Popis projektu s předškolními dětmi - Technická univerzita v Liberci FAKULTA P

3.1 Projekt

3.1.4 Popis projektu s předškolními dětmi

V projektu se pracovalo s malými dětmi, které nejsou zvyklé pracovat ve skupině, i když jsou již delší dobu v pobytovém středisku. Některé z nich se zde i narodily. Realizovat projekt s dětmi je v tomto prostředí dosti pracné. Práci s malými dětmi autorce projektu usnadnila žena z Kazachstánu, která je matkou dvou dětí, které docházejí do dětského centra.

Byla to jedna z mála žen a rodičů, u kterých je vidět zájem o práci či vzdělávání dítěte. Ženu zajímaly motorické hry, předškolní výchova. Zajímalo jí, co by její předškolní chlapec měl vše znát.

Práce s dětmi – seznamovací aktivity

Zkusili jsme tedy jít s dětmi na koberec a posadit je do kruhu. Abychom se poznali, posílalo se klubko. Sedící děti bez velkého rozmyšlení posílají klubíčko tomu, koho si vyberou očima. Kdo klubíčko dostane, řekne své jméno. Postupně jsme přidávali oblíbenou barvu. Navázali jsme na barvičky a začali jsme si o nich povídat.

Hra s barvami

Autorka projektu dětem ukázala 6 barviček nalepených na papír. Nejprve děti barvy musely poznat a říci, jak se jmenují. Po té se z barev nalepených na čtvrtku staly domečky pro ostatní malé papírky, které autorka projektu držela v ruce. Děti dostaly za úkol po vyhození barev do vzduchu barvičky sbírat a třídit je do domečků. Žlutá barvička do žlutého domku,

Praktická část - projekt

zelená do zeleného a tak dále. Zde bylo zajímavé pozorovat, které dítě jaké barvičky sbírá a vybírá. Když byly barvy v domcích, dostaly děti druhý úkol. Měly si každý vybrat barvu, která se jim nejvíce líbí a sednout si k ní.

Vyjádření pocitů dětí

Nyní měly děti vyjádřit, která barva se jim zdá smutná a která veselá. Kterou pokládají za teplou a kterou za studenou. Zde upozorňuje autorka projektu na zvláštnost dětí z jiných zemí, hlavně dětí z teplejších krajin, s jinou barvou kůže, než je bílá.

Čtyřletá holčička, která má rodiče dvou národností ze Sýrie a Mongolska. Její hřejivé barvy byly hlavně žlutá a hnědá. Pokládala je i za barvy veselé, zároveň se zelenou barvou.

Ostatní barvy, jako červená a modrá jí přišly studené. K černé barvě se nevyjádřila. Žlutá barva se jí líbila, protože svítí jako slunce. Nejvíce jí zaujala hnědá barva. Při dotazu proč zrovna tato barvička odpověděla, že je stejně barevná a hnědá, jako její ruce.

Pětiletý kazašský chlapec, který je na svůj věk hodně inteligentní. Rád něco tvoří, poznává nové věci. Vybral si modrou barvu a na dotaz, proč se mu líbila nejvíce modrá, odpověděl, že září, svítí a je čistá jako nebe. Jeho mladší bratr si vybrat nechtěl a jen pozoroval děti. Tiše seděl, nic neříkal a poslouchal rozhovory mezi lektorem a dětmi.

Černoušek pocházející z Konga tříletý možná o trošku více, mluvil nejhůře česky, dobře opakoval, mluvil méně než ostatní. Vybral si žlutou a nelíbila se mu červená. U žluté barvy opakoval slovo teplo, zvedal ručičky a vyslovoval slovo vlak.

Po vybrání barviček jsme si s dětmi povídali o pocitech, jakou mají náladu z barviček a domečku.

Výtvarná činnost hravou formou

Sedli jsme si ke stolu, kde byly pro děti připraveny různé tvary z barevných papírků.

Mohly si vybrat papírky a sestavovat z nich obrázek na papír, který je napadal. Zajímavé bylo, že celá skupina sáhla po žlutém kolečku a sestavovala na papír slunce. Malý černoušek z Konga dokonce dvě vedle sebe. Neustále autorce projektu podával nůžky a říkal slovo vlak.

Chlapcovu přání bylo vyhověno a dostal vystřižený vlak z barevného papíru.

Děti měly lepidla a papírky lepily na čtvrtku. Chlapec nalepil slunce, vlak, vagónky.

Pak vzal tužku a dokreslil koleje. Na otázku, kam jede vláček? Odpověděl na výlet s … (jeho jméno) a domů, kde je slunce a teplo. Poslední co si chlapec přál, aby autorka projektu dokreslila do okének hlavičku panáčka, která vyjadřovala jeho, jak odjíždí.

Praktická část - projekt

Autorka projektu s politováním uvádí, že chlapce již za celý svůj pobyt v pobytovém středisku neviděla. Nesměla do budovy, kde byl chlapec ubytovaný a více se o něm nedozvěděla.

To je nevýhoda centra. Vychovatelé nemají nikdy ucelenou skupinu stálých dětí.

Skupina docházejících dětí je každý den trochu jiná. Některé děti docházejí skoro pravidelně, některé zřídka nebo občas.

Poslech příběhu – otiskování dlaní

Další den přišly do dětského centra děti, z nichž autorka projektu pracovala se dvěma holčičkami a jedním chlapcem. Všichni děti byly předškolního věku.

Turecká čtyřletá holčička. Hodně malinká, neupravená a zanedbávaná. Do centra utíká od rodičů někdy i bez snídaně. Dívenka je to zvídavá a šikovná. Když děti přišly, chtěly hrát nějakou hru. Líbily se jim motorické říkanky, které se učily předešlého dne. Seděli jsme na koberci, děti opakovaly slova a tón říkanek a předváděly ukazované pohyby. Pak si lehly na koberec, měly zavřít oči a poslouchat vymyšlenou pohádku o pohádkových bytostech, které se vynořovaly v lese, schovávaly se mezi horami, ale i malinké bytosti, tak malé, že se schovaly mezi prstíky dětí. A z prstíků se stávaly draci a medvídci a povídali si mezi sebou. Děti se občas smály, občas měly nějaké otázky.

Když doposlouchaly pohádku, sedly si ke stolku, kde měly na tácku barvičky. Měly za úkol si barvičky natřít na dlaně a otiskovat na papír. Mohly tiskat dlaněmi, jak chtěly s tím, že to mohou být dlaničky z pohádky. Děti a hlavně jednu s dívenek napadlo, že prstíčkům dokreslíme obličejíčky. Zde nastal problém.

Náboženské vyznání ovlivňující tvorbu dítěte

Kazašský chlapec nám vysvětlil, že on hlavičky a obličejíčky kreslit nesmí a ani neumí. Kazaši nesmějí kreslit a malovat tváře s výrazem. Chlapec si odsedl od dětí, vzal si papír, tužku a začal kreslit postavičku, kterou umí a smí kreslit. U toho si povídá říkanku ve své řeči. Vzniká zvláštní postavička, která nemá oči, ani výraz. Chlapec vysvětluje, že je to kočka, která na něco čeká.

Ostatní děti otiskávají dlaničky a mluví o barvičkách. Čtyřleté holčičce ze Sýrie se líbí červená dlaň a chce na ní domalovat obličejíčky. Říká zvířátka a ukazuje, na který prstík hlavičku domalujeme. Zábava se jim líbí. Nejsou zvyklé, že by se jim někdo takto věnoval.

Praktická část - projekt

Splnění dětského přání – výroba hračky

Holčička ze Sýrie přišla ještě jeden den do centra. Přišla rovnou k autorce projektu a přinesla sebou časopis Barbie pro holčičky. Pro nás běžný časopis pro děti, pro ni svátost.

Vysvětlovala, že v časopise je panenka, která pluje v moři. Ukazovala na obrázek. Na otázku, co by si dívenka přála, ukazovala na panenku. Děti v pobytovém táboře nemají mnoho hraček.

V ubytovnách kde žijí hodně málo, některé děti nemají hračky žádné. Rodiče děti posílají do centra i z důvodu, že si tam dítě může hračku půjčit a hrát si s ní. Na ubytovnu však hračky nosit z centra nesmí.

V dětském centu autorku projektu inspirovala z papíru vyrobená akvária. Napadlo ji, jak malé holčičce splnit její přání a tím jí udělat radost. Vyprávěla holčičce příběh, že taková mořská pana, kterou je její panenka z časopisu, by jistě měla ráda svůj vodní domeček.

Zeptala se jí, zda by pro svou panenku takový domeček chtěla vyrobit. Dívenka úplně zářila.

Ze čtvrtky, kterou holčička pomalovala a dlaní rozetřela nastrouhané pastelky, jsme slepily krabici, postavily jí a vrchní částí protáhly nit s jehlou. Na dno krabice jsme vystřihovaly a lepily listy. Mezi listy jsme z časopisu vystříhaly mušle, šneky a pohádkové kamarády mořské panny. A na provázky, které visely z krabice, jsme pověsily vystřiženou panu a rybičky.

Vzniklo jakési otevřené akvárium s pohybujícími se postavičkami uvnitř, které visely na provázku. Malá dívenka měla velkou radost, do konce pobytu autorky všude nosila své akváriu sebou. Byla to pro ni hračka a něco jejího, co jí nikdo nemohl vzít. Tvoření akvária nám zabralo celé dopoledne.

Některé děti nám pomáhaly a radily. Zde bylo vidět, jak by některé děti rády tvořily, ale jeden ani dva vychovatelé k tomu nestačí. Rodiče s dětmi žádné tvořivé činnost nedělají.

Pro vychovatele je i těžké udržet skupinu dětí různých kultur soustředit se na činnost, kterou pro ně vymyslí. Děti jsou schopny se soustředit velmi krátkou dobu. Lze pouze pracovat s jednotlivci, či s málo početnou skupinkou. V případě, že jsou tam vychovatelé dva.

Praktická část - projekt

Práce se skupinou školních dětí

Starší děti školou povinné dochází do centra od 13.00 hodin a mohou tak zůstat do 16.30 hodin. Pracující skupina dětí na projektu: 4 dívky, 2 chlapci.

Věk dětí: 6 – 11 let

Hra na pocity

Tak jako u malých dětí jsme si s dětmi nejprve povídali. Slovo „hra“ je pro tuto skupinu jako magické slůvko. Děti v pobytovém středisku nemají tolik šancí si volně hrát, volně se pohybovat. Mají omezený prostor a stejné prostředí, v kterém žijí a i omezenou možnost her ve volném čase. Pokud v centru dělají nepořádek, mohou je vychovatelé vyloučit z centra. Mohlo by se to zdát kruté, ale při představě třídy dětí různého věku a kultur je toto opatření nezbytné, protože prostor centra a jeho velikost je také omezena.

Děti si sedly do kruhu, zavřely oči a poslouchaly příběh o barevném světě, kde každý člověk žije na svém kousku Země, má svůj vlastní dům a svou barevnou zahradu. Je jedno jestli je ten člověk barvy bílé, nebo tmavé, prostě má svůj dům vyzdobený tak, jak je jeho zvykem a jak se mu líbí.

Když děti doposlouchaly příběh, následovala stejná hra jako s malými dětmi.

Po místnosti se rozmístily barevné domečky, každý jedné barvy, rozhodily se barvičky (tvary z barevných papírů, stejně barevné, jako velké domečky) a třídily se do domečků.

Vyjadřování pocitů dětí a jejich komunikace mezi sebou

Když se barvy rozmístily, každý si měl sednout ke své milé barvě a dohromady jsme si povídaly. Zajímavé bylo, že děti začaly popisovat barvy podle nálad. Někdo měl jako smutnou barvu modrou, některé dítě černou. Veselá byla často žlutá, zelená, hnědá barva.

Pro děti byl připravený velký papír a jejich úkolem bylo společně vytvořit vesnici, nebo část města, kde by chtěly žít. Na papír lepí papírové barevné kostičky, které před tím řadily do domečku. Vesničku začínají lepit od prostředku od smutné vesničky po vesnici veselou a šťastnou.

Děti se mezi sebou začaly dohadovat a to hlavně u části, kde přecházely do radosti.

Dívka B. ze Sýrie - 8 let, totiž trvala na tom, že ve své části radostné vesnice bude lepit tu a tam černou kostičku. Druhá dívka Z. (Irák – 9 let) se s ní hodně hádala, že černá barva je smutná, že v takové vesnici ani městě, až vyroste, žít nechce. Chlapec A. (Turecko – 11let) dívku z Iráku krotil, ať nechá kamarádku být, že to je její pocit. Na konci vesničky děti hodně spolupracovaly a radily se o každé kostičce, kam jí nalepit.

Praktická část - projekt

Když byla vesnice hotová, vyjadřovaly děti své pocity ze spolupráce. Jaké barvy nejraději kdo lepil a proč. Autorku projektu zajímalo, jakou barvu má nejraději holčička Z.

z Iráku, odpověděla, že červenou, protože je to veselá barva.

Na otázku, proč jí tolik vadilo, že její kamarádka lepí do veselé vesnice černou barvu, odpověděla: „Černá barva je smutná. A já jsem smutná, když musím jít domů (na ubytovací místnost), protože nemůžu nic dělat, bavit se a smím jen koukat na televizi. Veselá jsem, když mohu být v centru, můžu tvořit, být s dětmi. Ráda zpívám a tancuji“.

Dívka B. (Sýrie – 8 let) na otázku proč černá barva v radostné vesnici: „Bez smutku nemůže být radost!“ Smutek v ní vyvolává, když si neví rady ve škole, radost, když se jí něco povede a dostane ve škole jedničku. Veselou náladu má když maluje, anebo je hezky oblečená. Děti po povídání chtěly malovat na čtvrtky. Dostaly tedy úkol, ať namalují své pocity radosti a smutku na jeden papír. U malby si děti povídaly co malují a co to znamená.

Skupinová hra na „zvířátka“

Cíl: komunikační dovednosti, respektování druhých osob ve skupině

Lektorky výtvarného centra s dětmi provádějí aktivity navazující na roční období.

V období adventu se děti učí různé tvořivé činnosti a techniky. Používají přírodní materiály, jako například kůru z pomerančů, mandarinek, rozkrájená jablka, koření, dřívka k navlékaní vánočních girland. Učí se českým tradicím. Zdobí vánoční strom a pracují na vánoční dekoraci pro celý pobytový tábor. Učí se odlévat vosk a vyrábět si vlastní ozdoby, které používají k dekoraci.

Pro zlepšení vztahů dětské skupiny používá jedna z lektorek hry. Hra je pro děti z různých kultur i jistý motivační prvek za dobře odvedenou práci, protože děti v uprchlickém zařízení nemají často takovou trpělivost, vydržet delší dobu u jedné aktivity.

Lektorka výtvarné dílny nabídla autorce projektu pomoc při práci se skupinou dětí, které dobře zná. Navrhla dětem, že si zahrají hry, které mají rády. Děti si vybíraly, které hry by chtěly hrát. Zvítězila hra na „zvířátka“.

Děti se posadí do kruhu na židle a každé dítě si zvolí jméno zvířete, kterým chce být.

Zde autorka projektu upozorňuje na zvláštnosti výběru dětí z různých kultur. Některé děti, razantně odmítají některá zvířata. Důležitým prvkem je zde i komunikační dovednost dětí.

Zvíře, které si vyberou si mohou ponechat, pokud ho dobře vysloví a správně porozumí výrazu slova. Autorka projektu se na žádost dětí zapojila do hry.

Celá hra spočívá ve vytleskávání jména zvířete dlaněmi a štafeta se předává vytleskáváním na kolena a jmenování zvířete spoluhráče, kterému děti slovně štafetu

Praktická část - projekt

předávají. Hra se zrychluje a při spletení svého zvířecího jména dítě vypadává a lehce se židlí odsune dozadu z kruhu. U této hry vzniká veselá zábava, ale na rozdíl od českých dětí, s kterými byla tato hra také zkoušena, zde dochází k dohadování a urážení se dětí ohledně kultur. Děti mají v zápalu hry často jižanský temperament a své vášně velmi špatně krotí.

Lektorka z centra je zkušenou vychovatelkou a rázně zasáhne kdykoliv dochází k potyčkám, právě ohledně jiným zvykům, mravům, náboženským vyznáním. Touto hrou se děti učí i respektování se ve skupině.

Vítězem této hry je ten, kdo růstává v kole poslední a nesplete rychlé opakování svého a spoluhráčova zvířecího jména.

Hra na „veverku“

Cíl: práce ve skupině, učení trpělivosti, rozvoj vnímání, hrát férově

Lektor dětem ukáže plyšovou veverku. Děti si jí prohlédnou a osahají. Pravidla hry jsou následující. Vybere se jeden hráč ze skupiny, zde autorka upozorňuje, že hráče musí výhradně zvolit lektor, protože děti reagují velmi prudce a nejsou schopny se domluvit na výběru jednoho člena ze skupiny. Vybrané dítě dostane veverku a má za úkol jí schovat, kdekoliv v prostoru výtvarné dílny, ale musí jí být malý kousek vidět. Ostatní děti jdou sladké odměny, kterou si každé dítě najde samo.

Voskové obrázky

Jde o voskovou techniku rozpouštění voskových pastelek na ploše žehličky. Voskovky se nanáší na speciální křídový papír pohybem žehličky. Autorka projektu si zde techniku zkoušela a zároveň jí učila holčičku ze Sýrie, kterou tato technika velmi zaujala. Nanášením rozehřátých voskovek a speciálními pohyby žehličky na papíře vznikají nádherné abstraktní obrazy. Dívenku technika zaujala, volila barvy voskovek podle svých pocitů a oblíbených barev. Pozastavovala se nad vzniklou barevností a měla velkou obrazotvornost v přirovnání vzniklých obrazů k realitě.

Praktická část - projekt

Malba pohádky

Cílem autorky projektu bylo zjistit, jak reagují a rozumí děti z pobytového střediska obsahu vyprávěného textu. Dále jí zajímalo, jak se děti po vyprávění budou výtvarně vyjadřovat a které prvky děti zaujmou v porovnání s dětmi českými.

Dětem byla vyprávěna pohádka „Tři oříšky pro Popelku“. Autorka pracovala se třemi dětmi. S dvěmi dívkami R. a H. ze Sýrie (4 a 7 let) a s tureckým chlapcem A. (10 let). Reakce dětí při vyprávění pohádky byla zajímavá tím, že děti pohádku poznaly. Autorka se dotazovala odpovědi, odkud děti pohádku znají. Překvapivé bylo, že děti tuto pohádku nikdy neslyšely ve vyprávěné verzi, ale znaly jí z televize a viděly jí až na území ČR.

Po skončení vyprávění si děti povídaly, kterou postavou z pohádky by chtěly být, proč a dostaly za úkol jí namalovat.

Turecký chlapec si vybral postavu prince, protože by mohl střílet šípy. Pro malbu si vybral pouze modrou barvu, kterou upřednostňoval. Při dotazu proč je princ modrý?

Odpověděl, že pohádka byla v zimě. Zde jeho vizuální představivost ovlivnil film, který viděl.

Sedmiletá dívka R. malovala postavu princezny, která má ovšem ptačí nohy.

Při dotazu, k čemu má princezna ptačí nohy, dívka odpověděla, aby se jí museli koupit nové a hezké střevíčky.

Mladší z dívek odmítá komunikovat, ale chce malovat. Maluje velký kříž přes čtvrtku a mluví ve své řeči. Autorka projektu poprosila starší dívku o překlad. Ta jí vysvětluje, že dívka H. říká „ne“. Takhle už to nechci. Dívenka malovala křížů několik a autorka jí do projevu nezasahovala ani komunikací.

Zde autorku projektu napadlo, že by bylo velmi zajímavé takovýto projev dítěte rozebrat s arteterapeutem či psychologem.

Porovnání hodnot a přání dětí

Autorka projektu si připravila 5 otázek pro děti z různých kultur. A zajímaly ji odpovědi s porovnáním odpovědí dětí českých. Zajímala ji podobnost či různost dětských odpovědí.

Autorka uvádí, že dotazníky, které měla připravené nepoužila, ale veškeré odpovědi si zapisovala do sešitu, který dětem nevadil.

Praktická část - projekt

Dívka B. ze Sýrie (8 let)

Otázky Odpovědi

1. Kdybys byl/a na pustém ostrově a mohla si vzít sebou 5 věcí, které by to byly?

plavky, kruh, bundu, tepláky, něco k jídlu

2. Čím bys chtěl/a být až vyrosteš? Až budu velká, chci být učitelkou, královna může dělat co chce. Chtěla bych být velká, aby mě nemohl nikdo zbít a já se mohla bránit.

4. Jaké je Tvé největší přání? Velká hračka, aby si se mnou povídala.

5. Na co se nejvíce těšíš? Až se budu hezky oblékat.

6. Kdo je Tvůj nejlepší přítel a kde je nyní? Nejlepší kamarádka je (jméno dívky z uprchlického tábora), některé kamarádky jsou i špatné. oblečením, počítač, oblečení, televizi, papouška, muziku

5. Na co se nejvíce těšíš? Na sluníčko, je mi jedno kde je slunce, ale tady je velká zima, pořád prší. Těším se až budu mít psa.

6. Kdo je Tvůj nejlepší přítel a kde je nyní? Není tady, je v Sýrii (jméno její kamarádky)

Praktická část - projekt

Autorka projektu prohlašuje, že odpovědi napsala podle přesného vyjádření dětí. Nic není vymyšleno ani přibarveno. výsledky a vyjádření dětí, ne popis hry.

Veselé a smutné barvy

Praktická část - projekt

Postavení se k barvičkám a komentář barev Amálka (3,5 let) – žlutá, miluji sluníčko

Štěpánek (4 roky), Fanda (5let), Péťa (5 let) – modrá je jako, voda, moře, maluji nejraději modrou.

Viky (4,5 let), Adam (3 roky) – černá je bouřka a blesky.

Adam (3,5) – červená, protože to je nádherný červený semafor.

Terezka (4 roky) – zelená, umím malovat trávu, miluji trávu.

Zajímavostí bylo, že v této skupině si nikdo nevybral hnědou barvu a nijak se k ní nevyjádřil. Protože se dětem nelíbila, začaly jí lepit doprostřed, jako smutný prvek vesničky a pokračovaly k veselým barvám.

Vyprávění pohádky a výběr pohádkových postav Skupina: školní děti (6 -9 let)

Tak jako u dětí v pobytovém středisku byla vyprávěna pohádka o Popelce. Rozdíl u českých dětí byl zřejmý v porozumění vyprávěného textu, a dále v představivosti. Skupina dětí, se kterou se pracovalo, pohádku zná z více zdrojů než děti z pobytového střediska.

Některé uváděly oblíbenou knihu, kde pohádku četly. Jiné viděli například animovaný film.

In document Technická univerzita v Liberci FAKULTA P (Page 38-51)