Anotace
Předmětem diplomové práce „Ekonomické vyhodnocení investičního záměru“ je zhodnocení efektivnosti investičního projektu ve vybraném podniku. Cílem je najít vhodný způsob financování investic, který povede k dosaţení co nejvyšší efektivnosti.
Teoretická část se zaměřuje na problematiku investic, zdroje financování a na metody jejich hodnocení. Praktická část se zabývá způsoby financování investic. Posuzovány jsou dvě varianty – spolufinancování projektu z fondů Evropské unie v rámci operačního programu „Podnikání a inovace“ a financování pouze vlastními zdroji. Investice je hodnocena prostřednictvím dynamických metod, které zohledňují faktor času. V závěru práce jsou shrnuty výsledky obou variant a uvedena doporučení, která by měla být pro budoucí investiční činnost v podniku přínosná.
Klíčová slova
Dotace, Hodnocení efektivnosti, Inovace, Investiční projekt, Statické a dynamické metody, Zdroje financování
Annotation
The subject of this diploma thesis „Economic evaluation of the investment plan“ is an evaluation of investment project effectiveness in selected company. The aim of the thesis is to find a suitable way of investment financing, which will lead to highest possible effectiveness. Theoretical part focuses on investment characteristic, sources of funding and methods of their evaluation. Practical part deals with ways of investments financing.
There are considered two options – co-financing of the project from the European Union funds under Operational Program „Enterprise and Innovation“ and financing only by own resources. Investment is evaluated through dynamic methods, which take into account time factor. At the end of the thesis are summarized the results of both options and stated recommendations that should be beneficial for future investment projects.
Keywords
Subsidy, Evaluation of Effectiveness, Innovation, Investment Project, Static and Dynamic methods, Sources of Funding
Obsah
Seznam obrázků ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam zkratek ... 12
Úvod ... 13
1 Investiční rozhodování ... 15
1.1 Charakteristika pojmu investice ... 16
1.2 Klasifikace investic a investičních projektů ... 17
1.3 Posouzení investic ... 19
1.4 Fáze investičního procesu ... 20
1.4.1 Předinvestiční fáze ... 20
1.4.2 Investiční fáze ... 21
1.4.3 Provozní fáze ... 22
1.4.4 Ukončení provozu a likvidace ... 22
2 Zdroje financování investic ... 24
2.1 Vlastní zdroje ... 25
2.1.1 Zisk ... 26
2.1.2 Odpisy ... 26
2.1.3 Vklady vlastníků ... 28
2.1.4 Rizikový kapitál ... 29
2.1.5 Dotace... 29
2.2 Cizí zdroje ... 31
3 Metody hodnocení ekonomické efektivnosti investic ... 32
3.1 Peněžní toky investice ... 32
3.1.1 Kapitálové výdaje ... 32
3.1.2 Peněţní příjmy ... 33
3.1.3 Podniková diskontní míra ... 34
3.2 Statické metody... 38
3.3 Dynamické metody ... 39
3.3.1 Čistá současná hodnota (NPV) ... 40
3.3.2 Vnitřní výnosové procento (IRR)... 41
3.3.3 Index ziskovosti (PI) ... 42
3.3.4 Diskontovaná doba návratnosti (DPP) ... 43
4 Představení podniku ... 45
4.1 Předmět podnikání ... 45
4.2 Výzkum a vývoj, spolupráce s výzkumnými organizacemi ... 47
4.3 Zaměstnanci ... 47
4.4 Odběratelé a dodavatelé ... 48
4.5 SWOT analýza ... 49
5 Investiční projekt Monokrystalické materiály a detektory ... 52
Rozsah projektu ... 52
Vliv projektu na sníţení energetické a materiálové náročnosti, vliv na ţivotní prostředí . 53 5.1 Použitý dotační program ... 53
5.1.1 Operační program podnikání a inovace ... 53
5.1.2 Program Inovace ... 54
5.1.3 Postup získání podpory... 55
5.2 Popis inovace produktů a procesů... 57
5.2.1 Charakteristika technického stavu produktu ... 57
5.2.2 Charakteristika technického stavu procesu ... 58
5.3 Předpokládané kapitálové výdaje na investici ... 59
5.4 Změny v pořizovaném zařízení ... 63
6 Hodnocení ekonomické efektivnosti ... 64
6.1 Výpočet odpisů... 64
6.2 Cash-flow ... 67
6.3 Výpočet diskontní míry ... 68
6.4 Čistá současná hodnota (NPV) ... 70
6.5 Vnitřní výnosové procento (IRR) ... 70
6.6 Index ziskovosti (PI) ... 71
6.7 Diskontovaná doba návratnosti (DPP) ... 71
7 Hodnocení ekonomické efektivnosti bez využití dotace ... 73
7.1 Výpočet odpisů... 73
7.2 Cash-flow ... 75
7.3 Čistá současná hodnota (NPV) ... 75
7.4 Vnitřní výnosové procento (IRR) ... 76
7.5 Index ziskovosti (PI) ... 77
7.6 Diskontovaná doba návratnosti (DPP) ... 77
8 Zhodnocení přínosu, návrhy a doporučení ... 78
9 Závěr ... 80
Seznam použité literatury ... 84 Seznam příloh ... 88
Seznam obrázků
Obrázek 1.1: Rozhodování o investicích ... 15
Obrázek 1.2: Etapy ţivota projektu ... 23
Obrázek 2.1: Zdroje financování investičního projektu ... 24
Obrázek 4.1: Rozloţení zákazníků v roce 2017 ... 49
Seznam tabulek
Tabulka 3.1: Bezriziková sazba za roky 2012 – 2016 ... 35
Tabulka 4.1: SWOT analýza ... 50
Tabulka 5.1: Způsobilé výdaje Etapy 1 v letech 2013 a 2014 ... 60
Tabulka 5.2: Způsobilé výdaje Etapy 2 v letech 2014 a 2015 ... 61
Tabulka 5.3: Způsobilé výdaje Etapy 3 v letech 2014 a 2015 ... 62
Tabulka 6.1: Výpočet odpisů s vyuţitím dotace v tis. Kč ... 66
Tabulka 6.2: Cash-flow s vyuţitím dotace v tis. Kč ... 68
Tabulka 6.3: Současná hodnota příjmů a výdajů s vyuţitím dotace v tis. Kč. ... 70
Tabulka 6.4: Diskontovaná doba návratnosti s vyuţitím dotace v tis. Kč ... 72
Tabulka 7.1: Výpočet odpisů bez vyuţití dotace v tis. Kč ... 74
Tabulka 7.2: Cash-flow bez vyuţití dotace v tis. Kč ... 75
Tabulka 7.3: Současná hodnota příjmů a výdajů bez vyuţití dotace v tis. Kč. ... 76
Tabulka 7.4: Diskontovaná doba návratnosti bez vyuţití dotace v tis. Kč ... 77
Tabulka 9.1: Rentabilita aktiv... 81
Seznam zkratek
CF Peněţní tok (Cash-flow)
CNC Počítačem řízený stroj, (Computer Numerical Control) CzechInvest Agentura pro podporu podnikání a investic
DDP Diskontovaná doba návratnosti (Discounted Paybeck Period) EBIT Zisk před zdaněním a úroky (Earnings before Interest and Taxes) IRR Vnitřní výnosové procento (Internal Rate of Return)
LED Elektroluminiscenční dioda (Light-Emitting Diode) MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu
NACE Evropská klasifikace ekonomických činností NPV Čistá současná hodnota (Net Present Value)
OEM Termín označující výrobce, který vyuţívá pro výrobu součástky od jiných výrobců, ale konečný produkt prodává pod vlastní značkou.
(Original Equipment Manufacturer) OPPI Operační program Podnikání a inovace PI Index ziskovosti (Profitability Index) ROA Rentabilita aktiv (Return on Assets)
SWOT Analýza silných a slabých stránek podniku, příleţitostí a hrozeb.
(Strenghts, Weaknesses, Opportunities, Threats)
WACC Průměrné náklady na kapitál (Weighted Average Cost of Capital)
Úvod
Kaţdý podnik, který chce být prosperující a konkurenceschopný, musí řešit problematiku investic. Zejména majetek podniku se postupem času nejen fyzicky, ale i morálně opotřebovává. Dochází u něj ke sníţení výkonu, přesnosti nebo mohou nastat problémy s častější poruchovostí. S pokrokem vědy a výzkumu majetek zastarává naopak technologicky a ztrácí tak svoji hodnotu. Z těchto důvodů je třeba zastaralé zařízení nahradit novým a výkonnějším, které umoţní podniku plnit stanovené cíle. Pro podnik je ovšem podstatné, pomocí jakého zdroje (interního nebo externího) bude investice financovat. Kaţdý způsob má své výhody a nevýhody, proto volba závisí na individuálních moţnostech a potřebách podniku. Po vstupu České republiky do Evropské unie se objevila ještě další moţnost externího financování, kterou je financování dotací z Evropských fondů. Právě tento způsob byl vyuţit u sledovaného podniku.
Předmětem této práce je zhodnocení investičního záměru ve společnosti XY. Investice se týká nákupu strojového vybavení, který umoţnil výrobu nových monokrystalických výrobků. Výrobky jsou výsledkem vlastního výzkumu společnosti, která tak reagovala na potřeby svých zákazníků. Projekt byl financován pomocí vlastních zdrojů a dotace poskytnuté v rámci programu OPPI. Tento program byl určen pro projekty uplatňující nová řešení, která umoţní sektoru průmyslu dosáhnout vyšší konkurenceschopnosti.
Práce vyuţívá primární i sekundární prameny. Data obsahuje pouze sekundární, a to jak interní (údaje z účetnictví, evidence zaměstnanců, dodavatelů a odběratelů), tak externí (výroční zprávy, sazby státních dluhopisů).
Diplomová práce ve své teoretické části vymezuje typy investic, způsoby jejich financování, a především metody hodnocení efektivnosti investic. V praktické části je pozornost věnována popisu podniku a projektu. Rovněţ je zde představen dotační program, který podnik vyuţil k financování. Nejzásadnější částí je hodnocení efektivnosti investic pomocí dynamických metod. Hodnocení je prováděno pomocí čisté současné hodnoty, vnitřního výnosového procenta, indexu ziskovosti a diskontované doby návratnosti.
Hlavním cílem práce je porovnání efektivnosti investice u realizované varianty s vyuţitím dotace a hypotetické varianty s financováním projektu pouze vlastními zdroji.
K dosaţení tohoto cíle je zapotřebí splnit několik dílčích cílů. Jedná se o rešerši dostupné literatury, kontaktování vybraného podniku a seznámení se s jeho postavením na trhu, organizační strukturou, výrobou a finanční situací. Vzhledem k tomu, ţe projekt čerpá finanční prostředky z fondů EU, je nutné se zaměřit i na problematiku dotací. Pro určení efektivnosti investice je třeba nejprve nashromáţdit hodnoty vstupující do výpočtů, a aţ poté je moţné přistoupit k samotnému hodnocení a porovnání investic.
V závěru je uvedeno zhodnocení výsledků obou variant financování projektu a navrţeno doporučení pro další činnost podniku.
1 Investiční rozhodování
Investice je dlouhodobou záleţitostí, na kterou podnik vynakládá značné mnoţství finančních prostředků, a která je několik let zdrojem přírůstků zisku nebo také nákladů.
Rozhodnutí o jejím přijetí nebo odmítnutí je povaţováno za jedno z nejdůleţitějších manaţerských rozhodnutí. Toto rozhodnutí má zásadní vliv na budoucí vývoj a prosperitu podniku. Obecně platí, ţe čím jsou investiční projekty rozsáhlejší, tím větší dopady způsobují. Je tedy nutné pečlivě zváţit, do jakých investičních variant investovat, kde investovat, v jakou dobu, jakým způsobem, a také jakou peněţní částku vynaloţit (Synek a Kislingerová, 2010).
Následující obrázek č. 1.1 názorně zachycuje základní otázky týkající se rozhodování o investicích.
Obrázek 1.1: Rozhodování o investicích
Zdroj: Vlastní zpracování dle Polácha, aj. (2012, s. 19).
Rozhodování o realizaci investičního projektu je součástí strategického rozhodování a vyplývá z podnikových strategických cílů daného podniku. Jedním ze základních cílů je růst hodnoty podniku, ke kterému značně přispívá zdařilé uskutečnění investice. Při dlouhodobých rozhodnutích je třeba počítat jak s interními, tak i s externími faktory, které ovlivňují podnik z vnějšího prostředí. Ani tak ale nelze budoucí vývoj investic s určitostí předvídat, neboť v dlouhodobém horizontu probíhají rozhodnutí v podmínkách nejistoty a rizika. Konkrétní vývoj tedy závisí na mnoha náhodných faktorech
Investiční činnost a její financování jsou charakteristické specifickými znaky. Jsou to především:
rozhodování v dlouhodobém časovém horizontu;
hrozba větších odchylek od předem stanoveného plánu;
kapitálová náročnost operací;
časová a věcná náročnost koordinace účastníků;
zavádění nových technologií;
rozsáhlý dopad na ekologii a infrastrukturu (Valach, 2010).
1.1 Charakteristika pojmu investice
Definic týkajících se investic existuje celá řada a jsou chápány také z několika hledisek.
Dle Valacha (2010 s. 18) se investice ve svém nejširším pojetí v ekonomii charakterizují jako „ekonomická činnost, při níž se subjekt (stát, podnik, jednotlivec) vzdává své současné spotřeby s cílem zvýšení produkce statků v budoucnosti.“
Scholleová (2012) zase popisuje investice jako jednorázový výdej většího mnoţství peněţních prostředků, který slouţí k nákupu dlouhodobého majetku, přičemţ jeho vyuţívání přináší podniku příjmy po delší časové období.
Z makroekonomického hlediska chápeme investice jako kapitálová aktiva, která nejsou určena pro bezprostřední spotřebu, ale slouţí k výrobě spotřebních nebo jiných kapitálových statků. V tomto směru lze investice rozdělit na hrubé a čisté. Hrubé investice se skládají z částky nových a i stávajících investičních statků v celé ekonomice za určité období. Čisté investice tvoří pouze čistý přírůstek investičních statků. Jinými slovy jde o hrubé investice poníţené o výši oprávek.
Je nutno také uvést, ţe investice sniţují současnou spotřebu, ale zároveň zvyšují poptávku po investičních i spotřebních statcích, tím i po výrobě a pracovní síle. Vyšší výroba investičních statků jde tedy ruku v ruce s niţší spotřebou a naopak. Pokud podnik obětuje současnou spotřebu ve prospěch investic, vytváří si tím podmínky pro rychlejší a dlouhodobější ekonomický růst (Synek, 2011).
Z podnikového hlediska jsou investice chápány buď v uţším anebo širším pojetí.
V uţším pojetí je to majetek určený k tvorbě dalšího majetku, který je dále prodáván na trhu. Širší pojetí definuje investice jako v současnosti obětované prostředky na pořízení majetku, který podniku bude v delším časovém období přinášet vyšší uţitky a umoţní tak dosáhnout vyšších finančních efektů (Scholleová, 2009).
Pro tuto práci je nejvýstiţnější ta definice, která chápe investici jako vynaloţení peněţních prostředků ke koupi majetku, který podniku v budoucnu umoţní zvýšit produkci a generovat vyšší příjmy. Společnosti většinou investují velmi vysoké částky, a proto je velmi důleţité, aby došlo k jejich zhodnocení a přínosu realizovaného projektu.
1.2 Klasifikace investic a investičních projektů
V této kapitole budou investice a investiční projekty rozděleny do několika skupin.
Z hlediska účetnictví rozlišujeme tři druhy investic:
Hmotné investice
Do této kategorie lze zařadit například pořízení nových budov, pozemků, strojů, dopravních prostředků apod.
Nehmotné investice
Zde jde zejména o nákup softwaru, licencí a know-how.
Finanční investice
Jedná se o nákup dlouhodobých cenných papírů, dlouhodobé půjčky, vklady do investičních nebo jiných společností (Kislingerová, 2010).
Z pohledu Zákona o dani z příjmů toto členění vyţaduje, aby doba pouţívání pořízené investice byla delší neţ 1 rok. U hmotné investice musí být cena vyšší neţ 40 000 Kč a u nehmotné investice vyšší neţ 60 000 Kč (Scholleová, 2009).
Podle přínosu lze investice členit na:
Rozvojové
Účelem investic je zajištění růstu podniku a zvýšení jeho schopnosti produkovat výrobky nebo sluţby. Jde tedy o pořízení dalšího zařízení nad rámec nutné obnovy.
Obnovovací
Jde o druh investic, kdy nové zařízení nahrazuje staré. Podmínkou je dosaţení stejného objemu produkce jako u původního zařízení.
Regulatorní
Tyto investice musí být realizovány, aby mohl podnik dále fungovat na stávajících trzích se stávajícími produkty. Regulatorní investice bývají často chápány jako pouhé vynaloţení peněz. Jejich uţitek lze vyjádřit jako ztrátu, kterou by podnik vykazoval, kdyby tento druh investice nerealizoval (Scholleová, 2012).
Povinnost zavedení těchto investic ukládá zejména nový zákon, norma nebo předpis související například s bezpečností práce či ochranou ţivotního prostředí (BusinessInfo, 2011).
Podle vzájemného vlivu rozlišujeme projekty:
Substituční
Přijetím jednoho projektu zaniká moţnost přijetí druhého. Nejedná se však o nedostatek financí pro realizaci obou projektů zároveň.
Komplementární
Přijetím jednoho projektu je usnadněno přijetí druhého, doplňujícího projektu.
Nezávislé
Přijetí či nepřijetí jednoho projektu neovlivňuje přijetí dalších projektů (Kislingerová, 2010).
Podle charakteru cash-flow lze rozlišovat projekty:
Konvenční
Nejprve následují kapitálové výdaje a poté období s kapitálovými příjmy.
Nekonvenční
Kapitálové výdaje a příjmy se během období prolínají (Kislingerová, 2010).
Podle délky existence projektu členíme investice:
Na zelené louce
Jedná se o projekt nově vzniklého podniku.
V zavedeném podniku
Projekt v podniku, který jiţ existuje (Kislingerová, 2010).
1.3 Posouzení investic
K posuzování investic slouţí jako pomůcka takzvaný magický trojúhelník, jehoţ tři vrcholy představují jednotlivá kritéria – výnosnost, rizikovost, doba splácení. Výnosnost znamená rozdíl mezi výnosy z investice a náklady na její pořízení a provoz. Rizikovost udává míru nebezpečí nedosáhnutí předem očekáváných výnosů. Doba, za kterou se investice přemění zpět na finanční prostředky, se označuje dobou splácení neboli likviditou. Samozřejmě, ţe nejlepší by bylo investovat do projektu s dostatečnou výnosností, vysokou likviditou a nízkým rizikem. Bohuţel to není moţné, neboť tyto kritéria jdou proti sobě. Vysoce výnosná investice s sebou nese velké riziko a naopak (Synek, 2011).
Z tohoto důvodu je potřeba se přiklonit vţdy k jednomu kritériu, které bude preferováno před ostatními. Podle toho, který faktor je zvolen jako hlavní, rozeznáme různé typy investičních strategií:
Strategie maximalizace ročních výnosů
Investor upřednostňuje vyšší roční příjmy před růstem ceny investice. Tato strategie má dobré vyuţití při niţším stupni inflace, jelikoţ se roční výnosy tolik neznehodnocují a investice si drţí svou reálnou hodnotu.
Strategie růstu ceny investice
Jedná se o opak strategie maximalizace ročních výnosu. Při její realizaci investor preferuje co největší zvýšení hodnoty investičního vkladu. Běţný roční výnos pro něj není nikterak důleţitý. Strategii růstu ceny investice je vhodné uplatnit při vyšším stupni inflace, která znehodnocuje běţné roční výnosy a budoucí hodnota majetku
Strategie růstu ceny investice spojená s maximálními ročními výnosy
Zde investor volí ty projekty, které přinášejí růst ceny investice a zároveň maximalizují roční výnosy. Takový projekt je pro investora ideální, ale v praxi se téměř nevyskytuje.
Agresivní strategie
Investor vyhledává takové projekty, které se vyznačují vysokým stupněm rizika, a tudíţ i moţností vysokých výnosů.
Konzervativní strategie
Investor je opatrný a vybírá si nízkorizikové projekty. Nevýhodou takových projektů je, ţe přinášejí niţší výnosy. Příkladem můţe být ukládání peněz do investičních fondů.
Strategie maximální likvidity
V rámci této strategie mají přednost ty projekty, které jsou schopny se rychle přeměnit na peníze. Takové investice sice zajišťují likviditu, ale výnosnost je u nich niţší (Valach, 2010).
1.4 Fáze investičního procesu
Mezi stěţejní podmínky pro dosaţení úspěchu v oblasti dlouhodobého strategického rozvoje podniku patří kvalitní příprava a realizace investičních projektů. Investiční proces lze rozdělit do těchto základních fází:
předinvestiční;
investiční;
provozní;
ukončení a likvidace (Dluhošová, 2010).
1.4.1 Předinvestiční fáze
O úspěchu či neúspěchu projektu rozhoduje kaţdá fáze procesu, nicméně fázi předinvestiční je nutné věnovat zvláštní pozornost, zejména pak získaným informacím marketingové, technicko - technologické, finanční a ekonomické povahy.
Pro podnik je zpracování těchto předprojektových analýz dosti finančně nákladné, ale pokud chce zamezit ztrátám vzniklým vloţením finančních prostředků do špatného projektu, nemělo by ho to odradit od důkladné přípravy.
Předinvestiční fáze zpravidla obsahuje následující aktivity:
identifikaci podnikatelských příleţitostí;
předběţný výběr a přípravu projektů obsahující analýzu moţných variant;
hodnocení budoucího projektu a rozhodnutí o jeho realizaci nebo zamítnutí.
Podněty pro podnikatelské příleţitosti jsou získávány nepřetrţitým pozorováním a vyhodnocováním podnikatelského okolí. Mohou jimi být poptávka po produktech a sluţbách, exportní moţnosti, zdroje surovin nebo nové technologie. Je moţné také vyuţít jiţ provedené studie a jejich výsledky. Těmito způsoby získané výsledky se musí nejprve posoudit a vyhodnotit, neţ je bude moţné zpracovat do podoby investičního projektu. Formou vyjasnění jednotlivých příleţitostí jsou studie těchto příleţitostí, které mají za cíl zpracovat informace o příleţitostech zavedení produktu do výroby, a tím umoţnit posouzení efektů a nadějí projektů. Tato studie nevyţaduje detailní analýzy, naopak informace v ní uvedené by měly být stručné a jejich získání nízkonákladové.
Výstupem je vyhodnocení a následný předběţný výběr podnikatelských příleţitostí, které jsou pro podnik zajímavé a má smysl se jimi dále zabývat (Fotr a Souček, 2011).
Dalším krokem je vypracování technicko-ekonomické studie proveditelnosti. Vyznačuje se velmi podrobným zpracováním, díky kterému je zřejmé, zda investiční projekt realizovat či nikoliv. Obsahuje přehled vstupů a výstupů, odůvodnění a vývoj projektu, kapacitu trhu a produkce, organizační projekt, ekonomické a finanční zhodnocení, lokalizaci prostředí, mnoţství pracovních sil a časový plán. Celá studie vychází z dané situace na trhu a samozřejmě z vnitřních podmínek podniku. Je vypracovávána týmem specialistů ze všech potřebných oblastí v několika variantách (Dluhošová, 2010).
1.4.2 Investiční fáze
Druhou fází v ţivotě investice je investiční fáze, která zahrnuje větší počet činností
Předpokladem pro zahájení této fáze je vytvoření finančního, organizačního a právního rámce. Základní etapy jsou: zpracování zadání stavby, vypracování úvodní a realizační projektové dokumentace, realizace výstavby, uvedení do provozu a zkušební provoz, aktualizace dokumentace (Fotr a Souček, 2011).
1.4.3 Provozní fáze
Tato fáze se vztahuje k celé etapě realizace projektu. Předpokladem úspěšného procesu je dobře zvládnutá a nepodceněná předinvestiční fáze. Samozřejmě ale ani to neposkytuje plnou záruku (Kislingerová, 2010).
Mohou nastat problémy krátkodobého i dlouhodobého charakteru. Krátkodobé problémy se týkají uvedení projektu do provozu. Jde především o nezvládnutí technologického procesu nebo výrobních zařízení, nepostačující kvalifikace zaměstnanců atd. Dlouhodobý pohled na problémy se týká celkové strategie, dle které byl projekt zaloţen, a z toho plynoucích výnosů a nákladů. Stav výnosů a nákladů odpovídá předpokladům, z nichţ se vycházelo při tvorbě technicko-ekonomické studie. Pokud byly vybraná strategie a předpoklady špatné, realizace nápravných opatření by se zkomplikovala, a také prodraţila. Kromě provozování projektu a zabezpečení výroby produktu v potřebném mnoţství a kvalitě je součástí této fáze také údrţba zařízení (Fotr a Souček, 2011).
1.4.4 Ukončení provozu a likvidace
Jde o poslední fázi ţivota investičního projektu. Setkáme se zde jak s příjmy plynoucími z likvidovaného majetku, tak i s náklady na likvidaci a ukončení provozu. Likvidační fáze zahrnuje především demontáţ zařízení, likvidaci zařízení, přijetí opatření k nápravě dané lokality, prodej nepotřebných zásob atd. Rozdíl příjmů a výdajů z likvidace projektu je nazýván jako likvidační hodnota projektu. Je součástí cash-flow v závěrečném roce jeho ţivota (Fotr a Souček, 2011).
Následující obrázek č. 1.2 zachycuje etapy ţivota projektu.
Obrázek 1.2: Etapy života projektu
Zdroj: Vlastní zpracování podle Fotra a Součka (2011, s. 24).
2 Zdroje financování investic
Před realizací kaţdého projektu je nutné učinit investiční a finanční rozhodnutí.
Výsledem investičního rozhodnutí je to, zda do projektu investovat, či nikoliv. V případě rozhodnutí o přijetí projektu následuje finanční rozhodnutí, které se týká výběru zdrojů.
Struktura financování projektu by měla zajistit stabilitu s co nejniţšími náklady vynaloţenými na tyto zdroje. Nejčastější třídění zdrojů financování je podle původu zdrojů (interní, externí) nebo podle vlastnického vztahu (vlastní, cizí) (Dluhošová, 2010).
Toto členění zachycuje následující schéma č. 2.1.
Obrázek 2.1: Zdroje financování investičního projektu
Zdroj: Vlastní zpracování a úprava dle Schoellové (2009, s. 182).
Financováním investic podniku se rozumí financování prvotního pořízení, rozšíření a obnovy dlouhodobého majetku. Přeměna investičního majetku na peněţní formu trvá delší dobu neţ u běţného majetku, a také finanční prostředky jsou v investičním majetku vázány déle. Z těchto důvodů se financování investic nazývá dlouhodobým financováním.
Financování investic by mělo vycházet ze zlatého bilančního pravidla, které říká, ţe dlouhodobý majetek je třeba krýt dlouhodobými zdroji. Při pouţití zdrojů krátkodobých by podnik musel během ţivotnosti majetku vícekrát ţádat o nové úvěry či emitovat nové dluhopisy, jelikoţ přeměna dlouhodobého majetku na peníze přesahuje splatnost krátkodobých zdrojů. Tím by se mohl podnik dostat do finančních problémů.
Financování investic by mělo sledovat tyto základní cíle:
zajistit dostatečné mnoţství kapitálu pro předpokládané investice, které splní poţadovanou míru výnosnosti;
dosáhnout co moţná nejniţších průměrných nákladů kapitálu;
nenarušit finanční stabilitu podniku;
vytvářet tlak na efektivnost investic (Valach, 2010).
2.1 Vlastní zdroje
Vlastní zdroje financování jsou draţší neţ cizí zdroje. Je tomu tak proto, ţe vlastník vloţí nebo ponechá kapitál v podniku, čímţ podstupuje značné riziko, a proto vyţaduje vyšší výnosnost. Nákladem vlastního kapitálu je podíl na zisku, který odpovídá poţadované výnosnosti, a zároveň bere ohled na podstoupené riziko. Zdroje vlastního kapitálu lze rozdělit na interní a externí.
Interní zdroje
Jako interní jsou označovány ty zdroje, které vznikly v podniku z předchozí činnosti.
Financování investic pouze z interních zdrojů se nazývá samofinancování.
Výhody interních zdrojů:
nedochází ke zvyšování objemu závazků;
vlivem posílení vlastního kapitálu ziskem dochází ke sníţení rizika firmy vyplývajícího ze zadluţení.
Nevýhody interních zdrojů:
zisk nepatří mezi stabilní zdroje;
zisk je draţší zdroj financování, jelikoţ vlastník poţaduje vyšší zhodnocení neţ je úroková míra dluhu a není zde moţnost uplatnit podíl na zisku jako nákladovou poloţku, coţ vlastní kapitál ještě více zdraţuje (Scholleová, 2009).
Externí zdroje
Financování podniku z vlastních externích zdrojů je tvořeno kapitálovými fondy, které zahrnují základní kapitál, vklady vlastníků nad rámec základního kapitálu, dary a dotace.
U akciových společností je to zejména áţio. Tyto zdroje jsou charakteristické nulovou splatností (Hrdý a Krechovská, 2013).
2.1.1 Zisk
Zisk je jedním z rozhodujících cílů činnosti podniku, zdrojem financování rozvojových potřeb podniku, kritériem efektivnosti vyuţívání faktorů podniku, a také stimulačním nástrojem. Charakteristickým rysem zisku jako zdroje je moţnost ovlivnění jeho budoucího objemu (Polách, 2012).
Hlavní faktory, které ovlivňují velikost zisku, jsou: velikost produkce, struktura produkce, cena realizované produkce a jednotkové náklady (Hrdý a Krechovská, 2013).
Jáč (2012) uvádí další faktor, který je ovšem společností neovlivnitelný. Jde o fázi hospodářského cyklu národního hospodářství. Zisk v odbobí stagnace nebo krize bude niţší neţ v období hospodářské expanze. V případě, ţe společenost podniká také v zahraničí, je výše zisku ovlivněna i ekonomikou daného státu.
Výše zisku vyplývá z rozdílu mezi výnosy a náklady. V českém účetnictví rozlišujeme zisk neboli hospodářský výsledek z běţné (provozní a finanční) a mimořádné činnosti.
Pokud uvaţujeme zisk jako zdroj samofinancování podniku, jde o nerozdělený zisk.
Nerozdělený zisk získáme tak, kdyţ od účetního výsledku hospodaření odečteme daň ze zisku, příděly do zákonných a statutárních fondů, výplaty dividend a případnou úhradu ztráty z minulých let. Je to tedy ta část zisku, která zůstává zadrţena v podniku a není vyplácena mimo podnik (Hrdý a Krechovská, 2013).
2.1.2 Odpisy
Dlouhodobý majetek funguje v podniku mnoho let a z tohoto důvodu nemůţe být zahrnut do provozních nákladů jednorázově.
Postupné zahrnování pořizovací ceny do nákladů v průběhu ţivostnosti dlouhodobého majetku nazýváme odpisem. Kumulací odpisů v jednotlivých letech získáme oprávky.
Následným porovnáním oprávek s pořizovací cenou lze vyjádřit stupeň opotřebení majetku. Jelikoţ jsou odpisy sloţkou provozních nákladů, ovlivňují také výši hospodářského výsledku a následně i základ daně ze zisku a rentabilitu podnikání. Je nutné si uvědomit, ţe provozní náklad není peněţním výdajem. Do doby obnovy dlouhodobého majetku tedy odpisy slouţí jako volný zdroj k financování jakéhokoliv účelu. Na rozdíl od zisku jsou odpisy povaţovány za stabilní zdroj financování. Důvody jsou následující:
na odpisy nepůsobí tolik proměnlivých faktorů, jako je tomu u zisku;
podnik s nimi můţe nakládat, i kdyţ nevykazuje ţádný zisk (Valach 2010).
Faktory, které ovlivňují výši odpisů podle Hrdého a Krechovské (2013):
Výše a složení dlouhodobého majetku
Jedná se o faktor, který je identický s technickou náročností výroby a rozsahem podnikových výkonů.
Ocenění odepisovaného majetku
Čím vyšší ocenění majetku, tím vyšší vlastní odpis.
Doba odpisování
Čím je doba odepisování delší, tím je velikost odpisů niţší. Podnik si dobu odepisování volí sám, ale pro věrohodnost údajů slouţících pro finanční rozhodování je třeba ztotoţnit dobu odepisování s dobou vyuţívání odpisovaného majetku.
Způsob odepisování
Rozlišujeme odpisy účetní a daňové. Pokud uvaţujeme odpisy jako zdroj financování, hovoříme o účetních odpisech. Daňové odpisy slouţí pouze k výpočtu daně z příjmu. Účetní odpisy se člení na:
- pravidelné (lineární, degresivní, progresivní, dle výkonu odpisovaného zařízení);
- nepravidelné.
Mezi výhody financování podniku z odpisů lze uvést nerozřeďování vlastnických práv;
nezadluţování podniku; nezatíţení emisními náklady; moţnost financování rizikových investic, na které by podnik obtíţně získával zdroje; stabilita financování. Naopak nevýhodou financování z odpisů je nedostatečná výše tohoto zdroje v případě inflace a draţší způsob financování neţ například dluh (Hrdý a Krechovská 2013).
2.1.3 Vklady vlastníků
Forma, výše, způsob získání základního kapitálu, účast společníků na řízení a ručení se odvíjí od právní formy společnosti.
U akciové společnosti je základní kapitál tvořen určitým počtem akcií o určité jmenovité hodnotě. S akciemi je spojeno právo akcionáře podílet se na řízení společnosti, zisku a na likvidačním zůstatku. Upisování akcií se můţe konat na základě veřejné výzvy k upisování akcií nebo bez ní. Upsáním akcií vznikne podniku pohledávka za akcionáři, která musí být do jisté doby splacena. V případě, ţe je emisní kurz akcie vyšší neţ jmenovitá hodnota, nazýváme tento rozdíl áţiem. Z hlediska financování podniku je nutné rozlišovat dvě formy akcií – kmenové a prioritní (Hrdý a Krechovská, 2013).
Pro kmenové akcie je charakteristické, ţe přináší svému majiteli právo na výplatu dividend, ale uţ nezaručují jejich výši. Tyto akcie představují reziduální formu vlastnictví, coţ znamená, ţe poţadavky majitelů akcií na výnosy jsou uspokojovány aţ jako poslední (po státu, dluţnících a majitelích prioritních akcií). Jejich majitelé se mohou účastnit hlasování na valné hromadě, mají právo na podíl z likvidačního výnosu, a také předkupní právo na nové akcie. Kmenové akcie se řadí mezi trvalou formu externího financování investic, jelikoţ nejsou splatné.
Prioritní akcie uţ svým názvem napovídají, ţe mají přednostní právo na výplatu dividend před kmenovými akciemi. Stejně jako kmenové akcie, nejsou obvykle splatné. Majitelé prioritních akcií nemají hlasovací právo, a tudíţ se nemohou podílet na řízení společnosti. Dividendy z těchto akcií jsou pevně stanoveny a nejsou závislé na hospodářském výsledku. (Valach, 2010).
2.1.4 Rizikový kapitál
Tento zdroj financování se vyskytuje většinou u začínajících a menších podniků, které nemají snadný přístup na kapitálový trh a nemají potřebné mnoţství interních zdrojů.
Jedná se o sdruţený kapitál vkládaný prostřednictvím rizikového fondu do základního kapitálu, který je určený k financování počáteční činnosti podniku. Obzvláště slouţí k financování projektů inovačního a rozvojového charakteru s vysokým rizikem.
Investoři za takto vysoké riziko, které podstupují, poţadují vysokou výnosnost projektů aţ okolo 35 %. Po uplynutí určité doby dojde k vystoupení rizikového kapitálu z podniku. Teprve poté lze zhodnotit celkovou výnosnost investice (Valach, 2010).
2.1.5 Dotace
V § 3 zákona 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech je dotace definována jako:
„ …peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel.“
Dotace představují přímou, podmíněnou a nenávratnou finanční podporu. Pro jejich získání je klíčové splnit tzv. dotační podmínky, které konkretizují potenciální příjemce, a také podporované účely. Většina dotačních programů je ale nastavena tak, ţe i v případě splnění všech stanovených podmínek nemá ţadatel jistotu přidělení dotace.
O tom rozhoduje celá řada kritérií, např. kvalita vypracovaného projektu (Děrgel, 2011).
Dotace se řadí mezi externí vlastní zdroje financování. Pomocí nich dochází k rozvoji podnikatelské činnosti v určitých regionech, k motivaci zajištění činností, které by na klasické podnikatelské bázi nebyly pro podnik výhodné (Hrdý a Krechovská 2013).
Martinovičová, aj. (2014) navíc uvádí, ţe dotace jsou velmi významným zdrojem zejména pro malé a střední podnikatelské subjekty. Umoţňují jim totiţ zmírnit nevýhody vyplývající z jejich ekonomického postavení na daných trzích, podporují jejich konkurenceschopnost v této velikostní kategorii podniků a v neposlední řadě přispívají k tvorbě nových pracovních míst.
Dotace je moţné rozdělit na přímé a nepřímé. Přímá finanční podpora se dále člení na cenové příplatky, exportní prémie a investiční dotace. Nepřímá finanční podpora, slouţící ke sníţení výdajů podniku, se člení na daňové úlevy, bezúročné půjčky, státní záruku úvěrů, bezplatné poradenství a na specifické typy státních zakázek (Martinovičová, 2014).
Zdroje dotací lze rozdělit do čtyř hlavních kategorií:
Rozpočet Evropské unie
Do rozpočtu EU se řadí: Strukturální fondy Evropské unie, Fond soudrţnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, Evropský námořní a rybářský fond.
Státní rozpočet České republiky
Dotace poskytují ústřední orgány státní správy, Grantová agentura České republiky, Úřad práce, Akademie věd České republiky a organizační sloţky státu.
Rozpočty územních samosprávných celků
Rozhodnutím zastupitelů krajů a obcí můţe rozvněţ dojít k podpoře vybrané oblasti či činnosti.
Státní fondy České republiky
Do této kategorie patří: Fond rozvoje a bydlení, Státní fond dopravní infrastruktury, Státní fond kultury, Státní fond pro podporu a rozvoj kinematografie, Státní fond ţivotního prostředí, Státní zemědělský intervenční fond (Děrgel, 2011).
V rámci diplomové práce bude řešen investiční projekt financováný právě ze strukturálního fondu EU, který lze rozčlenit dále na Evropský fond regionálního rozvoje a na Evropský sociální fond. V Evropském fondu regionálního rozvoje je největší objem peněţních prostředků. Cílem fondu je posilování a modernizace hospodářství, zejména v problémových regionech, které přispívají ke sniţování rozdílů mezi jednotlivými regiony a zvyšují jejich konkurenceschopnost. Prostředky z tohoto fondu jsou určeny na investice do výroby; vzdělávání; dopravní, sociální a zdravotní infrastruktury. Prostředky rovněţ slouţí k podpoře malých a středních podniků, výzkumu a vývoje. Evropský sociální fond je nástrojem pro podporu aktivit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů.
Lze sem zařadit například rekvalifikaci nezaměstnaných, speciální programy pro zdravotně postiţené osoby, inovativní a vzdělávací programy pro zaměstnance atd.
(DotaceEU, 2018). Finanční podpora z těchto fondů je rozdělována prostřednictvím operačních programů, které určují zaměření podpory pro určitý sektor nebo region.
2.2 Cizí zdroje
Pouţití cizích zdrojů je pro podnik levnější neţ pouţití zdrojů vlastních. Cenou za uţívání cizího kapitálu jsou úroky. Tyto úroky se zahrnují do nákladů a sniţují daňový základ podniku, a tím i výši daní. Jedná se o princip daňového štítu. Pokud ovšem dojde ke zvýšení zadluţenosti podniku nad určitou mez, stoupá riziko pro věřitele, coţ se odráţí i do výše poţadované úrokové míry za půjčení peněţních prostředků. Zvyšování podílu cizího kapitálu vede jednak ke zvýšení ekonomické efektivnosti, ale zároveň můţe sniţovat finanční stabilitu. Jestliţe dojde k nepříznivému vývoji v podniku, není moţné přestat hradit závazky vzniklé z uzavřených smluv. Naopak u financování z vlastních zdrojů lze při potíţích přestat vyplácet dividendy. Cizí kapitál je tedy zdrojem výnosového potenciálu pro vlastníky, avšak při jeho vyšším podílu se zvyšuje i riziko neschopnosti splácet závazky (Scholleová, 2009).
Podrobné členění cizích zdrojů není pro tuto práci relevantní, jelikoţ investiční projekt, který bude v diplomové práci posuzován, bude financován ze zisku daného podniku a z poskytnuté dotace.
3 Metody hodnocení ekonomické efektivnosti investic
Základním principem hodnocení investic je porovnání jednorázových nákladů na investici s výnosy, které investice přinese za celou dobu své ţivotnosti. Výnosem je přírůstek zisku po zdanění a přírůstek odpisů, které podnik obdrţí v podobě trţeb za prodané výrobky. Tyto peněţní toky jsou součástí výkazu cash-flow, který je základem pro rozhodování o investičních projektech. Závěrečným výsledkem rozpočtování je rozhodnutí o tom, zda investici realizovat nebo v případě hodnocení více investičních moţností, kterou investiční variantu uskutečnit. Postup hodnocení investic zahrnuje určení kapitálových výdajů na investici, odhad budoucích příjmů a rizik, stanovení podnikové diskontní míry a výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů a její srovnání s výdaji na investici (Synek, 2011).
3.1 Peněžní toky investice
Stanovení relevantních peněţních toků, přesněji řečeno příjmů a výdajů vyvolaných projektem během jeho ţivotnosti (výstavby, provozu a likvidace), je klíčové pro správné vyhodnocení efektivnosti investice. Při určování těchto toků je uplatňován tzv. změnový přírůstkový princip, který bere v úvahu rozdíl cílového stavu vyvolaného realizací projektu a stavu před realizací investičního projektu. Peněţní toky jsou tvořeny jednorázovými kapitálovými výdaji spojenými s přírůstkem aktiv a provozními příjmy, které jsou generovány v období provozování investice (Dluhošová, 2010).
3.1.1 Kapitálové výdaje
Podle Fotra a Součka (2011) lze kapitálové výdaje investičního projektu chápat jako souhrn veškerých nákladů, které je třeba vynaloţit na pořízení investičního majetku a zabezpečení jeho provozu.
Kapitálové výdaje na hmotné investice jsou tvořeny:
pořizovací cenou investice, která zahrnuje nákupní cenu, náklady na dopravu, instalaci a projektovou dokumentaci;
zvýšením čistého pracovního kapitálu (přírůstek oběţného majetku – přírůstek krátkodobých pasiv);
výdaji na prodej nebo likvidaci nahrazovaného investičního majetku;
daňovými vlivy, které vychází z daňových pravidel dané země (Synek, 2011).
Modelové vyjádření kapitálového výdaje zachycuje vzorec č. 3.1.
(3.1)
Kde:
K = kapitálový výdaj
I = výdaj na pořízení majetku
O = výdaj na trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu P = příjem z prodeje nahrazovaného majetku
D = daňový efekt (Valach, 2010).
Synek a Kislingerová (2010) doplňují, ţe v praxi často dochází ke značným odlišnostem mezi skutečnými a předpokládanými náklady. Jsou-li skutečné náklady vyšší, můţe to podnik přivést do obtíţné hospodářské situace.
3.1.2 Peněžní příjmy
Stanovení očekávaných peněţních příjmů z investičního projektu lze označit jako nejkritičtější místo celého kapitálového plánování a investičního rozhodování. Důvodem je delší doba ţivotnosti projektu neţ doba jeho pořízení. Dochází zde k prohlubování faktoru času i moţného vlivu inflace, coţ vyúsťuje ve zvýšené riziko nedosaţení očekávaných příjmů.
Hlavními poloţkami příjmů jsou zisk po zdanění, roční odpisy, změny oběţného majetku v průběhu ţivotnosti projektu a příjem z prodeje dlouhodobého majetku upraveného
Formální zápis peněţních příjmů popisuje vzorec č. 3.2.
(3.2)
Kde:
P = celkový roční příjem z investice Z = roční přírůstek zisku po zdanění A = přírůstek ročních odpisů
O = změna oběţného majetku
PM = příjem z prodeje majetku koncem ţivotnosti D = daňový efekt z prodeje majetku (Valach 2010).
3.1.3 Podniková diskontní míra
Investování ovlivňuje peněţní toky podniku dlouhodobě, proto je nutné respektovat hledisko času a rizika. To se uskutečňuje diskontováním neboli přepočtem plánovaných peněţních toků na jejich současnou hodnotu pomocí podnikové diskontní míry.
V praxi je jako diskontní míra většinou pouţívána hodnota průměrných váţených nákladů podnikového kapitálu – WACC. U velmi rizikových projektů je zapotřebí WACC zvýšit o rizikovou přiráţku, aby se riziko projektu minimalizovalo.
Průměrné váţené náklady podnikového kapitálu lze vypočítat podle vzorce č. 3.3.
(3.3)
Kde:
nv = náklady vlastního kapitálu v % nc = úroková míra cizího kapitálu v % t = sazba daně z příjmu
VK = hodnota vlastního kapitálu CK = hodnota cizího kapitálu
K = celková hodnota podnikového kapitálu (Šiman a Petera 2010).
WACC tedy vyjadřují předpoklad podniku, kolik v průměru zaplatí za jednotku svého kapitálu těm, kteří mu ho poskytli, tj. bankám a věřitelům. Nákladem vlastního kapitálu je poţadovaný výnos (dividendy), který vlastníci a investoři poţadují jako kompenzaci za odloţení své spotřeby a podstupované riziko. Nákladem cizího kapitálu jsou především úroky z úvěru.
Při výpočtu WACC nelze zaměňovat cizí kapitál s cizími zdroji uvedenými v rozvaze.
Cizí kapitál můţe být menší, neţ celkové cizí zdroje společnosti. Důvodem jsou bezúročné půjčky, tj. cizí zdroje, ze kterých se neplatí úroky. Pro tyto případy existuje výpočet WACC podle metodiky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, která raději označuje cizí kapitál jako úplatné zdroje (UZ). Jedná se o tzv. ratingový neboli stavebnicový model WACC, který je určen zejména pro malé a střední podniky.
Principem tohoto modelu je stanovení jednotlivých přiráţek za různá rizika, kterými je kapitál v podniku zatíţený (Zikmund, 2011).
Vzorec č. 3.4 ukazuje výpočet nákladů na vlastní kapitál podle metodiky MPO (2018).
(3.4)
Kde:
rF = bezriziková úroková sazba rLA = přiráţka za velikost podniku rPOD = přiráţka za podnikatelské riziko rFINSTAB = přiráţka za finanční stabilitu Bezriziková úroková sazba (rF)
Tato sazba vychází z výnosů desetiletých státních dluhopisů České republiky, které zachycuje tabulka č. 3.1.
Tabulka 3.1: Bezriziková sazba za roky 2012 – 2016
Zdroj: Vlastní zpracování podle Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
Rok 2012 2013 2014 2015 2016
Hodnota 2,31 2,26 1,58 0,58 0,48
Přirážka za velikost podniku (rLA)
Její výpočet je dán velikostí úplatných zdrojů (dále jen UZ), tzn. součtem vlastního kapitálu, bankovních úvěrů a dluhopisů.
Hodnocení výsledků:
a) pokud UZ ≤ 100 mil. Kč, pak rLA = 5 %;
b) pokud UZ ≥ 3 mld. Kč, pak rLA = 0 %;
c) pokud 100 mil. Kč < UZ < 3 mld. Kč, pak rLA = , přičemţ UZ jsou dosazeny v mld. Kč.
Přirážka za podnikatelské riziko (rPOD)
Podnikatelské riziko závisí na velikosti produkční síly. Hodnota přiráţky se vypočítá podle vzorců 3.5 a 3.6
(3.5)
(3.6)
Hodnocení výsledků:
a) jestliţe X1, pak rPOD = 0 %;
b) jestliţe 0, pak rPOD = 10 %;
c) jestliţe 0 X1, pak rPOD = (
)
.
Přirážka za finanční stabilitu (rFINSTAB)
Vychází z ukazatele běţné likvidity (L3), která se vypočítá jako podíl krátkodobých závazků na oběţných aktivech.
Hodnocení výsledků:
a) kdyţ L3 XL1, pak rFINSTAB = 10 %;
b) kdyţ L3 XL2, pak rFINSTAB = 0 %;
c) kdyţ XL1 L3 XL2, pak rFINSTAB = .
K výpočtu přiráţky za finanční stabilitu je třeba ještě znát průměrné mezní hodnoty běţné likvidity průmyslu (XL), které kaţdoročně zveřejňuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.
Přirážka za finanční strukturu (rFINSTRU)
Výpočet přiráţky za finanční strukturu vychází z následujícího vztahu:
rFINSTRU = re – WACC, přičemţ alternativní náklad vlastního kapitálu neboli re lze vyjádřit vzorcem č. 3.7.
(
) ( )
(3.7)
Na předchozí vzorce se vztahuje toto značení:
UZ = úplatné zdroje
CZ = výsledek hospodaření po zdanění Z = výsledek hospodaření před zdaněním UM = odhad úrokové míry
VK = vlastní kapitál A = aktiva
L3 = běţná likvidita
XL = průměrná hodnota průmyslu ROA = Rentabilita aktiv
EBIT = Zisk před zdaněním a úroky (MPO, 2018).
K samotnému hodnocení efektivnosti investic existuje celá řada technik. V zásadě se metody hodnocení dělí na dvě skupiny – statické a dynamické.
3.2 Statické metody
Statické metody se zabývají především sledováním peněţních přínosů z investice, popřípadě porovnáním s počátečními výdaji. Jejich velkým nedostatkem je, ţe opomíjejí faktor rizika a sledují pouze statickou výnosnost bez zohlednění faktoru času. Pouţití těchto metod je vhodné u méně důleţitých projektů, s krátkou dobou ţivotnosti a při nehrozícím riziku (Kislingerová, 2010).
Scholleová (2009) navíc uvádí i výhody těchto metod, které spočívají v zahrnutí příjmového i výdajového hlediska, v jednoduchosti z hlediska kalkulace a v dobré uchopitelnosti a srozumitelnosti z hlediska interpretace.
Mezi statické metody se řadí například celkový příjem z investice, průměrný roční příjem, průměrná roční návratnost a průměrná doba návratnosti.
Následující vzorce obsahují toto značení:
CP = celkový příjem CF = cash flow
n = počet let ţivotnosti investice IN = počáteční investovaný výdaj Ø r = průměrná roční návratnost
Celkový příjem z investice – Celkový příjem z investice se získá součtem všech očekávaných peněţních toků (cash flow). U přijatelné investice musí být celkové příjmy vyšší neţ počáteční výdaj. Výpočet lze provést vztahem, který je uveden ve vzorci č. 3.8.
∑
(3.8)
Průměrný roční příjem – Průměrný roční příjem se vypočítá jako součet všech cash flow dělený počtem let ţivostnosti investice.
Takto získaný údaj není sám o sobě kritériem přijatelnosti. Podává pouze informaci o tom, jaký efekt můţe podnik v jednotlivých letech očekávat. Matematický zápis znázorňuje vzorec č. 3.9.
∑
(3.9)
Průměrná roční návratnost – Pomocí této metody lze zjistit, kolik procent investované částky se ročně průměrně vrátí. Ţádoucí je co nejvyšší procento roční návratnosti.
Průměrná roční návratnost se vyjadřuje následujícím vztahem č. 3.10.
(3.10)
Průměrná doba návratnosti – Průměrná doba návratnosti udává, za jak dlouho dojde při rovnoměrné realizaci peněţních toků ke splacení investice. Kriteriální hodnotou pro přijetí investice je doba návratnosti kratší neţ očekávaná doba ţivotnosti (Scholleová, 2009).
Výpočet lze provést podle vzorce č. 3.11.
(3.11)
3.3 Dynamické metody
Dynamické metody, na rozdíl o těch statických, berou v úvahu faktor času a rizika.
Jejich základem je diskontování všech vstupních parametrů, které jsou pouţity k výpočtům. Mezi nejrozšířenější metody patří čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento, index ziskovosti a diskontovaná doba návratnosti (Kislingerová, 2010).
3.3.1 Čistá současná hodnota (NPV)
Čistá současná hodnota (Net Present Value) patří mezi nejvíce pouţívanou metodu, jelikoţ přináší srozumitelný výsledek a tím i jasná rozhodovací kritéria.
NPV v podstatě porovnává kapitálové výdaje a příjmy z investice, které jsou přepočítané diskontováním na úroveň hodnoty peněz v roce pořízení investice. Výsledek udává, kolik peněz nad investovanou sumu získá podnik navíc. Jinými slovy o kolik vzroste hodnota podniku. Investice se tedy bude realizovat tehdy, bude-li NPV > 0. Pokud by byla NPV < 0, nikdy by nedošlo k navrácení vloţeného kapitálu.
Přednosti NPV:
bere v potaz časovou hodnotu peněz,
závisí pouze na předpovídaných hotovostních tocích a alternativních nákladech kapitálu,
výsledky je moţné v portfoliu investic sčítat.
Slabiny NPV:
absolutní výsledek ze zpracování informací, který můţe zkreslovat pohled na srovnání více investic,
vysoká citlivost na vývoj úrokových měr, které mohou být obtíţně predikovatelné (Kislingerová, 2010).
Kislingerová (2010) uvádí pro výpočet NPV následující vzorec č. 3.12.
∑
(3.12)
Kde:
NPV = čistá současná hodnota C0 = počáteční kapitálový výdaj
CF = cash flow, které je představováno součtem čistého zisku a odpisů k = poţadovaná výnosnost kapitálu
n = počet let ţivotnosti investice
3.3.2 Vnitřní výnosové procento (IRR)
Metoda vnitřního výnosového procenta (Internal Rate of Return, dále jen IRR) je stejně jako NPV zaloţena na principu současné hodnoty. Podstatou metody je hledání takové diskontní míry, při níţ je současná hodnota očekávaných výnosů z investice rovna současné hodnotě výdajů na investici. IRR tedy představuje takovou úrokovou sazbu, při které se NPV rovná nule. Tato sazba vyjadřuje skutečnou rentabilitu investice, a zároveň i procentní sazbu nejvyššího moţného úrokového zatíţení podniku (Polách, 2012).
Pro investice s dobou ţivotnosti delší neţ dva roky nelze stanovit přesný způsob výpočtu.
Proto se nejdříve pouţívá metoda pokusů a omylů nebo iterační metoda – viz následující vzorec č. 3.13 podle Kislingerové (2010).
(3.13)
Kde:
IRR = vnitřní výnosové procento kN = diskontní míra s niţní hodnotou kV = diskontní míra s vyšší hodnotou
NPVN = čistá současná hodnota pro niţší hodnotu diskontní míry NPVV = čistá současná hodnota pro vyšší hodnotu diskontní míry
Samotná vypočítaná výše IRR ještě nenaznačuje, zda investici přijmout nebo zamítnout.
Vypočítanou výši je třeba porovnat s poţadovanou mírou efektivnosti projektu, například s průměrnými náklady na kapitál. Je-li IRR > WACC, můţe podnik investici přijmout (Polách, 2012).
Brealey, at al. (2014) dodávají, ţe někteří lidé mohou zaměňovat vnitřní výnosové procento s náklady na kapitál. Vnitřní výnosové procento je měřítkem ziskovosti, které závisí pouze na výši a načasování peněţních toků projektu, zatímco náklady na kapitál udávají poţadovanou výnosnost věřitelů.
3.3.3 Index ziskovosti (PI)
Index ziskovosti (Profitability index) představuje poměr současné hodnoty odhadu budoucích peněţních toků a počátečních kapitálových výdajů, viz vztah č. 3.14 níţe (Kislingerová, 2010).
∑
(3.14)
Kde:
PI = index ziskovosti CF = cash flow k = diskontní míra
C0 = počáteční kapitálový výdaj
Index ziskovosti je úzce propojen s metodou čisté současné hodnoty a vede ke stejnému rozhodnutí. Pokud se NPV rovná nule, PI je roven jedné a investice je pro podnik přijatelná. Čím více index ziskovosti přesahuje jedničku, tím je projekt ekonomicky výhodnější. Tento index je vhodné pouţít tehdy, pokud se podnik rozhoduje mezi několika projekty, avšak jeho finanční zdroje jsou omezené. Investiční projekty jsou hodnoceny a řazeny podle klesajících hodnot PI takových způsobem, aby byla dosaţena co nejvyšší NPV při omezených zdrojích a investice tak maximálně přispěla ke zvýšení hodnoty podniku (Kislingerová, 2010).
3.3.4 Diskontovaná doba návratnosti (DPP)
Diskontovaná doba návratnosti (Discounted Paybeck Period) je často pouţívaná metoda zejména z pohledu investorů. DPP udává takové časové období, za které diskontované cash-flow přinese hodnotu shodnou s počátením kapitálovým výdajem na investici.
Jinými slovy, kolik let musí projekt produkovat výnosy – být ţivotaschopný. Obecně platí, ţe čím je doba návratnosti kratší, tím je projekt přijatelnější (Polách, 2012).
Jako nedostatky této metody uvádí Kislingerová (2010) ignorování hotovostních toků po datu určené návratnosti a subjektivitu při určování doby návratnosti, která nerespektuje různou dobu ţivotnosti projektů (krátkodobé, dlouhodobé). Například bude-li období příliš krátké, budou pro realizaci vyloučeny dobré projekty jenom z toho důvodu, ţe byly navrhovány jako dlouhodobé. Pouţití DPP je vhodné u projektů s krátkou ţivotností, vysokým rizikem. Vetšinou slouţí jako doplňující kritérium hodnocení.
3.4 Volba metody
Podle Kislingerové (2010) by základním poţadavkem na volbu metody mělo být zahrnutí faktoru likvidity, času a rizika. Tato kritéria splňují pouze metody dynamické. Metody statické by měl podnik z tohoto důvodu povaţovat pouze za orientační. Jako klíčovou metodu je vhodné zvolit NPV, jelikoţ vypovídá v reálných hotovostních částkách a doplnit ji například metodou IRR nebo PI. V případě, ţe je kladen poţadavek na rychlou návratnost projektu, můţe být jako vhodná metoda zvolena DPP. O tom, zda je investice přijatelná, musí vypovídat všechny metody hodnocení shodně. Existence různých metod tedy spočívá v tom, ţe kaţdá z metod nahlíţí na investici z jiného úhlu.
U hodnocení dvou a více alternativních investic se ale výsledky metod shodovat nemusí.
Rozhodnutí pak závisí na preferencích investora.
Scholleová (2009) ještě rozlišuje dva typy motivací k investicím, dle kterých se lze rozhodnout pro jednotlivé metody hodnocení. První motivací je potřeba rozvoje podniku a druhou motivací je potřeba umístění volných peněţních prostředků. Pokud bude podnik realizovat investici týkající se obnovy nebo rozvoje podniku, budou ho zajímat absolutní přírůstky jeho hodnoty. Pravděpodobně tedy pouţije metodu NPV. Bude-li chtít investor zhodnotit své peníze investováním do jednoho či více projektů, vyuţije naopak metodu IRR.
4 Představení podniku
V následující části je představena společnost (společnost s ručením omezeným), se kterou došlo ke spolupráci při hodnocení investičního projektu. Je zde popsána charakteristika výrobní činnosti; realizace výzkumu a vývoje; a spolupráce s výzkumnými organizacemi. Dále jsou zde stručně zaznamenány údaje o odběratelích a dodavatelích, a rovněţ je zde popsáno zvyšování kvalifikace zaměstnanců, coţ je pro podnik velmi podstatné. V závěru kapitoly je uvedena SWOT analýza, která je rozdělena do několika oblastí v podniku. Zdrojem informací v následujících podkapitolách jsou interní dokumentace společnosti a výroční zprávy.
4.1 Předmět podnikání
Předmětem podnikání společnosti XY je vývoj a výroba monokrystalických materiálů a komponent pro laserovou techniku, detekci ionizujícího záření a krystalovou optiku.
Základním NACE (26500) je „Výroba měřících, zkušebních, navigačních a časoměrných přístrojů“. Jedná se o detekční jednotky zaloţené na bázi monokrystalických materiálů.
Tato NACE přináší podniku přes 40 % obratu. Další velmi podstatnou oblastí je NACE (23990) „Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků“ – tj. veškeré ostatní výrobky zaloţené na monokrystalech, ke kterým není připojena ţádná další komponenta.
Tato kategorie NACE činí necelých 40 % obratu. NACE (72190) „Ostatní výzkum a vývoj v oblasti technických a přírodních věd“ generuje okolo 20 % obratu.
Studie proveditelnosti (2012) obsahuje pro podnik charakteristický popis působnosti, který zní následovně:
„Základní filozofií firmy je soustředění se na high-tech aplikace v malosériovém provedení s požadavky na rychlou inovaci a obměnu výrobků. K udržení na trhu slouží rozsáhlý vlastní výzkum a soustředění na niche oblasti, kde specifickou výhodu poskytuje vlastní monokrystalický materiál.
Stále silnější základní výhodou společnosti se ukazuje koncentrace širokého know-how soustředěnou pod jednou střechou (vývojové kapacity, pěstování monokrystalů, velmi přesné opracování, napařování vrstev a technologie montáží v čistých prostorech).
Dlouhodobým záměrem společnosti je zvyšovat přidanou hodnotu výrobku posunem společnosti k dodávkám větších celků.“
Firma XY se soustředí na šest hlavních směrů:
scintilační materiály a detektory;
detekční jednotky pro elektronovou mikroskopii;
laserové tyče a další laserové komponenty;
přesná krystalová optika;
safírové profily;
luminofory pro LED.
V roce 2017 bylo rozloţení produkce v rámci jednotlivých segmentů následující:
laserové materiály – 19 %, scintilátory – 14 %, safírové profily – 4 %, přesná optika a opracování tvrdých materiálů – 2 %, dielektrické vrstvy – 6 %, detekční jednotky – 47 % a luminofory – 8 %.
Vlastní výzkum umoţňuje společnosti proniknout do různých oborů a zavádět na trh stále nové výrobky. Téměř všechny tyto výrobky jsou vyráběny účelově pro konkrétní aplikaci konkrétního odběratele, v malé sérii a v časově omezeném období. Ţivotnost výrobků je ovšem poměrně krátká, neboť odběratelé často obměňují svůj sortiment.
Výroba společnosti má rostoucí tendenci, neboť zdvojnásobuje své trţby přibliţně kaţdých pět let. Aţ polovina trţeb je tvořena právě výrobky nově zavedenými do výroby.
Z toho vyplývá, ţe se obrat zvyšuje v souvislosti se získáváním nových zákazníků a prodejem nových výrobků. Podnik si také dlouhodobě udrţuje vysokou míru přidané hodnoty, která se pohybuje mezi 60 – 70 %.
