Vztah asistenta pedagoga a zákonných zástupců žáků se SVP

Nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče je vstup do vzdělávacího proudu zásadním životním krokem. Pokud se jedná o dítě se SVP, rodiče se můžou potýkat s obavami, jak tuto změnu jejich dítě zvládne. Ve spoustě případů jsou rodiče těmi, kteří dají první impulz k tomu, aby škola zažádala o zřízení funkce asistenta pedagoga. Rodiče znají své dítě nejlépe, proto je dobré, když jsou přizváni k výběru asistenta pedagoga. Protože je toto pracovní místo stále ještě vázáno na konkrétního žáka, rodiče si často mylně myslí, že asistent pedagoga bude k dispozici pouze jejich dítěti. Někdy nastává i opačný případ, kdy se rodiče obávají tzv. nálepkování jejich dítěte, domnívají se, že je jejich dítě neustále pod dohledem (Uzlová 2010, s. 47).

Soudná (2015, s. 62) uvádí, že stěžejním komunikačním partnerem s rodinou žáka je učitel. Asistent pedagoga zná většinou rodinné prostředí žáka se SVP více, proto by především na počátku spolupráce mohl předávat informace z domácího prostředí týkající se podmínek a předpokladů školního výkonu a způsobu práce s dítětem (tyto informace lze využít při tvorbě individuálního vzdělávacího plánu). Souhlasí-li rodiče, předává asistent pedagogickým pracovníkům nové informace z rodinného prostředí žáka. Asistent pedagoga informuje zákonné zástupce žáka se SVP o psychosomatickém stavu žáka v době vyučování a je otevřený ke sdílení.

Důležitým momentem ve vztahu asistenta pedagoga a rodičů je jejich první setkání, při kterém se účastníci nejen seznámí, ale začínají se vzájemně poznávat a tím budovat základy důvěry mezi sebou. Asistent pedagoga je v tomto vztahu profesionál, měl by rodiče vyslechnout, chovat se k nim empaticky, nezlehčovat ani nedramatizovat situaci, respektovat jejich názor, ale zároveň si již na počátku spolupráce domluvit pravidla komunikace a setkávání se. Projev asistenta pedagoga by měl být přirozený, bez přetvářky. Tak může získat rodiče pro spolupráci, která je významnou součástí ve výchově a vzdělávání jejich dítěte. Jako jeden z nejlepších způsobů navázání kontaktu mezi asistentem pedagoga a rodinou se jeví návštěva asistenta v rodině žáka se SVP.

38

Toto prostředí je pro dítě se SVP a jeho rodinu přirozené, cítí se v něm bezpečně a lépe se jim navazuje nový vztah.

Stejně jako v ostatních vztazích je i tento ovlivněn osobnostmi účastníků, jejich zkušenostmi a předpoklady. Vstřícnost a otevřenost ze strany zaměstnanců školy jsou bezpochyby významnou okolností, která pomůže otevřít dveře i tam, kde původně nebyl valný zájem ani důvěra (Habr, Hájková, Vaníčková 2015, s. 76). Rodiče vstupují do procesu vzdělávání s různými druhy očekávání a představ, jak má výuka jejich dítěte probíhat. Někteří se domnívají, že úkolem asistenta pedagoga je věnovat se pouze jejich dítěti, často také ve větší míře, než je potřeba. Citlivým, ale otevřeným a upřímným přístupem nejen asistenta pedagoga, ale i dalších pedagogických pracovníků lze rodičům ukázat správný přístup při vzdělávání a výchově jejich dítěte. Někdy tento proces může trvat delší dobu, v některých případech se spolupráce nepodaří, což se většinou odrazí i na vztahu asistenta pedagoga a žáka se SVP.

Asistent pedagoga a učitelé informují rodiče o prospěchu a chování jejich dítěte, chválí dítě za pokroky, které učinilo, a upozorňují na nedostatky a na to, jak je odstranit.

Dobré je, aby rodiče věděli, pomocí jakých metod a forem práce je jejich dítě ve škole vzděláváno, a ty pak používali i doma při procvičování učiva. Pro dobrou a pravidelnou komunikaci je vhodné domluvit se na způsobu sdělování informací. Často se užívají notýsky, do kterých asistent pedagoga zapíše sdělení (co je třeba procvičit, stručně zhodnotí spolupráci nebo chování dítěte apod.), pravidelná komunikace může probíhat po dohodě i formou emailových zpráv, případně mobilních textových zpráv. Rodiče můžou díky těmto sdělením pohotově reagovat na konkrétní situaci, ví, co je potřeba s jejich dítětem procvičit, jak se mu daří ve škole atd.

Ve většině případů se rodiče dítěte se SVP setkávají častěji s asistentem pedagoga než s třídním učitelem a dalšími vyučujícími. Jak uvádí Uzlová (2010, s. 51), asistent by měl rodiče informovat denně, ať už osobně, nebo prostřednictvím písemných zpráv, o průběhu vyučování, o zadaných domácích úkolech atd. V žádném případě nesmí asistent pedagoga hodnotit a kritizovat práci učitelů nebo rodičů. Měl by se také vyvarovat četné kritiky na chování žáka se SVP a znevažovat jeho práci ve škole.

Někdy se představy rodičů žáka se SVP a asistenta pedagoga o vzdělávání liší, což se může stát příčinou konfliktů. Důležité je, aby ani v těchto chvílích nezapomněli, že jim jde především o žáka se SVP. Příčinou konfliktů bývá také neúspěch žáka se SVP,

39

ve kterém rodiče vidí neschopnost asistenta pedagoga a nekladou si otázku, zda by tento stav nemohl mít i jiné příčiny. Někteří rodiče jsou s prací asistenta pedagoga velmi spokojeni a žádají jeho přítomnost i mimo školu, snaží se využít citové vazby asistenta na dítě. Tento jev může být zpočátku pro asistenta pedagoga příjemný, později se ale často cítí přetěžován, v některých případech i zneužíván. Proto by si hned zpočátku měl stanovit jasná pravidla spolupráce (Soudná 2015, s. 62 – 64).

Navazování kontaktu s rodiči dítěte se SVP má různá specifika, která se týkají především prostředí, ve kterém rodina žije. U žáků se sociálním znevýhodněním, kteří žijí v rodině s nízkým socioekonomickým statusem, se asistent pedagoga stává tím, kdo propojuje oba světy a snaží se nejen žáka, ale i jeho rodiče začlenit do majoritní společnosti. Jiná specifika s sebou přináší práce s žákem a jeho rodinou, která má jinou národnost. Asistent pedagoga by se měl snažit poznat kulturu této minority, její zvyky, při komunikaci by si měl ověřovat, zda mu rodiče rozumí. Mluví-li žák odlišným mateřským jazykem, využívá se pro komunikaci tlumočník (Habr, Hájková, Vaníčková 2015, s. 71 – 76).

Habr, Hájková, Vaníčková (2015, s. 80, 81) uvádí ve své publikaci několik zásad pro žádoucí komunikaci asistenta pedagoga (školy) s rodinou:

 respektujeme úlohu rodičů,

 podporujeme účast rodin na vzdělávání, vytváříme širokou nabídku aktivit a způsobů k zapojení rodičů do života třídy,

 ponecháme rodinám prostor svobodně se rozhodnout na formě spolupráce,

 mluvíme o vzájemných očekáváních,

 budeme trpěliví,

 zaměříme se na silné stránky rodiny a poskytujeme pozitivní zpětnou vazbu,

 zůstaneme v pravidelném kontaktu s rodinou,

 usilujeme o zapojení celé rodiny,

 plánujeme schůzky v době, která rodině vyhovuje,

 spolupracujeme s dalšími partnery v okolí školy (podpůrné instituce),

 zachováváme důvěrnost.

Dodržováním těchto zásad se asistent pedagoga či jiný pedagogický pracovník nemusí vyhnout konfliktům, ale lze jim tímto způsobem předcházet a v případě

40

konfliktní situace je větší pravděpodobnost nalezení řešení, se kterým se ztotožní rodiče i asistent pedagoga. Obě strany by měly myslet na to, že nejsou rivalové, ale že jim jde jen o dobro dítěte.