Rozvoj jazykových kompetencí, Bernsteinův jazykový kód

In document SOCIÁLNÍ POSTAVENÍ RODINY A ŠKOLNÍ ÚSPĚŠNOST (Page 23-26)

4.3 Jazyková podnětnost

4.3.1 Rozvoj jazykových kompetencí, Bernsteinův jazykový kód

Denní vyprávění a komunikace s dítětem formuje složku vyjadřovací, podporuje schopnost formulovací a zlepšuje dovednost propojovat jednotlivé myšlenky do logicky navazujících celků.

Matky hovoří s malými děti specificky, takovým způsobem, aby si dítě lépe a rychleji jejich jazyk osvojilo. Pokud sledujeme první rozhovory matek s jejich dětmi, všimneme si rysů jako je pomalé tempo řeči, výrazná intonace či užívání vysokého hlasu. Pro vyšší srozumitelnost používají matky jednoduché věty, a ty často opakují. Rozdíly v řeči matek jsou sociálně podmíněny. Šebesta uvádí: „V charakteru mateřského rejstříku i míře a způsobu jeho uplatňování jsou i rozdíly sociální. Vyšší míra uváděných rysů byla zjištěna především při analýzách projevů matek střední třídy.“ (1999, s. 47)

Obecně bývají střední třídy lépe jazykově vybaveny. Hladká píše: „V průměru představuje aktivní slovní zásoba člověka, tedy výrazy, které používá v psané či mluvené podobě, okolo 5 000 – 10 000 slov. Pasivní zásoba, tedy ta slova, kterým jedinec rozumí, ale nepoužívá je, bývá u středoškolsky vzdělaného člověka okolo 40 000 slov. Lidé s nižším vzděláním nemívají jazykové schopnosti takto bohaté.“ (1995, s. 92)

Jazyku jako vlivnému prostředku socializace a nástroji k celkovému rozvoji člověka přisuzoval velkou roli britský sociolingvista B. Bernstein. Vytvořil teorii tzv. jazykového deficitu, ve kterém rozlišil mezi dvěma jazykovými kódy užívanými odlišnými sociálními vrstvami obyvatel. Hovořil o jazyku užívaném třídou dělníků – tzv. omezený kód (restricted code) a jazykem střední a vyšší třídy – tzv. rozvinutý či propracovaný kód (elaborated code). (Bernstein 1971, s. 152)

Jeho teorie jsou podrobně rozpracovány v knize Class, Codes and Control, kde jednotlivé kódy charakterizuje a na základě výzkumů tvrdí, že osvojení omezeného jazykového kódu ovlivňuje pozdější školní úspěšnost. Děti z rodin sociálně slabých

Šebesta uvádí Bernsteinovu teorii: „Děti z dělnických rodin přicházejí do školy s kódem omezeným, resp. nejsou schopny, ochotny či zvyklé kódy v souladu s požadavky situace přepínat. Mezi jejich komunikační kompetencí formovanou rodinným prostředím a požadavky školy tedy vzniká ostrý rozdíl, který nedokážou samy překlenout. V něm teorie jazykového deficitu spatřovala hlavní příčinu jejich školního neúspěchu.“

(1999, s. 50)

Bernsteinova teorie pramení z myšlenky, že si děti osvojují jazykový kód prostředí, ve kterém vyrůstají. Jejich řeč odráží poměry sociální, které si přinášejí z domova a děti z rodin sociálně slabých, nižších sociokulturních vrstev, bývají v domácím prostředí vystaveny nedostatečně rozvinuté komunikaci.

Ta je charakterizována horší úrovní vyjadřování, stručnými projevy, užíváním kratších vět a menší slovní zásobou. Jedná se ale také o schopnost správně formulovat myšlenky a použít vhodné jazykové prostředky v různých komunikačních situacích (př. formální a neformální jazyk). Dělnické třídy mívají problém s formulací myšlenek, popisem jevů, událostí, někdy i s pojmenování předmětů a často se vyjadřují implicitně (užívání ukazovacích a neurčitých zájmen namísto explicitního označení). Jsou tak silně vázáni na kontext (př. Chtěla bych koupit „támhleto“). Typická je pak i horší schopnosti abstraktního vyjadřování a myšlení. (Bernstein 1971, s. 144)

Naopak rodiny ze středních a vyšších vrstev užívají dle Bernsteina tzv. rozvinutý jazykový kód. Ten je určen bohatou slovní zásobou, syntaktickou propracovaností, explicitním projevem. Jedinci z těchto vrstev umějí užívat různých jazykových prostředků pro rozličné komunikační situace. Rozvinutému jazykovému kódu je u dětí dosahováno v rodinách sociálně výše položených také tím, že pečující osoby mají větší slovní zásobu, hovoří s ním a předkládají mu tak bohatší slovník. Různé jevy mu jsou schopni vysvětlit. Giddens říká: „Chce-li dítě v dělnické rodině příliš mnoho sladkostí, řekne mu matka ´Tak a dost!´. Ve středostavovské rodině mu nejspíš vysvětlí, že sladkosti jsou nezdravé a kazí se po nich zuby.“ (2013, s. 398)

Kvalita osvojení jazykových struktur ovlivňuje pozdější školní úspěšnost. To prokazují i další výsledky výzkumů. Šebesta píše: „Ve velké Británii bylo zjištěno, že dítě nekvalifikovaného dělníka má šestkrát větší šanci stát se špatným čtenářem než dítě dělníka s kvalifikací a patnáctkrát větší šanci nečíst vůbec. Taková alarmující zjištění o velkých rozdílech ve školní úspěšnosti mezi dětmi z tzv. „lepších“ rodin střední třídy a z rodin „špatných“ a pozorované rozdíly mezi školou a domovem jako odlišnými komunikačními prostředími vedla vzniku teorií, které školní úspěch či neúspěch spojují s jazykem jako klíčovým faktorem.“ (1999, s. 49)

Pokud dítě vstoupí do školy z jazykově nepodnětného prostředí, střetává se s jazykovým prostředím školy a s vyjadřováním učitele, který představuje jazyk střední třídy. Následně mohou mít tito žáci problém některým slovům a formulacím ve vyučovacích hodinách porozumět. Nejsou schopny pracovat s rozvinutým kódem, který neznají, a komunikace ve škole se tak pro ně stává náročnou.

Tato překážka může velmi ztížit celý proces učení. Pod vlivem jazykového deficitu pak dochází k větším rozdílům mezi žáky. Komunikační schopnost nenapoví vždy o skutečné inteligenci dítěte, ovšem žák se učiteli může jevit hloupý, jelikož se neumí správně vyjádřit. To se následně může odrážet i na jeho hodnocení.

Fontana praví: „Řeč hraje klíčovou roli v rozvoji velké části chování, které označujeme jako inteligentní. Tak bývají některé děti mladšího školního věku učitelem hodnoceny jako méně nadané, avšak ve skutečnosti je hlavní příčinou jejich nesnází prostě to, že přicházejí z řečově nepodnětného prostředí. Takové děti se také někdy mohou jevit jako fyzicky agresivnější než jejich vrstevníci, neboť postrádají řečovou vytříbenost, jež by jim umožnila vhodněji navazovat vztahy k lidem a vyjadřovat své city slovně. Navíc se tyto děti doma nenaučily účastnit se společenského styku a jsou také hůře připraveny začít si osvojovat s řečí souvisící dovednosti, jako je čtení a psaní. Je tedy na učiteli, aby uměl u dítěte pocházejícího z řečově ochuzeného prostředí rozlišit sociání nedostatky od nedostatků rozumových.“ (2010, s. 44)

Nejlepší komunikační předpoklady mají tedy žáci, jejichž rodiče hovoří plynule a obratně. Díky tomu se i kvalitněji rozvíjí myšlení samotného dítěte. Nejenom kvalitní komunikace s dítětem, ale také četba je významným faktorem pro osvojování slovní zásoby, získávání bohatšího slovníku a formování logického usuzování.

In document SOCIÁLNÍ POSTAVENÍ RODINY A ŠKOLNÍ ÚSPĚŠNOST (Page 23-26)