitálu vlastního, ale také k rozdělení pravomocí.
Úroky z cizího kapitálu snižují daňové zatížení podniku, protože úrok, který je součástí nákladů snižuje zisk. Ze zisku jsou placeny daně, a proto dochází k tzv. daňovému efektu.
Obecně je známo, že cizí kapitál je většinou levnější, než kapitál vlastní. (Synek, 2007, s.
54).
3.1.2 Výkaz zisku a ztráty
Výkaz zisku a ztráty informuje o nákladech a výnosech, které zajišťují výsledek hospodaření za stanovené období. Výsledek hospodaření vypovídá o velikosti zisku, či ztrátě v podniku. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015, s. 28). Informace, které jsou
24
dostupné z výkazu zisku a ztráty, jsou jedním z důležitých podkladů pro hodnocení ziskovosti podniku. (Kislingerová, 2010, s. 66).
3.1.3 Výkaz o peněžních tocích Cash flow
Cash flow informuje o velikosti příjmů a výdajů, které byly realizovány v předchozím období. Především se tedy zabývá skutečnými hotovostními toky. Peněžní toky se dělí do třech činností:
z provozní činnosti;
z investiční činnosti;
vztahující se k financování podniku.
(Kislingerová, 2004, s. 47)
3.1.4 Příloha k účetní závěrce
Příloha podává doplňující a vysvětlující informace k rozvaze a k výkazu zisku a ztráty.
Musí být srozumitelná, neutrální a spolehlivá. Podrobnějidoplňuje jednotlivé položky výkazů. Příloha k účetní závěrce obsahuje následující informace:
všeobecného charakteru;
o účetních metodách, zásadách a způsobu oceňování;
doplňující body k rozvaze;
přehled o peněžních tocích.(Kislingerová, 2010, s. 76).
3.2 Absolutní ukazatele a jejich hodnocení
Absolutní ukazatele tvoří obsah účetních výkazů pomocí tzv. stavových a tokových veličin. Stavové veličiny jsou hodnoty majetku a kapitálu v rozvaze ke konkrétnímu datu, tokové veličiny vyjadřují např. objem tržeb, které najdeme ve výkazu zisku a ztráty a výkazu cash flow. (Anon, 2016).
3.2.1 Horizontální analýza
Horizontální analýza sleduje položky účetních výkazů v čase. Vyhodnocuje stabilitu a vývoj přiměřenosti položek a jak silný je vývoj. Horizontální analýza řeší otázku: „Jak se mění příslušná položka v čase“.
25 (Scholleová, 2012, s. 167). Rozbor lze zpracovat buď meziročně, srovnáváním dvou po sobě jdoucích období, nebo za několik účetních období. Analýza se provádí dvěma způsoby:
poměřuje se hodnota v období n k hodnotě v období předchozím (n-1), provádí se podílová analýza, ta ukazuje relativní růst hodnoty položky rozvahy, nebo položky výkazu zisku a ztráty.
je sledován rozdíl položky v období n a n – 1, provádí se rozdílová analýza, která ukazuje absolutní růst hodnoty položky rozvahy nebo výkazu zisku a ztráty.
(Scholleová, 2012, s. 167).
Pro vyjádření relativní změny je z hlediska porovnání podniků nejvhodnější následují vzorec:
Procentuální změna = běžné období − předchozí období
předchozí období ∗ 10 (1)
3.2.2 Vertikální analýza
Vertikální analýza hodnotí proporcionalitu položek účetních výkazů k základní veličině.
Odpovídá na otázky: „Mění se při vývoji firmy vzájemné proporce jednotlivých položek?
Je struktura majetku, kapitálu i tvorby zisku stabilní, nebo dochází k nějakému vývoji?“.(Scholleová, 2012, s. 166). Analýza určuje:
podíl jednotlivých složek majetku na celkových aktivech;
podíl jednotlivých zdrojů financování na celkových pasivech;
podíl jednotlivých složek výkazu zisku a ztráty na tržbách.
(Scholleová, 2012, s. 166).
3.3 Poměrové ukazatele a jejich hodnocení
Poměrová analýza ukazuje, jaký je vzájemný vztah mezi položkami účetních výkazů.
Poměrové ukazatele jsou jedním z nejdůležitějších a nejpoužívanějších metodických nástrojů finanční analýzy. Poměrové ukazatele se také popisují jako kategorie zisku při hodnocení podniku. Ve finanční analýze je zisk vypočítán mnoha postupy tak, aby výsledné hodnoty umožnily srovnání v čase a v prostoru. (Váchal a Vochozka, 2013, s.
26
218). Ukazatele se dělí na pět základních skupin, podle zaměření na jednotlivé oblasti činnosti podniku:
pro vyjádření výkonnosti jsou to ukazatele rentability;
pro měření jejich využití a efektivnosti hospodaření s vlastním majetkem a jeho jednotlivými složkami jsou to ukazatele aktivity;
pro zjištění kolik majetku podniku je financováno cizím kapitálem, se používají ukazatele zadluženosti;
pro zaměření se na schopnost podniku platit svoje závazky se uvádí ukazatele likvidity;
pro možnost výplaty dividend, vývoj tržní kapitalizace aj. slouží ukazatele kapitálového trhu.(Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 57).
Zaměřením diplomové práce jsou ukazatele likvidity, rentability, zadluženosti a aktivity.
Jelikož společnost SanSwiss s.r.o. nevlastní žádné cenné papíry, nebudou v diplomové práci rozebrány a vypočítány.
Vstupní složkou do poměrových ukazatelů je zisk. Kategorie zisku pro hodnocení podniku jsou:
EAC – jedná se o nejmenší hodnotu zisku, sloužící k rozdělení dle podílu kmenových akcií akcionářů.
Zadržený zisk - je podíl zisku, který slouží na refinancování podniku.
EAT – je hodnota čistého zisku, kdy je rozdíl mezi výnosy a náklady za všechny činnosti zdaněn.
EBT – vyjadřuje hodnotu zisku před zdaněním. Jedná se o rozdíl všech výnosů a nákladů za finanční a provozní činnost.
EBIAT – znázorňuje zisk před úroky a po zdanění. Použití cizího kapitálu je srovnáváno bez vlivu úroků.
EBIT – jedná se o zisk před úroky a zdaněním. Srovnává výsledky podniku v čase a prostoru.
EBITDA – vyjadřuje zisk před zdaněním, úroky a odpisy.
EBITDARM – tato kategorie se snaží srovnávat činnosti podniku tak, že očistí zisk od položek, které nejsou součástí hlavní činnosti podniku.
27
GM – znázorňuje hrubé rozpětí, které vzniká rozdílem ceny a nákladů na realizaci produktu.
NOPAT – vypočítá se z provozní činnosti podniku. Jedná se o provozní zisk po zdanění.
NOPLAT – provozní zisk po zdanění, kategorie hodnotí výsledky provozu podniku bez ohledu na daň z příjmu.
OIBDA – často je využíván pro výpočet celkových příjmů podniku, zachycuje provozní příjmy po odečtení amortizace a odpisů. (Váchal a Vochozka, 2013, s.
219).
3.3.1 Analýza rentability
Růčková (2015, s. 57) definuje ukazatel rentability jako měřítko schopnosti podniku vytvářet neustále vlastní zdroje a použitím investovaného kapitálu dosahovat zisku.
Rentabilita je obecně označována jako ukazatel výnosnosti. Dá se o ní říci, že slouží k hodnocení celkové efektivnosti dané činnosti. Ukazatel by měl mít z časového hlediska rostoucí tendenci. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 58).
Rentabilita celkových aktiv (ROA)
Vyjadřuje ekonomickou výnosnost podniku. Dle Váchala a Vochozky (2013, s. 220) je možné ukazatel zapsat obecným způsobem:
ROA = zisk před úroky a zdaněním(EBIT)
aktiva (2)
Rovnice říká: kolik Kč zisku připadá na jednu korunu celkových aktiv. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 58).
Rentabilita vlastního kapitálu (ROE)
Jedná se o vyjádření výnosnosti kapitálu, který vložili vlastníci, nebo akcionáři podniku.
Tento ukazatel slouží investorům k tomu, aby mohli zjistit, zda je s jejich investicemi dobře zacházeno a zda nehrozí žádné riziko. Pokud tento ukazatel roste, může to znamenat zlepšení hospodářského výsledku, pokles úročení cizího kapitálu nebo zmenšení podílu vlastního kapitálu. Pokud je hodnota ROE trvale nižší než výnosnost cenných papírů
28
garantovaných státem, je velká pravděpodobnost zániku. Z obecného hlediska vyplývá, že by tento ukazatel měl být vyšší než úroková míra cenných papírů, které jsou bezrizikové.(Růčková, 2015, s. 59). Ukazatel, vzorec (3) říká, kolik čistého zisku připadá akcionáři na 1Kč investovaného kapitálu. (Anon, 2015).
ROE =čistý zisk (EAT)
vlastní kapitál (3)
Rentabilita tržeb (ROS)
Ukazatel vyjadřuje, jak je podnik schopný dosahovat zisk při dané úrovni tržeb, tzn.
„vyjadřuje, kolik dokáže podnik vyprodukovat efektu na 1 Kč tržeb“.(Grünwald a Holečková, 2006, s. 37). Rentabilitu tržeb je vhodné použít pro srovnání v čase nebo v mezipodnikovém srovnání. Výpočet lze provádět dvěma variantami, buď pomocí zisku před úroky a zdaněním (EBIT), nebo pomocí čistého zisku (EAT). Variantu se ziskem před úroky a zdaněním je vhodné použít při porovnání podniků s proměnlivými podmínkami – vzorec (4). Při použití varianty se ziskem po zdanění se mluví o tzv. ziskové marži (Profit Margin) – vzorec (5). (Managementmania, 2016).
ROS = zisk před úroky a zdaněním
(tržby z prodeje vl. výrobků a služeb + tržby z prodeje zboží) (4)
ROS = čistý zisk
(tržby z prodeje vl. výrobků a služeb + tržby z prodeje zboží) (5)
Rentabilita investovaného kapitálu (ROCE)
Ukazatel určuje, kolik Kč zisku, přinese 1Kč investovaného kapitálu podniku. Poskytuje informace o efektivním využívání vlastních a cizích zdrojů podniku z dlouhodobého hlediska. Výpočet zahrnuje dlouhodobý kapitál, jelikož krátkodobý kapitál je využíván hlavně k financování běžného provozu podniku. (Managementmania, 2015).
ROCE = zisk před úroky a zdaněním
(vlastní kapitál + rezervy + dlouh. závazky + bank. úvěry dlouhod. ) (6)
29
3.3.2 Analýza likvidity
Likvidita označuje schopnost podniku hradit své závazky. Likvidnost říká, jak obtížné je přeměnit majetek na hotovostní prostředky. Schopnost podniku hradit své závazky včas je solventnost. Likvidita je podmínkou solventnosti. V případě nedostatku likvidity podnik nemůže využít ziskových příležitostí, nebo není schopen hradit své závazky včas, což může vést k bankrotu. (Růčková, 2015, s. 54). Ukazateli likvidity jsou nejčastěji běžná likvidita, okamžitá likvidita a pohotová likvidita.
Běžná likvidita
Běžná likvidita se označuje jako likvidita 3. Stupně. Ukazatel běžné likvidity vyjadřuje schopnost podniku uspokojit své věřitele, za předpokladu výměny veškerých oběžných aktiv za hotovost v daném okamžiku. Pro běžnou likviditu jsou doporučovány výsledky výpočtu od 1,5 do 2,5. Pokud dosahuje podnik vyšších hodnot, značí to zachování platební schopnosti. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 63). Běžná likvidita může být negativně ovlivněna tím, že nenahlíží na strukturu oběžných aktiv z pohledu jejich likvidnosti, a také nenahlíží na dobu splatnosti krátkodobých závazků. Výpočet běžné likvidity je uveden ve vzorci (7). (Růčková, 2015, s. 56).
Běžná likvidita = oběžná aktiva
krátkodobé závazky (7)
Pohotová likvidita
Úkolem pohotové likvidity je odstranit z ukazatele nejméně likvidní část, která ovlivňuje oběžná aktiva. (Růčková, 2015, s. 56). Likvidita označovaná jako likvidita 2. Stupně. Její optimální výsledná hodnota je od 1 do 1,5. Pokud dosahuje požadovaných hodnot je podnik schopen vyrovnat krátkodobé závazky bez prodeje zásob. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 63). Jak je uvedeno ve vzorci (8), pohotová likvidita jde vypočítat takto:
Pohotová likvidita =(oběžná aktiva − zásoby)
krátkodobé závazky (8)
30
Okamžitá likvidita (Cash Ratio)
Okamžitá likvidita v sobě zahrnuje nejlikvidnější položky z rozvahy. Ukazatel je označován jako likvidita 1. Stupně. Patří do ní:
pohotové platební prostředky, které jsou souhrn peněz na běžném účtu, peněz v pokladně, obchodovatelné cenné papíry a šeky.
dluhy s okamžitou splatností, mezi které patří krátkodobé závazky, běžné bankovní úvěry a krátkodobé finanční výpomoci.
Doporučované hodnoty výsledku okamžité likvidity jsou od 0,2 do 0,5. (Hobza, Hobza Jr.
a Schwartzhoffová, 2015, s. 63). Výpočet okamžité likvidity ukazuje vzorec (9).
Cash ratio =pohotové platební prostředky
dluhy s okamžitou splatností (9)
3.3.3 Analýza aktivity
Ukazatel aktivity vyjadřuje, jakou schopnost má podnik při využití investovaných finančních prostředků a zároveň ukazatel aktivity měří provázanost složek kapitálu v jednotlivých druzích aktiv a pasiv. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 60).
Jednotlivý ukazatele vyjadřují nejčastěji počet obrátek aktiv, nebo dobu obratu. Doba obratu je vyjádřena počtem dní a počet obratů je celkový počet obratů za rok. V rámci ukazatelů aktivity se nejčastěji zjišťují ukazatele obratovosti, které se používají pro výpočet obratového cyklu peněz, patří sem:
rychlost a doba obratu aktiv;
rychlost a doba obratu zásob;
rychlost a doba obratu pohledávek;
rychlost a doba obratu závazků.
Rychlost obratu aktiv říká, kolikrát tržby pokryjí aktiva podniku za rok. (Kubíčková, 2015). Výpočet rychlosti obratu aktiv znázorňuje vzorec (10).
Rychlost obratu aktiv = tržby
aktiva (10)
31 Doba obratu aktiv, jak uvádí vzorec (11), udává, kolik dnů bude trvat, než podnik získá tržby z aktiv. (Váchal a Vochozka, 2011, s. 222).
Doba obratu aktiv = aktiva
tržby/365 (11)
Obratovost zásob vyjadřuje, „kolikrát se zásoby přemění v jiné formy oběžného majetku od prodeje hotových výrobků po další nákup zásob“. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 60). Čím vyšší je obratovost zásob, tím lepší je situace v podniku. Výsledek výpočtu doby obratu zásob udává počet obrátek zásob za jeden rok.
(Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 60).
Rychlost obratu zásob = tržby
zásoby (12)
Doba obratu zásob vyjadřuje délku vázanosti oběžných aktiv ve formě zásob. Výpočet udává dobu obratu zásob ve dnech. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 58).
Doba obratu zásob = zásoby
tržby/365 (13)
Doba obratu pohledávek
Ukazatel doby obratu pohledávek znázorňuje prodej pomocí obchodního úvěru a dobu čekání podniku na platby od svých zákazníků. Pokud podnik poskytuje obchodní úvěry, ztrácí tak část svých finančních prostředků, proto musí vybírat solventní obchodní partnery a snažit se o zkracování inkasa z pohledávek. Velikost pohledávek je uváděna průměrně za jeden rok. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 58).
Doba obratu pohledávek = pohledávky
tržby/365 (14)
Rychlost obratu pohledávek značí, kolikrát se pohledávky přemění v peněžní prostředky.
(Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 58).
32
Rychlost obratu pohledávek = tržby
pohledávky (15)
Doba splatnosti krátkodobých závazků udává, jak dlouho podniku trvá, než splatí své závazky dodavatelům. Doba obratu závazků by měla být buď stejně dlouhá, nebo delší, než doba obratu pohledávek, aby byla dodržena finanční rovnováha podniku. Na tento ukazatel je vynaložena mimořádná péče, pro práci s ním jsou doporučovány dodatečné odborné znalosti z oblasti ekonomiky a práva pro zaměstnance, kteří mají tento ukazatel na starost.
(Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 59).
Doba obratu závazků = krátkodobé závazky
tržby/365 (16)
Rychlost obratu závazků značí obrátku závazků při daných tržbách nebo nákupů na úvěr.
Rychlost obratu závazků = tržby
krátkodobé závazky (17)
3.3.4 Analýza zadluženosti
Zadluženost je posuzována dle rozvahové položky a vysvětluje, jaké zdroje jsou v podniku využívány k financování aktiv. Může také srovnávat jednotlivé položky výkazu zisku a ztráty. Současně určuje, jak jsou náklady na cizí kapitál pokryty vytvořeným ziskem.
Zadluženost je také definována jako indikátor rizika. Pokud má podnik vysokou zadluženost, bere na sebe velké riziko, jelikož splácí své závazky bez ohledu na finanční situaci. Podnik bere v potaz strukturu vlastního a cizího kapitálu. Když je podnik částečně zadlužen, může to být i užitečné z důvodu existence faktu, že cizí kapitál je levnější než vlastní. Úroky z cizího kapitálu totiž snižují daně podniku (úrok je součástí nákladů, které snižují zisk, z něhož se daně platí). V ekonomice je tento efekt označován jako tzv. daňový štít. V případě, že jsou vypláceny podíly na zisku podniku, nejedná se o daňově uznatelnou položku. Pokud nese investor velké riziko, požaduje přirozeně vyšší cenu za kapitál.
Vlastní kapitál je dražší z toho důvodu, že nároky věřitelů jsou upřednostňovány před
33 nároky vlastníků. Pokud vlastník nese vyšší riziko, požaduje současně vyšší výnos.
Náklady, které jsou vynaloženy na získání daného kapitálu, jsou závislé na době jeho splatnosti. Pokud je doba splatnosti dlouhá, pak cena, kterou uživatel zaplatí, je vyšší.
Z tohoto důvodu je nejlevnější variantou krátkodobý cizí kapitál (bankovní úvěr, obchodní úvěr). (Pavelková a Knápková, 2010, s. 83).
Celková zadluženost
Celková zadluženost je prvotním ukazatelem zadluženosti. Hodnota jejího výpočtu je doporučena mezi 30–60 %.V posuzování zadluženosti je třeba brát v potaz příslušnost k odvětví a schopnost splácet úroky plynoucí z dluhů. (Pavelková a Knápková, 2010, s.
84). Ukazatel vyjadřuje celkovou zadluženost podniku a je také označován jako ukazatel věřitelského rizika. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 61).
Celková zadluženost = cizí zdroje
aktiva celkem (18)
Dalším důležitým ukazatelem zadluženosti je míra zadluženosti. Ve své podstatě porovnává vlastní a cizí kapitál. V případě žádosti o úvěr je tento ukazatel významný, vyjadřuje míru ohrožení nároků věřitelů. (Pavelková a Knápková, 2010, s. 85).
Míra zadluženosti = cizí zdroje
vlastní kapitál (19)
Samofinancování
Samofinancování vyjadřuje, do jaké míry je podnik schopen financování z vlastních zdrojů. Doplňuje ukazatel věřitelského rizika, jejich součet by měl dávat přibližně hodnotu 1. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 61).
Samofinancování = vlastní kapitál
celková aktiva (20)
34
Úrokové krytí
Hodnota tohoto ukazatele udává, kolikrát zisk převyšuje placené úroky. Informuje věřitele o tom, jak velký je tzv. „bezpečnostní polštář“. Výslednou hodnotou je podle odborných literatur trojnásobek a více. Pokud není podnik schopen platit úroky, může to značit blížící se úpadek. (Hobza, Hobza Jr. a Schwartzhoffová, 2015, s. 62).
Úrokové krytí =zisk před úroky a zdaněním
nákladové úroky (21)
3.4 Komplexní hodnocení podniku a jeho metody
Metody komplexního hodnocení podniku mají jednoduchou interpretaci, která se odráží od dosažených výsledků a předem stanovené škály. Používají se bonitní, bankrotní a bankrotně bonitní modely. (Váchal a Vochozka, 2013, s. 229). Tyto souhrnné modely vycházejí z ukazatelů poměrových, které jsou konstruovány z finančních položek: rozvahy, výkazu zisků a ztráty a výkazu o peněžních tocích. (Režňáková, 2010, s. 71).
3.4.1 Bonitní model
Bonitní model slouží k určení finančního zdraví podniku. Jeho cílem je pomocí jedné výsledné hodnoty zhodnotit, zda se podnik řadí mezi dobré, nebo špatné. (Černohorský a Teplý, s. 78).
Index bonity
Index hodnotí, zda je podnik hodný úvěru. (Režňáková, 2010, s. 78). Tento index využívá šest poměrových ukazatelů, které na sebe vážou šest účetních ukazatelů:
cash flow (sečtení čistého zisku a odpisů);
cizí zdroje (dlouhodobé, za úplatu);
aktiva;
zisk;
výnosy;
zásoby.
35 Index bonity se dá vyjádřit vzorcem (Váchal a Vochozka, 2013, s. 230):
IB = 1,5 ∗ cash flow
cizí zdroje+ 0,08 ∗ aktiva
cizí zdroje+ 10 ∗ EAT
aktiva+ 5 ∗ EAT
výnosy+ 0,3 ∗ zásoby
výnosy+ 0,1 ∗ výnosy
aktiva (22)
Tab. 1: Interpretace výsledků indexu bonity
Výsledek Hodnocení Podnik
IB є (-∞ ; -2) extrémně špatná bankrotní
IB є< -2 ; -1) velmi špatná bankrotní
IB є<-1 ; 0) špatná bankrotní
IB є< 0 ; 1) problematická bonitní
IB є< 1 ; 2) dobrá bonitní
IB є< 2 ; 3) velmi dobrá bonitní
IB є< 3 ; ∞) extrémně dobrá bonitní
Zdroj: (Váchal a Vochozka, 2013, s. 230)
Kritickou hodnotou, která rozděluje podniky na bonitní a bankrotní, je nula. V případě záporných hodnot se jedná o podnik bankrotní a v opačném případě, když je hodnota kladná, jedná se o podnik bonitní. Tento index může podrobně popsat ekonomickou situaci podniku. (Vochozka, 2011, s. 78).
3.4.2 Bankrotní model
Bankrotní, neboli predikční model je důležitý především pro věřitele, jelikož zjišťuje finanční tíseň podniku. Hodnotí, zda je podnik zdravý, nebo jeho činnost směřuje k úpadku. Mezi hlavní představitele patří E. I. Altman a jeho modely.
Jeden z Altmanových modelů je nazýván Z-skóre. Model byl vytvořen pomocí diskriminační analýzy, kterou E. I. Altman použil u zbankrotovaných a nezbankrotovaných firem. Na základě analýzy eliminoval pět ukazatelů, které ovlivňují úpadek firmy, a stanovil těmto ukazatelům koeficienty. (Mrkvička a Kolář, 2006, s. 145). Jedná se o ukazatele:
X1 - čistý pracovní kapitál / aktiva X2 - zadržené výdělky / aktiva
36
X3 - zisk před zdaněním a úroky (EBIT) / účetní hodnota dluhu X4 - základní kapitál / celkové dluhy
X5 - tržby / aktiva
Výpočet Z-skóre
𝑍 = 0,717 ∗ 𝑥1+ 0,847 ∗ 𝑥2 + 3,107 ∗ 𝑥3+ 0,420 ∗ 𝑥4+ 0,998𝑥5 (23)
Vyhodnocení Z-skóre
Z ≤ 1,2 podnik je ohrožen bankrotem
1,2 < Z ≤ 2,9 není jednoznačně jasné, kam podnik směřuje 2,9 < Z podnik prosperuje
(Mrkvička a Kolář, 2006, s. 145)
Dalším modelem je např. model IN05. Autory tohoto modelu jsou manželé Neumaierovi.
Index v sobě spojuje kombinace bonity podniku a predikci jeho úpadku. Základními účetními údaji pro výpočet jsou:
aktiva;
cizí zdroje;
zisk před úroky a zdaněním;
nákladové úroky;
celkové výnosy;
oběžná aktiva;
krátkodobý cizí kapitál;
závazky po lhůtě splatnosti.
(Váchal a Vochozka, 2013, s. 233).
37 Index IN05
Index je spojením bonitního a bankrotního modelu. Model byl vytvořen pro vlastníky průmyslových podniků a také pro věřitele. Index hodnotí podnik dle veřejně dostupných výkazů a zjišťuje, zda podnik prosperuje, nebo se blíží bankrotu. Tento index také zhodnocuje, jestli podnik tvoří hodnotu pro vlastníky. (Mrkvička a Kolář, 2006, s. 147).
Výpočet indexu
𝑍 = 0,13 ∗ 𝑥1 + 0,04 ∗ 𝑥2+ 3,97 ∗ 𝑥3+ 0,21 ∗ 𝑥4+ 0,09𝑥5 (24)
X1 - aktiva / cizí zdroje
X2 - zisk před úroky a zdaněním (EBIT) / nákladové úroky X3 - zisk před zdaněním a úroky (EBIT) / aktiva
X4 - výnosy / aktiva
X5 - oběžná aktiva / (krátkodobé závazky + krátkodobé bankovní úvěry)
Vyhodnocení indexu IN05:
IN05є< 1,6 ; ∞) bonitní podnik IN05є (0,9 ; 1,6) šedá zóna
IN05 є (-∞;0,9> bankrotní podnik (Váchal a Vochozka, 2013, s. 235).
3.5 Nadace pro měření výkonnosti (The Foundation for Performance Measurement)
Nadace definuje činnosti podniku a jeho nefinanční ukazatele, které jsou pro podnik charakteristické. Jednotlivé prvky úzce souvisí s analýzou vnitřního a vnějšího hodnocení podniku. Nadace inspiruje management podniku k tvorbě konkrétních nefinančních ukazatelů. Dle různých oblastí činnosti podniku je možné se zaměřit (Kislingerová, 2008, 123):
38
Na výrobu a produkci, kam spadají tyto složky:
výrobní proces – posouzení účinnosti výrobních linek a s tím související flexibilita výrobních plánů, životní cyklus výrobku a množství vadných kusů;
kvalita výroby – analýza vad, procento zmetků, měření odpadu;
dodavatelé – obrat zásob, čas dodávek a kvalita zásob, vadné dodávky;
prodej a marketing – nové výrobky a služby, analýza zákazníků, komunikace se zákazníky, kvalita obalového materiálu, doba oprav aj;
zaměstnanci – benefity, vzdělávání zaměstnanců, pracovní zatížení, kvalifikace zaměstnanců, rozdělení pracovních pozic, aj;
výzkum a vývoj – strategické a projektové cíle, vylepšování výrobků, porovnání konkurence, neúspěchy prototypů, aj;
prostředí – zázemí pro zaměstnance, čistota, možnost stravování (Kislingerová, 2008, s. 123).
Na podnikání, kam spadají:
finance – obrátkovost, rentabilita obratu, obchodní marže, produktivita plochy (obrat/m2);
zákazníci – věrnostní karty, velikost nákupu, reklamní akce;
sortiment a dodavatelé – podíl reklamací, obrátkovost zboží, velikost zásoby zboží;
interní procesy – náklady logistiky, hodinový výkon, správní náklady, plánovaní investic;
potenciál – rozpočet na inovace, zlepšovací návrhy a jejich počet, spokojenost zaměstnanců (Kislingerová, 2008, s. 124).
3.6 Konkurenceschopnost
Konkurenceschopnost souvisí jak s finančními, tak nefinančními ukazateli podniku.
Výkonnost podniku se odráží v postavení podniku na trhu. Konkurenceschopnost je základní měřítko dlouhodobé úspěšnosti firem a jejich ekonomického rozvoje. Souvisí s prohlubováním globalizace světové ekonomiky. V globalizované světové ekonomice spolu firmy soutěží o získání, využití a udržení všech základních výrobních zdrojů a odbytových příležitostí. V dlouhodobém horizontu jsou nekonkurenceschopné firmy vytlačeny z trhu, jelikož ty konkurenceschopné firmy se dokážou trvale přizpůsobovat měnícímu se tržnímu prostředí. Tyto firmy bývají nejvíce inovativní. Aktuální hodnocení
39 konkurenčních výhod nelze posuzovat pouze ze strany nabídky, ale i ze strany poptávky.
Firmy by měly pružně reagovat na narušování rovnováhy trhu technickými a netechnickými inovacemi. (Viturka, 2010, s. 133).
Konkurenceschopnost souvisí s analýzou vnitřního a vnějšího prostředí podniku. Do vnějšího prostřední patří především:
Dodavatelé – člení se do více kategorií, a to dle dodávaných položek. Větší podniky již využívají nákupního marketingu. Podstatou nákupního marketingu je správně se rozhodnout, který dodavatel je pro podnik nejlepší.
Obchodníci – jsou důležitým mezičlánkem, který rozhoduje o obchodovatelnosti zboží.
Zákazníci – podniky dělí zákazníky dle vztahu k produktům.
Výrobci – mohou být propojeni do aliancí typu: monopol, kartel, syndikát a trast.
(Jakubíková, 2008, s. 85).
Mezi vnější prostředí je řazena také veřejnost, která věnuje podniku větší pozornost a sleduje podnik. Mezi veřejnost se řadí např.: obecní zastupitelstva, senát, parlament a instituce řízení a správy státu. Pro firmu může být vliv těchto vnějších institucí buď příležitostí, nebo ohrožením. Na analýzu vnějšího prostředí navazuje analýza vnitřního prostředí. (Jakubíková, 2008, s. 88).
Mezi materiálové, finanční a lidské zdroje, které se řadí do vnitřního prostředí podniku, patří např.:
management a zaměstnanci;
organizační struktura;
kultura firmy;
mezilidské vztahy;
etika;
materiální prostředí.
Tyto zdroje jsou přímo řízeny manažery, kteří je mohou korigovat.
Cílem analýzy vnitřního prostředí je porozumění, jak vyvíjet, vyrábět a prodávat produkty, poskytovat služby a posuzovat zdroje firmy. Na základě této analýzy se identifikují silné a slabé stránky firmy. (Jakubíková, 2008, s. 89).
40
Nástroje ke zvyšování konkurenceschopnosti
U jednotlivých metod, technik a přístupů k modernímu managementu jsou nalezeny shodné nebo obdobné obrysy cest k úspěšnosti podniků. Hlavními nástroji ke zvyšování konkurenceschopnosti jsou: SWOT analýza (hodnotí silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby), finanční analýza, teorie hodnoty (ukazatele EVA, MVA), Benchmarking (zásady znej a buď nejlepší), BCG matice (růst/tržní podíl), matice General Electric (atraktivnost trhu/síla podniku), Ansoffův model (trhy/výrobky), metoda SPACE (atraktivnost odvětví, finanční síla podniku, konkurenční výhoda a stabilita prostředí), metoda VRIO (analýza fyzických, finančních, nehmotných a lidských zdrojů), metoda cílových nákladů a metoda Balaced scorecard (metoda pro finanční i nefinanční strategické hodnocení výkonnosti podniku). (Mikoláš, 2011, s. 78).
3.6.1 SWOT analýza
Jejím cílem je identifikovat to, jak jsou současné strategie, silné a slabé stránky schopné reagovat na změny, které nastávají v prostředí.
Je doporučeno začínat analýzou OT – odvozené z anglických slov oportunities (příležitosti) a threats (hrozby), které jsou ovlivněny makroprostředím (faktory politicko- právní, sociálně-kulturní, ekonomické a technologické) a mikroprostředím (dodavatelé, odběratelé, zákazníci, veřejnost, konkurenceschopnost). Po této analýze následuje analýza SW – odvozené z anglických slov strengths (silné stránky) a weaknesses (slabé stránky), která se zaměřuje na vnitřní prostředí firmy (procedury, firemní zdroje, systémy, cíle, firemní kultura, organizační struktura, kvalita managementu, organizační struktura, mezilidské vztahy). (Jakubíková, 2008, s. 102).
Obr. 3: SWOT analýza (Jakubíková, 2008, s. 13)
41 Firemní kultura
Firemní kultura má několik definic. Je to jeden z ukazatelů vnitřního prostředí podniku.
Může mít i několik dalších definic jako například: „základní rovina firemní kultury spočívá v celkovém pohledu na svět a v přístupu k životu, práci, lidem i sobě samým, jakož i k životu jednotlivých pracovníků.“ (Bedrnová, Jarošová a Nový, 2012, s. 510).
Firemní kultura se také definuje jako ovzduší firmy, vnitřní soužití ovlivňující myšlení a chování spolupracovníků firmy, charakter podniku a jeho celková atmosféra. (Vysekalová a Mikeš, 2009, s. 67). Základními prvky firemní kultury jsou:
symboly - jsou soukromé pouze pro členy organizace, může to být určený způsob oblékání, styl komunikace, používání zkratek;
hrdinové – ukazují, jak ideálně by se měli zaměstnanci chovat, mohou být skuteční (zakladatelé), nebo imaginární;
rituály – pravidelné rituály v podobě neformálních aktivit, formálních schůzí, a jiných nezbytných společenských činností;
hodnoty – je to nejhlubší úroveň firemní kultury, rozlišuje co je dobré a co špatné, co má hodnotu či nemá. Hodnoty by měly být vnímány a sdíleny všemi zaměstnanci. (Vysekalová a Mikeš, 2009, 68).
Sjednocujícím prvkem ,,sdílených hodnot“ je McKinsey 7 S. V případě, že jsou všechny prvky ve vzájemném souladu, je firemní kultura plně funkční. Koncepce 7 S je zobrazena na obrázku 4.
42
Obr. 4: McKinsey koncepce 7S (Managementmania, 2015) Determinanty firemní kultury
Aby byla firemní kultura správně pochopena, je důležité definovat vnitřní a vnější determinanty. Podrobně jsou determinanty popsány v tabulce 2.
Tab. 2: Determinanty firemní kultury
Hmotné determinanty Nehmotné determinanty (zájmy)
Majetek podniku Vlastníků
Míra vybavení Managementu
Zaměstnanců
Minulé determinanty Současné determinanty
Historie podniku Struktury a procesy
Dějiny národa Legislativa
Ovlivnitelné determinanty Neovlivnitelné determinanty Stupeň vzdělanosti zaměstnanců Stáří podniku
Právní forma podniku Národní mentalita
Determinanty omezující shodu vžité a strategické firemní kultury
Determinanty podporující shodu vžité a strategické firemní kultury
Neměnnost vžité kultury Kvalitní řídící impulzy Zdroj: (Vysekalová a Mikeš, 2009, s. 72)
43 Pracovní prostředí
Pracovní prostředí může ovlivnit výkonnost zaměstnanců. Pracovní prostředí by mělo vyhovovat každému pracovníkovi. Je dobré, aby měl každý pracovní své pracovní místo.
Pracovní prostředí by mělo být dobře osvětlené, pokud není v budově dostatek denního světla, je zapotřebí použít světlo umělé. Bylo zjištěno, že člověk má lepší náladu, pokud je světlo intenzivnější. Ke světlu se úzce váže i barva v interiéru. Je dobré volit barvy spíše teplé jako je červená, žlutá, béžová. Barvy by mohly být sladěny i s logem podniku.
Dalším fenoménem zvyšování produktivity zaměstnanců může být hudba na pracovišti.
(BusinessInfo, 2009). Důležité je, aby se zaměstnavatel snažil vytvořit takové prostředí, ve kterém budou zaměstnanci spokojení.
44
4 Představení podniku Sanwiss s.r.o.
SanSwiss společnost s ručením omezeným byla založena zakladatelskou listinou dne 17. 03.2009 v souladu s § 57 a násl. a § 105 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Zakladatelským subjektem je společnost SanSwiss AG se sídlem ve Švýcarsku.
Pobočka v Jičíně byla zapsána do obchodního rejstříku dne 25. 03.2009, od té doby má sídlo na adrese Popovická 1123, Valdické Předměstí, 506 01 Jičín. Společnost se zabývá výrobou a prodejem sanitárního vybavení, sprchových vaniček a sprchových koutů.
Organizační struktura podniku
V čele společnosti stojí jednatel URS Matthias Gasser. Dále čtyři prokuristé František Bílek, Bernadeta Sýkorová, Lukáš Majkuth a Ondřej Polák. Pravomoce jsou rozděleny na jednotlivé útvary, kdy útvary vyšších úrovní jsou nadřízeny útvarům nižších úrovní.
Hlavní odpovědnosti a pravomoce mají vedoucí pracovníci jednotlivých úseků. Podnik má výrobní halu i sklad na výše uvedené adrese v Jičíně. Počet zaměstnanců se pohybuje okolo 150, z toho je 35 technicko-hospodářských pracovníků. Organizační strukturu podniku zobrazuje obrázek 5.
