V rezortu školství, tedy pod ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, je logopedická péče poskytována v mnoha typech škol a školských zařízení. Pokud se zaměříme nejprve na školy, patří sem mateřské školy logopedické, logopedické třídy při mateřské škole běžného
typu a základní školy logopedické. Bendová (2011) uvádí čtrnáct základních logopedických škol v České republice. Samozřejmostí je logopedická péče v mateřských a základních školách pro sluchově postižené. Také mateřské školy speciální, základní školy praktické i speciální a v případě potřeby i mateřské a základní školy pro zrakově a tělesně postižené nabízejí logopedickou intervenci.
Logopedická péče je nabízena i ve školských poradenských zařízeních. Tato školská poradenská zařízení dle vyhlášky č. 116/2011 Sb. O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (novelizace vyhlášky č.72/2005 Sb.) jsou dvojího typu. Dle §3 výše jmenované vyhlášky je to pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum. Oba tyto typy poskytují služby pedagogicko-psychologického a speciálně pedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání. Speciálně pedagogická centra poskytují poradenské služby žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním integrovaným ve školách a školských zařízeních, tedy i dětem s narušenou komunikační schopností. Je nutno podotknout, že pouze tato poradenská zařízení mají právo vystavovat potvrzení, na jejichž základě pak dochází k zařazení dítěte do speciálního vzdělávání. V současné době pracuje na území České republiky dle Bendové (2011) 16 speciálně pedagogických center pro žáky s vadami řeči.
3.1.1 Organizační zabezpečení logopedické péče
Organizační zabezpečení logopedické péče v rezortu školství upravuje Metodické doporučení č.j. 14 712/2009-61 k zabezpečení logopedické péče ve školství. (viz příloha č.3) Jde v něm především o organizaci podmínek logopedické péče, její koordinaci a vymezení kompetencí pracovníků s označením logoped a logopedický asistent.
Hned v úvodu metodického doporučení je poukazováno na přímou vazbu logopedické péče a vzdělávacího procesu: Nedostatky v užívání jazyka se projevují nejen ve vnější podobě řeči mluvené, ale též v rozumění řeči, v užívání její psané podoby, tj. v psaní a čtení, a tím v celém procesu učení (Metodické doporučení č.j. 14 712/2009-61 k zabezpečení logopedické péče ve školství). Logopedickou péči zde představuje jako vysoce specializovanou činnost v oblasti speciální pedagogiky, která je poskytována nejen žákům s narušenou komunikační schopností, ale též žákům se specifickými poruchami učení. Jako významnou zde uvádí oblast prevence vzniku poruch komunikace a čtenářských obtíží i péči o kulturu řečového projevu.
V jednotlivých článcích pak upřesňuje a vymezuje poskytování logopedické péče v rezortu školství i kompetence jednotlivých profesí provádějících logopedickou péči.
Logoped působící ve školství je absolventem magisterského studia v oblasti pedagogických věd se zaměřením na speciální pedagogiku ukončenou státní závěrečnou zkouškou z logopedie. V Zákoně č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících je v § 18 uvedeno:
Speciální pedagog získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku (Zákon 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů). K jeho kompetencím patří komplexní logopedická diagnostika, logopedická intervence, konzultační a poradenská činnost jak pro odbornou, tak rodičovskou veřejnost, zpracování zpráv z logopedických vyšetření, zpracování návrhů na na zajištění podmínek vzdělávání žáků s narušenou komunikační schopnosti, metodické vedení logopedických asistentů, zabezpečování logopedické podpory při výuce či přímo výuka žáků se zdravotním postižením.
Logopedický asistent dle tohoto metodického doporučení pracuje pod metodickým vedením logopeda a má různé stupně kompetencí dle získané odborné způsobilosti. Pokud absolvoval vysokoškolský bakalářský studijní program v oblasti pedagogických věd zaměřených na speciální pedagogiku a ukončil ji státní/závěrečnou zkouškou z logopedie, resp. surdopedie nebo pokud získal vzdělání stanovené pro učitele mateřské školy, základní školy, nebo střední školy doplněné absolvováním programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaného vysokou školou a zaměřeného na speciální pedagogiku – logopedii, jsou jeho kompetence tyto: provádí přímou logopedickou intervenci u žáků se zjištěnou prostou vadou výslovnosti, provádí logopedem stanovené edukační, resp. provádí reedukační postupy a cvičení u svěřených žáků, vyhledává žáky s narušenou komunikační schopností, provádí u svěřených žáků činnosti zaměřené na podporu přirozeného rozvoje řeči a prevenci vzniku poruch řeči a prevenci vzniku čtenářských obtíží, v rozsahu své působnosti poskytuje zákonným zástupcům žáků s příznaky rizikového vývoje řeči informace o dostupnosti logopedické péče.
Logopedický asistent, který získal vzdělání stanovené pro učitele mateřské školy, základní školy, nebo střední školy a vzděláním získaným absolvováním kursu zaměřeného na logopedickou prevenci akreditovaného MŠMT v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, se zaměřuje především na podporu přirozeného rozvoje komunikačních schopností a dovedností u dětí v předškolním věku a mladším školním věku, prevenci vzniku
poruch řeči, prevenci vzniku čtenářských obtíží, v rozsahu své působnosti poskytuje zákonným zástupcům žáků s příznaky rizikového vývoje řeči informace o dostupnosti logopedické péče (Metodické doporučení č.j. 14 712/2009-61 k zabezpečení logopedické péče ve školství).
V současné době poskytuje Asociace logopedů ve školství především pro učitelky mateřských škol kurzy, jejíž absolventky však již nezískávají označení logopedický asistent, ale logopedický preventista. Tímto vzděláním získají znalosti a dovednosti týkající se podpory přirozeného rozvoje řeči dětí, rozvoje řečových dovedností, prevence poruch řeči i schopnost lépe odhalit možné poruchy řeči (viz příloha č. 4). V jeho kompetenci však není provádění nápravy.
Dalo by se konstatovat, že název logopedický preventista lépe vystihuje kompetence jemu dané než název logopedický asistent. U logopedických asistentů je nutné ještě upřesňovat, zda se jedná o logopedického asistenta s vysokoškolským vzděláním, které ho opravňuje k odstraňování prostých vad, či se jedná o absolventa logopedických kurzů, jehož kompetence jsou v podstatě kompetencemi logopedického preventisty.
K postavení logopedických asistentek se vyjadřuje i Peutelschmiedová (2005). Z historického pohledu (před rokem 1989) patřila působnost těchto pracovnic pod okresní ústav národního zdraví, kde působily vedle logopedů v logopedických poradnách. Logopedické asistentky, především z řad učitelek mateřských a základních škol, byly absolventkami logopedických kurzů. Měly pravomoc zasahovat pouze v případech lehčích vad a poruch řeči. Za desetiletí odvedly velký kus práce ve prospěch dětí s vadami výslovnosti, a to i díky bohaté síti logopedických poraden. Peutelschmiedová zároveň však upozorňuje i na stinné stránky práce logopedických asistentek. Mnohé z nich ustrnuly v rovině, která se dnes označuje jako prakticistní a jejich činnost vlastně v povědomí široké veřejnosti vytvořila názor na logopedii,
„že je to vlastně to R a Ř a když někdo šišlá“.
Práce logopedických asistentek či logopedických preventistek v současné době je uskutečňována především v mateřských školách. Vzhledem k závažnosti problému narušené komunikační schopnosti, která výrazně ovlivňuje školní úspěšnost, ale i oblast sociální, je činnost těchto pracovnic silně podhodnocena. Jednak není těmto pracovnicím věnována profesní péče v dalším sebevzdělávání, které by mělo být povinné. Také současná situace v předškolním vzdělávání (přeplněnost tříd, nepřekrývání učitelek na třídě) nedovoluje
logopedickým asistentkám plně se věnovat dětem vyžadujícím péči v oblasti komunikace.
O finančním ohodnocení nelze hovořit vůbec.
Koordinaci logopedické péče v rámci kraje zabezpečuje koordinační pracoviště, které zřizuje kraj. Ten tímto pověří vybrané školské poradenské zařízení (většinou to bývá speciálně pedagogické centrum). Cílem koordinace logopedické péče by mělo být jednak vyrovnání rozdílů mezi kraji v oblasti péče o žáky s narušenou komunikační schopností, hlavně však jde o posílení kvality, dostupnosti a efektivity logopedické péče. Ke splnění tohoto cíle je v první řadě, dle metodického doporučení, potřeba úzké spolupráce koordinačního pracoviště se školami. Předpokládá se však i spolupráce s dalšími institucemi působícími ve školství a s institucemi a odborníky z jiných rezortů.
Kompetence krajského koordinátora jsou velmi rozsáhlé. Týkají se především zabezpečování spolupráce s odbory školství KÚ a zřizovateli škol a školských poradenských zařízení a řediteli škol při zajišťování prevence poruch řeči a logopedické péče ve školách, včetně zpracování návrhu na utváření vzdělávací nabídky pro žáky s narušenou komunikační schopností.
Neméně významné jsou i kompetence, díky jimž by krajský koordinátor měl prohlubovat spolupráci a propojovat síť poskytovatelů poradenských služeb ve školství a školy vzdělávající žáky s narušenou komunikační schopností. Do jeho kompetencí spadá též koordinace činnosti školních speciálních pedagogů – logopedů, kterým by měl poskytovat metodickou podporu.
Důležitou součástí kompetencí krajského koordinátora je i sjednocování postupů při zajišťování speciálních potřeb žáků s narušenou komunikační schopností. Jeho kompetence se též týkají zpracovávání návrhů speciálně pedagogických a preventivních koncepcí poradenských služeb včetně úpravy a optimalizace sítě a struktury školských poradenských zařízení. Významná je též spolupráce s poskytovateli kurzů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a provádění vzdělávacích aktivit v oblasti logopedické péče.
Pokud porovnáme toto Metodické doporučení z roku 2009 s dokumentem, který mu předcházel, tj. s Metodickým pokynem náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy k zabezpečení logopedické péče ve školství č. j. 21 224/98-24, vidíme razantní rozdíl a především posun v přístupu k logopedické péči ve školství. Výraznou a hlavní změnou je vytvoření výše popsaného koordinačního pracoviště se všemi rozsáhlými kompetencemi
krajského koordinátora. Také rozlišení kompetencí logopedických asistentů je propracovanější vzhledem k získanému odbornému vzdělání.
V tomto ohledu však z pohledu praktika lze namítnout, že kompetence dané novým metodickým pokynem pro logopedické asistenty, kteří získali odbornou způsobilost podle čl.
IV písm. c), provádí každá kvalifikovaná, profesně zdatná a zodpovědná učitelka mateřské školy bez toho, aniž by absolvovala uvedené potřebné vzdělání. Zde je vidět neznalost práce učitelek mateřských škol. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávaní, který je v platnosti od roku 2005, udává výše uvedené kompetence jako závazné povinnosti předškolního pedagoga v oblasti péče o komunikační dovednosti dětí.