Předčasné zahájení sexuálního života u dospívajících

Předčasné zahájení sexuálního života u dospívajících

Bakalářská práce

Studijní program: B7505 – Vychovatelství

Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času

Autor práce: Tomáš Drahoňovský Vedoucí práce: Mgr. Oto Dymokurský

Liberec 2016

Premature sexual experience in adolescence

Bachelor thesis

Study programme: B7505 – Education in Leisure Time Study branch: 7505R004 – Education in Leisure Time

Author: Tomáš Drahoňovský

Supervisor: Mgr. Oto Dymokurský

Liberec 2016

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická

Akademický rok: 2014/2015

, ,

,

ZADANIBAKALARSKEPRACE

(PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU)

Jméno a příjmení:

Of,obní číslo:

Studijní program:

Studijní obor:

Tomáš Drahoňovský P13000354

B7505 Vychovatelství Pedagogika volného času

Název tématu: Předčasné zahájení sexuálního života u dospívajících Zadávající katedra: Katedra pedagogiky a psychologie

Z á s a d y p r o v y p r a c o v á n í :

Cílem bakalářské práce je metodou dotazování zjistit a popsat důvody předčasného zahájení sexuálního života u dospívajících a analyzovat vztah těchto důvodů k vývojovým aspektům dospívání.

Poděkování

Chtěl bych touto cestou poděkovat vedoucímu bakalářské práce, kterým byl Mgr. Oto Dymokurský, za jeho čas a úsilí, které práci věnoval. Jsem vděčný za schopnost mě opakovaně navracet k tématu práce a jeho vymezenému pojetí. V neposlední řadě pak za trpělivost s gramatickými i stylistickými úpravami práce.

Dále bych rád poděkoval respondentům za jejich ochotu se přihlásit k neobvyklému výzkumnému šetření a za sdílení velmi osobních informací nejen z jejich sexuálního života.

Děkuji také všem blízkým, přátelům i spolužákům, kteří mi během mého studia pomohli a umožnili mi dostat se až k realizaci této bakalářské práce.

Anotace

Bakalářská práce se věnuje tématu předčasného zahájení sexuálního života u dospívajících a důvodům, které k tomu vedou. Vybraná oblast je popisována z hlediska dostupných statistik, psychosociálního vývoje, práva a hranic sexuálních aktivit. Bakalářská práce uvádí možné důvody pro předčasné zahájení sexuálního života a následně je porovnává s důvody zjištěnými od respondentů během provedeného výzkumného šetření. Bakalářská práce se též věnuje právnímu, psychosociálnímu a individuálnímu pojetí předčasného zahájení sexuálního života respondentů.

Klíčová slova

zahájení sexuálního života, předčasné zahájení sexuálního života, realizování pohlavního styku před 15. rokem, dospívání, syndrom rizikového chování v dospívání

Annotation

The thesis analyzes the early initiation of sexual life of adolescents and its reasons. This area is described through statistics, psychosocial development, law and boundaries of sexual activities. The thesis describes possible reasons for the early initiation of sexual behavior and then compares them with the reasons identified by respondents during the conducted research. The thesis also includes legislative, psychosocial and individual concept of early initiation of sexual life among the respondents.

Key words

initiation of sexual life, early initiation of sexual life, realization of sexual intercourse before 15th year of age, adolescence, risk behavior syndrome in adolescence

Obsah

ÚVOD...11

TEORETICKÁ ČÁST...12

1 Společenské pojetí sexu a jeho vývoj...12

2 Trendy v zahájení sexuálního života...13

2.1 Nedostupnost aktuálních dat z ČR...13

2.2 Klesající věk první soulože...14

2.3 První pohlavní styk před 15. rokem...14

2.4 Dělení sexuálních aktivit...15

3 Vývoj v oblasti vztahů a sexuality během dospívání...16

4 Právní pojetí předčasného zahájení sexuálního života v ČR...18

5 Zahájení sexuálního života před 15. rokem věku...20

5.1 Hranice sexuálních aktivit...20

5.2 Předčasné zahájení sexuálního života...22

6 Důvody zahájení sexuálního života...23

6.1 Syndrom rizikového chování...24

6.2 Další důvody zahájení sexuálního života...25

PRAKTICKÁ ČÁST...28

7 Metodologie výzkumného šetření...28

7.1 Cíl výzkumného šetření...28

7.2 Metoda výzkumného šetření...28

7.3 Vzorek výzkumného šetření...29

7.4 Sběr dat...30

7.5 Popis výsledků výzkumného šetření...32

7.6 Diskuse výsledků výzkumného šetření...51

ZÁVĚR...61

Seznam použitých zdrojů...62

Seznam příloh...65

Seznam tabulek

Tabulka 1: Důvody pro předčasné zahájení sexuálního života

Seznam použitých symbolů a zkratek

§ paragraf

al. jiní/další/kolektiv

č. číslo

kol. kolektiv

marg. margin

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

např. například

s. strana

Sb. Sbírky

srov. srovnej

ÚVOD

Zmíním-li před někým téma své bakalářské práce, většinou ho to zarazí. „Páni!“, diví se. „Jak ses k tomu dostal?“ Krátká odpověď zní: „Rád si povídám s lidmi a tohle je zajímavé osobní téma.“

Druhý člověk se většinou zasměje, souhlasně pokývne a jde se dál. Odpověď delší pak vypadá takto: „Téma mě zaujalo při vypracovávání úkolů v některých předmětech, kdy jsem se točil okolo problematiky sexuálního chování. V literatuře mě pak překvapila čísla, která uváděla, kolik mladistvých má sexuální zkušenosti už ve dvanácti letech.“

Uvědomil jsem si, že mám několik známých s ranými sexuálními zkušenostmi, a začalo mě zajímat, jaké důvody je k tomu vedly, resp. jaké důvody obecně člověka vedou k tomu, že začne se sexem už před 15. rokem života. Při hledání odpovědí v literatuře jsem zjistil pouze spojení předčasného zahájení sexuálního života a syndromu rizikového chování v dospívání. Nic víc. A tak jsem se rozhodl svoji zvědavost, a možná i zvědavost dalších, ukojit v rámci své bakalářské práce.

Téma sexuálního chování dětí a dospívajících nepatří v závěrečných pracích mezi nejběžnější. Důvodem může být to, že si nese jisté stigma, pramenící z křesťanského tabuizování lidské sexuality, jež v naší kultuře přetrvává dodnes. Co se týká literatury, pak je možné narazit na nepřeberné množství publikací, které bychom mohli označit za rádce pro rodiče, pedagogy a samotné děti a dospívající, jak se vypořádat s otázkami, které sexuální dospívání přináší. Odborná veřejnost se ponejvíce zaměřuje na sběr dat týkajících se sexuálního chování a jejich statistické vyhodnocení (např. kolik procent patnáctiletých mělo sexuální styk, kolik procent dospívajících používá kondom atp.). To nám ale říká jen pramálo o motivech, které dospívající vedou k tomu, že sexuální styk realizují. Je to s podivem i vzhledem k tomu, jak přesné a dlouhodobé údaje máme o motivech chování např. v oblasti užívání návykových látek (viz Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách a jiné).

Bakalářskou práci začínám tím, jak se v naší společnost proměnil přístup k sexuálnímu životu. Dále popisuji zahájení sexuálního života z hlediska psychosociálního vývoje, práva, jednotlivých sexuálních aktivit a možné důvody pro jeho předčasné zahájení. Reálné důvody pak zjišťuji od respondentů pomocí výzkumného šetření, jehož výsledky uvádím v poslední kapitole. Na konci bakalářské práce je možné nalézt diskuzi výsledků, včetně mého osobního pohledu.

Jelikož se zatím jedná o nepříliš zmapované území, protínající navíc hned několik vědních oborů, mohu jen doufat, že se mi podaří předložit takový výsledek, který napomůže zodpovědět otázku, proč dospívající realizují sexuální chování v době, kdy jej realizují, resp. jaké důvody je vedou k tomu, že začínají sexuálně žít.

TEORETICKÁ ČÁST

1 Společenské pojetí sexu a jeho vývoj

Společenské pojetí sexuálního života a tedy i prvního pohlavního styku nebývalo vždy takové, jak jej známe dnes. V tomto ohledu došlo v naší společnosti k obrovskému posunu. A to zdaleka nemluvím pouze o vývoji v poslední době. Jedná se o časové rozmezí minimálně několika staletí.

Ve společnosti konce 18. století něco jako sexuální rozkoš prakticky neexistovalo. Pohlavní styk měl jediný účel, a to plození. Důvodů pro toto omezené pojetí bylo hned několik. Jedním z hlavních důvodů byla ortodoxní křesťanská morálka, ovlivňující život tehdejších lidí. Dalším důvodem byl racionální přístup ke sňatkům, který neumožňoval mladým lidem „sňatky z lásky“.

Místo otevřeného emočního přístupu se manželé řídili souborem pravidel, která jim umožňovala společný život. Jedním z nich byla i povinnost sdílet spolu lože. Pro nedostatek hygieny, vysoký výskyt širokého spektra nemocí, pohlavních i jiných, a pro nemožnost zvolit si partnera to ale nebylo nic příjemného. (Katrňák, et al. 2011, s. 27-32)

Je tedy jasné, že se jednalo především o nutnost spojenou s manželstvím. Teprve s ním přicházel i první pohlavní styk. Manželství a sex byly tehdy neoddělitelně spojeny a sex měl pouze instrumentální účel. Toto jeho pojetí se změnilo na přelomu 18. a 19. století, kdy se začínalo objevovat i expresivní pojetí sexu, tedy že jeho účelem může být i vyjádření citů či sexuální touhy.

(Katrňák, et al. 2011, s. 27-32)

Ve století dvacátém došlo pak ještě k dalším posunům. Na jeho začátku byl sex a pohlavní styk vnímán jako záležitost manželství, tedy něco, co spolu mají mladí lidé objevovat, když se vezmou. V 60. letech pak nastoupila éra hippies, kteří ukázali přístupy, pro tehdejší společnost šokující svou nespoutaností. Možná i v důsledku toho došlo ve druhé polovině 20. století k oddělení sexu a instituce manželství. Sex se postupně stával individuální záležitostí každého jedince a jeho přístup k němu byl jeho osobní věcí. Manželství se tak začalo stavět nejen na kvalitním emočním vztahu, ale také na společně vytvořené sexuální intimitě. Zatímco v 50. letech 20. století bylo negativně vnímáno, když spolu mladí lidé žili, aniž by se vzali, dnes je naopak vnímáno jako nerozumné, pokud mladí lidé vstupují do manželství, aniž by tomu předcházela dostatečně dlouhá doba společného soužití. (Katrňák, et al. 2011, s. 20-32)

Jak tedy můžeme vidět, v pohledu na sexuální život došlo k výrazné změně. Nejdříve bylo rozbito pevné spojení sexu a plození dětí, později i pouto mezi sexem a manželstvím. Mladí lidé

dnes mohou zažít svůj první pohlavní styk ve chvíli, kdy se na to cítí být připraveni, nikoli až ve chvíli, kdy jsou k tomu zmocněni představitelem církve nebo státu. To umožňuje poměrně velkou svobodu, která sice přináší jisté výhody, ale také případné nevýhody, či dokonce negativní důsledky.

Mezi takové patří to, že mladí lidé mohou se sexuálním životem začínat i velmi brzy. Máme sice právně vymezenou hranici, kdy se sexuální chování stává pro jedince legálním způsobem jednání, ale vzhledem k poměrně vysoké společenské toleranci k sexuálnímu životu dospívajících nemusí pro mladé lidi hrát takovou roli, jak by se asi čekalo.

To ostatně ukazují i data v následující kapitole.

2 Trendy v zahájení sexuálního života

2.1 Nedostupnost aktuálních dat z ČR

Zjistit aktuální průměrný věk první soulože či preference ohledně využití antikoncepce v české populaci je poměrně jednoduché. Pokud ale chceme získat podrobnější informace o soudobém sexuálním chování v Česku, začneme narážet na problémy. Rozsáhlejší výzkumy ohledně sexuálního chování se u nás dělají od devadesátých let dvacátého století. Za komunistické éry se výzkumu sexuálního chování přílišná pozornost nevěnovala, snad kromě výzkumu z roku 1988, který byl prováděn v souvislosti s epidemií HIV/AIDS (Weiss, Zvěřina 2001, s. 27), jehož výsledky ale beztak není možné běžným způsobem dohledat.

A ani s dostupností detailnějších informací o aktuálním sexuálním chování v Česku to není nijak zvlášť valné. Výzkumy ohledně sexuálního chování jsou u nás prováděny každých pět let (počínaje rokem 1993 až do roku 2013). Jejich podrobné výsledky ale čekají na zveřejnění mnohdy několik let. To se týká především výzkumů prováděných po roce 2000. Roky 2003 a 2008 jsou shrnuty v prezentaci, kde autoři výzkumu předkládají pouze dílčí průměrné výsledky. Data z roku 2013 nebyla ještě ani prezentována, kromě pár nejzajímavějších posunů v trendech zmíněných na několika konferencích.

Za účelem získat přístup k nejnovějším datům popisujícím sexuální chování české populace jsem se obrátil na Sexuologický ústav v Praze. Po několika přepojeních jsem byl odkázán na profesora Weisse, který k mému překvapení telefon zvedl. Jak se však ukázalo, dozvěděl jsem se jen to, že výzkum byl drahý, data jsou cenná a dokud nebyla řádně prezentována, není možné do nich nahlédnout. K publikování výsledků někdy dojde, ale dokud se tak nestane, je k dispozici pouze to, co už vydáno bylo, což není mnoho.

2.2 Klesající věk první soulože

Na základě výzkumů můžeme konstatovat, že mladí lidé v České republice postupně začínají s pohlavním životem dříve, než tomu bylo v předešlých generacích. Podle Zvěřiny (Sexuologický ústav… 2009) věk první soulože u mužů od roku 1998 postupně klesá. Zatímco v roce 1998 muži realizovali svou první soulož průměrně až po 18. roce života, v roce 2008 průměr klesl pod 17. rok.

U žen zůstal věk první soulože nad 18. rokem života i v roce 2008. Změnu zaznamenal výzkum Zvěřiny (in Bouda 2014), podle jehož výsledků průměrný věk žen při první souloži klesl v roce 2013 pod 17. rok. Obdobnou klesající tendenci můžeme vidět i v dalších vyspělých zemích a je považována za běžně rozšířený trend. (Weiss, Zvěřina 2001, s. 41)

2.3 První pohlavní styk před 15. rokem

V posledních dvaceti letech se stále více objevuje názor, že mladí lidé začínají sexuálně žít čím dál častěji před 15. rokem svého života. Do jaké míry je takové tvrzení pravdivé, může široká veřejnost zjistit pouze z výzkumů z let 1993 a 1998, prezentovaných v knize Sexuálních chování v ČR – situace a trendy (Weiss, Zvěřina 2001). Data uvádějí, že v roce 1993 potvrdilo první soulož před 15.

rokem 5,2 % mužů a 2 % žen a v roce 1998 5,3 % mužů a 1,3 % žen. Tato čísla se nezdají být nijak dramatická, avšak je třeba si uvědomit, že se jedná o podíl v celé populaci, nikoli o čísla za populaci dospívajících. Navíc se jedná o data stará téměř dvacet let. Dalším faktorem je použití pojmu „první soulož“. Že k ní došlo po 15. roce, ještě neznamená, že dospívající nebyl sexuálně aktivní jiným způsobem dávno předtím. Co bude v kontextu bakalářské práce považováno za zahájení sexuálního života, rozeberu níže.

Jak je tedy zřejmé, z českých výzkumů se toho o zahájení sexuálního života dospívajícími mnoho nedozvíme. Je tedy třeba se podívat do zahraničí. V letech 2006 až 2008 v USA na zákonnou věkovou hranici 15 let nevydrželo čekat 11 % dívek a 14 % chlapců z dotazované skupiny ve věku 15 – 19 let. V tomtéž průzkumu v roce 1995 to bylo 19 % dívek a 21 % chlapců.

(Guttmacher institute 2014) Výzkum z Velké Británie, provedený v roce 2014, uvádí 19 % respondentů, kteří „ztratili svou nevinnost“ před dovršením zákonné věkové hranice (16 let), což je téměř pětina z celého počtu dotázaných. (Mann 2014) Podle výsledků brazilského výzkumu realizovaného v roce 2008 začíná 18,6 % mladistvých žít pohlavně dříve (14 let), než by podle zákona měli. (Gonçalves, et al. 2015) Ptám se, zda je možné předčasné praktikování soulože nějak

vysvětlit? S čím vůbec, pokud s něčím, předčasné zahájení sexuálního života souvisí?

Na tuto otázku mohou poskytnout částečnou odpověď výzkumy z roku 2008 prováděné v Brazílii. Podle jejich resumé je zřetelná spojitost mezi nedodržením zákonné hranice (14 let) a fenomény, jakými jsou riskantní chování (syndrom rizikového chování), nižší školní docházka, základní vzdělání a sociální prostředí rodiny. (Gonçalves, et al. 2015)

Lze z toho usuzovat, že podobné výsledky bychom mohli očekávat i u nás? Komparační mezinárodní výzkum Světové zdravotnické organizace však zmiňuje něco trochu jiného:

„Zkušenost uvádí téměř čtvrtina školáků (z celkového počtu dotazovaných); ve 14 letech ji měla každá desátá dívka nebo chlapec, v patnácti letech zřetelně přibývá dívek se sexuální zkušeností.“

(Kalman, et al. 2011) Podle tohoto výzkumu není z hlediska zkušenosti s pohlavním stykem před 15. rokem života žádný statistický rozdíl mezi chlapci a dívkami (v procentuální podobě je to 11,3

% dívek a 12,7 % chlapců z celkového vzorku).

Je tedy možné přepokládat, že počet dospívajících, kteří začínají sexuální život před 15.

rokem života, postupně roste i u nás, kdy současný odhad je, že minimálně každý desátý adolescent absolvuje první pohlavní styk ještě před dovršením zákonné věkové hranice (15 let). Jenže to jsou pouze odhadované výsledky ohledně první soulože. Sexuální život může začít mnohem dříve i v jiných podobách, a tak se můžeme jen domnívat, kolik adolescentů praktikuje jiné formy sexuálního chování před patnáctým rokem.

2.4 Dělení sexuálních aktivit

Základní dělení sexuálních aktivit je na koitální a nekoitální. Mezi koitální aktivity se řadí poševní a anální sex. Nekoitální aktivity jsou pak děleny do několika dalších skupin. První z nich je necking, tedy vzájemné mazlení a erotické doteky od hlavy do pasu. Slovo je odvozeno z anglického neck (krk). Necking můžeme vnímat jako lehčí formu pettingu. Tento název je odvozený od anglického slova pet (mazlíček). Jedná se o mazlení a erotické praktiky na celém partnerově těle, kdy partneři nejdou dál než ke vzájemné manuální stimulaci pohlavních orgánů, případně onanii – v takovém případě je praktika označována jako heavy petting (intenzivní petting).

To pak může přecházet v další sexuální aktivity, kterými jsou orální sex a koitální aktivity. (Šilerová 2003, s. 50)

Výzkumy, které jsou k dispozici, poskytují informace o prvním pettingu a neckingu jen velmi zřídka, pokud vůbec. Výjimkou jsou v tomto ohledu výzkumy české (tedy alespoň za období 1993 – 2008). Podle nich dochází k prvnímu neckingu průměrně v šestnácti letech, k prvnímu

pettingu potom v sedmnácti letech. (Weiss, Zvěřina 2001; Sexuologický ústav… 2009) Je patrné, že míra sexuální intimity se s věkem postupně prohlubuje. (srovnej Machová, Hamanová 2002)

3 Vývoj v oblasti vztahů a sexuality během dospívání

Vágnerová (2012, s. 367-370) popisuje období dospívání jako jednu celou dekádu života, tedy od 10 do 20 let. Tento životní úsek každého jedince pak rozděluje na dvě fáze: ranou adolescenci, označovanou jako pubescence, trvající prvních pět let, a pozdní adolescenci, trvající od 15 do 20 let, s vysokou mírou individuální variability.

Během pubescence, kdy dochází k výrazným psychickým i fyzickým změnám, se objevují první sexuální touhy, sexuální přitažlivost (k opačnému/stejnému pohlaví) a touha zkoumat věci s tím spojené. Pubescentův přístup k erotickým aktivitám je spíše platonický. Zkouší si, jaké to je

„s někým chodit“, prvky intimity jsou zde pouze základní, spíše v podobě emoční, než fyzické.

Může se jednat o poskytování a přijímání podpory, sdílení pocitů, otevřenou komunikaci a vzájemné porozumění a ocenění. (Vágnerová 2012, s. 433-435)

Z psychického pohledu má na první vztahy dospívajících velký vztah idealizace. Partnera, sebe sama i daného vztahu. Jedinec si ve světle těchto dojmů a z nedostatku zkušeností může myslet, že se jedná o toho správného partnera, ačkoli toto přesvědčení bývá mnohdy mylné. O tom svědčí i fakt, že lásky adolescentů, kdy spolu chodí, trvají v průměru čtyři měsíce. (Vágnerová 2012, s. 437) Lze tedy předpokládat, že partnerské pokusy pubescentů budou i kratší.

Na fyzické úrovni mezi pubescenty probíhají platonické erotické aktivity jako zkusmé doteky, líbání, případně petting, většinou přes oblečení. Vágnerová (2012, s. 433) k tomu píše:

„Sexuální téma sice vyvolává příjemné vzrušení, ale pubescenti zatím tuto potřebu uspokojují jen v teoretické rovině nebo autoerotickými praktikami, tj. masturbací.“ K pokročilejším sexuálním aktivitám tedy spíše nedochází.

Obě pohlaví ale občas překročí jiné hranice. Podle Macka a Lacinové (2006, s. 70) jsou to spíše chlapci, kdo v oblasti sexuálního vývoje společně experimentuje. Tyto pokusy se objevují obzvlášť mezi 8. a 13. rokem, i když spíše ojediněle a především na experimentální úrovni. Podle Vágnerové (2012, s. 433) jsou to spíše dívky, kdo homosexuální zkušenosti přiznává, i když jen velmi malé procento. Jejich přátelství však bývají blízká a mohou obsahovat i tělesný kontakt v podobě hlazení či polibků.

Pro období pozdní adolescence je typické postupné zkoumání a prohlubování intimního

fyzického kontaktu s opačným/stejným pohlavím. Na emoční úrovni už se nejedná pouze o formální

„chození s někým“, ale dospívající již zkouší vytvářet trvalejší romantické či partnerské vztahy.

Prvek experimentování se může projevovat i zde, především v podobě střídání partnerů. (Machová, Hamanová 2002, s. 155) Ačkoli tvoří tyto vztahy dominantní část sociálního života dospívajícího a ovlivňují jeho přístup k dalším vztahům, je jejich charakter většinou přechodný a proměnlivý.

(Macek, Lacinová 2006, s. 55-68)

První sexuální styk je důležitým mezníkem v životě adolescenta. Biologicky je signálem dovršení adekvátní fyzické zralosti, psychosociálně je pak určitým mezníkem přechodu do dospělosti. Slouží jako důkaz vyrovnání se dospělým, jejich zralosti a jejich privilegiím.

(Vágnerová 2012, s. 436-440)

Motivace k navazování vztahů v pubescenci je dána především objevením sexuální touhy po opačném/stejném pohlaví a zvědavostí, kam tato tendence vlastně může vést. Může zde však hrát roli i vliv vrstevnické skupiny, je-li v ní běžné „s někým chodit“. Pubescent pak může navazovat vztahy pro udržení svého sociálního postavení či získání prestiže. (Vágnerová 2012, s. 436-440)

Stejně tomu může být i v adolescenci. Dospívající nemusí cítit výraznou potřebu vyhledávat sexuální kontakt, ale jelikož všichni vrstevníci tak již učinili, nechce zůstat pozadu. Možná z toho důvodu je pozdější započetí sexuálního života dospívajícími vnímáno jako prvek pevného charakteru daného jedince. (Vágnerová 2012, s. 439)

Dospívající může mít touhu překonat tento mezník dospělosti i bez ohledu na své další potřeby. V očích dospívajících se může jednat o jistý způsob získání pocitu nezávislosti a osobní hodnoty, pro ně samotné i pro jejich okolí. (Machová, Hamanová 2002, s. 156)

Může pak přijít i období erotické experimentace, které předchází dospělosti. Jedná se o snahu odložit zodpovědnost, kterou formování „vážného“ vztahu představuje. Někdy pak dochází k rychlému střídání partnerů, kdy cílem není pouze sex jako takový, ale také snaha o dokázání vlastní svobody a nezávislosti. Tendence k tomuto chování ale v posledních letech klesá.

(Vágnerová 2012, s. 436-440)

Shrneme-li výše uvedené, pak se během pubescence jedná především o navazování platonických či formálně partnerských vztahů, které slouží jako zkušební prostor k ověření vlastních kompetencí i získání nových zkušeností. Pokud probíhá bližší kontakt na fyzické úrovni, pak většinou v podobě pettingu přes oblečení. Bez oblečení nedosahuje sexuální chování dál než k neckingu.

V pozdní adolescenci se tyto hranice výrazně posouvají. Dospívající vytvářejí romantické partnerské vztahy, kde zkouší necking, petting a pak i soulož. Lze považovat za běžné, že jedná-li se

o trvalejšího partnera, pak tyto činnosti následují po sobě, spolu s prohlubující se intimitou, než k první souloži dojde. Až ta je považována za mezník dospělosti i za začátek sexuálního života.

4 Právní pojetí předčasného zahájení sexuálního života v ČR

Může se zdát logické, že stejná pravidla kopíruje i právní systém, ale není tomu tak. Za předčasné zahájení sexuálního života jsou z pohledu legislativy považovány projevy chování, které jsou definovány zákonem č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník). Vše se točí kolem věkové hranice, jež je aktuálně určena patnáctými narozeninami. Odstavec 1 paragrafu 187 zákona č. 40/2009 Sb. říká ve vztahu k pohlavnímu zneužití následující: „Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody.“¹

Protože je znění paragrafu 187 dost obecné, je třeba hledat jeho interpretaci v právních komentářích. První nejasností je „dítě mladší patnácti let“. V široké veřejnosti panuje mnoho debat o tom, kdy vlastně mladiství zákonně dovršili patnáctý rok. V internetových diskuzích se názory různí. Podle jedněch se jedná o přesnou hodinu narození, podle druhých o den po patnáctých narozeninách. V právních komentářích pak nacházíme tento výklad: „Dítětem mladším než patnáct let je taková osoba jen do dne předcházejícího jejím patnáctým narozeninám. Ochrana je tedy touto základní skutkovou podstatou přiznaná jen dítěti do dne předcházejícího patnáctým narozeninám, neboť na své patnácté narozeniny není již dítětem „mladším patnácti let“.“ (Šámal, a kol. 2012, s.

1862)

Jako mnohem obtížnější se pak jeví pasáž „jiným způsobem pohlavně zneužije“, která je pro tuto bakalářskou práci zásadní. „Za jiný způsob pohlavního zneužití jsou důvodně považovány toliko intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, jež jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk. K pohlavnímu styku srov. marg. č. 3 k § 185 a v souladu s ním jsou za ně považovány např. orální pohlavní styk, ale i ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání přirození, které směřují k sexuálnímu vzrušení pachatele. Správně je spatřováno naplnění uvedeného zákonného znaku nejen v aktivní činnosti pachatele, ale i při aktivním jednání poškozené osoby (např.

ohmatávání pachatelova pohlavního údu). Pod pojmem „jiným způsobem pohlavně zneužije“ je třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho

11

Zákon blíže rozlišuje, zda došlo k pohlavnímu zneužití osobou, které byl nad jedincem svěřen dozor a která využila

vlastním těle. Tento jiný způsob pohlavního zneužití přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože.“ (Šámal, a kol. 2012, s. 1860- 1867)

Z textu je patrné, že za trestný čin je považován i necking, tedy aktivita prováděná pubescenty před patnáctým rokem poměrně často. Protože je zákon koncipovaný na ochranu dětí a dospívajících před pohlavním zneužitím v období, kdy ještě nejsou dostatečně fyzicky ani psychicky připravené, dává takto přísná úprava smysl. Z pohledu pubescentního zkoumání sexuality a jejích možností by však něco takového nemělo být považováno za trestný čin, ale spíše za zdravý psychosociální vývoj.

Necking, je-li provozován dobrovolně (se souhlasem zúčastněným stran), je jako takový poměrně neškodný, stejně jako lehčí forma pettingu (mazlení přes oblečení), který bývá s neckingem, i bez oděvu, často spojen. Bezpochyby se jedná o mírnější erotickou aktivitu, než třeba v případě soulože. „Z toho, že zákon z hlediska trestní sazby nerozlišuje mezi pohlavním zneužitím spáchaným souloží a jiným způsobem, vyplývá, že oba uvedené případy pohlavního zneužití klade na roveň. Poněvadž však v intenzitě jednotlivých případů může být značný rozdíl, je třeba věnovat náležitou pozornost povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, aby v rámci poměrně značného rozpětí trestní sazby byl stanoven přiměřený trest.“ (Šámal, a kol. 2012, s. 1862) Jak můžeme vidět, případy jsou posuzovány jednotlivě a rozpětí trestní sazby umožňuje vyměřit trest adekvátní míře prohřešku. Do okolností se pak započítává i mnoho dalšího, například zda postižená osoba se stykem souhlasila, zda k němu došlo na základě citového vztahu, i z čí strany vzešla iniciativa. Dle ustanovení sice tyto faktory důležité nejsou, u každého případu je však třeba je posoudit. Přesto je vždy na vině osoba starší patnácti let či zákonný zástupce osoby mladší patnácti let.

Z pohledu zákona sehrává významnou roli i samotné pohlaví zneužívajícího a zneužívaného:

„U pachatele-fyzické osoby nezáleží na pohlaví, a proto jím může být muž i žena. V případě soulože (viz marg. č. 10 k § 185) je pachatelem vždy osoba opačného pohlaví než zneužitá osoba mladší patnácti let. Pohlavního zneužití jiným způsobem než souloží se může dopustit i osoba stejného pohlaví.“ (Šámal, a kol. 2012, s. 1862) Jako pohlavní zneužití by tedy mohly být vnímány i lesbické zkušenosti dospívajících dívek.

Pro posouzení toho, zda se jedná o pohlavní zneužití, není z hlediska zákona nutné dosažení pohlavního ukojení pachatelem: „K naplnění znaků trestného činu pohlavního zneužití není třeba, aby při pohlavním zneužití osoby mladší patnácti let došlo u pachatele k pohlavnímu ukojení; stačí, jedná-li pachatel v pohlavním vzrušení ve snaze své vzrušení jakýmkoli způsobem uspokojit, aniž je rozhodné, zda a do jaké míry takového uspokojení dosáhne.“ (Šámal, a kol. 2012, s. 1862)

Pro právní systém tedy nehraje roli, zda viník dosáhl jakéhokoli uspokojení. Důležitá je pouze touha po něm, byť zůstane ve výsledku nenaplněná, a zda daná osoba jedná ve stavu

„pohlavního vzrušení“. Jak se tento stav objektivně posuzuje, již právní komentář neřeší.

V případě trestných činů spáchaných mladistvými, tedy osobami ve věku 15 až 17 let, se hovoří o provinění. (§ 6 zákona č. 218/2003 Sb.) V případě trestných činů spáchaných dětmi (do dovršení patnácti let) se trestní odpovědnost nevyvozuje. (§ 25 zákona č. 40/2009 Sb.) Problém u dospívajících tedy nastává v okamžiku, kdy jeden z nich je mladší 15 let a druhý z nich je starší 15 let, kdy starší z nich se za své chování stává trestněprávně odpovědným.

Shrneme-li výše uvedené, je podle našeho právního systému trestným činem (respektive proviněním) prakticky cokoli od neckingu dále mezi dítětem a druhou osobou (dítětem, mladistvým, dospělým) nehledě na to, zda je to prováděno dobrovolně (se souhlasem a v součinnosti obou stran) či proti vůli zúčastněných stran. Podíváme-li se na policejní statistiky za rok 2015 (Policie ČR 2015b), pak zjistíme, že z celkového počtu 490 osob vyšetřovaných (nikoli stíhaných, obžalovaných či odsouzených) pro pohlavní zneužití (bez zneužití závislosti zneužité osoby na zneužívající osobě) bylo 65 osob mladších 15 let (13 %) a 133 osob bylo ve věku 15 až 17 let (27 %). Jak k vyšetřování pohlavního zneužívání uvádí sama Policie ČR (2015a), „u celé řady z nich je po několika měsíčním vyšetřování prokázáno, že se skutek dle oznámení poškozeného či poškozené nestal“. Důvodů existuje celá řada – pomsta (například z důvodu sexuálního odmítnutí), odůvodnění vlastního nepředloženého chování (například při neplánovaném otěhotnění), účelové zamlčení vlastního věku (například při seznamování přes internet), oznamovací povinnost lékařů při podezření (například při gynekologické prohlídce při nakažení se pohlavně přenosnou chorobou).

Například v roce 2014 bylo pro podezření z pohlavního zneužití vyšetřováno 563 osob, z toho ve 48 případech (9 %) bylo vyšetřování odloženo z důvodu věku pachatele (mladší 15 let), 154 mladistvých (15-17 let) bylo stíháno (27 %), 150 obžalováno (27 %) a nakonec 113 odsouzeno (20

%) za pohlavní zneužití. (Ministerstvo spravedlnosti 2014)

5 Zahájení sexuálního života před 15. rokem věku

5.1 Hranice sexuálních aktivit

Pro potřeby bakalářské práce je třeba lépe definovat, co lze ve vztahu k zahájení sexuálního života před 15. rokem věku považovat za přijatelné a co už je v daném věku za hranicemi přípustného jednání, případně od kdy lze z vývojového hlediska považovat zahájení sexuálního života za

přijatelné. Je tedy nutné určit hranici mezi tím, co bude považováno za sexuální zkoumání (experimentování) a co za sexuální aktivity. Na tuto problematiku je třeba se koukat ze dvou pohledů: kvalitativního (co a jak) a kvantitativního (jak často a s kolika).

Nejprve se pojďme podívat na stránku kvalitativní. Jelikož během pubescence přichází s fyzickým vývojem sekundárních pohlavních znaků také stud, jenž je zřejmě přirozenou brzdou sexuálních aktivit, navazují teenageři před patnáctým rokem především vztahy formálně partnerské („mám holku“, „chodíme spolu“), aniž by k tomu potřebovali projevy sexuální intimity („víš, jsem moc ráda, že spolu chodíme, jako za ruku a tak, ale na to líbání moc nejsem“). Více, než drobné pokusy, které bych specifikoval jako lehký petting (mazlení, líbání, pouze s oblečením) a necking, lze považovat za neobvyklé, nicméně ne za nepřípustné. Je však třeba specifikovat hranici, kam až aktivity mohou zajít.

U neckingu bych považoval za zásadní to, zda k němu dochází při obnažené horní části těla.

Odloží-li totiž dospívající vrchní část oděvu, značí to nižší míru studu a tedy i vyšší pravděpodobnost, že necking bude přecházet v intenzivní petting. Hlazení přes oděv, případně pod ním, lze proto považovat za běžný a přijatelný projev pubescentní intimity.

Prvek nesvlečeného oblečení podle mě hraje významnou roli i v dalším ohledu. Zůstane-li mladistvý pár celkově oblečen, tak dojde-li k intimním dotekům, případně proběhne-li vzájemná manuální stimulace pohlavních orgánů, zůstává vše do velké míry skryto. Takové chování naznačuje absenci úmyslu sexuálních aktivit tělo na tělo, které souvisí s cílem dosáhnout vyvrcholení (orgasmu). Pro lepší orientaci dále v práci nazývám tento předěl v sexuálním chování hranicí fyzické blízkosti. Je tedy zřejmé, že pokud by k vyvrcholení docházelo pravidelně, už se nejedná o experimentování, ale o cílené jednání, které hranici fyzické blízkosti překonalo.

Z hlediska sexuálního experimentování je zásadní věkovou hranicí nástup dospívání. Toto věkové období podle Vágnerové (2012) začíná 10. rokem věku. Je velmi nepravděpodobné, že by se před nástupem dospívání mezi dětmi objevovaly sexuální aktivity, které by měly ráz sexuálního poznávání druhé osoby. Dětské pusy lze v tomto období jen stěží považovat za něco víc než jen projev blízkého kamarádství. Podobně lze vnímat zvídavé aktivity typu „hra na doktora“, kdy většinou dochází ke zkoumání fyzických odlišností lidského těla. Navíc v této době sexuální pud ještě nebývá výrazně aktivní (ačkoli jsou i výjimky), takže důvody pro vzájemné sexuální jednání se jeví jako neopodstatněné.

Je otázka, zda je možné v oblasti sexuálního chování stanovovat další věkovou hranici dříve než v 15. letech. Celkově je nutné mít na paměti, že sexuální chování úzce souvisí s řadou vývojových faktorů, které se v průběhu puberty proměňují. Případná rizikovost tak nemusí nutně pramenit ze sexuálního chování jako takového, ale z úrovně mentální, emoční, sociální a morální

vyspělosti jedince. Proto lze plošně vnímat jako přípustné takové formy sexuálního chování, které nepřekračují hranice fyzické blízkosti. V závislosti na dané situaci je pak možné vnímat jako přípustné i překročení hranice fyzické blízkosti, pokud na to byli oba partneři vývojově připraveni.

To je třeba posoudit individuálně. V tomto věku je totiž těžké operovat s pojmy jako vzájemná masturbace nebo orální sex, neboť se nedá jednoznačně určit, zda plošně vhodné jsou nebo nejsou.

Přijatelněji se takové aktivity jeví tam, kde jim předcházela fáze neckingu a pettingu, tudíž lze předpokládat, že mezi dospívajícími již existuje vztah důvěry.

Koitální aktivity, které s sebou nesou nejvyšší míru rizik pro oba zúčastněné (například přenos pohlavních chorob, možnost otěhotnění, možnost poranění při prvním styku) se jeví jako vhodné po 15. roce věku. Jejich realizování pro potřeby bakalářské práce nazývám překročením hranice koitálních aktivit.

Z hlediska frekvence sexuálních aktivit lze u dospívajících rozlišovat čtyři základní kategorie. První z nich je jednorázová (ojedinělá) zkušenost. To znamená, že dospívající realizoval sexuální aktivitu zhruba 1x až 2x v rozmezí několika dnů, kdy v následujícím období se sexuální zkušenost neopakovala. Druhá kategorie je zkušenost milostného dobrodružství. Dospívající zažil určité období (například tábor, letní prázdniny, výjezdový kurz a podobně), kdy měl příležitost opakovaně zažívat sexuální aktivity. S ukončením tohoto období pak zmizela i možnost sexuální aktivity realizovat. Období musí být časově ohraničené a mezi milostnými dobrodružstvími musí být delší časový odstup. Třetí kategorií je sporadicky opakovaná zkušenost. Dospívající zažil nějakou formu sexuálního chování a pak ji po určité období opakoval minimálně jednou za půl roku. Poslední kategorie je pravidelná (opakovaná) zkušenost. Dospívající zažil sexuální aktivitu a pak ji po určité období pravidelně opakoval minimálně každého čtvrt roku.

Toto rozdělení jistě nezahrnuje všechny možné případy toho, co se může dít, ale poskytuje alespoň základní kategorie, o které je možné se při pozdějším rozboru opřít. Je jasné, že sexuální aktivity většinou probíhají postupně a mají plynulý vývoj. Obávám se tedy, že nelze nakreslit jasnou demarkační linii, jež rozděluje pojmy do přesně definovaných kategorií. Zda je podprsenka ještě oděv či nikoli, nebo jak často znamená často, to prostě nelze jasně určit a vše je nutné posuzovat individuálně.

5.2 Předčasné zahájení sexuálního života

Jsem přesvědčen, že sexuální život nezačíná první koitální aktivitou, ale rozvojem společné intimity skrze sexuální sdílení jednoho člověka s druhým. Proto bych za zahájení sexuálního života považoval opakovanou sexuální zkušenost, do které se promítá překročení hranice fyzické blízkosti.

Je tedy zřejmé, že i v rámci milostného dobrodružství mohou dospívající zahájit sexuální život,

pokud jsou realizované sexuální aktivity opakované a cílem sdílené fyzické blízkosti je sexuální vyvrcholení. Pokud došlo k ojedinělé sexuální zkušenosti v mezích pettingu a neckingu, nepovažuji to za zahájení sexuálního života.

Nabízí se otázka, co lze považovat za předčasné zahájení sexuálního života? Na ni je třeba nahlížet minimálně ze dvou pohledů: právního a psychosociálního. Jak jsem uvedl výše, z hlediska platné legislativy je vše od neckingu až po koitální aktivity považováno za nezákonné u jedinců mladších 15 let. Z pohledu psychosociálního vývoje lze za předčasné zahájení sexuálního života považovat jakékoli sexuální aktivity, které mají koitální charakter a předcházejí 15. rok věku.

Podobně jakékoli sexuální aktivity, které předcházejí 10. rok věku.

Další úhel pohledu, který se jeví při posuzování zahájení sexuálního života jedincem jako důležitý, je pohled subjektivní. Každý sám za sebe rozhoduje o tom, které projevy chování považuje za sexuální aktivity, jak hodnotí jejich přiměřenost k věku, kdy se s nimi v rámci své osobní zkušenosti setkal, jak hodnotí jejich případnou nevhodnost pro sebe a pro okolí a tak podobně Pro subjektivní pohled je rozhodující věk, ve kterém se jedinec nachází, když zpětně hodnotí své sexuální zkušenosti. To, jak vnímal své jednání v době, kdy probíhalo („Jo, tehdy mi to přišlo v pohodě. Všichni to dělali, tak jsem se zapojil taky, no…“), a jak je vnímá po nějaké době. („Teď vidím, že to byla kravina. Dělal jsem to jen kvůli partě, a kdybych chvíli počkal, určitě by mi to neuškodilo.“).

6 Důvody zahájení sexuálního života

Jako důvody zahájení sexuálního života jsou nejčastěji uváděni vrstevníci (partner či vrstevnická skupina). Dále je to pak získání pocitu vlastní tělesné přitažlivost či pocitu vlastní kompetentnosti a nezávislosti, překonání hranice dospělosti, potřeba intimity nebo blízkého vztahu, případně doplnění emočního zázemí, jež třeba chybí v rodině, případně také zvědavost. (Machová, Hamanová 2002)

Zajímavé je, že tlak vrstevníků hraje často větší roli, než se může zdát. Nemalá část dospívajících dívek (65 %) a chlapců (34 %) potvrzuje, že jejich motivace byla vnější (například touha vyrovnat se vrstevníkům, vyhovět partnerovi). (Machová, Hamanová 2002, s. 16), což pak může vyvolat častější negativní emoční reakci na tento prvotní sexuální zážitek. Motivy pro zahájení sexuálních aktivit by měly být primárně vnitřní, a to v podobě potřeb a tužeb, jež postupně vedou k prohlubující se intimitě. Pokud tomu tak není, může se objevovat negativní emoční reakce na první pohlavní styk, kterou má 28 % chlapců a až 64 % dívek. (Machová, Hamanová 2002, s.

141) Nabízí se proto otázka, do jaké míry je na vině nedostatečná sexuální osvěta, která by měla

vést dospívající k tomu, aby se sexuálním životem začali až ve chvíli, kdy oni sami to tak budou cítit, a ne když je k tomu jejich okolí, třeba i aktuálně milovaný partner, budou tlačit.

6.1 Syndrom rizikového chování

Problematika zahájení sexuálního života se v české odborné literatuře objevuje ve spojitosti s tématem rizikového chování a syndromem rizikového chování dospívajících. Za rizikové sexuální chování² je kromě promiskuity, nechráněného pohlavního styku, pohlavního styku s rizikovými partnery, předčasného mateřství a rodičovství také považováno předčasné zahájení pohlavního života. (Miovský, et al. 2015b, s. 162) Syndrom rizikového chování dospívajících zahrnuje a) zneužívání návykových látek a vznik závislosti na nich, b) negativní jevy v sociální oblasti (zejména problémové chování, kriminalita, agrese) a c) rizikové chování v oblasti sexuální (předčasné zahájení intimního života, promiskuita a podobně). Předpokladem syndromu je, že jedinec, který překračuje hranice v jedné oblasti, povětšinou se stejně konajícími vrstevníky, bude s větší pravděpodobností překračovat hranice i v jiných oblastech. (Miovský, et al. 2015b s. 59)

Rizikové faktory, spouštějící syndrom rizikového chování, se v základu dělí na dvě hlavní skupiny: ty, které jsou na úrovni individua, a ty, které jsou dány prostředím. Dalších způsobů dělení je pak hned několik. Jedním z nich je rozdělení na pět hlavních vysvětlujících domén (Miovský, et al. 2015b, s. 60), které sdružují rizikové a protektivní faktory:

 Biologický systém – rizikové faktory (alkoholismus v rodině), protektivní faktory (inteligence v pásmu nadprůměru).

 Sociální systém – rizikové faktory (nízký socioekonomicky status, sociální vyloučení a znevýhodnění), protektivní faktory (zdravá škola, soudržná rodina, příznivá lokalita bydliště, pozitivní vzory mezi dospělými).

 Vnímané prostředí – rizikové faktory (modely rizikového chování, normativní mezigenerační konflikt), protektivní faktory (modely konvenčního chovaní, kontrola rizikového chovaní).

 Osobnost – rizikové faktory (uvědomovaní si snížených životních šancí, nízké sebehodnoceni, tendence riskovat), protektivní faktory (přítomná hodnota zdraví a úspěchu, netolerující postoj k rizikovému chování).

 Chování – rizikové faktory (problémové pití alkoholu, školní neúspěch), protektivní faktory

2

2 Sexuální rizikové chování je soubor projevů chování provázející sexuální aktivity a vykazující zdravotní, sociální a další typy rizik. Sexuální rizikové chování se objevuje samostatně, ve spojitosti s jinými typy rizikového chování (například sexuální chování pod vlivem návykové látky) a s některými vytváří nové oblasti rizikového chování (například rizikové sexuální chování na internetu). (Miovský, et al. 2015a, s. 68)

(religiozita, aktivní zapojení do školních akcí a jiných zájmových aktivit).

Machová a Hamanová (2002, s. 160) uvádějí dělení vycházející z toho, že v různých životních fázích může nějakým zapříčiněním vzniknout problém vedoucí k rizikovému chování:

 Během dětství – zanedbávání a zneužití dítěte, problémové chování již během dětství, významná ztráta v rodině (včetně rodinného rozkolu), zavržení svým rodičem, rodiče chronicky onemocní (tělesně nebo duševně).

 Během dospívání – malá sebedůvěra a sebeúcta, těhotenství a rodičovství v dospívání, chronická nemoc a handicap, malé a nejisté perspektivy do budoucna.

 Obecně ve společnosti – příslušnost k menšinám, oslabení rodiny a mizení širších rodinných vazeb, duchovní a citová chudoba konzumní společnosti, velká neosobní sídliště a rychlá urbanizace, velká chudoba, velké bohatství.

I zde najdeme odkaz na faktory protektivní a rizikové, kdy obecně platí, že k rizikovému chování dochází ve chvíli, kdy rizikové faktory převažují nad protektivními. Mezi protektivní faktory se počítají především dobré vztahy v rodině (a zdravý a normální vývoj v dětství) a vztah k prosociální, pozitivní skupině vrstevníků, k čemuž se dále přidává vidina perspektivy do budoucna a religiozita. (Machová, Hamanová 2002, s. 160)

6.2 Další důvody zahájení sexuálního života

Rizikové faktory syndromu rizikového chování dospívajících lze využít jako základ pro sestavení možných důvodů předčasného zahájení sexuálního života, nelze však vycházet jenom z nich.

V případě předčasného zahájení sexuálního života je třeba brát v potaz i další stránky, jež úzce souvisejí s psychosociálním vývojem v sexuální oblasti, jako je kupříkladu zvýšené libido nebo časný partnerský vztah. Angažovanost v něm je popisována jako nejsilnější rizikový faktor při předčasném zahájení sexuálního života. (Macek, Lacinová 2006, s. 70)

Ačkoli je sexuálně rizikové chování často spojováno s dalšími druhy rizikového chování, nemusí tomu tak nutně být v každém případě. Navíc není jasný kauzální vztah mezi časným zahájením sexuálního života a syndromem rizikového chování. Není jasné, zda předčasný sexuální partnerský vztah přináší další rizikové jednání, nebo zda dospívající s projevy jiného druhu rizikového chování vyhledávají partnerské vztahy a sexuální zkušenosti. (Macek, Lacinová 2006, s.

55-68)

Po pečlivém zvážení a několika úpravách v tabulce níže předkládám soubor předpokládaných důvodů pro předčasné zahájení sexuálního života. Tyto důvody vycházejí nejen z faktorů ovlivňujících rizikové chování, ale také z různých přístupů vývojové psychologie či možných vnitřních dispozic jedince, které toto jednání mohou ovlivnit.

Tabulka 1: Důvody pro předčasné zahájení sexuálního života Vnější prostředí

 Nedostatečná informovanost

 Zkreslená informovanost

Vnitřní dispozice Jiné

Rodina Vrstevníci Společnost

 Vliv sociálního prostředí rodiny (například v sociálně nižších vrstvách z důvodu orientace na bazální potřeby a jejich uspokojování; u bohatých dětí díky neomezeným zdrojům, díky nimž mají více informací mnohem dříve)

 Vliv rodinného vzoru (může to podporovat rodina, vztah mezi rodiči)

 Otevřenost pro naši kulturu neobvyklému pojetí sexuality

 Přílišná rigidita ohledně sexuality

 Následek sexuálního zneužívání v rodině

 Nucení k sexuální prostituci rodinou (zdroj peněz pro rodinu)

 Kompenzace nezvládnutí vývojového úkolu – např.

důvěra x nedůvěra (může vést k navazování vztahů s mnohem staršími a hledání bazální důvěry v intimním vztahu), autonomie x stud (může vést ke zvýšené závislosti jedince na lidech kolem něj, díky takové závislosti snáze vyhoví požadavkům okolí, aby nebyl odmítnut)

 Touha vyrovnat se zkušeným vrstevníkům

 Může být součástí přijímacího rituálu do skupiny

 Dlouhodobý blízký vztah s druhou osobou (vztahy ze školky)

 Co je považováno v sexualitě za tabu

 Spodní hranice povoleného sexuálního styku mezi nezletilými

 Postoj společnosti k sexualitě dospívajících

 Předčasná vyspělost fyzická – tělesná zralost sekundárních

pohlavních znaků přitahuje pozornost těch, kteří o sexuální styk stojí a mohou takovou osobu ke styku přesvědčit

 Předčasná vyspělost psychická (může to být přirozené nebo v důsledku prožitého traumatu) – potřeba aktivně se zapojovat do intimního kontaktu s druhými

 Zvýšené libido (sexuální touha)

 Kompenzace vnitřních potíží – intimita může přinášet úlevu (na chvíli zapomenout na problémy) nebo také může být zdrojem trestání sebe (zasloužím si, aby si se mnou druzí dělali, co chtějí)

 Jako důsledek umístění do ochranné péče (například nátlak spoluchovanců, získání výhod a ochrany mezi spoluchovanci)

Role rodiny ve vztahu k sexuálnímu chování dětí není překvapující. Je zřejmé, že například kvalita vztahu jedince k rodičům úzce souvisí s jeho přístupem k romantickým a partnerským vztahům, i když výsledky tohoto vlivu jsou prozatím hodně nekonzistentní. (Macek, Lacinová 2006, s. 55-68) Podobně silný vliv na přístup dospívajícího má partnerský vztah rodičů, jeho kvalita i jejich přístup k němu. Z toho si jedinec odnáší velkou část chování, které později uplatňuje ve svých

vztazích, ať už rodiče pojme jako vzor pozitivní a jednání opakuje, nebo jako vzor negativní, kdy se danému způsobu jednání naopak vyhýbá. (Macek, Lacinová 2006, s. 55-68)

Nemusí se ale pochopitelně jednat pouze o přístup k manželství, ale o celkový přístup rodičů ke vztahům. Přejetí těchto vzorců se pak nazývá mezigenerační přenos partnerského chování. Podle všeho se ale nejedná pouze o kvalitu partnerských vztahů rodičů, ale o širší kontext vlivů. (Macek, Lacinová 2006, s. 55-68)

Je potvrzeno, že i standard vrstevnické skupiny určuje možný vývoj partnerského vztahu.

Hodně tedy záleží na tom, v jaké skupině se dospívající pohybuje. Ta pak určuje jeho normy jak pro výběr partnera, tak pro případný vztah. (Macek, Lacinová 2006, s. 55-68)

Zajímavé je, že například religiozita, která je u syndromu rizikového chování považována za protektivní faktor, může být například v případě sexuálního chování spouštěčem předčasného zahájení sexuálního života, pokud je s ní spojena přílišná rigidita a tabuizování sexuálních témat.

Nejdůležitějším protektivním faktorem předčasného zahájení sexuálního života je včasná a vhodná sexuální osvěta dítěte či dospívajícího. Upozorňují na to jak oficiální školské dokumenty (např. Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách 2010) a odborné publikace (Miovský, et al. 2015a), tak populárně naučné knihy (např. Kolektiv autorů 2014).

Klíčové je vědět, o kterých věcech a v kterém věku je vhodné dítě informovat, což je zohledněno jak v Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách (2010), tak v doporučeních k realizaci prevence sexuálně rizikového chování v základních školách (Miovský, et al. 2015a). Zdůrazňuje se otevřenost a vstřícnost učitele a rodiče ohledně všech dotazů dítěte, nikoli tendence odkázat jej do patřičných mezí jako příliš malé na tento typ informací. Sexuální výchova by totiž měla začít již v útlém věku, tedy klidně před čtvrtým rokem. Vždy je důležité odpovědět na pokládané otázky, pečlivě poslouchat, netabuizovat a už od dětství učit o základních osobních hranicích i o jejich dodržování.

PRAKTICKÁ ČÁST

7 Metodologie výzkumného šetření

7.1 Cíl výzkumného šetření

Cílem výzkumného šetření je zjistit a popsat důvody předčasného zahájení sexuálního života u dospívajících a analyzovat vztah těchto důvodů k vývojovým aspektům dospívání.

Jelikož mi ve výzkumném šetření nejde o prokázání četnosti výskytu nějakého jevu, ale o nalezení a popsání možných důvodů, které v dospívání vedou k předčasnému zahájení sexuálního života, zvolil jsem kvalitativní design výzkumného šetření.

V rámci výzkumného šetření si tak kladu tyto otázky:

• Jaké uvádějí respondenti důvody, které je vedly k zahájení sexuálního života?

• Do jaké míry souviselo zahájení sexuálního života respondentů s jejich obecným vývojem v dospívání?

• Jak respondenti vnímali zahájení svého sexuálního života v době, kdy se tak dělo, a jak ho vnímají dnes?

7.2 Metoda výzkumného šetření

Pro naplnění vytyčeného cíle výzkumného šetření jsem jako nejvhodnější metodu sběru dat zvolil polostrukturovaný rozhovor. (Skutil, a kol. 2011, s. 90-95) Ten mi u každého respondenta umožňuje získat široké spektrum informací, ze kterých budu schopen nejen zjistit důvody, které respondenty vedly k zahájení sexuálního života, ale také analyzovat, do jaké míry souvisejí důvody uváděné respondenty s přirozenými vývojovými faktory, které jsou specifické pro období dospívání.

Součástí sběru dat pomocí polostrukturovaného rozhovoru je vyplnění screeningového dotazníku zaslaného respondentům ještě před provedením rozhovoru. Dotazník má umožnit základní orientaci v jejich osobní historii a poskytnout podněty pro doplňující otázky rozhovoru.

Účelem dotazníku je tedy napomoci lépe vést rozhovor. Dotazník není určen pro získávání kvantitativních dat, která by podléhala dalšímu vyhodnocení. Dotazník je uveden jako Příloha 1.

7.3 Vzorek výzkumného šetření

Volba respondentů vyplývá z podmínky, že předčasně zahájili pohlavní život. Pro potřeby bakalářské práce to znamená, že před patnáctým rokem věku jejich sexuální zkušenost zahrnovala více než necking a petting a to opakovaně (nehledě na to, zda šlo o opakování v rámci jednoho milostného dobrodružství, nebo zda šlo o sporadické či pravidelné sexuální chování). Další podmínkou zařazení do vzorku je, že respondent sám vnímá své sexuální zkušenosti před patnáctým rokem věku jako zahájení svého sexuálního života.

Původní idea byla směřovat výzkumné šetření na respondenty okolo patnáctého roku, u nichž by bylo možné mapovat jejich aktuální zkušenosti. To s sebou neslo řadu komplikací (například hledání respondentů, otevřenost respondentů v rozhovoru, nezletilost respondentů ve vztahu k citlivosti získávaných údajů), které se nakonec ukázaly jako zásadní pro přehodnocení výběru vzorku výzkumného šetření. Rozhodl jsem se proto zpovídat respondenty ve věku mladé a střední dospělosti. Hledal jsem jak ve svém okolí, tak pomocí přátel na sociálních sítích (například Facebook).

Vzorek výzkumného šetření zahrnuje celkem deset respondentů různého pohlaví i věku.

Část z nich byla z okruhu mých přátel, avšak byli zde i tací, se kterými pravidelný kontakt neudržuji. Nikdo pro mě zcela cizí však do vzorku zahrnutý nebyl.

Osoba č. 1 – žena, 23 let, pracující, přihlásila se sama v reakci na výzvu zveřejněnou na sociální síti.

Osoba č. 2 – žena, 23 let, studentka vysoké školy, přihlásila se sama v reakci na výzvu zveřejněnou na sociální síti.

Osoba č. 3 – žena, 22 let, studentka vysoké školy, o rozhovor jsem ji požádal na základě jejího prohlášení, že do vzorku nejspíš také zapadá.

Osoba č. 4 – žena, 18 let, studentka střední školy, o rozhovor jsem ji požádal na základě dílčích informací o jejím vývoji během pubescence.

Osoba č. 5 – žena, 16 let, studentka střední školy, o rozhovor jsem ji požádal z důvodu jejího brzkého a pestrého započetí sexuálního života. K realizaci rozhovoru jsem získal souhlas jejích rodičů.

Osoba č. 6 – muž, 25 let, student vysoké školy, k rozhovoru se sám přihlásil.

Osoba č. 7 – muž, 24 let, pracující, k rozhovoru se sám přihlásil, s účastí ale váhal, dokud si sám nepotvrdil, že i jeho zkušenost splňuje podmínky výzkumného vzorku.

Osoba č. 8 – žena, 18 let, studentka střední školy, přihlásila se sama v reakci na výzvu zveřejněnou na sociální síti, prohlašuje o sobě, že je homosexuálně orientovaná.

Osoba č. 9 – žena, 23 let, studentka vysoké školy, přihlásila se sama v reakci na výzvu zveřejněnou na sociální síti.

Osoba č. 10 – muž, 26 let, pracující, o rozhovor jsem ho požádal na základě náhodně jím prezentované informace, která mě ujistila, že do vzorku patří.

7.4 Sběr dat

Před zahájením rozhovoru byl každý respondent informován o způsobu, jakým bude rozhovor probíhat. Pro lepší práci s daty jsem se rozhodl rozhovory zaznamenat na diktafon a následně je přepsat (přepisy rozhovorů tvoří Přílohu 2, která je dostupná pouze v elektronické podobě na CD).

Respondentům garantuji zachování jejich anonymity, takže hlasové záznamy neuslyší žádná třetí osoba.

Rozhovory probíhaly většinou na veřejných místech, jako jsou kavárny či jiné hlukově přijatelné podniky, ale také u respondentů doma, pokud to sami zvolili. Jeden rozhovor probíhal i přes internet (Skype), jelikož respondent se nacházel ve městě natolik vzdáleném, že osobní kontakt byl vyloučen. Všechny rozhovory se podařilo bez problémů nahrát a následně z nich vytvořit přepis.

Pro přehled uvádím datum a místo rozhovoru u každé osoby.

Osoba č. 1: 2. 3. 2016, domácí prostředí.

Osoba č. 2: 7. 3. 2016, domácí prostředí.

Osoba č. 3: 7. 3. 2016, kavárna.

Osoba č. 4: 7. 3. 2016, domácí prostředí.

Osoba č. 5: 8. 3. 2016, kavárna.

Osoba č. 6: 9. 3. 2016, bar.

Osoba č. 7: 10. 3. 2016, bar.

Osoba č. 8: 14. 3. 2016, domácí prostředí, přes Skype.

Osoba č. 9: 21. 3. 2016, čajovna.

Osoba č. 10: 21. 3. 2016, bar.

Rozhovoru předcházel dotazník, který respondent vyplnil před osobním setkáním. Ukázal se však být dobrým „icebreakerem“ pro zahájení setkání. Rozhovor také umožnil dovysvětlit případné nejasnosti týkající se pojmů v něm obsažených.

Jelikož se v rozhovoru jednalo o velmi osobní téma, hrozilo, že se respondenti při necitlivém přístupu tazatele či v nevhodném prostředí dostatečně neuvolní, aby neměli problém o sobě povídat.

Žádný z respondentů neměl problém s místem, kde jsme rozhovor realizovali, ani s atmosférou, v níž probíhal. Ne všichni se při prvních otázkách rozpovídali, s postupem času se to však podařilo všem. Nejméně výmluvný byl muž č. 7, který si své sexuální zážitky už moc dobře nevybavoval, takže na otázky odpovídal spíše krátce a informace se zdají být kusé.

Z mé strany probíhaly rozhovory dobře, ačkoli se ukázaly některé mé nedostatky.

V některých situacích jsem se musel odmlčet, abych našel vhodnou otázku, v jiných se mi nepovedlo formulovat dotaz nepodbízivým způsobem. Za klad považuji to, že se mi povedlo vytvořit a udržet přiměřeně důvěrnou atmosféru, která umožňovala mluvit někdy i o velmi intimních či těžkých zkušenostech.

Nečekanou situací v tomto ohledu pro mě byl rozhovor s osobou č. 4, o které jsem až těsně před začátkem rozhovoru zjistil, že byla sexuálně zneužita. Stál jsem pak před rozhodnutím, zda rozhovor realizovat či nikoli. Nakonec jsem se rozhodl to zkusit i s vidinou toho, že v případě, kdy by hrozilo zasažení citlivých míst, bych rozhovor přerušil. Nakonec i tento rozhovor proběhl dobře a respondentka se rozpovídala.

Povídat si s lidmi o takto osobních věcech pro mě bylo celkově velkým zážitkem.

U několika respondentů mě jejich osobní příběhy opravdu zaujaly. Jedná se o již zmíněnou osobu č.

4, ale také například o osoby č. 1 a č. 7. U osoby č. 5 jsem byl překvapen jejím vyspělým způsobem vyjadřování i tím, jak dospěle na její věk působila. Osoba č. 8 mi pak poskytla zajímavý vhled do vývoje sexuálního chování u homosexuálně orientovaného jedince.

Rozhovory jsem průběžně přepisoval a až po jejich dokončení jsem začal přepsaný a opravený text segmentovat do kategorií (Skutil, a kol. 2011, s. 213-233), aby vynikly pasáže týkající se sledovaných témat. Posléze jsem ze segmentovaných pasáží vytvořil faktický popis zážitků jednotlivých respondentů, ve kterých jsou obsaženy důvody zahájení jejich sexuálního života a vývoj sexuálního chování.

7.5 Popis výsledků výzkumného šetření

Osoba č. 1 (žena)

Respondentka uvádí dvě rané fantazie mající charakter párového sexuálního chování. Když jí byly tři roky, tak si představovala, jak to „dělá“ Barbie s druhou Barbie, kdy doufala, že jedna z nich je chlap. Ve školkovém věku (blíže neurčila) pak snila o tom, že ji někdo znásilní.

První sexuální experimentování bylo v jejích třech letech, a to sama se sebou, kdy pochopila, že když si rukou zatlačila mezi nohama, tak jí to dělalo dobře. Respondentka uvádí, že objevila orgasmus. Ve školce se propojily dva významné zážitky. Prvním z nich bylo, že si začala uvědomovat svoji atraktivitu (byla jsem taková hezká malá holčička) tím, že o ni kluci, ale i jedna dívka, projevovali zájem (říkali jí, že se jim líbí). Druhým momentem bylo, že objevila pornografické časopisy, které si kupoval otec. Díky jejich prohlížení zjistila, kam se zasouvá penis, a protože „ty paní vypadaly tááák spokojeně“, chtěla vědět, jak docílit toho, aby jí samotné bylo taky tak pěkně, a aby bylo tak pěkně i chlapci, s kterým by to sdílela. Díky experimentování s chlapci školkového věku zjistila, že nejsou dost vyvinutí na to, aby měli pohlavní styk. Tento závěr vyvodila z toho, že když se chlapci vzrušili, tak jim začala téct krev (gestem naznačila, že to bylo z nosu). Když zjistila, že napodobováním chování z pornografických časopisů chlapcům ubližovala, přestala v této oblasti experimentovat. To jí bylo šest let.

V deseti letech kamarádila s chlapcem podobného věku ze sousedství, se kterým pokračovala v sexuálním experimentování. Když jí chlapec navrhl vyzkoušet anální styk, odpověděla mu, že na tom nevidí nic hezkého a nepodvolila se („je to krávovina“, „dělat to nebudem, prostě ne“). Jak uvádí dále, s ním si začala sexuální experimentování užívat a podobně hodnotí i přístup chlapce. Když si hráli „na doktora“, zkoušeli jeho penis „nacpat“ do její vagíny, ale nešlo to. To, že se pokus nezdařil, ale nevadilo. Když začal být chlapec divný („bil mě“), tak se přestali stýkat.

Následující sexuální experimentování bylo spojeno s prostředím různých typů táborů.

S dívkou, kterou znala respondentka od školky a která o ni už ve školce projevovala zájem, byla na táboře. Při vzájemném „zkoumání“ zjistily, že je mnohem příjemnější sdílet dotyky (respondentka opětovně uvádí dosažení orgasmu). Mezi desátým a dvanáctým rokem potkala na táboře jinou dívku, se kterou se společně osahávaly a masturbovaly. Respondentka si opětovně uvědomila, že když to samé udělá druhé dívce, tak je to příjemné. Ve třinácti respondentka poznala na jiném