Sport nestojí v lidském životě sám o sobě. Pakliže se mu jedinec věnuje dobrovolně a s radostí, přispívá mu sport do kvality jeho života mnoha způsoby a směry. Sport a pohybová aktivita celkově lidský život obohacuje, povznáší.
2.4.1 Kvalita života
Každý člověk usiluje o to mít dobrý život, prožít jej bez nedostatku, bez starostí a příjemně. Kritéria pro posouzení, zda život je či není kvalitní, mohou být velmi různorodá.
Dobrý život je obecně spojen s materiálním dostatkem, se spokojeností, špatný život s nemocí či něčím nepříjemným.
Vnímání kvality života není jednoznačné. Pohled na svět a osobní život je různý u lidí, kteří překonali velkou krizi nebo se vyrovnávají s trvalými zdravotními následky a handicapem. Z vnějšku se jejich situace může jevit jako problematická, neradostná. Oni sami ji však mohou vidět opačně. Je zřejmé, že kvalita života souvisí s naplňováním lidských potřeb, s uspokojováním přání a tužeb jedince. Naplnění subjektivních potřeb je žádoucí a dostačující podmínkou toho, aby náš život měl z našeho osobního hlediska vysokou kvalitu. Každý za kvalitní život může považovat něco jiného. Společnost by měla pomáhat vytvářením podmínek života, které mu osobní pozitivní hodnocení umožní. Na druhé straně společnost potřebuje, aby jí byl jedinec užitečný, aby přispíval k celkové prosperitě a to i u člověka s handicapem. Z obecného hlediska má život každého člověka stejnou hodnotu, i když se tito lidé liší třeba úrovní vzdělání, sociálním postavením, věkem, druhem handicapu či dalšími charakteristikami. Dnešní preferování materiálních hodnot a individualismu vedou k tomu, že vše, tedy i kvalita života, je hodnocena z pohledu peněz. Tento přístup má své opodstatnění, neboť je nutné zvažovat efektivní využití zdrojů. Vyčíslují se finanční náklady na zdravotní péči, pojištění, na výchovu dětí v rodině, život handicapovaného člověka ve společnosti a na studium.1920
19 BUBLEOVÁ, V. Náhradní rodinná péče, 2001, roč. IV, č. II., s. 4.
20 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 38 – 39.
27 Obrázek 2: Model pro posouzení kvality života21
individuální charakteristiky objektivní podmínky života
individuální přání
psychologické ukazatele osobní spokojenost sociální ukazatele
2.4.2 Životní styl
Životní styl je jedním ze základních faktorů ovlivňujících kvalitu života. Vytváří se během života, kdy se člověk dostává do interakce s okolím. Střetávají se vlivy výchovy, sociálního prostředí, ekonomických podmínek, kulturních zvyklostí a další. Svou nezanedbatelnou důležitost mají i vrozené předpoklady a vlastnosti člověka. Životní styl lze tak označit za projev lidské osobnosti v nejširším smyslu. „Životní styl lze charakterizovat jako paletu všech lidských aktivit od myšlení, přes chování až po jednání a to takových, které zaujímají v životě trvalejší místo, většinou se opakují, jsou typické a předvídatelné. Nejčastěji se posuzují podle názorů, postojů a vnějších projevů chování.“22
Do chování se většinou promítá vnitřní motivace a hodnotová orientace jedince. Je však nutné brát na zřetel, že k určitému chování lze člověka donutit a tedy se skončením působení vnějších tlaků pak dojde k rychlé změně a návratu k původnímu stylu života.
Životní styl je proměnlivý v čase, s časem se mění potřeby člověka a stejně tak prochází změnami prostředí. V souvislosti se sociálním prostředím, jehož vlivu se přikládá velká váha, můžeme pak hovořit o životním stylu různě velkých kolektivů až celé populace.
Tedy nejedná se pouze o otázku jednotlivců. Do životního stylu se také promítá kultura a historický vývoj. Dobře viditelné jsou odlišné životní zvyklosti či názory lidí žijících na vesnici oproti těm, kteří bydlí ve městě.23
21 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 39.
22 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 41.
28 2.4.3 Zdraví
V kvalitě každého člověka zaujímá důležité místo zdraví. Popud nutnosti zlepšit zdraví populace je jedním z důležitých momentů při rozvoji sportu pro všechny. Zdraví je individuální záležitostí jedince, je však také věcí společnosti, jak nám ukázal model kvality života uvedený výše. Závisí tedy na tom, jak ke svému zdraví přistupuje sám člověk a jaké podmínky pro zdravý život vytváří společnost. Těmito dvěma směry jsou také orientovány aktivity na podporu zdraví v hospodářsky rozvinutých zemích. „Zdraví se stalo jedním z prostředků vedoucích k životní spokojenosti. V tomto pojetí je definováno jako schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život. Člověk je na jedné straně schopen uskutečňovat svá přání a na druhé straně se přizpůsobovat svému okolí nebo je překonávat.“24 Zdraví není záležitostí výhradně medicíny, ale zabývá se jím také psychologie, sociologie a ekonomika. Je k němu potřeba přistupovat zodpovědně, je celoživotní záležitostí, je procesem, nikoliv jednorázovým stavem. Během života podléhá člověk vlivu různých sociálních skupin (rodina, škola, sportovní klub), které se na něm všechny odrážejí, zanechávají svou stopu a to i na zdraví. Na zdraví působí i prostředí jako kulturní podmínky, stav životního prostředí.
Zdraví ovlivňuje řada faktorů. Část z nich zdraví podporuje, druhá je rizikem.
Značnou důležitost mezi faktory ovlivňující kvalitu života a též zdraví, je životní styl.
Tento můžeme individuálně ovlivňovat, máme možnost volby, můžeme jej do značné míry svobodně utvářet. Vhodná volba životního stylu může z části směřovat k naplňování životní spokojenosti a pozitivně ovlivňovat zdraví. Mezi rizikové faktory, které se vztahují k našemu zdraví, se počítá kouření, nezdravá strava, fyzická nečinnost, obezita, nadměrná konzumace alkoholu, psychosociální stres.25
2.4.4 Zdatnost
Na jedné straně je zdatnost spojována s cílem, jímž je výkon, na druhé straně je zdatnost spojována se zdravím a zdravým životním stylem. Zdravotně orientovanou zdatnost vztahujeme k těm složkám zdatnosti, které jsou uskutečňovány obvyklou tělesnou
23 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 41 – 42.
24 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 43.
29
aktivitou a spojeny se stupněm zdraví. Ve sféře sportu se výkonově orientovaná zdatnost týká převážně jeho elitní a výkonnostní formy. Zdravotně orientovaná zdatnost se naopak objevuje v souvislosti s negativními dopady současného způsobu života na zdraví a v souvislosti se sportem. Zdatnost představuje tělesnou a duševní úroveň stavu jedince a to takovou, aby byl schopen vypořádat se s denními úkoly a to bez nepřiměřené únavy a zároveň měl dostatek energie pro svůj osobní život. Jak bylo naznačeno dělíme ji na dvě složky.
Tělesná zdatnost
„…souhrn vlastností (charakteristických znaků), které lidé mají nebo jichž dosahují a které souvisejí se schopností vykonávat tělesnou činnost.“26 Řadíme sem zdatnost aerobní, silovou, pohyblivost a složení těla.
Duševní zdatnost
Je součástí definice obecně pojímané zdatnosti. V současné moderní uspěchané době je velmi důležitá především v souvislosti s psychosociálním stresem, kterému většina obyvatel denně podléhá. Uvádí se např., že polovina obyvatel trpí neurózami, čtvrtina lehkými depresemi, úzkostí či jinými emočními nedostatky. Duševní stav jedince lze velmi dobře ovlivňovat právě sportem. Sportovní aktivita je prostředkem pro navození pocitu pohody. Tedy cvičení vede nejen k dobré fyzické kondici a upevnění fyzického zdraví,
26 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 50.
27 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 48 – 59.
30
spojováno s dobou mimo práci, mimo pracovní a osobní povinnosti. Lidé mají různý přístup k rekreaci, volí si její způsoby a formy. Jejich výběr je ovlivňován mnoha faktory, ať už je však jakéhokoliv typu, vždy obsahuje prvek zábavy, odpočinku a znovunabytí psychických i fyzických sil. Tyto tři prvky jsou podmínkou rekreace, to ji odlišuje od ostatních činností provozovaných ve volném čase. Rekreace je tedy určitá činnost, která stojí v protikladu proti pasivnímu odpočinku. Musí se opravdu jednat o činnost vedoucí k odpočinku, regeneraci. Pohybová rekreace je taková forma rekreace, při níž je pohyb součástí svobodně zvolených a prováděných činností, které mají současně i svou emocionální a mentální komponentu. Příliš vyčerpávající fyzická činnost, která by přivodila tak velkou únavu, že by jedinec nabyl schopen plnit dobře své pracovní povinnosti či neměl dostatek sil pro svůj osobní život, nelze považovat za rekreativní činnost.
Rekreace je svobodná a dobrovolná činnost ve volném čase, předurčuje prvek svobody. Je věcí svobodné volby. Objektivní podmíněnost závisí na možnostech výběru daných podmínkami časovými, místními, finančními, za nichž k volbě dochází. Rekreace je samozřejmě činností vysoce individuální a specifickou. Způsob rekreování jednoho člověka nemusí vyhovovat jinému jedinci. Lidé se liší ve svých potřebách, zájmech či motivací. V činnostech, kterým se člověk věnuje, se uplatňují různé dovednosti, znalosti a chování. Člověk rád dělá to, co umí a naopak činnostem, které mu příliš nejdou, činí mu obtíže, se vyhýbá.28 Toto pravidlo zvláště platí u člověka s určitým handicapem.
Rekreace slouží k rozvoji lidské osobnosti, přikládají se k ní pozitivní hodnoty.
Hovoříme tedy o rozvoji lidské osobnosti a přínosu pro společnost. „Rekreaci lze charakterizovat jako tělesnou a duševní činnost, jíž se lidé věnují ve svém volném čase v čase pro radost, osvěžení, posílení a odpočinek. Tato činnost závisí jak na samotném jedinci, tak na společenském prostředí, v němž se uskutečňuje.“29
28 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 33 – 35.
29 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 35.
31