1 Pojmová nejednotnost sporu
2.2 Analýza vybraných sporů
2.2.4 Podkoní a žák
2.2.4.1 Vznik sporu
Podkoní a žák se řadí do tzv. žákovské poezie, kterou psali klerici (univerzitní studenti) a nebo vaganti (potulní studenti). Vyznačuje se především světskou tematikou a později se uplatňuje především v satirických skladbách, ve kterých se žáci (vaganti) obávali o své živobytí.130
Sporu Podkoní a žák věnovali literární historici značnou pozornost. Badatelé se zaměřovali zejména na dataci skladby, autorství a předlohu. V těchto oblastech často prezentovali odlišné názory.131
Josef Jireček datoval skladbu do roku 1393 na základě veršů, ve kterých se objevuje narážka na topení žáků, které bylo podle něj v té době běžné.132
„Dřiev než se dočakáš pleše, budeš ty utopen v měše,
jakož se i jiným děje.“
(verše 443–445)
Václav Ertl s Jirečkovou domněnkou nesouhlasil a dataci sporu o několik let posouvá, činí tak vzhledem ke dvěma momentům v díle: první historický odkaz nachází ve verších, které se zřejmě zmiňují o vraždě králových oblíbenců, k níž došlo v polovině roku 1397133 na Karlštejně. Vraždy se dopustili lidé vzdělaní.
„Dřiev než ty budeš prelátem, spieše ješče budeš katem,
neb najviec biřici, kati, vše bývají literáti.“
(verše 447–450)
130 TICHÁ, Z. Cesta starší české literatury. Praha : Panorama, 1984. s. 125.
131 PETRŮ, E. Postavení skladby Podkoní a žák v naší literatuře 14. století. In: Vzdálené hlasy. Studie o starší české literatuře. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-162-1. s. 88.
132 Tamtéž, s. 88.
133 Čtyři královy oblíbence, kteří měli na Václava IV. velký vliv, zavraždil Jan II. Opavský, člen nejvyšší královské rady, kterému se pro svoji tvrdost říkalo mistr Hanuš – mistr kat.
Druhý odkaz spatřuje v argumentech žáka ohledně možnosti předvolání univerzitnímu soudu provinilce, který se nesprávně zachoval k členovi univerzity, což bylo možné až po roce 1398. 134
„a kto mi překazí koli,
Konkrétně se zřejmě jedná o Celetnou ulici, ve které bylo možné zakoupit calty (druh pečiva) a kde se právě nacházel i soud pro rozepře mezi členy univerzity a jimi obžalovanými.135 S datací Václava Ertla souhlasí i Josef Hrabák, který vznik skladby také klade do roku 1398 nebo záhy poté.136
Spor se dochoval celý v rukopise pražské Univerzitní knihovny z roku 1409 a v rukopise pražské knihovny Národního muzea, který byl podstatně mladší, přibližně z roku 1460. Poprvé vydal skladbu v roce 1823 Václav Hanka ve Starobylých skládáních, zveřejnil zde rukopis Univerzitní knihovny, jak sám přiznává.137 V tomto rukopise univerzitním se kromě Podkoního a žáka nacházely i další skladby, například Rada otce synovi. Text Podkoního a žáka byl zapsaný bez nadpisu, verše byly psány v jednom sloupci a každý na jednom řádku.138
Za autora sporu Podkoní a žák byl dlouhou dobu považován Smil Flaška z Pardubic. Již ve Výboru z literatury české z roku 1845 je uvedeno, že skladba byla objevena spolu s Radou otce, a tak se usuzovalo, že obě díla napsal právě tento autor.139 Stejně tak později například Prokop Miroslav Haškovec hádku přisuzuje tomuto autorovi.140
134 ERTL, V. Příspěvek k datování „Podkoního a žáka“. In. Slovanský sborník věnovaný jeho magnificenci prof. Františku Pastrnkovi, rektoru univerzity Karlovy. Praha 1923, s. 260–265.
135 HRABÁK, J. Staročeské satiry Smilovy školy. II. vydání. Praha: ČSAV, 1962. s. 177.
136 Tamtéž, s. 34.
137 HANKA, V. Starobyla skladanie. Památka XII–XV. Stoletj. Praha: Josefa Fetterlowá z Wildenbrunnu, 1823. s. 8, 178–198.
138 Srov. ŠAFAŘÍK, P. J. Podkoní a žák. In: Wýbor z literatury české I. Praha: Nákladem Českého museum, 1845. sl. 943 a Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a HRABÁK, J. Staročeské satiry Smilovy školy. II. vydání. Praha: ČSAV, 1962. s. 166–167.
139 ŠAFAŘÍK, P. J. Podkoní a žák. In: Wýbor z literatury české I. Praha: Nákladem Českého museum, 1845. sl. 943.
140 HAŠKOVEC, P. M. „Podkoní a žák“ v souvislosti s literaturami západními. Listy filologické 42, 1915.
s. 46–47.
S tímto názorem nesouhlasil například Julius Fejfalik.141 Autorství Smila Flašky z Pardubic odmítal také například Václav Ertl142 nebo Josef Hrabák, který své přesvědčení doložil na veršové komparaci Podkoního a žáka s díly Smila Flašky z Pardubic. Mezi verši Podkoního a žáka a Smilovými skladbami shledal mnoho rozdílů, a to nejen v metru (např. jiné postavení dierese ve verši), ale i užitím jazykových prostředků (Podkoní a žák se blíží více hovorové mluvě).143
Vzhledem ke zvolené tematice a celkové povaze textu se lze domnívat, že autorem mohl být pravděpodobně nižší šlechtic.144 Obě postavy ve skladbě detailně vykresluje, čímž dává najevo, že oba stavy velmi dobře zná. Hlavním cílem autora není čtenáře vzdělat či vychovat, nýbrž ho pouze pobavit. Autor si tedy ve své literární činnosti neklade vyšší cíle – zesměšněním nižších stavů se snaží jen bavit účastníky dvora. Oba stavy snižuje prostřednictvím jejich přízemních argumentů (zaměřuje se na jídlo, spánek, moc atd., ale zcela opomíjí například politickou situaci, náboženství).
2.2.4.2 Literární předloha
Na předlohu skladby Podkoní a žák nebyl literárními badateli jednotný pohled.
Prokop Miroslav Haškovec spor nejprve spojoval se skladbami západní literatury, které pojednávají o výhodách klerika (žáka, kněze) či rytíře v milostném vztahu. Předmětem sporu bylo váhání ženy, kterému z nich má věnovat svoji lásku.145 Tyto domněnky vyvrací Jan Vilikovský, který tvrdí, že hádky o přednost stavu v souvislosti s milostným citem nejsou v české literatuře doloženy, a tak je nemožná jejich návaznost na českou skladbu Podkoní a žák.146
Předlohu pro český spor nachází v latinské skladbě Videant qui nutriunt (Nechať vidí rodiče), která se dochovala pouze ve dvou neúplných rukopisech. Část pojednání
141 HRABÁK, J. Staročeské satiry Smilovy školy. II. vydání. Praha: ČSAV, 1962. s. 34.
142 Tamtéž, s. 34.
143 Tamtéž, s. 46–47.
144 Ve středověku uměla číst a psát pouze církev (kněží) a šlechta. Lze předpokládat, že kněží by se věnovali ve své literární činnosti spíše duchovní otázce, nikoli světské, zábavné tematice.
145 HAŠKOVEC, P. M. „Podkoní a žák“ v souvislosti s literaturami západními. Listy filologické 42, 1915.
s. 25.
146 PETRŮ, E. Postavení skladby Podkoní a žák v naší literatuře 14. století. In: Vzdálené hlasy. Studie o starší české literatuře. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-162-1. s. 88–89.
o životě panského sluhy chybí.147 Latinská skladba148 zachycuje život dvou chlapců, které otec záměrně vychovává v bídě, aby byli schopni se v dospělosti lépe vyrovnat s těžkostmi života.
Následně autor porovnává život obou synů v odlišném společenském postavení.
Starší syn je studentem, mladší panským služebným. Student je neustále hladový, často je bit a potýká se s nepříjemným mrazem. Panský sluha je oddaný svému krutému a domýšlivému pánovi. Plní mu každé přání, ale je za to vždy jen potrestán. Postupně se stává lenochem a opilcem. Autor nechává na čtenářích, aby rozhodli, který stav je bídnější.
„To však moudře čtenáři rozhodnouti nechám,
zdali trpěl méně než sourozenec jeho,
či zda mladší v trampotách předčil bratra svého.“
(verše 190–194)
Josef Hrabák149 také považuje latinskou skladbu za předlohu českého zpracování, ačkoli se skladby značně liší. Obě díla zpracovávají stejné téma, rozdílné je však jejich zaměření (latinská skladba vystupuje proti bohatým měšťanům, v českém sporu tato tendence není patrná).
147 Srov. PETRŮ, E. Postavení skladby Podkoní a žák v naší literatuře 14. století. In: Vzdálené hlasy.
Studie o starší české literatuře. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-162-1. s. 89. a HRABÁK, J.
Staročeské satiry Smilovy školy. II. vydání. Praha : ČSAV, 1962. s. 51.
148 VIDMANOVÁ, A. Žák a podkoní. In: Sestra Múza. Světská poezie latinského středověku. Praha:
Odeon, 1990. ISBN 80-207-0145-1. s. 425.
149 HRABÁK, J. Staročeské satiry Smilovy školy. II. vydání. Praha: ČSAV, 1962. s. 51.
Latinský text je také více zatížen didaktickými a moralizujícími prvky, česká skladba se snaží jen zřejmě čtenáře pobavit.150 Již v samotném úvodu autor latinského textu apeluje na rodiče, aby své děti nerozmazlovali, ale naopak je již od útlého dětství učili čelit nelehkostem života.
2.2.4.3 Obsah skladby
Spor Podkoní a žák má rámcový charakter. Vypravěč, nezúčastněný divák, sleduje dialog dvou mužů v hospodě, kteří se přou o to, který z nich má lepší postavení ve společnosti. Do jejich hovoru nezasahuje, ani ho žádným způsobem nekomentuje.
Skladba začíná příchodem vypravěče do hospody, kde se nejprve pozdraví s dvěma již sedícími muži a posléze si k nim blíže přisedá. Muže tedy pravděpodobně vypravěč znal minimálně od pohledu.
„oba právě bez meškánie dašta mi milé vítanie.
A já, přiblíživ se k nima, posadich se mezi nima“
(verše 7–10)
Následně vypravěč začne obě postavy detailně vykreslovat. Popisuje jejich vzhled a oblečení. Jeden je mladý a nemá vousy. Na sobě má šedý šat, zelenou otrhanou kapuci, na krku mošnu a u pasu zavěšené tabulky. Vypravěč usuzuje, že se jedná o žáka.
„Jakž jej viděch při tom času i jinú k tomu přípravú, vše bieše školskú postavú.“
(verše 26–28)
Druhý muž je starší, má bradku, za kterou se neustále tahá. Je oblečen v úzkém, krátkém a sedraném oděvu s biretem na hlavě. Na nohou má děravé kožené boty s ostrohy, které evokují jeho společenské postavení.
150 VOISINE-JECHOVÁ, H. Dějiny české literatury. Jinočany: H&H, 2005. ISBN 80-7319-031-1. s. 44.
„Tak, jakž jej vzezřech právě, jistěť mi se dvořák zdieše;
hřbelce za pasem jmějieše.“
(verše 40–42)
Autor se postavy snaží popsat nejen vizuálně, ale i vnitřní charakteristikou.
Postupně se nám prostřednictvím promluv odkrývají i charaktery obou postav.
Ve chvíli, kdy si vypravěč k mužům přisedá, hovor je již započatý. Dvořák pyšně vypráví o svém stavu. Tvrdí, že jeho práce je lákavá činnost. Jakmile ji někdo okusí, už nechce po zbytek života vykonávat nic jiného. Žák souhlasí, ale upřesňuje, že u dvora si žijí dobře jen páni a rytíři, nikoli podkoní. Ti žijí dobrovolně v bídě. Vzápětí začne vychvalovat své postavení, ve kterém prý nikdy netrpí hlady, má dostatek jak jídla, tak i pití. Napadá podkoního, který je místo jídla spíše bit.
„Však ste jedno za ranie syti, bývajíce vždycky biti.
Miesto jedenie oběda kyjevá rána přisedá.“
(verše 101–104)
Dvořák se hájí a brání útokem. Obviňuje ho, že mluví nepravdu, a tvrdí, že žáci trpí hlady, jak v této době bylo u studentů zvykem.151 Když se jim podaří žebráním nějaké jídlo získat, ve škole jim ho starší vezmou a oni dostanou ještě nařezáno. Poté na sebe sám prozrazuje, že ho pán občas udeří holí, avšak on mu za to potají nadává.
Žák nenechá ani podkoního domluvit, a sám se ujímá slova. Na příběhu, který se dočetl v knihách – o čertovi, který přijal službu jako podkoní, jenže nedokázal snášet bití a ponižování s touto prací spojenými, a tak raději opět sloužil peklu – se snaží ukázat, že horšího stavu není. Hned na to se chlubí, že on své žáky bije metlou, a tak si kompenzuje svoji podřadnost.
Spor o to, kdo z nich je na tom lépe, vyznívá často komicky. Svými výroky, kterými se snaží obě postavy svůj status povýšit, se jen zesměšňují.
151 O nelehkém životě studentů píše například František Jan Zoubek In: ZOUBEK, F. J. O školách čtrnáctého století. Časopis Musea království Českého. 1880, 3, s. 458–469.
Podkoní na žákovu jízlivost reaguje haněním jeho noclehu. Tvrdí, že nyní žáci přespávají na kamnech, ale až nastane zima, z kamen budou vyhnáni a spát budou na podlaze v lepším případě.
„Ješče buď tobě blaze, dadie-liť léci na podlaze.
Tu ležíš dosti neměkce, zimú se třasa a zuby ščekce.“
(verše 305–308)
Kvalitu žákova noclehu porovnává se svou podestýlkou, díky které se cítí nad žákem povýšeně.
„Ale jáť se mám od toho hrdě.
By ty viděl mú posteli, Když já sobě slámy nasteli!
Častokrát také pospím v hnoji“
(verše 320–324)
Přiznává, že občas je od svého pána bit, ale zastává se ho, činí tak pouze z legrace. Pán je na něj velmi hodný, dá mu vše, o co podkoní požádá. Vytahuje se, že neustále stoupá jeho sociální status. Dříve pracoval jako rynéř,152 ale povýšil a již sedm let pracuje jako podkoní. Věří, že zanedlouho se stane střelcem, až pán uhradí všechny dluhy.
Žák se podkonímu vysmívá, to on studuje, takže z něj bude biskup a nosit bude zlaté roucho. Každého, kdo by mu chtěl škodit, pošle před soud. Navíc začne podkonímu radit, ať zanechá své práce a živí se jiným způsobem, jinak ho v současném postavení čeká zřejmě jen šibenice.
„Protož razi, u sedláka přistati v dobréj dědině, zda tě tady psota mine.
Tu tepa v hlavu pšenici obráníš se šibenici.“
(verše 430–434)
152 Rynéř byl sluha, který nosil pánovi meč.
Rada podkoního rozčílí, zvedne se a vyhrožuje žákovi, že bude utopen dříve, než stihne vystudovat. Na to žáka uhodí a strhne se rvačka. V této chvíli vypravěč hospodu opouští. Rvačku označuje za „krčemnou příhodu“, která se stala důsledkem konzumace piva.
V závěru autor apeluje na čtenáře, aby se vyhýbali hospodám, a to nejen kvůli omámení z piva, ale právě kvůli případným rvačkám. Deklaruje, že hospoda je zdrojem nových informací, ale je lepší si na ně počkat doma.
„Mnohémuť se tak zráčí,
Autor se nepřiklání na stranu ani jedné z postav, nevyjadřuje se však ani k nerovnostem ve společnosti (chudý vs. bohatý, pán vs. poddaný atd.). Tím, že opouští hospodu ve chvíli, kdy se podkoní a žák začnou prát, nenaznačuje výhru některého stavu. Hodnocení nechává zcela na čtenářích. Na rozdíl od výše analyzovaných sporů, všechny zde vystupující postavy jsou lidské.
Skladba je psána osmislabičným veršem a pravidelným sdruženým rýmem.
Počínání postav je autorem vyjádřeno stereotypně: nejdříve je vylíčena protivníkova bída, poté výhody mluvčího a přednosti jeho stavu a nakonec nevýhody protivníka.153 Postava ve své promluvě vždy nejprve reaguje na obsah protivníka, vyjádří se k jeho řeči, a poté rozvíjí svoji tezi. Eduard Petrů154 tuto kompoziční výstavbu považuje za parodii scholastického myšlení.155
Ačkoli je žák na rozdíl od podkoního vzdělaný, jak z textu často vyplývá, autor jeho jazyk či obsah nebo způsob sdělení žádným způsobem nerozlišuje. Vzhledem k tomu, že se vyjadřováním neodlišuje ani postava vypravěče, můžeme se domnívat, že
153 Srov. HRABÁK, J. Staročeské satiry Smilovy školy. II. vydání. Praha: ČSAV, 1962. s. 38–39 a PETRŮ, E. Postavení skladby Podkoní a žák v naší literatuře 14. století. In: Vzdálené hlasy. Studie o starší české literatuře. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-162-1. s. 91.
154 PETRŮ, E. Postavení skladby Podkoní a žák v naší literatuře 14. století. In: Vzdálené hlasy. Studie o starší české literatuře. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-162-1. s. 91.
155 Scholastická disputace používá trojčlenné schéma, ve kterém je nejdříve vyjádřena teze, poté jsou vzneseny argumenty proti této tezi a nakonec potvrzení teze. Pokud se užívá přeházeného postupu, jedná se o parodii scholastického myšlení.
se nejedná o autorův záměr. Důvodem zřejmě byly pisatelovy limitované schopnosti v této oblasti.
Záměrem autora bylo čtenáře pobavit a upozornit ho na nerovnosti ve společnosti, aniž by k tomu zaujímal vlastní stanovisko. Obě hlavní postavy vidí povýšení svého stavu v majetkové oblasti, nikoli tam, kde bychom očekávali. Podkoní by mohl na své profesi například vyzdvihovat práci s koňmi a žák by výhodu svého postavení měl vidět především v možnosti získávat a předávat znalosti, nikoli ve zlatém rouchu, které si po úspěšném absolvování bude moci obléknout.
V celé skladbě není žádný odkaz na soudobou politickou situaci. Ačkoli se dá předpokládat, že toto téma bývá v hospodě jedním z nejčastějších, hlavní postavy se mu záměrně vyhýbají.
2.2.4.4 Shrnutí
Skladba Podkoní a žák se dochovala ve dvou rukopisech a vzhledem k odkazům v díle se datuje pravděpodobně do roku 1398 nebo brzy poté. Jedná se o skladbu anonymní, ačkoli byla dlouhou dobu připisována Smilu Flaškovi z Parbubic. Analýza sporu a komparace s díly Smila Flašky z Pardubic však tyto teze vyvrátily.
Podkoní a žák je obdobou latinské skladby Videant qui nutriunt (Nechať vidí rodiče), která je známá ze dvou neúplných rukopisů. Pojednává o životě dvou bratrů, studenta a panského sluhy, kteří čelí nárokům své profese.
Česká skladba se od latinského zpracování liší jak formálně, tak ideologickým zaměřením. Latinský text je také více didaktický a moralizující, autor českého sporu se snaží čtenáře jen pobavit.
Všechny postavy, vystupující ve sporu, jsou lidské. Skladba zachycuje dialog podkoního a žáka, kteří se přou o to, kdo z nich se má lépe. Své sociální postavení posuzují podle noclehu a jídla, a tak se tyto oblasti stávají hlavními tématy rozhovoru.
Oba hledají pozitiva svého stavu a před druhým se vychloubají. Jejich rozmluva je zpočátku klidná, později graduje a nakonec přeroste ve rvačku. Spor tedy zůstává nevyřešen.
Náboženská otázka se ve sporu vůbec neobjevuje, životním cílem postav v Podkoním a žáku není zbavit se hříchů a vstoupit do ráje, ale kariérní postup obou
protagonistů. Nezáleží jim na duchovních hodnotách, jejich snahou je povýšit své postavení ve společnosti. Podkoní prozrazuje, že mu pán slíbil povýšení na střelce. Žák zase touží stát se biskupem a nosit zlaté roucho. Oba tedy prahnou po moci a uznání.
Jednotlivé dialogy probíhají stereotypně. Nejprve postava reaguje na tezi protivníka a vylíčí jeho bídu, poté hovoří o výhodách svého postavení, aby se vzápětí vrátila k nevýhodám protivníkova postavení. Skladba je psána osmislabičným veršem s téměř důsledným sdruženým rýmem.
Závěr
Některé středověké skladby jsou z hlediska žánrového zařazení problematické.
Díla, vztahující se k určitým modelům psaní, která mají v literatuře tradici a shodují se v některých rysech tematických či kompozičních, je možné přiřadit k příslušnému literárnímu žánru. Z tohoto důvodu lze i hádání neboli spor považovat za žánr.
Pro tento žánr je příznačné střetnutí hlavních postav, které se nacházejí v rovnocenném postavení, a formou dialogu obhajují své názory. Hádka končí zpravidla vítězstvím jedné z postav, např. Spor duše s tělem. Do sporu může také vstoupit třetí osoba, která rozepři ukončí, např. Svár vody s vínem, či hádka zůstává z nejrůznějších důvodů nerozřešena, např. Podkoní a žák.
Spory se nezřídka zabývají stejnými tématy jako jiné literární žánry, např. kázání; liší se od nich však energičtějším a přitažlivějším zpracováním, což je dáno především jejich formou, tj. dialogem. Středověké spory, zpracovávající různá témata, jsou anonymní a zpravidla se opírají v různé míře o jiné texty.
Spory duše s tělem představují typ sporu, u kterého je řešení předvídatelné již od počátku a jeho estetická působnost spočívá především v užití samotných argumentů postav. Skladby pojednávají o sváru mezi tělem a duší, která na něj naléhá, aby se kálo.
Jedná se o anonymní skladby, které podle doby vzniku bývají označovány jako tzv. První až Třetí. V souvislosti se Spory docházelo k odlišnému genologickému zařazování děl. Někteří literární historici nejstarší z těchto skladeb řadili k žánru kázání (vzhledem k formě se hovořilo o tzv. veršovaném kázání), jiní k hádání. Na základě analýzy, která byla předmětem práce, lze díla klasifikovat jako hádání s prvky kázání.
Texty primárně nebyly určeny k přednesu. Součástí kázání mohly být skladby pouze jako tzv. exempla, tedy příklady, kterými kazatelé dokládali své teologické teze a upoutávali pozornost posluchačů. Všechny tři Spory duše s tělem mají naučnou a výchovnou funkci, kladou důraz na náboženství, objevuje se v nich silný morální apel na čtenáře.
Spory se v různé míře inspirovaly latinskou skladbou Visio Philiberti. Zatímco II. Spor duše s tělem je takřka jeho věrným překladem, u zbývajících dvou Sporů je míra inspirace nejednoznačná. Z analýzy děl lze však usoudit, že autoři skladbu jistě znali.
Další dvě skladby, kterým byla v práci věnována pozornost, představují typ sporů, u kterých nelze předem odhadnout výsledek. Texty byly po dlouhou dobu připisovány témuž autorovi. Tyto teze se však později vyvrátily. Obě skladby mají rámcový charakter.
Svár vody s vínem zachycuje hádku vody a vína o to, kdo z nich je užitečnější.
Toto téma bylo v evropské literatuře velmi oblíbené, dochovalo se v několika skladbách, kterými se zřejmě inspiroval i český autor. Formou alegorie poukázal na důležitost světského i duchovního stavu. Ačkoli se ve svých argumentech postavy opírají o Bibli, náboženská otázka zde není dominantní. Skladba má naučnou i výchovnou funkci.
Vzhledem k odkazům v textu se skladba Podkoní a žák datuje do roku 1400.
V díle je patrná inspirace latinskou skladbou Videant qui nutriunt. Českým sporem, ve kterém se hlavní postavy přou o to, která z nich má lepší živobytí, autor poukazuje na nerovnosti ve společnosti. Jedná se o satirickou skladbu, jejímž jediným cílem je
V díle je patrná inspirace latinskou skladbou Videant qui nutriunt. Českým sporem, ve kterém se hlavní postavy přou o to, která z nich má lepší živobytí, autor poukazuje na nerovnosti ve společnosti. Jedná se o satirickou skladbu, jejímž jediným cílem je