Do programu sanace bývají zařazovány ohrožené rodiny, ve kterých dochází k zanedbávání dítěte nebo sociálně vyloučené rodiny, ve kterých se vyskytuje větší množství obtížně řeštelných roblémů. Ohrožení rodiny se týká všech jejich členů, nejvíce se ovšem týká nejzranitelnějších z nich. Vnitřní ohrožení spočívá ve vztazích uvnitř rodiny, které nejsou rodinní příslušníci řešit vlastní silami (zneužívání a zanedbávání dítěte, týrání, domácí násilí). Vnější ohrožení rodiny vzniká poté, kdy rodina není schopna materiálního zabezpečení, potýká se s chudobou, onemocněním nebo postižením některého člena, nezaměstnaností (Knausová, 2011, s. 69).
V teoriích sociální práce slovo „sanace“ pochází z latiny a znamená léčení, uzdravení, vyléčení, napravení. Již ze zmíněných skutečností vyplývá, že se jedná o aktivity, které směřují k obnově nebo zachování funkce rodiny za profesionální pomoci sociálního pracovníka v domácím prostředí, jedná se o postupy směřující k fungování rodiny (Matoušek, 2008, s. 185).
6.5.1 Znevýhodněné dítě
Při práci s rodinou se velmi často používá termín „znevýhodněné“ dítě. Jedná se o dítě, kterému není umožněno plně a zdárně se rozvíjet. Patří sem děti sociálně handicapované, zdravotně postižené, dítě žijící v ústavní péči, dítě z různých národnostních menšin a etnik.
Je to dítě, na které dlouhodobě působí ohrožující prostředí, bez naděje na zlepšení, dítě s drogovou závislostí, dítě, které se ocitlo v obtížné situaci, dítě žijící v sociálně znevýhodněných podmínkách, dítě žijící dlouhodobě v chudobě aj.
Právě sanace se považuje za jeden z nástrojů, kterým se systematicky působí na zlepšení situace rodiny, právě v souvislosti s ohrožením dítě nedostatečnou péči rodiny nebo jeho zanedbáváním.
Rodina má právo na ochranu a pomoc, aby mohla řádně plnit svoji funkci a byla schopna zajistit nejlepší zájem a prospěch dítěte. Rodina tedy musí mít v souvislosti s nejlepším zájmem dítěte na „sanaci“ nárok (Matoušek, 2008, s. 43-44).
6.5.2 Cíle a podmínky sanování rodiny
V legislativě je téma sanace rodina celkem nové téma. Upravena je zákon 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí a jeho novelizací 402/2012 Sb., zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a Úmluvou o právech dítěte. Všichni odborníci, kteří se podílejí na obnově rodiny, musí postupovat v souladu se zákonem.
Cílem práce s ohroženou rodinou je zajištění nabídky účinné podpory a pomoci, které budou řešit, co nejširší spektrum problémů. Dílčími cíli je setrvání nebo navrácení členů ohrožené rodiny do jejich přirozeného prostředí, předcházení sociálnímu vyloučení, podpora duševního zdraví a psychické stability členů rodiny, řešit konflikty mezi partnery, rodinné soužití podpořit v soběstačnosti a funkčnosti, pomáhat rodičům při problémech s výchovou dětí. Rodina potřebuje jak pomoc a podporu materiální, tak i nemateriální (Metodické doporučení MPSV 9/2009).
Sanace rodiny záleží na spoustě faktorů, jejichž vzájemné působení ovlivňuje míru ohrožení dítěte v rodině (rizikové faktory rodiny, prostředí, aktuální situace rodiny). Je nutné je zohlednit při sestavování sanačního plánu.
Najdou se ovšem i situace, kdy sanace není vhodným řešením – dítě je ze strany rodičů obětí zvlášť krutého zacházení, psychiatrické onemocnění rodičů, závislost rodičů na návykových látkách, zbavení rodičů způsobilosti k právním úkonům, znaleckým posudkem je prokázána nulová citová vazba k dítěti (Bechyňová, Konvičková, 2011, s. 19-21).
6.5.3 Sanace rodiny při umístění dítěte do diagnostického ústavu
Velmi častým řešením krizových situací v rodině s dítětem je jejich umístění do ústavní péče.
V dobách totalitního režimu byla ústavní výchova nařizována velmi často a docházelo k umísťování dětí i na několik let. Tehdy byla u nás i v cizině tato zařízení
na stejném místě a pod dohledem zaměstnanců zařízení, aktivity byly vykonávány společně a podle přesného harmonogramu. Tato zařízení v podstatě vytvářela nový svět dítěte, který se velmi lišil od běžného života. Normální život zahrnoval obvyklá sociální pravidla, normy života, zvyky, kontakty s jinými lidmi. Celkově taková instituce vytvářela novou identitu člověka. Vnější kontakty byly přísně omezovány a bylo nutné akceptovat realitu instituce
(
Goffman, 1961, s. 5-7).Také v dnešní době je v některých případech možné, že jediným řešením je dočasné umístění dítěte do ústavní péče na základě rozhodnutí soudu. Zařízení, která takové děti přijímají, se ale postupem doby velmi změnila. Pokud taková situaci nastane, je nutné hned od začátku nutné udržet kontakt s rodinou, podporovat ji a pomoci hledat východisko z nesnadné situace, aby se dítě mohlo, v co možná nejkratší době vrátit zpět do rodiny (Bechyňová, Konvičková, 2011, s. 127-140).
V současnosti existuje i varianta dobrovolného umístění dítěte do diagnostického ústavu na základě dohody s osobami odpovědnými za výchovu dítěte, dítětem a zařízením. Pobyt je dvouměsíční, funguje na principech spolupráce s rodinou, dítě se po jeho absolvování vrací zpět do rodiny s následným doporučením. V ojedinělých případech doporučujeme následné umístění do zařízení, většinou dítě zůstává v rodině a ambulantní formou probíhá další spolupráce.
7 Případové konference
V průběhu umístění dítěte rozumíme sanací systematickou podporu a pomoc dítěti i rodičům podle předem stanoveného individuálního plánu, který byl vytvořen multidisciplinárním týmem. Tento tým je tvořen: pracovníkem sociálně právní ochrany dětí, pracovníkem zařízení pro výkon ústavní výchovy, pracovník centra sanace rodiny, soudce opatrovnického senátu péče o děti, případně může být tvořen dalšími odborníky z různých oblastí (lékař, policista, učitel, aj.) (Bechyňová, Konvičková, 2011, s. 120-121).
Hlavním znakem sanace rodiny je realizace případových konferencí, tedy setkání pomáhajících pracovníků, kteří hledají a navrhují příhodná řešení v konkrétních situacích. (Bechyňová, Konvičková, 2011, s. 89).
Je potřeba, aby rodiče společně s multidisciplinárním týmem jasně definovali reálné a postupné cíle sanace, s ohledem na schopnost rodičů realizovat a udržovat bezpečný kontakt s dítětem. Od profesionálů musí rodina dostat jasné a srozumitelné
informace. Důležité je, aby se rodiče v době umístění dítěte do zařízení věnovali nejen zlepšování kvality kontaktu s ním (pravidelné návštěvy, telefonáty), ale zároveň se snažili zapracovat na úpravě podmínek v rodině (zajištění nového bydlení) a stabilizovali si vlastní situaci (hledání zaměstnání, léčení závislosti). Jednotlivé kroky by měly být jasně strukturovány do drobných kroků, aby bylo možno dosáhnout reálných změn (Bechyňová, Konvičková, 2011, s. 120-121).