SPORTOVCI S DOWNOVÝM SYNDROMEM

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Speciální pedagogika

Studijní obor: Speciální pedagogika pro vychovatele

SPORTOVCI S DOWNOVÝM SYNDROMEM SPORTSMEN WITH DOWN´S SYNDROM

Bakalářská práce: 10–FP–KSS–1031

Autor: Podpis:

Zdeňka SYNOVCOVÁ …...

Vedoucí práce: Ing. Zuzana Palounková Konzultant:

Počet

stran Grafů obrázků tabulek pramenů příloh

68 7 2 16 15 6

(2)

V Liberci dne: 24. 4. 2011

(3)

(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Sportovci s Downovým syndromem Jméno a příjmení autora: Zdeňka Synovcová

Osobní číslo: P08000150

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.

121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 15. 04. 2011

Zdeňka Synovcová

(5)

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Zuzaně Palounkové za cenné rady a ochotnou pomoc v průběhu vzniku této bakalářské práce.

Děkuji své rodině za podporu po celou dobu studia.

(6)

Název bakalářské práce: Sportovci s Downovým syndromem Jméno a příjmení autora: Zdeňka Synovcová

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2010/2011 Vedoucí bakalářské práce: Ing. Zuzana Palounková

Anotace

Bakalářská práce objasnila přehled o životním stylu mentálně postižených, resp. osob s Downovým syndromem, a to v souvislosti s jejich sportovním působením. Pravidelné sportovní aktivity působily na lidi s Downovým syndromem pozitivně tak, jako je tomu u lidí zdravých. Průzkum probíhal prostřednictvím fyziometrického šetření mezi zdravými a mentálně postiženými sportovci i nesportovci. Bylo zjištěno, že pravidelnou sportovní aktivitou se zlepšuje fyzická kondice osob s Downovým syndromem.

Klíčová slova

Sport, Downův syndrom, mentální postižení, kvalita života, životní styl, sportovní aktivity.

(7)

Title of bachelor thesis: Sportsmen with Down´s Syndrome First name and surname of author: Zdeňka Synovcová Academic year of submission of bachelor thesis: 2010/2011 Supervisor of bachelor thesis: Ing. Zuzana Palounková

Summary

Bachelor thesis clarified picture of the lifestyle of the mentally disabled, respectively people with Down´s syndrome, in connection with their sport activities. Regular sports activities has positive influence on people with Down´s syndrome as is the case of healthy people. The research was conducted through a physiometrical survey among healthy and mentally handicapped athletes and non-athletes. It was found that regular sport activity improves the physical condition of people with Down´s syndrome.

Keywords

Sports, Down´s syndrome, mental disability, quality of life, lifestyle.

(8)

Name der Bakalararbeit: Sportler mit Down-Syndrom Name und Vorname des Verfassers: Zdeňka Synovcová Studienjahr der Abgabe der Bakalararbeit: 2010/2011 Leiter der Bakalararbeit: Ing. Zuzana Palounková

Zusammenfassung

Bachelorarbeit geklärt Bild von der Lebensweise der geistig Behinderte, jeweils Menschen mit Down-Syndrom im Zussammenhang mit ihrer Sport-Action. Regelmäßige sportliche Aktivitäten sind für Menschen mit Down-Syndrome positiv, wie ist es der Fall bei gesunden Menschen. Die Forschung wurde durch eine physiometrische Umfrage unter gesund und geistig behinderte Athleten und Nicht-Ahleten. Es wurde festgestellt, dass regelmäßige sportliche Betätigung die körperliche Verassung von Menschen mit Down- Syndrom verbessert.

Stichwort

Sport, Down-Syndrom, geistige Behinderung, Lebensqualität, Lifestyle.

(9)

9

Obsah

1 Úvod ... 10

2 Teoretická část ... 11

2.1 Sport... 13

2.1.1 Struktura sportu ... 13

Struktura sportu podle motivace ... 14

2.1.2 Faktory podmiňující účast ve sportu... 15

2.2 Fyziologie sportu ... 17

2.3 Psychologie sportu ... 24

2.4 Přínos sportu ke kvalitě života ... 26

2.4.1 Kvalita života ... 26

2.4.2 Životní styl ... 27

2.4.3 Zdraví ... 28

2.4.4 Zdatnost... 28

2.4.5 Rekreace a sport... 29

2.5 Downův syndrom... 31

2.5.1 Příčiny vzniku Downova syndromu ... 31

2.5.2 Fyzické příznaky Downova syndromu ... 32

2.5.3 Duševní příznaky Downova syndromu... 33

2.6 Sport zdravotně postižených ... 36

2.6.1 Soutěže... 39

3 Praktická část ... 41

3.1 Cíle, předpoklady a metodika... 41

3.1.1 Cíle... 41

3.1.2 Předpoklady... 41

3.1.3 Popis a charakteristika výzkumného vzorku ... 42

3.1.4 Popis metod a metoda výzkumu ... 42

3.2 Výsledky průzkumu ... 46

3.2.1 Výsledky aktivních sportovců s Downovým syndromem (HDS) ... 46

3.2.2 Výsledky mentálně handicapovaní s Downovým syndromem – nesportovci (HDNS) ………48

3.2.3 Výsledky zdraví lidé – aktivní sportovci (ZS) ... 50

3.2.4 Výsledky zdraví lidé – nesportovci (ZNS)... 52

3.2.5 Souhrnné hodnoty všech zkoumaných skupin 7/2011... 54

3.2.6 Průzkum zdatnosti a BMI v průběhu jednoho roku... 55

3.2.7 Vyhodnocení stanovených předpokladů ... 57

2.3 Shrnutí výsledků... 60

4 Závěr... 62

5 Navrhovaná opatření ... 63

6 Seznam používaných zkratek... 65

7 Seznam použité literatury: ... 66

8 Seznam obrázků ... 67

9 Seznam tabulek ... 67

10 Seznam grafů ... 67

11 Seznam příloh ... 68

12 Přílohy ... 69

(10)

10

1 Úvod

Přeměna světa na konci a začátku nového tisíciletí se významně dotýkají také oblasti sportu. Od samého počátku se člověk neobešel bez intenzivní pohybové činnosti a to platí i pro člověka handicapovaného. Až v posledních deseti letech dochází v naší republice, díky společenským změnám ve spojení neobyčejného technického pokroku, který život usnadňuje, ale přináší i značné negativní změny, k výrazné změně. Životní styl lidí se začíná lišit od předchozího, pohybová činnost je minimalizována. Na novou společenskou situaci a z ní vyplývající problémy je nutno pružně reagovat ve všech oblastech společenského dění, v oblasti tělesné výchovy a sportu pro mentálně postižené především. Pohybová aktivita patří vedle vlivů životního prostředí a vlivu celkového životního stylu k intervenujícím činitelům zdraví a nelze ji ničím nahradit.

Bakalářskou prácí se snažíme zjistit, jaký vliv mají pravidelné sportovní aktivity na zdravý životní styl lidí se zdravotním handicapem a zvláště potom na lidi s Downovým syndromem.

Teoretickou část jsme zaměřili na aspekty podílející se příčinami Downova syndromu v souvislosti s tělesnou výchovou, sportem a zdravým životním stylem.

Empirickou část jsme zaměřili na fyziometrická měření vybraných klientů- aktivních sportovců s Downovým syndromem a nesportovců s Downovým syndromem v porovnání s běžnou populací sportujících a nesportujících mladých lidí. Sledovali jsme vliv dlouhodobě pravidelně vedeného sportovního tréninku na rozvoj tělesné zdatnosti handicapovaného člověka ve spojení s rozvojem tělesných schopností a dovedností.

Zároveň jsme využili praxe plně kvalifikovaného trenéra (instruktora) pro práci s handicapovanými sportovci. Do průzkumu jsme zařadili mentálně handicapované sportovkyně i zdravé sportovce, kteří pravidelně navštěvují sportovní trénink ve sportovním klubu. Opakem byla skupina handicapovaných klientů a skupina mladých lidí bez možnosti či vlastní snahy o sportovní aktivizaci.

(11)

11

2 Teoretická část

„Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne to udělat a já pochopím.“

čínské přísloví

Každý člověk je jedinečnou osobností lišící se od druhých lidí v jednotlivých charakteristikách, stránkách, složkách i strukturách své osobnosti. Ve své podstatě je každý jiný, ať již z hlediska biologického, psychologického či sociálního. Všem nám je tato odvěká pravda dobře známá, počítáme s ní jako s daným faktem a ani se nad ní příliš nepozastavujeme.

Naše tolerance má jisté hranice – hranice, které jsou opět individualizované, tzn.

specificky odlišné pro každého z nás a značně ovlivněné především tzv. společenskými normami nebo zvyklostmi sociální skupiny, v níž žijeme. Za těmito hranicemi ona odlišnost přechází v podceňování, odmítání, negativní hodnocení, odsouzení atd. V této myšlenkové souvislosti se zdá neuskutečnitelný požadavek, aby ona hranice zmizela úplně, abychom byli všichni navzájem schopní a ochotní přiznat druhému plné právo na to „být jiný“. Máme na mysli osoby postižené a dospělé osoby s mentálním postižením. Mentálně postižení se v mnoha ohledech tolik odlišují od uznávaných norem, jsou ještě jedinečnějšími osobnostmi, avšak se stejnými právy na tyto odlišnosti vyplývající z jejich lidství.

V procesu formování osobnosti mentálně postiženého člověka a naší dnešní společnosti má významnou a nezastupitelnou úlohu tělesná výchova, sport a zdravý životní styl. Trvalým a celospolečenským úkolem je a stále bude rozvoj masové tělesné výchovy a sportu dětí a mládeže včetně zapojení mentálně postižených. Dle posledních výzkumů lékařů a sportovních odborníků bylo zjištěno, že pokud mentálně postižený člověk netrpí vrozenou vývojovou vadou či kombinovanou vadou, lze dosáhnout dlouhodobým, systematickým tréninkem, pod vedením odborníků plnohodnotných sportovních výkonů jako zcela zdravý sportovec. Současný stav zapojení do tělovýchovy a její úroveň neodpovídají nejen současným, ale především perspektivním potřebám naší společnosti.¹

Prognózy, s nimiž vstupujeme do nového tisíciletí, nejsou nijak příznivé. Jedna z nich říká, že již v průběhu příštích dvaceti let převýší počet lidí závislých na pomoci společnosti počet těch, kteří budou tvořit aktivní společenský potenciál. Uvážíme-li to do

1 VODÁK, P. Adoptivní dítě a jeho rodiče. 1. vyd. Praha, 1968, s. 17.

(12)

12

důsledků, vidíme, že šanci důstojně přežít může mít jen společnost tvořená fyzicky a psychicky zdatnými, morálně a eticky silnými, zodpovědnými jedinci.²

„Nic neničí lidské tělo jako trvalá nečinnost.“

Aristoteles

2 VODÁK, P. Adoptivní dítě a jeho rodiče. 1. vyd. Praha, 1968, s. 17.

(13)

13

2.1 Sport

Pohled na sport se v posledních letech ve světě i doma výrazně změnil. Sport prošel vývojem souvisejícím se změnami společnosti. Pro současný společenský vývoj jsou určující dva hlavní trendy. Je to globalizace a individualizace. Globalizace pro sport znamená stírání hranic mezi zeměmi, rychlé šíření nových sportovních disciplin. Šíře možností, které dnešní sport nabízí, dává prostor pro projev každého jedince i handicapovaného, pro jeho realizaci a vyjádření hodnot, které jsou mu vlastní. Sport již není homogenním společenským jevem, ale přináší velkou různorodost. Není jen výsadou mladých talentovaných jedinců předvádějících vynikající výkony, ale i lidí starších či handicapovaných, není spojen pouze s vítězstvím a prohrou, ale také s radostí, zábavou, zdravím nebo dobrodružstvím. Pohledy na sport jsou v současné době tedy dva, jako na soutěž, výkon a širší jako na zábavu, rekreaci. Dnešní pohled na sport je výsledkem jeho historického vývoje v kontextu společenského vývoje. Sportem se rozumí všechny formy pohybové činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoliv, si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné a psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních.³

2.1.1 Struktura sportu

Struktura sportu dle úrovně výkonnosti

Sport v pojetí dle výkonnosti rozlišujeme na vrcholový, výkonnostní a rekreační.

Vrcholový a výkonnostní jsou nutně spojeny s účastí na soutěžích. Vrcholový pak jedince živí. Takto pojatý sport však nepokrývá všechny podoby sportu, takové pojetí je příliš úzké.

3 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 24 - 27.

(14)

14 Struktura sportu dle etap jeho vývoje

Ve vývoji sportu se odrážejí tendence celé společnosti, její vývoj. Pro novodobý sport jsou významné tři etapy, ve kterých došlo k důležitým změnám:

 Tradiční sport - institucionalizace sportu, vytvoření mezinárodně platných pravidel,

 Sociokulturně orientovaný sport - orientace sportu na zdraví a širokou veřejnost,

 Alternativně orientovaný sport - hledání alternativ k dosavadnímu náhledu na svět a způsob života, což se týká i sportu.⁴

Struktura sportu podle motivace

Evropská charta uvádí řadu důvodů, proč se lidé aktivně zapojují do sportu. Rozdělení sportu dle motivace nám tyto důvody předkládá.

 Elitní, vrcholový sport - dominantními motivy je dosažení absolutně maximálního výkonu, sociálního postavení a peněz. Působí zde nezbytná poloprofesionální účast sportovce. Toto platí i u sportovce s handicapem.

 Soutěžní klubový sport - je to směs vzrušení ze soutěže, snahy po osobním maximálním výkonu, pro potřebu relaxace a sociálních kontaktu. Účast je vázána na sportovní kluby a federace sportu.

 Rekreační sport - dominantními znaky tohoto druhu sportu jsou relaxace, zdraví a společenské kontakty, účastníci sportu si volí svůj program bez vazby na organizace.

 Fitness sport - hlavním motivem je udržení tělesné zdatnosti.

 Rizikový a dobrodružný sport - hlavním motivem je dobrodružství a napětí. Jsou to sporty finančně náročné na materiální vybavení a volbu správného prostředí.

 Požitkářský sport - touha pro prožití něčeho výjimečného, snaha po dosažení exklusivní zábavy a potěšení. Požitky tohoto typu nabízí hlavně komerční sféra působící v cestovním ruchu.

 Kosmetický sport - zaměřuje se na dokonalý vzhled, využívá narcistických motivů účastníků, kteří touží mít dobře stavěnou a vypracovanou postavu.⁵

4 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 28 – 31.

(15)

15 2.1.2 Faktory podmiňující účast ve sportu

Faktory podmiňující účast ve sportu nepůsobí izolovaně, ale vytváří složitý komplex podmínek. Mají vliv na to, že situace je v různých zemích, regionech i lokalitách rozdílná a to často velmi výrazně. Je proto důležité udělat pro sport obecně i sport handicapovaných lidí maximum, aby se sport stal součástí života co největšího počtu jedinců a tak mohl působit ve směru zlepšování jejich kvality života. Rozlišují se dva druhy podmínek vedoucích jedince k účasti na pohybové aktivitě, resp. sportu.

Vnější podmínky

 Znalost sportu - důležitá je základní znalost sportu, tedy vědět, že existuje určitá sportovní disciplína, chápat její podstatu a znát principy pravidel sportu. Pokud člověk zvládá na slušné úrovni i potřebné dovednosti, narůstá pravděpodobnost, že si sport vybere.

 Postoj ke sportu - v převážné míře se přisuzují sportu pozitivní hodnoty. Postoje lidí, a to hlavně lidí s handicapem, je nutné v tomto smyslu ovlivňovat. Je nutné jim prezentovat sport jako hodnotu, jíž si společnost váží.

 Motivace - vychází ze základních potřeb jedince a to hlavně v mladším věku.

Potřeba pohybu je typická pro zdravé dítě. Děti a mladí lidé mají výraznou potřebu sociálního kontaktu. Handicapovaným lidem musíme k této motivaci pomoci.

Dosažení dobrého výkonu ve sportovní činnosti a zlepšení výkonnosti může kompenzovat případné pocity neúspěchu z osobního či pracovního života, případně kompenzovat zdravotní stupeň postižení. Z vnějších podmínek je důležitý vzor, kdy nápodobou nemusí být jen slavná osobnost, ale i respektovaný kamarád či vrstevník. Důležitý základ sportu je položen v rodině. Je známým faktem, že rodiče s pozitivním vztahem ke sportu a se sportovní minulostí či přítomností podporují v této činnosti také své děti či blízkou handicapovanou osobu.

 Kontakt se sportem - pro kontakt se sportem je důležité prostředí sportu, jeho organizace a řízení na všech úrovních. Je zapotřebí mít odborníky, kteří vědí, jak s lidmi pracovat a co jim nabídnout. Program musí být zajímavý. Musí dojít k situaci, kdy kontakt se sportem přinese jedinci příjemné pocity.

 Příležitost - pro příležitost musí existovat možnost či nabídka, o níž má jedinec zájem. Sportovní kluby s dostatkem volných míst nabízejí formou propagace příjem nových členů klubu. Vydávají se různé propagační materiály, sportovní

(16)

16

kluby vypisují nabídku v tělovýchovných zařízeních, informace publikují i sdělovací prostředky. Využít lze i sportovně zábavných akcí pro veřejnost.

 Sociální image sportu - zájem o sport závisí do značné míry na jeho atraktivnosti nebo módnosti. Vysoká prestiž sportu ve společnosti je podmíněna dobrou podporou a propagací. Tam, kde je sport prezentován jako důležitá hodnota, jako norma životního stylu, nalézáme mnohem vyšší účast než tam, kde podpora a propagace nefunguje.

 Přístup k zařízením – je důležitou podmínkou, neexistence vhodného zařízení je velmi často uváděným důvodem pro absenci sportovní aktivity jedince.

 Volný čas - společnost vymezuje obecný podíl volného času na životě lidí tím, že zákonem určuje délku pracovní doby. Jestliže sport má vysokou prestiž a je považován za nedílnou součást správného vývoje společnosti, pak se dá očekávat vysoké zapojení občanů do aktivního sportování.

 Náklady na sport - vyjadřují, co sport stojí, jak je finančně dostupný. Cena sportu by měla být taková, aby si ho mohlo dovolit co nejvíce lidí.

Vnitřní podmínky

Mezi tyto řadíme věk, pohlaví, rodinu, zájem, volný čas a finanční situaci. Jedná s o osobní, individuální podmínky jednotlivce. Dále je třeba do této kategorie zařadit zdravotní stav.⁶

(17)

17

2.2 Fyziologie sportu

Fyziologie sportu je aplikovaným oborem fyziologie, která je vědou o funkcích živých organismů. V případě člověka tedy o funkci jednotlivých tkání, orgánů a soustav organismu. Fyziologii sportu můžeme též nazvat fyziologií tělesné zátěže. Tento obor se zabývá studiem funkčních projevu organismu při zátěži, zaměřuje se na sledování reakce a adaptace na zátěž, dále zdravotním významem pohybu, jako prevence chorob, léčba, rekondice a regenerace. Součástí je též funkční a biochemická diagnostika, která se provádí v laboratorních i terénních podmínkách. Získané poznatky se aplikují do sportovní praxe.⁷

Lidský organismus lze zatěžovat různými způsoby dle zvolené pohybové činnosti.

Velmi důležitá je intenzita zatížení, která vede k dosažení různých výsledků. Tato intenzita by měla odpovídat cíli každého individuálního sportovce, dále jeho osobním možnostem, trénovanosti atd. Následující tabulka nám ukáže metabolickou a funkční charakteristiku zatížení dle intenzity metabolismu, kde si můžeme udělat základní obrázek o možnostech zatížení.

7 JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. 1. vyd. Příbram , 2007, s. 92.

(18)

18

Tabulka 1: Metabolická a funkční charakteristika zatížení podle intenzity metabolismu⁸ Maximální Submaximální Středně

krátká

Středně dlouhá

Mírná

Doba trvání Sekundy (5-10 s)

Desítky sec (40-140 s)

Minuty (3-7 min)

Desítky min.

(7-180 min)

Hodiny (5 h a déle)

% nál. BM 20 000 10 000 5 000-2 000 1 000 500-300

Zdroje energie

ATP, CP Anaerobní glykolýza, (ATP, CP, aer.

fosforylace)

Aerobní fosforylace, (anaerobní glykolýza)

Aerobní fosforylace cukrů, tuků

Aerobní fosforilace tuků, cukrů

Dodávka energie

Sval Sval, krev Krev Krev,

zásobárny

Zásobárny, krev

Aerobně 5 % 10-30 % 50 % 60-90 % 90-100 %

Anaerobně 95 % 90-70 % 50 % 40-10 % 10-0 %

SF (min^-1) 170-190 180-210 170-190 140-170 100-130

Q (l.min^-1) 17-23 30-35 15-25 15-20 8-10

VO2

(l.min¹)

0,3-0,8 3,5-5,5 4-5 2-3 0,5-1,5

O2 dluh (l) 5-15 10-20 10-20 3-10 0

LA (mmol.l^-1)

2-4 16-22 6-12 3-4 2-3

Nejvíce zatěžované systémy

Nervosvalový systém

Nervosvalový, oběhových, dýchací systém

Oběhový, dýchací i nervosvalový systém

Zásoby energie, oběhový a dýchací, nervosvalový pasivní hybný syst.

BM – bazální metabolismus, základní energetická přeměna ATP – adenosintrifosfát

CP – kreatinfosfát

SF – srdeční (tepová) frekvence

8 JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. 1. vyd. Příbram , 2007, s. 99.

(19)

19 Q – minutový objem srdeční

V – minutová ventilace plic VO2 – spotřeba kyslíku O2 dluh – kyslíkový dluh LA – koncentrace laktátu v krvi

K zatížení maximální intenzity patří aktivity rychlostí a silové povahy trvající pouhých několik sekund. Submaximální intenzitou disponují rychlostně-vytrvalostní či vytrvalostně-rychlostní sporty. Toto zatížení lze funkčně i pocitově považovat za nejnáročnější. Dochází k nejvyššímu vytížení oběhového i dýchacího systému, objevují se nejvyšší hodnoty kyslíkového dluhu a koncentrace laktátu v krvi. Mezi zatížení střední a mírné intenzity spadají sporty aerobního charakteru. Limitním faktorem jsou zde energetické zásoby organismu.⁹

Funkční změny při pohybové činnosti

Během pohybové činnosti dochází ke zvýšení prokrvování svalstva a vnitřních orgánů.

Objem cirkulující krve (cca 5-6 l) se zvyšuje o 1-1,5 litru. Vyplavuje se více červených krvinek do kostní dřeně. Zvýšení průtoku krve je dáno zvýšením srdeční frekvence, tedy počtem stahů srdce za minutu. Dlouhodobé dynamické zatížení organismu působí celkově snižování krevního tlaku a posílení srdce, tedy je pro tělo přínosné. Při zatížení se též zvyšuje dechová frekvence i dechový objem. Pravidelným tréninkem se zvyšuje vitální kapacita plic z 3-4 l na 5-6 l, jedná se však především o trénink aerobního charakteru.

Souhrnným ukazatelem vnitřního a vnějšího dýchání i transportu dýchacích plynů oběhovým systémem jen spotřeba kyslíku (VO2). Hodnoty VO2 max charakterizují obecnou zdatnost u vytrvalostních, silově-vytrvalostních a rychlostně-vytrvalostních sportů.¹⁰

Výživa a tělesné složení

Výživa sportovce představuje komplexní oblast. Zároveň je záležitostí vysoce individuální.

Přesto je možné formulovat základní zásady racionální výživy, ze kterých může vyjít

9 JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. 1. vyd. Příbram , 2007, s.100

10 JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. 1. vyd. Příbram , 2007, s.

103-107.

(20)

20

většina sportovců. Jedná se o systém několika dynamických rovnováh – energetické bilance, bilance živin, vitaminů, minerálních látek, stopových prvků a bilance vody.

 Energetická bilance – kvantitativní vztah mezi příjmem a výdejem energie.

Energetický příjem = energetický výdej +/- rezervy.

Ideálně je tato bilance vyrovnaná. Pakliže příjem převyšuje výdej, po určité době dochází k vytváření energetických rezerv ve formě zásobního tuku. Při opačném poměru jsou energetické potřeby kryty právě z rezerv. Pro správné stravování je důležitá frekvence příjmu potravy a to minimálně pětkrát denně. Organismu tak funguje efektivněji a neukládá zásoby. Potraviny je samozřejmě potřeba správně dávkovat, což závisí na míře pohybové aktivity, věku, váze a individuálních předpokladech.

 Bilance živin – charakterizuje výživu z hlediska kvalitativního, jedná se o poměr bílkovin, tuků a cukrů. Poměr by měl odpovídat zhruba 10 % : 30 % : 60 % pro bílkoviny, tuky, cukry. Bílkoviny by měly být z 55 % živočišného původu, ze 45 % rostlinného původu. Lze je zkonzumovat prostřednictvím vyvážené stravy, není nutno je dodávat ve formě umělých preparátů. Nejvyšší podíl v energetickém příjmu mají cukry. 80 % energie pocházející z cukrů by mělo připadat na polysacharidy, tj. složené cukry (rýže, těstoviny, celozrnné pečivo) a 20 % na monosacharidy a disacharidy (glukóza, fruktóza, sacharóza). U déle trvajících sportovních výkonů je třeba cukry průběžně doplňovat. Posledními z trojice jsou tuky. Jsou významným zdrojem energie, ovšem uplatňují se při nižších intenzitách činnosti. 1 kg tuků poskytne energii na 10-20 hodin činnosti. Větší část přijatých tuků by měla být rostlinného původu, menší část živočišného. V typické české stravě je tuků nadbytek.

 Bilance vitamínů a minerálů – hrají významnou úlohu v metabolismu živin.

Vitamíny jsou životně důležité látky, které organismus sám nedokáže vytvořit nebo jen v omezené míře. Vitamíny jsou nezbytné pro správnou funkci organismu.

Rozlišujeme vitamíny rozpustné v tucích a vodě. Tělesná zátěž zvyšuje potřebu některých vitamínů a minerálů. Důležité je zvolit správné množství, nadbytek i nedostatek jsou nežádoucí. V současné době se často doporučuje zvýšit příjem antioxidantů (vit. C, E, selen), příliš vysoké dávky však škodí.

 Poslední položkou je voda. Tu přijímáme z nápojů a stravy. Ovoce a zelenina obsahují 90-95 % vody, smíšená strava pak cca 65 % vody. Příjem vody určují její

(21)

21

ztráty, tedy výdej močí a kůží a dýcháním. Celkový obrat vody je zhruba 2-3 litry denně, při fyzické zátěži či zvýšené teplotě více.¹¹

Ve výživě je třeba se vyvarovat dietním excesům, jako je přejídání a přísné redukční diety.

Kromě výše uvedených zásad je dobré snížit příjem masa, naopak zvýšit příjem rostlinné stravy, zajistit dostatečný příjem vlákniny. Existuje tzv. výživová pyramida, která nám pomůže se v problematice lépe zorientovat.

Obrázek 1: Výživová pyramida (dle Jansi, Dovalila)

Cukr, sůl, sladkosti, alkohol,

živočišné tuky – 5 %

Mléčné a živočišné bílkoviny – 20 % Ovoce a zelenina – 35 %

Obilniny, celozrnné pečivo, těstoviny, luštěniny, rýže, ořechy – 40 %

V důsledku nadměrné konzumace energeticky bohatých látek, dochází ke zbytnění tukové tkáně, zvyšuje se tělesná hmotnost a dochází k nadváze. Tuto lze posuzovat např. indexem tělesné hmotnosti – BMI. BMI je používáno jako měřítko obezity, umožňující statistické porovnání lidí s různou výškou a váhou. Výpočet BMI pro konkrétního jednotlivce nelze brát jako absolutní ukazatel, spíše jen jako přibližné vodítko, které by mělo být použito jen jako jeden z více prostředků.

Teoretický podklad

Hodnocení s využitím BMI může být zavádějící, jelikož u vztahu výška – váha není určeno, do jaké míry bude ovlivněn faktory, jakými jsou kostra a svalová hmota. Z praktických důvodů však tato kategorizace hmotnosti zůstává nejčastěji používanou.

114-117.

(22)

22 Pomůcky

Krejčovský metr, váha.

Provedení

Index se spočítá vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky. Do tohoto vzorce se dosazuje hmotnost v kilogramech a výška v metrech a výsledná jednotka kg/m² se vynechává.

Vzorec výpočtu BMI hmotnost BMI= ___________________

výška² Hodnocení

Přesné hranice mezi jednotlivými kategoriemi (závažná podvýživa, podváha, optimální váha atd.) se mezi různými odborníky liší, ale všeobecně je BMI pod osmnáct a půl považováno za podváhu, která může být příznakem poruchy stravování či jiného zdravotního problému. Zatímco BMI nad dvacet pět se považuje za nadváhu a nad třicet za příznak obezity. Tyto hranice platí pro dospělé starší dvaceti let let.

Tabulka 2: Hodnocení indexu BMI

Kategorie BMI Hodnoty indexu

Podváha ≤ 18,5

Ideální váha 18,5–25

Nadváha 25–30

Mírná obezita 30–35

Střední obezita 35–40

Morbidní obezita > 40

(23)

23

U sportovců může „nadváhu“ způsobit nárůst svalové hmoty. Tedy nejedná se pak o obezitu. U nesportujících jedinců dochází k opačnému problému, BMI je v normě, ovšem při rozboru složení těla dochází ke zjištění, že jedinec disponuje nedostatkem svalů a přebytkem tukové hmoty. BMI je pouze orientační údaj, vždy je třeba provést přesnější biometrická měření. Hodnotíme-li složení těla, využívá se zpravidla dvousložkový model, jež tělesnou hmotnost dělí na hmotnost tuku a tukuprosté hmoty. Tuk se dělí na zásobní, tedy podkožní a základní mající mechanické a strukturální funkce. Základní hodnota tuku u mužů jsou 3 %, u žen 12 %. Podíl tělesného tuku závisí na pohlaví, věku, sportovní aktivitě, stavu výživy.

Tabulka 3: Procento tělesného tuku u různých skupin populace (stanoveno metodikou IBP)¹²

Průměrná populace Speciální skupiny populace

Věk (r) Muži Ženy Vytrvalci Muži 6-8 %

12 let 16,1 % 21,5 % Ženy 14-16 %

15 let 14,5 % 20,2 % Sportovci Muži 10-13 %

20 let 13,3 % 19,5 % Ženy 17-20 %

25 let 13,5 % 20,0 % Hraniční Muži 18-22 %

30 let 14,5 % 21,5 % Ženy 25-29 %

40 let 17,3 % 24,9 % Obézní Muži nad 23 %

50 let 17,6 % 26,5 % Ženy nad 30 %

(24)

24

2.3 Psychologie sportu

Sport a pohybové aktivity celkově představují jak výkonnostní, tak zábavnou motoriku člověka. Důležitou roli hraje prožitek. V nejširším smyslu závisí výkon na centrálních (mentálních) schopnostech, lokálních schopnostech (smyslových orgánů, motoriky), instrumentálních strukturách (dovednostech) a neintelektuálních faktorech (motivace, únava, emoce). Z psychologického hlediska je výkon závislý na schopnostech a motivaci.

Schopnosti se člení na senzorické, pohybové a intelektuální. Výkony jsou provázeny emocemi, motivací a volním úsilím. Roli hraje motivace ke sportu, tedy podněcující příčina chování, která je nesmírně mnohotvárná, proměnlivá v čase i co do intenzity.

Kořeny sportovní motivace patrně spočívají v potřebě sociálního srovnávání. O motivaci jsme se již podrobněji zmínili výše. Důležité je působení sportu na lidskou osobnost i na sociální skupinu. Současný životní styl nabízející řadu možností odreagování jako drogy, alkohol, počítačové hry atd., bohužel vede k zatlačování sportovních aktivit do pozadí a k nárůstu pohybového manka. Problémem je též pohodlnost a obezita obyvatelstva.¹³¹⁴

Důležitým bodem je osobnost sportovce. „Osobnost sportovce chápeme jako jednotu duševních vlastností a psychických procesů, stavů, které jsou relativně stálé a typickým způsobem se projevují v každé sportovní činnosti.“¹⁵ Struktura a dynamika osobnostních rysů má svůj základ ve vnitřní, biologické podstatě člověka, zvláště v individuálních dispozicích. Dále ji utvářejí vnější vlivy, tj. prostředí a společnost. Každý sportovec je neopakovatelnou osobností a tato je hlavním tématem psychologie sportu.

Osobnostní faktory lze dělit. První důležitou oblastí je temperament, který se prolíná s biologickým základem osobnosti:

 Cholerik – instabilní, extrovertní,

 Sangvinik – stabilní, extrovertní,

 Flegmatik – stabilní, introvertní,

 Melancholik – instabilní, introvertní.

Dále jsou zásadní schopnosti jedince, tyto chápeme jako souhrn psychických a tělesných předpokladů, možností člověka:

 Senzorické – smyslová senzibilita, vnímání času a prostoru, pozornost.

12 JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram , 2007, s. 121.

13 JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram, 2007, s. 63.

14 DOVALIL, J. et al. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha, 2009, s. 40-41.

15 JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram, 2007, s. 67.

(25)

25

 Senzomotorické - silové, rychlostní, vytrvalostní, obratnostní.

 Intelektuální – všeobecná, pohybová, hráčská inteligence, docilita aj.

 Estetické – interpretace, tvořivost.

Nejvýše postavenou vlastností ve struktuře osobnosti je charakter. Vyjadřuje propojení motivačních vlastností osobnosti z hlediska přístupu člověka k sobě samému, k jiným lidem, ke společnosti, ale i ke sportovní činnosti. Můžeme jej charakterizovat uspořádáním do systému zaměřenosti, hodnotové orientace, zájmů, postojů, vztahů. Je důležité, jak jedinec pojímá sám sebe, jak se přijímá, přistupuje k sobě, tzv. sebepojetí. Charakter podmiňuje chování a jednání člověka a také se v něm utváří. Formuje morální profil osobnosti. Velmi důležitou roli hraje též zaměřenost osobnosti sportovce, sem patří především hyperaspirativnost, tendence být dobře hodnocen sociální skupinou, tendence být efektivní.¹⁶¹⁷

Psychologická příprava sportovce zahrnuje řadu bodů, které ovlivňují následný výsledek. Důležité je sebepoznání, vnitřní řeč, relaxace, koncentrace pozornosti, plánování cílů, imaginace a týmová koheze.¹⁸

16 JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram, 2007, s. 68-71.

17 DOVALIL, J. et al. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha, 2009, s. 44.

18 JANSA, P., DOVALIL, J. et al. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram, 2007, s. 80-90.

(26)

26

2.4 Přínos sportu ke kvalitě života

Sport nestojí v lidském životě sám o sobě. Pakliže se mu jedinec věnuje dobrovolně a s radostí, přispívá mu sport do kvality jeho života mnoha způsoby a směry. Sport a pohybová aktivita celkově lidský život obohacuje, povznáší.

2.4.1 Kvalita života

Každý člověk usiluje o to mít dobrý život, prožít jej bez nedostatku, bez starostí a příjemně. Kritéria pro posouzení, zda život je či není kvalitní, mohou být velmi různorodá.

Dobrý život je obecně spojen s materiálním dostatkem, se spokojeností, špatný život s nemocí či něčím nepříjemným.

Vnímání kvality života není jednoznačné. Pohled na svět a osobní život je různý u lidí, kteří překonali velkou krizi nebo se vyrovnávají s trvalými zdravotními následky a handicapem. Z vnějšku se jejich situace může jevit jako problematická, neradostná. Oni sami ji však mohou vidět opačně. Je zřejmé, že kvalita života souvisí s naplňováním lidských potřeb, s uspokojováním přání a tužeb jedince. Naplnění subjektivních potřeb je žádoucí a dostačující podmínkou toho, aby náš život měl z našeho osobního hlediska vysokou kvalitu. Každý za kvalitní život může považovat něco jiného. Společnost by měla pomáhat vytvářením podmínek života, které mu osobní pozitivní hodnocení umožní. Na druhé straně společnost potřebuje, aby jí byl jedinec užitečný, aby přispíval k celkové prosperitě a to i u člověka s handicapem. Z obecného hlediska má život každého člověka stejnou hodnotu, i když se tito lidé liší třeba úrovní vzdělání, sociálním postavením, věkem, druhem handicapu či dalšími charakteristikami. Dnešní preferování materiálních hodnot a individualismu vedou k tomu, že vše, tedy i kvalita života, je hodnocena z pohledu peněz. Tento přístup má své opodstatnění, neboť je nutné zvažovat efektivní využití zdrojů. Vyčíslují se finanční náklady na zdravotní péči, pojištění, na výchovu dětí v rodině, život handicapovaného člověka ve společnosti a na studium.¹⁹²⁰

19 BUBLEOVÁ, V. Náhradní rodinná péče, 2001, roč. IV, č. II., s. 4.

(27)

27 Obrázek 2: Model pro posouzení kvality života²¹

individuální charakteristiky objektivní podmínky života

individuální přání

psychologické ukazatele osobní spokojenost sociální ukazatele

2.4.2 Životní styl

Životní styl je jedním ze základních faktorů ovlivňujících kvalitu života. Vytváří se během života, kdy se člověk dostává do interakce s okolím. Střetávají se vlivy výchovy, sociálního prostředí, ekonomických podmínek, kulturních zvyklostí a další. Svou nezanedbatelnou důležitost mají i vrozené předpoklady a vlastnosti člověka. Životní styl lze tak označit za projev lidské osobnosti v nejširším smyslu. „Životní styl lze charakterizovat jako paletu všech lidských aktivit od myšlení, přes chování až po jednání a to takových, které zaujímají v životě trvalejší místo, většinou se opakují, jsou typické a předvídatelné. Nejčastěji se posuzují podle názorů, postojů a vnějších projevů chování.“²²

Do chování se většinou promítá vnitřní motivace a hodnotová orientace jedince. Je však nutné brát na zřetel, že k určitému chování lze člověka donutit a tedy se skončením působení vnějších tlaků pak dojde k rychlé změně a návratu k původnímu stylu života.

Životní styl je proměnlivý v čase, s časem se mění potřeby člověka a stejně tak prochází změnami prostředí. V souvislosti se sociálním prostředím, jehož vlivu se přikládá velká váha, můžeme pak hovořit o životním stylu různě velkých kolektivů až celé populace.

Tedy nejedná se pouze o otázku jednotlivců. Do životního stylu se také promítá kultura a historický vývoj. Dobře viditelné jsou odlišné životní zvyklosti či názory lidí žijících na vesnici oproti těm, kteří bydlí ve městě.²³

21 SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Vybrané kapitoly. 2. Vyd. Praha, 2005, s. 39.

(28)

28 2.4.3 Zdraví

V kvalitě každého člověka zaujímá důležité místo zdraví. Popud nutnosti zlepšit zdraví populace je jedním z důležitých momentů při rozvoji sportu pro všechny. Zdraví je individuální záležitostí jedince, je však také věcí společnosti, jak nám ukázal model kvality života uvedený výše. Závisí tedy na tom, jak ke svému zdraví přistupuje sám člověk a jaké podmínky pro zdravý život vytváří společnost. Těmito dvěma směry jsou také orientovány aktivity na podporu zdraví v hospodářsky rozvinutých zemích. „Zdraví se stalo jedním z prostředků vedoucích k životní spokojenosti. V tomto pojetí je definováno jako schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život. Člověk je na jedné straně schopen uskutečňovat svá přání a na druhé straně se přizpůsobovat svému okolí nebo je překonávat.“²⁴ Zdraví není záležitostí výhradně medicíny, ale zabývá se jím také psychologie, sociologie a ekonomika. Je k němu potřeba přistupovat zodpovědně, je celoživotní záležitostí, je procesem, nikoliv jednorázovým stavem. Během života podléhá člověk vlivu různých sociálních skupin (rodina, škola, sportovní klub), které se na něm všechny odrážejí, zanechávají svou stopu a to i na zdraví. Na zdraví působí i prostředí jako kulturní podmínky, stav životního prostředí.

Zdraví ovlivňuje řada faktorů. Část z nich zdraví podporuje, druhá je rizikem.

Značnou důležitost mezi faktory ovlivňující kvalitu života a též zdraví, je životní styl.

Tento můžeme individuálně ovlivňovat, máme možnost volby, můžeme jej do značné míry svobodně utvářet. Vhodná volba životního stylu může z části směřovat k naplňování životní spokojenosti a pozitivně ovlivňovat zdraví. Mezi rizikové faktory, které se vztahují k našemu zdraví, se počítá kouření, nezdravá strava, fyzická nečinnost, obezita, nadměrná konzumace alkoholu, psychosociální stres.²⁵

2.4.4 Zdatnost

Na jedné straně je zdatnost spojována s cílem, jímž je výkon, na druhé straně je zdatnost spojována se zdravím a zdravým životním stylem. Zdravotně orientovanou zdatnost vztahujeme k těm složkám zdatnosti, které jsou uskutečňovány obvyklou tělesnou

(29)

29

aktivitou a spojeny se stupněm zdraví. Ve sféře sportu se výkonově orientovaná zdatnost týká převážně jeho elitní a výkonnostní formy. Zdravotně orientovaná zdatnost se naopak objevuje v souvislosti s negativními dopady současného způsobu života na zdraví a v souvislosti se sportem. Zdatnost představuje tělesnou a duševní úroveň stavu jedince a to takovou, aby byl schopen vypořádat se s denními úkoly a to bez nepřiměřené únavy a zároveň měl dostatek energie pro svůj osobní život. Jak bylo naznačeno dělíme ji na dvě složky.

Tělesná zdatnost

„…souhrn vlastností (charakteristických znaků), které lidé mají nebo jichž dosahují a které souvisejí se schopností vykonávat tělesnou činnost.“²⁶ Řadíme sem zdatnost aerobní, silovou, pohyblivost a složení těla.

Duševní zdatnost

Je součástí definice obecně pojímané zdatnosti. V současné moderní uspěchané době je velmi důležitá především v souvislosti s psychosociálním stresem, kterému většina obyvatel denně podléhá. Uvádí se např., že polovina obyvatel trpí neurózami, čtvrtina lehkými depresemi, úzkostí či jinými emočními nedostatky. Duševní stav jedince lze velmi dobře ovlivňovat právě sportem. Sportovní aktivita je prostředkem pro navození pocitu pohody. Tedy cvičení vede nejen k dobré fyzické kondici a upevnění fyzického zdraví, nýbrž i k vysoké míře dobrého pocitu, zadostiučinění. Pohybové aktivity ve volném čase by měly nabízet příjemné prožitky, které nám posléze pomáhají vyrovnávat se s každodenním stresem.²⁷

2.4.5 Rekreace a sport

Volný čas poskytuje prostor pro naplnění řady lidských potřeb, mezi které patří také nutnost odpočinout si, zregenerovat své fyzické a psychické síly, zrekreovat se. Rekreace má v našem životě své nezastupitelné místo, je jeho větší či menší součástí, záleží jednotlivec od jednotlivce. Rekreování ve spojení se zdravým životním stylem, je

(30)

30

spojováno s dobou mimo práci, mimo pracovní a osobní povinnosti. Lidé mají různý přístup k rekreaci, volí si její způsoby a formy. Jejich výběr je ovlivňován mnoha faktory, ať už je však jakéhokoliv typu, vždy obsahuje prvek zábavy, odpočinku a znovunabytí psychických i fyzických sil. Tyto tři prvky jsou podmínkou rekreace, to ji odlišuje od ostatních činností provozovaných ve volném čase. Rekreace je tedy určitá činnost, která stojí v protikladu proti pasivnímu odpočinku. Musí se opravdu jednat o činnost vedoucí k odpočinku, regeneraci. Pohybová rekreace je taková forma rekreace, při níž je pohyb součástí svobodně zvolených a prováděných činností, které mají současně i svou emocionální a mentální komponentu. Příliš vyčerpávající fyzická činnost, která by přivodila tak velkou únavu, že by jedinec nabyl schopen plnit dobře své pracovní povinnosti či neměl dostatek sil pro svůj osobní život, nelze považovat za rekreativní činnost.

Rekreace je svobodná a dobrovolná činnost ve volném čase, předurčuje prvek svobody. Je věcí svobodné volby. Objektivní podmíněnost závisí na možnostech výběru daných podmínkami časovými, místními, finančními, za nichž k volbě dochází. Rekreace je samozřejmě činností vysoce individuální a specifickou. Způsob rekreování jednoho člověka nemusí vyhovovat jinému jedinci. Lidé se liší ve svých potřebách, zájmech či motivací. V činnostech, kterým se člověk věnuje, se uplatňují různé dovednosti, znalosti a chování. Člověk rád dělá to, co umí a naopak činnostem, které mu příliš nejdou, činí mu obtíže, se vyhýbá.²⁸ Toto pravidlo zvláště platí u člověka s určitým handicapem.

Rekreace slouží k rozvoji lidské osobnosti, přikládají se k ní pozitivní hodnoty.

Hovoříme tedy o rozvoji lidské osobnosti a přínosu pro společnost. „Rekreaci lze charakterizovat jako tělesnou a duševní činnost, jíž se lidé věnují ve svém volném čase v čase pro radost, osvěžení, posílení a odpočinek. Tato činnost závisí jak na samotném jedinci, tak na společenském prostředí, v němž se uskutečňuje.“²⁹

(31)

31

2.5 Downův syndrom

Downův syndrom, dále jen DS, též označovaný jako Downova nemoc (morbus Downi), je nejrozšířenější forma mentální retardace. Za mentálně postiženého je považován člověk, který zaostává ve vývoji rozumových schopností, odlišně se vyvíjí v některých psychických vlastnostech a dochází u něho k poruchám adaptačního chování. Příčinou mentální retardace je organické poškození mozku. Dělíme jej na oligofrenii, která vzniká v období prenatální, perinatálním či časně postnatálním a demenci, jež chápeme jako poškození mozku v průběhu života jedince. Vývoj jedince může být následkem poškození mozku narušen, zastaven či zvrácen. Pakliže dochází k zaostávání vývoje z jiných příčin než poškození mozku, neoznačujeme tento stav jako mentální postižení. Dalším znakem mentálního postižení je jeho trvalost. Mentální retardací nazýváme trvalé snížení rozumových schopností vzniklé v důsledku organického poškození mozku. Tento stav se též často nazývá termínem handicap.³⁰ Okolo 10% mentálně postižených jsou lidé s DS.

Postižení s touto formou oligofrenie mají charakteristický vzhled, který je činí vzájemně podobnými a společností rozpoznatelnými. DS je chromozomálním onemocněním, jedná se o trizonii 21. chromozomu, tedy nadbytek jednoho chromozomu.³¹

2.5.1 Příčiny vzniku Downova syndromu

Víme, že příčinou vzniku DS je nepárový chromozom 21. Věda se snaží zjistit, proč tento vzniká, což se ovšem zatím zcela nedaří. Výskyt DS je v každé populaci zhruba stejný.

Vědecké poznatky ukazují, že na jeho vznik nemá vliv příslušnost k určitému etniku, sociální postavení či geografická poloha bydliště. Stejně tak jako jej neovlivňuje zdravotní stav matky, přísun vitamínů ani způsob života v těhotenství. Stejně tak alkohol, nikotin či drogy vznik DS neovlivňují. Jistá souvislost byla nalezena pouze u věku rodičů. Matky starší 35 let a otcové starší 50 let jsou potomkem s DS ohrožení více.

Geneticky se lidé s DS od běžné populace liší stavbou buněk. Každá buňka obsahuje jeden chromozom navíc, tedy místo 46 chromozomů uspořádaných ve 23 párech, mají 47 chromozomů uspořádaných v párech a jedné trojici.

30 ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 2. vyd. Praha, 2003, s. 24 - 26.

31 ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 2. vyd. Praha, 2003, s. 125 – 126.

(32)

32

 Nondisjunkční typ trizonie 21 - K chromozomální chybě dochází již při prvním dělení pohlavní buňky, kdy dochází k přesunu obou chromozomu č. 21 do buňky, z níž se po oplodnění stává vajíčko s celkovým počtem 47 chromozomů. Takto vzniká DS v 93 % případů.

 Chromozomální mozaika - ve 3 % případů dochází k chromozomální chybě až po spojení pohlavních buněk s normálním počtem chromozomů, během následujícího dělení buňky. Výsledkem je mozaiková forma DS, kdy určité procento buněk obsahuje 46 chromozomů a určité procento má jeden chromozom navíc.

 Translokační typ – ve 4 % případů jsou nositelem zárodečné pohlaví buňky rodiče.

Tento nevykazuje příznaky DS, ovšem je nositelem a přenašečem chromozomální odchylky.

Ve většině případů není DS dědičný, pouze translokační typ je třeba sledovat se zvýšenou pozorností, neboť tam je riziko zvýšené. Zatím neexistuje žádná spolehlivá metoda, která by výskytu tohoto postižení dokázala zabránit.³²

2.5.2 Fyzické příznaky Downova syndromu

Na základě specifické genetické výbavy jedinců s DS dochází k podobnosti jejich fyziognomie a anatomie. Hlava je menší, zadní část plošší, takže vypadá kulatě. Obličej má ploché rysy. Oční víčka jsou úzká a šikmá, což způsobuje dojem šikmých očí. Jedinci mají malé uši a ústa, tato bývají často trvale pootevřená s jazykem visícím ven. Jazyk je totiž na dutinu ústní příliš velký, což ve spojení se svalovou hypotonií, která je též charakteristická, způsobuje jeho vyčnívání mezi rty. Krk bývá kratší a mohutnější. Až 40 % jedinců s DS trpí srdeční vadou. Končetiny mívají normální tvar, ruce a chodidla bývají malá a silná. U poloviny dětí je pozorována rýha přes dlaň, časté jsou ploché nohy. Mnoho dětí s DS má nízký svalový tonus, menší svalovou sílu a omezenou koordinaci, což se vývojem zlepšuje.

Děti rostou pomaleji a mají sklony k nadváze, což lze redukovat skrze stravu a pohybový režim. Často se objevují smyslové vady, jako jsou potíže se zrakem či sluchem.³³

(33)

33 2.5.3 Duševní příznaky Downova syndromu

Dítě s Downovým syndromem je vždy postiženo mentálním deficitem. V současnosti je mentální retardace charakterizována individuálními zvláštnostmi psychických činností při dominantním postižení oblasti intelektové. Je to stav, který vzniká v různých vývojových obdobích života jedince, odráží se v jeho chování a sociální přizpůsobivosti při zachování rozdílných schopností a kapacity.³⁴ V interpretaci vývojových možností dětí s DS se autoři často neshodují. Marková, Středová vyčleňují jedince s Downovým syndromem ze skupiny jiných mentálně retardovaných. Podle nich vrchol duševního rozvoje těchto jedinců nastupuje u 48% případů až ve věku 20-37 let, do 16 let věku dosahují vrcholu jen v 16%

případů.³⁵ Rovněž Kučera vyděluje trizomiky ze standardního obrazu mentální retardace.

V inteligenčních zkouškách podle něho dosahují lepších výsledků v předškolním věku, se stoupajícím věkem se křivka zplošťuje. Vývoj sociálních návyků a společenská přizpůsobivost předstihuje vývoj řeči, myšlení a usuzování. Pro tyto děti je charakteristický zájem o sociální dění a dobrá schopnost nápodoby.³⁶

Děti s Downovým syndromem nejsou schopny abstraktního myšlení, to je ulpívavé a těžkopádné, mají sníženou koncentraci pozornosti, paměť je mechanická, obtížně se orientují v čase, nejsou schopny početních úkonů, čísla rozlišují asi do deseti, naučí se rozlišovat barvy, mají smysl pro rytmus. Dobře se orientují v konkrétních situacích, výraznou vlastností je poddajnost a sklon k napodobování.³⁷ Vágnerová uvádí, že mentální defekt vzniklý na základě chromozomální aberace má své charakteristické rysy. Vedle výše zmíněných jmenuje ještě navíc rovnoměrně sníženou inteligenci. Většina těchto dětí má zdravé rodiče, takže výchovné zanedbání je spíše výjimkou.³⁸

Je nutno si uvědomit, že úroveň rozumových schopností všech dětí s DS není stejná. U všech se vyskytuje mentální retardace, ovšem ta je různě hluboká s množstvím specifik. Zajímavým poznatkem je, že IQ těchto jedinců zpočátku života, tj. asi do osmého roku, částečně klesá, což ovšem může být podpořeno i faktem, že v případě těchto dětí je kladen důraz především na vývoj motoriky a smyslových reakcí. Průměrná hodnota IQ

34 ŠVINGALOVÁ, D. Vybrané kapitoly z psychopedie. 1. vyd. Liberec, 1998.

35 MARKOVÁ, Z., STŘEDOVÁ, L. Mentálně postižené dítě v rodině. 1. vyd. Praha, 1987.

36 KUČERA, J. Downův syndrom : model a problém. 1. vyd. Praha, 1981.

37 GUTVIRHT, J. Základy dětského lékařství pro speciální pedagogy. 2. vyd. Praha, 1984.

38 VÁGNEROVÁ, M. Abnormální vývoj osobnosti jako následek negativního působení. 1. vyd. Liberec, 1995.

(34)

34

odpovídá střední mentální retardaci. Pro vývoj dětí s DS má mimořádný význam rozvoj jejich řeči. Při sledování vývoje řeči můžeme zároveň sledovat vývoj myšlení.³⁹

2.5.3.1 Psychomotorický vývoj dětí s Downovým syndromem

Děti narozené s Downovým syndromem tvoří zvláštní skupinu mezi dětmi s mentálním postižením. Tento handicap je zřejmý hned po narození, což může znamenat určitou

„výhodu“, neboť může být zahájena včasná péče. Rodiče mohou hned od počátku reagovat spontánně na projevy dítěte, přesto potřebují pomoci, aby porozuměli jeho pomalejšímu psychickému, motorickému a sociálnímu vývoji.⁴⁰ Včasná péče může podpořit zejména senzomotorický a sociální vývoj a tím umožnit komplikované procesy učení. Proto je důležitá strukturalizace včasné péče, klade důraz na kvalitu, nikoli na množství smyslových vjemů.

Reakce dětí s Downovým syndromem probíhají na základě vrozených mechanismů reflexního chování, avšak v zřetelně oslabené míře. Je třeba například podněcovat sací reflex (pro vnímání rukou), vzpřimovací reflex nohou a aktivní držení hlavičky. Jednotlivé vývojové stupně na sebe musí zásadně navazovat a každý následující má vycházet z předešlého. Kerrová zde rozlišuje 6 oblastí rozvoje:

 Používání těla (základní motorické dovednosti), kdy děti s Downovým syndromem mají značně hypotonické svalstvo, je nutná včasná rehabilitační péče a speciální cvičení pro podporu vývoje motoriky, pro správné držení těla, bezpečnou stabilní chůzi. Je nutné zamezit vytvoření chybných pohybových vzorů, neboť pozdější náprava je velmi obtížná.

 Při používání rukou (jemné motorické dovednosti) se v jemné motorice negativně odráží hypotomie svalstva. Jednotlivé druhy úchopů je třeba někdy i po dlouhou dobu trénovat, posilovat sílu v rukou a cit v prstech, děti pečlivě při hře pozorovat a okamžitě korigovat.

 Zrakové vnímání je ve srovnání s ostatními mentálně postiženými lepší, děti s Downovým syndromem jsou schopny lépe rozlišovat podle tvarů, velikosti, barev

40 MARKOVÁ, Z., STŘEDOVÁ, L. Mentálně postižené dítě v rodině. 1. vyd. Praha, 1987.

(35)

35

atd., což je výhodné pro přesnější orientaci v okolí i pro učení (dobře porovnávají, rozlišují a připodobňují).

 Výskyt poruch řeči je vyšší než u ostatních mentálně retardovaných, u dětí ve středním pásmu mentální retardace se objevují první slova kolem 33 měsíců, věty asi ve 4 letech, souvětí v 5 letech. Ve vysokém procentu přetrvávají vady řeči až do dospělého věku (poruchy v mozečkové oblasti). Děti rády poslouchají melodické písně, mají dobrý smysl pro rytmus a melodii.

 U poznávacích dovedností je nutné počítat s pozměněným fungováním nervového systému (horší pohotovost k vytváření spojení, pomalejší průběh nervových procesů, slabší vzrušivost nebo zvýšená dráždivost). Čímž je snížena spontánní aktivita dítěte. Je třeba zjistit, jak jsou postižené jednotlivé schopnosti, jaké jsou osobnostní rysy dítěte, zvláštnosti jeho chování, a po zhodnocení vytvořit plán výchovy a učení. Je dobré využít výrazného sklonu k napodobování a poddajnosti.

 Chování a socializace dětí s Downovým syndromem vykazují vyšší úspěšnost v sociální přizpůsobivosti, soběstačnosti, v sebeobsluze a v základních návycích chování. Když se dítě samo obléká, používá toaletu, zdraví, požádá, poděkuje, počká, je-li třeba, neubližuje, nebere cizí věci, je to výhoda pro stav okamžitý i budoucí. Okolí postiženého lépe přijímá a dítě nemá pocit, že je ostatními odmítáno.⁴¹

41 KERR, S. Dítě se speciálními potřebami. 1. vyd. Praha, 1997.

(36)

36

2.6 Sport zdravotně postižených

Sport zdravotně postižených se postupně začíná v ČR rozvíjet. Nemá takovou tradici jako sport nepostižených, ale postupně na ni navazuje. Společnosti prozatím chybí dostatečná informovanost, dochází ke zkreslování názorů. Dále sport zdravotně postižených trápí nedostatek odborných trenérů, kteří by s postiženými mohli fundovaně pracovat. Evropská charta sportu pro všechny zdravotně postižené osoby (Štrasburk, 1987) podnítila snahu rozšířit prospěšnost působení sportu na co nejvíce lidí. Dokonale naplnit první článek charty „Každý jedinec má právo účastnit se sportu“ se jim zatím naplnit nepodařilo a to především z důvodů finančních, organizačních i názorových. Sport přitom život zdravotně postižených ovlivňuje do značné míry, velmi důležitý je psychologický efekt, tedy narůstající sebedůvěra, odhodlání a motivace k aktivnímu životu. Sport má vliv výchovný a vzdělávací, význam kondiční, přispívá k samostatnosti a soběstačnosti.⁴²

Sport postižených se dle mezinárodních pravidel dělí do tří kategorií:

 Tělesná postižení – amputáři, vozíčkáři, spastici, onemocnění nervová, svalová a kostní,

 Smyslová postižení – zraková a sluchová,

 Mentální postižení – snížená úroveň duševních funkcí, mentální retardace.

Význam pohybových aktivit pro zdravotně postižené je velmi široký. Je procesem kompenzace, tedy nahrazování porušených funkcí jinými, edukace. V psychické oblasti dochází k vyrovnávání se s důsledky handicapu, zvyšování sebevědomí, zvládání emocí, komunikace postižených a nepostižených. Lidé se v rámci sportu učí dodržovat obvyklé normy společenského chování, odpovědnosti. Ze zdravotního hlediska pomáhá sport snižovat rizikové civilizační faktory jako je nadváha, poruchy metabolismu, zvyšovat fyziologické funkce, zlepšovat flexibilitu, koordinaci, senzomotorické schopnosti.⁴³ Důvody pro sportovní aktivity, potažmo soutěže, mentálně postižených objasňuje prezidentka Českého hnutí speciálních olympiád PaedDr. Martina Středová následujícím způsobem: „Filozofie speciálních olympiád vychází z myšlenek, že pravidelnou činností lze

198.

200 – 201.