Právní aspekty smlouvy o zájezdu v praxi

Právní aspekty smlouvy o zájezdu v praxi

Bakalářská práce

Studijní program: B6208 – Ekonomika a management

Studijní obor: 6208R175 – Ekonomika a management služeb - Cestovní ruch Autor práce: Helena Holanová

Vedoucí práce: Mgr. Karel Severa

Liberec 2018

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Anotace

Tato bakalářská práce se věnuje právní tematice v souvislosti s cestovním právem. Hlavní pozici v této práci má smlouva o zájezdu z pohledu legislativy nejen České republiky, ale také Evropské unie. První část práce se zabývá teoretickou průpravou zaměřenou na podstatné pojmy a jednotlivé právní normy v rámci cestovního práva. Je zde popsán vývoj právní úpravy podnikání v oblasti cestovního ruchu, dále je v práci uvedeno základní vymezení právní úpravy zájezdu, které je podrobněji rozebráno v kapitole věnující se ustanovením nového občanského zákoníku. Druhá část práce se zabývá rozborem smlouvy o zájezdu určité cestovní kanceláře, jejíž součástí jsou další smluvní ujednání, a právě tato ujednání jsou v této práci detailně vymezena. V závěru práce je představen vlastní návrh smlouvy o zájezdu vytvořený autorkou této bakalářské práce.

Klíčová slova

cestovní kancelář, nový občanský zákoník, pořadatel, směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU), smlouva o zájezdu

,

podmínkách podnikání a o výkonu některých činnosti v oblasti cestovního ruchu

6

Annotation

The legal aspects of the travel contracts in practice

This bachelor thesis deals with the legal aspects of the travel contracts. Travel contract, from the point of view of not only the Czech Republic legislation but also of the European Union legislation, has the main position in this thesis. The first part is focused on the theoretical background which introduces significant terms and individual legal norms in the context of travel law. Development of law regulations in the field of tourism is described. The second part is devoted to an analysis of the travel contract of a specific travel agency where general terms and conditions are discussed in more detail. The very last part of the thesis contains a draft of a travel contract which was draw up by the author of this thesis.

Key Words

customer, European Parliament and Council of the European Union guideline, new civil code, organizer, tourism law, tour participant, travel agency, travel contract

7 Obsah

Seznam tabulek ... 8

Seznam zkratek ... 9

Úvod ... 10

1Zájezd ... 11

2Právní úprava zájezdu – základní vymezení ... 14

2.1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) ... 15

3Vývoj právní úpravy podnikání v oblasti cestovního ruchu ... 18

3.1 Vymezení klíčových změn novely zákona č. 159/1999 Sb. ... 19

4Smlouva o zájezdu a její náležitosti dle NOZ ... 21

4.1 Předmět smlouvy ... 21

4.2 Strany smlouvy o zájezdu ... 22

4.3 Potvrzení o zájezdu ... 24

4.4 Změna ceny zájezdu ... 27

4.5 Změna závazku ze smlouvy ... 28

4.6 Postoupení smlouvy ... 28

4.7 Odstoupení od smlouvy o zájezdu ... 29

4.8 Vady zájezdu ... 31

4.9 Pomoc v nesnázích ... 33

4.10Náhrada škody ... 33

5Rozbor smlouvy o zájezdu společnosti CAMPANATOUR ... 35

5.1 Uzavření smlouvy o zájezdu a pokyny na cestu ... 36

5.2 Sjednané služby, ceny a jejich úhrada ... 37

5.3 Změny sjednaných podmínek... 38

5.4 Odstoupení od smlouvy a výše odstupného ... 39

5.5 Odpovědnost CK za vzniklé vady a reklamační řád ... 41

5.6 Podmínky realizace zájezdu ... 43

5.7 Další podmínky ... 43

5.8 Závěrečná ustanovení ... 44

6Návrh smlouvy o zájezdu ... 46

Závěr ... 48

Použitá literatura ... 50

Bibliografie ... 53

Seznam příloh ... 54

8

Seznam tabulek

Tabulka 1 - Lhůta pro odstoupení od smlouvy dle NOZ ... 31 Tabulka 2 - Výše odstupného ... 40

9

Seznam zkratek

ObčZ Občanský zákoník

NOZ Nový občanský zákoník CK Cestovní kancelář CA Cestovní agentura

SCS Spojené cestovní služby dle zákona č. 159/1999 Sb.

10

Úvod

Cestování je v současné době velice populární a oblíbenou aktivitou nejen u mladých lidí, ale obecně lidí všech věkových kategorií. Z cestování se stal celosvětový trend, kterému se snaží přizpůsobovat nejen poskytovatelé služeb cestovního ruchu. Cestovní ruch má značný dopad na ekonomiku a pro správné fungování tohoto odvětví je potřeba, aby se podnikání v oblasti služeb cestovního ruchu řídilo pravidly stanovenými legislativou.

V České republice se podnikatelské subjekty věnující se cestovnímu ruchu řídí nejen ustanoveními nového občanského zákoníku, nýbrž i předpisy zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu.

Tato bakalářská práce je zaměřena na právní aspekty smlouvy o zájezdu, které vycházejí ze dvou hlavních právních dokumentů, ale jsou také ovlivňovány několika různorodými předpisy. Právní úprava smlouvy o zájezdu se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., neboli novým občanským zákoníkem, kterému se přímo věnuje jedna kapitola v teoretické části, ale také kapitola v části praktické, kde jsou ustanovení tohoto zákona promítnuta v podobě rozboru dalších smluvních ujednání cestovní kanceláře CAMPANATOUR, s.r.o.

Nový občanský zákoník v tomto ohledu zejména určuje povinnosti smluvních stran, stanovuje jejich práva a vymezuje hlavní a další náležitosti smlouvy o zájezdu. Pro vypracování této práce byla tedy stěžejní především ustanovení v novém občanském zákoníku. Z odborné literatury autorka využila hlavně následující odborné publikace:

HAVLÍČKOVÁ, Klára a Renata KRÁLOVÁ. 2015. Cestovní právo. a PETRÁŠ, René.

2013. Právo a cestovní ruch.

Platnost veškerých zmíněných právních norem v této bakalářské práci odpovídá podobě pro rok 2018. Předpokládá se, že v budoucnosti bude pokračovat vývoj právní úpravy cestovního ruchu a s tím spojená úprava smlouvy o zájezdu, jako tomu bylo do současnosti. Cílem této práce je podat ucelený přehled nejdůležitějších právních náležitostí týkajících se smluvního práva v rámci zájezdu, společně s jejich aplikací v návrhu smlouvy o zájezdu vytvořené autorkou práce. Odpovídají právní aspekty smlouvy o zájezdu v praxi současné legislativě? Tato výzkumná otázka bude moci být zodpovězena po vykonání rozboru této smlouvy v praktické části.

11

1 Zájezd

Důvod, proč je zájezd definován a věnuje se mu hned první kapitola, je takový, že samotný zájezd je předmětem úpravy v rámci právních předpisů České republiky. Záležitosti okolo právní tematiky související se zájezdem jsou dlouhodobě diskutovány mezi odborníky na cestovní právo a zároveň orgány zabývajícími se jeho právním úpravou z důvodu jeho složitosti zpracování.

Ještě donedávna byl zájezd považován za soubor služeb cestovního ruchu, který zahrnoval kombinaci minimálně dvou služeb prodávaných za souhrnnou cenu, součástí zájezdu bylo přenocování v určité destinaci nebo bylo jeho uspořádání plánováno alespoň na více než dvacet čtyři hodin. Mezi služby cestovního ruchu, které mohly být kombinovány za účelem uspořádání zájezdu, se řadilo ubytování, doprava a jiná služba cestovního ruchu, jež není doplňkem dopravy/ubytování, ale zároveň musela tvořit významnou část souboru nabízených služeb. (Havlíčková, 2015)

Od 1. 7. 2018 však vstoupila v platnost novela zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, která změnila nejen tento zákon, ale také další související zákony. Zmiňovanou novelou zákona č. 159/1999 Sb. je zákon č. 111/2018 Sb., jež přinesl propracovanější verzi právní úpravy zájezdu a podnikání v oblasti cestovního ruchu, která navazuje a vychází z nadřazenější evropské legislativy.

Nyní je definice zájezdu obsáhlejší a zákon také zvlášť vymezuje samotné typy služeb cestovního ruchu v §1a zákona č. 159/1999 Sb., který uvádí, že službou cestovního ruchu je:

 doprava zákazníka,

 ubytování, které však není součástí dopravy, a jeho záměrem není ani bydlení,

 nájem automobilu či jiného motorového dopravního prostředku, nebo

 jiná služba z oblasti cestovního ruchu, jež není součástí výše uvedených služeb, například prodej vstupenek na kulturní nebo sportovní události, organizace výletů a prohlídek s průvodcem atd.

12

Definice zájezdu se nachází v §1b zákona o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. Zájezdem je soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu, které jsou uvedeny v §1a totožného zákona pro účely stejné cesty nebo pobytu, pokud

 je soubor těchto služeb poskytován jediným podnikatelem, eventuálně je uspořádán na žádost nebo podle výběru zákazníka ještě před uzavřením jediné smlouvy o zájezdu, nebo

 nehledě na to, jestli jsou uzavřeny samostatné smlouvy s dílčími poskytovateli služeb cestovního ruchu, jsou dané služby cestovního ruchu:

o vybrány zákazníkem dříve než se svým podpisem zavázal k jejich finanční úhradě, zároveň tyto služby byly zakoupeny na jednom prodejním místě, o prodávány, nabízeny a fakturovány za celkovou cenu,

o marketingově promovány nebo prodávány pod názvem „zájezd“ nebo s podobným označením,

o sestaveny po uzavření smlouvy, jež zákazníkovi umožňuje výběr z různých typů služeb cestovního ruchu, nebo

o zakoupeny od dílčích poskytovatelů služeb cestovního ruchu prostřednictvím rezervačního systému přístupného přes internetové stránky, při kterém podnikatel, se kterým je uzavřena první smlouva, předá jméno, platební údaje a elektronickou adresu svého zákazníka jinému podnikateli a s tímto podnikatelem je následně uzavřena smlouva o další službě cestovního ruchu do 24 hodin po potvrzení rezervace první služby cestovního ruchu. (Zákon č. 89/2012 Sb., 2018)

V novele zákona č. 159/1999 Sb. zůstává zahrnuta i negativní definice zájezdu, která však byla upravena v závislosti na pozměnění původní definice zájezdu. Zájezdem není kombinace jednoho druhu služeb cestovního ruchu, které jsou uvedeny ve výše shrnutém

§ 1a, spolu s jednou či více jinými službami z oblasti cestovního ruchu rovněž uvedenými v § 1a, buďto pokud tyto služby nepředstavují významnou část zájezdu (tvoří méně než 25% náplně zájezdu) a nejsou ani inzerovány jako podstatná část zájezdu nebo pokud jsou vybrány a uhrazeny až po zahájení poskytování dopravy, ubytování nebo nájmu automobilu. (Zákon č. 159/1999 Sb., 2018)

13

Zájezd je produktem cestovní kanceláře, a zároveň i základním prvkem cestovního ruchu.

Pro označení typu zájezdu se podle specifických znaků používají různé výrazy. Příkladem může být zájezd po vodě, který většinou zahrnuje i návštěvu různých atraktivních míst pro turisty, obecně nazývaný jako okružní plavba. (Beránek, 2013)

Zájezd je věcným plněním, které je pořadatel zájezdu povinen pro zákazníka opatřit. Jedná se o službu, nikoli o zboží ani movitou věc. Samotný zájezd je definován v Občanském zákoníku s odkazem na zákon č. 159/1999 Sb., což je oproti právnímu stavu v původním Občanském zákoníku z roku 1964 novinka. (Havlíčková, 2015)

Technika zpracování zájezdu

Jak uvádí Orieška (2010, s. 223), „Organizování zájezdu jako součásti produktu cestovní kanceláře má organizačně-technickou, ekonomickou a právní stránku.“ Stránka organizačně-technická se týká zpracování tras, sestavení náplně zájezdu a kompletní zajištění služeb zákazníkům. Ekonomická stránka je o problematice nákladů, účetnictví a cen, kterou má na starosti ekonomika podniku cestovního ruchu. Právní hledisko se zabývá zejména všeobecnými a záručními podmínkami cestovní kanceláře, které jsou aktuální dle legislativy pro smluvní vztah cestovní kanceláře a jeho zákazníka.

Při tvorbě zájezdu jsou základem především podložené výsledky průzkumu trhu, definované podnikatelské záměry dané cestovní kanceláře, a dále také možnosti zabezpečení služeb v místech, do nichž směřuje poptávka. (Orieška, 2010)

Mezi prvky produktu volného času, které jsou významné v souvislosti se službami cestovního ruchu, se řadí především ubytovací zařízení, která hrají významnou roli, jelikož poskytují cestujícímu možnost pobytu na určitou dobu v prostředí mimo místo trvalého bydliště. Dále jsou to stravovací zařízení, která patří mezi nejvíce využívané služby cestovního ruchu hned po ubytování. Doprava je důležitým prvkem v podstatě pro umožnění fungování cestovního ruchu, jelikož lidem umožňuje přesunout se z místa původu do místa určení. (Hall, 2010)

14

2 Právní úprava zájezdu – základní vymezení

Cestovní ruch je v dnešním světě důležitým prvkem, který ovlivňuje ekonomiku nejen České republiky, ale celé řady dalších států. Pro efektivní fungování cestovního ruchu je zapotřebí kvalitní právní úprava, která je však nemalým teoretickým i praktickým oříškem.

(Petráš, 2013)

Jedním z několika problémů složité právní úpravy cestovního ruchu je skutečnost, že tento obor je výrazně ovlivňován několika velmi různorodými předpisy. Vedle norem, které se týkají přímo cestovního ruchu, mají význam i práva památkové péče, lázeňství, životního prostředí, právní úprava dopravy a další dílčí oblasti. (COT, 2016)

Základní předpisy, které upravují legislativu týkající se zájezdu i cestovního ruchu obecně, jsou především zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů neboli nový občanský zákoník a zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu neboli Zákon o podnikání v oblasti cestovního ruchu, respektive jeho novela označovaná jako zákon č. 111/2018 Sb.

Další důležité zákony, které se daného tématu také určitým způsobem týkají, jsou například:

 zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů,

 zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů,

 zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích),

 a v neposlední řadě také nařízení evropského parlamentu a rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, které ruší zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

Legislativa je v tomto oboru poněkud specifická, jelikož je upravována živnostenským zákonem, ale zároveň existuje i speciální zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách

15

podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu zabývající se mimo jiné specifiky živností v odvětví cestovního ruchu.

Jádro právní úpravy cestovního ruchu se velmi složitě definuje. Nejde o ucelené právní odvětví, avšak o množství různorodých norem, které se přímo nebo alespoň z části týkají cestovního ruchu.

S přihlédnutím na klíčový zákon č. 159/1999 Sb., by se cestovní právo řadilo nejspíše na pomezí práva obchodního a občanského, ale dotýká se jej i celá řada norem z práva veřejného – především správního. Celá právní úprava cestovního ruchu je navíc implementací evropského práva.

Právní úpravy cestovního ruchu se dotýká i právo finanční z pohledu daňového systému ČR či poplatků, které jsou typické za lázeňské a rekreační pobyty, tedy na místech soustředěného turistického ruchu. (Petráš, 2013)

Velmi významnou roli zde hraje i evropská směrnice č. 2015/2302 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy. Daná směrnice je výchozím dokumentem pro tuto oblast české právní úpravy podobně jako v dalších zemích EU, a proto jí je věnována následující podkapitola.

2.1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU)

Klíčovým dokumentem, udávající pravidla spojená se soubornými a spojenými cestovními službami, je Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, které předcházela směrnice Rady 90/314/EHS. Novelizovaná směrnice z roku 2015 je detailnější než její starší verze - z původních 9 článků směrnice obsahuje článků 31.

Všechny státy EU jsou povinny implementovat každou směrnici Evropské unie do vnitrostátního práva, tedy uskutečnit obsah směrnice formou vnitrostátní právní normy.

Obvykle jsou směrnice uskutečňovány v podobě zákona, nařízení a vyhlášek. Povinností všech členských států EU je směrnici zpracovat do svého právního systému v lhůtě, která je vždy stanovena orgány Evropské unie. (Palatková, 2013)

16 Vývoj evropské právní úpravy cestovního ruchu

V právní úpravě cestovního ruchu byla od počátku významná směrnice z roku 1990 č. 90/314/EHS. Výchozím vzorem této směrnice byla právní úprava německá, kde součástí novely občanského zákoníku v roce 1979 byla cestovní smlouva. Od roku 1982 se cestovním ruchem důsledně zabývala Evropská společenství, a ta se také později domluvila na společných zásadách evropské politiky. V oblasti cestovního ruchu bylo výsledkem schválení směrnice č. 90/314/EHS v červnu 1990. Vzorem evropské právní úpravy bylo tedy o 10 let starší řešení právní úpravy německé. Postupem času začaly země společenství tuto směrnici do svých právních řádů začleňovat. (Petráš, 2013)

Původní verzi směrnice však později v roce 2015 nahradila její novelizovaná verze. Dne 25. listopadu roku 2015 nabyla účinnost Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2015/2302 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, která zrušila platnost původní výchozí směrnice Rady 90/314/EHS.

Důvodem k novele směrnice 90/314/EHS byla potřeba přizpůsobit legislativní rámec tržnímu vývoji, tak aby lépe vyhovoval vnitřnímu trhu, zároveň bylo účelem odstranit nejasnosti a mezery v dané právní úpravě. Dalším záměrem bylo zvětšit transparentnost a pokusit se sjednotit nebo alespoň sblížit právní předpisy členských států v Unii o souborných a spojených cestovních službách, aby byla dostatečně zajištěna ochrana spotřebitele a cestující a obchodníci mohli plně využívat výhod vnitřního trhu.

(Úřední věstník Evropské unie, 2015)

Česká republika transponovala požadavky této směrnici do národní legislativy přijetím zákona č. 159/1999 Sb., přestože v tu dobu ještě nebyla členem EU. Implementace však měla některé zásadní právní vady, jelikož směrnice nebyla implementována dostatečně.

Samotná směrnice byla v roce 2015 novelizována, je označována jako č. 2015/2302, a v českém právním řádu je provedena zákonem č. 159/1999 Sb., ve znění zákona 111/2018 Sb. a § 2521 až § 2549a zákona č. 89/2019 Sb., ve znění zákona č. 111/2018 Sb.

Význam směrnice

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) se zaměřuje na ochranu spotřebitele a má značný dopad do oblasti liberalizace služeb. Jedním z cílů této oblasti je odstranění

17

překážek společného trhu služeb a vytvoření srovnatelných podmínek pro spotřebitele využívajících služeb v různých členských státech. Promítá se i snaha o sblížení právních a správních předpisů členských států o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy prodávané nebo nabízené k prodeji na území Společenství. (Palatková, 2014)

18

3 Vývoj právní úpravy podnikání v oblasti cestovního ruchu

Specifickým předpisem právní úpravy podmínek pro podnikání v cestovním ruchu je zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. Zákon vychází z evropské směrnice č. 90/314/EHS, nyní již z její aktuálnější verze č. 2015/2302, což bylo jedním z cílů zákona - implementace této směrnice do vnitrostátního práva. Tento úkon byl pro Českou republiku nutný pro vstup do Evropské Unie. Dalším z cílů zákona č. 159/1999 Sb. bylo zvýšení ochrany spotřebitele a zkvalitnění služeb CK. (Petráš, 2013)

O přijetí zákona č. 159/1999 Sb. rozhodl Parlament České republiky, své účinnosti pak nabyl v říjnu roku 2000. Byl však již několikrát novelizován z důvodu aktualizace dokumentů, ze kterých daný zákon vycházel. Dělo se tak kvůli potřebě sjednocování práv s právy na evropské úrovni.

Daný zákon upřesňuje obecné požadavky legislativy na činnosti v cestovním ruchu, a pokud je nějaká podnikatelská oblast upravena v zákoně č. 159/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, má tato úprava přednost před obecnou právní úpravou v jiných zákonech. (Palatková, 2013)

Vláda v listopadu roku 2017 předložila sněmovně vládní návrh zákona tzv. Sněmovní tisk 12/0, který je současným zněním zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů. Kromě zákona č. 159/1999 Sb. tedy také mění zákon č. 455/1991 Sb., zákon o živnostenském podnikání; zákon č. 211/2000 Sb., zákon o Státním fondu rozvoje bydlení; v neposlední řadě také zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. (Sněmovní tisk 12, 2017)

Poslední novela Zákona o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu pod označením č. 111/2018 Sb. nabyla účinnosti 1. 7. 2018.

Změna byla potřebná, jelikož právní úprava byla zastaralá. Hlavním důvodem změn byla opět potřeba zvýšení ochrany účastníků zájezdu a zohlednění modernizace technologií a s ní spojený nákup služeb cestovního ruchu přes internet tzv. distančním způsobem.

19

3.1 Vymezení klíčových změn novely zákona č. 159/1999 Sb.

V novele zákona č. 159/1999 Sb. je pod § 1a přesněji definováno, co je službou cestovního ruchu. Při porovnání se zněním v ObčZ a předcházející verzi zákona č. 159/1999 Sb. došlo k podrobnějšímu určení služeb cestovního ruchu.

Ministerstvo pro místní rozvoj k novele zákona č. 159/1999 Sb. uvádí příklad služby cestovního ruchu: okružní plavbu, tzv. „cruise“. V tomto případě se vždy jedná o zájezd, jelikož plavby zahrnují nocleh a mohou nabízet další doplňkové služby jako potápění apod.

Otázkou však zůstává, jestli se jako zájezd může prezentovat například i dálkové cestování vlakem (Transsibiřská magistrála), kde je také možnost noclehu, stravování a výletu při zastávkách. Novela zákona má ještě v této otázce určité nedostatky a bude potřeba, aby zájezd blíže specifikovala, přestože v § 1b je pojem zájezd oproti původnímu znění

rozšířen. (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2018)

Jednou z novinek po novele zákona č. 159/1999 Sb. je pojem „spojené cestovní služby“

(dále jen „SCS“). Jedná se o nový cestovní produkt, který je reakcí na on-line prodeje. SCS představují nejméně dvě služby cestovního ruchu, které byly zakoupeny pro účely jedné cesty/pobytu, avšak nejsou zájezdem. Jejich poskytnutí je podloženo samostatně uzavřenými smlouvami a za jejich řádné poskytování jsou zodpovědní jejich dílčí poskytovatelé. Je tomu tak, jestliže cestovní kancelář zákazníkovi:

 při jedné návštěvě či kontaktu s daným prodejním místem opatří samostatný výběr a zvlášť platbu za každé jednotlivé služby cestovního ruchu, nebo

 opatří cíleným způsobem koupi alespoň jedné další služby cestovního ruchu od jiného poskytovatele služeb cestovního ruchu, a pokud je smlouva s tímto poskytovatelem uzavřena do 24 hodin po potvrzení rezervace první služby cestovního ruchu. (Zákon č. 159/1999 Sb., 2018)

Dalším nově zavedeným pravidlem je vyhláška č. 122/2018, o vzorech formulářů pro jednotlivé typy zájezdů a spojených cestovních služeb. Ta nabyla účinnost také k 1. 7. 2018 a upravuje informační povinnost prodejců zájezdu. Nově jsou CK a osoba zprostředkovávající podle zákona č. 159/1999 Sb. prodej zájezdu – tedy prodejce zájezdu

20

povinni poskytnout zákazníkovi informace na náležitém formuláři a to ještě před samotným uzavřením smlouvy. Prodejci musí nově poskytovat zákazníkovi informace o zájezdu a způsobu právní ochrany zákazníka na příslušném formuláři před závaznou objednávkou, tedy před uzavřením smlouvy. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR je hlavním orgánem, který určuje vzor formulářů spolu s informacemi v nich uvedenými dle specifického typu zájezdu. V závislosti na typu zájezdu musí prodejce poskytnout také další informace, které jsou blíže definovány v § 9a odst. 2 daného zákona.

Změna byla uskutečněna i v rámci živnostenského zákona, díky které se předmět podnikání dosavadní koncesované živnosti dělí na 2 části. Podnikání v oblasti nabízení a prodeje zájezdů, ale také zprostředkování SCS je nyní možné praktikovat jedině na základě oprávnění ke koncesované živnosti „Provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů, - zprostředkování SCS“.

Neméně důležitá je ochrana pro případ úpadku, kdy u povinného pojištění a bankovní záruky je zachován stávající stav, avšak nově je zřízen Garanční fond cestovních kanceláří, který je účelovým sdružením peněžních prostředků. Je tvořen:

 peněžními prostředky z příspěvků CK (představují 0,1% ročních plánovaných tržeb CK z prodeje),

 pokutami za neplnění povinnosti přispívání a

 peněžními prostředky obstaranými na finančním trhu. (Zákon č. 159/1999 Sb.) Garanční fond slouží jako pojistka v případě, když se finanční stav CK zhorší natolik, že se daná společnost dostane do platební neschopnosti. Jakmile by cestovní kancelář překročila pojistný limit, přichází na řadu právě garanční fond, díky kterému je zákazníkům prostřednictví pojišťovny zaplaceno vše, na co mají nárok, tudíž by zákazník neměl přijít o žádné peníze. (Cyrányová, 2018)

21

4 Smlouva o zájezdu a její náležitosti dle NOZ

Nový občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., který hraje významnou roli v právní úpravě zájezdu, nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. NOZ nahradil předchozí úpravu Občanského zákoníku z roku 1964. Novelizovaný zákoník je rozdělený do pěti částí – Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. (Zákon č. 89/2012 Sb., 2018)

Dříve používaný pojem cestovní smlouva je dnes minulostí, jelikož NOZ namísto cestovní smlouvy upravuje právní ustanovení smlouvy o zájezdu. Nová právní úprava smlouvy o zájezdu vychází také ze směrnice č. 90/314, respektive její aktualizované verze z roku 2015, a snaží se ji provádět důsledněji. (Havlíčková, 2015)

Tematika spjatá s cestovním ruchem, zaměřená specificky na zájezd, je upravena v části čtvrté Občanského zákoníku. Nachází se tedy v oblasti relativního majetkového práva pod Hlavou II, závazky z právních jednání, v díle 6: Zájezd.

4.1 Předmět smlouvy

Dle původního znění ObčZ, tedy před novelou z roku 2018, byl předmětem smlouvy o zájezdu závazek pořadatele opatřit pro zákazníka předem připravený soubor služeb cestovního ruchu a jemu odpovídající závazek zákazníka, kterým je zaplacení souhrnné ceny zájezdu. Obstaráním připraveného souboru služeb cestovního ruchu se obecně v praxi rozumí kompletace daných služeb do tzv. balíčku, jež se nazývá zájezd, a jeho následný prodej zákazníkovi. (Havlíčková, 2015)

Toto tvrzení však bylo novelou zákona č. 159/1999 Sb. pozměněno. Nyní základní ustanovení NOZ pod § 2521 uvádí, že se smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje opatřit pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje finančně pokrýt celkovou cenu zájezdu.

Smlouva o zájezdu je součástí nového občanského zákoníku a představuje smluvní typ, který obecně vzniká při prodeji zájezdů mezi prodávajícím a kupujícím. Právní úprava zájezdu, ve které hraje smlouva o zájezdu hlavní roli, vychází z již zmiňované Směrnice

22

Evropského parlamentu a Rady (EU), o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy.

Stejný smluvní typ upravuje občanský zákoník z roku 1964 v § 852a, kde je však smlouva o zájezdu nazývána cestovní smlouvu. Dosavadní termín byl převzat z německého názvu Reisevertrag, který však není dle NOZ odpovídající, jelikož plněním podle této smlouvy není cesta, nýbrž zájezd. Označení této smlouvy jako cestovní bylo nevhodné i z důvodu, že zákazník dostal danou smlouvu, i když doprava nebyla do poskytovaného souboru služeb cestovního ruchu vůbec zahrnuta.

4.2 Strany smlouvy o zájezdu

Jde-li o zájezd vymezený v NOZ pod § 2521, jedná se o smlouvu o zájezdu, jejímiž stranami jsou zákazník a pořadatel zájezdu. Smluvními stranami mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby - nejen na straně pořadatele, nýbrž i na straně zákazníka.

§ 419 NOZ říká, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo oblast své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem, a proto je smlouva o zájezdu z povahy věci smlouvou spotřebitelskou jen v případě, když je zákazníkem fyzická osoba.

Jestliže je zákazník zároveň spotřebitelem, vztahují se na něj další ustanovení NOZ, která se týkají spotřebitelské smlouvy nacházející se ve čtvrté části Nového občanského zákoníku, Hlava I, v díle 4: Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.

Švestka ve svém díle také uvádí, že dle NOZ je důležité, aby nedocházelo k jakýmkoliv znevýhodněním na straně slabšího subjektu, a proto je stanoveno podle § 2549 NOZ, že se není možné odchýlit od právní úpravy smlouvy o zájezdu, pokud by mělo jít o odchýlení v neprospěch zákazníka, který je v tomto vztahu slabším subjektem. Pokud by došlo k určitým odchylkám od úprav obsažených v § 2521 NOZ a následujících, byla by díky takovým ujednáním daná smlouva o zájezdu neplatná. (Švestka, 2014)

23 Pořadatel zájezdu a jeho povinnosti

Pořadatel je dle NOZ v § 2523 definován následovně:

„Za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby. Za zprostředkovatele se považuje také podnikatel, který předává údaje o zákazníkovi dalšímu podnikateli podle zákona upravujícího některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.“

„Kdo zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu, se považuje za pořadatele, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích osob představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní odpovědnost.“

Občanský zákoník tedy nepracuje s veřejnoprávními pojmy cestovní kancelář a cestovní agentura, ale s pojmem pořadatel. Toto označení bylo přiřazeno záměrně, proto aby bylo zřejmé, že pro vznik povinností pořadatele není rozhodující jeho forma nebo existence veřejnoprávního oprávnění k podnikání v oblasti cestovního ruchu. Rozhodující je však jeho konkrétní činnost, kterou je myšleno pořádání zájezdů. (Havlíčková, 2015)

Podle § 2524 NOZ má pořadatel nebo zprostředkovatel zájezdu informační povinnost vůči zákazníkovi, kterému vhodným způsobem před uzavřením smlouvy sdělí údaje uvedené v zákoně č. 159/1999 Sb., přesněji určeno v § 9a.

Jednou z několika povinností pořadatele je sdělit zákazníkovi celkovou cenu zájezdu. V případě, že pořadatel či zprostředkovatel prodeje zájezdu zákazníkovi celkovou cenu zájezdu nesdělil, tím se rozumí cena zahrnující daně, poplatky, jiné obdobné finanční plnění a všechny ostatní případné náklady, není zákazník povinen tyto daně, poplatky, jiné obdobné finanční plnění a všechny ostatní případné náklady zaplatit. Je tomu tak i v případě, že pořadatel či zprostředkovatel prodeje zákazníkovi nesdělil další druh nákladů, které by mu mohly ještě vzniknout.

24 Zákazník

Ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) se namísto pojmu „zákazník“ používá obecné označení „spotřebitel“. Pod tento pojem spadá hlavní smluvní strana, což je osoba, která si koupí nebo se zaváže, že si v budoucnu koupí zájezd. Dále jím může být tzv. ostatní příjemce, kterým je jakákoliv osoba, jejíž jméno je použito hlavní smluvní stranou k zavázání se ke koupi zájezdu. Spotřebitelem může být i příjemce, na kterého je převeden daný soubor služeb, buď hlavní smluvní stranou, anebo ostatními příjemci.

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU, 2015)

Zákazník není v NOZ blíže definován, avšak zákon č. 159/1999 Sb. v § 4 uvádí, že

„Zákazníkem je osoba, která má v úmyslu uzavřít nebo uzavře s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu nebo spojených cestovních službách, nebo osoba, v jejíž prospěch byla některá z těchto smluv uzavřena, anebo osoba které byla smlouva postoupena.“

4.3 Potvrzení o zájezdu

Dle § 2525 NOZ pořadatel vystaví zákazníkovi při uzavírání smlouvy či ihned po jejím uzavření doklad o smlouvě neboli potvrzení o zájezdu v textové podobě. Pokud má však smlouva písemnou podobu, potom nahradí její stejnopis potvrzení o zájezdu, ale pouze v případě obsahuje-li všechny náležitosti určené pro potvrzení o zájezdu. Nově je také kvůli novele zákona č. 159/1999 Sb. v § 2525 odst. 5 stanoveno, že u smluv uzavřených mimo obchodní prostory dle § 1828je povinností, aby zákazník obdržel smlouvu či potvrzení o zájezdu na listině nebo za souhlasu zákazníka na jiném trvalém nosiči.

§ 2527 a § 2528 NOZ uvádí, které údaje musí potvrzení o zájezdu obsahovat. Původní verze NOZ před novelou z 1. 7. 2018 také stanovovala, jaké jsou povinné údaje, které musí být v potvrzení o zájezdu uvedené, avšak nejnovější znění NOZ je v tomto případě definitivně obsáhlejší. Spotřebitel má mnohem více informací o poskytnuté službě, což by mělo pomoci především k předcházení nedorozumění mezi smluvními stranami nebo ke svévolné změně parametrů ze strany pořadatele.

25

Dle § 2527 mezi hlavní informace uvedené v potvrzení o zájezdu patří:

 místo určení cesty/pobytu, trasa a délka pobytu spolu s uvedením termínů, počet nocí, pokud má zákazník na zájezdu zakoupené ubytování,

 domluvené dopravní prostředky s jejich vlastnostmi, místy, daty a alespoň přibližné časy odjezdu/příjezdu, místa zastávek s jejich časovým vymezením a dopravní spojení,

 umístění, hlavní znaky a turistická kategorie dle pravidel určených státem v místě cesty nebo pobytu,

 forma sjednaného stravování,

 výlety a další služby započtené v celkové ceně zájezdu,

 informace, jestli je některá ze služeb cestovního ruchu poskytována v rámci skupiny a případně informace o počtu osob ve skupině

 jazyk, který se používá k uspořádávání služeb cestovního ruchu, je-li nutná komunikace při dané aktivitě,

 informace o vhodnosti pobytu pro osoby s omezenou schopností pohybu.

§ 2528 se věnuje dalším náležitostem potvrzení o zájezdu, některé z nich byly součástí potvrzení zájezdu již před novelou zákona.

Pořadatel zájezdu v potvrzení dále uvede:

 informace o společnosti (název, adresu sídla/bydliště pořadatele a eventuálně zprostředkovatele prodeje zájezdu, telefonní kontakt a elektronické adresy)

 celkovou cenu, ve které jsou již zahrnuty daně, poplatky nebo jiná podobná peněžitá plnění a všechny ostatní případné náklady,

 způsob placení spolu s údajem o záloze, časový rozvrh doplacení zbývající části ceny,

 minimální počet účastníků zájezdu pro realizaci daného zájezdu, lhůtu pro případné odstoupení od smlouvy z tohoto důvodu,

 obecné informace o pasových a vízových požadavcích spolu s odhadem lhůty potřebné pro vyřízení těchto záležitostí, údaje o zdravotních požadavcích,

 informace o odstoupení od smlouvy ze strany zákazníka,

26

 údaj o pojištění pro případ krytí výdajů spjatých s ukončením závazku ze smlouvy zákazníkem či nákladů na pomoc,

 název, adresu a kontaktní údaje subjektu, který má poskytnout ochranu pro případ úpadku,

 veškeré nezbytné informace o místním zástupci pořadatele/kontaktním místě/jiné službě pro případnou možnost kontaktování, vyžádání pomoci či vytknutí vady (spolu s informací, že je nutné vadu vytknout dle § 2537 odst. 2),

 údaje umožňující kontakt s nezletilým nebo odpovědným zástupcem nezletilého, cestuje-li nezletilý sám a zahrnuje-li zájezd ubytování,

 informace k vyřizováním stížností a o dalším způsobu řešení sporů,

 údaj o možnosti postoupení smlouvy ze strany zákazníka dle § 2532,

 časové vymezení pro možnost oznámení náhradního účastníka zájezdu,

 jiné podmínky, které musí zákazník splňovat.

V potvrzení je nadále uvedeno, že pořadatel je zodpovědný za řádné poskytnutí všech služeb cestovního ruchu ujednaných ve smlouvě, a že je povinností pořadatele poskytnout pomoc, dostane-li se zákazník do nesnází.

Právní vztah vzniká okamžikem, kdy je smlouva o zájezdu uzavřena. V praxi se však nevyžaduje okamžité reálné plnění, aby smluvní vztah vznikl. Forma smlouvy není předepsána, tudíž nemusí být v písemné podobě, ale v jakékoli dohodnuté formě, avšak vždy je vyžadováno alespoň její písemné potvrzení. (Švestka, 2014)

§ 2529 odst. 1 uvádí, že „Pořadatel doručí zákazníkovi vhodným způsobem nejpozději sedm dnů před jeho zahájením zájezdu další podrobné a pro zákazníka důležité údaje o všech skutečnostech, které zná, nejsou-li již obsaženy ve smlouvě nebo v potvrzení o zájezdu, anebo v katalogu, který zákazníkovi předal.“ Pokud je však zájezd sjednáván v době kratší než sedm dnů před počátkem zájezdu, je pořadatel povinen sdělit tyto údaje zákazníkovi již při uzavírání smlouvy. Tato povinnost se v obou případech týká i předání potřebných stvrzenek, poukázek a dokladů nezbytných pro uskutečnění zájezdu zákazníkovi.

27

4.4 Změna ceny zájezdu

Jelikož je cena zájezdu včetně její výše zálohy a rozvrhu plateb velmi podstatnou náležitostí smlouvy, věnuje se jí NOZ důkladněji. Smlouva o zájezdu je smlouvou konsensuální – z tohoto důvodu může dojít ke změně celé řady okolností, které mohou mít vliv i na cenu zájezdu. (Švestka, 2014)

Jednou uzavřenou smlouvu o zájezdu však měnit jen tak nelze. Z pravidla je pouze jedna výjimka ve prospěch pořadatele zájezdu, která je uvedena v § 2530 NOZ.

Dle zmíněného ustanovení v občanském zákoníku má pořadatel zájezdu při splnění náležitých podmínek právo na navýšení ceny. Dít se tak ze strany pořadatele může pouze v případě, zvýší-li se do 21. dne před sjednaným odjezdem na zájezd:

 cena za dopravu z důvodu zvýšení cen pohonných hmot či dalších zdrojů energie,

 daně, jiné dodatečné obdobné finanční plnění nebo úplata z cestovních služeb poskytovaných podle smlouvy třetími stranami, také platby za dopravu,

 směnný kurz Kč použitý pro stanovení ceny zájezdu.

Pořadatel a zákazník však musí ujednat přesný způsob výpočtu navýšení ceny zájezdu.

Zákazník je dále v tomto případě povinen nárůst ceny zájezdu doplatit v pořadatelem určené lhůtě od doručení oznámení, které on sám musí odeslat v textové podobě minimálně 21 dní před stanoveným okamžikem zahájení zájezdu. (Havlíčková, 2015)

Pokud by nastala situace opačná a zákazník by měl právo na snížení ceny zájezdu z výše uvedených důvodů stanovených dle § 2530 odst. 2, ke kterému by došlo v době mezi uzavřením smlouvy a dnem odjezdu na zájezd, má pořadatel právo na odečtení skutečných administrativních nákladů od finanční částky, která má být zákazníkovi navrácena.

Pořadatel má na přání zákazníka povinnost dané náklady doložit.

Ve směrnici č. 2015/2302 je ustanoveno zavedení výhrady zvýšení ceny, které musí také zaručovat možnost snížení ceny, při kterém pořadatel může odečíst skutečné administrativní výdaje od částky, která má být zákazníkovi vrácena. Dále je vyzdvihnuto

28

zvýšení ceny o více jak 8 %, které dává zákazníkovi právo odstoupit od smlouvy bez zaplacení storno poplatků. (Králová, 2016)

4.5 Změna závazku ze smlouvy

Novelou NOZ došlo i ke změně znění § 2531, který se zabývá změnou závazku ze smlouvy. Dříve měl pořadatel právo změnit závazek ze smlouvy, pokud byl nucen vnějšími okolnostmi změnit podmínky zájezdu, a zároveň měl povinnost navrhnout klientovi změnu smlouvy včetně návrhu nové ceny, pokud by se i cena zájezdu měla měnit.

Nyní NOZ uvádí, že pořadatel má právo závazek ze smlouvy změnit, pokud si toto právo ve smlouvě vyhradil, jde-li o nevýraznou změnu a oznámí-li zákazníkovi změnu v písemné podobě jasným a srozumitelným způsobem. Navrhne-li pořadatel změnu závazku ze smlouvy v souvislosti se zvýšením ceny o více než 8%, má klient možnost se změnou smlouvy nesouhlasit a následně může od smlouvy odstoupit. Zde však platí, že pořadatel zájezdu stanovuje pro odstoupení od smlouvy patřičnou lhůtu, která musí být delší než 5 dní a musí skončit před zahájením zájezdu. Klient má tedy během vymezené lhůty právo rozhodnout se, zdali se změnou smlouvy souhlasí či ne, a pokud v dané lhůtě od smlouvy neodstoupí, platí, že se změnou smlouvy souhlasí.

Týká-li se změny závazku ze smlouvy zvýšení ceny o více než 8% nebo vnější okolnosti nutí pořadatele výrazně změnit jakoukoli z hlavních náležitostí zájezdu, musí pořadatel zákazníkovi písemně oznámit vliv navrhovaných změn zájezdu na cenu, vymezit lhůtu pro případné odstoupení od smlouvy a důsledky, pokud by zákazník včas neodstoupil, a také poskytnout informace o eventuálním náhradním zájezdu a jeho ceně.

4.6 Postoupení smlouvy

Postoupení smlouvy o zájezdu se v NOZ věnuje § 2532 vycházející z právní úpravy postoupení smlouvy obecně v § 1895 NOZ, který říká, že pokud to nevylučuje povaha smlouvy, může jakákoliv smluvní strana převést svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo jen její části třetí osobě v případě, že s tím druhá strana souhlasí a pokud nebylo dosud plněno. Smluvní strana převádějící svá práva na třetí osobu je tedy za daných okolností uváděna jako postupitel.

29

V případě smlouvy o zájezdu musí dle § 2532 NOZ třetí osoba splňovat podmínky účasti na zájezdu, aby jí zákazník mohl smlouvu postoupit. Postupitel musí pořadateli včas doručit oznámení spolu s prohlášením postupníka, kterým je právě třetí osoba, že splňuje podmínky účasti na zájezdu a s uzavřenou smlouvou souhlasí.

Aby změna v osobě zákazníka byla účinná, musí být oznámení pořadatelem obdrženo alespoň sedm dnů před zahájením zájezdu. Kratší lhůtu lze ujednat pouze v případě, je-li smlouva uzavřena méně než sedm dnů před plánovaným uskutečněním zájezdu.

V § 2532 NOZ je upřesněn postup postoupení smlouvy, kdy pořadatel nebo zprostředkovatel prodeje zájezdu v případě postoupení smlouvy zákazníkem sdělí postupiteli skutečné náklady spjaté s postoupení smlouvy, ty však nesmějí být neúměrné, a zároveň nemohou být vyšší než náklady skutečně vynaložené na postoupení smlouvy.

Postupitel i postupník jsou poté zavázáni společně a nerozdílně uhradit náklady pořadateli, které mu v souvislosti se změnou v osobě vzniknou.

4.7 Odstoupení od smlouvy o zájezdu

Je-li uzavřená smlouva platná a účinná, je nutné, aby smluvní strany dodržovaly předpisy, které jsou jejím obsahem. Po uzavření smlouvy o zájezdu se však může objevit určitá skutečnost, kvůli které se zákazník nemůže sjednaného zájezdu zúčastnit. V takovém případě je zákazník oprávněn uzavřenou smlouvu zrušit a od smluvní dohody tedy odstoupit. (Pro travel CK, 2018)

Dle § 2533 NOZ je rozdíl mezi možností odstoupení od smlouvy o zájezdu před jeho zahájením takový, že zákazník může odstoupit vždy, ale pořadatel pouze v případě, byl-li zájezd zrušen, anebo poruší-li zákazník svou povinnost.

Judikatura českých soudů však uvádí, že od smlouvy o zájezdu lze odstoupit i po zahájení zájezdu, pokud je předmětem smlouvy striktně účelový zájezd, který ale nebyl naplněn.

(NS 33 Odo 1173/2005)

Je-li mezi smluvními stranami pro nahodilé situace sjednáno odstupné, je nutné, aby jeho výše byla přiměřená. Výše odstupného vychází z doby mezi okamžikem odstoupení od

30

smlouvy a okamžikem počátku zájezdu s ohledem na předpokládané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Pokud odstupné mezi smluvními stranami ujednáno není, výše odstupného se rovná ceně zájezdu, od které jsou však odečteny úspory nákladů a příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu.

Odstoupení zákazníka

V praxi zákon rozlišuje z hlediska zákazníka tři důvody odstoupení od smlouvy. Jedná se o odstoupení z důvodu porušení povinností pořadatelem zájezdu, dále odstoupení pro nesouhlas se změnou podmínek smlouvy či z jiných důvodů nebo bez uvedení důvodu.

Nesplnění povinností smluvní stranou je běžným důvodem k odstoupení od smlouvy. V tomto případě je odstoupení bezúplatné a zákazník, který od smlouvy odstoupí proto, že pořadatel porušil svou povinnost, není nucen platit odstupné. Pokud navíc zákazníkovi porušením povinnosti pořadatelem vznikla určitá škoda či újma, má právo požadovat její úhradu. (Pro travel CK, 2018)

Zákazníci jsou oprávněni odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu, aniž by museli platit odstupné, pokud v místě určení cesty nebo pobytu či v jeho okolí došlo k nevšedním a nevyhnutelným okolnostem, které mají výrazný vliv na poskytování zájezdu nebo na převoz osob do místa určení cesty nebo pobytu.

§ 2534 se pro případ odstoupení od smlouvy ze strany zákazníka odkazuje na § 2531 odst. 2 a uvádí, že za daných okolností má pořadatel povinnost nejdéle do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, avšak bez zbytečného odkládání, zpět uhradit veškeré splacené platby zákazníkem.

Odstoupení pořadatele

Odstoupení pořadatele bylo novelou NOZ poněkud výrazně upraveno. Změna se týká lhůty pro možnost odstoupení od smlouvy, která je různě dlouhá v závislosti na délce zájezdu, který si zákazník koupil. Pořadatel může odstoupit ze dvou důvodů. Prvním důvodem je nedostatečný počet osob přihlášených na zájezd, kdy zájezd nesplňuje nejnižší požadovaný počet účastníků zájezdu určený ve smlouvě. Pořadatel však musí zákazníkovi zrušení

31

zájezdu oznámit ve smlouvou definovaném časovém rozmezí, které je nově § 2536 NOZ vymezeno dle délky zájezdu.

Tabulka 1 - Lhůta pro odstoupení od smlouvy dle NOZ

Délka zájezdu: Lhůta nesmí být kratší než:

delší než 6 dní 21 dní před zahájením zájezdu

2 až 6 dní 7 dní před zahájením zájezdu

méně než 2 dny 48 hodin před zahájením zájezdu

Dalším důvodem k odstoupení od smlouvy ze strany pořadatele je situace, kdy mu v plnění smluvních podmínek brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti. I v tomto případě je nutné, aby pořadatel zákazníka informoval, tentokrát však bez zbytečného odkladu, a také před počátkem zájezdu. Zde už není podmínkou dodržet vymezenou lhůtu pro odstoupení od smlouvy.

Ve výše uvedených případech pořadateli nevzniká vůči zákazníkovi povinnost k náhradě škody, ale zůstává povinnost zákazníkovi navrátit všechny celou zaplacenou částku za zájezd. Všechny zákazníkovy platby obdržené za daný zájezd musí pořadatel při odstoupení od smlouvy vrátit bez zbytečného odkladu v rámci 14 dnů po ukončení závazku ze smlouvy. Za určitých okolností stanovených NOZ může být vrácení peněz z důvodu odstoupení od smlouvy sníženo o odstupné za předčasné ukončení závazku ze smlouvy.

4.8 Vady zájezdu

Pořadatel zájezdu má povinnost poskytnout zákazníkovy zájezd v harmonii s podmínkami, na kterých se se zákazníkem smluvně domluvil. Své povinnosti obecně neplní sám, ale například prostřednictvím zprostředkovatelů, dodavatelů nebo zaměstnanců, nýbrž je to právě on, kdo se zavazuje poskytnout zákazníkovi zájezd řádně a případně je povinen nést nepříznivé následky. (Havlíčková, 2015)

§ 2537 definuje vadu zájezdu následovně: „Zájezd má vadu, není-li některá ze služeb cestovního ruchu zahrnutých do zájezdu poskytována v souladu se smlouvou.“

32

Právní úprava § 2537 - § 2540 NOZ týkající se vad zájezdu uvádí, že pokud se vyskytnou nějaké vady během zájezdu, je stanovena povinnost cestujícího vytknout dané vady bez zbytečného odkladu. Jedná se o povinnost reagovat tak rychle, jak je to v danou chvíli technicky a organizačně možné. Pokud není zapotřebí zařídit okamžitou nápravu nebo neodmítne-li pořadatel vadu napravit, tak zákazník pořadateli vymezí úměrnou lhůtu k odstranění vady. V případě, že by pořadatel danou vadu ve vymezené lhůtě neodstranil, může zákazník vadu odstranit na vlastní náklady a následně vyžadovat od pořadatele náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Pokud jde o vadu velmi výraznou, může zákazník od smlouvy odstoupit, aniž by byl povinen platit odstupné. Zákazník má mimo jiné možnost vytknout danou vadu nejen přímo pořadateli, ale také prostřednictvím zprostředkovatele prodeje zájezdu. Pořadatel však musí vadu odstranit, pokud je to možné, a pokud odstranění vady nepředstavuje neúměrné výdaje s ohledem na rozsah vady a hodnotu služeb cestovního ruchu, se kterými je vada spojena.

Nelze-li po odjezdu na zájezd poskytnout podstatnou část cestovních služeb v harmonii se smlouvou o zájezdu, je na pořadateli zájezdu, aby zákazníkovi nabídl vhodné náhradní řešení bez dodatečných nákladů pro zákazníka a pokud je to možné, tak i v rovnocenné nebo vyšší kvalitě.

Do NOZ je ze Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) promítnuta problematika týkající se náhradního řešení, které když představuje vyšší kvalitu a pokračování zájezdu bude pokračovat s vyššími náklady, jdou takové náklady k tíži pořadatele. Pokud ale představuje kvalitu nižší, než byla původně ujednána ve smlouvě, poskytne pořadatel zákazníkovi přiměřenou slevu. Zákazník nemusí navrhované náhradní řešení přijmout, pouze pokud mu nepřipadá srovnatelné s tím, co bylo ujednáno s pořadatelem ve smlouvě a zároveň nemusí přijmout ani poskytnutí slevy, pokud se mu zdá nedostatečná. (Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU, 2015)

Dle § 2540 NOZ v souvislosti s právem na slevu pro zákazníka se však nepřihlíží k dožádání se kratší než dvouleté promlčecí lhůty.

Dojde-li k jakýmkoli nevyhnutelným a mimořádným okolnostem, které zájezd naruší, a z tohoto důvodu není možné ze strany pořadatele zajistit návrat zákazníka dle podmínek sjednaných ve smlouvě, hradí pořadatel výdaje na nezbytné ubytování, pokud možno

33

v rovnocenné kategorii nanejvýše za tři noci na jednoho zákazníka. Pořadatel se nemůže zbavit této povinnosti v implikaci nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, nesvědčí-li daná okolnost ve prospěch příslušného dopravce dle právních předpisů EU.

Do právní úpravy týkající se vad zájezdu je nově částečně zakomponována i problematika nařízení o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě, kdy osoby s omezenou schopností pohybu právě ve smyslu tohoto nařízení (ES) č. 1107/2006 jsou osvobozeny od omezení výše nákladů při okolnostech uvedených v § 2539 odstavci 2. Dané omezení se týká i všech osob, které uvedené osoby doprovázejí, těhotných žen, osob mladších 18 let bez doprovodu a osob s potřebou zvláštní lékařské pomoci pokud pořadateli oznámily své zvláštní potřeby nejméně 48 hodin před počátkem zájezdu.

4.9 Pomoc v nesnázích

Novelizovaný zákon zachoval právní úpravu pomoci v nesnázích, avšak jeho znění bylo rozšířeno. Pokud se tedy zákazník po zahájení zájezdu ocitne v nesnázích nebo v situaci, kdy v důsledku nevyhnutelných a mimořádných okolností nemůže pořadatel opatřit návrat zákazníka dle podmínek ujednaných ve smlouvě, poskytne mu pořadatel pomoc. Jeho povinností je především informovat zákazníka o zdravotních službách, místních úřadech a konzulární pomoci, dále je od pořadatele očekáváno, že pomůže zprostředkovat komunikaci na dálku a pokusí se najít náhradní cestovní řešení.

Nově je však zákonem v § 2541 odst. 2 ustanoveno, že pokud si zákazník nesnáze způsobil svoji vinnou, může si pořadatel za svou pomoc naúčtovat přiměřenou náhradu skutečně vynaložených nákladů.

4.10 Náhrada škody

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2302 - přesněji článek 14 uvádí, že pořadatel musí zákazníkovi poskytnout odpovídající náhradu za veškerou škodu, která zákazníkovi vznikla v důsledku neplnění podmínek ujednaných ve smlouvě. Náhrada by

34 měla být poskytnuta bez zbytečného odkladu.

Pokud však pořadatel doloží, že došlo k neplnění ujednaných podmínek, nárok na náhradu škody zákazníkovi nevzniká. Neplnění smluvních podmínek ale musí být přičteno:

 cestujícímu,

 třetí straně, která se neúčastní poskytování cestovních služeb zakomponovaných do smlouvy, nebylo možné je předvídat, nebo

 vzniklo vlivem nevyhnutelných a mimořádných okolností. (Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU, 2015)

§ 2542 NOZ odst. 1 doplňuje, že pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění sjednaných podmínek ze smlouvy o zájezdu bez ohledu na to, jestli v rámci zájezdu poskytují dílčí služby cestovního ruchu jiné osoby.

Zákazník má právo na náhradu škody, pokud vytkl pořadateli vadu dle pravidel stanovených zákonem v § 2537 a pořadatel ji neodstranil.

Dle NOZ je novým nárokem na náhradu s účinností od 1. 1. 2014 nárok na náhradu újmy za narušení dovolené, která se někdy označuje jako náhrada za ztrátu radosti z dovolené.

Jedná se o nárok na náhradu nemajetkové újmy, který je stanoven přímo zákonem v ustanovení § 2894 odstavec 2 NOZ.

Dovolená (zájezd) je pro mnoho občanů mimořádným zážitkem, který si mohou z finančního a časového hlediska dovolit jen jednou nebo párkrát do roka. Lidé jezdí na dovolenou za odpočinkem, načerpáním sil, užitkem, a proto zákonodárce náhradu této újmy zavedl. Zákazník by měl mít nárok na náhradu v případě, že zájezd neodpovídá tomu, co si zákazník zaplatil, což může také představovat jakousi psychickou újmu zákazníka.

(Novák, 2015)

Právo zákazníka na náhradu za narušení dovolené může vzniknout pouze v případě, že hlavním účelem zájezdu je opravdu dovolená a odpočinek. Nejedná se tedy o zájezdy, kde cílem zájezdu není rekreace, ale například konference či školení. V této situaci není možné využít náhradu za narušení dovolené. (Švestka, 2014)

35

5 Rozbor smlouvy o zájezdu společnosti CAMPANATOUR

Cestovní kancelář CAMPANATOUR s.r.o. byla založena v roce 1990, tudíž k letošnímu roku na trhu působí již 28 let. Společnost pořádá zájezdy do zahraničí, nejen v Evropě, ale také do vzdálenějších a exotických destinací v Africe, Asii, Austrálii, Severní i Jižní Americe apod. Nabídka zájezdů je různorodá, pořádány jsou zájezdy poznávací, sportovní, last minute, pobyty pro seniory, nabídky pro skupiny i zájezdy na míru. Cestovní kancelář pravidelně poskytuje zákazníkům speciální akce a slevy. Jedná se především o speciální nabídky pro zvýhodněné skupiny zákazníků, kam spadají invalidé, senioři, studenti a učitelé, lékaři a zdravotní sestry nebo například novomanželé.

Při zvolení CAMPANATOUR pro své budoucí cesty zákazník obdrží všechny zákonem požadované dokumenty a informace, mezi které nově od července 2018 patří i formulář pro informace k zájezdu podle §1b odst. 1 písm. a) nebo písm. b) bodů 1 až 4 zákona ve znění vyhlášky č. 122/2018 Sb. Smluvní vztah mezi CK a zákazníkem se řídí ustanoveními zákona č. 159/1999 Sb. a novým občanským zákoníkem, dále smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami.

Formulář smlouvy o zájezdu cestovní kanceláře CAMPANATOUR pokaždé obsahuje informace o této CK, včetně kontaktu, IČ, DIČ, čísla účtu a informace o zájezdu, které jsou po výběru určitého zájezdu zákazníkem následně vyplněny zaměstnancem CK.

Aby zákazník mohl potvrdit smlouvu svým podpisem, má povinnost sdělit jména všech účastníků zájezdu, kontaktní informace, adresu bydliště a datum narození. Smlouva dále uvádí vymezení služeb, které zahrnuje veškeré informace související s dopravou, místem pobytu během zájezdu, stravováním, pojištěním a v případě zájmu o objednání dalších služeb za příplatek či dalších povinných služeb, jsou uvedeny i tyto služby společně s jejich cenou. Na úplném závěru smlouvy je vykalkulována celková cena zájezdu spolu s rozpisem plateb a způsobem úhrady. Po vyplnění a odsouhlasení veškerých náležitostí smlouvy, vyplní smluvní strany datum uzavření smlouvy a potvrdí jej jejich podpisem.

(CAMPANATOUR, 2018)

Veškerá administrativa, kterou zákazník od cestovní kanceláře obdrží, se řídí dle české legislativy, a proto vždy zákazník před uzavřením smlouvy obdrží všechny nezbytné informace o zájezdu podle §9a zákona č. 159/1999 Sb., a zároveň kromě formuláře

36

smlouvy o zájezdu také další smluvní ujednání, která budou přiblížena v nadcházejících podkapitolách. Samotné dokumenty jsou k nahlédnutí umístěny v příloze B.

5.1 Uzavření smlouvy o zájezdu a pokyny na cestu

První článek dalších smluvních ujednání, která jsou pokaždé součástí smlouvy o zájezdu společnosti CAMPANATOUR, je věnován ustanovením týkajících se uzavření smlouvy o zájezdu. Uvádí, jaký je postup při uzavírání smlouvy mimo pobočku CK. Smlouva je uzavírána přes webové stránky společnosti, kde zákazník vyplní údaje potřebné pro uzavření smlouvy, CK následně zašle zákazníkovi podepsaný návrh smlouvy na zákazníkem uvedenou adresu a přidá údaj o splatnosti rezervace. Daný návrh je závazný po dobu platnosti rezervace a během této doby je zákazník povinen doručit CK podepsanou smlouvu v papírové podobě či elektronicky. Tímto způsobem uzavřená smlouva je závazná pro obě smluvní strany stejně jako smlouva uzavřená podpisem zákazníka přímo na pobočce cestovní kanceláře.

Zákazník svým podpisem, ve jménu všech osob, za které smlouvu uzavírá, stvrzuje, že před uzavřením dané smlouvy obdržel písemný informační materiál CK (nejčastěji katalog) včetně všeobecných podmínek účasti na zájezdu, který zahrnuje detailnější informace o vybraném zájezdu, doklad o pojištění cestovní kanceláře a veškeré informace vyžadované dle § 9a odstavce 1 a 2zákona č. 159/1999 Sb. Zákazník mimo jiné stvrzuje i to, že byl před uzavřením smlouvy poučen o pasových a vízových požadavcích včetně informace o vyžadovaných zdravotních podmínkách a dokladech pro vycestování do dané země. Pokud zákazník uzavřel smlouvu o zájezdu i ve prospěch dalších osob, je to on, komu vzniká smluvní vztah s CK, a zároveň je povinen splnit všechny závazky vyplývající ze smlouvy. Není nutné, aby CK vystavovala potvrzení o zájezdu dle § 2525 odstavce 2 ObčZ, jelikož jej nahrazuje tiskopis smlouvy o zájezdu. (Další smluvní ujednání, 2018) Část týkající se uzavření smlouvy o zájezdu obsahuje i stručně vymezené pokyny na cestu, které musí CK zákazníkovi poskytnout nejdéle sedm dnů před zahájením zájezdu.

Zákazník dle typu dopravy obdrží informace o plánovaných časech odjezdu/příjezdu nebo lhůtách pro odbavení. Dále jsou zákazníkovi upřesněny údaje týkající se plateb za extra zpoplatněné služby, ubytování a stravování. Samozřejmostí je i poskytnutí kontaktních

37

údajů místního zástupce CK, na kterého se zákazník může obrátit během zájezdu v případě nesnází. Zákazník je také v dané lhůtě informován o možnosti pojištění se pro případ odstoupení od smlouvy o zájezdu, pokud již toto pojištění není zahrnuto v ceně zájezdu.

Pokud je smlouva uzavřena v době kratší než 7 dnů před dnem zahájení zájezdu, je povinností CK, aby svoji povinnost poskytnout výše uvedené informace splnila již při uzavření smlouvy o zájezdu. (Další smluvní ujednání, 2018)

5.2 Sjednané služby, ceny a jejich úhrada

 sjednané služby

Smlouva společnosti CAMPANATOUR vždy uvádí druh i rozsah sjednaných služeb, další podmínky najde zákazník v katalogu. Pokud se podmínky v katalogu odlišují od údajů uvedených ve smlouvě o zájezdu, zákazník má právo dovolat se podmínek, které jsou pro něj výhodnější. Výjimku tvoří časové údaje, u kterých rozhoduje, jaké údaje byly poskytnuty jako poslední.

 ceny

Ceny uvedené v katalogu jsou vypočítávány s kurzem zahraničních měn k 31. 10. roku předchozího. Nadcházející sezóna v roce 2019 tedy bude kalkulována dle kurzu ze dne 31. 10. 2018. Celková cena uvedená ve smlouvě o zájezdu je vždy cenou závaznou. Pokud dojde při vyplňování smlouvy k pochybení ve výpočtu/chybnému zápisu ceny na webové stránky, platí cena, která by byla stanovena při správném postupu. Pochybí-li jakákoli ze smluvních stran a jedná-li se o zřejmý omyl, mají obě strany právo žádat opravu nesprávně vyplněné smlouvy kvůli tomuto důvodu.

Cestovní kancelář neručí za ceny služeb, které nejsou poskytovány přímo CK (fakultativní výlety, doplňkové služby atd.), jelikož poskytovatel těchto služeb může tyto ceny měnit bez předchozího oznámení.