STUDIE TVAROVÉHO ŘEŠENÍ NÁRODNÍHO MONGOLSKÉHO ODĚVU

STUDIE TVAROVÉHO ŘEŠENÍ NÁRODNÍHO MONGOLSKÉHO ODĚVU

Bakalářská práce

Studijní program: B3107 – Textil

Studijní obor: 3107R013 – Management obchodu s oděvy Autor práce: Dorzhi Munkuev

Vedoucí práce: Ing. Blažena Musilová, Ph.D.

Liberec 2014

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování

Tímto bych rád poděkoval své vedoucí bakalářské práce paní Ing. Blaženě Musilové za její čas a cenné rady, které mi poskytla při konzultacích. Dále bych poděkoval pracovníkům národní knihovny Burjatské republiky za poskytnutí literatury. Současně bych chtěl poděkovat rodině za podporu a přátelům za pomoc s korekturami textu.

5

ANOTACE

Tato bakalářská práce se zabývá studiem historie a specifiky národního mongolského oděvu. Na základě této studie je navržen novodobý oděv s využitím tradičních prvků.

Analytická část zahrnuje studium informací o hodnocení somatotypu mongolských mužů a národních norem pro označování velikostí oděvu. Praktická část zahrnuje měření vybraného somatotypu a test dynamiky oděvu. Práce končí vytvořením technické dokumentace k navrženému oděvu.

Klíčová slova:

historie odívání, tradiční mongolský oděv, symbolika, kompoziční vlastnosti, somatotyp, velikostní normy, návrh novodobého oděvu, technická dokumentace

ANNOTATION

This thesis is occupied by the history and specifics of the Mongolian national dress. On the basis of this study has designed modern clothing with traditional elements. The analytical part includes a study of information about mongolian men’s somatotype evaluation and national standards for sizing garments. The practical part includes measuring of selected somatotype and test of clothing’s dynamic. The work ends with the creation of technical documentation on the designed garment.

Key words:

history of clothing, Mongolian national dress, symbolism, compositional features, somatotype, size standards, devise of modern clothing, technical documentation.

6

Obsah

Úvod ... 9

1 Historie národního mongolského oděvu ... 10

1.1 Starověké období ... 10

1.2 Středověké období ... 11

1.3 Novověk a počátek moderních dějin ... 13

2 Specifika národního mongolského oděvu ... 15

2.1 Přehled mongolských oděvů ... 15

2.2 Význam tvaru a kompozičních vlastností oděvu ... 17

2.3 Symbolika mongolského oděvu ... 22

3 Studie informací o somatotypu mongolských můžu ... 26

3.1 „Původní obyvatelé severního Ruska: Antropologie a zdraví“... 26

3.2 Etnické vlastnosti somatometrických a cefalometrických parametrů u mužů ve východní Sibiři. ... 27

3.3 Morfologické a funkcionální vlastnosti studentů v Mongolsku v závislosti na genetických a přírodních faktorech. ... 29

4 Národní normy označování velikostí ... 31

4.1 Evropská norma EN-13402 ... 31

4.2 Americká norma ASTM DM6240 – 98 – 2006 ... 33

4.3 Ruské normy GOST 52774-2007 a GOST 53230-2008 ... 34

4.4 Velikostní sortimenty ... 34

5 Návrh novodobého oděvu s tradičními prvky ... 35

5.1 Návrh moderní mikiny s tradičními prvky ... 35

5.2 Grafická analýza tvarového řešení a definice materiálů ... 36

5.3 Dynamika pohybu a stanovení dynamických rozměrů ... 37

6 Měření statických a dynamických rozměrů na vybraném somatotypu ... 39

6.1 Stanovení dynamického efektu ... 40

6.2 Testování dynamiky na zkušební mikině ... 40

6.2.1 Obsah testu ... 40

7 Definice technických parametrů střihových dílů a ozdobných prvků ... 42

7.1 Konstrukce mikiny ... 42

7.1 Ozdobné prvky oděvu ... 42

8 Technická dokumentace moderní mikiny s tradičními prvky ... 46

8.1 Technický nákres a popis ... 46 7

8.2 Podrobný technický popis ... 47

8.3 Materiálová karta ... 47

8.4 Tělesné konstrukční rozměry ... 48

8.5 Konstrukce 1:5. Trupová část, rukáv, kapuce, manžeta, spodní lem ... 49

8.6 Modelová úprava předního dílu ... 50

8.7 Rozpiska střihových dílů ... 51

Závěr ... 52

Seznam použitých zdrojů ... 53

Seznam obrázků: ... 55

Seznam tabulek: ... 56

Seznam příloh: ... 56

Příloha č. 1:Velikostní sortimenty a mezomorfní somatotyp ... 57

Příloha č. 2: Dynamické rozměry D1-D6 ... 58

Příloha č. 3: Fotodokumentace testu dynamiky mikiny ... 59

8

Úvod

V dnešní době na univerzitách existuji fakulty východních kultur, kde nalezneme katedry mongolistiky, japonistiky atd. Nalezneme podrobná studia různých východních kultur.

Tato bakalářská práce se zabývá podobným druhem studia. Ale studium se specializuje především na oděv Mongolů, který byl v jejich životě významným prvkem. Samotný pojem Mongol je souhrny název mnoha kmenů a národností.

Cílem bakalářské práce je seznámení se s historií odívání a kulturou mongolských národů, studium specifik tvarů a symbolů národních oděvů. Na základě výsledku tohoto studia byl navržen novodobý oděv s tradičními mongolskými prvky.

Následně, aby byl naplněn cíl návrhu novodobého oděvu, byla prostudována informace o tělesných vlastnostech Mongolů, zejména mužů, a byl zjištěn základní somatotyp či typická tělesná postava. Dále byly prostudovány různé národní normy pro označování velikostí a velikostní sortimenty.

Po té následuje návrhová část. V této částí se vysvětluje myšlenka návrhu, provádí se grafická analýza tvarového řešení, popisuje se událost, při které navržený oděv bude oblečen. Při popisu události byly zjištěny dynamické pohyby a na jejich základě byly určeny dynamické rozměry.

V další části práce jsou výsledky tělesných měření základního somatotypu. Byla zkoumána dynamika, prostřednictvím stanovení dynamického efektu a následně testu dynamiky oděvu na zkušebním střihu.

Na základě studia dynamiky byly definovány technické parametry konstrukce oděvu a ozdobné prvky. Na závěr byla vypracována technická dokumentace navrženého oděvu a byla provedena jeho realizace.

Důvodem, proč jsem zvolil toto téma, je myšlenka otevření tvůrčího potenciálu studenta s využitím tradičních symbolů a oživení upadající tradice. Výzvou je tak navržení originálního novodobého oděvu, který je v dnešní době, zejména u mladé generace oblíbený, ale zároveň připomíná tradiční kulturu Mongolů.

9

1 Histori e národního mongolského oděvu

Během velké expanze Mongolů ve 13. století došlo ke kontaktu se čtyřmi velkými civilizacemi: Evropa, arabský svět, Indie, Čína a Tibet. Evropská a arabská civilizace neovlivnila kulturu Mongolů dlouhodobě, protože kontakt se Západem byl brzy ukončen.

Největší vliv na mongolskou kulturu z dlouhodobého hlediska měly tibetská a čínská kultura. [1]

Vliv Tibetu byl hlavně po duchovní stránce. To ovlivňovalo symboliku oděvu, která měla za účel vyjadřovat filosofický náhled na svět. Čínská strana ovlivňovala materiální stránku oděvů, která do určité míry závisela na tom, že v Mongolsku tkaní ještě nebylo na takové úrovni rozvinuto. Takže všechny látky byly převážně dováženy ze zahraničí. Import látek z Číny znamenal, že oděv Mongolů se podobal ve vzhledu čínskému oděvu. Materiály, které se používaly pro šití oděvu, většinou byly z bavlny, hedvábí, sametu, vlny a kůže.

Bavlna se používala pro každodenní oděv obyčejných lidí a jako podšívka pro všechny oděvy z hedvábí. Vyšší sociální vrstva nosila oděv převážně z hedvábí. Většinou to byl satén v různých barvách. Oděv vyšších vrstev byl velmi atraktivní a bohatě zdobený vyšitými ornamenty. [1]

1.1 Starověké období

Počátek tohoto období sahá od doby Hunské říše (209 př.n.l.- 155 n.l.) až po říši Kitanů (916- 1125). Předchůdci Mongolů byly kultury dlaždicových hrobek (Hunové, Syanbi a jiné nomádské kmeny). V Číně se tyto severské nomádské kmeny nazývaly souhrnným názvem „beidi“, což v překladu znamená severní barbaři. Mezi ně patřili kromě Mongolů i Mandžuové. V této době Mongolové nosili kabáty s šikmým překladem a dlouhou vestu se středovým zapínáním (obr č. 2). To dokazují nálezy kostýmů z archeologických vykopávek z pohřební mohyly (kurganu) Noin Ula v severním Mongolsku (obr. č. 1). [2]

Obrázek č. 1 Kostým z hunského kurganu v Noin Ula [3]

Obrázek č. 2 Střih kabátu s šikmým překladem [1]

10

Konstrukce nalezeného oděvu dokazuje pomocí barev a dekorativních ozdob, že se jedná o dávnou mongolskou kulturu. Materiál, ze kterého je oděv zhotoven dokazuje kontakty se sousedními zeměmi na východě. Tento vzor kabátu se stal v pozdější době populární ve formě kabátu s obdélníkovou hranicí. Do současné doby tento oděv procházel neustálými změnami s měnícími se sociálními a ekonomickými podmínkami. I přes veškeré změny se tradiční prvky zachovaly.[2]

1.2 Středověké období

Tímto obdobím začíná velká historie Mongolů, kterou způsobilo spojení všech kmenů na severu od Číny. Tyto kmeny spojil vůdce Temudžin, v roce 1206 byl prohlášen velikým chánem a přijal nové jméno Čingis. Zároveň dal spojenému národu jméno „Mongol“.

Změna z roztroušených kmenových systémů v centralizovanou vládu vedla k počátku největší říše v celé historii lidstva. To mělo také velký vliv na kontakt s jinými civilizacemi jak na západ, tak na východ. Nový mongolský stát se dále rozšiřoval o dobytá území. Na východě ovládli plně Čínu a dále postoupili do Indie a Vietnamu. Na západě dobyli území Blízkého východu (arabské země) až po Jaderské moře.[3] Tato expanze vzájemně obohatila kultury například v oděvnictví o nové prvky a materiály.

Jak vypadal oděv v té době, můžeme vidět na ilustracích v historických kronikách Blízkého východu. Hlavní z nich je dílo Rashid Al-Dina, který byl ministrem státu Ílchanát při mongolském dvoru. Rashid Al-Din sepsal své manuskripty v pozdější době a svou práci založil na dřívějších výzkumech. Podle ilustrací z jeho rukopisu byly provedeny rekonstrukce mongolských oděvů (obr č. 3). [4]

Oblečení v té době bylo složeno ze spodní tuniky podobné lněné košili a ze spodních kalhot. Vrchní vrstvou byla tunika s nadměrně dlouhými rukávy a kalhoty. Na vrchní tuniku se dále oblékala další tunika s krátkými rukávy, která byla zdobená. Oblek byl předělen pásem z kůže nebo hedvábí v pase. Boty měly špičatý konec zahnutý nahoru. [4]

11

Obrázek č. 3 Čingischán a jeho synové z perského manuskriptu [4]

Obrázek č. 4 Portrét chána Hülegü [4]

Obrázek č. 4 nejlépe ilustruje tři vrstvy oděvu. Lze vidět, že kratší rukávy třetí tuniky jsou přes tuniku s dlouhými rukávy. Na krku je límec spodní košile.

Na obrázku č. 5 je zřejmé, že Mongolové ve 13. století nosili tuniku s dlouhým rukávem a to buď se středovým zapínáním, nebo s bočním zapínáním s překladem, které bylo častěji využíváno. Tato tunika se dala nosit i samostatně. Boční zapínání bylo vždy směrem zleva doprava. Za povšimnutí stojí délka rukávů a zúžení v zápěstí. [4]

Obrázek č. 5 Kublaj Chán v tunice 13 století [4]

Ve středověku se střih oděvu Mongolů příliš neměnil. Střídaly se pouze materiály a technologie. V době kdy syn Čingischána Kublai ovládl Čínu, dal vzniknout dynastii Jüan.

Ustanovil tak sociální řád a pravidla odívání. Vlivem získaného čínského území došlo k promíchání mongolské a čínské kultury. Mongolové převzali technologie složitých vzorů a spolu s tím symboliku. Na počátku vlády dynastie Jüan byl ekonomický stav mongolské říše dobrý. V důsledku toho měla většina lidí dostatek prostředků na kvalitně šité oděvy z vysoce jakostních materiálů. [2]

Rozvojem technologií se mongolský oděv stal více rozmanitý. Garderoba šlechty se obohatila o nové druhy oděvu. Po delším časovém období se oděv vládnoucí vrstvy Mongolů začal velmi podobat oděvu čínské šlechty. Tento rozdíl byl patrný mezi Mongoly 12

z vnějšího Mongolska a Mongoly z teritorií Číny. [2]

Na tomto je patrné, jaké civilizace nejvíce ovlivnily mongolskou kulturu. Jelikož kontakt se západní částí začal slábnout, větší vliv tak měla východní civilizace. Čína a Tibet byly dlouhou dobu pod nadvládou Mongolů. Zároveň tibetská forma buddhismu pronikla do Mongolska a to významně ovlivnilo symboliku na oděvech. Současně přejali mnišský oděv s jeho sémiotikou barev.

1.3 Novověk a počátek moderních dějin

Jelikož oděv Mongolů vždy odrážel životní styl a plnil sociální funkci, docházelo postupem času ke změnám. Nejvýznamnější změna v oděvu nastala ke konci 19. stol. a na začátku 20. stol. Největší vliv měla politická situace, technologické faktory, sociální a kulturní podmínky. Vývoj výrobní technologie materiálu začal podstatně ovlivňovat mongolské odívaní. Mongolové převzali některé západní druhy oděvů například košile, kalhoty, sako, čepice, kabát a kombinovali je s tradičním oděvem (obr. č. 6). Zakázková výroba začala být dražší než průmyslová výroba. Ale některé vybrané druhy oděvů například zimní oblečení, ženská vesta a zimní boty zůstávaly v užívání delší dobu.

Sémiotické symboly a vzory ztrácejí svoji významovou funkci a začínají plnit jen ozdobný účel. V tomto období se oděv velmi změnil vlivem nových hodnot, ideologie a vnímání světa. [5]

Po mongolské národní revoluci se v roce 1921 Mongolsko stává komunistickým státem.

Všechny sociální normy byly reformovány a tato změna se odrazila i v odívání. V průběhu komunistického vlivu tradiční oděv skoro vymizel. V tomto období se mezi lidmi rozšířil oděv socialistického charakteru. Vliv socialistické ideologie byl nejsilnější ze všech vlivů za celou historii. [5]

13

Obrázek č. 6 Tradiční „deel“ v kombinaci se západní pokrývkou hlavy [6]

V současné době trend sebeurčení národa pomocí oděvu upadl. Tento úpadek je způsoben především komunistickou ideologií, která se snažila prvky národního sebeurčení minimalizovat. Nejedná se pouze o oděvnictví, ale i o kulturu celkově. Dalším významným vlivem na oděvnictví je velká městská aglomerace, kde se lidé snaží žít po vzoru západní moderní civilizace. Kultura a tradiční oděv se částečně zachovaly na vesnicích. Ale i tam došlo k úpravám a modernizaci oděvu přizpůsobeného potřebám a životnímu stylu dnešních Mongolů. Tradiční oděv je využíván v oblastech rekonstrukce, exkluzivní autorské módy a divadelního-scénického kostýmu. Ale stává se opět aktuální v běžném životě a mnozí obyvatelé Mongolska si objednávají na zakázku zimní deely, čepice, boty, vesty atd.

14

2 Specifika národního mongolského oděvu

2.1 Přehled mongolských oděvů

Popíšeme si nyní nejtypičtější oděvy. Pro obě pohlaví jsou společné kalhoty a tunika, přes které se nosí dlouhý kabátec tzv. „deel“ se stojacím límcem, který je také určen pro obě pohlaví. Kabátec je vymyšlen přímo pro tamní počasí a zároveň pro jízdu na koni, proto mají kalhoty i ženy. Kabát má překlad z levé strany na pravou, čímž dochází k dvojité vrstvě materiálu v oblasti hrudníku a břicha. Je tak zajištěna ochrana proti prochladnutí.[7]

Obrázek č. 7 Mongolský zimní "Deel"[8]

V zimním období se jako materiál pro výrobu „deelu“ využívá kožešina, která někdy bývá chráněná z vnější strany ještě jednou vrstvou látky (obr č. 7). V létě převažují lehké materiály jako bavlna, vlna či hedvábí a „deely“ mohou být lemovány kožešinou. Jako slavnostní materiál se využíval těžký hedvábný brokát. Hlavním materiálem pro výrobu

„deelu“, především v minulosti, byla kožešina všech větších zvířat. To vedlo k velké odbornosti ve zpracování kůže a vytváření ornamentů. Jako příklad je možné uvést barvení ovčí kůže na žlutou či zelenou barvu, do které se následně vypalují ornamenty. [7]

Zdobení „deelu“ bylo ovlivněno kmenovou příslušností (Chalcha, Burjat, Dörbet, Torgut, Barga, viz obr. č. 8). Například burjatský mužský „deel“ má na překladu trojitý pruh

„enger“. Barvy, které jsou použity, nejsou pouze okrasným prvkem, ale mají i symbolický význam. Barvy mají přesné pořadí. Modrá barva, která je jako vrchní, je symbolem pro horní svět (nebe) a znamená ctnost. Černá barva, která se nachází uprostřed, je symbolem plodnosti země. Červená barva, která je ve spodní části, znamená spodní svět a zkrocení špatných emocí. Dalším zdobným prvkem je zdobení drahými kameny, jako je tyrkys, dále perly, korály, zlato a stříbro. Tvorba oděvu byla součástí umění a nešily je jen ženy, ale i muži. Jedním ze specifických prvků mužského oděvu je hedvábný či kožený pás, který se nazývá v mongolštině „buhen“. Pás byl většinou jednobarevný s výjimkou některých burjatských oděvů. Zimní kožešinový kabát se nazývá „uhete deel“. Typickým znakem mongolských „deelů“ je velmi široká manžeta na rukávech „nudarga“, která má

15

symbolizovat koňská kopyta. Podle tradice je manžeta symbolem nadřazenosti Číny nad Mongolskem, která byla vyžadována z čínské strany. Jedná se však o praktickou funkci, která má využití během zimy, kdy se manžeta otočí dolů a chrání ruce.[7]

Obrázek č. 8 Oděvy různých mongolských kmenů [2]

Dalším doplňujícím oděvním prvkem letní varianty kabátu je vesta „hantaaz“ v délce do úrovně pasu, která podle potřeby byla překládána (obr. č. 9). Podle oděvu se také rozlišoval rodinný stav ženy. Tradiční oděv pro ženy nezahrnoval pás. Důkazem toho je staré mongolské označení pro ženské pohlaví „busgui“, což v doslovném překladu znamená bez pásu. Muž tak byl nazýván „buste“ s pásem.[7]

Obrázek č. 9 Mongolský "deel" a "hantaaz"[8]

16

2.2 Význam tvaru a kompozičních vlastností oděvu

Tvar mongolského oděvu siluetou připomíná lichoběžník (obr. č. 10). Tento tvar je způsoben tím, že ve vrchní části přiléhá k tělu a směrem dolů se rozšiřuje. Oděv byl velmi pohodlný v domácnosti a pro jízdu na koni. Pokrývka hlavy byla kuželovitého tvaru, což bylo v souladu s celkovou siluetou (obr č. 11). Charakteristické pro tradiční oděv je strohost, přirozená vazba barev a dekoru s určením detailu a jejich symboliky. Tvar oděvu, bot, pokrývky hlavy, nejsou monolitické, ale zpravidla jsou tvořeny z řady složených částí.

Členění bylo podmíněno strukturou těla, jeho dynamikou a bylo spojeno s technologií zhotovení a vlastnostmi materiálu.[9]

Konstrukce oděvu je vyvinuta z jednotlivých dílů. V místě spoje a švu se vždy dekorovalo kontrastním materiálem. Věřilo se, že v místě narušení celistvosti látky, může dojít k proniknutí zlých duchů. Tento kontrast především zdůrazňoval linie oděvu. [9]

Obrázek č. 10 Tvar mongolského „Deelu“ [11]

V mongolském oděvu je jasně rozpoznatelná zrcadlová symetrie, což je vzorem udržitelnosti, přiměřenosti a vhodnosti. Asymetrie se objevuje pouze v dekoracích na hrudi a v překladu. Tento systém zapínání z levé strany na pravou má kromě izolační funkce také symbolický význam. Podle mongolské představy přichází negativní energie zleva a pozitivní zprava. Proto při zapnutí kabátu v tomto směru se člověk brání negativním vlivům a při rozepnutí je otevřen pozitivním vlivům. Další praktickou funkcí tohoto zapínání bylo vytvoření kapsy v překladu, která byla komfortní a užitečná v běžném životě.[9]

17

Obrázek č. 11 Zimní čepice Burjatů[2]

Tradiční oděv je podřízen vertikálnímu a horizontálnímu členění, které symbolizuje náhled na členění světa do tří úrovní. Horní část je pokrývka hlavy, střední část je ošacení a spodní části jsou míněny boty. Člověk je vnímán, jako ztělesnění dělení světa a páteř znázorňuje pilíř, který vše spojuje. Horizontálním dělením oděvu jsou okraje šatů, barevné pruhy na manžetách a límce. Vertikální členění zahrnuje linii od ramene k spodnímu lemu a kuželovitá pokrývka hlavy, dále pak ozdoby. Systém zapínání šatů má také svůj význam v symbolice. Horní část knoflíků má přinášet štěstí a dobro. Při rituálech si Mongolové rozepínali horní knoflíky, aby štěstí a dobro vstupovalo bez překážek do vědomí. Střední knoflíky měly zaručit hojnost potomstva, čest a důstojnost. Spodní knoflíky symbolizovaly ochranu hospodářství a bohatství. [9]

Dámský kostým tvořilo spodní prádlo, vnější oděv, pokrývka hlavy, obuv a šperky (obr. č.

12). Vnější oděv tvořil kabát se střihem tuniky, která byla tvořená dvěma částmi s předělem v pase a všitými širokými rukávy. Nezbytnou součástí oděvu vdaných žen byla vesta s krátkým nebo dlouhým střihem. Tato část oděvu sloužila jako ochrana proti prochladnutí a negativním vlivům. Podle mongolských pravidel bylo nepřípustné, aby žena předstupovala před muže bez vesty a pokrývky hlavy. Jelikož byla pokrývka hlavy vnímána jako místo životní síly, odkládaly ji pouze, když se ukládaly k spánku. Vzhled dámského obleku tvořily pruhy různých šíří, kontrastních barev a materiálů. Ty byly umístěny na spodních částech oděvů, rukávech, loketní a ramenní oblasti. Déle také na okrajích zapínání. Pro výrobu šatů se často používaly látky dovážené z Číny s vyšitými motivy, rytmicky se opakujícími geometrickými a květinovými vzory.[9]

18

Obrázek č. 12 Dámský soubor oděvů: kabát, vesta, šperk, pokrývka hlavy[7]

Zvláštností mongolského oděvu byla kombinace různorodých materiálů v jednom kusu oděvu, které tak vytvářely kontrast. Měkké lesklé hedvábí bok po boku s reliéfní strukturou srsti, brokátová tkanina v kombinaci se sametem. Důležitým aspektem složení byla barva, a to nejen barva oblečení, ale také barva bot, čepic, pásů a dalších předmětů, které doplňovaly oděv.[9]

V pánském obleku převládala modrá, černá, hnědá, tmavě zelená, někdy nahnědlé barvy.

V ženském oděvu to byla modrá, světle zelená, červená, tyrkysová, smaragdová a hnědá.

Dívčí kostýmy byly vyrobeny ze světle modré, světle zelené nebo bílé tkaniny. V obleku starší ženy dominují umírněné barvy například hnědá, kaštanová, tmavě zelená, tmavě modrá. Tradičním principem organizace barevnosti obleku byl kontrast. Nejčastěji jsou u dámského obleku základní barvy kabátu a vesty obohaceny o dvě nebo tři druhotné barvy a šperky. Kabát sloužil jako podklad pro vestu, která byla podkladem pro výšivky a bižuterii.[9]

V každé oblasti převládala určitá barva, na západě se převážně užívala červená a hnědá, na východě převažovala modrá a zelená (obr. č. 13-14).

Obrázek č. 13 Oděv západních Burjatů[9] Obrázek č. 14 Oděv východních Burjatů[9]

Pro kompoziční organizaci tvaru kostýmu je důležité centrum, kde se koncentruje nejdůležitější základ mezi všemi prvky, důraz nebo dominantní prvek v celkovém složení.

V kostýmech žen tuto roli plnily ozdoby a šperky. Důraz na kompoziční centrum obleku 19

symbolicky vyjadřovalo ideologické představy ovlivněné mytologií. Kompoziční zdůraznění se nacházela v oblasti nejdůležitějších orgánů na hrudi a v oblasti břicha.

Funkcí bylo chránit majitele před špatnými vlivy a zajistit plodnost mladých žen. Na sakrální úrovni měly vyobrazovat kosmické představy o uspořádání světa.[9]

Symbolika a kompoziční centrum v tradičním oděvu bylo zkombinováno do jednoho celku. U oděvu žen východních Burjatů je centrem speciální ozdoba, kterou je stříbrný amulet ve tvaru kruhu nebo obdélníku „guu“ (obr. č. 15). U oděvu západních burjatských žen je centrálním symbolem kruhová deska „holoopshi“ (obr. č. 16). Symboly byly umístěné v oblasti sluneční pleteně, kde je podle představ Mongolů umístěna duše, životní síla a dech. Často se objevovalo i druhé centrum a tím byl stříbrný konec na pokrývce hlavy „denze“, zdobený červeným korálem, který symbolizoval slunce a poukazoval na sociální postavení. Roli druhého kompozičního centra mohou plnit další různé ozdobné prvky na hlavě. Kompoziční střed se tak nacházel na nejdůležitějších částech těla symbolizujících podstatu člověka, jako duše a jeho bytí. Sémiotické prvky byly realizovány pomocí uměleckých prostředků a tím se stal oblek produktem užitného umění.

[9]

Obrázek č. 15 Amulet "Guu"[10] Obrázek č. 16 Amulet „Holoopshi“[10]

V pánském obleku byl kompozičním centrem pás. Jednalo se o jeden z nejvíce podstatných doplňků u obleku, jako symbol mužské cti a důstojnosti.

K pásu se vždy přivazoval nůž, pazourek a pouzdro s trubkou (obr. č. 17). Z praktického hlediska pás pomáhal držet správně záda při jízdě na koni a snižoval tak riziko nemocí zad.

Pánský oblek byl odlišný od ženského umírněným zdobením, přítomností pásu a malým množstvím šperků. Konstrukce pánského oděvu se v průběhu života neměnila, pouze byl zdůrazněn věk pomocí barvy látky.[9]

20

Obrázek č. 17 Oděv burjatského muže[2] Obrázek č. 18 Burjatská rodina [11]

Mužský a ženský oblek se v kompozici vzájemně doplňovaly. Podle siluety obleku si byly podobné, monolitický vzhled mající lichoběžníkový tvar. Při bližším pohledu byly kontrastní. Kompozice ženského oděvu byla složitě sestavená a měla hodně drobností. U mužů byl oblek jednoduchý. Mužské oděvy měly tmavé barvy, oproti tomu ženské byly jasné a živé. Protichůdnost a vzájemné doplňování mužského a ženského obleku mělo sakrální význam jako vztah mezi dvěma protiklady nebe a země, chaosu a pořádku, otevřenosti a uzavřenosti. Věřilo se, že na takovém principu byly postaveny všechny zákony vesmíru.[9]

Dětský kostým byl střihově podobný mužskému a byl také stejných barev. Jelikož byl velikostně malý, centrální prvek se podobal ženskému. Jedná se tak o kombinaci mužského a ženského kostýmu. Na sakrální úrovni to znamenalo nedávný příchod dítěte z horního světa, na rozdíl od dospělých, kteří již prošli iniciací a stojí pevně na zemi.

Horizontálním projevem kontrastnosti oděvů byla odlišnost mezi mužským a ženským kostýmem a vertikální projevem byl dětský oblek, jako vrchní bod. Za spodní bod byl považován pouze kostým staré ženy, jelikož mužský oděv je neměnný. Stáří je považováno za spodní bod, jakožto příprava odchodu do nižšího světa, zatímco dítě přichází z horního světa. Tak je oděv celé rodiny sestaven celou skupinou kostýmů s různým konstrukčním řešením a rozdílnými sémiotickými prvky. Zároveň každý oblek měl vlastní informační hodnotu o společenském postavení. Na obrázku č. 18 je zobrazená burjatská rodina, počátku 20. století. [9]

Po analýze tradičních oděvů Mongolů lze dojít k závěru, že základem kompozice oděvů je princip shody mezi uměleckým a sémiotickým aspektem, které dohromady tvoří komplexní jednotku.

21

2.3 Symbolika mongolského oděvu

Oděv byl zdoben výšivkami, knoflíky, mincemi a polodrahokamy. Barva dekoru byla obvykle v kontrastu s pozadím. Jako příklad lze uvést kontrast výšivky, která se převážně vyráběla z barevných hedvábných nití – žluté, oranžové, červené, zelené. Podklad byl tmavý, nejčastěji černý samet a jiné. Pomocí tohoto kontrastu byla výroba okrasných dekorů jednoduše řešená. Funkcí vzorů nebyla pouze dekorace, ale i víra v ochranu a ctnostná přání. [9]

Na dekoraci oděvu, bot, čepic a dalších potřeb pro domácnost Mongolové kladli velký důraz. Velmi důležitá je barva materiálu, jeho struktura, a neméně důležitým je vzor.

Nejenže oživuje povrch dané věci, ale také obohacuje emocemi barvu a povrch materiálu, takže je výraznější a zářivější. [12]

K dnešnímu dni existuje dostatečné množství literatury, která zkoumá mongolské vzory.

Problém je v tom, že současná generace spolu se ztrátou svého rodného jazyka, národních tradic a zvyků zapomíná na pravý význam symboliky ornamentů. Ztrácejí svůj účel a stávají se pravidelným vzorem bez jakéhokoliv hlubšího významu.

Jen málo lidí ví, jaký význam mají vzory na oblečení. Všechny tyto na první pohled drobné věci, které jsou součástí každodenního života, byly založeny předky Mongolů, kteří do nich vložili tajný význam. Po hlubším a podrobnějším prozkoumání je jasné, že žádný vzor není bez důvodu. Vše má svůj význam. Právě tyto významy chceme prostudovat.[12]

Charakteristickým rysem mongolských ornamentů je, že mnoho z jeho prvků, kromě dekorativní funkce, nesou určitý symbolický význam. Historie jejich výskytu sahá svými kořeny do pohanské doby se šamanskými prvky. Šamanismus se zakládal na národních pověrách, že každý kmen má svůj počátek v bájném zvířeti. Podmíněné obrazy těchto bytostí se odrážejí v designu předmětů šamanského kultu, obřadních a loveckých atributech, částech oblečení a vojenské výbavě. [12]

Vznik velkého počtu znaků a symbolů v mongolském ornamentálním umění je spojen se šířením buddhismu v mongolské kultuře. Je třeba poznamenat, že tento jev se neomezuje pouze na víru jako nauku náboženství, ale jako na ucelený systém filozofických, kulturních, morálních a estetických názorů, založených na humánních principech, které se vyvíjely staletí ve středoasijských zemích (Indie, Tibet, Čína, Mongolsko). [12]

Rozmanitost symboliky se rozděluje na 5 hlavních skupin, které jsou vzájemně propojeny:

geometrické, zoomorfní, rostlinné, přírodní ornamenty a kultovní.

22

1. Geometrická skupina: nejrozšířenější mezi mongolskými národy. Mezi nomády Střední Asie byl v předbuddhistické době rozšířen kult slunce. Geometrickým vyjádřením uctívaného objektu byl kruhový ornament, který měl většinou tečku ve středu. Krom samotného vyobrazení slunce ornament vyjadřoval hybnou sílu.

Dalším využívaným symbolem pro zobrazení hybné síly byla svastika. [12]

Meandr Jing-Jang Svastika

Cop Kruh

Obrázek č. 19 Skupina geometrických symbolů [13]

2. Zoomorfní symboly: jedná se o nejpopulárnější skupinu ornamentů v mogolském lidovém umění. Nejčastější je vyobrazení pěti domácích zvířat „taban hushuu mal“. Stejně oblíbené je využití 12 zvířat, které vychází ze systému lunárního kalendáře a dohromady tvoří symbol nekonečného štěstí, prosperity a zdraví. [12]

Nosovitý

ornament (hamar ugalza)

Pták Lev Ryba

Rohovitý ornament (eber ugalza)

Drak (lů) Želva (šou) Slon

Obrázek č. 20 Skupina zoomorfních symbolů [13]

23

3. Rostlinné symboly: vyjadřují pochopení zákonů přírody a vnímání světa člověkem. Tyto symboly jsou široce využívány v architektuře, malířství a sochařství. Stromy a rostliny symbolizují mateřství, plodnost a životní energie.

Výhradně se v této skupině ornamentů zdůrazňuje lotosový květ. Tento symbol proniknul do mongolského umění spolu s přijetím buddhismu. V některých zemích je využíván jako národní symbol, například v Kalmycku. Lotosový květ je nezbytnou součástí buddhistické ikonografie. [12]

Listový design Květinový Lotosový

Obrázek č. 21 Rostlinné designy [13]

4. Přírodní ornamenty: tato skupina je tvořena přírodními objekty, které obklopují člověka jako například slunce, měsíc, hvězdy, oheň, voda, hory, mraky a duha.

Charakteristickým složením těchto znaků je „soyombo“. To je složeno ze slunečního disku, půlměsíce a hořícího plamene. Tento složený symbol je využíván mongolskými národy jako státní znak. Slunce a měsíc, které mají protikladné vlastnosti, jsou považovány za prapředky Mongolů. [12]

Oheň Voda „Soyombo“

Obrázek č. 22 Skupina přírodních ornamentů [13]

24

5. Kultovní ornamenty: zahrnují poměrně velkou skupinu, která využívá kombinaci některých prvků ozdob čtyř skupin s buddhistickými symboly. Nejpoužívanější jsou symboly štěstí, které mají svůj původ v Indii a do Mongolska se dostaly přes Tibet prostřednictvím přijetí tibetské formy buddhismu. Dalšími symboly jsou

„vadžra“, „kalačakra“, „triratna“, „stupa“ [12]

Drahocenný deštník

Bílá ulita Dvě zlaté ryby Nekonečný uzel

Drahocenná váza Praporec vítězství Lotosový květ Kolo s osmi paprsky

„Vadžra“ Deset všemocných

slabik „kalačakra“ Tři Klenoty„gurban erdni“

„Stupa osvícení“

Obrázek č. 23 Skupina kultovních symbolů [13]

Symbolika barev v ornamentu

• Červená - barva ohně, světla, tepla, bez kterého není života na Zemi. Předkové věřili, že tato barva přináší radost a štěstí do rodiny, dává mír a prosperitu lidu.

• Modrá - barva nebe a vody, symbolizuje věčnost, nekonečno. Symbol věrnosti, stálosti a poctivosti.

• Žlutá - barva zlata, pevnosti a ušlechtilosti. Podle filozofie buddhismu je to barva symbolizující moudrost.

• Zelená - barva trávy, listí a kvetoucí země.

• Oranžová – symbolizuje východ slunce, regeneraci a prosperitu.

• Černá - barva temnoty, znamená zradu a hrozbu. [12]

25

3 Studie informací o somatotypu mongolských muž ů

Studie somatotypu je důležitá z hlediska konstruování oděvu. Při tvorbě návrhu oděvních výrobků je nutné zohlednit tvar lidského těla. Cílem této studie somatotypu mongolských mužů je stanovit základní nebo typický somatotyp mužů. Aby se dal zjistit typický somatotyp, bylo prostudováno několik publikací zabývajících se antropologickým studiem Mongolů.

3.1 „Původní obyvatelé severního Ruska: Antropologie a zdraví“ [14]

Publikace je založena na výsledcích studií různých národů severní oblasti Ruska a Sibiře, které se prováděly v různých časových obdobích v letech 1986 až 2007. Tato práce zahrnuje obsáhlé studie antropologických vlastností studovaných etnických skupin.

Materiál a metody

Pro zjišťování somatotypu je použita metoda „Heath and Carter“. Podle této metody se rozlišují 3 základní somatotypy: endomorfní komponent, mezomorfní komponent a ektomorfní komponent. Endomorfie se vztahuje k relativní tloušťce nebo hubenosti osob, mezomorfie se vztahuje k relativnímu svalově-kosternímu rozvoji ve vztahu k tělesné výšce, ektomorfie se vztahuje k relativní délce častí těla – 𝑉𝑉ýš𝑘𝑘𝑘𝑘 𝑝𝑝𝑝𝑝𝑝𝑝𝑝𝑝𝑘𝑘𝑝𝑝𝑝𝑝

√ℎ𝑚𝑚𝑝𝑝𝑝𝑝𝑚𝑚𝑝𝑝𝑝𝑝𝑝𝑝

3 . Každý komponent

je u jedince přítomen. Samotný somatotyp se charakterizuje třemi čísly například: 2-5-2, mezomorfní typ. První číslo označuje endomorfní komponent, druhé mezomorfní a třetí ektomorfní. Pokud jedna z komponent je převládající a dvě ostatní jsou vyrovnané, jedná se o vyrovnaný endomorf, mezomorf nebo ektomorf. Dále mohou existovat mezní somatotypy jako mezomorfní endomorf, ektomorfní mezomorf atd. [14]

Výsledek

Tabulka č. 1 poskytuje střední hodnoty somatotypických komponentů u reprezentantů (19- 25 let) ve studovaných etnických skupinách odhadované na základě metody „Heath and Carter“. Střední hodnoty u mužské složky jsou velmi podobné. Komponent mezomorfie je převládající u mladých mužů všech zkoumaných etnických skupin. U Burjatů a Rusů z východní Sibiře (81-85%) a téměř u všech mladých Komi-permjaků a Mansů (89-100%) je mezomorfní komponent převládající nad ekto- a endomorfním. [14]

26

Tabulka č. 1 Střední hodnoty somatotypických komponentů „Heath and Carter“ [14]

3.2 „Etnické vlastnosti somatometrických a cefalometrických parametrů u mužů na východní Sibiři“ [15]

Tato publikace se zabývá somatometrickým a cefalometrickým výzkumem čtyř etnických skupin na východní Sibiři: Rusové, Burjati, Chakasové a Tuvinci. V publikaci se prezentují výsledky antropologické studie mužské populace. Analýza etnických vlastností somatometrických a cefalometrických hodnot byla provedena pomocí korelace a percentilu. Bylo provedeno hodnocení rozměrů, komponent stavby těla, proporce postavy a harmonie vývoje. V práci jsou uvedeny vlastnosti somatometrických a cefalometrických indikátorů moderního obyvatelstva východní Sibiře v závislosti na etnické příslušnosti a klimatických podmínkách. Provedeno bylo i srovnání somatotypu u různých etnických skupin na Sibiři. Výsledek antropometrických výzkumů je realizován na základě průměrných hodnot výběru a vytváří obraz současného mladého obyvatelstva východní Sibiře v závislosti na etnické příslušnosti. [15]

Materiál a metody

Antropometrická měření byla provedena v souladu s doporučeními používané metodiky.

Somatotypy se určovaly pomocí indexu (Rees-Eysenck):𝐼𝐼 =^{𝑉𝑉𝑉𝑉×100}_{𝑉𝑉𝑃𝑃𝑃𝑃×6}, kde VP je výška postavy a podélný průměr hrudníku. Osoby, které mají hodnotu indexu do 96, jsou definovány jako piknický (endomorfní) somatotyp, 96-106 mezomorfní a nad 106 astenický (ektomorfní). [15]

Antropometrické a cefalometrické měření bylo provedeno na vzorku 561 mužů ve věku 16-21 let, kteří žijí v oblasti východní Sibiře a jsou obyvateli regionů Krasnojarsk, Burjatsko, Tuva a Chakasie. Populace ve městě Krasnojarsk je tvořena z 88% ruskou Věková

skupina

Etnická skupina

n

Endomorfie Mezomorfie Ektomorfie

x̄ SD x̄ S x̄ S

19-25 Burjati 40 2,41 0,85 5,09 0,99 2,27 0,89

Chanti 10 2,17 0,76 4,98 0,66 2,58 1,34

Mansi 14 2,17 1,14 5,26 0,86 1,81 0,91

Komi-ižem 10 2,26 0,89 5,33 0,95 2,03 0,95 Komi-perm. 9 1,79 0,64 4,32 1,20 3,01 1,42

Rusové 121 2,59 1,05 4,88 1,33 2,68 1,21

27

národností. V tomto regionu tvoří výběr pouze ruská národnost. Obyvatelstvo Chakaské republiky je zastoupeno 80% populace europoidní rasy a 11,8% původní mongoloidní rasou. Místa s největší koncentrací Chakasů jsou Abakan 28,2% a Askiz 31,6%.

Obyvatelstvo tvoří především míšenci dvou ras. V tomto výběru je prezentováno pouze chakaské etnikum. Obyvatelstvo Tuvinské republiky je tvořeno 63,4% Tuvinci. Do výběru jsou zvoleni pouze Tuvinci. Obyvatelstvo Burjatska tvoří 73% europoidní rasy a 24%

Burjatů. Podle jazykové příslušnosti jsou mongolojazyčným národem. Podle antropologického komplexu se jedná o severní Mongoly středně mongoloidní rasy. Ve výběru jsou zohledněni pouze Burjati. [15]

Výsledky

Výsledky somatotypické analýzy jsou zobrazeny v grafu č. 1. Mezomorfní somatotyp byl nejčastější u Rusů a Burjatů (47,51% a 51,42%, příslušně), u Chakasů a Tuvinců je výsledek ektomorfního somatotypu (59,48% a 54,86%, příslušně). Druhým nejčastějším somatotypem u Rusů a Burjatů byl ektomorfní somatotyp a u Chakasů a Tuvinců mezomorfni somatotyp s rozsahem 36 až 41%. Méně často se vyskytoval endomorfní somatotyp od 14,29% u Burjatů do 19,6% u Chakasů. [15]

Graf č. 1 Výsledky analýzy somatotypu [15]

11.32% 14.29%

1.96% 8.33%

47.51% 51.42%

38.56% 36.81%

41.51%

34.29%

59.48%

54.86%

Rusové Burjati Chakasové Tuvinci

Endomorfní Mezomorfní Ektomorfní

28

3.3 „Morfologické a funkcionální vlastnosti studentů v Mongolsku v závislosti na genetických a přírodních faktorech“ [16]

Publikace se zabývá výzkumem morfologicko-funkcionálních vlastností studentské mládeže v Mongolsku. Jako objekt výzkumu posloužily materiály komplexního morfologicko-funkcionálního a molekulárně-genetického studia studentské mládeže v Mongolsku. Sběr materiálu byl proveden v letech 2007-2008 ve skupinách studentů studujících na různých univerzitách v Ulánbátaru. Celkově bylo prozkoumáno 1738 studentů ve věkovém rozsahu 17-23 let (924 žen a 814 mužů). Podle etnické příslušnosti jsou všichni Mongolové. V průběhu výzkumu se autor řídil podle představ, že profesní, ekologické, časové a genetické faktory podstatně ovlivňují pomíjivost morfologicko- funkcionálních vlastností mládeže. [16]

Materiál a metody

Antropologický program zahrnoval měření 30 parametrů, využívané ve výzkumném ústavu antropologie MGU metodika (Bunák, 1941). Měřily se podélné rozměry těla, hmotnost, diametrické rozměry, obvodové rozměry, tloušťky kožní řasy, průměry kostní epifýzy. Hodnocení somatotypu bylo odhadnuto dle indexu Pignet: I=VP-(H+OH), kde VP je výška postavy, H hmotnost a OH obvod hrudníku. Pokud I>30 - dolichomorfní (ektomorfní) typ; 10<I<30 - mezomorfní typ; I<10 – brachymorfní (endomorfní) typ. [16]

Výsledek

Somatotyp mladých mužů byl odhadnut podle průměrných hodnot z tabulky č. 2. Pignetův index má hodnotu 17.6, což ukazuje na mezomorfní somatotyp.

29

Tabulka č. 2 Střední hodnoty tělesných rozměrů a BMI studentské mládeže Mongolska [16]

Název rozměru Věk Muži Ženy

n X S n X S

Výška postavy, [cm] 17 17 165,93 7,97 32 158,94 5,28 18 265 169,09 6,46 290 158,32 5,13 19 269 169,30 6,14 260 157,07 5,41 20-23 263 169,08 5,81 342 158,73 4,96 17-23 814 169,13 6,35 924 158,09 5,22 Hmotnost, [kg] 17 17 56,88 6,97 32 56,12 8,01 18 265 62,21 7,04 290 55,32 6,48 19 269 64,15 7,37 260 55,36 6,04 20-23 263 64,90 7,91 342 58,02 8,18 17-23 814 63,68 7,61 924 56,36 7,41 Obvod hrudníku, [cm] 17 17 82,88 4,67 32 83,73 5,01 18 265 86,51 4,41 290 83,21 4,48 19 269 88,26 5,27 260 83,20 4,76 20-23 263 89,01 5,30 342 85,76 4,79 17-23 814 87,85 5,15 924 84,18 5,05 BMI (index tělesné

hmotnosti), [kg/m²]

17 17 20,61 1,49 32 22,35 2,61 18 265 21,76 2,19 290 22,05 2,30 19 269 22,37 2,21 260 22,44 2,54 20-23 263 22,81 2,40 342 23,09 2,79 17-23 814 22,29 2,30 924 22,57 2,64

Ve všech studovaných publikacích je zjištěn průměrný somatotyp mladých Mongolů.

Somatotyp se zjišťoval v každé publikaci různými metodami, výsledkem však byl mezomorfní typ. Ve dvou publikacích jsou studované somatotypy Burjatů, které patří do skupiny severních kmenů Mongolů a většina žije v Rusku. Výsledky somatotypu Burjatů jsou podobné výsledkům jiných etnik, jako jsou Rusové, Komi, Chanti atd.

30

4 Národní normy označování velikostí

Velikost oděvů je standardizovaná klasifikace velikostí oblečení prodávaného v běžném prodeji. Také je součástí kvality oděvu a je rozhodující pro dobré padnutí oděvu. V celém světě existuje velké množství systémů standardizace v této oblasti pro různé oděvy, jako jsou šaty, sukně, kalhoty atd. Užívá se buď číselný, nebo písmenný kód, který odpovídá parametrům té části těla, pro které je dané oblečení určeno. Většinou je tento kód uveden na cedulce, obvykle připevněné k oblečení. [17] V této kapitole bude prostudováno několik národních norem jako: evropská norma EN-13402, ruská norma GOST 52774- 2007, americká norma ASTM 6240-98.

4.1 Evropská norma EN-13402

Evropská norma pro označování velikostí oblečení nahrazuje národní normy mnoha evropských států používaných do roku 2007. Akceptace EN-13402 je odlišná v mnohých zemích EU. Například ve Španělsku vláda zorganizovala studii, která se zabývá klasifikací tělesných typů žen za účelem harmonizace španělských standardů označování velikostí oblečení s EN-13402. Norma se skládá ze 4 částí: 1. část – pojmy, definice a postup měření tělesných rozměrů; 2. část – primární a sekundární rozměry; 3. část – tělesné rozměry a intervaly; 4. část – systém označování. [18]

EN-13402 – část 1: Pojmy, definice a postup měření tělesných rozměrů.

Určuje seznam kontrolních parametrů těla, které jsou potřebné pro určení velikosti oblečení. Jsou daná anatomická vysvětlení a pokyny k měření. Obrázek č. 25 uvádí piktogramy používané na etiketách oblečení, pro ukázku tělesných parametrů uvedených v normě. [18]

Obrázek č. 24 Piktogram označení tělesných parametrů [18]

31

EN-13402 – část 2: Primární a sekundární rozměry

Uvádí primární a sekundární tělesné rozměry pro určité druhy oblečení s cílem stanovit systém označování velikostí, který bude snadno srozumitelný pro spotřebitele.

EN-13402 – část 3: Tělesné rozměry a intervaly

Zavádí velikostní systém za účelem sestavení standardních velikostí oblečení pro děti, muže a ženy. Neobsahuje rozměry oděvů. Na místo střední hodnoty je v kódu ukázán rozsah rozměru, vypočítaný přičtením nebo odečtením poloviny intervalu. Obrázek č. 26 uvádí příklady označování velikosti oblečení etiketou se standardním piktogramem. [18]

Obrázek č. 25 Příklad pro označení oděvu [18]

Normalizování velikostního systému této části zajišťuje flexibilní vazbu mezi primárními a sekundárními rozměry, takže umožňuje každé zemi nebo obchodní společnosti volné kombinování primárních a sekundárních rozměrů podle svých potřeb. Například ve vztahu primárního rozměru obvodu hrudníku a sekundárního rozměru obvodu pasu je stanovena řada alternativ, které je možné kombinovat. [18]

EN-13402 – část 4: Systém označování

Je ve stavu příprav. Bude zavádět kompaktní systém označování velikostí oděvů.

V návrhu této části bylo uděláno několik pokusů zavést univerzální systém označování oblečení. Byl pokus zavést dvou nebo tří místný kód, ale tento přístup neodpovídal požadavkům. Další nápad předložila společnost AEDT (European Association of National Organisations of Textile Traders ), která předpokládala použití pěti místného číselně- písmenného kódu. První 3 místa jsou určena pro označení primárního rozměru. Další 2 místa jsou určena pro označení sekundárního rozměru. Například oděvní výrobek zhotovený dle následujících rozměrů: obvod hrudníku 100 cm, obvod sedu 104(B) cm, výška postavy 176(G) cm, dostane v piktogramu kód 100BG. Tento návrh byl schválen na schůzi v březnu roku 2006 ve Florencii a konečný projekt byl vyhotoven AEDT 6. června 2006. [18]

32

4.2 Americká norma ASTM DM 6240 – 98 – 2006

V první polovině 20. století byly zpracovány normy pro označování velikostí oblečení, avšak během druhé poloviny 20. století vlivem kulturních tlaků přestaly tyto normy být aktuální, především se používal princip „vanity size“, kde označovaná velikost vyhovovala potřebám zákazníků. Ze strany NBS (National Bureau of Standards) byly snahy zavést normalizovaný velikostní systém, ale nebyl moc akceptovaný a následně byl zrušen. V roce 1995 společnost ASTM začala vytvářet normy pro označování velikosti oblečení, které byly založeny na dřívějších výzkumech provedených v USA v polovině 20.

století. Normy časem byly přepracovány, ale dodnes jsou platné. [19]

ASTM DM 6240-98-2006

Tato norma byla poprvé vypracována v roce 1998 a v roce 2006 byla přepracována a revidována. Norma zavádí standardizované tabulky tělesných rozměrů pro velikosti 34 až 60. Tyto tabulky tělesných rozměrů musí pomoci výrobcům oděvů ve vývoji konstrukcí, aby zhotovený oděv odpovídal běžným antropometrickým parametrům populace. Norma se referuje na mezinárodní standard ISO 3536.

Tabulky obsahují obvodové rozměry, vertikální rozměry, šířkové a délkové rozměry.

Tabulky jsou uvedeny ve dvou systémech jednotek SI a palcích. [20]

33

4.3 Ruská norma GOST 52774-2007

Většina norem GOST je přizpůsobenou variantou mezinárodních standardů ISO nebo je na nich založena. Norma GOST 52774-2007 se odkazuje na normu ISO 3635: Označování velikostí oblečení. Definice a metodika měření tělesných rozměrů.

GOST 52774-2007

Norma uvádí klasifikace typových postav mužů podle růstu, tělesných rozměrů a plnostních kategorii. Jsou dány pokyny ke změření tělesných rozměrů s referencí na normu ISO 3536. Typovou postavu muže určují tělesné parametry jako: výška postavy, obvod hrudníku, obvod pasu. Pro klasifikaci typových postav byly použity intervaly: u výšky postavy – 6 cm; obvodu hrudníku – 4 cm; obvodu pasu – 4 cm; interval obvodu pasu mezi plnostními kategoriemi – 6 cm. Následně norma stanovuje 301 typových postav seskupených v pěti plnostních kategoriích. Dále se každá skupina rozděluje na dvě podskupiny dle obvodu hrudníku: 1. podskupina má rozsah obvodu hrudníku 84 – 104 cm, 2. podskupina má rozsah 108 – 132 cm. Takže jsou stanoveny minimální a maximální hodnoty tělesných parametrů: výška postavy 158 – 200 cm, obvod hrudníku 84 – 132 cm, obvod pasu 66 – 126 cm. [21]

4.4 Velikostní sortimenty

Jak už bylo zjištěno, základním somatotypem mongolských mužů je mezomorfní typ. Dle zásad bakalářské práce bude provedeno měření vybraného somatotypu a zjištěné hodnoty budou potom dosazovány a upravovány pro příslušný velikostní sortiment EU, USA a Ruska. V příloze 1 budou uvedeny tabulky velikostních sortimentů vrchních oděvů a bude vyznačen rozměrový kód nebo velikost, která je příslušná základnímu somatotypu mongolských mužů.

34

5 Návrh novodobého oděvu s tradičními prvky

Tradiční oděv Mongolů byl ovlivněn kulturou, způsobem a filozofií života. V dnešní době je situace u těchto faktorů jiná a to způsobem života Mongolů, který byl v dřívějších dobách kočovný. V současnosti v Mongolsku převládá evropský styl života v aglomeracích. Nomádský způsob života se dochoval částečně ve stepích. Po vzoru evropského stylu života chodí Mongolové do práce, budují kariéru apod. Vzhledem k takovému stylu není potřeba tradičního oděvu jako hlavní garderoby. Pod vlivem globalizace tak převládá moderní oblečení, jako jsou džíny, kabáty, obleky, mikiny a jiné trendy, které pronikají ze Západu. Tradiční oblek se využívá pouze příležitostně na slavnostních událostech. Hlavním důvodem uchování tradičních oděvů je připomenutí dědictví předků a tradiční kultury Mongolska.

V navržení novodobého mongolského oděvu s tradičními prvky se musela zohlednit tato současná situace. Na základě studia specifiky tradičního oděvu se vytvořila myšlenka o převedení jeho symboliky na moderní oblečení. A to prostřednictvím použití národních znaků a symbolů. Hlavní myšlenkou je, že i pro současné odívání lze uplatnit symbolické významy tak, jak to dříve v Mongolsku dělali.

Pro navržení oděvu bylo potřeba zohlednit, k čemu se také bude využívat a jaké jsou kladeny nároky na pohyb. K tomu pomohla analýza dynamiky pohybu pro danou událost, ke které je navržený oděv určen. Na základě této analýzy jsou stanoveny dynamické rozměry.

5.1 Návrh moderní mikiny s tradičními prvky

Pro modelování oděvu s tradičními prvky byla vybrána mikina. Jedná se v současné době o velmi populární druh oblečení, a to zejména u mladé generace. Střih mikiny je jednoduchý, velmi snadno se modeluje a umožňuje volný aktivní pohyb, tím se podobá tradičnímu mongolskému „deelu“.

K naplnění hlavní myšlenky propojení tradice a moderny, bylo vybráno několik tradičních prvků, s jejichž pomocí je vložen určitý symbolický význam. Studie specifiky tradičního mongolského oděvu poskytuje velkou rozmanitost symbolů, národních znaků a vlastností tvarového řešení. Do modelu mikiny je tak zahrnuto několik symbolů, ale i částečné naznačení tradičního zapínání s překladem doprava. Tím jsou symboly využity nejen jako zdobný prvek, ale naplňují také funkci podle jejich filozofického významu.

35

5.2 Grafická analýza tvarového řešení a definice materiálů

Obrázek č. 26 Návrh moderní mikiny s tradičními prvky

Tradiční mongolský oděv je dlouhý kabát s překladem, bočním zapínáním a kimonovým rukávem. Tvar připomíná lichoběžník rozšiřující se shora dolů. Charakteristickou vlastností je volnost, která neumožňuje odhadnout tělesnou postavu. V oblasti pasu je oděv přepásán dlouhým pásem. Celkový pohled má působit jako jeden celek zdobený různými prvky.

Na rozdíl od tradičního oděvu se moderní mikina liší svou délkou – pokrývá pouze horní část těla. Nemá zapínání a obléká se přes hlavu. Typ rukávu je hlavicový. Součástí mikiny je kapuce. Spojení těchto dvou oděvů vzniká v sedle přední části mikiny, které je tvořeno ze dvou částí překládající se přes sebe a zafixováno pomocí knoflíku. Toto malé zapínání usnadňuje obléknout mikinu přes hlavu.

Optimální druh materiálu pro navrženou mikinu je výplňková pletenina, která má dobré tepelně izolační vlastnosti. Barva materiálu bude modrá. Výběr je odůvodněn tím, že mikina je inspirovaná burjatským stylem „deelu“ a modrá barva je nejpoužívanější.

Podšívkový materiál bude žluté barvy, připomínající zlato, které symbolizuje moudrost, pevnost a ušlechtilost. Moderní mikina je určena především mladé generaci, která by se měla věnovat vzdělávání a rozvinutí moudrosti.

36

5.3 Dynamika pohybu a stanovení dynamických rozměrů

Událost, pro kterou je určen navrhovaný oděv, se nazývá v Mongolsku „Cagaan Sar“.

Jedná se o lunární Nový rok, který se slaví v únoru nebo březnu podle lunárního kalendáře, který je závislý na astrologických výpočtech. Při této události se dělají různé aktivity, které lze rozdělit do tří skupin podle situačních faktorů: klášter, domácnost a slavnostní ceremoniál. V den oslav Nového lunárního roku „Cagaan Sar“ se v klášteře provádějí tradiční buddhistická cvičení „murgel ul‘dch”, česky poklony (obr. č. 27). Po ceremoniálu v klášteře následují oslavy v domácnosti, při kterých se rodina přivítá v novém roce tradičním způsobem a předají si navzájem dary. Tomuto pozdravu se říká

„cagaan saryn zolgolt“, což v překladu znamená novoroční pozdrav. Potom následuje slavnostní festival, při kterém se odehrávají kulturní a sportovní akce. Ke kulturním událostem patří tanec, zpěv a další. Sportovní program nebyl v dřívějších dobách součástí této události, ale dnes tvoří nejzábavnější část programu. Je to způsobeno tím, že dříve pro Mongoly existovaly tři tradiční druhy sportovních klání: „sur harbaan“ lukostřelba, „buh barildaan“ zápas a závody na koních. Jedná se tak o sporty, které se mohly odehrávat pouze v létě. V dnešní době se tato klání mohou konat v krytých halách, mimo závodu na koních. Dále se sportovní program rozšířil o další sporty, jako je kulečník, plavání, box atd.

Mikina je navržena tak, aby umožňovala účast na všech aktivitách v klášterním, domácím a festivalovém prostředí. V mikině se dají pohodlně vykonávat aktivity jako: „murgel ul‘dch” poklony, hromadný tradiční tanec „ekhor“, novoroční pozdrav „cagaan saryn zolgolt“, lukostřelba „sur harbaan“.

Dynamika pohybu

1. Poklony „murgel ul’dch“

Obrázek č. 27 Pohyby při konání aktivity "murgel ul'dch [22]

37

Při tomto cvičení člověk provádí pohyby rukama, sklání tělo a pokládá se na zem. Poté se opět vrátí do výchozí pozice a cvičení opakuje. Obrázek č. 28 znázorňuje pohyby při této aktivitě.

2. Tradiční novoroční pozdrav „cagaan saryn zolgolt“

U této aktivity se dva lidé chytí za obě ruce, podle tradice starší pokládá ruce svrchu a mladší je uchopí zespod, přičemž se mladší uklání a tím vyjadřuje úctu.

Obrázek č. 28 "Cagaan saryn zolgolt" 20. století, Mongolsko [23]

3. Lukostřelba „sur harbaan“

Při konání této aktivity člověk provádí pohyb rukama: ohyb v lokti, protažení ruky.

Obrázek č. 29 Pohyby vykonávané při lukostřelbě [24]

Podle těchto aktivit je třeba stanovit dynamické rozměry. Při analýze pohybu bylo zjištěno, že nejvíce využívanou oblastí jsou ruce a záda. Aktivity vyžadují časté ohýbání rukou v loktech, zvedání paže a vzpažení. Zvoleno tak bylo 6 dynamických rozměrů s ohledem na statické rozměry.

38

6 Měření statických a dynamických rozměrů na vybraném somatotypu

Podle studie informací o somatotypu mongolských mužů se zjistilo, že typickým somatotypem je mezomorfní typ. Na základě toho byla vybrána postava odpovídající mezomorfnímu somatotypu. Měření pomůže zjistit, jaké má daný typ postavy tělesné parametry, jež jsou důležité při konstruování oděvu. Bylo stanoveno 12 statických rozměrů a 6 dynamických, které jsou definovány na základě pohybu a odvozené ze statických rozměrů. Dynamické rozměry jsou znázorněny v příloze 2.

Postup měření

• Vypracování listu probanda s tělesnými parametry, které jsou potřebné při vývoji oděvu pro vrchní část těla.

• Měření statických rozměrů.

• Měření dynamických rozměrů.

• Stanovení dynamického efektu tělesného rozměru.

• Testování dynamického efektu na zkušební mikině.

Tabulka č. 3 Statické a dynamické rozměry vybraného somatotypu

Statické rozměry Hodnota [cm]

S1 Výška postavy 174,0

S2 Délka zad 41,0

S3 Délka od bočního krčního bodu k zápěstí 70,0

S₄ Délka od 7. krčního obratle k zápěstí 72,0

S5 Délka paže 34,0

S₆ Délka paže a předloktí 58,0

S7 Obvod hrudníku 97,0

S₈ Obvod pasu 85,0

S9 Obvod boků (sedu) 100,0

S₁₀ Obvod zapěstí 16,5

S11 Obvod lokte 26,5

S12 Délka od pasové linie po zápěstí 77,0

Dynamické rozměry

D1 Délka zad (ohnutá záda) 46,0

D₂ Délka od 7. krčního obratle k zápěstí (v ohybu) 81,0

D3 Délka paže (v ohybu) 35,0

D₄ Délka paže a předloktí (v ohybu) 61,5

D5 Obvod lokte (v ohybu) 28,5

D₆ Délka od pasové linie po zápěstí (vzpažené ruce, pozice vleže)

100,0

39

6.1 Stanovení dynamického efektu

Navržená mikina je vymyšlena pro tradiční událost, při které se člověk zúčastní několika aktivit, které vyžadují určité dynamické pohyby. Proto byly určeny některé statické (S2,S3,S4,S5,S6,S12) a dynamické rozměry, na jejichž základě se bude zkoumat efekt změny délky tělesného parametru při dynamickém pohybu.

Dynamický efekt bude stanoven podle vzoru: 𝑑𝑑 = 𝑥𝑥^(𝑑𝑑)− 𝑥𝑥^(𝑝𝑝), kde 𝑑𝑑 je hodnota dynamického efektu v cm, 𝑥𝑥^(𝑑𝑑) je hodnota při stanoveném pohybu, 𝑥𝑥^(𝑝𝑝) je hodnota při statické poloze. Výsledky stanovení dynamického efektu jsou v tabulce č. 4.

Tabulka č. 4 Hodnoty dynamického efektu

Dynamický rozměr Vzor Hodnota

[cm]

Podíl[%]

d1 Délka zad (ohnutá záda) 𝑥𝑥^(𝑃𝑃1)− 𝑥𝑥^(𝑆𝑆2) 5 12,1 d2 Délka od 7. krčního obratle k zápěstí

(v ohybu) 𝑥𝑥^(𝑃𝑃2)− 𝑥𝑥^(𝑆𝑆4) 9 12,5

d₃ Délka paže (v ohybu) 𝑥𝑥^(𝑃𝑃3)− 𝑥𝑥^(𝑆𝑆5) 1 2,9 d₄ Délka paže a předloktí (v ohybu) 𝑥𝑥^(𝑃𝑃4)− 𝑥𝑥^(𝑆𝑆6) 3,5 6 d₅ Obvod lokte (v ohybu) 𝑥𝑥^(𝑃𝑃5)− 𝑥𝑥^(𝑆𝑆11) 2 7,5 d₆ Délka od pasové linie po zápěstí (vzpažené

ruce, pozice vleže) 𝑥𝑥^(𝑃𝑃6)− 𝑥𝑥^(𝑆𝑆12) 23 29,8 Nejvyšší hodnoty dynamického efektu jsou d₁,d₂,d₆. Statický rozměr S12se zvětšil o 29,8.

Statický rozměr S2se zvětšil o 12,1%, statický rozměr S4se zvětšil o 12,5%.

6.2 Testování dynamiky na zkušební mikině

Aby se dalo zjistit, jak dynamický efekt ovlivní chování mikiny na těle a následné úpravy vstupních konstrukčních parametrů návrhu, byl proveden test na zkušební mikině. Tato mikina byla zkonstruovaná podle základního střihu metodiky Musilová [25] s využitím rozměru vybraného somatotypu.

Při testování byly určeny 3 dynamické pozice. Dynamické pozice jsou stejné jako při měření rozměru D1, D₂, D₆.

6.2.1 Obsah testu

Při vybraných dynamických pozicích délka rukávu a délka mikiny podléhají deformaci.

Dle toho byly stanoveny dva parametry x1 a x2. Každý parametr je původní bod polohy časti mikiny, x1 je okraj manžety a x2 spodní okraj mikiny. Hodnota parametru ve statické pozici je rovna 0. V dynamické pozici hodnota parametru bude mít hodnotu, o kterou se posouvá bod, ∆x1 a ∆x2. Každé dynamické pozici byl přidělen písmenný kód: a, b, c.

První dynamická pozice a je vleže se vzpaženýma rukama. Dynamická pozice b je ohyb

40

ruky v lokti, poloha jako při lukostřelbě. Pozice c je ohyb zad při pokloně. U pozice a se pozorovaly oba parametry. U pozice b se pozoroval parametr x1. U pozice c se pozoroval x2. V tabulce č. 5 mají hodnotu 0.

Tabulka č. 5 Výsledky testu dynamiky oděvu Dynamická pozice Hodnota

parametru [cm]

Počet

měření Variační koeficient

X ∆x̄ N Var [%]

a x1 0 2,99 10 4

x2 0 10,06 10 8

b x1 0 2,94 10 4

x2 0 0 10 -

c x1 0 0 10 -

x2 0 8,28 10 39

Grafické znázornění testu je v příloze 3. Výsledky testu ukazují, že okraj rukávu se posouvá při pozicích a, b o 2,99 centimetru. Z toho plyne, že délka rukávu může být delší než v základní konstrukci. Spodní okraj mikiny se posouvá o významné hodnoty při pozicích a, c. To znamená, že délka oděvu musí být delší, aby při dynamických pohybech nedocházelo k odkrývání částí těla. V definici technických parametrů střihových dílů musí být provedeny úpravy podle výsledku daného testu.

41