24. prosince – 6. leden – Vánoce – Pro většinu lidí jsou nejkrásnějšími svátky v roce. Staré tradice se mísí s novými zvyky, a tak mají vánoční dny zvláštní atmosféru štěstí a rodinné pohody, ale také rozjímání a nostalgie.
Základem křesťanských Vánoc je biblický příběh o narození Ježíše Krista v palestinském městě Betlémě. Podle legendy tam přišli jeho rodiče Josef a Marie ze svého domova v Nazaretu v Galileji (dnešní Palestina). V rušném městě však nenašli ubytování, proto Marie porodila syna v chlévě. Jako první se o narození dítěte dozvěděli pastýři, kterým se při pastvě svých ovcí zjevil anděl, který jim pověděl o narození Spasitele.
Zároveň se k němu vypravila z východu skupina mudrců, což byli Tři králové se svým doprovodem. Těm cestu ukázala zářivá hvězda.
Podle legendy však musela rodina s dítětem z Betléma uprchnout. V té době vládl části Palestiny Herodes Veliký, a když se dozvěděl o narození nového židovského krále, který by mohl ohrozit jeho trůn, nařídil zavraždit všechny chlapce narozené v Betlémě.
74
Josef však včas se svojí ženu a dítě odvedl do bezpečí.
S přesným datem Kristova narození byla od počátku potíž, až ve 4. století se objevuje datum 25. prosince.
Hlavním vánočním svátkem je v Česku Štědrý den 24. prosince. Tento den předchází narození Ježíše. Podle církevní terminologie je vigilií, což znamená předvečer svátku. V českých domácnostech se v tento den setkáte s pohádkami, se jmelím a samozřejmě i s nazdobeným vánočním stromečkem. Ke Štědrému dni se pojí také mnoho tradic – celodenní půst (kdo jej dodrží, uvidí večer zlaté prasátko), lití olova (věštění budoucnosti podle tvaru odlitého kusu) nebo házení střevícem (dopadne – li špičkou ke dveřím, dívka se do roka provdá). K obědu se jí bezmasá jídla – hrách, kroupy nebo nákyp z hub.
Když vyjde první hvězda, rodiny zasedají ke štědrovečerní večeři. Jako sváteční pokrm se podává rybí polévka a smažený kapr s bramborovým salátem. Sladkou tečkou je tradiční vánoční cukroví. Po večeři se rodina sejde u vánočního stromečku, pod který naděluje dárky Ježíšek.
25. prosinec – Boží hod – první svátek vánoční – je dnem Ježíšova narození. Věřící měli povinnost zbožně rozjímat v kostelích. Podle lidové víry se v tento den vůbec nesmělo pracovat. Dnes se rodiny scházejí u společného oběda.
26. prosince - svatý Štěpán – 2. svátek vánoční - v tento den chodili koledníci po domech koledovat – zpívat a přát zdraví i úspěch v hospodaření. Za koledu obdrželi ovoce, peníz nebo pozvání k posezení v domě. Nejčastěji bývá v mnoha rodinách k obědu pečená kachna nebo husa, knedlíky a zelí.
27. prosince – svatý Jan Evangelista – Jan byl apoštol a nejoblíbenější Kristův učedník. Podle legendy pečoval po Kristově ukřižování o jeho matku. Příběh vypráví o tom, jak nepřátelé podali Janovi otrávené víno, on mu požehnal, vypil a nic se mu nestalo. Ve středověku bylo proto zvykem požehnat víno před jeho vypitím ke cti sv. Jana.
I u nás lidé věřili, že víno vypité na svátek sv. Jana má zázračnou moc.
75
28. prosince – svátek mláďátek – Mláďátka jsou malé děti, které dal krutý Herodes Veliký povraždit, jakmile se dozvěděl, že se podle věštby narodil nový král Židů.
31. prosince – Silvestr – nikdy nepatřil k oslavám lidových ani křesťanských Vánoc, protože v minulosti se skutečný konec roku neslavil. Od 16. století, kdy gregoriánský kalendář určil začátek roku 1. ledna, se lidé chodili se starým rokem loučit modlitbou do kostela. Teprve ve 20. století byl povýšen význam tohoto dne a dnes se řadí mezi všeobecně slavené svátky.
Silvestr je původně jméno křesťanského světce, který žil na přelomu 3. a 4. století v Římě, a v době, kdy byl zrušen zákaz křesťanství, byl zvolen papežem.
O vánočních svátcích se písně (koledy) zpívají nejvíce z celého roku. Zatímco dříve se zpívali během doby vánoční, dnes je můžeme slyšet již během celého adventu. Dnes již navíc za koledu lidé považují většinu písní s jakoukoli vánoční tématikou. Zde uvádím pár nejtradičnějších vánočních koled:
76
5.4 Porovnání lidové písně dříve a dnes
Doba se samozřejmě vyvíjí a s ní i pohled na podstatu lidových písní. Úloha lidové písně v životě člověka jako celku je dnes podstatně menší, než tomu bylo dříve. Význam lidové písně od 50 let minulého století pomalu upadá a lidová hudba a folklor je pro větší část mladé generace na pokraji zájmu. A kde vlastně můžeme přijít do kontaktu s lidovou hudbou dnes? Především je to v rodinném prostředí a ve škole. Ale bohužel i těch rodin, kde se zpívá, stále ubývá, a proto je na učitelích, aby lidové písně předávali svým žákům a uchovali tak jejich životnost.
Na písně, které byly dříve tzv. ryzí lidové, se v dnešní době poněkud zapomíná a písně, které byly považovány za moderní, dnes již ve své podstatě takřka zlidověly.
Napadá mně například písničkář Jarek Nohavica. Jeho písničky jsou již mezi lidmi tak známé, že bychom mohli klidně tvrdit, že jsou lidové. Většina mladých lidí se spíše zajímá o hudbu populární a klasické „lidovky“ pomalu neuslyšíme ani na společenských událostech, jako jsou plesy a bály.
77
Závěr
Cílem diplomové práce bylo vypracovat soubor metodických listů. Myslím si, že metodické listy jsou výbornou pomůckou, která ušetří čas a práci každému učiteli.
Jednotlivé metodické listy lze různě upravovat, kombinovat a používat ve vyučovacích hodinách nebo mohou být inspirací pro vytvoření vlastních metodických listů či postupů ve vyučování.
Teorie objasňuje psychologické zvláštnosti a schopnosti u dětí mladšího školního věku, jejich artikulační a dechové schopnosti, možné poruchy hlasu, včetně hlasové hygieny.
V poslední kapitole je uvedena spoustu zajímavých informací o českých svátcích a tradicích. Žáci by se měli zajímat o toto téma a měli by mít alespoň základní přehled, protože každá tradice a každý svátek má svůj význam a důležitost tradic spočívá v jejich předávání z generace na generaci. Téma tradic a svátků bývá probíráno na základní škole v hodinách občanské výchovy zpravidla v šestém ročníku, ale není na škodu s dětmi téma tradic a svátků probírat již na 1. stupni základní školy.
Každá země má své tradice a zvyky jako kulturní památku, na kterou by se nemělo zapomínat a proto veďme žáky prostřednictvím hodin hudební výchovy k jejich poznání.
78
Seznam použité literatury
BUDÍK, J. Hudební výchova pro 1. ročník základní školy – metodická příručka pro učitele.
Praha: Fortuna, rok, ISBN 80-7168-540-2.
EISLEROVÁ, J, PECHOVÁ, L. Největší kniha babiččiných říkadel. Praha: Fragment, 2008, ISBN 978-80-253-0340-5.
FISCHER, V. Elce pelce kotrmelce. Praha: Supraphon, 1985.
FROSTOVÁ, J., VANIAKOVÁ, M. Základy hlasové výchovy pro učitele. Brno:
Masarykova univerzita, 2000, 2. vyd., ISBN 80-210-2316-3.
KULHÁNKOVÁ, E. Písničky a říkadla s tancem. Praha: Portál, 1999, ISBN 80-7178-655-1.
LIŠKOVÁ, M. Hudební výchova pro 1. stupeň základní školy metodický průvodce. Praha:
SPN 2007, 1. vyd., 104 s., ISBN 978-80-7235-345-3
MOURYC, F. Hrajeme si, zpíváme. Praha: Kvarta, 1993, ISBN 80-85570-31-9.
MOURYC, F., POSOVÁ, R. Zpěvník lidových písní. Praha: Fortuna, 1992, ISBN 80-85298-21-X.
PETRŽELA, Z. Veselé písničky. Praha: Portál, 2001, ISBN 80-7178-576-8.
SEDLÁK, F. Psychologie hudebních schopností a dovedností. Praha: Supraphon, 1989, 264 s., ISBN 80-7058-073-9.
SLAVÍKOVÁ, M. Psychologické aspekty hlasové výchovy žáků základní školy. Plzeň:
Západočeská univerzita, 2004. ISBN 80-7043-261-6.
ŠIMANOVSKÝ, Z., TICHÁ, A. Lidové písničky a hry s nimi. Praha: Portál, 1999, ISBN 80-7178-323-4.
TICHÁ, A. Učíme děti zpívat. Praha: SPN, 2009. ISBN 978-80-7367-562-2
VAŇKOVÁ, N. Nejkrásnější písničky a říkadla. Praha: Fragment, 2011, ISBN 978-80-253-1216-2.
VODRUŠKOVÁ, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01356-8.
VRCHOTOVÁ-PÁTOVÁ, J. Hlasová výchova. SPN, 1963.