Analýza obecného testování členů Sportovního centra mládeže v atletice
Bakalářská práce
Studijní program: B7401 Tělesná výchova a sport
Studijní obor: Rekreologie
Autor práce: Vladyslav Buryi
Vedoucí práce: Mgr. Petr Jeřábek, Ph.D.
Katedra tělesné výchovy a sportu
Liberec 2019
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně jako původní dílo s použi- tím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické ver- ze práce vložené do IS/STAG se shodují.
19. prosince 2019 Vladyslav Buryi
Poděkování
Rád bych tímto poděkoval vedoucímu bakalářské práce Mgr. Petrovi Jeřábkovi za poskytnutí odborného vedení, důvěry a ochoty. Díky jeho cenným radám a
poznatkům jsem mohl bakalářskou práci dokončit.
Annotation
The major focus of this Bachelor labor was to assess the adequacy of the standard test performed for sprinters included in the Youth Sports Center in connection with inclusion in performance groups. In total, 66 tested sprinters took part in the testing, which made the including criteria of performance groups, were testing 39 male and 27 female 2000- 2003 years of birth. During the analysis, I came to several conclusions and as a result came to subjective recommendations and opinion regarding the modification of the SCY testing battery and ways of optimization the process of including into the sprinters in SCY.
Key words: ability, skill, sprint, motor skills, motor tests, youth sports center.
7
Obsah
Úvod ... 14
1 Cíle práce ... 16
1.1 Dílčí úkoly ... 16
2 Teoretická část ... 17
2.1 Péče o talentovanou mládež ... 17
2.2 Sportovní centrum mládeže ... 18
2.2.1 Poslání a úkoly SCM ... 18
2.2.2 Výběr a zařazení atletů do péče SCM, kritéria pro zařazení a setrvání v SCM ... 18
2.2.3 Výkonnostní skupiny ... 19
2.2.4 Výhody vstupu sportovce do SCM... 20
2.3 Motorické schopnosti ... 20
2.3.1 Dělení motorických schopností ... 23
2.4 Kondiční schopnosti ... 24
2.4.1 Silové schopnosti ... 25
2.4.2 Rychlostní schopnosti ... 27
2.4.3 Vytrvalostní schopnosti ... 31
2.5 Koordinační schopnosti ... 34
2.5.1 Členění koordinačních schopností ... 34
2.6 Motorické testování ... 36
2.6.1 Měření testu ... 38
2.6.2 Dělení motorických testů ... 38
2.6.3 Cíle testování ... 39
3 Praktická část ... 41
3.1 Charakteristika testované skupiny ... 41
8
3.2 Testovací baterie ... 41
3.3 Sběr dat ... 43
3.4 Zpracování dat ... 43
3.4.1 Výsledky testu 20 m z PVS (chlapci) ... 46
3.4.2 Výsledky testu 20 m z PVS (dívky) ... 47
3.4.3 Výsledky testu 30 m letmo (chlapci) ... 49
3.4.4 Výsledky testu 30 m letmo (dívky) ... 50
3.4.5 Výsledky testu skok do dálky z místa (chlapci) ... 52
3.4.6 Výsledky testu skok do dálky z místa (dívky)... 54
3.4.7 Výsledky testu desetiskok (chlapci) ... 56
3.4.8 Výsledky testu desetiskok (dívky) ... 57
3.4.9 Výsledky testu autový hod (chlapci) ... 59
3.4.10 Výsledky testu autový hod (dívky) ... 60
3.4.11 Výsledky testu vzad přes hlavu (chlapci) ... 62
3.4.12 Výsledky testu vzad přes hlavu (dívky) ... 63
3.4.13 Výsledky testu dosah horních končetin (chlapci) ... 64
3.4.14 Výsledky testu na dosah horních končetin (dívky) ... 66
4 Diskuze ... 68
5 Závěry ... 70
6 Seznam použitých zdrojů ... 72
9
Seznam obrázků
Obrázek č. 1: Rozdíl mezi schopností a dovedností ... 22
Obrázek č. 2: Hierarchie struktury pohybových schopností. ... 24
Obrázek č. 3: Členění rychlostních schopností. ... 29
Obrázek č. 4: Vzorec pro vypočítání průměru ... 44
Obrázek č. 5: Vzorec pro vypočítání rozptylu ... 44
Obrázek č. 6: Vzorec pro vypočítání směrodatné odchylky ... 45
10
Seznam tabulek
Tabulka č. 1: Členění výtrvalostních schopoností ... 32 Tabulka č. 2: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu 20 m z PVS (chlapci) ... 47 Tabulka č. 3: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu 20 m z PVS (dívky) ... 48 Tabulka č. 4: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu 30 m letmo (chlapci) ... 50 Tabulka č. 5: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu 30 m letmo (dívky) ... 51 Tabulka č. 6: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu dálka z místa (chlapci) ... 53 Tabulka č. 7: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu dálka z místa (dívky) ... 55 Tabulka č. 8: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu desetiskok (chlapci) ... 57 Tabulka č. 9: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu desetiskok (dívky) ... 58 Tabulka č. 10: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu autový hod (chlapci) ... 60 Tabulka č. 11: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu autový hod (dívky) ... 61 Tabulka č. 12: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu vzad přes hlavu (chlapci) ... 62 Tabulka č. 13: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu vzad přes hlavu (dívky) ... 63 Tabulka č. 14: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu dosah HK (chlapci) ... 65 Tabulka č. 15: Průměrný výsledek, rozptyl a směrodatná odchylka v testu dosah HK (dívky) ... 66
11
Seznam grafů
Graf č. 1: Výsledky chlapců v testu 20 m z PVS. ... 46
Graf č. 2: Výsledky dívek v testu 20 m z PVS. ... 47
Graf č. 3: Výsledky chlapců v testu 30 m letmo. ... 49
Graf č. 4: Výsledky dívek v testu 30 m letmo. ... 50
Graf č. 5: Výsledky chlapců v testu skok do dálky z místa. ... 52
Graf č. 6: Výsledky dívek v testu skok do dálky z místa. ... 54
Graf č. 7: Výsledky chlapců v testu desetiskok. ... 56
Graf č. 8: Výsledky dívek v testu desetiskok. ... 57
Graf č. 9: Výsledky chlapců v testu autový hod. ... 59
Graf č. 10: Výsledky dívek v testu autový hod. ... 60
Graf č. 11: Výsledky chlapců v testu vzad přes hlavu. ... 62
Graf č. 12: Výsledky dívek v testu vzad přes hlavu. ... 63
Graf č. 13: Výsledky chlapců v testu dosah HK... 64
Graf č. 14: Výsledky dívek v testu dosah HK.. ... 66
12
Seznam použitých zkratek a symbolů
ATP Adenosintrifosfát
ČR Česká republika
DDV Dlouhodobá vytrvalost EKG Elektrokardiografie
EYOF European Youth Olympics Festival EYOT European Youth Olympics Festival
HK Horní končetína
Kg Kilogram
KDV Krátkodobá vytrvalost
m Metr
ME Mistrovství Evropy
ME U18 Mistrovství Evropy ve věkové kategorii do 18 let ME U20 Mistrovství Evropy ve věkové kategoii do 20 let MS Mistrovství světa
MS U18 Mistrovství světa ve věkové kategorii do 18 let MS U20 Mistrovství světa ve věkové kategorii do 20 let MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy n Počet testovaných osob
O2 Kyslík
13 PVS Polovysoký start
RV Rychlostní vytrvalost
s Směrodatná odchylka
SCM Sportovní centrům mládeže SDV Střednědobá vytrvalost YOG Youth Olympic Games
x̅ Aritmetický průměr
14
Úvod
Už od dětství miluji pohyb, vyzkoušel jsem mnoho různých sportů. Pro psaní své bakalářské práce jsem zvolil téma z oblasti atletiky, protože jsem se jí sám věnoval více než devět let, během kterých jsem vyzkoušel hned několik atletických disciplín. Těmi byly konkrétně překážkový běh, běh na 800 m a sprint.
Překážkovému běhu a sprintu jsem se věnoval profesionálně tři roky, přesněji od 15 do 18 let. V té době jsem byl pozván na školení do Republikové vyšší školy tělesné kultury olympijské rezervy na Ukrajině. Téměř denně jsem tehdy trávil na atletickém stadionu tři až pět hodin.
Co se mých největších úspěchu týče, obsadil jsem 16. místo na mistrovství Ukrajiny v běhu na 400 m s překážkami a 1. místo na mistrovství Kyjeva v běhu na 200 metrů. Ve věku 17 let jsem navíc působil jako trenér mladší atletické skupiny, mám tedy s vedením a trénováním zkušenosti.
V současné době se už atletice nevěnuji. Znalosti o ní mám ovšem velmi dobré, a tak jsem o tématu bakalářské práce dlouho přemýšlet nemusel. Přesným názvem mé bakalářské práce je Analýza obecného testování členů Sportovního centra mládeže v atletice.
Chtěl bych, aby moje bakalářská práce byla užitečná pro trenéry, sportovce a členy Sportovního centra mládeže. Výsledky této práce mohou přispět ke změnám v testování sprinterů uvedeného centra, mohou ale rovněž pomoci obecně vyhodnotit adekvátnost prováděných testů, a tak zefektivnit proces zařazování sprinterů do SCM.
Práce může být použita jako teoretická pomůcka pro trenéry a atlety, jelikož obsahuje množství užitečných informací jak v teoretické, tak i v praktické části. Mohla by na ni navazovat diplomová práce, která by ještě více rozšířila zmiňované téma. Využití může najít i mezi studenty jako učební pomůcka.
Svou práci jsem rozdělil na dvě části – teoretickou a praktickou. V první, teoretické části, na základě prostudované literatury, kterou uvádím na konci své práce, popisuji činnost Sportovního centra mládeže, jeho systém fungování v oblasti sportu, cíle, principy a přínosy vstupu sportovců do SCM. Dále popisuji obecnou organizační strukturu MŠMT – SpS., stručně pojednávám o motorických schopnostech, uvádím
15
charakteristiku motorického testování a v neposlední řadě specifikuji cíle a principy těchto typů testování.
V praktické části následně přináším výsledky testování sprinterů, provádím porovnání a analýzu výsledků testů, pomocí statistických a matematických výpočtů dat poskytnutých testováním.
16
1 Cíle práce
Hlavním cílem této bakalářské práce je posouzení adekvátnosti provedených obecných testů u sprinterů zařazených do Sportovního centra mládeže v souvislosti se zařazením do výkonnostních skupin.
1.1 Dílčí úkoly
charakterizovat kritéria zařazování jedinců do Sportovního centra mládeže,
provést sběr dat, informací a na základě výsledků porovnat obecné testy sprinterů v souvislosti se zařazením do výkonnostní skupiny Sportovního centra mládeže,
vyhodnotit adekvátnost provedených testů, případně poskytnout doporučení ke změnám v testování sprinterů.
17
2 Teoretická část
2.1 Péče o talentovanou mládež
V této části své práce uvádím základní charakteristiku organizační struktury péče o talentovanou mládež v České republice, popisuji obecné rozdělení této struktury podpory talentované mládeže.
Celá kapitola je zpracovaná dle zdroje (ČAS, 2018), který uvádím v seznamu literatury.
MŠMT
Od roku 2016 se politika České republiky aktivně zapojila do transformace sportovního systému formou zásadního posílení institucionálního zajištění sportu v ČR.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanovuje postup, kterým se určují podmínky pro poskytování, čerpání a vyhodnocování Programu II „Sportovně talentovaná mládež“, určeného nestátním neziskovým organizacím. Cílem programu je především podpora přípravy sportovně talentované mládeže ve sportovních spolcích ve věkové kategorii od 6 do 19 let s možností rozšíření až do 23 let. Program je zaměřen na péči o sportovně talentovanou mládež v organizační struktuře, ve které je zohledněn věkový a výkonnostní růst talentů.
VSCM
Nejvýše postaveným stupněm v dané hierarchii je Vrcholové sportovní centrum mládeže, které je zřízeno při Českém atletickém svazu. VSCM má celorepublikovou působnost. Podpora centra je zaměřena na sportovní přípravu talentů věkové kategorie 19 až 23 let. Nejvyšší postavení ve VSCM má vedoucí trenér, který spolupracuje s vedoucími trenéry SCM a trenéry jeho jednotlivých sekcí.
SpS – sportovní střediska
Sportovní střediska jsou základním článkem péče o sportovně talentovanou mládež v ČR. Věková kategorie talentů je v rozmezí 10 až 15 let. Podpora je z pravidla realizovaná ve spolupráci se základními školami s využitím potenciálu těchto škol. U mládeže, která je zařazená do SpS, se rozvíjí všeobecné pohybové schopnosti. Činnost
18
sportovních středisek je zaměřená na to, aby děti získaly pozitivní vztah k atletice, tréninku a sportu obecně. SpS jsou zřizované Českým atletickým svazem.
2.2 Sportovní centrum mládeže
Sportovní centrum mládeže je základním článkem systému talentované mládeže Českého atletického svazu. SCM vyvíjí svou činnost na území Pražského atletického svazu či krajského atletického svazu (ČAS, 2018).
2.2.1 Poslání a úkoly SCM
Hlavním úkolem SCM kromě výběru a péče o sportovně talentovanou mládež ve věkové kategorii 15 až 19 let je vytvoření podmínek jak ekonomicko-organizačních (pro zabezpečení sportovní přípravy mládeže), tak i podmínek pro systematické trenérské působení u talentované mládeže. K hlavním úkolům patří také odborné vedení ve sportovní přípravě talentované mládeže a koordinace činnosti péče o talentovanou mládež ve spolcích (ČAS, 2018).
2.2.2 Výběr a zařazení atletů do péče SCM, kritéria pro zařazení a setrvání v SCM
Atleti jsou zařazováni do SCM s cílem dlouhodobého výkonnostního růstu. Výběr atletů provádí vždy vedoucí trenér SCM ve spolupráci s vedoucím trenérem sekce a osobními trenéry atletů atletických klubů nebo oddílů v kraji. Do SCM mohou být zařazeni všichni řádně registrovaní závodníci ve věku minimálně 15 a maximálně 19 let, kteří jsou členy atletických oddílů nebo klubů přihlášených k činnosti v Českém atletickém svazu a kteří svůj věk dovrší v období, na které jsou zařazováni.
Zařazování do SCM probíhá dvakrát ročně – od 1. 1. příslušného roku a po halové sezóně, zpravidla od 1. 4. příslušného roku.
Jednou z podmínek zařazení atleta do SCM je splnění výkonnostního limitu v jeho hlavní disciplíně a následné potvrzení limitu během sezóny na závodech. V případě, že limitu dosáhne medailista z MČR nebo reprezentant či účastník MU, EYOF, YOG, ME, MS, nemusí být limit potvrzován. Další podmínkou zařazení do SCM je absolvování
19
zdravotní sportovní prohlídky. Nezbytným kritériem je též podepsaný souhlas atleta s jeho zařazením, a v případě, že je atlet nezletilý, podpis zákonného zástupce. (ČAS, 2018)
2.2.3 Výkonnostní skupiny
Ve SCM existují čtyři skupiny (TOP TEAM, A, B, C), do kterých jsou atleti zařazováni podle svých výsledků, výkonnosti. Zařazení probíhá na základě následujících kritérií:
Top skupina
- členové užšího výběru mládežnické reprezentace, kteří mají splněné limity pro účast na MS, ME, MS U20, MS U18, ME U20, ME U18
- reprezentace ČR (MS, ME, MS U20, MS U18, ME U20, ME U18, EYOF, EYOT, YOG, SP, EP)
- splnění mistrovské třídy výkonnostního limitu Skupina A
- reprezentace ČR (MU U20, MU U18, EYOF, EYOT, YOG, SP, EP) - členové širšího výběru mládežnické reprezentace
- medailisté na MČR dospělých, juniorů, juniorek, dorostenců a dorostenek - účast na plánovaných akcích reprezentace, na které byli pozváni
- splnění a následné potvrzení výkonnostního limitu v předchozím zařazovacím období pro danou věkovou kategorii
Skupina B
- 4.–8. místo na MČR dospělých, juniorů, juniorek, dorostenců a dorostenek - reprezentace ČR na MU U16
- splnění a následné potvrzení výkonnostního limitu v předchozím zařazovacím období pro danou věkovou kategorii
Skupina C
- závodníci přeřazení ze skupin A nebo B z důvodu zranění, stagnace výkonnosti aj.
- splnění a následné potvrzení výkonnostního limitu v předchozím zařazovacím období
20 pro danou věkou kategorii (ČAS, 2018) Důvody pro vyřazení z SCM
a) nesplnění výkonnostního limitu pro zařazení do SCM dané věkové kategorie b) neplatná zdravotní sportovní prohlídka se zátěžovým EKG
c) změna zdravotního stavu d) špatná tréninková kázeň
e) neúčast na MČR příslušné věkové kategorie bez omluvy
f) používání nepovolených podpůrných prostředků, omamných a psychotropních látek, alkoholu, kouření tabákových výrobků
g) ukončení aktivní atletické činnosti (ČAS, 2018)
2.2.4 Výhody vstupu sportovce do SCM
Vstup sportovce do SCM je motivací. Vzhledem k tomu, že sportovec má možnost dodatečného financování, může odpovídajícím způsobem získat další vybavení a různé pomůcky pro cvičení. Atletovi jsou také poskytovány lepší podmínky pro trénink. To vše přispívá ke zlepšení osobního výsledku. Samozřejmě všechno, včetně výsledků, závisí také na osobní motivaci sportovce.
2.3 Motorické schopnosti
V této části práce uvádím definice pojmu schopnost podle různých autorů.
Prezentuji obecnou charakteristiku motorických schopností a popisuji obecné základní rozdělení motorických schopností na základě prostudované literatury.
Nejprve považuji za nutné definovat pojem schopnost. Definicí tohoto pojmu podle různých autorů existuje hned několik.
Schmidt (1991) dle Měkoty a Novosada (2007) definuje motorickou schopnost následovně – trvalý geneticky určený rys (vlastnost), který podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit. Prostřednictvím schopností lze vysvětlit individuální
21
rozdíly mezi lidmi ve smyslu výkonnosti v různých činnostech, které se projevují při plnění rozličných zadání.
Dle Měkoty a Novosada (2007), německý autoritativní pramen (sportovně-vědní lexikon, 2003) vymezuje schopnost jako „relativně upevněný, více či méně generalizovaný předpoklad pro určité činnosti, jednání a výkony. Schopnosti náleží k vlastnostem lidského jedince, k jeho individuálním zdrojům, kompetencím a výkonovým předpokladům“. Všichni lidé mají všechny schopnosti, ale u některých osob jsou výraznější než u jiných.
Schopnosti obecně můžeme rozdělit na intelektuální, které podle Měkoty a Novosada (2007) umožňují při jednání rychle a správně postihovat problémy a situace, nacházet řešení, poznávat souvislost a vyvíjet nové strategie, dále kognitivní a motorické.
Vzhledem k zaměření mé práce rozvedu definici schopností motorických.
Motorická schopnost
V dnešní době existuje velké množství definic motorické schopnosti, každý autor vysvětluje pojem svým vlastním způsobem. Já ve své práci prezentuji dvě, dle mého názoru jednodušší, definice motorické schopnosti.
Čelikovský (1990), chápe motorickou nebo pohybovou schopnost jako
„dynamický komplex vybraných vlastností organismu člověka, integrovaných podle třídy pohybového úkolu a zajišťující jeho plnění“.
„Jedná se o dosti obsáhlou a členitou třídu schopností, jež podmiňují (úspěšnou) činnost pohybovou a dosahování výkonů nejen ve sportu, ale i v práci či při jiné činnosti, kde je pohyb složkou dominantní“ (Měkota a Novosad, 2007).
Pohybová dovednost
Dle Měkoty a Cubereka (2007) je pohybová dovednost „učením a opakováním získaná pohotovost (způsobilost, připravenost) k pohybové činnosti, k řešení pohybového úkolu a k dosažení úspěšného výsledku“.
Vztah mezí dovedností a schopností je vzájemný a oboustranný. Motorické schopnosti jsou předpokladem pro osvojování pohybových dovedností a naopak. Je známo, že při osvojování nové dovednosti se rozvijí schopnost.
(Měkota a Cuberek, 2007)
22
Obrázek č. 1: Rozdíl mezi schopností a dovedností Zdroj: Měkota a Novosad, 2007.
Měkota a Novosad (2007) tvrdí, že podle knih Schmidta (1988, 1991, 2003) je dovednost „způsobilost vyprodukovat určitý finální výsledek s maximem jistoty, minimem energie a času“.
Tyto tři výše uvedené vlastnosti říkají, že pohybová dovednost se považuje za předpoklad nebo podmínku činnosti, nikoliv za samotnou činnost. Samotnou činností může být například běhaní, ale předpokladem je dovednost běhat.
Za zmínku stojí také to, že za dovednost nelze považovat každý pohyb nebo pohybovou činnost. Každá dovednost má plnit a implikovat určitý cíl. Za dovednost se také považuje činnost, ve které se již využívá dřívější pohybová činnost. Ve sportu je to činnost, která realizuje speciální sportovní techniku, např, různé skoky a hody, gymnastické cvičení (kotoul, stoj na rukou), lyžařské oblouky, herní činnosti atd.
(Měkota a Cuberek, 2007).
Motorických dovedností existuje nespočet, a na rozdíl od motorické schopnosti není dovednost podmínkou generalizovanou, ale specifickou, a je získána časem.
Také považuji za nutné říct, že dovednosti souvisí s historickým vývojem sportovních činností, závisí na vzniku nových druhů sportu a nových sportovních vynálezů, jako je třeba prkno pro windsurfing, vodní lyže, longboard apod.
23
2.3.1 Dělení motorických schopností
Měkota a Novosad (2007) ve svém díle s názvem Motorické schopnosti člení motorické schopnosti na tři základních složky – kondiční, koordinační a tzv. „hybridní“
nebo smíšené schopnosti.
Kondiční schopnosti – neboli kondičně-energetické. Název je dán tím, že realizace pohybu je podmíněná způsobem získávání a využívání energie. Sem Měkota a Novosad (2007) zařazují vytrvalostní, silové a rychlostní schopnosti.
Koordinační schopnosti – neboli schopnosti koordinačně-psychomotorické.
Těmi jsou podmíněné funkce a procesy pohybové koordinace a jsou spojené s regulací a řízením pohybové činnosti. Do koordinačních schopnosti se řadí schopnosti orientační, reakční, diferenciační, rovnováhové, rytmické aj.
Kondičně-koordinační – jiným názvem „hybridní“. Pojmem se rozumí strukturální, energetické a řídicí podklady, bez kterých nemůže existovat pohyb. Sem se zařazuje např. pohyblivostní schopnost.
(Měkota a Novosad, 2007)
Měkota (2000) rozřazuje motorické schopnosti do hierarchické struktury (viz obr. č. 2);
model této struktury zahrnuje schopnosti primární (aerobní vytrvalost, anaerobní vytrvalost, silová vytrvalost, maximální síla, rychlostní síla, akční rychlost, reakční, rovnováhová, rytmická, orientační a diferenciační schopnost), nadschopnostní a podschopnostní. (Měkota a Novosad, 2007)
24
Obrázek č. 2: Hierarchie struktury pohybových schopností. Zdroj: Měkota a Novosad (2007)
Ve své práci se chci zaměřit na kondiční a koordinační pohybové schopnosti a stručně je charakterizovat. Vzhledem k předmětu bakalářské práce popíši rychlostně- silové schopnosti rozsáhleji.
2.4 Kondiční schopnosti
V této kapitole obecně popisuji základní charakteristiku kondičních schopností, definici pojmu kondice a uvádím základní členění kondičních schopností.
Označení kondice se užívá ve smyslu všestranné fyzické a psychické připravenosti k motorickému, a především sportovnímu výkonu. Úroveň této připravenosti podmiňuje realizaci pohybového výkonu (Měkota a Novosad, 2007).
Kondiční schopnosti jsou v rozhodující míře ovlivňované metabolickými procesy.
Jejich úroveň je vysvětlená jako výsledek složitých vazeb a funkcí různých systémů organismu a jako výsledek procesu morfologicko-funkční adaptace organismu. Realizace
25
pohybu je podmíněná způsobem získávání a využívání energie. Patří sem schopnosti silové, vytrvalostní a částečně i rychlostní (Měkota a Novosad, 2007).
2.4.1 Silové schopnosti
Komplex silových schopností tvoří významnou komponentu fyzické zdatnosti.
Silové schopnosti se často označují termínem síla. Měkota a Novosad (2007) tvrdí, že
„síla jako pohybová schopnost jedince je souhrnem vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikální; síla je spjata s činností svalů a velikostí svalového stahu, kterou lze označit jako svalovou sílu“.
Dovalil a Choutka (1991) vymezuji sílu člověka jako „schopnost překonávat nebo udržovat vnější odpor svalovou kontrakcí“.
Rozhodujícím faktorem vzniku svalové síly je svalová kontrakce. V této práci bude pojem svalová kontrakce zmíněný několikrát, proto považuji za důležité jej definovat.
Základem svalové funkce je svalový stah – kontrakce. Stah je za normálních okolností vyvolán nervovým podnětem. Rychlost kontrakce je různá, podle druhu svalových vláken. Kontrakce trvá u různých vláken do 25 milisekund (Jebavý, 2017).
Svalová kontrakce může vzhledem k délce a napětí svalu probíhat několika způsoby. Svalová vlákna se ze své původní délky mohou zkracovat, protahovat nebo neměnit svoji délku vůbec. Obecně lze jednotlivé režimy svalové činnosti rozdělit na:
Izometrický nebo statický. Při statické kontrakci nedochází ke změně délky svalu, činnost se ale projevuje zvýšením napětí svalových elementů. Příkladem mohou být klasické statické výdrže.
Koncentrický nebo pozitivně dynamický. U této činnosti, na rozdíl od předchozí, již dochází ke zkrácení svalu a intramuskulárnímu napětí. Příkladem může být kontrakce bicepsu.
Excentrický nebo negativně dynamický. K této svalové činnosti dochází při protažení svalových vláken, zároveň se svalové úpony od sebe vzdalují.
(Měkota a Novosad, 2007) Členění silových schopností
Měkota a Novosad (2007) a mnoho jiných autorů člení silovou schopnost na statickou
26
a dynamickou podle činnosti zapojených svalových skupin a podle druhu svalové kontrakce.
„Síla statická je schopnost vyvinout sílu v izometrické kontrakci“
(Hrabinec a kol, 2017). Při statické poloze se neprojevuje svalová činnost.
V případě statické činnosti roste svalové napětí, ale nenastává ani protažení ani zkrácení svalu (Měkota a Novosad, 2007).
„Síla dynamická je silová schopnost projevující se pohybem hybného systému nebo jeho části“ (Choutka a Dovalil, 1991). Podstatou dynamické síly je izotonická, auxotonická nebo excentrická svalová kontrakce. Dynamická síla se projevuje v různých sportech, např. při vrzích, hodech, sprintech atd. (Hrabinec a kol, 2017). Ve většině sportů dochází ke vzájemné kombinaci projevů statické a dynamické síly. V tomto případě je působící svalová síla vždy větší než proti ní působící vnější odpor.
Podle způsobu uvolňování energie, podle vnějšího projevu, podle způsobu využití svalové práce při specifických pohybových činnostech lze přijmout členění silových schopností na:
maximální sílu
rychlou sílu
reaktivní sílu
vytrvalostní sílu (Měkota a Novosad, 2007)
Jebavý a Zumr (2009) tvrdí, že maximální síla je „největší síla, kterou je schopen vyvinout nervosvalový systém při maximální kontrakci“.
Ve sportovní činnosti se maximální síla u sportovce projevuje na úrovni hraniční velikosti zátěže, kterou je schopen sportovec překonat při jednom opakování. Tato velikost síly je označována jako koncentrická maximální síla. (Měkota a Novosad, 2007) Rychlá síla je „schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulzu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb realizovat“. (Jebavý a Zumr, 2009)
27
Pro správné zvládnutí techniky u většiny sportovních disciplín a mnoha pracovních i bojových činností jsou projevy síly nezbytné. Jedná se o spojení dvou komponent – potřebné velikosti síly a rychlosti. Rychlá síla je velmi často spojená se startovní silou. Z toho vyplývá, že rychlou sílu je třeba hodnotit ze dvou hledisek – dosažením co nejvyšší rychlosti v konečné fázi pohybu a provedením pohybu s maximální rychlostí v co nejkratším čase (Měkota a Novosad, 2007).
Dle Měkoty a Novosada (2007) je startovní síla „velikost síly, která byla dosažena do 50 ms od zahájení kontrakce, tedy schopnost dosáhnout vysoké úrovně síly již na začátku kontrakce v co nejkratším čase“.
Explozivní síla „vyjadřuje schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu“. (Měkota a Novosad, 2007)
Reaktivní síla je dle Jebavého a Zumra (2009) „schopnost vytvořit optimální silový impulz v kombinaci excentrického prodloužení a bezprostředně následujícího koncentrického zkrácení svalu“. Tento druh síly se uplatňuje především při co nejrychleji provedených odrazech, ve všech druzích atletických skoků, ve sportovních hrách apod.
Vytrvalostní síla nebo silová vytrvalost je „schopnost uplatňovat svalovou sílu opakovaně po delší dobu bez výrazného snížení její úrovně“. (Jebavý a Zumr, 2009) Význam síly ve sportu
Silové schopnosti hrají určitou roli ve všech sportovních odvětvích. Význam mají především v těch specializacích, kde se překonává velký odpor náčiní (např. vrhy nebo hody v atletice) nebo odpor vlastního těla (sportovní gymnastika a různé druhy odrazů) nebo ve sportech s aktivním překonáním odporu soupeře (např. box). Nemenší význam mají i ve sportovních hrách. Obecně mají silové schopnosti podpůrný význam prakticky v jakémkoliv druhu sportu, proto se musí počítat se záměrným ovlivňováním silových schopností při tréninku. (Choutka a Dovalil, 1991)
2.4.2 Rychlostní schopnosti
Většina sportovních disciplín vyžaduje nároky na rychlostní schopnosti.
Rychlostní schopnosti jsou významným činitelem v různých druzích sportovních činností a tvoří podstatnou část faktorů vlastního výkonu. Typickým příkladem uplatnění rychlostní schopnosti je atletický sprint. Nároky na rychlost se zvýšily i ve všech sportovních hrách (fotbal, florbal apod.)
28
V literatuře existuje velký počet definic pojmu „rychlost“, která zároveň vystupuje jako synonymum termínu „rychlostní schopnost“; ve své práci uvedu pouze několik definic klasických.
Rychlostní schopnost lze definovat jako „schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku“ (Čelikovský, et al., 1990).
Rychlost je schopnost zahájit a realizovat pohyb v co nejkratším čase. Taková pohybová činnost je prováděna s velkým až maximálním úsilím a intenzitou, bez vzniku únavy může trvat jen krátce (do 15 sekund). Při tomto typu činnosti nelze překonávat žádný, nebo lze překonávat jen malý odpor, protože při vznikajícím odporu větším než 20 % maxima se stává dominantní schopností rychlá či explozivní síla. (Měkota a Novosad, 2007)
Členění rychlostních schopností
Obecně je přijímán názor, že rychlostní schopnosti se dělí na rychlost reakční a rychlost akční. Z jiného pohledu, dle Měkoty a Novosada (2007), Schnabel et al., 2003, Grosser a Zintl, 1994 aj. Vymezují jejich rozdělení do dvou velkých tříd – na základní (elementární) a komplexní.
Základní rychlost je „podmíněná výhradně rychlostními psychofyzickými předpoklady a nemá přímou vazbu na ostatní výkonnostní předpoklady“. (Měkota a Novosad, 2007)
Komplexní rychlost se vždy vyznačuje vazbou na ostatní výkonové předpoklady a vždy se projevuje v činnostech, jež musí být zrealizovány ve velmi krátkém čase.
Komplexní rychlostní schopnosti se uplatňují v pohybové činnosti, která vyžaduje překonání jistého nebo nevelkého odporu a při činnostech, kdy pokles výkonu nastává v důsledku nastupující únavy. (Měkota a Novosad, 2007)
29
Obrázek č. 3: Členění rychlostních schopností. Zdroj: Měkota a Novosad (2007)
Reakční rychlost
Reakční rychlost je chápána jako schopnost rychlého a smysluplného zahájení a provedení krátkodobé pohybové činnosti celého těla jako reakce na více či méně komplikované signály nebo na předchozí pohybové činnosti, popřípadě na aktuální situační podněty. (Hirtz, 1985)
Indikátorem úrovně reakční rychlosti je doba reakce, což je dle Grossera a Zintla (1994) časový interval trvající od vzniku smyslového podnětu k zahájení volní reakce.
Příkladem může být sprinterský start, při kterém je u sprintera zahájení volní reakce okamžik zvýšení tlaku na startovním bloku při výstřelu startéra.
Reakční schopnost se může týkat jak celého těla, tak i jeho jednotlivých částí.
Schopnost má určitý význam nejen v různých sportech a sportovních disciplínách, ale i v běžném životě. Schopnost je závislá na mnoha faktorech, mezi které patří věk, pohlaví, druh podnětu (taktilní, optický, sluchový), vnější teplota, doba aferentního a eferentního přenosu, doba zpracování signálu, doba vnímání, rozhodování a latentní doba reakce svalů.
Měkota a Novosad (2007) člení reakční schopnost na jednoduchou a výběrovou (komplexní) reakci.
Jednoduchá reakce spočívá v tom, že na přesně určený podnět následuje přesně stanovená a neměnící se pohybová odpověď (např. sprinterský start na výstřel).
Výběrová nebo komplexní reakce je reakcí na různé očekávané nebo nečekané podněty (pohyb soupeře, změna vnějších podmínek apod.), na které sportovec reaguje některou ze zvládnutých a již známých pohybových činností.
(Měkota a Novosad, 2007)
30 Akční rychlost
Akční rychlost je možno definovat jako „schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku“ (Čelikovsý, 1990) Akční rychlost nebo rychlost realizační se výrazně liší od reakční rychlosti. Akční rychlost je zpravidla, dle Měkoty a Novosada (2007), výsledkem činnosti nervosvalového systému a rychlosti svalové kontrakce. Výsledkem pohybu je změna polohy těla nebo jeho jednotlivých částí, kdy pohyb probíhá vždy ve vymezeném prostoru a čase.
Podle průběhu jednotlivých fází pohybu se rozlišuje cyklická a acyklická pohybová činnost a jí odpovídající typ rychlostní schopnosti.
Acyklická rychlost je charakterizovaná jednorázovým provedením pohybu s maximální rychlostí proti malému odporu. (Měkota a Novosad, 2007)
Cyklická rychlost umožňuje opakování struktury pohybu s určitou frekvencí.
Nejčastěji je úroveň cyklické schopnosti hodnocena při sprintu a sprinterských disciplínách, kde jednotlivým fázím sprintu (fáze startu, fáze zrychlování běhu, fáze dosažení maximální rychlosti, fáze poklesu rychlosti) lze přiřadit jednotlivé druhy rychlosti (reakční rychlost, schopnost zrychlení, lokomoční rychlost, rychlostní vytrvalost). (Měkota a Novosad, 2007)
Cyklickou rychlostní schopnost je možno dělit na několik více méně nezávislých fází pohybu.
Schopnost zrychlení nebo akcelerační schopnost – po zahájení jakéhokoliv pohybu nutně následuje fáze zrychlení. Zrychlení je, podobně jako rychlost, fyzikální veličinou a vyjadřuje změnu rychlosti za jednotku času.
Při sprintu je nezbytné dosáhnout maximální úrovně zrychlení hned na počátku úkonu. Při hodech a vrzích je nutné dosáhnout maxima rychlosti až na konci dráhy pohybu, proto je schopnost zrychlení potřeba hodnotit ve vztahu k prováděnému pohybu.
Po dosažení fáze maximální rychlosti následuje fáze poklesu rychlosti, jejíž velikost závisí na úrovni rychlostní vytrvalosti. (Měkota a Novosad, 2007)
Všechny kondiční faktory uvedené výše, mají bezprostřední vliv na výkon ve sprintu. Millerová (2007) tvrdí, že reakční rychlost, startovní akcelerace, maximální rychlost a také rychlostní vytrvalost a speciální sprinterská vytrvalost mají bezprostřední
31 vliv na výkon ve sprintu.
2.4.3 Vytrvalostní schopnosti
„Vytrvalost je pohybová schopnost člověka k dlouhotrvající pohybové činnosti.
Je to soubor předpokladů provádět cvičení s určitou nižší než maximální intenzitou co nejdéle, nebo po stanovenou dobu s co nejvyšší možnou intenzitou“ (Choutka a Dovalil, 1991).
Grosser a Zintl (1994) definují vytrvalostní schopnost neboli vytrvalost jako schopnost fyzicky a psychicky po dlouhou dobu odolávat zatížení, které vyvolává únavu.
Je to schopnost rychle se zotavit po fyzické zátěži.
Ve sportu je vytrvalost jedním z předpokladů pro dosažení úspěchu, např.
vytrvalost v mnoha různých druzích sportu (sportovní hry, úpoly) funguje jako prevence vznikající únavy a s ní spojeným snížením intenzity činnosti, pozornosti a přesnosti a zvýšeným rizikem zranění. Ve vícebojích a sportovních hrách vytrvalost umožňuje zvýšit závodní tempo. V koordinačních sportech s vysokým nárokem na koncentraci se zvyšuje stabilita zvládnuté techniky. V disciplínách zaměřených na překonání vzdálenosti v co nejkratším čase se zvyšují požadavky na rozvoj speciální vytrvalosti.
(Měkota a Novosad, 2007)
Kromě výše uvedených poznatků je vytrvalost rozhodující schopností pro tělesnou zdatnost a zdraví, která v rámci tréninku vytváří předpoklady pro zvládnutí stresových situací a pro prevenci srdečně-cévních onemocnění.
(Měkoty a Novosad, 2007) Druhy vytrvalosti
Podle cílového rozvoje vytrvalosti je možné rozdělit vytrvalostní schopnosti na základní a speciální. (Měkota a Novosad, 2007)
Základní vytrvalost je schopnost provádět dlouhotrvající pohybovou činnost v aerobním režimu, která není zaměřená na zvyšování výkonnosti v konkrétní disciplíně a vytváří základ pro speciální vytrvalost. (Měkota a Novosad, 2007)
Speciální vytrvalost charakterizují všechny projevy vytrvalosti ve vztahu ke specifickým požadavkům specializovaných sportovních disciplín. Jako specializované požadavky mohou vystupovat různé faktory, např. doba trvání, intenzita, zapojení
32
příslušných svalových skupin apod. (Choutka a Dovalil, 1991)
Kromě základního rozdělení vytrvalostní schopnosti existuje celý komplex speciálních vytrvalostních schopností, který se člení dle různých hledisek (viz tab. 1).
Měkota, Novosad (2007), Grosser (1994) a mnoho jiných autorů je člení podle různých hledisek.
Dělící kritérium Druh vytrvalostní schopnosti Způsob energetického krytí aerobní – anaerobní
Doba trvání pohybové činnosti rychlostní – krátkodobá – střednědobá – dlouhodobá
Charakter pohybové činnosti cyklická (lokomoční) – acyklická Zapojení svalstva celková (globální) – lokální
Druh svalové činnosti dynamická – statická
Tabulka č. 1: Členění vytrvalostních schopností.
Zdroj: Měkota a Novosad (2007)
Členění vytrvalosti podle energetického krytí
Aerobní vytrvalost probíhá za předpokladu dostatečného přísunu kyslíku při zatížení. Nezbytná energie je dodávána štěpením energetických rezerv za přístupu O2. (Lehnert, 2010)
Anaerobní vytrvalost probíhá bez účasti kyslíku a bez tvorby kyseliny mléčné.
Uvolňuje se při ní energie štěpením ATP a jeho resyntézou v anaerobně laktátové fázi tvorby energie. Další možností je uvolňování energie v anaerobně-laktátové fázi, při které vzniká laktát, který vede k rychlému nárůstu únavy. (Lehnert, 2010)
Členění podle doby trvání.
Rychlostní vytrvalost (RV).
Jiný název této vytrvalosti je sprinterská; je to specifická vytrvalostní schopnost, která se uplatňuje při cyklických sprinterských disciplínách, jejichž časová délka se
33
pohybuje od 7 do 35 s (Měkota a Novosad, 2007). Dle Choutky a Dovalila (1991) trvá rychlostní vytrvalost do 20 s. Energetické krytí je zabezpečeno anaerobně alaktátovým a anaerobně laktátovým systémem. Úroveň rychlostní vytrvalosti je rozhodující pro pozdější nástup fáze poklesu rychlosti a pro délku fáze udržení maximální rychlosti.
(Měkota a Novosad, 2007)
Krátkodobá vytrvalost (KDV)
Je specifická vytrvalostní schopnost pro cyklickou závodní činnost, která probíhá v rozmezí 35 s až 2 min. Choutka a Dovalil (1991) tvrdí, že KDV probíhá v rozmezí 2–
3 minut. Měkota a Novosad (2007) člení KDV na – KDV 1, od 35 s do 1 min (běh na 400 metrů), a KDV 2, od 1 min do 2 min (běh na 800 metrů) vzhledem k rozdílnému energetickému krytí v různých časových fázích.
Střednědobá vytrvalost (SDV)
Je specifická vytrvalostní schopnost pro cyklické vytrvalostní disciplíny. Doba trvání pohybové činnosti je dána rozmezím 2–10 minut. Rozvoj specifických požadavků se dělí z tréninkového hlediska na rozvoj vytrvalosti od 2 do 5 minut (SDV 1) a od 6 do 10 minut (SDV 2) (Měkota a Novosad, 2007).
Dlouhodobá vytrvalost (DDV)
Dlouhodobá vytrvalost je specifickou vytrvalostní schopností pro cyklické pohybové činnosti s časovým rozmezím od 10 minut do několika hodin. Rozvoj této vytrvalosti je podmíněný dosažením maximálních výkonů v běhu na lyžích, běhu na dlouhé vzdálenosti v atletice (např. maraton), v triatlonu atd. Při této vytrvalosti převažuje aerobní způsob získávání energie. (Měkota a Novosad, 2007)
Členění vytrvalostní schopnosti podle zapojení svalstva
Další dělení vytrvalostní schopnosti je podmíněno zapojením svalstva v těle, dělí se na celkové (globální) a lokální (místní).
Při celkové vytrvalosti jsou zapojeny více než 2/3 svalstva těla, převážně větších svalových skupin. Činnost zapojující 2/3 svalstva klade nároky na oběhový a dýchací systém, ty většinou limitují úroveň činnosti. (Choutka a Dovalil, 1991)
Při lokální vytrvalosti je charakteristické zapojení menších svalových skupin, méně než 1/3 svalstva těla, a je kladený o dost menší nárok na dýchací a oběhový systém oproti celkové vytrvalosti. (Choutka a Dovalil, 1991)
34 Členění podle typu svalové kontrakce
Podle typu svalové kontrakce se vytrvalost dělí na statickou (izometrická kontrakce) a dynamickou (izokinetická kontrakce).
Statická vytrvalost je schopnost udržovat po delší dobu vnější odpor ve stanovené poloze. Uplatňuje se např. ve sportovní gymnastice, při skalním lezení a v běžné denní i pracovní motorice.
Dynamická vytrvalost je charakterizovaná, na rozdíl od statické, střídáním svalové kontrakce a uvolněním po delší dobu. (Lenhert, 2010)
2.5 Koordinační schopnosti
V této kapitole obecně popisuji základní charakteristiku koordinačních schopností a uvádím definici daného pojmu.
Koordinační schopnosti se často nazývají obratnostní schopnosti. Podle Choutky a Dovalila (1991) můžeme chápat koordinační schopnost jako „schopnost řešit rychle a účelně pohybové úkoly různého stupně složitosti, někdy se sem zařazuje i schopnost učit se rychle novým pohybům“.
Koordinační schopnosti jsou těsně spjaty s dovednostmi, urychlují a zefektivňují proces osvojování nových dovedností, ovlivňují již dříve osvojené dovednosti (stabilizace a zjemňování), spoluurčují stupeň využití kondičních schopností, ovlivňují estetické pocity, radost a uspokojení z pohybu (Měkota a Novosad, 2007).
2.5.1 Členění koordinačních schopností
Podle Měkoty a Novosada (2007) existuje 7 základních motorických schopnosti (schopnost orientační, diferenciační, reakční, rytmická, rovnováhová). Měkota a Novosad (2007) tvrdí, že Zimmermann, Schnabel a Blume (2003) přiřadili další dvě schopnosti (schopnost přestavby a sdružovaní).
Tedy, z výše uvedených poznatků můžeme udělat výčet:
Schopnost orientační
Schopnost diferenciační
35
Schopnost reakční
Schopnost rytmická
Schopnost rovnováhová
Schopnost sdružování
Schopnost přestavby
Schopnost orientace je schopnost určení a záměrných změn polohy a pohybu těla jako celku v prostoru; jako kvalita převážně prostorově orientovaného řízení pohybových činností. (Hirtz, 1985)
Diferenciační schopnost je dle Hirtze (1985) chápána jako schopnost realizace přesných a ekonomicky prováděných pohybových činností na základě jemně diferencovaného a přesného příjmu a zpracování převážně kinestetických informací.
Podstata diferenciační schopnosti spočívá v dokonalém vnímání pohybu v prostorových a dynamických parametrech. Schopnost diferenciace je úzce spjata s orientační schopností, obě schopnosti se často uplatňují současně. (Měkota a Novosad, 2007)
Reakční schopnost je schopnost zahájit pohyb na daný podnět v co nejkratším čase. Indikátorem je reakční doba, která uplyne od vyslání podnětu (vizuální, akustický, taktilní) k zahájení pohybu. (Měkota a Novosad, 2007)
Měkota a Novosad (2007) definují rytmickou schopnost jako „schopnost postihnout motorický rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsažený“.
Rytmická schopnost je často nazývaná jako schopnost rytmizace a má velký význam pro osvojení jakéhokoliv pohybu, podporuje učební procesy.
Rovnováhová schopnost je schopnost udržení, popřípadě znovunabytí, rovnováhy při měnících se vnějších podmínkách; jako kvalita účelného řešení motorických úloh na malých podpěrných plochách nebo při velmi labilních rovnovážných okolnostech.
(Hirtz, 1985)
Obvykle se rovnováhová schopnost dělí na statickou a dynamickou. Statická se uplatňuje především v udržení těla nebo jakéhokoliv předmětu v klidové poloze, kdy téměř nedochází k pohybu a změně místa. Příkladem je udržování těla ve stoji na hlavě.
36
Dynamická schopnost se projevuje při návratu do stabilní polohy v průběhu pohybové činnosti, kdy dochází ke změnám polohy a místa v prostoru. Rovnováhová schopnost je jako i ostatní těsně propojená téměř se všemi koordinačními schopnostmi. (Měkota a Novosad, 2007)
Schopnost sdružování je „schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorově, časově a dynamicky sladěného pohybu celkového, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání“ (Měkota a Novosad, 2007)
Schopnost sdružování má velký význam pro všechny sportovní činnosti (např.
taneční), dominuje při řešení koordinačně náročných úloh, které se vyskytují např.
v gymnastice, při cvičení na nářadí, ve všech sportovních hrách, v plavání. (Měkota a Novosad, 2007)
Schopnost přestavby je „schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek (vnějších i vnitřních), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání“
(Měkota a Novosad, 2007)
Často se tato schopnost vyskytuje v různých sportovních hrách, úpolech, moto sportech apod., kde je vyvolávána změna pohybového zadání. Schopnost je těsně propojená se schopností orientační a reakční.
Z výše uvedených informací o koordinačních schopnostech lze říci, že všechny schopnosti jsou mezi sebou úzce spjaty.
2.6 Motorické testování
Testy se obecně používají ve významu zkoušky, kde testování znamená jak bezprostřední provedení zkoušky jako procesu, tak i měření ve smyslu přiřazování čísel.
Pokud má zkouška předepsaný stejný způsob provedení a měření, říká se, že test je standardizovaný. Motorické testy se vyznačují na rozdíl od ostatních testů tím, že jejich obsahem je pohybová činnost. (Měkota a Blahuš, 1983)
Standardizace testu znamená předem přesně stanovené podmínky, způsob provedení a metodiku měření daného testu. Při standardizovaném testování se používá také promyšlená, přesná a pro všechny testované osoby stejná instrukce. Kromě výše uvedeného testování vyžaduje i použití standardizovaných pomůcek (náčiní, přístroje
37
atd.) Zadání, examinátor a prostředí (pomůcky, přístroje apod.) tvoří tzv. testovou situaci, která je přesně stanovená a uspořádaná i v jiném čase, na jiném místě, pro jiné testované osoby a s jiným examinátorem, aby nedošlo ke následnému chybnému měření. (Měkota a Blahuš, 1983)
Základní vlastnosti testu:
Validita neboli platnost pro daný účel znamená, zdali test zjišťuje a měří to, co má měřit. Obecným kritériem pro validitu je přesně vymezený účel testování a přijaté měřítko toho, co se má měřit.
Reliabilita nebo spolehlivost testu. Při této vlastnosti testu se sleduje míra podobnosti výsledků. Jinými slovy, reliabilita měří všechny testované osoby stejně, nebo stejně spolehlivě jako jiný test. Dle Měkoty a Blahuše (1983) je to míra přesnosti testových výsledků. Pokud je test spolehlivý, měly by být výsledky u stejné skupiny po určité době stejné, ale při opakovaném testování je nutné počítat s únavou a zachovat standardní podmínky testu. Velký rozdíl ve výsledcích je chybou testování.
Objektivita nebo nezávislost testu na osobě, která výkon posuzuje. Objektivita zjišťuje, jestli je test měřen shodně v případě, že měření provádí více examinátorů.
V případně náročnosti motorického měření testované osoby nebo testovaných osob využívají přístroje a dynamometry ti, kteří mají vyšší objektivitu.
Kromě výše uvedených základních vlastností testu existuje řada dalších vlastností (délka testu, doba testu, specifičnost atd.). Za důležité považuji uvést definici dalších třech pojmů (testová baterie, testový profil a testový systém), které mají bezprostřední vztah k mé práci.
„Testová baterie se vyznačuje tím, že všechny testy do ní zařazené jsou standardizovány společně a výsledky subtestů se kumulují; ve svém úhrnu vytvářejí jeden výsledek (skóre baterie)“ (Měkota a Blahuš, 1983).
„Testový profil je volnější seskupení jednotlivých testů; souhrnný výsledek se obvykle neurčuje. Atletický profil žáka mohou tvořit např. tři testy: běh, skok a hod. Jejich skóre jsou tři samostatné výsledky, často předkládané v grafické formě. Hlavní rozdíl mezi baterií a profilem je ve způsobu validování“ (Měkota a Blahuš, 1983).
Testové systémy. Souhrnný pojem, který zahrnuje nejen jednotlivé zkoušky (např.
běh na 30 m), ale i testové systémy složené z většího počtu samostatně skórovaných testů, jež tvoří současně určitý celek (Měkota a Blahuš, 1983).
38 2.6.1 Měření testu
Pohybový úkol je řešitelný vymezeným počtem alternativ, většinou jsou to jen dvě alternativy „splnil“, „nesplnil”. Takové testy se označují jako dichotonické nebo binární.
Existují ale i testy, které poskytují velký počet alternativ (desítky až stovky).
Například při skoku jsou tyto alternativy vymezeny přesností měření (jednotkou měření, např. 1 cm). Stupeň splnění pohybového úkolu se nazývá pohybový výkon. Všechny testové výsledky však nelze považovat za výkony, neboť alternativy řešení nelze uspořádat ve smyslu „lepších“ a „horších“. Například v testech, které mají povahu
„pohybového dotazníku“, zjišťujeme, kterou alternativu testovaná osoba zvolí, aniž by bylo známo, zda je některá lepší než jiná. V takových případech nazveme jednotlivou alternativu pohybovým řešením testového úkolu (Měkota a Blahuš, 1983).
Některé testy mohou obsahovat umělé činnosti, některé představují vzorky činnosti vykonávané při práci, ve hře nebo sportu a disciplíně, některé se vůbec nevyskytují v praxi (např. asynchronní pohyby končetin). Z toho vyplývá, že některé pohyby pro testované osoby mohou být úplně nové a neznámé a některé již vyzkoušené a známé.
Motorický test lze tedy definovat jako souhrn pravidel pro přiřazování čísel (číslic) alternativám splnění pohybového úkolu, tj. pohybovým výkonům nebo řešením za předpokladu standardnosti podmínek. Přiřazená čísla se nazývají testovým skóre nebo výsledkem. Testování je tedy proces přiřazování testových výsledků. (Měkota a Blahuš, 1983)
Ve srovnání s fyzikálním měřením délek nebo hmotnosti je testování složitější.
Při interpretaci výsledků je nezbytné použít statistické metody. Tento přístup je pro testy charakteristický a odlišuje je od jiných zkoušek více než vlastní obsah. Pokud pohybový obsah testu tvoří činnosti sportovní (v mém případě atletické) v původní nebo modifikované podobě, je vhodné označovat testy jako sportovně-motorické. (Měkota Blahuš, 1983)
2.6.2 Dělení motorických testů
Motorické testy lze klasifikovat podle různých hledisek, zejména podle zaměření, podle místa provádění, podle počtu testovaných osob, podle stupně standardizace.
39
Nejdůležitější a nejvíce používané v tělovýchovné praxi je rozdělení na:
- Testy pohybových schopností - Testy pohybových dovedností
Čelikovský (1990) dělí motorické testy z hlediska zaměření na:
Testy základní tělesné výkonnosti, které nevyžadují předchozí motorické učení a jsou určené především ke zjištění úrovně motorických schopností.
Testy tělocvičné a sportovní výkonnosti, které jsou určené k zjišťování připravenosti a schopnosti k tělocvičným a sportovním činnostem.
Testy pohybových dovedností, které měří rychlost, s jakou se jedinec učí nové dovednosti.
Podle místa provádění se testy dělí na laboratorní a terénní. Laboratoř dává možnost dokonalé standardizace vyšetřovacích podmínek, ale je prostředkem umělým a jen zřídka dovoluje testovat pohybové činnosti prostorově rozsáhlejší. Terénní testy se obvykle provádějí v přirozeném prostředí, např. v tělocvičně, posilovně, bazénu, hřišti atd.
Podle počtu testovaných osob se motorické testy dělí na individuální a skupinové.
U individuálního testování se testuje každý jednotlivec samostatně, v případě skupinového testování se testuje celá skupina osob současně. Věří se, že skupinové testy jsou časově méně náročné a dovolují vytvořit soutěžní atmosféru.
Podle stupně standardizace se testy dělí na plně standardizované a částečně standardizované neboli testy vlastní konstrukce. Plně standardizované testy mají přesně formulovaný účel a jsou prověřovány mnoha uživateli, nejvíce se využívají a mají přednost před částečně standardizovanými testy, které si uživatel tvoří sám. Měkota a Blahuš (1983) tvrdí, že testy vlastní konstrukce mají jednu velkou přednost – jejich obsah se dá stanovit přímo s ohledem na cíle pedagogické nebo výzkumné, a navíc se tyto testy dají měnit. (Měkota a Blahuš, 1983)
2.6.3 Cíle testování
Motorické testy jsou zdrojem důležitých informací potřebných pro správné rozhodování a řízení tělovýchovného procesu.
40
V tělovýchovné praxi se testy nejvíce využívají ke kontrole pohybového rozvoje, trénovanosti, fyzické zdatnosti žáků, sportovců i starších či nemocných osob. Motorické testy plní kontrolní funkci i při prověřování účinnosti různých tréninkových metod.
Motorické testování se hojně využívá ve vrcholovém a výkonnostním sportu, ve kterých jsou výsledky podkladem pro odhad budoucích výkonů sportovce v určité disciplíně.
Pomocí motorického testování lze diagnostikovat motorické schopnosti a dovednosti testované osoby. Diagnóza má značný význam, jelikož umožňuje testované osobě poznat vlastní přednosti a nedostatky. Tyto poznatky jsou podkladem pro výběr sportovní disciplíny. Na diagnózách jsou často postaveny metody tréninku, pohybový režim a další související oblasti, jako diety, léčení a různá doporučení pro cvičence.
Výsledky testování jsou podle Měkoty a Blahuše (1983) dále podstatné pro výběr osob do tréninkových středisek, studentů tělesné výchovy a talentované mládeže;
poslední aspekt úzce souvisí s tématem mé práce. Výsledky jsou podstatné i při selekci žáků motoricky retardovaných nebo kondičně oslabených, kterým je potřeba věnovat specializovanou péči.
41
3 Praktická část
Cílem této bakalářské práce je posouzení adekvátnosti prováděných obecných testů u sprinterů zařazovaných do Sportovního centra mládeže. V praktické části nejprve uvádím obecnou charakteristiku skupiny testovaných sprinterů, provádím sběr dat, analyzují výsledky sprinterů za rok 2018 a nakonec provádím porovnání výsledků skupin pomocí statistických a matematických metod.
3.1 Charakteristika testované skupiny
Po sběru informací za rok 2018 o počtu účastníků, kteří byli přijati do SCM, a počtu všech testovaných jedinců jsem zjistil, že z několika stovek účastníků sprinteři představovali jen malou část, 76 účastníků. Všechny testované osoby jsou stejné věkové kategorie – narozené v letech 2000 až 2003.
Všichni sprinteři byli zařazeni do výkonnostních skupin Top, A, B nebo C podle jejich výkonu v jejich disciplínách. Za zmínku stojí to, že do skupiny Top byl zařazen nejmenší počet sprinterů, konkrétně 3 chlapci a 2 dívky. Skupinu A tvořilo 6 chlapců a 9 dívek. Skupina B obsahovala největší počet zařazených sprinterů, přičemž chlapců bylo o 9 více než dívek, konkrétně šlo o 21 chlapců a 12 dívek, tedy celkem o 33 účastníků.
Nejslabší z hlediska výkonu, skupinu C, tvořilo 9 chlapců a 4 dívky.
Považuji za důležité zmínit, že 10 účastníků obecného testování nesplnilo kritéria zařazení, a proto zde jejich výsledky nebudou uvedené.
3.2 Testovací baterie
Standardizovaná testovací baterie se skládá ze sedmi obecných testů, které testují jak kondiční, tak i koordinační schopnosti sportovců. Testování zařazených atletů do SCM se dělí na několik obecných testů, do kterých patří: běh, odrazy, odhody, flexibilita.
Generalizované podmínky testování
Jednou z podmínek prováděných testů je mít běžecké boty, není možné použití treter. Testy se provádí nejlépe v atletické hale nebo tunelu, jestliže není testování v hale možné, je třeba snažit se vyvarovat testování v silném větru a na mokré atletické dráze.
42
Další podmínkou testování je předchozí rozcvičení, včetně běžecké abecedy, a minimálně dvakrát proběhnutá běžecká rozcvička a jeden akcelerovaný úsek cca. 40 m naplno.
Doskočiště pro skoky do dálky musí být upravené a písek musí být zarovnaný v rovině rozběhové dráhy.
Běhy
První běžeckou disciplínou je sprinterský běh na 20 m z polovysokého startu.
Následujícím testem je test maximální rychlosti na 30 m letmo s předchozím náběhem 20 m.
Pro měření tohoto testu se používají fotobuňky. První fotobuňka se umisťuje na vzdálenost 20 m po startu, druhá po dalších 30 m. Další podmínkou měření daného testu je umístění startovacího tlačítka na startu pod zadní nohu. Z umístěných fotobuněk vyplývá, že první naměřený čas udává hodnotu akcelerace 20 m z polovysokého startu, druhý naměřený čas udává hodnotu maximální rychlosti dosažené během 30 m letmo.
Zapisují se dva dosažené výsledky s přesností na 2 desetinná místa (např. 2,99 s).
Odrazy
Do dané části testování patří dva testy, skok do dálky z místa odrazem snožmo a desetiskok.
Skok do dálky z místa odrazem snožmo
Skok se provádí z rovného povrchu atletické dráhy s doskokem do písku. Výkon se měří podle stanovených pravidel atletiky pro skok daleký.
Desetiskok
Skok se provádí za stejných podmínek jako skok do dálky, z rovného povrchu s doskokem do písku. U testu je povolen nákrok vzad, odrazová noha se však nesmí odlepit patou z podložky, první odraz z místa začátku je již počítán jako první odraz. Na dráze se vyznačuje místo startu, výkon v doskočišti se měří podle pravidel atletiky pro skok daleký, stejně jako u skoku do dálky z místa odrazem snožmo.
Odhody
Autový odhod
Autový hod se provádí z výchozí polohy, ve které jsou obě chodidla u čáry odhodu; je povolen pohyb z podřepu a mírného záklonu, po odhodu plného míče je
43
povoleno překročit místo odhodu. Z této výchozí polohy ženy odhazují plný míč o hmotnosti 2 kg a muži 3 kg.
Odhod se provádí na atletické dráze, kde je ve směru hodu nataženo pásmo pro odčítání vzdálenosti s přesností 5 cm.
Hod obouruč vzad přes hlavu
Výchozí polohou v tomto případě je hluboký předklon v podřepu rozkročném.
Odhody se provádí v koulařském sektoru, kde ženy odhazují 3 kg a muži 4 kg. Výkon se měří podle pravidel pro vrh koulí. Odhazuje se ze zarážecího břevna pro vrh koulí.
Flexibilita
Dosah horních končetin v sedu snožném
Testování se provádí v teplé místnosti (cca 20 °C). Další důležitou podmínkou je výdrž 3 s v krajní poloze bez hmitání a s nepřetržitým propnutím dolních končetin.
Testující nesmí provádět test ve volných kalhotách.
Absolvování těchto obecných testů je povinné pro všechny členy SCM v celé ČR a jeho absolvování je jednou z podmínek pro čerpání finančních prostředků a účast na společných VT sekcí atd.
3.3 Sběr dat
Výše uvedenou testovací baterií se testují všichni atleti zařazení do SCM na konci příslušného roku. Testování probíhá zpravidla v listopadu. Ve své práci jsem použil reálné výsledky testů sprinterů. Testování bylo provedeno 15.–27. listopadu roku 2018.
3.4 Zpracování dat
Z poskytnutých výsledků testování osob různých atletických disciplín jsem vybral pouze výsledky sprinterů (100 m, 200 m, 400 m). Šlo tedy o celkem 66 osob, které přijaly účast v testování. Ostatních 10 účastníků nesplnilo kritéria. Všechny testované osoby jsou stejné věkové kategorie, narozeni v letech 2000–2003.
Vzhledem k počtu testovaných sprinterů jsem pro racionální a spravedlivé porovnání výsledků nejprve rozdělil chlapce a dívky.
44
Dalším mým krokem bylo porovnání výsledků účastníků obecného testování v SCM. Porovnání jsem prováděl pomocí vypočítání průměrného výsledku chlapců a dívek skupin Top, A, B, C v každém ze sedmi jednotlivých testů.
Obrázek č. 4: Vzorec pro vypočítání průměru Zdroj: Chráska (2007)
Kde n je počet osob, a suma je součet výsledků všech testovaných.
Zjistil jsem největší a nejmenší výsledek ve skupině a označil je na každém z následujících sedmi grafů příslušnou barvou.
Poté jak jsem zjistil průměrné výsledky, použil jsem jednu z nejčastěji používaných formulí ve statistice pro zjištění tzv. rozptylu výsledků ve skupině. Pomocí té jsem zjistil, jak jsou data rozptýlena okolo střední hodnoty, tj. průměrného výsledku skupiny, ale v odmocnině konečného výsledku. To ve vztahu k mé práci vypovídá o tom, jak si osoby stojí ve skupině mezi sebou.
Obrázek č. 5: Vzorec pro vypočítání rozptylu Zdroj: Chráska (2007)
Kde S2 je rozptyl, xi jednotlivé hodnoty a x- aritmetický průměr.
Pro zjištění výsledků v jednotce měření (m, cm, s atd.) jsem vypočítal směrodatnou odchylku každé skupiny pomocí následujícího vzorce.
