Estetické vlastnosti

Estetické vlastnosti textilních materiál ovliv ují vzhled textilií, a tím i vzhled hotových od v . N které požadavky na estetické vlastnosti jsou ur ovány módou. Vzhled textilie je dán materiálovým složením, použitými p ízemi, vazbou a povrchovou úpravou.

Významn se na vzhledu podílí i vybarvení. Barevné odstíny se nesm jí m nit p sobením sv tla, vody, potu, p i ot ru.

Stálobarevnost ot r

- stálost vybarvení je charakterizována jako odolnost proti stírání barvy z jejího povrchu a nezapoušt ní barvy do dalších vrstev od vu. Ot r barvy se projevuje zejména tam, kde se textilie t e o další textilní i netextilní ásti od vu.

Podstata zkoušky - zkouška se provádí dle normy SN EN ISO 105-1, 2 (80 0139): Textilie - Zkouška stálobarevnosti - ást 1, 2: Stálobarevnost v ot ru. [39]

Princip m ení spo ívá v mechanickém otírání vzorku o normalizovanou bílou tkaninu (Obr. 17). Množství p enesené barvy na normalizovanou tkaninu je vyhodnoceno porovnáním s etalony v šedé stupnici (p t stup + p lstupn stupe 5 - nejlepší stálobarevnost, stupe 1 - nejhorší stálobarevnost). [22]

1. pohyblivá pracovní plocha 2. pracovní vzorek

3. otírací palec

4. normalizovaná bílá tkanina Obr. 17 P ístroj na zkoušení ot ru textilií [22]

Splývavost

- splývavost textilie je definována jako schopnost vytvá et esteticky p sobící záhyby p i zav šení do prostoru, kdy vzniklé záhyby jsou výsledkem prostorové deformace. Pro zjišt ní splývavosti se používá metoda stanovení koeficientu splývavosti.

Podstata zkoušky - metoda stanovení koeficientu splývavosti je ur ená normou SN 80 0835: Zkoušení splývavosti plošných textilií pr m tem. [39]

Kruhový vzorek plošné textilie se umístí v kruhové elisti (Obr. 18). Volné okraje vzorku splývají do prostoru, splývající vzorek se promítne do roviny kruhové elisti a plocha pr m tu se porovná s plochou p vodního vzorku. Splývavost DC se vypo ítá podle vztahu: [22]

100

m p

S S

DC S [%] (3)

Kde: S - plocha zkoušeného vzorku [m²]

Sp - plocha pr m tu zkoušených vzork [m²]

Sm - plocha mezikruží, tj. plocha vzork zp sobilá ke splývání [m²]

Tuhost v ohybu

- tuhost v ohybu je charakterizována jako odpor textilie proti deformaci vn jším zatížením, tzn. reakce textilie proti p sobení vn jší síly nebo proti p sobení gravita ní síly. Odpor textilie proti ohýbání úzce souvisí se splývavostí a je ur en konstrukcí textilie (tkanina, pletenina). Tuhost v ohybu je dána normou SN 80 0858: Zkoušení tuhosti a pružnosti plošných textilií. [38]

1. Metoda podle Sommera - Sommerova metoda vychází z ohybu jednostrann vetknutého nosníku, kterým je v tomto p ípad proužek textilie (Obr. 19).

Obr. 18 Tvar splývající plošné textilie a projekce jejího stínu [22]

Podstata zkoušky - proužek textilie o plošné hmotnosti s [kg.m^-2] a délce l [m] se vlastní

- úhel, který svírá spojnici po átku a konce vetknuté textilie s horizontálním sm rem [ ]

2. Cantilever Test - vychází ze Sommerovy metody

Podstata zkoušky - m ení se provádí tak, že proužek textilie (1) se vysouvá nad šikmou plochu (2), do té doby, než se dotkne naklon né roviny (Obr. 20). Poté se na stupnici (3) ode te vysunutá délka proužku, která se dosadí do vztahu výpo tu tuhosti v ohybu: [22]

3 Obr. 19 Metoda m ení tuhosti v ohybu podle Sommera [22]

Obr. 20 P ístroj pro stanovení tuhosti v ohybu Cantilever Test [22]

3. P ístroj TH5 - tento p ístroj stanoví tuhost v ohybu z m ení síly odporu textilie proti ohýbání (Obr. 21).

Podstata zkoušky - proužek textilie je upnut do elistí (1), která se p i m ení natá í.

Proužek textilie vyvozuje sílu na m ící prvek (2), který registruje sílu na rameni a p ístroj pak registruje ohybový moment a vypo ítá se podle vztahu: [9] [22]

l F

M_O [N.m] (8)

Kde: F - síla [N]

l - délka ramene [m]

Ma kavost

- ma kavostí je vyjád ena odolnost textilie k vytvá ení sklad a lom a schopnost zotavení po odstran ní zatížení. Ma kavost pat í mezi reprezenta ní vlastnosti od vních textilií.

1. Metoda m ení úhlu zotavení - metoda je dána normou SN EN 22313 (80 0820):

Plošné textilie - Zjiš ování ma kavosti - schopnosti zotavení horizontáln složeného vzorku m ením úhlu zotavení. [39]

Podstata zkoušky - pružek textilie je ohnut a zatížen závažím, které vytvo í zatížení silou F po dobu t. Po odleh ení se proužek textilie za ne zotavovat (narovnávat) o úhel .[22]

2. Metoda skládaného proužku textilie

Podstata zkoušky - proužek textilie je složen do p ehyb a zatížen závažím po dobu t. Po dob zatížení je vzorek odleh en a zav šen do svorek, kdy po zav šení probíhá zotavení vzorku. Ode ítá se asová zm na délky zav šeného proužku a vypo ítá se hodnota zotavení Z podle vztahu: [22]

100

O Z

l

Z l [%] (9)

Kde: l_Z - délka po zotavení [m]

l _O - p vodní délka proužku textilie [m]

Obr. 21 P ístroj TH5 [22]

3. Metoda stanovení ma kavosti pomocí dutého válce - metoda je dána normou SN 80 0871: Od vní plošné textilie - Stanovení ma kavosti pomocí dutého válce.

Podstata zkoušky - zkouška se provádí na sešitém válcovém vzorku, který se upne do dvou kruhových elistí tak, aby se lehce napnul. Horní elist (1) se spustí do spodní polohy (B) a tím dojde ke zma kání vzorku stla ením i zešikmením. Po uplynutí doby zatížení se vzorek vyjme z elistí a po zotavení se zm í jeho výška (Obr. 22). Zma kání

je vyjád eno vztahem: [22]

O Z

h

Z h [m] (10)

Kde: h_Z - výška po zotavení [m]

h _O - p vodní výška proužku textilie [m]

Žmolkovitost

- žmolkovitost je definována jako negativní vlastnost textile a projevuje se u všech druh vláken. Vliv na udržení žmolku na povrchu textilie má odolnost vláken v ohybu a v krutu.

Vlákna s malou odolností v ohybu a v krutu tvo í žmolky, které odpadnou d íve nap . bavlna, len. Naopak vlákna s vysokou odolností v ohybu a krutu, vytvá ejí žmolky velmi trvanlivé nap . polyester, polyamid. [22]

Podstata zkoušky - zkouška se provádí v komorovém p ístroji podle normy SN 80 0838:

Zjiš ování odolnosti plošné textilie proti žmolkování. Žmolkování na komorovém žmolkovatím p ístroji.

Zkouška žmolkovitosti pracuje na principu náhodného od ru, kdy do komory jsou vkládány 3 vzorky textilie. Po stanoveném po tu otá ek se vzorky vyjmou a porovnají se s etalony podle kterých se za adí do stupn žmolkovotosti - podle po tu žmolk na danou plochu (25cm²), stupe 5 0-2 žmolky, stupe 1 víc než 64 žmolk . [22] [39]

Obr. 22 Metoda stanovení ma kavosti pomocí dutého válce [22]

Zátrhavost

- k poškození povrchu vytažením nit mají v tší tendenci pleteniny nebo mají velkou pohyblivost ve vazných bodech. Zkouška zátrhavosti je dána normou SN 80 0851: Zkouška odolnosti pletenin proti zatrhávání. [39]

Podstat zkoušky - jedná se o simululaci zatržení nit pleteniny o ostrý p edm t, který je presentován ohrocenou koulí normované hmotnosti.

Pletenina 2 je natažena a upevn na na válec 1 s pružným povrchem. Na válec dosedá ohrocená koule 3, která p i otá ení válce zp sobuje zatrhávání o ek (Obr. 23). M í se po et zátrh na jednotku plochy za ur itý po et otá ek válce nebo se vzorek porovnává s etalony. [22] [39]