• No results found

ANALÝZA VYUŽÍVÁNÍ EKOVÝCHOVNÝCH PROGRAMŮ NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY V LIBERECKÉM KRAJI

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "ANALÝZA VYUŽÍVÁNÍ EKOVÝCHOVNÝCH PROGRAMŮ NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY V LIBERECKÉM KRAJI"

Copied!
104
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

PROGRAMŮ NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY V LIBERECKÉM KRAJI

Diplomová práce

Studijní program: M7503 – Učitelství pro základní školy

Studijní obor: 7503T047 – Učitelství pro 1. stupeň základní školy Autor práce: Kristýna Greplová

Vedoucí práce: Mgr. Jana Modrá

Liberec 2015

(2)
(3)
(4)

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování:

V první řadě bych chtěla poděkovat vedoucí mé diplomové práce Mgr. Janě Modré za její vstřícnost při konzultacích a její odborné vedení a přínosné rady při zpracování diplomové práce.

V druhé řadě bych chtěla poděkovat všem učitelům 1. stupně základních škol v Libereckém kraji, kteří mi velmi laskavě vyplnili mé dotazníky. Také střediskům environmentální výchovy Divizna, Ekoporadně ORSEJ, Semínku země, SEV Český ráj, Společnosti pro Lužické hory a STŘEVLIKU za jejich ochotu zodpovídat mé otázky a podporu ve zpracovávání diplomové práce.

V neposlední řadě patří mé poděkování celé mé rodině za jejich trpělivost a velikou podporu při psaní diplomové práce a po dobu celého mého studia.

Jako poslední bych ráda poděkovala panu Zdeňku Švehlovi za korekturu mé práce.

(6)

Anotace:

Diplomová práce se zabývá analýzou využívání ekovýchovných programů na 1. stupni základních škol v Libereckém kraji.

Diplomová práce vychází zejména z výzkumu na 1. stupních ZŠ v Libereckém kraji, který jsem prováděla pomocí dotazníků. Výzkum se soustřeďuje především na oblast povědomosti učitelů o environmentální výchově, návštěvnosti středisek environmentální výchovy, vhodnosti a dostatečnosti nabízených ekovýchovných programů, korespondování programů s výukou a poptávky po ekovýchovných programech.

Dále byla zmapována střediska environmentální výchovy Libereckého kraje a nabídka jejich služeb. Ve vybraných střediscích environmentální výchovy byl následně pomocí strukturovaného rozhovoru zjišťován jejich názor a úhel pohledu na analogické otázky jako u škol.

V kapitolách Výsledky, ale především Diskuze jsou porovnány výsledky jak dotazníkového šetření, tak rozhovorů. Názory učitelů a středisek environmentální výchovy jsou vzájemně konfrontovány. Z těchto konfrontací jsou následně vyvozeny závěry a navržena možná doporučení.

Klíčová slova:

Environmentální výchova, ekologická výchova, střediska environmentální výchovy, ekovýchovné programy, rámcový vzdělávací program, učitelé, lektoři, žáci

(7)

Summary:

The thesis deals with the analysis of using eco-educational programmes at elementary schools in the Liberec region.

The thesis is mainly based on a survey at elementary schools in the Liberec region done by means of questionnaires. The survey concentrates particularly on the area of teachers’ awareness of the environmental education, the attendance of the centres of environmental education, suitability and sufficiency of available eco-educational programmes, the correspondence of the programmes with teaching and the demand for eco-educational programmes.

Afterwards the centres of environmental education in the Liberec region and the offer of their services have been surveyed. In selected centres of environmental education I have inquired their opinion and point of view on similar questions to those at schools, using a structured interview.

In the chapter “Results”, and above all “Discussions” the results of both questionnaire survey and interviews are compared. The opinions of the teachers and the centres of environmental education are mutually confronted. Subsequently conclusions are drawn and possible recommendations are suggested on the ground of those confrontations.

Key words:

Environmental education, ecological education, centres of environmental education, eco-educational programmes, framework educational programme, teachers, lecturers, pupils

(8)

7 Obsah

Úvod ... 13

1. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO)... 16

1.1. Základní pojmy ... 16

1.2. EVVO v rámci EU ... 18

1.3. Začlenění environmentální výchovy v současném vzdělávání České republiky .. 20

1.3.1. EVVO v rámci RVP ... 21

1.3.2. EVVO v rámci ŠVP ... 24

1.3.3. Koordinátor EVVO ... 25

1.4. Přínos environmentální výchovy k rozvoji osobnosti žáka ... 25

1.5. M. R. K. E. V. ... 27

2. Střediska environmentální výchovy ... 28

2.1. Ekovýchovné programy ... 29

2.2. Ekopedagog ... 30

2.3. EVVO v Libereckém kraji ... 31

2.4. Střediska environmentální výchovy v Libereckém kraji ... 33

2.4.1. Čmelák ... 35

2.4.2. DDM Vikýř ... 37

(9)

8

2.4.3. Divizna ... 38

2.4.4. Ekoporadna ORSEJ pro Vlastivědné muzeum a galerii v České Lípě ... 40

2.4.5. Semínko země ... 41

2.4.6. SEV Český ráj ... 42

2.4.7. Společnost pro Jizerské hory ... 44

2.4.8. Společnost pro Lužické hory ... 45

2.4.9. STŘEVLIK ... 46

3. Výzkumné metody ... 49

3.1. Dotazník ... 49

3.2. Rozhovor ... 50

4. Cíle výzkumu a jeho hypotézy ... 53

5. Metodologie výzkumu ... 54

5.1. Metody výzkumu ... 54

5.2. Zkoumané objekty... 55

5.2.1. Základní školy... 55

5.2.2. Ekovýchovná centra ... 55

6. Výsledky ... 57

6.1. Dotazníkové otázky pro učitele ZŠ ... 57

6.2. Výsledky dotazníkového šetření v ZŠ... 57

6.3. Otázky pro řízený rozhovor s Ekovýchovnými centry ... 75

(10)

9

6.4. Výsledky řízeného rozhovoru ve střediscích environmentální výchovy ... 76

6.5. Diskuze ... 84

Závěr ... 93

Použité zdroje ... 97

Seznam příloh ... 101

(11)

10 Seznam obrázků

Obrázek 1: Mapa Libereckého kraje ... 58

(12)

11 Seznam tabulek

Tabulka 1: odpovědi z dotazníků týkajících se EVVO ... 33

Tabulka 2: Střediska environmentální výchovy v Libereckém kraji ... 34

Tabulka 3: Čmelák ... 35

Tabulka 4: DDM Vikýř ... 37

Tabulka 5: Divizna ... 38

Tabulka 6: Ekoporadna ORSEJ ... 40

Tabulka 7: Semínko země ... 41

Tabulka 8: SEV Český ráj ... 42

Tabulka 9: Společnost pro Jizerské hory ... 44

Tabulka 10: Společnost pro Jizerské hory ... 45

Tabulka 11: STŘEVLIK ... 46

Tabulka 12: obce, ve kterých učí respondenti ... 57

Tabulka 13: Odpovědi na 5. otázku dotazníku... 63

Tabulka 14: Odpovědi na 1. otázku rozhovoru ... 77

Tabulka 15: Odpovědi na 2. otázku rozhovoru ... 78

Tabulka 16: Odpovědi na 3. otázku rozhovoru ... 79

Tabulka 17: Odpovědi na 4. otázku rozhovoru ... 81

Tabulka 18: Odpovědi na 5. otázku rozhovoru ... 82

Tabulka 19: Odpovědi na 6. otázku rozhovoru ... 83

Tabulka 20: Odpovědi na 7. otázku rozhovoru ... 84

(13)

12 Seznam grafů

Graf 1: Odpovědi na 1. otázku ... 59

Graf 2: Odpovědi na 2. otázku ... 60

Graf 3: Odpovědi na 4. otázku ... 62

Graf 4: Odpovědi na 7. otázku ... 64

Graf 5: Odpovědi na 8. otázku ... 65

Graf 6: Odpovědi na 9. otázku ... 65

Graf 7: Odpovědi na 10. otázku ... 66

Graf 8: Odpovědi na 11. otázku ... 67

Graf 9: Odpovědi na 12. otázku ... 68

Graf 10: Odpovědi na 13. otázku ... 69

Graf 11: Odpovědi na 14. otázku ... 70

Graf 12: Odpovědi na 16. otázku ... 72

Graf 13: Odpovědi na 17. otázku ... 73

Graf 14: Odpovědi na 18. otázku ... 73

Graf 15: Odpovědi na 19. otázku ... 74

Graf 16: Odpovědi na 20. otázku ... 75

(14)

13 Úvod

„Mnozí „důmyslní" lidé mají velkou radost z toho, že prý se člověk vždy víc a více od přírody emancipuje. Vzdalování se od přírody by bylo fyzické chřadnutí, úplné odloučení byla by smrt!“

Jan Neruda V dnešním uspěchaném světě, plném nejrůznějších inovativních technologií, někteří lidé málo uvažují nad tím, v jakém prostředí žijí a vychovávají své děti. Je důležité znát místo, ve kterém člověk žije a respektovat jeho přírodní a jiné zákonitosti, které se k němu pojí. Bohužel současná situace je s předešlým tvrzením dosti v rozporu, a proto je téma environmentální výchovy stále diskutovanější na poli naší, ale i mezinárodní politiky. Tím se dostáváme k největšímu problému a tím je neustálé zvyšování světové populace. Naše generace si až příliš zvykla využívat přírodních zdrojů pro zajištění svých životních standardů, ale už si neuvědomuje, že tyto zdroje nejsou neomezené. Proto se domnívám, že by si již malé děti měly uvědomovat přírodní bohatství, které nám naše země nabízí a co nejlépe o něj pečovat pro další generace.

A právě tímto se environmentální výchova zabývá.

Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala téma „Analýza využívání ekovýchovných programů na 1. stupni základní školy v Libereckém kraji“. Inspirací pro toto téma se stala má práce pro Občanské sdružení Společnost pro Lužické hory, jež mi nabídla spolupráci v projektu „Fascinující svět včel a hmyzu – ekologická výchova, osvěta, praktické opatření“, kde jsem byla i lektorkou. Díky těmto zkušenostem jsem si uvědomila, jak málo jsou někteří učitelé, ale i jejich žáci informováni o střediscích environmentální výchovy a o environmentální výchově vůbec. Svou prací bych chtěla podpořit ekovýchovu a střediska, které ji propagují. Další mou snahou je informovat učitele, děti a široké okolí o možnostech, jak si environmentální tematiku více přiblížit a pochopit její pravý význam a cíle.

V první kapitole přibližuji environmentální vzdělání, výchovu a osvětu v obecné rovině, ale také v pojetí EU, České republiky, RVP a ŠVP. V druhé kapitole se zabývám středisky environmentální výchovy a jejich ekovýchovnými programy nejprve obecně,

(15)

14

následně pak přibližuji střediska environmentální výchovy Libereckého kraje. Třetí kapitola je o výzkumných metodách, které jsem v práci použila. Ve čtvrté kapitole rozebírám cíl mé diplomové práce, a také její hypotézy, které jsem si před zahájením stanovila. Pátá kapitola se zaobírá metodologií výzkumu a v poslední, šesté kapitole shrnuji výsledky tohoto výzkumného šetření.

Hlavním cílem této diplomové práce bylo zanalyzovat využívání ekovýchovných programů v Libereckém kraji. V rámci analýzy využívání ekovýchovných programů jsem se zaměřila především na následující otázky:

 Mají učitelé na 1. stupni ZŠ pojem o tom, co je environmentální výchova?,

 V jaké míře využívají ekovýchovné programy středisek environmentální výchovy Libereckého kraje třídy 1. stupně na školách v Libereckém kraji?,

 Je pro učitele nabídka ekovýchovných programů dostačující a vyhovující?,

 V jaké míře má dle učitelů ekovýchovný program korespondovat s výukou?,

 Jak velká je poptávka po ekovýchovných programech?.

Výzkumné šetření budu provádět formou kombinovaného dotazníku na 1. stupních základních škol našeho kraje. A pomocí rozhovorů budu zjišťovat názory ve vybraných střediscích environmentální výchovy. Dalším zdrojem budou internetové stránky daných center, výroční zprávy, eventuálně ještě další poskytnuté materiály, které se mi podaří získat.

Výsledky, které vyplynou z dotazníků pro učitele, budu dále konfrontovat s výpověďmi vybraných středisek environmentální výchovy. Z tohoto porovnání vyvodím závěry a navrhnu možná doporučení, jak pro zlepšení informovanosti škol v oblasti environmentální výchovy, tak pro zkvalitnění služeb středisek environmentální výchovy, aby co nejvíce odpovídaly potřebám a požadavkům škol.

Závěry této práce by mohly sloužit k rozšíření působnosti středisek environmentální výchovy, jelikož vzdělání v oblasti EVVO je, i když si to někdy málo uvědomujeme, velice důležité. Zároveň by mohly sloužit učitelům, kteří by se o centrech mohli dozvědět více informací a tak dětem nabídnout další kvalitní,

(16)

15

komplexní výuku, která se zabývá environmentální tematikou. Mým přáním je však to, aby tato práce sloužila hlavně k podpoře environmentální výchovy obecně.

(17)

16

1. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO)

„Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.“ (Zákon č. 17/1992 Sb. § 16, o životním prostředí)

Za cíl EVVO se považuje objektivní informovanost občanů o vývoji a stavu životního prostředí a vytváření vztahu k prostředí, který vede k šetrnému a předvídatelnému chování a jednání. Vyžaduje to ale silnou motivaci a jisté dovednosti a znalosti. Vychovávat děti k ekologickému povědomí bychom měli již od útlého věku, jelikož dnes lidé žijí ve většině případech ve městě, tak pomalu ztrácí přímý kontakt s přírodou, který byl dříve samozřejmostí, a proto lidem musíme neustále připomínat, že je pro ně důležité, aby bylo životní prostředí zdravé a fungující.

Nástroje ekonomické a legislativní spolu s EVVO slouží jako důležitý preventivní nástroj k ochraně životního prostředí. Avšak vybudování kladného vztahu k životnímu prostředí nám to nezaručuje, stejně jako pochopení souvislostí jednotlivých jevů v prostředí.

O nutnosti jednat v souladu s principem předběžné opatrnosti hovoříme proto, že lidstvo zná pouze malou část zákonitostí o komplikovaných vztazích mezi živými organismy a prostředím. Z tohoto důvodu dnes nedokážeme s jistotou říct, jaké jsou vlivy lidské činnosti na životní prostředí a jaký to má důsledek na lidské zdraví v delším časovém horizontu.

Přijímat zodpovědnost jednotlivých osob za budoucí, ale i současný stav životního prostředí, vytvářet podmínky pro zapojování jedinců do ochrany životního prostředí, aktivizovat veřejnost v oblasti ochrany životního prostředí, k tomu všemu má přispívat EVVO. (Cenia, 2012)

1.1. Základní pojmy

V Česku je environmentální výchova celkem nový pojem, který je ztotožňován s pojmem ekologie. Lidé si tedy představují fanatiky, kteří zabraňují kácení lesů

(18)

17

a podobně. Ekologie v pravém slova smyslu se nezabývá výchovou, ale je to věda zabývající se vztahy mezi jednotlivými organismy a jejich prostředím mezi nimi navzájem.

EKOLOGIE

Ekologie je věda zkoumající vzájemné vztahy mezi živými organismy i vzájemné vztahy těchto organismů k jejich prostředí; nauka o souvislostech v přírodě; věda o ekosystémech. (Máchal, 1996)

VÝCHOVA

Proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji. Různá pojetí výchovy byla ovlivněna sociokulturními podmínkami, odlišnými koncepcemi pojetí člověka, akcentací jednotlivých stránek výchovného procesu. (Průcha, 2008)

PEDAGOG

Pedagog neboli učitel je charakterizován jako jeden ze základních činitelů vzdělávacího procesu, profesionálně kvalifikovaný pedagogický pracovník, spoluodpovědný za přípravu, řízení, organizaci a výsledky tohoto procesu. K výkonu učitelského povolání je nezbytná pedagogická způsobilost. Učitel spoluvytváří edukační prostředí, klima třídy, organizuje a koordinuje činnosti žáků, řídí a hodnotí proces učení. (Průcha, 2008)

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA

Ekologická výchova v nejširším slova smyslu je veškeré výchovné a vzdělávací úsilí, jehož cílem je především: Zvyšovat spoluodpovědnost lidí za současný stav přírody a životního prostředí, rozvíjet tvořivost, citlivost a vstřícnost lidí k řešení problémů péče o přírodu, utvářet ekologicky příznivé hodnotové orientace, které kladou důraz na dobrovolnou střídmost, na nekonzumní, duchovní kvality lidského života.

V praktické pedagogické činnosti jde o dosažení vyváženého souladu nezbytných odborných ekologických poznatků s citovými a smyslovými prožitky, které pomáhají

(19)

18

nalézat lásku k přírodě, zvnitřňovat úctu ke všemu životu a zvyšovat úroveň mezilidských vztahů. (Máchal, 1996)

Ekologickou výchovu vidí jako jeden ze směrů environmentální výchovy Činčera. Podle něj se ekologická výchova zabývá základními přírodními procesy a jejich poznáváním. Také tvrdí, že ekologická výchova, ačkoli je jako termín používaná více, je podřazená environmentální výchově. Ekologická výchova je tedy s environmentální výchovou velice blízká obsahově, ale celkově ji nepokrývá. (Činčera, 2007)

1.2. EVVO v rámci EU

Centrum pedagogického výzkumu v Londýně na konci roku 1999 bylo pověřeno generálním ředitelstvím Evropské komise, aby provedlo studii o environmentální výchově ve vzdělávacích systémech Evropské unie. Dva hlavní dva hlavní cíle tohoto výzkumu byly, zaprvé poskytnout informace na podporu myšlení společnosti v zájmu zlepšení politiky v této oblasti, za druhé poskytnout užitečné informace pro všechny lidi, kteří se chtějí seznámit s vnitrostátní, regionální nebo místní situací ve vlastní zemi či jiných zemích. Za tímto účelem se zkoumal obsah environmentální výchovy na základních a středních školách v Evropské unii. Tyto klíčové poznatky vyplynuly z výzkumu a řeší řadu klíčových otázek:

 jak je environmentální výchova vyučována v různých zemích včetně tematických oblastí a obsahu vzdělávání,

 podrobnosti a rozdíly mezi různými zeměmi v přístupu k výuce environmentální výuky,

 příklady inovačních postupů a iniciativ ve výuce environmentální výuky,

 politická doporučení ve vztahu k budoucí koordinaci a šíření informací o environmentální výchově.

Tato zpráva je rozdělena do šesti oddílů. Oddíl 2 poskytuje politické souvislosti environmentálního vzdělávání v rámci Evropské unie. V oddílu 3 jde o nástin metod, které se používají ve studii. Oddíl 4 zkoumá cíle, obsah osnov a přístupy přijaté ve výuce environmentální výchovy v průběhu primárního, nižšího a vyššího sekundárního vzdělání. Oddíl 5 popisuje některé z iniciativ v oblasti environmentálního vzdělávání,

(20)

19

k nimž došlo v jednotlivých členských státech a v závěrečné části zkoumá politické důsledky, které vyplývají z této studie a možnou úlohu, kterou by mohla hrát Evropská komise v budoucích vztazích ke koordinaci a šíření informací o environmentální výchově.

Tato studie je zaměřená na environmentální výchovu ve školských systémech Evropské unie. Tyto informace byly získány z učebních osnov v různých zemích. Je zde použit existující materiál, spolu s nejnovějšími kurikulárními dokumenty. Zástupci ministerstev školství byli v poskytování dokumentů k dispozici. Ve všech zemích byl kladen důraz na vzdělávací programy v současné době.

Ve všech zemích EU příslušné orgány vytvářejí dokumenty, které poskytují podrobné informace o obsahu vzdělávání. Ne všechny země mají „národní kurikulum".

V Německu vytvářejí jednotlivé pokyny. Ve Španělsku národní směrnice určují, že země musí obstarávat jazykové a kulturní změny. V Belgii v jednotlivých obcích mají vytvořené cíle pro školy, za které zodpovídají. V Anglii, Walesu, a v Severním Irsku jsou národní kurikulární dokumenty, které se vztahují až do ukončení povinné školní docházky. Ve Skotsku jsou učební osnovy, které jsou použitelné pro žáky od 5 do 14 let věku. Nicméně, pro Anglii, Wales a Severní Irsko a zvlášť pro Skotsko, existují kurikulární osnovy pro každý předmět, které jsou výslovně v souvislosti s hlavními veřejnými zkouškami, které se konají na konci povinného všeobecného vzdělávání.

Podobné osnovy jsou vytvářeny v Irsku. Je důležité si uvědomit, že na rozdíl od mnoha jiných oblastí učiva se environmentální vzdělávání nutně nevyučuje jako samostatný předmět - ve skutečnosti to bylo jen doporučeno (Evropská komise, 1997). Pokud jde o to, v jaké míře má být environmentální výchova vyučována, to není pevně dané kurikulárními dokumenty, tudíž je míra flexibilní. Jak poznamenal jeden z úředníků ministerstva: „Rozsah výuky závisí na osobnosti učitele." Je také důležité připomenout, že vzdělávací systémy v celé Evropské unii se liší z hlediska jejich struktury. Zejména povinná školní docházka začíná a končí v různých věkových skupinách.

Globální cíle a hodnoty na základních školách většiny členských států zahrnují environmentální výchovu, vzdělání a osvětu jako jejich souhrnný cíl. To jsou země jako například Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Řecko, Irsko, Lucembursko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. V učebních dokumentech v Dánsku, Finsku,

(21)

20

Německu, Španělsku, Švédsku a ve Velké Británii je kladen zvláštní důraz na oblast životního prostředí. Pokud se podíváme na zastřešující cíle a hodnoty těchto zemí, kde je na environmentální výchovu kladena vysoká pozornost, tak si můžeme povšimnout, že je dosaženo relativně vysokého profilu v základním vzdělávání.

Ve všech zemích Evropské unie je environmentální vzdělávání poskytováno různě - jako povinný předmět, jako součást povinné předmětové oblasti (obvykle vědy), nebo jako interdisciplinární téma v základním vzdělávání. Aktuální přístupy přijaté pro výuku environmentální výchovy se liší:

 environmentální vzdělávání jako samostatná vzdělávací oblast,

 environmentální vzdělávání obsažené v konkrétních předmětech učebního plánu,

 environmentální vzdělávání je řešeno prostřednictvím témat v osnovách, které jsou začleňovány do různých předmětů.

(Stokes, E., Edge A. a West A., 2001)

1.3. Začlenění environmentální výchovy v současném vzdělávání České republiky

Výchova vztahu k přírodě (nature education) mezi první a druhou světovou válkou bylo formování pozitivního vztahu a respektování všeho živého. To znamená vztah k zvířatům, rostlinám a k živé přírodě s poznáváním jejich významu pro člověka.

Výchova k ochraně přírody (conservation education) se zařazuje do 50. let 20. století, kde bylo mottem „poznej a chraň“, aby lidé věděli, že přírodu musí chránit. Byly zaznamenány pokroky v oblasti ekologie a to hlavně v pochopení rovnováhy v přírodě.

Organizovaly se různé vycházky a exkurze do přírody, pozorovali se, sbírali a poznávali se různé přírodniny. Výchova zaměřená na životní prostředí (environmental education) byla důsledkem přerůstajících lokálních krizí v globální problémy životního prostředí člověka. Toto vzniklo spojením předchozích v komplexní environmentální vzdělání a výchovu, jejíž heslem bylo „mysli globálně, jednej lokálně“. (Kunc, 1996)

Zákony týkající se ochrany životního prostředí jsou v České republice neustále upravovány nebo přijímány z Evropské unie. Již můžeme říci, že neexistují rozpory nebo mezery mezi legislativou EU a ČR. Jak je již uvedeno výše, vývoj české legislativy probíhal v několika etapách. V roce 2005 probíhal v ČR výzkum, který měl

(22)

21

zjistit veřejné mínění o tom, co se týká ochoty domácností v ČR platit za zvýšení kvality pitné vody a ovzduší. Výzkum byl prováděn pomocí řízeného rozhovoru v ulicích českých měst. Výsledky ve zkvalitnění ovzduší byly následující – 57 % domácností není ochotno platit za zkvalitnění ovzduší oproti 43 %, kteří ochotni jsou a to z většiny procent do 100,- Kč měsíčně. Pokud šlo o zkvalitnění pitné vody, tak zde 56 % domácností je neochotno připlatit si, zatímco 44 % domácností ochotno je.

Přičemž 39 % z nich budou platit maximálně 100,- Kč měsíčně. Je ale pravdou, že v průběhu let se postoj českých lidí vůči této problematice postupně mění, což je správné. (Moldan, 1997)

Na ZŠ, konkrétně na 1. stupni, lze věnovat pozornost environmentální výchově v každém předmětu. Hlavně se s touto výchovou ale setkáme v prvouce, vlastivědě a přírodovědě. Prvouka žákům umožňuje poznávat změny přírody v jim známém prostředí, vštěpuje základní pochopení vlivu lidí na životní prostředí a význam kulturních hodnot. Vlastivěda děti učí základní typy krajin, jak jsou využívány, také v jakých částech ČR je třeba věnovat péči o prostředí větší důraz a také se učí poznávat morfologické faktory životního prostředí. A v přírodovědě se učíme výsledkům lidské aktivity, o člověku a společnosti a také umožňujeme pochopit mnohostranné vztahy člověka k biosféře. Působit na děti v této oblasti můžeme též ve výtvarné výchově, kde žáky vedeme k tvořivému objevování a pozorování zákonitostí látek, tvarů, hmot a barev. Jejím cílem je totiž osvojovat si přírodu, věci a lidi kolem nás. Citovost a estetičnost v žácích probouzí hudební výchova, kdy poznávají vztah člověka a přírody v písni. Upevňovat si své zdraví pohybem v přírodě v dětech vyvolává tělesná výchova.

Prostřednictvím slohových cvičení či vyprávění můžeme takto na problematiku narazit v českém jazyce. A demonstrace pomocí slovních úloh o ochraně ovzduší či výstavbě zeleně můžeme dětem přiblížit environmentální výchovu v matematice. (RVP ZV, 2013)

1.3.1. EVVO v rámci RVP

Tato kapitola je zpracována dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, 2013 a Sbírky zákonů č. 561/2004 Sb., 2004.

(23)

22

Rámcový vzdělávací program spolu s národním programem pro rozvoj vzdělání tvoří v systému kurikulárních dokumentů nejvyšší úroveň vzdělávání. Rámcový vzdělávací program vznikl jako vzor pro vzdělávání dětí. Vzdělávání jako celek vymezuje Národní program vzdělávání (tzv. Bílá kniha) a rámcový vzdělávací program vymezuje rámec pro různé etapy vzdělávání, jako je vzdělávání předškolní, základní a střední. Rámcový vzdělávací program je založen na nové vzdělávací strategii, která klade důraz na klíčové kompetence, které jsou přínosné díky uplatňování naučených dovedností a schopností v praktickém životě a koresponduje se vzdělávacím obsahem.

Také se zde vychází z konceptu celoživotního učení. V tomto dokumentu se také stanovují očekávané úrovně vzdělávání, které jsou stanoveny pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání. Je zde podporována pedagogická samospráva škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání. Výuka na jednotlivých školách se pak řídí podle školního vzdělávacího programu, který vychází z programu rámcového.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) je tedy kurikulární dokument na státní úrovni, který určuje obecný rámec základního vzdělávání. Je to veřejný dokument, který je přístupný jak pro pedagogy, tak i pro veškerou veřejnost. RVP ZV svým pojetím navazuje na rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) a také je základem pro rozvržení rámcového vzdělávacího programu pro střední vzdělávání. RVP ZV determinuje vše, co je společné a potřebné v povinném základním vzdělávání žáků. Také upřesňuje úroveň klíčových kompetencí, kterých by měli žáci na konci základního vzdělávání dosáhnout. Vymezuje očekávané výstupy a učivo. Jako důležitou součást základního vzdělávání zavádí průřezová témata s jasně utvářejícími funkcemi. Podporuje souborný přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, spolu s možností jeho vhodného propojení, a očekávat volbu různých vzdělávacích postupů, různých metod, forem výuky a využití všech podpůrných opatření v souladu s individuálními potřebami žáků. RVP ZV je v určitých časových etapách inovován dle měnících se potřeb společnosti.

Pokud se v RVP ZV zaměříme pouze na 1. stupeň základní školy a v něm objevování pojmů environmentální výchova, poprvé se s těmito pojmy setkáváme při pročítání kompetencí občanských, podle kterých by měl žák na konci základního

(24)

23

vzdělávání chápat základní vzájemné ekologické vztahy a environmentální problémy, respektovat požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhodovat se v prospěchu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti. Dále jako očekávaný výstup ve vzdělávací oblasti s názvem člověk a jeho svět – rozmanitost přírody, kde obsahem učiva je ohleduplné chování k přírodě a ochrana přírody, jejíž náplní je odpovědnost lidí, ochrana a tvorba životního prostředí, ochrana rostlin a živočichů, likvidace odpadů, živelné a ekologické katastrofy. Následně se můžeme v environmentální výchově dočíst ve vzdělávacím oboru etická výchova, kde se uvádí, že etická výchova vede žáky k pochopení základních environmentálních a ekologických problémů a souvislostí moderního světa. Jako poslední se s tímto pojmem setkáváme u průřezových témat, které v RVP ZV představují sféru aktuálních problémů nynějšího světa a stávají se podstatnou, integrální a hlavně povinnou součástí základního vzdělávání. Jedno ze šesti průřezových témat má název environmentální výchova.

Toto průřezové téma charakterizuji jako vedení jedince k pochopení komplexnosti a vztahů člověka a životního prostředí. Dává příležitost monitorovat a chápat dynamicky se vyvíjející spojitost mezi prostředím a člověkem při přímém poznávání současných aspektů politických, ekonomických, ekologických, občanských a vědeckotechnických. Aspektů časových i prostorových i možnosti různých obměn řešení environmentálních problémů. Vede lidi k aktivnímu podílení se na ochraně a formování životního prostředí a působí na rozvoj lidské civilizace, životního stylu a rozvoje hodnotové orientace žáka v zájmu udržitelnosti. Na realizaci všech průřezových témat se podílejí vzdělávací oblasti. Jak jsem již zmiňovala výše, je součástí vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, která poskytuje úplný elementární názor na okolní přírodu i prostředí. Učí pozorovat, citlivě chápat a hodnotit dopady jednání lidí. Vede k osvojování si podstatných dovedností a návyků aktivního odpovědného postoje k prostředí v každodenním životě. V nejvyšší míře využívá přímých kontaktů žáků s okolním prostředím a propojuje rozvíjení myšlení se zřejmým ovlivňováním emocionálního aspektu jedince. Také se objevuje v oblasti Člověk a zdraví, kde se zmiňuje o problematice vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí.

V kontextu s problémy současného světa vede k poznání důležitosti starostlivosti o přírodu při organizaci hromadných sportovních akcí. Také v oblasti Informační a komunikační technologie umožňuje aktivně využívat výpočetní techniky při získávání

(25)

24

aktuálních informací o stavu prostředí, rozeznávat závažnost ekologických problémů a poznávat jejich propojenost. Komunikační technologie vyvolává zájem o způsoby řešení ekologických problémů, poskytuje navazování kontaktů v této oblasti a vyměňovat si informace v rámci kraje, republiky a světa. Poslední vzdělávací oblast, která je obsažena na 1. stupni základní školy a dotýká se průřezového tématu environmentální výchova, je vzdělávací oblast Umění a kultura, která poskytuje spoustu příležitostí pro zamýšlení se nad vztahy člověka a prostředí, k uvědomování si přírodního i sociálního prostředí jako původu inspirace pro vytváření kulturních a uměleckých hodnot a vést k vnímání estetických kvalit prostředí.

Environmentální výchovu v RVP členíme do tematických okruhů, které umožňují ucelené pochopení problematiky vztahů člověka k životnímu prostředí, k uvědomění si základních podmínek života a odpovědnosti nynějších generací za život v budoucnosti.

1.3.2. EVVO v rámci ŠVP

Tato kapitola je zpracována dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, 2007 a Sbírky zákonů č. 561/2004 Sb., 2004.

Učební dokument, podle kterého se vyučují žáci ve všech školských zařízeních, se nazývá školní vzdělávací program (ŠVP). ŠVP si vytváří každá škola sama, na základě RVP, kde musí být v souladu s jeho požadavky v daném vzdělávacím oboru.

Obsah vzdělávání může být ve ŠVP uspořádán do předmětů nebo jiných ucelených částí učiva. Při vytváření ŠVP se berou v potaz vzdělávací podmínky dané školy, záměry pedagogického cíle dle zřizovatele školy a školy samotné, požadavky a rozvoj regionálního trhu práce a šance získat práci v oboru, nároky sociálních partnerů. Také dává možnost přizpůsobit se a lépe reagovat na místní podmínky, přizpůsobuje vzdělávání praxi, a hlavně žákům samým. ŠVP schvaluje ředitel školy. Povinností školy je umožnit komukoli, aby se mohl se ŠVP seznámit. Česká školní inspekce je ta, která zhodnotí a zjišťuje naplnění ŠVP a jeho shodu s daným RVP. Škola si ale sama určuje název ŠVP. Velice často školy volí shodné pojmenování s RVP, některé raději volí odlišný název, aby vyzvedly orientovanost přípravy.

(26)

25

Školy EVVO rozpracovávají obzvláště jako cíl EVVO v průřezových tématech, jako výchovnou a vzdělávací strategii, která naplňuje cíle EVVO na úrovni celé školy v charakteristice ŠVP, jako výchovnou a vzdělávací strategii, která naplňuje cíle EVVO na úrovni vyučovacích předmětů v učebních osnovách, jako formy EVVO, jako jsou například kurzy, sloučení do jednotlivých předmětů a další v charakteristice vyučovacích předmětů, jako téma EVVO ve vzdělávacím obsahu vyučovacích předmětů a jako průběžné a závěrečné hodnocení EVVO v části hodnocení a sebehodnocení.

1.3.3. Koordinátor EVVO

Školská reforma přinesla povinnost školám zařazovat environmentální výchovu do procesu vyučování. Všechny školy jsou zodpovědné za uskutečnění environmentálního vzdělání, výchovy a osvěty (EVVO) a jsou povinny ho zajistit sami.

Legislativa jim doporučuje pověřit starostí o EVVO nějakého z pedagogů. Není nikde napsáno, že tento pedagog musí mít odbornou kvalifikaci, ale je dobré touto prací pověřit některého z pedagogů, který má k této oblasti blízko. Ředitel školy by měl umožnit tomuto pedagogovi zvyšovat si jeho odbornou úroveň a vytvořit pro něj motivující pracovní podmínky. (vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků)

Úkolem koordinátora EVVO je vytvořit spolu s ostatními pedagogy školy školní program EVVO. Postarat se o to, aby byl školní program EVVO v harmonii s ostatními dokumenty školy a navrhovat řediteli, aby EVVO začlenil i do ostatní dokumentace školy. Musí koordinovat uskutečnění EVVO na daném školském zařízení. Měl by poskytovat radu a podpořit ostatní pracovníky při zapojování EVVO do jejich aktivit.

Zajišťuje vzdělávání v oblasti EVVO pro ostatní pedagogické pracovníky. Také má zahájit spolupráci s dalšími kolegy v oblasti EVVO, jako jsou například neziskové organizace v kraji, které jsou zaměřené na environmentální výchovu a s organizacemi, které zajišťují ekologickou výchovu. (Kvasničková, 2009)

1.4. Přínos environmentální výchovy k rozvoji osobnosti žáka

Tato kapitola je zpracována dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, 2013.

(27)

26

Průřezové téma environmentální výchova má vliv na osobnostní rozvoj žáka a to v oblasti vědomostí, dovedností a schopností. V této oblasti rozvíjí:

 porozumění spojitostem v biosféře, spojitostem člověka a prostředí a důsledkům lidských aktivit na prostředí,

 vychovává k uvědomování si podmínek života a pravděpodobností jejich ohrožení,

 pomáhá k poznávání a chápání spojitostí mezi vývojem lidské populace a vztahy k prostředí v různých oblastech světa,

 umožňuje chápání souvislostí mezi lokálními a globálními problémy a vlastní odpovědností ve vztahu k prostředí,

 poskytuje informovanost, dovednost a chová návyky, které jsou potřeba pro každodenní potřebné jednání člověka vzhledem k prostředí,

 předvádí vzorové příklady zacházení z hledisek životního prostředí a udržitelného rozvoje žádoucích i nežádoucích,

 pomáhá rozvíjet spolupráci v péči o životní prostředí na domácí, regionální, evropské i mezinárodní úrovni,

 představuje principy udržitelnosti rozvoje společnosti,

 učí hodnotit objektivně a závažně informace, které se týkají ekologických problémů a také komunikovat o problémech životního prostředí, vyjadřovat se, logicky obhajovat a opodstatňovat své názory.

Environmentální výchova také působí na postoje a hodnoty žáka, které jsou:

 přispívání k vnímání života jako nejvyšší hodnoty,

 vedení k odpovědnosti ve vztahu k biosféře a ochraně přírody a přírodních zdrojů,

 podněcování aktivity, produktivnosti, respektování, vstřícnosti a ohleduplnosti ve vztahu k prostředí,

 přispívání k formování zdravého životního stylu a k vnímání estetických hodnot prostředí,

 vedení k účasti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí a k chápavému, citlivému přístupu k přírodě a přírodním a kulturním památkám.

(28)

27 1.5. M. R. K. E. V.

Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy (M. R. K. E. V.) je dlouhodobý program, který je realizován od roku 2001 Sdružením středisek environmentální výchovy Pavučina (SSEV Pavučina). Záměrem tohoto programu je vytvořit funkční systém školního a mimoškolního environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Otevřít dveře rozvoji a podpoře regionálním sítím pedagogických pracovníků, škol a dalším organizacím, které se zabývají EVVO a také podpořit proces utváření a realizace školních programů EVVO. V posledních letech se zaměřili i na podporu pedagogických pracovníků při zapojování environmentální výchovy do ŠVP jako průřezové téma.

Od roku 2001, kdy byl projekt zahájen, vzrostl počet škol a školských zařízení, které se do sítě zapojily. Nyní v této době se do sítě M. R. K. E. V. zatím připojilo asi 580 základních a středních škol ze všech našich krajů. Všem školám i školským zařízením se zájmem o environmentální výchovu, domům dětí a mládeže, střediskům volného času, nestátním neziskovým organizacím i ostatním subjektům je v nynější době členství otevřeno. Nicméně materiály, které jsou rozesílány, se nejvíce specializují na základní školy a střední školy. Poplatek pro registraci činí částku 500 Kč a to každý kalendářní rok, za skýtané služby sítě M. R. K. E. V., kde je také zpoplatněno každé registrované pracoviště pro podporu udržitelnosti sítě.

Do služby, které poskytují všem zapojeným zařízením, zařazují stálé rozesílání metodických a informačních materiálů spolu s časopisem Bedrník. Materiál je šířen pomocí krajských síťových koordinátorů, kde někteří z nich jsou členy SSEV Pavučina.

Vzájemná výměna zkušeností a podpora spolupráce se tak snaží podporovat pedagogické pracovníky ze škol, které jsou v síti M. R. K. E. V. a to prostřednictvím setkávání v regionech. (Máchal, 2012, Pavučina, 2015)

(29)

28 2. Střediska environmentální výchovy

Dle Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice a jeho Součást implementace směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí, hrají při prosazování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty do všech stupňů škol velkou roli nestátní neziskové organizace a jejich specializované organizace, jimiž jsou střediska a centra environmentální výchovy. Z části jsou tyto organizace podporovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, ale není zhodnocena možnost zahrnout a využívat střediska environmentální výchovy, jejich výukové programy pro školy, školní ekologické projekty a podobně.

Střediska environmentální výchovy jsou instituce, které poskytují vzdělávání v různých oblastech environmentální a ekologické výchovy. Jsou řazeny mezi mimoškolská zařízení, nicméně působení jejich aktivit na žáky se pohybuje na hranici mimoškolní a školní výchovy. V první řadě napomáhají doplňovat vzdělávání pomocí jejich výukových programů zaměřených na ekologickou výchovu pro všechny žáky, studenty i pedagogy či budoucí pedagogy, také je zde značná spolupráce mezi těmito organizacemi a školami, které jim poskytují spolupráci v rovině ekologicko-výchovných školních projektů. V druhé řadě jejich spolupráce sahá až k organizacím, které se zabývají volnočasovými aktivitami, kde se jejich práce zaměřuje na různorodou společnost. Jejich náplní práce je pořádat vzdělávací programy zaměřené na ekologickou výchovu, ve kterých se účastník i aktivně zapojuje do práce. Uskutečňují různé kurzy, které jsou zaměřené například na zpracování surovin doma nebo jak se pečuje o zahradu. Také poskytují exkurze do přírody. Nabídka jejich kroužkových činností je také velice široká.

Můžeme zde také absolvovat program v terénu, pobytový kurz a příměstský tábor.

Programy ale tyto organizace nepořádají pouze pro školy, ale jsou pořádány také pro ostatní veřejnost. Tyto programy často navštěvují rodiny s dětmi, kde jsou aktivity zaměřené na téma toho období, například v období Vánoc, na Den Země, o Velikonocích, na podzim, ale také je možno zúčastnit se akcí o tradičních řemeslech, o pěstování a zpracování plodin, o pečení pečiva, o drátkování a dalších. V České republice těchto ekovýchovných středisek neustále přibývá. (Kulich, 2006)

(30)

29

Po celé České republice je více jak 100 středisek environmentální výchovy, z toho je 58 středisek členskou organizací SSEV Pavučina.

2.1. Ekovýchovné programy

Ekovýchovné programy jsou jednou z hlavních aktivit většiny středisek environmentální výchovy. Jsou to lekce, které mají vychovávat a vzdělávat v environmentální oblasti a také obohacovat školní výuku o ekovýchovný pohled. Tyto programy doplňují, obohacují a zobecňují probíranou látku ve školní výuce. Úkolem těchto programů je, aby děti zapojily do činnosti na určité téma ve spojitosti se všemi předměty ve škole, přičemž je kladen důraz na ekologické myšlení, ale také na spoluzodpovědnost lidí za situaci našeho životního prostředí. Pomáhá utvářet si pozitivní postoj k přírodě a obecně k životnímu prostředí.

Tyto výukové programy jsou obyčejně uskutečňovány ve střediscích environmentální výchovy, v jejich okolní přírodě, na zahradách či v učebnách, je ale také možnost tyto programy uskutečnit ve školní třídě. V programech se často využívá metodického materiálu, který je vyvinut daným střediskem, specializovaných pomůcek a pokud je program v místě organizace, tak jak již bylo řečeno výše, areálu střediska.

Ekovýchovné programy jsou často děleny ze dvou pohledů na programy řídící se věkem dětí a na programy, které se řídí časem. Podle věku se tyto programy dělí klasickým způsobem a to na programy pro mateřské školy, základní školy, střední školy a na programy pro pedagogy. Budeme-li se orientovat na první stupeň základní školy, zaměřují se ekovýchovné programy obecně na vztahy v lidské společnosti a na přiblížení žákům zákonitosti fungování přírody, na souvislosti mezi ekosystémy a jednotlivými živočichy, na dopad lidského jednání na životní prostředí a na jejich eventuální řešení.

Podle délky programu můžeme dělit programy na blokové, jednodenní a vícedenní. V blokových programech se časové rozmezí pohybuje většinou mezi 60 a 180 minutami. Tyto programy se zabývají jedním konkrétním tématem, kde žáci provádějí aktivity v krátkém časovém rozmezí, které jim umožňují pochopení tématu a rozvíjení se v něm kladného postoje k životnímu prostředí. Měl by to být zábavný

(31)

30

program pro doplnění probírané látky. Tyto blokové programy jsou v nabídce všech environmentálních středisek a je to nejčastěji využívaný druh programu. Mohou se uskutečňovat jak ve středisku, tak ve třídách školy. Ročně proběhne kolem pěti tisíc těchto programů a navštíví je přes sto tisíc žáků. Jednodenní program je souhrnnější než předešlý program. Žáci v tomto typu programu se podrobněji dostanou do probírané oblasti. Často jsou tyto programy obohacené o výlet na místo, které je přímo spjaté s probíranou oblastí. Zde pak lektor na skutečných ukázkách žákům vysvětlí problém a mohou polemizovat o důvodech a případném řešení. Dále je můžeme dělit na vícedenní program, který je nabízený pouze některými středisky, které pro tyto akce mají prostory. Tyto programy jsou uskutečňovány se záměrem obeznámit žáky v první řadě se spojitostí různých témat. V těchto programech se probírá mnoho různých tematických námětů, ve kterých je poukázáno na jejich návaznost a vzájemnou propojenost. Tyto programy však nejsou přínosné jen pro znalosti žáků, ale také pro vzájemné poznání a vytvoření lepších vztahů v kolektivu. Ročně je pořádáno asi sto těchto pobytových programů, kterých se zúčastní skoro tři tisíce žáků, studentů a pedagogů. (Máchal, 2000)

2.2. Ekopedagog

Pojmem ekopedagog rozumíme člověka, který vyučuje ekovýchovné programy ve střediscích environmentální výchovy. Pokud se zaměříme na toto slovo z pohledu češtináře, poukážeme tedy na slovotvorbu slova. Slovo ekopedagog je složené pomocí kompozice, tedy skládáním. Což znamená, že se zde ze dvou slovních základů stalo jedno slovo. První ze slovních základů je eko, která zde vyznačuje ekologii, jejíž definici máme uvedenou v kapitole 1. 2. o vymezování pojmů, kde také najdeme druhé slovo ze složeného slova, kterým je pedagog. Pokud bychom tedy měli, dle těchto dvou definic definovat pojem ekopedagog, vypadalo by to asi takto. Ekopedagog je učitel ve střediscích environmentální výchovy, který působí na osobnost člověka ve sféře environmentální na jeho vývoj.

Tento pojem se ale především používá u pedagogů, kteří svou praxi provádějí ve střediscích environmentální výchovy nebo v dalších různých spolcích či centrech se zaměřením na environmentální výchovu. Navzájem se takto nazývají pracovníci z již zmíněných společností, při čemž lze předpokládat, že toto označení chápou všichni

(32)

31

stejně a mohou toto pojmenování považovat za zákonné. To, že se tento pojem používá zejména ve střediscích environmentální výchovy, poukazuje skutečnost, že se s pojmem ekopedagog setkáváme v titulcích, které píší autoři, co jsou sami v těchto zařízeních bráni jako ekopedagogové. Mluvím například o Máchalovi (1996) a Kulichovi (2006).

Slovo ekopedagog je tedy spojováno s organizacemi pro environmentální výchovu a jejími zaměstnanci, u kterých je pracovním zaměřením být lektorem ekovýchovných programů. Tito zaměstnanci by měli mít odpovídající pedagogické a přírodovědné vzdělání.

2.3. EVVO v Libereckém kraji

Tato kapitola je zpracována dle Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Libereckého kraje. (Společnost pro Jizerské hory, o.p.s., 2002)

Na zasedání 22. června 2010 zastupitelstvo Libereckého kraje schválilo stěžejní materiál pro rozvoj environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Libereckém kraji dle usnesení č. 201/10/, pro období let 2011-2020.

Obsah konceptu pro EVVO Libereckého kraje je zakládán na vyhodnocování konceptů EVVO z dřívějšího období a posuzování konkrétních situací a potřeb v Libereckém kraji. Zvolení cílů vychází z plánů:

 podporovat silná hlediska EVVO v Libereckém kraji,

 využívat možnosti, které se v Libereckém kraji v rámci EVVO otvírají i na úrovni národní a evropské,

 zlepšení situace v oblasti úpadkových stránek a ponížit jejich působení,

 monitorovat negativní tendence ohrožující cíle EVVO a likvidovat je, popřípadě zredukovat jejich důsledky.

U nabízených ustanovení je pozorován především jejich systémový dopad na úrovni regionální. Tyto cíle jsou obecně formulovány a konkretizovány spolu s monitorováním stanovených ukazatelů. Součástí akčního plánu je také odpovědnost za jejich vykonání a vyhodnocování.

(33)

32

V Libereckém kraji je velký potenciál na podporu EVVO, který je prozatím využíván jen částečně, hlavně v důsledku prozatím krátkého působení. Prozatím nefungují mezioborové a mezisektorové vztahy a kontakty při vyhotovení dokumentů tematicky souvisejících. Kraj připravuje akce EVVO a podporuje je finančně. Provádí také různá opatření v provozu úřadu. V Libereckém kraji nabízejí finanční zdroje možnost spolufinancovat aktivity objektů EVVO. Především se zaměřují na podporů projektů, ne však na dlouhodobou funkci a posílení kapacity objektů EVVO. Pro rozvoj systému EVVO jsou celkové dostupné finanční možnosti nedostatečné a jednotlivé zdroje spolu navzájem nekomunikují. Pro EVVO objekty je velice těžké orientovat se v dostupných zdrojích a kombinovat je tak, aby mohly poskytovat programy dlouhodobé.

Na základních školách v Libereckém kraji byl vyplňován dotazník, kde učitelé odpovídali na různé otázky. Z dotazníků vyplynulo, že v EVVO základní školy v Libereckém kraji považují za důležité se především soustředit na tyto okruhy:

(34)

33

100 % by se měli žáci rozvíjet v emocionálním vztahu k přírodě

99,2 % by žáci měli poznávat okolí v místě svého bydliště

98,5 % by děti měli poznávat přírodu

87,2 % by žáci měli pochopit pozici člověka v přírodě a její hodnoty

85,6 % by žáci měli podílet na zlepšení mezilidských vztahů, jako předpokladu řešení ekologických problémů

84,6 %

učitelů si myslí, že

by žáci měli přijmout odpovědnost za současný stav životního prostředí, schopnosti odpovědného jednání aaktivní účasti v ochraně životního prostředí

81,7 % je důležitá praktická dovednost pro pobyt v přírodě 80,1 % by se žáci měli pochopit základní ekologické pojmy 74,9 % děti musí pochopit vývoj vztahu člověka a přírody

avývoj problémů životního prostředí

69,3 % by žáci měli pochopit znalost globálních souvislostí apříčiny globálních problémů

64,4 % by žáci měli pochopit vzájemné závislosti sociálního aekonomického rozvoje a stav životního prostředí Tabulka 1: Odpovědi z dotazníků týkajících se EVVO

2.4. Střediska environmentální výchovy v Libereckém kraji

Střediska environmentální výchovy mnohým cílovým skupinám poskytují rozsáhlou nabídku služeb v oblasti životního prostředí. Pořádají ekovýchovné programy pro školní, ale i mimoškolní mládež. Poskytují vzdělávání a informace i široké veřejnosti. Zde je uvedeno několik středisek, které můžeme navštívit v Libereckém kraji.

(35)

34

Organizace Místo působení Rok založení Typ organizace

Čmelák Liberec 1994 Zapsaný spolek

DDM Vikýř Jablonec nad Nisou 2008 Příspěvková

organizace

Divizna Liberec 2000 Příspěvková

organizace

Ekoporadna ORSEJ Česká Lípa 2003 Příspěvková

organizace

Semínko země Semily 2011 Občanské sdružení

SEV Český ráj Turnov 2004 Sdružení

právnických osob Společnost pro Jizerské

hory

Jablonec nad Nisou 2006 Občanské sdružení

Společnost pro Lužické hory

Jablonné v Podještědí 2004 Občanské sdružení

STŘEVIK Oldřichov v Hájích 2006 Příspěvková

organizace Tabulka 2: Střediska environmentální výchovy v Libereckém kraji

(36)

35 2.4.1. Čmelák

ČMELÁK

Místo působení Liberec

Rok založení 1994

Typ organizace Zapsaný spolek

Blokové programy Ano

Celodenní programy Ano

Pobytové programy Ne

Semináře exkurze pro pedagogy Ano

Další aktivity Dlouhodobé školní projekty, naučné stezky, ochrana přírody, protikorupční aktivity, obnova krajiny

Tabulka 3: Čmelák

Společnost přátel přírody Čmelák je jedna z největších severočeských organizací, zabývající se ekologickou výchovou. O životní prostředí v našem kraji se již starají více než devatenáct let. Vysázeli kolem pět set tisíc druhů stromů a dřevin, které jsou pro Liberecký kraj původem vlastní. Starají se také o dvaašedesát hektarů přírodně vzácných oblastí. Každý rok připravují ekologické výukové programy pro více jak čtyři tisíce pět set žáků všech typů škol. Tímto vytváří prostor pro klidné a zdravé životní prostředí. Snahou této společnosti je zapojovat do těchto aktivit co nejvíce lidí z co nejrůznějších sfér lidské společnosti aktivním způsobem, jako třeba je zapojit do práce v terénu. Mají snahu navázat dlouhodobou spolupráci s odbornou veřejností nebo s vlastníky pozemků a jejich cílem je tyto osoby inspirovat.

Posláním organizace je plnění předpokladů pro kvalitní život. Těmi jsou vzdělanost a funkčnost občanské společnosti, stejně jako harmonie krajiny a přírody.

K ochraně přírody přispívají tak, že získávají vlastní parcely a snaží se je změnit na části krajiny, které jsou plné života a jsou kontrastem nynější zdemolované krajiny.

Mapují výskyt vzácných a ohrožených stromů a dalších dřevin a sbírají jejich semena.

Vysazují prvotní odrůdy stromů a dalších dřevin, přičemž přispívají k restituci harmonické krajiny a navyšují počet míst, kde si nalézají své obydlí zanikající druhy živočichů a rostlin. Přispívají k obnovování lesů a zachraňují ohrožené druhy prvotních stromů a dřevin.

(37)

36

Mezi jejich ekovýchovné a osvětové činnosti patří pořádání odborných exkurzí a akcí pro veřejnost s poskytnutím průvodce. V jejich režii jsou dvě naučné stezky o lese v Novém pralese na ještědském hřebenu a v Harcově. Připravují pro školy ekovýchovné programy a také různé poutavé workshopy pro učitele. Organizují také víkendové akce pro české, ale i zahraniční dobrovolníky. Čmelák byl prvním environmentálním střediskem v našem kraji, které ukázalo, že se dají pěstovat lesní stromy a ostatní lesní dřeviny, aniž by používali chemické pesticidy a umělá hnojiva.

Chtějí také ukázat, že mají možnost se úspěšně obrátit na firemní podporovatele a že mohou reálně rozvinout jejich členskou základnu. Do jejich aktivit se zapojí několik set dobrovolníku každý rok a to z celé České republiky, ale také ze zahraničí. Jizerské hory, Ještědský hřbet, Podjizeří a také Český ráj zpestřilo jejich vysazování prvotních stromů a dřevin. Připravují výstavbu dalších stromů a dřevin, kolem tři sta tisíc sazenic, které v následujících letech plánují vysadit. Jsou ochránci přírody celkem dvaašedesáti hektarů půdy, z toho jsou padesát hektarů lesy, sedm hektarů mokré louky a mokřady, jeden a půl hektarů louky, jeden kilometr potoka a jeden rybníček. První pozemek vykoupili na podzim roku 2004 z prostředků veřejné sbírky, tímto pozemkem byl Nový prales. Dnes má tento pozemek rozlohu pětatřicet hektarů. Nakonec tedy velice úspěšně rozmnožují ohrožené a vzácné stromy a dřeviny jako jsou jedle, tis, ptáčnice, jilm a další. Pro rok 2011 tato organizace uspořádala sto padesát jedna ekovýchovných programů pro více jak tři tisíce tři sta třicet tři žáků a studentů. Studenty středních škol zapojili do projektu s názvem Stromy pro krajinu, kde vytvořili 8 zdárných architektonických plánů, které pak veřejně obhajovali a prezentovali před lidmi z města a společně se podíleli na jejich realizaci. Pomáhali také spolupracovat žákům se speciálními vzdělávacími potřebami s žáky základních škol v projektu Řemesla. Tento projekt uskutečnili jako jediní v našem kraji. Vážená mezinárodní nadace Ashoka poskytla stipendium předsedovi této organizace. Jejich samolepka s nápisem

„Nevhazujte reklamní materiály“ je prodávána na více než sto dvaceti místech v České republice.

Organizace Čmelák má několik lektorů, kteří navštěvují děti z mateřských škol, žáky základních škol a studenty středních škol. Nabízí jim programy s ekologickou tematikou a jejími hlavními cíli je vyvolat v dětech, žácích a studentech kladný vztah a respektování přírody. Také rozšíření znalostí o přírodě formou zábavných her

(38)

37

a prožitků, založených na praktických činnostech. V současnosti organizace nabízí něco kolem dvaceti ekovýchovných programů. Vzrůstá zájem také o programy v přírodě, které jsou jednodenní a vícedenní. Školám také organizace nabízí celoroční projekty.

Pro 1. stupeň základní školy organizace Čmelák nabízí celoroční program s názvem Krajina – nejkrásnější učebnice II. Pro blokovou výuku mají v nabídce ekovýchovné projekty s názvy O lese v pralese, Stopa není jen otisk tlapy, Království papíru a další. (Čmelák, 2012)

2.4.2. DDM Vikýř

DDM Vikýř Místo působení Jablonec nad Nisou

Rok založení 2008

Typ organizace Příspěvková organizace

Blokové programy Ano

Celodenní programy/exkurze Ne

Pobytové programy Ne

Semináře exkurze pro pedagogy Ne

Další aktivity Kroužky, vědomostní soutěže Tabulka 4: DDM Vikýř

Dům dětí a mládeže Vikýř je organizace, která vítá všechny lidi, kteří mají touhu se rozvíjet ve svých schopnostech a dovednostech v různých typech oblastí. Připravují pro lidi různorodou řadu činností, kde mají prostor pro vlastní tvořivost. Chtějí pomoci hlavně mladým lidem s rozvojem jejich osobnosti, se získáváním zdravého sebevědomí, s touhou a schopností ovlivňovat činnosti ve společnosti. Vytvořili si schopný tým pracovníků, který je schopen tyto úkoly uskutečňovat.

Tato volnočasová organizace zajišťuje vzdělávací, výchovné a odpočinkové akce. Také organizuje osvětové činnosti a to pro předškolní děti, žáky základních škol, žáky speciálních škol, studenty středních škol, samozřejmě i pro studenty vysokých škol, učitele, ale i pro ostatní lidi. Pracují jak se zdravými, tak i s jedinci, kteří jsou handicapovaní. Mají stálou nabídku zájmových vzdělávacích kroužků. Tato organizace má v nabídce také ekovýchovné programy pro mateřské a základní školy. Vytvářejí

(39)

38

bohatou organizovanou nabídku, která je vhodná pro využití volného času pro děti v průběhu školního roku. Nabízí především pravidelné činnosti, které působí na všechny oblasti osobnosti. Také se angažuje v pořádání soutěží, olympiád a sportovních akcí.

V létě o dětských prázdninách pořádají příměstské a výjezdové tábory. Jejich činností je také organizovat informační centrum pro mládež, kde je také ale čeká ještě mnoho práce, jelikož chtějí zajistit, aby funkce tohoto zařízení skutečně fungovala.

Pro 1. stupeň základních škol dům dětí a mládeže Vikýř nabízí přírodovědný kroužek, kde se lektoři s dětmi baví například o dinosaurech, domácích mazlíčcích, domácích zvířatech, zvířatech ze zoo, exotických zvířatech, hmyzu a mnoha dalších.

Dále mají v nabídce ekovýchovné programy, které mají název Finanční gramotnost, Gamblerství, Hlodavci, králíci a toulavá zvířata a další ekovýchovné programy. (Vikýř, 2015)

2.4.3. Divizna

Divizna

Místo působení Liberec

Rok založení 2000

Typ organizace Příspěvková organizace

Blokové programy Ano

Celodenní programy Ano

Pobytové programy Ne

Semináře exkurze pro pedagogy Ano

Další aktivity Ekoškola, Škola pro udržitelný život, Quest, Kola pro Afriku, Slunce v ZOO, knihovna

Tabulka 5: Divizna

Divizna je městské ekovýchovné středisko při ZOO Liberec. Toto středisko funguje již přes třináct let. Pomocí aktivit přibližují žákům environmentální výchovu a podporují jejich zodpovědné chování vůči veškerým živým i neživým organismům.

Také podporují a rozvíjí jejich chování k přírodě, krajině, planetě i tradicím. Kvalitní služby poskytuje v oblasti environmentální výchovy, vzdělání a osvěty. Realizuje ekovýchovné programy pro mateřské, základní a střední školy. Pořádá odborné semináře, exkurze a tvořivé dílny pro Pedagogickou fakultu a jejich studenty, učitele

(40)

39

a další pedagogické pracovníky, pracovníky oddílů a vedoucí dětských kroužků, také ale pro veřejnost. Komunikují s dalšími organizacemi, které realizují EVVO v našem kraji i po celé České republice. Poskytují informační a metodickou podporu ve školních vzdělávacích programech, které začleňují environmentální výchovu do výuky.

Koordinují v Libereckém kraji síť škol, které o ekologickou výchovu projevily zájem, v rámci projektu M. R. K. E. V. Koordinují také programy EKOŠKOLY a Školy pro udržitelný rozvoj v oblasti Libereckého kraje. Jejich environmentální pojetí výchovy vede k pozitivnímu vztahu k přírodě, uctívání kulturní a přírodní rozmanitosti a podporuje pocit sounáležitosti s celkem. Snaží se, aby člověk chápal důsledek svého chování vůči přírodě a přijímal zodpovědnost za rozhodnutí a jednání, které učinil.

Středisko Divizna nabízí mnoho ekovýchovných programů. V roce 2013 středisko nabízelo asi padesát tři ekovýchovných programů. Těchto programů proběhlo za tento rok tři sta patnáct a zúčastnily se jich šest tisíc osm set devadesát čtyři děti. Programy nabízejí pro děti od pěti do osmnácti let, které mohou být blokové a trvat dvě až tři hodiny nebo nabízejí celodenní exkurze. Cílem těchto programů je doplnění a rozšíření školní výuky a také obohacení učiva ve všech stupních škol o rozměr environmentální a ekologický. Pojednávají o dané tematické části učiva v různých souvislostech. Tímto rozvíjí komunikativní dovednosti u dětí a také vytváří přátelské postoje k životnímu prostředí a k přírodě. Velký důraz kladou na vlastní zkušenosti, prožitky a přímý kontakt s přírodou. Také je zde kladen důraz na osvojení ekologického přemýšlení, nespotřebitelného stylu života a na spoluodpovědné chování člověka vůči stavu životního prostředí. Ekovýchovné programy mají za svou náplň tvořivou práci, praktické činnosti, tematické úkoly a hry, které jsou doplněny komentářem. Náplň obsahu a jeho náročnost se řídí znalostmi a věkem dětí. Průřezové téma Environmentální výchova se dotýká všech ekovýchovných programů v Divizně.

U některých programů se také dotýká průřezového tématu Osobnostní a sociální výchova eventuálně o Výchovu k myšlení v evropských a globálních souvislostech.

Tímto berou v potaz při tvoření ekovýchovných programů RVP.

Pro 1. stupeň základních škol organizace Divizna nabízí exkurzy s názvem S přírodou za školou. Další nabídkou jsou blokové programy, kterými jsou například

References

Related documents

 Záškoláctví – bývá spojeno s negativním postojem ke škole, ale může to být i reakce na prospěchové selhání. Někdy jej můžeme charakterizovat jako komplex obranného

Tomu, aby se šikana vyšetřovala a řešila, často brání rodiče obětí. Když se tento problém ve třídě jejich dítěte objeví, často chtějí tyto rodiče pouze to, aby

diagnostickou metodou jsou posuzovací škály, které vyplňují sami aktéři, zachycují v nich své postoje, subjektivně zabarvené názory, svá očekávání. - Pomocí

Ve školní praxi profesní orientace znamená krátkodobou či jednorázovou pomoc mladým lidem, v naší práci tedy adolescentům, při jejich výběru školy nebo budoucího

– Poznávání jednoduché písně dle slyšeného rytmu: Při tomto cvičení budu dětem tleskat rytmus písní: „Skákal pes“, „Kočka leze dírou“,.. „Běží liška k Táboru“,

V teoretické části jsme zmapovali odbornou literaturu týkající se syndromu ADHD, tedy hyperaktivity s poruchou pozornosti. K nashromáždění základních informací

ešení šikany ve školním prost edí. Empirickou část tvo í výzkum, který prob hl v roce 2015 za pomoci dotazníkového šet ení na n kolika menších školách

V předchozí kapitole byla vyhodnocena získaná data z dotazníkového šetření. V této kapitole budou výsledky shrnuty a zjistíme, zda došlo k potvrzení či vyvrácení