Tímto dČkuji vedoucí své bakaláĜské práce, paní PhDr. HelenČ Kalábové, Ph.D. za její odborné vedení a vstĜícnost, které mi pĜi zpracování mé bakaláĜské práce poskytovala.
PodČkování patĜí také mé rodinČ, která mne bČhem studia podporovala.
Akademický rok odevzdání bakaláĜské práce: 2012/2013 Vedoucí bakaláĜské práce: PhDr. Helena Kalábová, Ph.D.
Anotace:
BakaláĜská práce se zabývala problematikou finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením, které v souþasné dobČ žijí v pobytových zaĜízeních sociálních služeb.
Hlavním cílem bakaláĜské práce bylo zjistit, zda má individuální výcvik sociálních dovedností vliv na zvýšení finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením žijících v chránČném bydlení. Dílþím cílem bylo zjistit úroveĖ finanþní gramotnosti uživatelĤ v domovČ pro osoby se zdravotním postižením. Práci tvoĜily dvČ stČžejní oblasti. Teoretická þást objasĖovala a popisovala základní pojmy z oblasti mentálního postižení a péþe o osoby s tímto postižením, transformaci sociálních služeb a základy finanþní gramotnosti. Praktická þást zjišĢovala pomocí polostrukturovaného rozhovoru úroveĖ finanþní gramotnosti respondentĤ a vliv sociální práce na zvýšení úrovnČ finanþní gramotnosti tČchto respondentĤ. Výsledky byly vyhodnoceny a ukazovaly, že úroveĖ finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením je nízká a úþinek výcviku sociálních dovedností v oblasti finanþní gramotnosti je nepatrný. ZjištČní vyústila v konkrétní navrhovaná opatĜení v závČru práce. Za nejvČtší pĜínos práce vzhledem k Ĝešené problematice bylo zjištČní potĜeby intenzivního individuálního výcviku pro uživatele chránČného bydlení vzhledem k právČ probíhající transformaci sociálních služeb a možnostem samostatného plnohodnotného života osob s mentálním postižením.
Klíþová slova: mentální postižení, zpĤsobilost k právním úkonĤm, chránČné bydlení, výcvik sociálních dovedností, transformace sociálních služeb, finanþní gramotnost
Academic year of the bachelor of thesis submission: 2012/2013 Thesis Supervisor: PhDr. Helena Kalábová, Ph. D.
Abstract:
The theme of the thesis was a financial literacy of adult mentally disabled people, who at present time live in the staying institutions of social services. The main aim of the thesis was to find out whether the individual education of social skills has an influence to an increase of financial literacy of adult mentally disabled people living in sheltered housing.
Partial aim was to find out the grade of financial literacy of the occupants of Home for people with a health disability. Two main fields make the thesis. The theoretical part clarified and described the main terms of mentally disabilities and the health care about people with these disabilities, transformation of social services and the basics of financial literacy. The practical part tried to find out by using a half-structured interview the level of respondents and the influence of social work to level of financial literacy increase. The results were evaluated and they showed that the financial literacy of mentally disabled people is very low and the effect of the education of social skills in the field of financial literacy is insignificant. The findings led to specific suggested measures which are in the conclusion of the thesis. The greatest benefit with regard to arranged issue was the detection of necessity for intensive individual education for the people living in the sheltered housing with due to transformation of social services which is just in progress and the possibilities of mentally disabled people to live independent and adequate life.
Key words: mentally disabilities, competence to legal acts, sheltered housing, education of social skills, transformation of social services, financial literacy
ϴ
OBSAH
ÚVOD ... 10
TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU ... 12
1 Mentální retardace ... 12
1.1 Vymezení pojmu mentální retardace... 12
1.2 Etiologie mentální retardace ... 13
1.2.1 Prenatální pĜíþiny ... 14
1.2.2 Perinatální pĜíþiny ... 14
1.2.3 Postnatální pĜíþiny ... 15
1.3 Klasifikace mentální retardace ... 15
1.3.1 Lehká mentální retardace ... 16
1.3.2 StĜednČ tČžká mentální retardace ... 17
1.3.3 TČžká mentální retardace ... 18
1.3.4 Hluboká mentální retardace ... 18
1.3.5 Jiná mentální retardace ... 18
1.3.6 Nespecifikovaná mentální retardace ... 19
1.4 Psychologické aspekty osob s mentálním postižením ... 19
1.5 O duši a jinakosti ... 22
1.6 Socializace osob s mentálním postižením ... 25
1.7 Etické aspekty sociální práce s lidmi s mentálním postižením ... 27
2 Systém péþe o osoby s mentální retardací ... 28
2.1 Lidská práva ... 29
2.2 Sociální stát (welfare state) ... 31
2.3 Institut zpĤsobilosti k právním úkonĤm ... 32
2.3.1 Úplná zpĤsobilost k právním úkonĤm ... 32
2.3.2 Omezená zpĤsobilost k právním úkonĤm ... 32
2.3.3 NezpĤsobilost k právním úkonĤm... 33
2.3.4 Opatrovnictví... 33
2.4 Formy bydlení a možnosti zamČstnávání osob s mentálním postižením ... 34
2.4.1 Domovy pro osoby se zdravotním postižením ... 35
2.4.2 ChránČné bydlení ... 35
ϵ
2.4.3 Podpora samostatného bydlení ... 36
2.4.4 SociálnČ terapeutické dílny ... 37
2.4.5 ChránČné pracovní místo ... 37
2.5 Transformace sociálních služeb ... 38
3 Finanþní gramotnost ... 40
3.1 Vymezení pojmu finanþní gramotnost a její východiska ... 40
3.2 Finanþní gramotnost u osob s mentální retardací ... 41
EMPIRICKÁ ýÁST ... 43
4 Cíl empirické þásti ... 43
4.1 Stanovení pĜedpokladĤ ... 43
5 Použité prĤzkumné metody ... 44
6 Realizace prĤzkumu... 45
7 Charakteristika vzorku respondentĤ DOZP ... 46
8 Charakteristika vzorku respondentĤ CHB... 48
9 Výsledky a jejich interpretace ... 50
9.1 Komparace jednotlivých skupin respondentĤ dle stanovených pĜedpokladĤ ... 54
9.2 OvČĜení platnosti pĜedpokladĤ ... 57
ZÁVċR ... 59
NÁVRH OPATěENÍ ... 62
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJģ ... 63
SEZNAM PěÍLOH ... 66
ϭϬ
l
„Kvalita spoleþnosti se mĤže mČĜit podle zpĤsobu, jak se stará o své nejzranitelnČjší a nejzávislejší þleny. Spoleþnost, která se o nČ stará nedostateþnČ, je pochybená.“
Adria D. Ward
S rozvojem spoleþnosti ve spojitosti s osvČtou se zaþínají rozvíjet a mČnit postoje a názory, jak lidem s postižením umožnit kvalitnČ a plnohodnotnČ prožít spokojený život. V ýeské republice se po roce 1989 zaþínají pomalu rozvíjet nové tendence a trendy v péþi o lidi s postižením s cílem plnohodnotnČ je zaþlenit do spoleþnosti.
Tématem pĜedložené bakaláĜské práce je oblast finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením, které v souþasné dobČ žijí v pobytové sociální službČ domov pro osoby se zdravotním postižením a ve službČ chránČné bydlení pro osoby s mentálním postižením. Téma bylo zvoleno s ohledem na mou práci asistentky v chránČném bydlení, kde otázka hospodaĜení a financí je každodenní záležitostí uživatelĤ této služby. Cílem bakaláĜské práce bylo zjistit, jaká je úroveĖ finanþní gramotnosti uživatelĤ v domovČ pro osoby se zdravotním postižením v porovnání s uživateli sociální služby chránČné bydlení a zda je možné ovlivnit individuálním výcvikem sociálních dovedností úroveĖ þi zvýšení finanþní gramotnosti uživatelĤ chránČného bydlení.
V teoretické þásti bakaláĜské práce je uvedena charakteristika, etiologie, klasifikace a možnosti socializace cílové skupiny, kterou tvoĜí lidé s mentálním postižením. Dále jsou zmínČny možnosti þi formy bydlení, péþe, zamČstnání tČchto osob aj. Souþástí této þásti bakaláĜské práce je též zmínka o transformaci sociálních služeb a oblasti finanþní gramotnosti.
Praktická þást práce je kvalitativnČ realizována prostĜednictvím polostrukturovaného rozhovoru s respondenty, kdy je zjišĢována úroveĖ znalostí
ϭϭ
z oblasti finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením. V práci jsou použity následující metody: analýza odborné literatury, polostrukturovaný dotazník þi rozhovor, komparace.
Smyslem a úþelem pĜedložené bakaláĜské práce je poukázat na úroveĖ a možnosti sociální práce v oblasti financí u osob s mentálním postižením s ohledem na právČ probíhající transformaci sociálních služeb.
ϭϮ
TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU
1 Mentální retardace1.1 Vymezení pojmu mentální retardace
Každý þlovČk je považován za lidskou bytost se svou vlastní autonomií a integritou. Za stejnČ svébytný subjekt s charakteristickými osobnostními rysy je považován i þlovČk s mentálním postižením. Jedinci s mentální retardací pĜedstavují mezi zdravotnČ postiženými obþany nejpoþetnČjší skupinu, neboĢ rozsah a škála jejich možného postižení jsou velice široké od rĤzných kategorií mentální retardace pĜes kombinovaná þi pĜidružená postižení až po rĤzné genetické odchylky.
Mentální retardace je „vrozené a trvalé postižení projevující se nízkou úrovní rozumových schopností, nízkou kontrolou emocionality, vysokou potĜebou akceptace, nízkou schopností odhadovat vlastní možnosti, vysokou sugestibilitou, omezenou schopností rozumČt Ĝeþi a Ĝeþ používat, tendencí ke stereotypnímu chování, konkrétním myšlením bez schopnosti zobecĖovat a dalšími pĜíznaky.“(Matoušek, 2008, s. 99).
Mentální retardaci lze také definovat jako vývojovou duševní poruchu se sníženou inteligencí demonstrující se pĜedevším snížením kognitivních, pohybových, Ĝeþových a sociálních schopností a dovedností s prenatální, perinatální a postnatální etiologií (Valenta, 2007, s. 16).
PĜíþinou mentální retardace je organické poškození mozku, které mĤže vzniknout ve všech vývojových obdobích þlovČka, postižení mĤže být vrozené i získané. Rozlišujeme oligofrenii (již ménČ užívaný termín), pĜi které se poškození mozku váže k prenatálnímu, perinatálnímu a þasnČ postnatálnímu období, v tomto pĜípadČ se jedná o postižení vrozené a demenci, jež se chápe jako dĤsledek poškození mozku v prĤbČhu života, zejména po dovršení druhého roku vČku, v tomto pĜípadČ hovoĜíme o postižení získaném. Dochází-li k zaostávání vývoje rozumových schopností z jiných dĤvodĤ, než je poškození mozku, tzv. sociální poškození vývoje rozumových
ϭϯ
schopností (napĜ. zanedbávané dČti z nepodnČtného prostĜedí, nerozpoznané smyslové postižení), jsou tyto stavy pĜipomínající mentální retardaci oznaþovány jako pseudooligofrenie (Švarcová, 2011, s. 28-29).
Hlavní znaky þi kritéria pro stanovení mentální retardace:
• trvalé snížení rozumových schopností (IQ nižší než 70-75)
• poruchy þi omezení v adaptaþních schopnostech potĜebných v každodenním životČ
• stav je trvalý, se zaþátkem pĜed 18. rokem života (Michalová, 2012, s. 9).
Z hlediska etického pĜístupu se nedoporuþuje užívat oznaþení „mentálnČ postižený þi retardovaný þlovČk“, naopak se preferuje oznaþení þlovČk s mentální retardací þi postižením (Švarcová, 2011, s. 30).
StejnČ jako jedinci s jiným druhem postižení (smyslové, tČlesné aj.), tak i jedinci s mentálním postižením mají specializovaný obor, jehož jsou cílovou skupinou.
Psychopedie je jeden z oborĤ speciální pedagogiky, jež se zabývá rozvojem, vzdČláváním a výchovou jedincĤ s mentální retardací. Cílem je maximálnČ možný individuální rozvoj osobnosti, dosažení co možná nejvyššího stupnČ socializace a vytvoĜení všestranných podmínek pro prožití kvalitního života tČchto jedincĤ (ýerná, 2008, s. 9).
1.2 Etiologie mentální retardace
PĜíþinou mentální retardace je poškození centrálního nervového systému, které mĤže vzniknout rĤzným zpĤsobem a v rĤzném vývojovém stupni jedince. Jde o multifaktoriálnČ podmínČné postižení. Mentální opoždČní vývoje jedince mĤže být zpĤsobeno jak pĜíþinami endogenními (vnitĜními), tak i pĜíþinami exogenními (vnČjšími). Mezi endogenní pĜíþiny jsou zaĜazeny pĜíþiny genetické a dČdiþné.
Exogenní þinitelé pĤsobí na jednotlivce od poþetí až do období raného dČtství (Fischer, 2008, s. 92).
ϭϰ
1.2.1 Prenatální pĜíþiny
Jednou z pĜíþin vzniku mentální retardace v období prenatálního vývoje (bČhem nitrodČložního vývoje) jsou vlivy dČdiþné – hereditární. PatĜí sem po pĜedcích zdČdČné nemoci, zejména metabolické poruchy vedoucí k mentálnímu postižení. Další možností je situace, kdy dítČ zdČdí po rodiþích nedostatek vloh k urþité þinnosti.
Další prenatální pĜíþinou vzniku mentálního postižení jsou genetické pĜíþiny.
Mezi tyto pĜíþiny bychom zaĜadili rĤzné genomové mutace, aberace chromozomĤ, syndromy zpĤsobené zmČnou poþtu chromozomĤ, zvláštČ pak tzv. trizomie (pĜ. DownĤv syndrom) aj.
NeménČ závažné jsou v prenatálním období vlivy enviromentálních faktorĤ a onemocnČní matky v dobČ tČhotenství. Jedná se zejména o infekþní onemocnČní jako zardČnky, pásový opar, záĜení, otravy (napĜ. olovem), vliv kouĜení, alkoholu a lékĤ þi jiných psychoaktivních látek, nedostatek plodové vody, nedostateþná výživa matky v dobČ tČhotenství apod.
1.2.2 Perinatální pĜíþiny
Mezi pĜíþiny vzniklé pĜed, bČhem þi tČsnČ po porodu se Ĝadí organické poškození mozku (perinatální encefalopatie), které mĤže vyústit ve vznik tzv. lehké mozkové dysfunkce pĜi drobném poškození mozku, popĜ. pĜi rozsáhlejší lézi ke vzniku dČtské mozkové obrny.
K dalším perinatálním faktorĤm mĤžeme pĜiĜadit nedostatek kyslíku, tzv. hypoxie až asfyxie, mechanické poškození hlavy s následným krvácením do mozku, nedonošenost þi pĜedþasný porod, tČžká novorozenecká žloutenka a jiné porodní þi poporodní komplikace.
ϭϱ
1.2.3 Postnatální pĜíþiny
Mezi pĜíþiny vzniklé po porodu, jejichž následkem je mentální retardace, patĜí mechanické poškození mozku (traumata, úraz), infekþní zánČty mozku (klíšĢová encefalitida, meningitida), mozkové léze pĜi nádorech mozku aj. (Valenta, 2007, s. 58- 60). Velmi þastou pĜíþinou bývají také tzv. febrilní kĜeþe, vyskytující se u malých dČtí ve vČku od 3 – 6 mČsícĤ do 6 let. Jsou to pĜíležitostné poruchy vČdomí nebo kĜeþe, které se obvykle vyskytují v poþáteþní fázi infekþního onemocnČní pĜi horeþce.
1.3 Klasifikace mentální retardace
PĜi klasifikaci mentální retardace se v souþasné dobČ užívá 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracovaná SvČtovou zdravotnickou organizací v ŽenevČ, která vstoupila v platnost od roku 1992. Podle ní se mentální retardace dČlí do šesti základních kategorií podle stupnČ postižení:
• lehká mentální retardace IQ 69-50
• stĜednČ tČžká mentální retardace IQ 49-35
• tČžká mentální retardace IQ 34-20
• hluboká mentální retardace IQ 20 a níže
• jiná mentální retardace (nesnadné stanovení IQ vzhledem k pĜidruženému postižení)
• nespecifikovaná mentální retardace (prokázaná MR, ale vzhledem k nedostatku informací nelze pĜiĜadit k urþitému stupni)
Mentální retardaci lze také dČlit dle druhu chování:
• eretický typ – dráždivý, instabilní, nepokojný
ϭϲ
• torpidní typ – neteþný, strnulý, apatický
• nevyhranČný typ – na rozhraní mezi dvČma pĜedchozími, relativnČ vyvážený, popĜ. jeden z nich mírnČ pĜevládá (Pipeková, 1998, s. 173).
1.3.1 Lehká mentální retardace
Do této kategorie spadá pĜevážná vČtšina osob, u kterých je diagnostikována mentální retardace. V pĜedškolním vČku se projevuje opoždČný vývoj Ĝeþi a komunikativních dovedností, malá slovní zásoba, obsahová chudost vyjadĜování, rĤzné vady Ĝeþi. V dospČlosti tyto osoby vČtšinou dosáhnou schopnosti užívat Ĝeþ úþelnČ v každodenním životČ, jsou schopny udržovat konverzaci a verbálnČ komunikovat.
VČtšina z nich dosáhne samostatnosti v osobní péþi, popĜípadČ s minimální podporou (hygienické návyky, strava, oblékání aj.) a v praktických a domácích dovednostech. Vývoj schopnosti sebeobsluhy a rozvoj sociálních dovedností je zpomalen.
NejvČtší obtíže se projevují v období školní docházky. VzdČlávací program bČžných základních škol nejsou osoby s lehkou mentální retardací schopny plnČ zvládnout, jejich vzdČlávání probíhá na speciálních základních školách.
Velké potíže mají pĜi teoretické práci ve škole, zvládají pouze konkrétní mechanické myšlení, mají omezenou schopnost logického myšlení, slabší pamČĢ, vázne u nich analýza a syntéza. Objevuje se porucha pohybové koordinace, jemná a hrubá motorika jsou lehce opoždČny. U vČtšiny z nich se objevují specifické problémy se þtením a psaním (Švarcová, 2011, s. 37-38).
Jsou schopni se vyuþit v jednoduchých uþebních oborech. V dospČlosti se mohou pracovnČ zaþlenit v nekvalifikovaných nebo málo kvalifikovaných manuálních zamČstnáních, potĜebují pouze dohled a oporu. V oblasti sociokulturních vztahĤ, kde se klade malý dĤraz na teoretické znalosti, nemívají vČtší problémy, ale pokud se u postiženého objevují odchylky v emocionální a volní oblasti (afektivní labilita,
ϭϳ
impulzivnost, úzkostnost, zvýšená sugestibilita), obtížnČ se pĜizpĤsobuje kulturním tradicím, normám a oþekáváním (Pipeková, 1998, s. 174).
Velký vliv pĜi rozvoji osobnosti má rodinné prostĜedí, výchovné pĤsobení a vzdČlávání, které je zamČĜené na rozvíjení dovedností a kompenzování nedostatkĤ tČchto osob. Toto vše má velký význam pĜi socializaci jedincĤ s mentální retardací, pĜiþemž jí dosahují zejména na úrovni adaptace.
1.3.2 StĜednČ tČžká mentální retardace
U osob se stĜednČ tČžkou mentální retardací je rozvoj myšlení a Ĝeþi výraznČ opoždČn, Ĝeþ je velmi jednoduchá, slovník obsahovČ chudý, objevují se þasté agramatismy, komunikují prostĜednictvím jednoduchých slovních spojení, u nČkterých pĜetrvává pouze nonverbální komunikace. Tyto osoby jsou schopny si osvojit bČžné návyky a jednoduché dovednosti pĜedevším v oblasti sebeobsluhy, i když jejich samostatnost je mnohdy pouze þásteþná. VČtšinou potĜebují dohled po celý život. Bývá u nich zpomalen vývoj jemné a hrubé motoriky, vyskytuje se celková neobratnost, nekoordinovanost pohybĤ a neschopnost jemných úkonĤ. Bývají zpravidla plnČ mobilní.
Vyskytují se u nich þasté afektivní nepĜimČĜené reakce, bývají to emocionálnČ labilní a nevyrovnaní jedinci. NČkteĜí z tČchto jedincĤ jsou schopni se vzdČlávat v omezené míĜe ve speciálních školách a jsou schopni si osvojit základy þtení, psaní a poþítání. V dospČlosti jsou nČkteĜí schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod trvalým odborným dohledem. Tento stupeĖ mentální retardace bývá již doprovázen pĜidruženým postižením napĜ. epilepsie, neurologické, tČlesné a další duševní poruchy (Pipeková, 1998, s. 174).
ϭϴ
1.3.3 TČžká mentální retardace
U jedincĤ s tČžkou mentální retardací dochází k minimálnímu rozvoji komunikaþních dovedností, Ĝeþ je primitivní, omezená na jednoduchá slova, nauþí se nanejvýš nČkolik špatnČ artikulovaných slovních výrazĤ, které navíc používají nepĜesnČ.
PĜípadnČ Ĝeþ není vĤbec vytvoĜena. Psychomotorický vývoj tČchto osob bývá opoždČn již v pĜedškolním vČku, trpí znaþným stupnČm poruchy motoriky, vyskytuje se pohybová neobratnost a nekoordinovanost pohybĤ.
V oblasti vzdČlávání nejsou schopni zvládnout ani základy þtení, psaní a poþítání. Nezvládají osvojení základních hygienických návykĤ, popĜ. plnČní nČkolika pokynĤ. Dochází u nich k znaþnému omezení psychických procesĤ, k porušení afektivní sféry, vyskytuje se nestálost nálad, impulzivita. ýasto se u nich jedná o kombinované postižení. Jsou závislí na celoživotní péþi jiných lidí (Pipeková, 1998, s. 174).
1.3.4 Hluboká mentální retardace
Jedinci v pásmu hluboké mentální retardace nejsou schopni sebeobsluhy, nemají žádnou schopnost peþovat o své základní potĜeby a vyžadují stálou péþi a dohled.
Bývají plnČ inkontinentní. ěeþ není rozvinuta, nonverbální komunikace bývá bez smyslu. VČtšina osob je motoricky tČžce omezena, þi jsou úplnČ imobilní.
Poznávací schopnosti nejsou témČĜ vyvinuty.
ýastým doprovodným jevem bývá sebepoškozování. Hluboká mentální retardace se ve vČtšinČ pĜípadech vyskytuje v kombinaci s tČžkým postižením sluchu, zraku, s tČžkými neurologickými poruchami (Pipeková, 1998, s. 174).
1.3.5 Jiná mentální retardace
Tato kategorie se stanoví ve chvíli, kdy vzhledem k pĜidruženému senzorickému nebo somatickému poškození, napĜ. u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedincĤ
ϭϵ
s tČžkými poruchami chování, osob s autismem þi u tČžce tČlesnČ postižených osob, je nesnadné þi nemožné stanovit stupeĖ intelektové retardace pomocí obvyklých metod.
1.3.6 Nespecifikovaná mentální retardace
Tato kategorie se stanoví v situaci, kdy je mentální retardace prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možné zaĜadit jedince do jedné z pĜedchozích kategorií (Švarcová, 2011, s. 40-41).
1.4 Psychologické aspekty osob s mentálním postižením
Mentální postižení se klinicky projevuje zejména sníženou mechanickou a pĜevážnČ logickou pamČtí, tČkavostí pozornosti, neobratností ve vyjadĜování a nedostateþnou slovní zásobou, zpomalenou chápavostí, jednoduchostí a konkrétností úsudkĤ, sníženou schopností až neschopností komparace a vyvozování logických vztahĤ, impulzivností, hyperaktivitou nebo celkovou zpomaleností chování, poruchami vizuomotoriky a pohybové koordinace, nedostateþným rozvojem volních vlastností a sebereflexe, citovou vzrušivostí, nedostatky v osobní identifikaci, sugestibilitou a rigiditou chování, opoždČným psychosexuálním vývojem, zvýšenou potĜebou uspokojení a bezpeþí, poruchami v interpersonálních skupinových vztazích a v komunikaci apod.
Základní podmínkou úspČšného psychického vývoje je uþení, což je psychický proces, pĜi kterém koreluje stimulace z vnČjšího prostĜedí s praktickou þinností jedince v kontaktu s jeho okolím, pĜiþemž se navozují, tvoĜí a podporují zmČny a pokroky ve vývoji a chování jednotlivce. Zejména u osob s mentálním postižením toto platí nejen v období dČtství a školního vČku, ale v prĤbČhu celého života (Švarcová, 2011, s.
47-48).
ϮϬ
Elementárním specifikem mentálního postižení, jež má rozhodující vliv na kvalitativní i kvantitativní stránku osobnosti, je postižení psychických funkcí, které jsou nezbytné pro poznávací procesy. Mezi kognitivní funkce Ĝadíme vnímání, myšlení, Ĝeþ, pamČĢ, pĜedstavy a pozornost.
Vnímání
Obsahem bezprostĜedního vnímání jsou poþitky, vjemy þi pĜedstavy, které zabezpeþuje soustava analyzátorĤ, jež jsou obsahem první signální soustavy. U osob s mentálním postižením je proces utváĜení zkušeností pomalý a probíhá s urþitými odchylkami. Jsou charakteristické tyto zvláštnosti percepce osob s mentálním postižením: snížený rozsah zrakového vnímání a jeho zpomalenost, nediferencovanost poþitkĤ a vjemĤ, inaktivita vnímání, nedostateþné prostorové vnímání, snížená citlivost hmatových vjemĤ, opoždČná diferenciace fonémĤ, nedokonalé vnímání þasu a další (Valenta, 2007, s. 36).
Myšlení
Myšlení je v psychologii vymezeno jako zprostĜedkované a zobecĖující poznání skuteþnosti, pĜedevším jejích podstatných znakĤ a vztahĤ, pĜiþemž nástrojem tohoto procesu je Ĝeþ. Mezi základní myšlenkové operace Ĝadíme rozlišování, tĜídČní, komparaci, analýzu (syntézu) a zobecnČní (tj. generalizaci prostĜednictvím abstrakce).
Pro myšlení osob s mentálním postižením je charakteristická nadmČrná konkrétnost, neschopnost vyšší abstrakce, tudíž i generalizace, nepĜesnost a chyby v analýze a syntéze. Myšlení je nedĤsledné, vyznaþuje se slabou Ĝídící funkcí a zjevnČ patrnou nekritiþností. Tito jedinci tČžkopádnČ tvoĜí pojmy potažmo soudy, z þehož vyplývá i velká nepĜesnost úsudkĤ.
ěeþ
ProstĜednictvím Ĝeþi jedinec pĜemýšlí a vyjadĜuje myšlenky. ěeþ je nástrojem komunikace a slouží k vzájemnému styku (komunikaci), pĤsobení (prosbou, výzvou, pĜíkazem, zákazem), dorozumČní, sdČlování a pĜedávání zkušeností. ěeþ u osob
Ϯϭ
s mentálním postižením bývá þasto deformována, což je zpĤsobeno nedostatky v korových þástech analyzátorĤ. Objevují se u nich nedostatky v rozvoji fonematického sluchu (jedinec sice hlásky slyší, ale nerozlišuje, þi rozlišuje nedostateþnČ). Další pĜíþinou narušené komunikaþní schopnosti bývají nedostatky v artikulaci a poruchy mluvidel (Valenta, 2007, s. 37).
Z filosofického hlediska slovo, Ĝeþ, myšlenka, Ĝád, rozum, pojem, aktivní princip, pomČr, þíslo, smysl lze shrnout pod Ĝecké slovo logos. Lidská mysl sbírá, shromažćuje a tĜídí nehmatatelné skuteþnosti široké škály významĤ slova logos. Lidský rozum shrnuje jednotlivé zkušenosti a hledá jejich spoleþný smysl. ýlovČk myšlením pouze odhaluje a odkrývá spoleþný Ĝád vesmíru, Ĝeþ obdarovává þlovČka v Ĝádu svČta.
Schopnost dorozumČt se je pro þlovČka s mentálním postižením nejzákladnČjším a nejvýznamnČjším hlediskem v celém socializaþním procesu.
PamČĢ
PamČĢ mĤžeme struþnČ charakterizovat jako schopnost ukládat, uchovávat a vybavovat si informace v mozku. Na základČ pamČti si uchováváme minulou zkušenost, získáváme vČdomosti a dovednosti, vytváĜíme si vztahy k ostatním lidem a formujeme urþité zpĤsoby svého chování.
PĜíznaþným znakem pamČti u osob s mentálním postižením je pomalé tempo osvojování nových poznatkĤ (potĜeba mnohoþetného opakování) a nestálost jejich uchování spojená s nepĜesností vybavování. Tyto osoby mají spíše mechanickou pamČĢ, nauþené poznatky rychle zapomínají, pamČĢové stopy si vybavují nepĜesnČ, popĜ. tyto stopy nekvalitnČ tĜídí, vČdomosti neumČjí vþas uplatnit v praxi (Švarcová, 2011, s. 55).
PĜedstavivost
PĜedstavivost lze charakterizovat jako psychický poznávací proces tvorby pĜedstav, pĜiþemž tento proces tvoĜí pĜechod mezi poznáváním smyslovým (názorným) a abstraktním (rozumovým). PĜedstavy osob s mentálním postižením jsou neucelené,
ϮϮ
útržkovité, nejasné, nejsou zachované v pĜíslušných souvislostech a jejich množství bývá mnohem nižší než u osob bČžné populace.
Pozornost
Pozornost lze vystihnout jako zamČĜenost a soustĜedČnost duševní þinnosti na urþitý objekt nebo dČj a je podstatnou podmínkou pro vznik, prĤbČh a efektivitu ostatních psychických procesĤ. Lze ji dČlit na bezdČþnou a zámČrnou, která je nejdĤležitČjší z hlediska vyuþovacího procesu. Osoba s mentálním postižením je schopna udržet zámČrnou pozornost jen krátkou dobu s nízkým rozsahem sledovaného pole. Pozornost u tČchto osob je nestálá, jsou snadno unavitelní, mají sníženou schopnost rozdČlit pozornost na více þinností. Pro zámČrnou pozornost je charakteristické, že s nárĤstem kvantity výkonu narĤstá i poþet chyb (Valenta, 2007, s. 38).
1.5 O duši a jinakosti
„ýlovČk je na své cestČ vyvoláván nČþím zpĜedu, Ĝíkáme tomu telos, smysl, úþel.
Je nutné toto vyvolávání nechat dojít až k sobČ, k þemuž je tĜeba ponechavosti. Je nutné mít trpČlivost na pĜicházející, protože na to, co pĜichází, je nutné se nalaćovat, což není práce rozumu, ale emocí.“(Kalábová, 2011, s. 24).
„Educatio – vyvádČní þlovČka z pĜílišné ponoĜenosti k tomu nejpĤvodnČjšímu a nejpodstatnČjšímu. Péþe o duši – Epimeléia a péþe o tČlo – Technai jsou dvČ stránky procesu, vedoucí k dokonalosti, tj. k nČþemu, co je v podstatČ božské“ (Kalábová, 2011, s. 8).
Co musí þlovČk udČlat, aby se prokázal jako „dobrý“ þlovČk? PĜi zdaĜilém životČ jde pĜedevším o to aktivovat dovednosti a schopnosti, protože je rozdíl v tom, zda tyto schopnosti pouze máme, nebo je skuteþnČ používáme. Rozdíl vyjadĜuje Aristoteles pojmovými páry „možnost/skuteþnost“, popĜ. „potencialita/aktualita- aktivita“, Ĝecky: dynamis – energeia. Hledaný ergon (výkon) je pak aktivizace
Ϯϯ
(energeia) rozumové schopnosti, tedy aktivita rozumové a rozumu naslouchající þásti duše. Areté (zdatnost) þlovČka jako þlovČka je dána tím, že vykonává rozumovou aktivitu duše a to nikoli jakýmkoli zpĤsobem, ale dobĜe. Rozumnost je vlastnost, která definuje þlovČka. Rozumný je ten, kdo dokáže rozpoznat a nasazovat prostĜedky nutné k dosažení cíle.
Život je tedy þinnost, která mĤže být jednotlivcem konána dobĜe nebo špatnČ a to prostĜednictvím duše a to podle toho, zda a jak moc uskuteþĖuje jemu vlastní schopnosti. Jaký je ergon þlovČka? Otázka znČla, nikoli co þiní þlovČka þlovČkem, nýbrž co jej þiní dobrým þlovČkem - jaká zdatnost? PĜedpokládá-li se urþení, že existuje specifický výkon (ergon) þlovČka, areté (zdatnost) nČjakého þlovČka je posuzována dle provedení výkonu. Existují dvČ þásti lidské duše, které jsou spojeny se specifickými rozumovými schopnostmi þlovČka, takže existují také dva druhy ctnosti (areté).
„Na cestČ se pohybujeme smČrem k vnČjšímu telos. Areté (zdatnost) vzniká, když vnitĜní úþel (en-telecheiá) a vnČjší úþel (telos) jsou navzájem prostoupeny“(Hogenová in Kalábová, 2011, s. 24).
Patoþka chápe lidský život jako trojí pohyb: pohyb zakotvení þi pĜijetí, pohyb práce a boje a koneþnČ pohyb prĤlomu þi pravdy. Lidské bytí neodmyslitelnČ patĜí k lidskému tČlu. Bytí þlovČka je bytí v urþitých možnostech. Celostné pohyby jsou vlastnČ vztahem nebo pohybem vĤþi tzv. referentĤm, nehybným stálicím, jež pohyb umožĖují, zakládají a orientují. Referentem prvního pohybu zakotvení je domov, referentem druhého pohybu sebeprosazení je zemČ a referentem tĜetího pohybu transcedence je pravda sama.
V prvotním životním pohybu zakotvení se dČje pĜijetí do svČta a domova. SvČt nás však nepĜijímá ve své nezmČrné podobČ, ale ve svých lidských exponentech – rodiþích, pČstounech. „SvČt sklenul v lidském malospoleþenství, v lidském sblížení cosi jako vnČjší nitro,...tímto sklenutím je obsah nitra chránČn pĜed vnČjškem.“ (Patoþka, 1992).
Ϯϰ
Teprve takto pĜijati mĤžeme rozvíjet své vlastní možnosti. PĜijetí znamená ochranu naší existence odkázané na péþi a starost druhých. PĜijetí však také znamená nejen strpČní (dynamis tu paschein), ale i aktivní pĤsobení (dynamis tu poiein).
Vnímáme pĜijetí v pohledu, pláþi, úsmČvu, natažené ruce, v blažené slasti se pĜimykáme k reprezentantĤm svČta. „Obliþej blízké bytosti, její výraz se stává obliþejem svČta...“
(Patoþka, 1992, s. 234).
Druhým pohybem je projekce, jinak také sebeprosazení nebo pohyb práce a boje. V nČm þlovČk usiluje o vlastní podobu, je postaven pĜed úkol obstarávat prostĜedky k životu, budovat kariéru, usilovat o prosazení mezi jinými (redukce existence na sociální roli), zpĜedmČtĖovat a vystavovat se nebezpeþí zvČcnČní. Práce a boj pĜedstavují protikladné principy. Práce obrací þlovČka k vČcem a boj obrací þlovČka k lidem (þlovČk uchvácený a uchvatitel). V tomto pohybu usilujeme o sebeurþení, o uznání, v nČm se nejvíce vydáváme nebezpeþí sebeztráty a odcizení.
TĜetí pohyb je pohybem prĤlomu nebo také pohybem v pravdČ a k pravdČ, jinak pohybem transcedence. V tomto pohybu nejde o setkání s cizím jsoucnem, ale s vlastním. „V posledním z pohybĤ, vlastním pohybu existence bČží o to, abych se vidČl v nejvlastnČjší lidské podstatČ a možnosti – ve svém pozemšĢanství, které je zároveĖ vztah k bytí a k univerzu.“ (Patoþka, 1992, s. 245).
TĜetí životní pohyb objevuje podstatnou dimenzi pĜirozeného svČta. Tu, která není dána, uniká vjemu i vzpomínce, uniká vČcné identifikaci, a pĜece tento svČt podstatnČ podmiĖuje. Dává mu smysl. „Pohyb našeho tČla i duše v jednotČ je výrazem našeho života – život je pak pohybem po cestČ od zrození k horizontu naší cesty, která se filosoficky nazývá telos.“ (Patoþka in Kalábová, 2011, s. 101).
„Životní pohyb je smČĜování k nČjakému intentu, což je podobné þlovČku i stromu, v tomto je zranitelnost obou, tedy zranitelnost celé fysis. Pokud pĜi pochopení pohybu postupujeme analytickou tj. karteziánskou metodou, nemĤžeme dospČt k cíli, neboĢ ve hĜe je mnoho okolností – poþátek, cíl, situace a možnosti“. (Hogenová in Kalábová, 2011, s. 46).
Ϯϱ
Jinakost nelze považovat za patologický jev þekající na vyléþení þi charitativní pomoc, nýbrž jako spoleþenský vztah, který otevírá možnost pro kritickou reflexi spoleþnosti, spoleþenských nerovností, kulturních pĜedstav a metafor tČlesné a mentální odlišnosti. Každý þlovČk má svĤj daný pohyb, a i pohyb jiný je ve své podstatČ jinaký pohyb daného þlovČka. Nemoc je chápána jako neschopnost realizace v pĜirozenosti pohybu daného þlovČka. Každý je ve své originální a jedineþné existenci nenahraditelný. Pokud by se þlovČk nemohl pohybovat na životní cestČ, znamená to ztrátu možnosti pĜirozenosti, tudíž i ztrátu zdraví. MĤže-li þlovČk svobodnČ žít, mĤže se pohybovat po cestČ života (Kalábová, 2011, s. 91).
1.6 Socializace osob s mentálním postižením
V souþasné dobČ socializaci chápeme jako proces zaþleĖování, vĜazování þi vþleĖování jedince do spoleþnosti, pĜiþemž v prĤbČhu tohoto procesu se jedinec nauþí poznávat sám sebe a své prostĜedí, snaží se osvojit si pravidla spoleþného soužití, a možné i pĜedpokládané zpĤsoby chování a jednání sebe i ostatních pĜíslušníkĤ spoleþnosti. PĜirozeným vývojem se z jedince stává þlovČk jako kulturní bytost schopná fungovat ve složitém systému lidské spoleþnosti a aktivnČ se úþastnit spoleþenského života. ProstĜednictvím vlivu celé spoleþnosti a autoregulace se þlovČk stává spoleþenským tvorem.
Socializaci lze považovat za druh aktivního i pasivního sociálního uþení, k jehož základním aspektĤm patĜí:
• osvojení si základních kulturních návykĤ (napĜ. stolování, slušné chování aj.)
• osvojení si mateĜského jazyka þi dalších forem komunikace
• úþelné používání pĜedmČtĤ denní potĜeby
• vzdČlání
• základní sociální role
Ϯϲ
• orientace v základních spoleþenských normách a hodnotách
• postupný vývoj sebekontroly
• utváĜení lidské individuality, autonomie, autenticity
• a další.
SvČt lidí s mentálním postižením je pro bČžného þlovČka bez postižení obtížnČ dostupný a málo srozumitelný, ale pĜesto je snahou pracovníku, kteĜí s tČmito lidmi pracují, pokusit se do nČj nahlédnout. Znalost problematiky a chuĢ proniknout do svČta tČchto lidí je základní podmínkou sociální práce s lidmi s mentálním postižením.
PĜi praktické práci s lidmi s mentálním postižením není žádoucí zdĤrazĖovat nesamostatnost, ovlivnitelnost, pasivitu, pomalost þili negativní charakteristiky, podstatou dobré praxe je uznání stejných práv a povinností tČchto lidí jako u vČtšinového obyvatelstva. Úkolem sociální práce je pomáhat lidem s mentálním postižením na jejich cestČ k tak bČžnému zpĤsobu života, jak je to jen vzhledem k jejich individuálním schopnostem možné (Mahrová, 2008, s. 116-118).
Celý socializaþní proces jedince s mentálním postižením je výraznČ ovlivnČn jeho deficitem kognitivních schopností, které jsou silnČ nerovnomČrné a manifestují se pĜedevším výraznČjším opožćováním vývoje Ĝeþi a verbální inteligencí oproti ostatním dovednostem. Základním kritériem rozvoje osobnosti každého þlovČka je úroveĖ zaþlenČní se do spoleþnosti, pĜiþemž socializace osob bez postižení je primárnČ odlišná od socializace osob s mentálním postižením.
Proces socializace osob s mentálním postižením bývá opoždČn již v raném vČku.
VnitĜním faktorem, na kterém socializace tČchto osob závisí, je primární deficit kognitivních funkcí ve spojitosti s negativním ovlivnČním sebepojetí a sebehodnocení.
V prvé ĜadČ bývá opoždČno základní porozumČní Ĝeþi a schopnosti samostatného vyjadĜování v sociální interakci.
VnČjšími faktory, které mohou napomoci socializaci jedincĤ s mentálním postižením, jsou možnosti poskytnuté podpory, jež umožní mnoha lidem s mentálním
Ϯϳ
postižením vést témČĜ samostatný život v bČžné spoleþnosti. Tato podpora spoþívá v dostupné rané péþi, v odpovídajícím a vyhovujícím vzdČlání, asistenci, pĜípravČ na zamČstnání apod. (ěíþan, 2006, s. 196).
Dalším faktorem, který výraznČ ovlivĖuje socializaþní proces osob s mentálním postižením, je postoj majoritní spoleþnosti. Stále se v naší spoleþnosti objevují pĜedsudky a stereotypy týkající se osob s jakýmkoli zdravotním postižením, které mohou neblaze ovlivnit þi ohrozit vývoj identity tČchto lidí s postižením. Dlouhodobá a cílená osvČta v tomto smČru je pĜedpokladem ke zmČnČ všeobecného názoru spoleþnosti ve prospČch lidí s postižením. ýlovČk se v procesu humanizace a socializace vytváĜí v rámci lidské spoleþnosti, ale i naopak spoleþnost by nemohla existovat bez jedincĤ, kteĜí svou individualitou ovlivĖují i kvalitu složení té spoleþnosti (Janovský, 2003, s. 77).
1.7 Etické aspekty sociální práce s lidmi s mentálním postižením
Etika jako filosofická disciplína zabývající se zkoumáním morálky, hodnot a norem lidského jednání, se zaobírá situacemi v životČ þlovČka, kdy je nezbytné, aby se þlovČk rozhodoval a nesl za svá rozhodnutí zodpovČdnost. Tato skuteþnost je u osob s mentálním postižením velice problematická vzhledem k faktu, že pĜevážná vČtšina osob s mentálním postižením je zbavena þi omezena ve zpĤsobilosti k právním úkonĤm.
VČtšina majoritní spoleþnosti ze své nevČdomosti je proto pĜesvČdþena, že tito lidé nemají právo se jakkoli a o þemkoli rozhodovat. PĜitom tito lidé si rozhodují sami o sobČ stejnČ tak jako ostatní lidé naší spoleþnosti. Podstatou sociální práce s lidmi s mentálním postižením je za všech okolností je podporovat v jejich rozhodování a umožnit jim svá dilemata za podpory pracovníka zvládnout.
Pracovníci v pomáhajících profesích tedy i lidé, kteĜí pracují s lidmi s mentálním postižením, ale zejména sami lidé s mentálním postižením se dennČ dostávají do svízelných dilematických situací, které je potĜeba Ĝešit, i když není k dispozici dostatek þasu a prostoru pro filosofování. PĜítomnost tČchto skuteþností by umožnila
Ϯϴ
racionální uvažování o celku osobnosti jedince s postižením v jeho celkové situaci vþetnČ situace spoleþenské.
Oblast profesní etiky a etického chování v sociální práci je velice zásadní pro samotného klienta, pracovníka, celou organizaci a potažmo celou spoleþnost.
V takovém množství úþastníkĤ, pĜiþemž každý má jinou hodnotovou orientaci, je velmi obtížné rozlišit, co a za jakých okolností lze a nelze považovat za etické. Vodítkem v tČchto nároþných situací lze považovat etické teorie, hodnotové orientace a etické kodexy. K základním principĤm sociální práce, do jejichž koncepce se hodnoty promítají, patĜí úcta ke klientovi, pĜesvČdþení o sociální povaze lidí a víra v to, že každý jedinec je schopen zmČny, rĤstu a sebezdokonalování.
V oblasti sociální práce byl pĜijat Etický kodex sociálních pracovníkĤ, v nČmž jsou formulovány srozumitelné zásady práce v pomáhajících profesích. Snahou je o proniknutí etických zásad do bČžné praxe, pĜiþemž je potĜeba kontroly dodržování etických norem a hodnot v sociální práci (Sýkorová, 2008, s. 65-77).
2 Systém péþe o osoby s mentální retardací
Nový vstĜícnČjší pĜístup k lidem s mentálním þi jiným postižením vychází z pĜedpokladu, že všichni jsme nČjací, odlišní, jeden þlovČk se liší od druhého bez ohledu na to, zda má nČkdo nČjaké postižení þi nikoli. Každý þlovČk je neopakovatelný a jedineþný. Také lidé s mentálním postižením se liší jeden od druhého, každý z nich má jiné zájmy, schopnosti, pĜání þi potĜeby.
Žít normálním, bČžným zpĤsobem, to znamená mít možnost se vzdČlávat, svĤj volný þas vyplĖovat zájmovou, kulturní a sportovní þinností, pĜipravovat se na urþité profesní uplatnČní a v dospČlém vČku mít odpovídající zamČstnání, ve kterém je možné spoluvytváĜet urþité hodnoty potĜebné pro spoleþnost nebo pro vlastní uspokojení.
Ϯϵ
2.1 Lidská práva
Lidská práva lidem umožĖují rozvíjet a využívat jejich dovednosti a schopnosti a dovolují jim uspokojovat své základní spirituální i materiální požitky. Od pĜírody je každý þlovČk obdaĜen jiným vzezĜením, talentem, rozumem, proto si lidé nemohou být v tomto smyslu rovni. Je ovšem možné dát všem lidem stejná práva. Proto i na lidi s mentálním postižením se vztahují veškerá lidská práva stejná pro všechny lidské bytosti. Lidé s mentálním postižením þi handicapem mají stejná lidská práva jako jiné skupiny lidí a platí tak, jak jsou deklarována v ListinČ základních práv a svobod ýR z roku 1993.
V roce 1924 byla Valným shromáždČním Spoleþnosti národĤ pĜijata deklarace práv dítČte – Ženevská deklarace. Po 2. svČtové válce byla pĜijata Organizací spojených národĤ Všeobecná deklarace lidských práv se základní myšlenkou „uznání základní dĤstojnosti, rovnosti a nezadatelných práv všech þlenĤ lidské rodiny“
(Švarcová, 2011, s. 17).
V 60. letech 20. století byla ustanovena Evropská liga spoleþností mentálnČ handicapovaných. Jejím hlavním cílem bylo hájit zájmy osob s mentálním handicapem bez ohledu na národnost, rasu þi pĜesvČdþení, dále snaha o pĜimČĜenou a zejména dostateþnou péþi v oblasti léþebné, bytové, vzdČlávací pĜípravy na povolání, zamČstnání a v oblasti sociálních služeb. Hlavní požadavek Ligy spoþíval v požadavku, aby spoleþnost poskytovala lidem s mentální retardací potĜebné služby ne na bázi dobroþinnosti, ale na základČ jejich práv (Švarcová, 2011, s. 18).
V roce 1961 byla pĜijata Evropská sociální charta, která výslovnČ zmiĖovala osoby s postižením jako nositele lidských práv. Dle tohoto dokumentu se dostává do povČdomí veĜejnosti fakt, že osoby s postižením potĜebují pĜedevším péþi a pomoc svých nepostižených spoluobþanĤ a na základČ toho vzniká požadavek budování speciálních zaĜízení pro lidi s postižením.
ϯϬ
Tento dokument byl i kritizován a to z toho dĤvodu, že jeho podstata vychází z pĜedstavy, že lidé s mentálním postižením nejsou schopni samostatného a nezávislého života. Názory, že speciální potĜeby osob s postižením mají být naplĖovány v rámci tradiþních veĜejných služeb a lidé s postižením nemají být žádným zpĤsobem segregováni, vyústily v roce 1971 k pĜijetí Deklarace práv mentálnČ postižených osob Valným shromáždČním OSN (Švarcová, 2011, s. 18).
Dalším dokumentem, který mohou organizace zdravotnČ postižených osob využít v hájení práv a v boji za rovnoprávnost, jsou Standardní pravidla pro vyrovnání pĜíležitostí pro osoby se zdravotním postižením, která byla schválena Valným shromáždČním OSN v roce 1993. Tato pravidla byla v ýeské republice vydána v roce 1997 Sdružením zdravotnČ postižených v ýR (Švarcová, 2011, s. 18).
V roce 2006 schválilo Valné shromáždČní Organizace spojených národĤ Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a ýeská republika tuto úmluvu ratifikovala v roce 2009. Úmluva akcentuje zajištČní pĜístupu zdravotnČ postižených obþanĤ k fyzickému, sociálnímu a kulturnímu prostĜedí, ke vzdČlání, k rehabilitaci, k informacím a komunikaci.
DĤležitým dokumentem z hlediska uplatĖování práv lidí s mentálním postižením v ýeské republice je Zákon þ. 108/2006, o sociálních službách. PĜínos zákona spoþívá v rozšíĜení kompetencí a práv uživatelĤ sociálních služeb (Švarcová, 2011, s. 20).
S moderními trendy v sociální práci a s transformací sociálních služeb pĜímo souvisí i dĤraz na naplĖování práv lidí s mentálním postižením. ýlovČk s mentálním postižením musí být respektován jako obþan a jako dospČlá osoba. Sociální služba musí tČmto lidem umožnit žít zpĤsobem, který je ve spoleþnosti považován za bČžný. Lidé s mentálním postižením jsou extrémnČ riziková skupina z hlediska možného porušování práv, proto mají garantována svá základní práva a svobody ve stejném rozsahu jako bČžný obþan bez postižení (Sobek, 2010, s. 7-10).
ϯϭ
2.2 Sociální stát (welfare state)
Sociální politika je v souþasné dobČ neoddČlitelnou a nepĜehlédnutelnou souþástí moderní spoleþnosti, pĜiþemž její veškerou náplní je cílené zamČĜení na jedince, jeho individuální osobnostní rozvoj, zlepšování jeho životních podmínek a prosazování jeho sociálních práv. Matoušek definuje sociální politiku jako: „soustavné a cílevČdomé úsilí jednotlivých sociálních subjektĤ o zmČnu nebo udržení a fungování sociálního systému“
(Matoušek, 2008, s. 199).
V souþasnosti stále roste význam role státu v sociální politice, kdy se v praxi bČžnČ používají pojmy typu „welfare state“, „sociální stát“, „stát blahobytu“, „stát veĜejných sociálních služeb“. Tyto pojmy lze používat jako synonyma.
V odborné literatuĜe je pojem welfare state charakterizován jako „ideál sociálního státu, k nČmuž má podle nČkterých teoretikĤ a politikĤ smČĜovat politika státu i þinnost státních a rovnČž nestátních subjektĤ. Všechny tyto subjekty by mČly v nejvČtší možné míĜe podporovat uspokojování potĜeb obþanĤ, pokud pro nČ jiné spoleþenské instituce(jako rodina, sousedé, zamČstnavatel, právo nebo tržní ekonomika) nepĜedstavují dostateþnou podporu.“ (Matoušek, 2008, s. 193).
Sociální politika nabývá postupnČ a cílevČdomČ nových kvalit, které jsou spojovány se vznikem tzv. moderní sociální politiky, jež se koncepþnČ opírá o tĜi klíþové aspekty: dobré zdraví, dobré vzdČlání a zajištČní obyvatelstva dĤstojnou životní úrovní. Filozofické základy konceptu welfare state se pĜipisují anglickému lordu siru W.
H. Beveridgemu, který v roce 1942 vypracoval první komplexní systém sociálního zabezpeþení (Krebs, 2010, s. 78).
StČžejní myšlenkou pojetí welfare state je pĜerozdČlování, redistribuce s cílem vyrovnávat šance obþanĤ pĜi vstupu do života a vytváĜet pomocí sociální politiky podmínky k zajištČní jejich životního standardu (blahobytu) a zabezpeþovat pĜedpoklady pro dlouhodobou stabilitu a prosperitu spoleþnosti jako celku (Krebs, 2010, s. 78).
ϯϮ
2.3 Institut zpĤsobilosti k právním úkonĤm
ZpĤsobilost k právním úkonĤm je nabývání práv a povinností v souladu s objektivním právem. Je to zpĤsobilost svým vlastním konáním a jednáním, které je v souladu s právními normami, zakládat, pozmČĖovat a rušit právní vztahy. U fyzických osob je zpĤsobilost k právním úkonĤm závislá na stupni jejich duševní vyspČlosti, jež je podmínČna vČkem a duševním zdravím. ZpĤsobilost k právním úkonĤm vzniká v platném rozsahu zletilostí. Obþanský zákoník rozlišuje u fyzických osob úplnou zpĤsobilost, omezenou zpĤsobilost a nezpĤsobilost k právním úkonĤm (v dĜívČjší terminologii svéprávnost a nesvéprávnost).
VČtšina osob s mentálním postižením je omezena ve zpĤsobilosti nebo zbavena zpĤsobilosti k právním úkonĤm, to však neznamená, že jsou tito lidé zbaveni zpĤsobilosti mít práva. Cílem je zejména ochrana daného þlovČka a jeho práv pĜed pĜípadným zneužitím jinou osobou (Sobek, 2010, s. 15-21).
2.3.1 Úplná zpĤsobilost k právním úkonĤm
Úplná zpĤsobilost k právním úkonĤm náleží fyzické osobČ, která je s ohledem na svou duševní zpĤsobilost schopná þinit veškeré právní úkony pĜedpokládané u zletilé fyzické osoby.
2.3.2 Omezená zpĤsobilost k právním úkonĤm
Omezená zpĤsobilost k právním úkonĤm náleží fyzické osobČ, jež pro duševní poruchu, která není jen pĜechodná, anebo pro nadmČrné požívání alkoholických nápojĤ, omamných prostĜedkĤ þi jedĤ, je schopna þinit jen nČkteré právní úkony. Toto omezení je v kompetenci soudu a rozsah omezení je urþen soudním rozhodnutím.
ϯϯ
2.3.3 NezpĤsobilost k právním úkonĤm
NezpĤsobilost k právním úkonĤm náleží fyzické osobČ, jež pro duševní poruchu, která není jen pĜechodná, není vĤbec schopna þinit právní úkony. Tato fyzická osoba je soudem zcela zbavena zpĤsobilosti k právním úkonĤm (OZ, Zákon þ. 40/1964 Sb.).
Pominou-li dĤvody, kvĤli kterým došlo ke zbavení þi omezení zpĤsobilosti k právním úkonĤm, soud toto zbavení þi omezení zmČní nebo zruší. ěízení o zpĤsobilosti k právním úkonĤm se procesnČ Ĝídí ustanoveními § 186 - § 191 Obþanského soudního Ĝádu. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení zpĤsobilosti k právním úkonĤm je rozhodnutí o osobním stavu fyzické osoby a každý je povinen takové rozhodnutí respektovat. V Ĝízení o zpĤsobilosti k právním úkonĤm se rozhoduje rozsudkem. Tento rozsudek by mČl jasnČ stanovit rozsah omezení. K tomuto úþelu se nejþastČji používá negativního výþtu, tj. vyjmenování právních úkonĤ, ke kterým dotyþný není zpĤsobilý, pĜípadnČ je urþena finanþní þástka, se kterou je oprávnČn disponovat. Fyzickým osobám, které jsou omezeny nebo zcela zbaveny zpĤsobilosti k právním úkonĤm, soud ustanoví opatrovníka (OSě, Zákon þ. 99/ 1963 Sb.).
2.3.4 Opatrovnictví
Opatrovnictví dospČlých osob je zákonné zastoupení zletilého obþana, který byl omezen ve zpĤsobilosti k právním úkonĤm, pĜípadnČ zcela zbaven této zpĤsobilosti.
K ustanovení opatrovníka dochází na základČ rozhodnutí soudu, a to po pĜedchozím rozsudku o výši omezení dotyþného. Podle obþanského zákoníku bývá opatrovníkem zpravidla ustanovena pĜíbuzná osoba, popĜ. obecní úĜad. V usnesení soud uvede i rozsah opatrovnických práv a povinností. Opatrovnické Ĝízení je procesnČ ukotveno v § 192 - § 193 Obþanského soudního Ĝádu.
Opatrovnictví nesvéprávných osob neznamená pĜebírat zodpovČdnost za život, zdraví þi jednání opatrovaného.
ϯϰ
Opatrovník je zde proto, aby za opatrovaného jednal v situacích a oblastech právních úkonĤ, ve kterých toho opatrovaný není sám schopen a pouze v rozsahu, jaký urþil soud. Opatrovník by mČl pĜi výkonu své funkce vycházet ze zájmĤ a individuality svého opatrovance, mČl by znát a respektovat jeho potĜeby a názory (Sobek, 2010, s. 23-25).
V pĜípadČ, že je opatrovaný pĜíjemcem dĤchodu, jiných sociálních dávek poskytovaných státem nebo má jiné pĜíjmy, se o tyto finanþní prostĜedky stará opatrovník. Z tČchto finanþních prostĜedkĤ je tĜeba zajistit veškeré platby nutné k bČžnému životu (nájemné, inkaso, splátky apod.). Dále se tyto prostĜedky používají k zajištČní nákupĤ potravin, lékĤ, ošacení, jízdného, poplatkĤ v lékaĜských zaĜízeních a dalších pĜání a potĜeb opatrovaného, pokud to jeho finanþní situace dovoluje.
Opatrovník je povinen pĜedložit na vyžádání soudu hospodaĜení s finanþními prostĜedky opatrovaného.
ýeská republika ratifikovala Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, kde je v ýlánku 12 s názvem Rovnost pĜed zákonem zmínČno hledisko práva na vlastní rozhodnutí a s tím spojené možnosti využití tzv. podporovaného rozhodování. Tímto þlánkem úmluvy je osobám se zdravotním postižením uznáno, že mají zpĤsobilost k právním úkonĤm a mohou svá práva uplatĖovat ve všech oblastech života. ýlánek 12 tudíž podporuje i dodržování práv lidí s mentální retardací (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, 2009, þlánek 12). Dodržení všech hledisek, která jsou zmínČna v této ÚmluvČ je proces velice dlouhodobý, nesmírnČ nároþný, v praxi obtížnČ vykonatelný, pĜesto bychom se jako obþané zemČ, která tuto Úmluvu podepsala, mČli snažit o naplĖování a dodržování jednotlivých þlánkĤ.
2.4 Formy bydlení a možnosti zamČstnávání osob s mentálním postižením
V souvislosti s osvČtou života lidí s postižením a s vývojem postojĤ spoleþnosti k osobám s mentálním postižením se postupnČ mČní podstata posuzování kvality života tČchto lidí. Na základČ zákona o sociálních službách vznikly nové služby, jejichž
ϯϱ
základním posláním je umožnit lidem s postižením v co nejvČtší možné míĜe prožít plnohodnotný život srovnatelný se životem ostatních lidí majoritní spoleþnosti. DospČlý þlovČk s mentálním postižením má v souþasné dobČ na výbČr pĜimČĜený poþet služeb, které mĤže využívat sám, s podporou asistentĤ, rodinných pĜíslušníkĤ, opatrovníkĤ i dalších pĜátel (viz níže). Sám si mĤže regulovat míru podpory na základČ svých individuálních potĜeb.
2.4.1 Domovy pro osoby se zdravotním postižením
(1) V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou sobČstaþnost z dĤvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní þinnosti:
a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy,
c) pomoc pĜi zvládání bČžných úkonĤ péþe o vlastní osobu,
d) pomoc pĜi osobní hygienČ nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, e) výchovné, vzdČlávací a aktivizaþní þinnosti,
f) zprostĜedkování kontaktu se spoleþenským prostĜedím, g) sociálnČ terapeutické þinnosti,
h) pomoc pĜi uplatĖování práv, oprávnČných zájmĤ a pĜi obstarávání osobních záležitostí (Zákon þ.108/2006 Sb.).
2.4.2 ChránČné bydlení
(1) ChránČné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou sobČstaþnost z dĤvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnČní, vþetnČ
ϯϲ
duševního onemocnČní, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. ChránČné bydlení má formu skupinového, popĜípadČ individuálního bydlení.
(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní þinnosti:
a) poskytnutí stravy nebo pomoc pĜi zajištČní stravy, b) poskytnutí ubytování,
c) pomoc pĜi zajištČní chodu domácnosti, d) výchovné, vzdČlávací a aktivizaþní þinnosti,
e) zprostĜedkování kontaktu se spoleþenským prostĜedím, f) sociálnČ terapeutické þinnosti,
g) pomoc pĜi uplatĖování práv, oprávnČných zájmĤ a pĜi obstarávání osobních záležitostí (Zákon þ. 108/2006 Sb.).
2.4.3 Podpora samostatného bydlení
(1) Podpora samostatného bydlení je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou sobČstaþnost z dĤvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnČní, vþetnČ duševního onemocnČní, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.
(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní þinnosti:
a) pomoc pĜi zajištČní chodu domácnosti, b) výchovné, vzdČlávací a aktivizaþní þinnosti,
c) zprostĜedkování kontaktu se spoleþenským prostĜedím, d) sociálnČ terapeutické þinnosti,
e) pomoc pĜi uplatĖování práv, oprávnČných zájmĤ a pĜi obstarávání osobních záležitostí (Zákon þ. 108/2006 Sb.).
ϯϳ
2.4.4 SociálnČ terapeutické dílny
(1) SociálnČ terapeutické dílny jsou ambulantní služby poskytované osobám se sníženou sobČstaþností z dĤvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto dĤvodu umístitelné na otevĜeném ani chránČném trhu práce. Jejich úþelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návykĤ a dovedností prostĜednictvím sociálnČ pracovní terapie.
(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní þinnosti:
a) pomoc pĜi osobní hygienČ nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, b) poskytnutí stravy nebo pomoc pĜi zajištČní stravy,
c) nácvik dovedností pro zvládání péþe o vlastní osobu, sobČstaþnosti a dalších þinností vedoucích k sociálnímu zaþlenČní,
d) podpora vytváĜení a zdokonalování základních pracovních návykĤ a dovedností (Zákon þ. 108/2006 Sb.).
2.4.5 ChránČné pracovní místo
(1) ChránČné pracovní místo je pracovní místo zĜízené zamČstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základČ písemné dohody s ÚĜadem práce. Na zĜízení chránČného pracovního místa poskytuje ÚĜad práce zamČstnavateli pĜíspČvek.
ChránČné pracovní místo musí být obsazeno po dobu 3 let. ChránČným pracovním místem mĤže být i pracovní místo, které je obsazeno osobou se zdravotním postižením, pokud je vymezeno v písemné dohodČ mezi zamČstnavatelem a ÚĜadem práce.
Dohoda se uzavírá na dobu 3 let (Zákon þ. 435/2004 Sb.).
ϯϴ
2.5 Transformace sociálních služeb
Transformace sociálních služeb je souhrn procesĤ zmČny Ĝízení, financování, vzdČlávání, místa a formy poskytování služeb tak, aby výsledným stavem byla péþe v bČžných životních podmínkách. Kritéria transformace, humanizace, decentralizace a deinstitucionalizace vybraných služeb sociální péþe jsou základní indicie procesu transformace a humanizace zaĜízení sociálních služeb. Jsou také závaznými podmínkami pro þerpání investiþních prostĜedkĤ z Integrovaného operaþního programu pro vybraná zaĜízení sociálních služeb.
Podpora transformace pobytových sociálních služeb v ýeské republice vychází z hlavních priorit Národního rozvojového plánu pro období 2007-2013 a Národního strategického referenþního rámce 2007-2013. Na výše uvedené strategické dokumenty a Lisabonskou strategii, která je oznaþována za program zásadních reforem, úzce navazuje Integrovaný operaþní program pro programovací období 2007-2013.
Hlavním zámČrem aktivit v rámci procesu „Podpora transformace sociálních služeb“ a Integrovaného operaþního programu je podpoĜit a pilotnČ ovČĜit transformaci služeb sociální péþe na základČ individuálnČ urþených potĜeb uživatelĤ sociálních služeb, umožnit jejich aktivní uplatnČní na trhu práce i ve spoleþnosti a pĜispČt k realizaci deinstitucionalizace pobytových zaĜízení sociálních služeb v ýeské republice.
Projekt „Podpora transformace sociálních služeb“ je individuální projekt Odboru sociálních služeb a sociálního zaþleĖování MPSV hrazený z prostĜedkĤ Evropského sociálního fondu, Operaþního programu Lidské zdroje a zamČstnanost a ze státního rozpoþtu ýeské republiky. Cílem projektu je zajistit komplexní systém podpory transformace služeb sociální péþe pro osoby se zdravotním postižením a rozvojové plány vycházející z problematiky transformaþního procesu, zvýšit informovanost o procesu transformace, vytvoĜit systém vertikální a horizontální spolupráce mezi všemi dotþenými subjekty procesu, podpoĜit proces zkvalitĖování
ϯϵ
životních podmínek uživatelĤ stávajících pobytových zaĜízení sociální péþe a podpoĜit naplĖování lidských práv uživatelĤ pobytových sociálních služeb a jejich práva na plnohodnotný život srovnatelný s vrstevníky žijícími v pĜirozeném prostĜedí.
ProstĜedkem k tČmto cílĤm budou mimo jiné podrobné analýzy, zmapování souþasné situace v oblasti služeb sociální péþe a ovČĜení procesu transformace ve vybraných zaĜízeních.
Humanizace je proces, který vede k promČnČ systému péþe a prostĜedí tak, aby naplĖoval práva a potĜeby uživatelĤ. Pojem deinstitucionalizace oznaþuje jeden z komponentĤ humanizace. Pro potĜeby zlepšení podmínek ve stávajících zaĜízeních se pracuje s pojmem humanizace – investice do zmČny v pĤvodních velkokapacitních zaĜízeních.
Deinstitucionalizaci charakterizuje proces, ve kterém dochází k promČnČ instituce jak ve smyslu formalizované struktury pravidel, Ĝádu a filosofie služby, tak ve smyslu sídla (umístČní v objektu a komunitČ) tak, aby výsledná struktura a provozování služby byly primárnČ orientovány na potĜeby uživatelĤ a ne na potĜeby formalizované organizace-instituce. Je jí dosahováno promČnou institucionální péþe v péþi v „komunitČ“ (MPSV, 2010).
V souþasné dobČ od ledna 2013 realizuje Odbor implementace fondĤ EU a Odbor sociálních služeb a sociální práce Ministerstva práce a sociálních vČcí individuální projekt „Transformace sociálních služeb“, který je podpoĜen v rámci Operaþního programu Lidské zdroje a zamČstnanost. Transformace je nyní pojímána jako dĤsledné prosazování a naplĖování lidských práv osob se zdravotním postižením a zpĤsob, jak dosáhnout nastavení sociálních služeb a jejich poskytování tak, aby byly založeny na individualitČ a z toho vyplývajícího individuálního pĜístupu a vytvoĜily síĢ, která bude pĤsobit jako prevence vstupu do ústavu (MPSV, 2013).
PĜíkladem z praxe o dlouhodobou transformaci sociálních služeb mĤže být poþin Milana Chába, který byl v letech 1981 – 2001 Ĝeditelem Ústavu sociální péþe v Horní PoustevnČ.
