• No results found

2 Od vní komfort

2.1 Složky od vního komfortu

2.1.2 Funk ní komfort

2.1.2.2 Fyziologický komfort

2.1.2.2.1 Termoregulace

Udržení teploty je záležitostí termoregulace organismu. Termoregulace je proces, který slu uje fyziologické pochody, které jsou ízené centrálním nervovým systémem a udržuje t lesnou teplotu na optimální hodnot , p i které probíhají metabolické p em ny.

Termoregulací tedy rozumíme schopnost organismu udržovat stálou t lesnou teplotu, i když produkce tepla, jeho p íjem a výdej neustále kolísají. [6]

lov k si termoregula ními mechanismy udržuje stálou t lesnou teplotu, která kolísá v rozmezí 4 C okolo hodnoty 36 – 37 C. Teplota lidského t la je závislá na tvorb tepla a na faktorech okolního prost edí (teplota, vlhkost, proud ní vzduchu a tepelné zá ení). [6]

Existuje termoregulace dvojího druhu:

Kde: Qto – množství tepla produkované organismem [J.s-1]

Qtz – množství tepla p ijaté z okolí (nap . slune ní zá ení) [J.s-1]

2.1.2.2.1.1 P enos tepla mezi lov kem a okolím

Ztráta tepla vedením

Ztráta tepla vedením (kondukcí) spo ívá ve vyrovnávání teplot teplejší látky s látkou chladn jší, respektive s okolím. K tomuto d ji dochází v p ípad , že od v t sn doléhá na pokožku a teplo je tak odnímáno kontaktním zp sobem (Obr. 6). Rychlost ztráty tepla závisí na teplot okolí, tlouš ce textilní vrstvy, množství vzduchu v textilii a vn jším pohybu vzduchu. Ztráta tepla vedením ur uje množství tepla Q [J.sv -1], které projde st nou o ploše S za dobu t. [37]

1 – pokožka 2 – textilní vrstva

Ztráta tepla proud ním

Proud ní nebo-li konvekce p edstavuje proces p enosu tepla mezi lov kem a okolím.

Mezi pokožkou a první od vní vrstvou se nachází vzduchová mezivrstva tzv. mikroklima, ve které dochází k áste nému proud ní a poklesu teploty díky pohybu organismu v prost edí (Obr. 7). Množství tepla proud ním Q [J.sp -1] závisí na tlouš ce vrstvy, rychlosti proud ní vzduchu a pohybu organismu. Za v trných podmínek tepelné ztráty nar stají. [37]

1 – pokožka

2 – mikroklima - M 3 – textilní vrstva

Ztráta tepla sáláním

Sálání (p enos tepla zá ením, radiací) p edstavuje elektromagnetické vln ní, které se ší í prostorem. P i sálání je teplo p edáváno z pokožky (která není chrán na od vem) do okolí a naopak je pokožkou p ijímáno prost ednictvím infra erveného zá ení, které vydávají

Obr. 6 Ztráta tepla vedením [37]

Obr. 7 Ztráta tepla proud ním [37]

všechna t lesa (slune ní zá ení). Množství tepla sáláním Q [J.ss -1] závisí na zevní teplot , ploše odhalení lidského t la a koeficientu sálání. [37]

Ztráta tepla odpa ováním

Tepelné ztráty odpa ováním (pocením, evaporací) (Obr. 8) p evládají v podmínkách p eh átí organismu a závisí na sorp ních a transportních vlastnostech všech vrstev textilií a proto tento zp sob odvodu tepla je nejvyšší u neoble eného organismu. Množství tepla odpa ováním Q [J.sop -1] závisí na m rném výparném skupenském teple a na rozdíl parciálních tlak vodních par, dále na teplot , proud ní a vlhkosti. [37]

1 – pokožka 2 – mikroklima 3 – textilní vrstva

Ztráta tepla dýcháním (respirací)

Ztráta tepla respirací je realizováno dýchacími cestami a jeho množství je dáno rozdílem množství vodních par vdechovaných a vydechovaných QD. Dýchání zp sobuje tepelné ztráty oh íváním vdechovaného vzduchu na 37 C. Množství tepla dýcháním

QD[J.s-1] závisí na zevní teplot , ploše a koeficientu sálání. [37]

2.1.2.2.1.2 Odvod vlhkosti z povrchu lidského t la

Lidský organismus p i procesu termoregulace produkuje vodu ve form potu.

Ochlazovací efekt vznikne pouze p i odpa ování potu, což je d ležitý faktor termoregulace organismu. P edpokladem je, aby okolní prost edí bylo schopno toto množství vodní páry p ijmout, tj. aby rozdíl parciálních tlak , ur ujících rychlost odvodu vlhkosti, byl co nejvyšší (Obr. 9). [6]

Obr. 8 Ztráty tepla odpa ováním [37]

Vlhkost z k že je odvád na n kolika zp soby:

kapilární odvod potu, migrace potu,

difúzní prostup vlhkosti, sorp ní proces. [37]

1 – pokožka

2 – vn jší vzduchová vrstva

O

K P

P P

PK - parciální tlak u pokožky PK - parciální tlak okolí

Kapilární odvod potu

P i kapilárním odvodu kapalný pot ulpívající na pokožce je v kontaktu s první textilní vrstvou (Obr. 10) a jejími kapilárními cestami vzlíná do její plochy všemi sm ry nebo je stejným principem transportován do dalších vrstev. Pro dosažení intenzivního odvodu vlhkosti je d ležité, aby adheze (p ilnavost) mezi kapalinou a vláknem byla dostate né malá.

Bavln ná nebo viskózová vlákna jsou p íkladem, kde adhezní síly jsou v tší než síly kapilární. Intenzita p estupu vlhkosti je dána spádem parciálních tlak P. Kapilární odvod je závislý na smá ecí schopnosti vláken, na povrchovém nap tí vláken a potu. U sm sových textilií rozhoduje zejména podíl hybrofilních a hydrofobních vláken. Syntetická vlákna jsou lépe smá itelná než p írodní vlákna. [37]

1 – pokožka 2 – textilní vrstva 3 – kapalný pot Obr. 9 Rozdíl parciálních tlak [37]

Obr. 10 Kapilární odvod potu [37]

Migrace potu

Migrace potu na povrchu textilních vláken probíhá n kolika zp soby. Od vní vrstva se nachází na teplotním spádu mezi teplotou t la (mezi mikroklimatem a teplotou okolí), proto za t chto podmínek m že dojít ke kondenzaci vlhkosti na povrchu vláken. Tato voda je odvedena do kapilár nebo migruje na povrchu vláken. Nastává u vláken, která nemají schopnost nasákavosti, nep ijímají vodu do své struktury. [37]

Difúzní odvod

Difúze vlhkosti z povrchu k že p es textilii je realizován prost ednictvím pór , které se svou velikostí a pr ezem (k ivolakostí) ú astní na kapilárním odvodu (Obr. 11). Vlhkost prostupuje textilií sm rem nižšího parciálního tlaku vodní páry. Od v m že být složen z n kolika vrstev, kdy tyto jednotlivé vrstvy nemají stejný difúzní odpor a dochází ke zbrž ování tohoto prostupu. Difúzní odvod vlhkosti je závislý na použité vlákenné surovin (dochází ke zm n geometrie následkem bobtnání vláken). [37]

1 – pokožka 2 – mikroklima 3 – textilní vrstva

O

K

P

P

Sorp ní proces

P i procesu sorpce se nejprve p edpokládá vnik vlhkosti i kapalného potu do neuspo ádaných mezimolekulárních oblastí ve struktu e vlákna a následné navázání na hydrofilní skupiny v molekulové struktu e. Proti p edešlým t em zp sob m je tento proces nejpomalejší a je nutné, aby textilie byla aspo áste n vyrobena ze sorp ních vláken. [37]

Obr. 11 Difúzní odvod [37]

Shrhutí

Všechny ty i uvedené zp soby odvodu vlhkosti se uskute ují sou asn . Kapilární zp sob odvodu vlhkosti odvádí pot jako kapalinu; zp sob migra ní, difúzní a sorp ní odvádí pot jako kapalinu, tak i vodní páru. Hromad ní vlhkosti v mikroklimatu zp sobuje pocit diskomfortu. Nejrychlejší z t chto zp sob je kapilární odvod a nejpomalejší je sorp ní odvod. [37]

kapilární odvod > migra ní odvod > difúzní odvod > sorp ní odvod

Na optimální odvod vlhkosti má vliv struktura jednotlivých textilních vrstev. Vrstvy, které naléhají p ímo na pokožku musí odvád t nejv tší objem vlhkosti než vrstvy vn jší. P i rychlém odvodu vlhkosti dochází k nadm rnému ochlazování povrchu t la, proto je optimální kombinace difúzního a sorp ního odvodu vlhkosti. Sorp ní odvod vlhkosti p sobí jako tlumící mechanismus. Uvedené zp soby odvodu vlhkosti z organismu jsou sou ástí termoregulace organismu. Sorp ní odvod vlhkosti pracuje nejvíce v úzké oblasti optima, kapilární a difúzní p i vyšších produkcích potu. Po sorp n nasycených vláknech nastupuje difúze a kapilární odvod. [37]

Related documents