Legislativní rámec vzdělávání žáků s PAS
Právo na vzdělání je žákům a studentům s PAS zaručeno zákonem a vyhláškou:
Zákon č. 472/2011 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
Tímto zákonem, podle § 16 spadají děti a studenti s PAS do kategorie osob se speciálními vzdělávacími potřebami.
Vyhláška 27/2016 Sb. Vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných
Tato vyhláška vymezuje podpůrná opatření, člení se na pět stupňů, podle normované finanční náročnosti. Pro ilustraci je uveden jen krátký výčet podpůrných opatření vztahujících se k
PAS – kromě individuálního vzdělávacího plánu (dále IVP) a AP je to převedení žáka do programu ZŠ speciální, úprava obsahu a výstupu vzdělávání, odlišné metody výuky, například alternativní komunikace, slovní hodnocení, názorné manipulační pomůcky, speciální učebnice, listy na výrobu denních režimů, nábytek ke strukturalizaci pomůcek, počítač, tablet, komunikační deníky, schémata.
Předškolní zařízení
V ČR existuje několik málo mateřských škol (dále také MŠ), jenž nabízí speciální program pro děti s PAS. Rodiče mají možnost umístit dítě do speciální MŠ, je většinou přítomen asistent pedagoga (dále také AP). Jestliže nemají možnost dát dítě do speciální MŠ, například z důvodu nedostupnosti, či jen mírné formy postižení, zvažuje se zařazení dítěte do běžné MŠ.
Zde je ovšem na místě rovněž zajištění AP a dobrá plán intervence (Thorová 2016, s. 376).
Odklad povinné školní docházky
Další eventualitou, jak podpořit děti s PAS, je možnost odložení povinné školní docházky. To je nutné konzultovat se školským poradenským pracovištěm. Dle Thorové (2016, s. 378) musí rodiče zvážit mnoho faktorů. Zda bude program v MŠ dostačující, zda v budoucí základní škole (dále také ZŠ) bude otevřena 1. třída s nižším počtem žáků, zda ZŠ nabízí přípravný ročník. Ovšem dítě s dobrým intelektem, které nebude mít potíže zvládnout učivo, ale spíše problémy s chováním, může na svém chování pracovat s AP již ve věku 6-7 let.
Běžná škola, speciální škola, speciální třída
Možností, jak vzdělávat autistické dětí, je více. Jednou z nich jsou speciální třídy, kde se vzdělávají žáci s lehkým mentálním postižením (dále také LMP), s poruchami chování, se specifickými poruchami učení. Ve třídě je žáků méně, děti vyučuje speciální pedagog,
Dle Thorové (2016, s. 380–381) je vzdělávání v hlavním proudu možná prakticky jen za podpory AP. Jen děti klidné, a absencí poruch chování zvládnou integraci samy. Významná je informovanost učitelů před nástupem do ZŠ a spolupráce s školským poradenským pracovištěm (dále také ŠPP), dále také informovanost rodičů ostatních žáků, především vzhledem k prevenci šikany. Nadpoloviční většina rodičů dětí s PAS hovoří o šikaně, posmívání, zlomyslnostech. Nutné je proto vysvětlovat, vést diskuze jak s rodiči, tak s intaktními žáky, vést třídu k pomoci slabším.
Bazalová uvádí (2012, s. 139) uvádí, že inkluze se týká hlavně žáků s AS, s normálním intelektem. Pokud dítě není ikludováno, pak většinou navštěvuje základní školu speciální (dále také ZŠS) spolu s jinými žáky s mentálním postižením.
Střední škola
Děti s PAS jsou integrovány téměř na všech typech středních škol (dále SŠ), od učebních oborů po gymnázia. Někteří studenti fungují za podpory AP. Předpokladem studia je pochopitelně intelektová způsobilost. Studenti s nižšími rozumovými schopnostmi volí raději střední školy praktické (Thorová 2016, s. 382).
Speciálně pedagogická intervence Strukturalizace, vizualizace, VOKS
Pipeková (2010, s. 333) uvádí, že pro jedince s PAS strukturalizace představuje řád, posloupnost a jasné uspořádání okolního světa, pomáhá orientovat se v prostoru. Zmatek je nahrazen jistotou, logičností a předvídatelností. Strukturalizovat lze dětský pokoj, ale i školní třídy, které můžeme použít paravány, barevné dělící lišty, boxy. Jasně ohraničená místa a plochy k určité činnosti a eliminace rušivých jevů navozují soustředěnost a bezpečí.
Pro autistické dítě je nutná vizuální podpora. To se musí naučit pochopit souvislost mezi symbolem a určitou činností. Vizualizace pomáhá v denním režimu, s orientací v čase, s pořadím jednotlivých činností a ve škole například s rozvrhem hodin (Pipeková, 2010, s. 333).
AAK (dále také alternativní a augmentativní komunikace) je systém prostředků, který podporující, usnadňuje rozšiřuje komunikaci lidem, jejichž řeč je buďto nesrozumitelná, či nemluví vůbec. Cílem je sociální interakce a další rozvoj komunikace (Adamus 2016, s. 40).
Jak uvádí Hladká, Pavlištová (2008, s. 9), jedním z typů AAK je VOKS (Výměnný obrázkový komunikační systém), což jsou obrázky, piktogramy a fotografie používané v případech, kdy dítě nerozumí mluvenému slovu.
Existuje i mnoho dalších typů intervence a způsobů pomoci lidem s PAS. Thorová (2016, s.
410–418) jich zmiňuje širokou škálu přes logopedickou péči, herní terapii, muzikoterapii, canisterapii, terapii s asistencí zvířat, různé senzorické terapie, ergoterapii, rodinné terapie až po farmakoterapii.
Výše popsaná problematika péče o děti s PAS a jejich rodiny se bezprostředně dotýká každého z respondentů. Všichni mají potomky, kteří navštěvují různé typy škol – běžnou, speciální, soukromou speciální i střední, mají zkušenost se speciálně pedagogickou intervecí.
která zajišťuje jejich synům řád a předvídatelnost. Rodiče každodenně řeší školu a povinnosti s ní spojené. Někdy je to unavuje a vyčerpává, někdy jsou spokojenější oni i jejich potomci. I když jejich synové nejsou ještě zdaleka plnoletí, již v současnosti přemýšlejí o budoucnosti – o dalším vzdělávání a možnostech bydlení.
5 Aktéři výzkumu
Pro tuto DP autorka oslovila rodiče (matky) čtyř autistických dětí, chlapců. Respondentky byli zvoleny záměrným výběrem. Se třemi rodinami se autorka této práce zná ze své pedagogické praxe, ovšem v současné době s nimi není vůbec v kontaktu. Jedna matka byla oslovena byla na základě doporučení asistentky pedagoga, jež se podílí na vzdělávání jejího syna.
Respondentka R1
V prvním případě se jedná o rodinu chlapce Míši, dotazování proběhlo s jeho matkou, do rozhovoru jednou vstoupil hochův otec. Míšovi je v současné době 15 let, má diagnostikovaný dětský autismus, bez mentálního postižení (dále také MP), 1. rokem studuje obchodní akademii, předtím chodil do běžné školy, měl a má asistentskou podporu. Má mladší zdravou sestru.
Respondentka R2
Další účastnicí výzkumu je matka chlapce Pavla. Pavel trpí atypickým autismem s projevy ADHD, bez MP a navštěvuje 6. ročník základní školy, má AP. R2 hovoří i o Pavlově mladším bratrovi, u něhož sice nebyla v době interview jasně stanovena diagnóza, ale u chlapce existuje silné podezření na Aspergerův syndrom nebo atypický autismus. Ivan chodí do mateřské školy běžného typu, je mu 6 let.
Respondentka R3
Třetí respondentkou je matka Radima. Ten má atypický autismus a ADHD, bez MP, chodí do 3. ročníku základní školy, má rovněž AP. Radimovi rodiče mají ještě druhého syna, který také trpí PAS, a to dětským autismem se střední MR. Jmenuje se Vojtěch a matka ho v rozhovorech rovněž zmiňuje. Vojtěchovi je 8 let, má dětský autismus, a dochází do speciální školy.
Respondentka R4
Poslední aktérkou je matka chlapce Mirka. Mirkovi je 13 let, trpí dětským autismem se střední MR a v současnosti navštěvuje soukromou základní speciální školu, jež je součástí střediska, ve kterém se nachází i sociálně terapeutické dílny a denní stacionář. Chlapec má dva zdravé starší bratry.