Společné vzdělávání dětí, žáků a studentů probíhá na českých školách od roku 2005.
Od září 2016 je v praxi více podpořeno legislativními změnami, podle kterých mají všechny školy ze zákona nárok na finanční podporu a evropské dotace. Hlavní myšlenkou je rovný přístup ke všem dětem, žákům a studentům během jejich vzdělávání, a to dle jejich možností a potřeb. Cílem tohoto procesu je vzdělávání dětí, žáků a studentů především v hlavním vzdělávacím proudu při zabezpečení potřebných podpůrných opatření. Společné vzdělávání obohacuje všechny zúčastněné nejen během doby, po kterou probíhá, ale i v jejich budoucím životě (MŠMT 2016).
1.1 Vymezení základních pojmů
V souvislosti s aktuálními trendy ve vzdělávání jsou často zmiňované pojmy integrace a inkluze. Průcha a kol. (2003, s. 87) uvádí, že integrace (integrované vzdělávání) jsou přístupy a způsoby zapojení žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami do hlavních proudů vzdělávání a do běžných škol. Integrace má několik stupňů od oddělené speciální třídy na běžné škole po individuální zařazení žáka do libovolné třídy.
Inkluze (inkluzivní vzdělávání) umožňuje začlenit dítě se SVP včetně dětí s těžkým postižením do hlavního vzdělávacího proudu. Při tomto způsobu vzdělávání se vytváří prostor pro rovné vzdělávací příležitosti (Průcha a kol. 2003, s. 85).
16
Při integraci se především žák se speciálními vzdělávacími potřebami (dále SVP) přizpůsobuje vzdělávacímu systému, naopak inkluzivní vzdělávání se přizpůsobuje potřebám všech žáků.Pojem integrace byl zmíněn v § 3 odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve vyhlášce č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných už není (Vyhláška č. 73/2005 Sb.,
§ 3, odst. 2, Vyhláška č. 27/2016 Sb.).
Termín žák se SVP se používá v případě, že žák (dítě, student) potřebuje k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními poskytnutí podpůrných opatření (Zákon č. 82/2015 Sb., § 16, odst. 1).
Podpůrná opatření jsou poskytována žákům se SVP bezplatně školou nebo školským zařízením. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta (Zákon č. 82/2015 Sb., § 16, odst. 1).
1.2 Legislativní vymezení
Právo na vzdělávání a rovný přístup k němu deklarují právní předpisy a dokumenty, mezi něž patří Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, Listina základních práv Evropské unie, Úmluva o právech dítěte, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2015 - 2020 a další (Morávková-Vejrochová 2015, s. 24 – 27).
Důležitým dokumentem byla tzv. Bílá kniha, na niž navazuje Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, ve které je uvedena jedna z nejdůležitějších priorit, a to snižování nerovnosti ve vzdělávání. Vzdělávací politika ČR směřuje v současné době k rozvoji vzdělávacího systému, který by měl být dostupný pro každého a s možností stejné šance pro všechny, aby každý jedinec mohl maximálně rozvinout svoje předpoklady. To lze učinit pouze při zajištění podpory individuální integrace dětí, žáků a studentů se SVP. Tato skupina lidí je ohrožena větším rizikem předčasného ukončení
17
svého vzdělávání. Podle Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 by měl být vzdělávací systém koncipován tak, aby škola maximálně rozvíjela potenciál všech dětí, žáků a studentů s výukovými problémy, sociokulturními problémy a mimořádně nadaných (Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, 2016).
Záměr společného vzdělávání všech dětí, žáků a studentů byl uveden již v Bílé knize, neměl však dostatečně vypracovaný systém podpory (nedostatečná osvěta společnosti, neucelený systém specializovaných služeb pomáhajících pedagogům s výchovou a vzděláváním žáků se SVP). Ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020 je podpořeno vzdělávání pedagogických pracovníků, důraz je kladen na rozvoj pedagogicko-psychologického poradenství, podpůrná opatření, diagnostiku atd.
(Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, 2016).
Vzdělávání dětí, žáků a studentů upravuje zákon č. 561/2004 Sb. (školský zákon), který byl v roce 2015 novelizován zákonem č. 82/2015 Sb. s platností od 1. září 2016.
Hlavní změnou prošel především § 16, který byl v zákoně č. 561/2004 Sb. nazýván Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů nadaných. V novele školského zákona č. 82/2015 Sb. je § 16 pojmenován jako Podpora vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.
Důležitou změnou oproti původnímu znění § 16 je zařazení podpůrných opatření, která jsou v novele školského zákona definována jako nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám žáků (Zákon č. 82/2015 Sb., § 16).
Podpůrná opatření jsou rozdělena do pěti stupňů, přičemž první stupeň podpůrných opatření zajišťuje škola nebo školské zařízení, ve kterém se žák vzdělává, a to bez nároku na zvýšený finanční normativ. Jedním z podpůrných opatření je využití funkce asistenta pedagoga. Jeho využití během pobytu dítěte, žáka, studenta se SVP ve škole nebo školském zařízení je možné v druhém až pátém stupni podpůrných opatření, která už jsou realizována na doporučení školského poradenského zařízení. Poskytování podpůrných opatření by mělo rozšířit skupinu žáků, kteří na některé z nich dosáhnou (jedná se především o žáky se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním) (Michalík, et al. 2015, s. 6 – 12).
18
Další změnou oproti dosud platné verzi zákona č. 561/2004 Sb. je § 16a Poradenská pomoc školských poradenských zařízení, a to především ve sdělování výsledků vyšetření. Podle novely závěry z vyšetření a doporučení obdrží zákonný zástupce žáka nebo zletilý žák (stejně jako tomu bylo), ale současně škola nebo školské zařízení dostanou doporučení k poskytování podpůrných opatření 1. až 5. stupně dle zjištěných závěrů z vyšetření (Zákon č. 82/2015 Sb., § 16a).
Paragraf 19 zákona č. 82/2015 Sb. stanoví mimo jiné také podmínky, které upravují využití a činnost asistenta pedagoga. V porovnání s § 19 školského zákona č. 561/2004 Sb. se v novele hovoří o výčtu a účelu podpůrných opatření a o organizaci jejich poskytování (Zákon č. 82/2015, § 19).
Asistentům pedagoga se věnuje také § 2 odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb.
o pedagogických pracovnících, který řadí asistenta pedagoga mezi osoby vykonávající přímou pedagogickou činnost. Paragraf 20 toho zákona se zabývá odbornou kvalifikací asistentů pedagoga (Zákon 563/2004 Sb., § 2, odst. 2). Jejich vzdělávání se věnuje vyhláška č. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků ve znění pozdějších zákonů, a to
§ 4 Studium pro asistenty pedagoga (více viz kapitola 2.2 Profesní příprava a kvalifikace asistenta pedagoga) (Vyhláška č. 317/2005 Sb., § 4).
Nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků ve znění nařízení vlády 273/2009 Sb. určuje rozsah přímé pedagogické činnosti asistenta pedagoga, tj. 20 až 40 hodin týdně, dle rozhodnutí ředitele školy (Portál pro školní asistenty a asistenty pedagogů 2013).
Od 1. září 2016 vešla v účinnost vyhláška č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. V § 5 Asistent pedagoga se uvádí náplň práce asistenta pedagoga, jeho hlavní činnosti a počet žáků se SVP ve třídě, kterým může poskytovat podporu při vzdělávání (Vyhláška č. 27/2016 Sb., § 5).
19
1.3 Pohled odborníků na integraci a inkluzi
Jak již bylo zmíněno, pojmy integrace a inkluze jsou často zmiňovaná slova s ohledem na aktuální vývoj českého školství. Slova, která s sebou nesou různé emoce, názory, zkušenosti. Psycholožka Mgr. Lenka Novotná vnímá integraci a inkluzi jako stejné pojmy, často módní až zprofanované. Domnívá se, že myšlenka inkluzivního školství je pěkná, ale nepřipravená s ohledem na počty žáků ve třídách, nedostatečnou připravenost pedagogů a nedostatek finančních prostředků na zajištění adekvátních podmínek (Novotná 2011).
Zastáncem inkluzivního vzdělávání je předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Mgr. Klára Laurenčíková, která vidí jako hlavní cíl tohoto typu vzdělávání změnu vzdělávacího systému, kdy se každé dítě vzdělává dle svých jedinečných potřeb v přátelské prostředí a zažívá z učení radost (Šára 2016).
Laurečníková současně dodává, že postupná integrace žáků se SVP do škol běžného typu probíhá již od pádu železné opony. Podle jejího vyjádření, stále více škol vnímá společné vzdělávání žáků za normální jev. Tyto školy se musely vypořádat s překážkami ve formě špatně nastavené systému financování (především asistentů pedagoga), s nedostatkem školských poradenských pracovníků, ale i špatně nastavenou legislativou. Přes všechny tyto nedostatky je podle Laurenčíkové hodně učitelů, kteří se od společného vzdělávání všech dětí nedali odradit a dokáží s žákem se SVP pracovat podle jeho možností a potřeb. Jako jednu z nezbytných podpor učitele v tomto procesu zmiňuje kvalitní spolupráci s asistentem pedagoga.
Psycholog PhDr. Jaroslav Šturma dělí integraci žáka se SVP na úspěšnou a neúspěšnou. Aby byl integrační proces úspěšný, je nutné se na něj předem připravit.
Jednou z hlavních podmínek je připravenost a ochota všech zúčastněných (pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci školy, spolužáci žáka se SVP a jejich rodiče atd.) podílet se na tomto procesu (Šturma 2010). Zdařilou integrací se zlepší kvalita života žáka se SVP, ale také jeho intaktní spolužáci získají zkušenosti, rozvíjí svoje sociální dovednosti a empatii. Stejně tak jsou podle PhDr. Šturmy obdařeni všichni lidé (rodina žáka se SVP, pedagogičtí a nepedagogičtí pracovníci školy), kteří se integračního procesu účastní. Ne vždy je ale začlenění žáka se SVP do hlavního vzdělávacího proudu úspěšné. Především nesouhra a neshoda zainteresovaných stran ovlivňuje tento proces
20
negativně. Dále se PhDr. Šturma domnívá, že pokud začleňovaný žák se SVP zažívá během svého vzdělávání častý neúspěch, pociťuje-li více svoje postižení, necítí-li se svými vrstevníky sounáležitost, je integrační proces neúspěšný a nesplňuje to, co by měl.
Názory odborníků na integraci a inkluzi se různí. Ve většině případů tento systém vzdělávání nezavrhují, ale někteří mají určité pochybnosti. Ty pramení z nejistoty, z nedostatečné připravenosti vzdělávacího systému i pedagogů. Jak říká v jednom z rozhovorů o inkluzi ředitel Základní školy Poběžovice Mgr. Vladimír Foist, společné vzdělávání všech žáků bez rozdílu je naše přesvědčení a styl práce (Pavlíčková 2014).
Nedůvěru některých rodičů pomáhá překonávat otevřená komunikace školy a úzká spolupráce s rodiči, kterou Mgr. Foist považuje za důležitou a nezbytnou součást procesu vzdělávání jejich dětí.